This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52012DC0079
COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE COUNCIL on the European Innovation Partnership 'Agricultural Productivity and Sustainability'
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o evropském inovačním partnerství „Produktivita a udržitelnost zemědělství“
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o evropském inovačním partnerství „Produktivita a udržitelnost zemědělství“
/* COM/2012/079 final */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o evropském inovačním partnerství „Produktivita a udržitelnost zemědělství“ /* COM/2012/079 final */
1.
Úvod
Komise ve své strategii Evropa 2020[1] zdůrazňuje úlohu výzkumu a inovací
jako klíčových prvků při přípravě Evropské unie na
budoucí výzvy. Pokyny pro „Budoucnost SZP do roku 2020“[2] upozorňují na skutečnost, že
inovace jsou nezbytnou součástí přípravy zemědělství EU na
budoucnost. „Rozpočet – Evropa 2020“[3]
vyčleňuje 4,5 miliardy EUR na výzkum a inovace v oblasti
bezpečnosti potravin, biohospodářství a udržitelného
zemědělství. Tato ústřední úloha výzkumu a inovací
je dále rozpracována ve stěžejní iniciativě strategie Evropa 2020
s názvem „Unie inovací“[4],
jež zavádí koncept evropského inovačního partnerství (EIP) jako nového
způsobu na podpory inovací. Bylo zahájeno pilotní EIP v oblasti
aktivního a zdravého stárnutí. Dále byly provedeny přípravné práce
pro vypracování EIP v oblasti „surovin“, „hospodárného využívání vody
v Evropě“ a „zemědělství“. EIP mají za úkol
překlenout prostor mezi oblastí vědy a uplatňováním
inovačních přístupů v praxi. Rada zdůraznila nutnost,
aby EIP měla jasné zaměření, a také význam zapojení
členského státu a účinné racionalizace stávajících
nástrojů. Toto sdělení předkládá koncept EIP
v oblasti zemědělské produktivity a udržitelnosti uvedené
ve sdělení „Unie inovací“. EIP je založeno na strategických orientacích
sdělení „Evropa 2020“ a „Budoucnost SZP do roku 2020“. Vychází
z konzultací zúčastněných stran a bere si poučení
z pilotního EIP v oblasti aktivního a zdravého stárnutí,
včetně vypracování strategického plánu provádění, a rovněž
z diskusí v Radě a potřeb a nápadů vyjádřených
zúčastněnými stranami.
2.
Společenské výzvy
Očekává se, že celosvětová poptávka
po potravinách vzroste v roce 2050 o 70 % (FAO). Dramatický
růst celosvětové poptávky po potravinách bude provázet prudký
růst poptávky po krmivech, vlákenných surovinách, biomase a biologických
materiálech. To nutně vyvolá reakci v dodávkách od
zemědělství Unie, které patří na celosvětových
zemědělských trzích k největším dodavatelům. Na
zemědělství Unie připadá 18 % celosvětového vývozu
potravin v celkové hodnotě 76 miliard EUR. V hodnotách
výroby připadá na zemědělství Unie v rámci OECD více než
40 % celkové výroby potravin. Vzhledem ke značným rozdílům
v hospodářském a technologickém vývoji zemědělských
odvětví se samozřejmě na výrobě potravin v Unii
podílejí jednotlivé členské státy a regiony v různé
míře. V posledních desetiletích dosahovalo
zemědělství značného růstu produktivity, i když se
v rozvinutých zemích tento trend v posledních letech zpomalil. Tohoto
růstu produktivity bylo dosaženo částečně na úkor
přírodních zdrojů a životního prostředí. 45 % evropské
půdy má problémy s kvalitou, což prokazují nízké obsahy organických látek,
a téměř jedna čtvrtina trpí mírnou až vysokou erozí. Došlo
k narušení nebo dokonce k zániku cenných ekosystémů a ve
spojení s nimi také cenných ekosystémových služeb. Za poslední dvě
desetiletí došlo k úbytku polního ptactva o 20 až 25 % a lučních
motýlů o 70 % a zároveň k vážnému ohrožení
opylovačů, jako jsou včely. Přibližně 40 %
zemědělské půdy je vystaveno nebezpečí znečištění
dusičnany, což ohrožuje vodní zdroje. Na zemědělství navíc
připadá 9 % emisí skleníkových plynů v Unii. V zemědělství a lesním
hospodářství bylo dosaženo značného pokroku v úsilí o uvedení
produkce do souladu s potřebou spravovat přírodní zdroje
udržitelným způsobem a chránit životní potřebí. Očekávaný
růst zemědělské produkce v důsledku stoupající
celosvětové poptávky může ovšem tento kladný vývoj zmařit.
Bude-li tento růst zajišťován stávajícími přístupy, povede to ve
svém důsledku k dalšímu poškozování přírodních zdrojů
a životního prostředí. Tyto jevy nejsou omezeny na technologicky
nejvyspělejší části zemědělství Unie. Evropa disponuje
obrovskými možnostmi v oblastech, pro které jsou příznačná malá
a tradiční zemědělská hospodářství. Pokud budou ovšem
tato hospodářství sledovat zavedená schémata rozvoje, vzniknou stávajícím,
často velmi bohatým stanovištím, biologické rozmanitosti, funkčnosti
půdy a vodním zdrojům značné ekologické škody. K vytvoření konkurenceschopné
a udržitelné produkce potravin, krmiv, vlákenných surovin, biomasy a biologických
materiálů je nutný přechod na jinou cestu růstu. Pro
zajištění tohoto cíle je nutno, aby účinnost v zásobování provázelo
snížení obrovských ztrát, ke kterým dochází po sklizni. Stejně tak je
nutno, aby tato produkce zahrnovala přizpůsobení se změně
klimatu, rozumné využívání biologické rozmanitosti a obnovu
ekosystémů a ekosystémových služeb. Musí vycházet ze zvláštností
každého území a možností, které nabízí genetická rozmanitost, abychom
spojili naši bohatou genetickou základnu s rozmanitými, novými i starými
zemědělskými postupy a zajistili lepší rozdělování a využívání
našich omezených zdrojů. Potravinové řetězce jsou rozmanité
a je nutno brát ohled na jejich zvláštnosti. K „dlouhým“ zásobovacím
řetězcům patří aspekty jako uchování a skladování,
zatímco u „krátkých“ zásobovacích řetězců je kladen
důraz na místní zajištění potravin a zvláštní kvalitativní
vlastnosti. Ve středu zájmu musí být za všech okolností spotřebitelé,
aby se produkce zaměřila na zdravé, vysoce kvalitní potraviny
vyráběné udržitelným způsobem. Ke zvýšení produkce musí docházet zároveň
s dosažením lepší hospodářské životaschopnosti prvovýrobců,
kteří v minulém desetiletí trpěli snižujícím se podílem přidané
hodnoty v potravinovém řetězci. Bez vyšší ziskovosti
zemědělských podniků se ekologická udržitelnost stane ještě
problematičtější. Větší a udržitelné
zemědělské produkce nelze dosáhnout bez významného úsilí v oblasti
výzkumu a inovací, a to na všech úrovních. Výzkumní pracovníci
a zúčastněné strany opakovaně zdůrazňují nedostatečné
propojení mezi dosahovanými výsledky ve výzkumu a uplatňováním inovativních
přístupů v zemědělské praxi. Trvá příliš dlouho,
než se nové přístupy dostanou do praxe, a vědecká obec není
dostatečně obeznámena s potřebami zemědