28.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 140/37

1.

vítá, že Komise vydala balíček opatření týkajících se oběhového hospodářství (1), který stanoví společný a soudržný rámec v Evropské unii pro účinné využívání zdrojů. VR zdůrazňuje, že to vyžaduje politickou vůli ke změně, dlouhodobou politiku a plánování investic a také změnu v míře povědomí a zapojení občanů a v chování v otázce zdrojů. VR znovu zdůrazňuje klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů při zavádění těchto politik, ale také při jejich provádění a hodnocení (2);

2.

plně podporuje nutnost a výhody přechodu k oběhovému hospodářství, na něž na vysoké úrovni poukázala Evropská platforma pro účinné využívání zdrojů (EREP) (3). VR připomíná, že jde o logickou posloupnost závazků přijatých v Plánu pro Evropu účinně využívající zdroje a vypracovaných v rámci 7. akčního programu EU pro životní prostředí. Zdůrazňuje, že rozvoj oběhového hospodářství je klíčem k dosažení všech cílů v oblasti účinného využívání zdrojů a zajištění toho, že hospodářství bude moci růst a také se stát méně závislým na primárních zdrojích, což povede k lepší ochraně životního prostředí;

3.

je proto velmi znepokojen oznámením Komise z prosince loňského roku o jejím záměru stáhnout legislativní návrh, kterým se mění některé směrnice o odpadech, s cílem podpořit oběhové hospodářství. Domnívá se, že návrh, na němž již různé instituce EU a zainteresované strany odvedly velký kus práce, představuje celkově vyvážený kompromis. V této souvislosti připomíná, že Evropský parlament, Rada ministrů i řada zainteresovaných stran vydaly jasný vzkaz, že podporují trvání legislativního procesu;

4.

vyzývá Evropskou komisi, aby k oběhovému hospodářství zaujala integrovanější a ucelený přístup. Přechod k oběhovému hospodářství vyžaduje vedle zaměření na prevenci vzniku odpadu a opětovné použití také plné zapojení celého řetězce a lepší soudržnost mezi jednotlivými politikami a iniciativami, jako jsou např. Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje, sedmý akční program pro životní prostředí, klimaticko-energetický balíček, environmentální stopa (analýza životního cyklu a uhlíková stopa) a evropská strategie založená na biotechnologiích Inovace pro udržitelný růst: biohospodářství pro Evropu;

5.

v této souvislosti bere na vědomí záměr Evropské komise předložit do konce roku 2015 „zlepšený“ a „ambicióznější“ soubor návrhů. Vážně však pochybuje o tom, že lze v takto relativně krátkém časovém období dospět k výrazně lepšímu kompromisu u takového množství složitých otázek. V této souvislosti připomíná, že je naléhavě nutné vypracovat jasné a spolehlivé právní pokyny pro místní a regionální orgány a že v oběhovém hospodářství tkví velký potenciál k přispění k hospodářskému růstu. Doporučuje proto neztrácet čas a pokračovat v úsilí a vylepšit návrhy Komise v průběhu již započatého legislativního postupu, a z tohoto důvodu vyzývá Komisi a společné normotvůrce, aby tyto připomínky a návrhy zohlednili ve své budoucí práci, včetně poznámek týkajících se posílení oběhového hospodářství v počátečních fázích projektování a výroby produktů;

6.

zdůrazňuje, že je nutné do evropského přístupu k oběhovému hospodářství plně zapojit také biohospodářství. Biohospodářství tvoří díky ročnímu obratu ve výši 22 miliard EUR významný příspěvek k zelenému a udržitelnému růstu a k novým pracovním a tržním příležitostem. Většina investic založených na biotechnologiích se uskutečňuje na regionální nebo místní úrovni, kde díky řadě iniciativ zdola nahoru dochází k tvorbě nových hodnotových řetězců a pracovních příležitostí;

7.

v této souvislosti zejména připomíná, že oběhové hospodářství má významný potenciál přinést podnikům, veřejným orgánům a spotřebitelům v EU úspory. Zdůrazňuje, že tyto úspory by měly být použity k rozsáhlým a dlouhodobým investicím do hospodářství EU, a tudíž vést k vytvoření udržitelných pracovních míst v EU;

8.

zdůrazňuje, že je třeba na všech úrovních – unijní, celostátní a regionální – dále rozvíjet podpůrný politický rámec pro oběhové hospodářství za použití opatření, která spojují inteligentní regulaci, tržní nástroje, zejména ty, které jsou zaměřeny na podporu využívání recyklovaných materiálů, výzkum a inovace, pobídky, výměnu informací a podporu dobrovolných přístupů. VR se domnívá, že design a inovace jsou klíčem k urychlení přechodu k oběhovému hospodářství, a vyzývá Komisi, aby podporovala inovace, včetně v rámci programu EU pro výzkum a inovace (Horizont 2020), usnadnila rozvoj modelů více respektujících zásady oběhového hospodářství, a to pro výrobky i služby, například prostřednictvím soudržnější výrobkové politiky, dále prosazovala přezkum a uplatňování směrnice o ekodesignu tím, že zahrne kritéria pro účinné využívání zdrojů, a stanovila, jak uplatnit měření dopadu na životní prostředí na výrobky a pracovní postupy;

9.

podporuje uplatňování směrnice o ekodesignu na kritéria účinného využívání zdrojů související s udržitelností, modularitou, možností opětovného použití a recyklovatelností s odpovídajícím poradenstvím pro spotřebitele, i co se týče budoucí prioritní skupiny výrobků v pracovním plánu na období 2015–2017. Výbor vyzval k důkladnému přezkumu této směrnice a jejích prováděcích opatření, aby se podpořilo účinnější využívání zdrojů, a to díky rozšíření její oblasti působnosti na neenergetické produkty, které mají velký dopad na životní prostředí (4);

10.

zdůrazňuje, že v rané fázi výroby je třeba věnovat zvláštní pozornost kompozitním obalům, aby se snížil odpad z materiálů, které nejsou recyklovatelné či jsou recyklovatelné pouze za použití složitých a nákladných technologií. Navrhuje, aby nařízení o ekoznačce bylo rozšiřováno na stále více služeb a výrobků, jak kvůli zajištění snadnějšího provádění opatření plánovaných pro snížení odpadu, tak kvůli poskytnutí jasnějších a užitečnějších informací spotřebitelům s cílem snížit environmentální dopady výrobků a služeb;

11.

vítá iniciativy ohlášené Evropskou komisí na podporu zelených veřejných zakázek (GPP), konkrétně pokyny týkající se možností nabízených novými směrnicemi o veřejných zakázkách v oblasti GPP, doporučení týkající se monitorování výkonnosti členských států při dosahování orientačního 50 % cíle zelených veřejných zakázek a podporu vytvoření sítí zelených veřejných zakázek mezi veřejnými orgány. VR však znovu žádá, aby byly pro vlády jednotlivých států a evropské instituce stanoveny povinné cíle v oblasti GPP (5);

12.

opakuje, že je zásadně důležité sledovat pokrok stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020 „Evropa účinněji využívající zdroje“ v rámci této strategie a s ní souvisejících iniciativ evropského semestru a roční analýzy růstu. Účinné využívání zdrojů se musí stát nedílnou součástí systému vnitrostátních zpráv pro strategii Evropa 2020, národních programů reforem a doporučení pro jednotlivé země; v této souvislosti vyzývá Evropskou radu, aby do přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období začlenila nový hlavní cíl týkající se produktivity zdrojů, který by usiloval o nejméně 30 % navýšení produktivity zdrojů do roku 2030 a měřil by se pomocí HDP v poměru ke spotřebě surovin, a aby zároveň zohlednila již existující cíle na vnitrostátní úrovni (6);

13.

zdůrazňuje pokroky, kterých bylo dosaženo při nakládání s odpadem díky evropskému legislativnímu rámci založenému na proaktivní politice. VR zdůrazňuje, že některé členské státy a místní a regionální orgány dosahují a překračují cíle EU v této oblasti, a domnívá se, že by budoucí právní předpisy měly zohlednit různé výchozí situace a podporovat především ty nejméně výkonné, aby dále zvyšovaly úsilí v tomto směru;

14.

domnívá se, že odpovědná a udržitelná politika týkající se hierarchie způsobů nakládání s odpady musí usilovat o co největší snížení produkce odpadů, omezení negativních dopadů odpadů a nakládání s nimi na lidské zdraví a životní prostředí a o omezení spotřeby materiálů a navracení materiálů obsažených v odpadech do hospodářského cyklu. VR je toho názoru, že respektování hierarchie způsobů nakládání s odpady je nejúčinnějším způsobem, jak omezit ekologické a finanční náklady nakládání s odpady, a proto lituje, že ve sdělení Komise není prozkoumána myšlenka zahrnout do rámcové směrnice o odpadech i povinný cíl snižovat vznik odpadů;

15.

domnívá se, že by se mělo usnadnit uplatňování mechanismus prohlášení o tom, zda jsou produkty vedlejším produktem, nebo jsou ve stavu, kdy odpad přestává být odpadem, jelikož jde o jedno z nejpřímějších opatření pro usnadnění opětovného zařazení materiálů do výrobního cyklu, a tedy pro pokrok na cestě k oběhovému hospodářství;

16.

zdůrazňuje, že s ohledem na existující rozdíly mezi regiony a členskými státy EU při plnění cílů stanovených v rámci stávajících evropských právních předpisů o nakládání s odpady (7) je velmi důležité podporovat spolupráci a šíření osvědčených postupů v této oblasti, aby se méně výkonným regionům a členským státům pomohlo při plnění konečných cílů. Je však třeba mít na paměti, že v regionech nebo na územích se značným rozptylem obyvatelstva, s nízkou hustotou zalidnění a velkými vzdálenostmi od center pro nakládání s odpady rostou náklady na nakládání s odpady a je velmi obtížné dosáhnout konečného cíle nulového odpadu;

17.

zdůrazňuje, že je důležité vytvořit trhy pro materiály získané z odpadu a výrobky z nich vyrobené, a vytvořit tak jednotný právní rámec a rovné příležitosti pro všechny, kdo tyto materiály zhodnocují a navracejí do hospodářského cyklu;

18.

zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou zastávají místní a regionální orgány při provádění právních předpisů v této oblasti, vytváření a financování infrastruktur pro zpracování a skládkování odpadů a při provozním řízení toků odpadů, což je jedna z největších výzev, před nimiž místní a regionální orgány stojí. Opětovně vyjadřuje přání, jako v předchozím stanovisku (8), upevnit účast místních a regionálních orgánů při přezkumu cílů, které bude třeba naplnit. VR v této souvislosti požaduje, aby EU zaručila místním a regionálním orgánům úroveň zapojení a spolupráce, jež plně respektuje zásadu subsidiarity;

19.

lituje, že návrh směrnice neklade dostatečný důraz na energetické využití nerecyklovatelných odpadů jako konečnou fázi procesu zhodnocování odpadů, ačkoliv by to umožnilo lépe plnit ambiciózní cíle uložené všem členským státům a zároveň posílilo energetickou soběstačnost Evropské unie;

20.

domnívá se, že výsledky posouzení dopadů (9), jež doprovází návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, jsou velmi optimistické, a doporučuje Komisi, aby objasnila údaje, jež byly základem při jeho vypracování, včetně vědeckých důkazů, jež vedly Komisi k tomu, že zvolila určitý přístup, náklady tohoto přístupu a v neposlední řadě vhodnost využití kritéria spojeného s členskými státy s nejlepšími výsledky;

21.

s ohledem na předchozí doporučení (10) podporuje zrychlené systematické zavádění ekonomických nástrojů při nakládání s odpady členskými státy a místními a regionálními orgány, např. prosazováním těchto nástrojů v plánech týkajících se nakládání s odpady a dodržování předpisů (jako součást systému včasného varování) a podporou rozšířené odpovědnosti výrobce. Výbor zdůrazňuje, že tyto nástroje mohou místním a regionálním orgánům přinášet příjmy, které by se mohly využít ke kompenzaci (části) administrativních nákladů spojených s uplatňováním a prosazováním cílů v oblasti odpadu a které by se také mohly uvolnit na odstraňování pohozených odpadků, recyklaci a další environmentální projekty;

22.

vyzývá Radu a Evropský parlament, aby v příloze VI návrhu směrnice zachovaly jednotnou a jednoznačnou definici komunálního odpadu. Tato definice by měla být vyjasněna tím, že by se důraz z toho, „kdo“ provádí sběr odpadu, přesunul na to, „jaký druh odpadu“ se sbírá. Vyjasněná jednotná definice je nutná k tomu, aby byla zajištěna větší koherence a lepší provádění politiky a porovnaly se výsledky různých místních a regionálních orgánů a členských států;

23.

vyjadřuje spokojenost s návrhem změnit definici toho, co se považuje za připravené k opětovnému použití a recyklaci. Přestože tato definice ještě není zcela založena na výsledku, odpovídá na předchozí výzvy VR stanovit jednotnou metodiku výpočtu účinnosti recyklace a skutečného recyklovaného množství (11);

24.

doporučuje Komisi, aby přezkoumala definice sběru a tříděného sběru, protože v členských státech mají různé výklady. VR rovněž doporučuje definovat pojem třídění, a to jak ze statistických důvodů a z důvodu podávání zpráv, tak z důvodu kvality materiálů, protože mnoho členských států shromažďuje údaje o množství odpadu přicházejícího do třídících zařízení, jež může obsahovat až 30 % nečistot, a předkládá o něm zprávy;

25.

zdůrazňuje a podporuje význam zavedení jednotné metody výpočtu pro cíle týkající se recyklace, a vítá návrh Komise. Toto zjednodušení a použití „output-oriented method“ umožní lepší srovnatelnost různých výsledků v EU a přispěje k přeměně odpadu na užitečné zdroje. Zdůrazňuje však, že navrhovaná metoda výpočtu dosud vyvolává řadu otázek. U některých toků odpadů může být za využití současných technologií velmi obtížné plnit stanovené cíle. Výbor žádá Evropskou komisi, aby tuto metodu výpočtu i použité definice objasnila a v případě nutnosti navrhla úpravy;

26.

zdůrazňuje, že v souladu se zásadami „hierarchie způsobů nakládání s odpady“, kde předcházení vzniku odpadů zaujímá nejdůležitější místo a je zároveň základní součástí oběhového hospodářství, by tato zásada měla být zohledněna před všemi ostatními. V tomto ohledu by Komise měla nejprve navrhnout závazné cíle pro předcházení vzniku odpadů, včetně finančních pobídek, ale i plného uplatnění zásady „znečišťovatel platí“;

27.

opakuje žádost o zavedení povinného cíle předcházení vzniku/snížení množství komunálního odpadu v EU, aby bylo množství vytvořeného komunálního odpadu na osobu sníženo do roku 2020 o 10 % ve srovnání s úrovní z roku 2010 (12);

28.

doporučuje vytvořit dodatečná opatření pro zlepšení tříděného sběru a recyklace odpadu, jako je podpora pneumatické dopravy domovního odpadu do kontejnerů tříděného odpadu, instalace kontejnerů s více oddíly na stavbách pro usnadnění třídění různých druhů stavebního a demoličního odpadu a nakládání s ním, vytváření modelů správy a zařízení na recyklaci pravděpodobného budoucího nárůstu odpadu z fotovoltaických solárních panelů a vytvoření infrastrukturní sítě pro dekontaminaci a využití dopravních prostředků s ukončenou životností;

29.

zdůrazňuje, že při přechodu k oběhovému hospodářství je nutné se zaměřit nejen na nakládání s odpady, ale i na ostatní odvětví, jež mají souvislost s vývojem a výrobou výrobků. Aby bylo možné výrobky snadno recyklovat a dodávat, je nutné podporovat ekologický způsob vývoje výrobků a šíření technologií, u nichž nevzniká žádný nebo jen minimální odpad;

30.

pokud jde o posílení rozšířené odpovědnosti výrobce, vyzývá Radu a Evropský parlament, aby zachovaly změnu navrženou v článku 8 rámcové směrnice o odpadech, jež nyní členské státy zavazuje (a nikoli jen vyzývá), aby podporovaly ekologickou účinnost a ekodesign výrobků, včetně technické trvanlivosti a recyklovatelnosti, a zohlednily dopad celého životního cyklu výrobků;

31.

konstatuje, že návrh směrnice nestanovuje kvantifikovaný cíl týkající se ekologicky odpovědného designu výrobků, a proto vyzývá k větší ekologické odpovědnosti hospodářských subjektů a uvítal by, aby byla předložena konkrétní doporučení na procentní množství recyklovaných materiálů, které mají být použity ve výrobcích uváděných na trh. Za tímto účelem připomíná rovněž význam ekoznačky;

32.

zdůrazňuje, že zásada rozšířené odpovědnosti výrobců, včetně producentů a dovozců, se ukazuje jako účinná hybná páka politiky ve prospěch opatření zaměřených na předcházení vzniku odpadů. Žádá však, aby byla přijata doprovodná opatření, jež by zajistila, že vzniklé náklady nebudou přeneseny na konečné spotřebitele a zisky budou investovány zpět do procesu nakládání s odpady;

33.

dále podporuje upevňování zásady rozšířené odpovědnosti výrobců v právních předpisech EU (13) a navrhuje zavedení minimálních požadavků (pokrytí nákladů na sběr odpadů, nakládání s nimi a na jejich zpracování, náklady na informování veřejnosti a přizpůsobení designu výrobků – ekodesign);

34.

vyzývá Evropský parlament a Radu, aby zachovaly ambicióznost cílů týkajících se opětovného použití a recyklace komunálního odpadu, jež navrhla Komise. VR rovněž vítá nové ustanovení, podle nějž by členské státy měly začlenit opatření týkající se sběru a recyklace odpadů obsahujících významné množství kritických surovin do svých plánů pro nakládání s odpady;

35.

doporučuje, aby evropské právní předpisy byly ambiciózní, ale zároveň realistické. VR upozorňuje na to, že návrhy na změnu cílů a současný návrh jednotné metodiky výpočtu mohou být pro mnohé členské státy a místní a regionální orgány provokativní, zejména pro ty, jež měly při provádění stávajících právních předpisů problémy. Nové cíle by měly být stanoveny po podrobné analýze důvodů, kvůli nimž nebyly plněny současné cíle, a jejich dopadu, včetně na regionální úrovni, a to vzhledem k tomu, že určité oblasti s velice nízkou hustotou obyvatelstva mají značně specifickou demografickou situaci. Navrhuje, aby ambiciózní a realistické cíle pro recyklaci byly založeny na obsáhlé diskusi s členskými státy a jejich místními a regionálními orgány o nezbytných opatřeních k zajištění jejich účinného monitorování a úspěšného plnění;

36.

poukazuje na to, že provádění stávajících cílů se značně liší mezi členskými státy a regiony. Zdůrazňuje však, že pozitivní výsledky v některých členských státech také ukazují, že je možné tyto ambiciózní cíle splnit, resp. se jim přiblížit, pokud existují odpovídající rámcové podmínky a pokud je vytvořena nezbytná administrativní kapacita tam, kde dosud neexistuje (14);

37.

naléhavě vyzývá, aby byly cíle stanovené novou směrnicí v souladu s kvalitou recyklovaných/z odpadu získaných materiálů, aby tak bylo zajištěno, že recyklované materiály nebudou poškozovat životní prostředí a lidské zdraví a budou moci na trhu rovnocenně konkurovat primárním zdrojům. Dále by měly být stanoveny jednotné a jasné základy výpočtu pro zjišťování míry skutečné recyklace;

38.

doporučuje zachovat míru ambicí, pokud jde o cíle pro recyklaci obalového odpadu pro roky 2020, 2025 a 2030, a podporuje návrh na využití jednotné metodiky výpočtu účinnosti recyklace, jež bude omezena na recyklaci místo stávající rekuperace a recyklace. Kvantitativní cíle týkající se recyklace by měly být stanoveny po posouzení dopadu změny metodiky výpočtu. Ve způsobech výpočtu a cílech by se mělo rovněž zohlednit přímé opětovné použití obalů. VR již dříve žádal o přezkum možného zvýšení recyklace plastových obalů na 70 % a skla, kovů, papíru, lepenky a dřeva na 80 % do roku 2020;

39.

znovu opakuje svůj požadavek, aby byl v revidované rámcové směrnici o odpadech zaveden nový cíl recyklace biologického odpadu, s ohledem na rozvoj tohoto odvětví a stanovení kvantitativních cílů (15). Komise by kromě toho mohla také stanovit povinná kritéria kvality kompostu, aby se podpořil trh v oblasti recyklace biologického odpadu a ochrana životního prostředí (16). Za tímto účelem by mohlo být užitečné určit pokyny, které by měly být šířeny mezi občany v zájmu zlepšení kvality sbíraného biologického odpadu, který se kompostuje;

40.

opět důrazně doporučuje, že je nutné stanovit dodatečné cíle pro přípravu k opětovnému použití, jež by byly závazné, oddělené a specifické pro každý tok odpadů, zejména pro nábytek, textil a OEEZ, především když tyto cíle již v některých zemích existují na celostátní/regionální úrovni (17);

41.

v návaznosti na výzvu Evropského parlamentu postupně zavést zákaz skládkování (18) vyzval, aby byl do roku 2020 přijat zákaz skládkování recyklovatelného a biologicky rozložitelného odpadu (19). VR v této souvislosti znovu opakuje svůj požadavek určený Evropskému parlamentu a Radě, aby alespoň zachovaly navržený cíl 1. ledna 2025 jako datum, kdy by se již neměl na skládky ukládat žádný biologicky rozložitelný odpad a recyklovatelný odpad by měl být sbírán odděleně a skutečně recyklován, pokud je to technicky a hospodářsky proveditelné;

42.

požaduje, aby byla přezkoumána formulace cílů zaměřených na snižování, protože pojmy skládky, která není klasifikována jako nebezpečná, a komunálního odpadu jsou v navržených výpočtech a podílech spojeny, přestože komunální odpad není jediným druhem odpadu, který lze uložit na skládce, která není klasifikována jako nebezpečná. VR také navrhuje, aby byl flexibilněji přeformulován i navržený nepovinný cíl ukládat na skládky do roku 2030 nejvýše 5 % zbytkového odpadu, ale zdůrazňuje, že by měl být přeměněn na povinný cíl snížit skládkování tohoto druhu odpadu, což by lépe odráželo mandát uložený sedmým akčním programem pro životní prostředí a předchozí doporučení VR (20);

43.

vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela možnosti recyklace stavebních a demoličních odpadů a zvláště posoudila, zda je jediný cíl týkající se tohoto druhu odpadu dostatečný k motivaci sběru, třídění a recyklace různých stavebních odpadů, nebo zda by byly nutné specifické cíle pro ty stavební materiály, které mají menší podíl stavebního a demoličního odpadu;

44.

vítá návrh na vytvoření systému včasného varování s cílem sledovat dodržování recyklačních cílů navržených v nové směrnici. Plány dodržení předpisů odrážejí doporučení VR týkající se jednotlivých plánů pro každý členský stát. Výbor zároveň žádá Komisi, aby členským státům poskytla při přípravě těchto plánů metodickou podporu;

45.

vítá rovněž zavedení povinného každoročního předkládání zpráv doplněných o zprávu o kontrole kvality a ověřených nezávislou třetí stranou. Mohly by se tak vytvořit předpoklady pro lepší posouzení plnění cílů v členských státech a poskytlo by to možnost přijmout opatření za účelem zlepšení výkonnosti;

46.

doporučuje, aby bylo předkládání každoročních zpráv k ověření nezávislou třetí stranou povinné jen tehdy, pokud existují pochybnosti o spolehlivosti údajů uvedených ve zprávě, a doporučuje Komisi, aby stanovila objektivní kritéria a poskytla metodickou podporu, na jejichž základě bude takové ověření probíhat;

47.

domnívá se, že nové cíle týkající se recyklace komunálního odpadu, obalových odpadů, OEEZ, odstranění skládkování recyklovatelného odpadu do roku 2025 a poté do roku 2030, systému včasného varování a úpravy povinností týkajících se předkládání zpráv, nepředstavují z hlediska subsidiarity důvod k znepokojení. Existuje však několik problémů souvisejících s proporcionalitou, pokud jde o odlišnou úroveň plnění stávajících cílů a časového plánu určeného Komisí pro nové cíle (21);

48.

se znepokojením konstatuje, že řada ustanovení nové směrnice do budoucna zmocňuje Komisi k přijímání aktů v přenesené pravomoci.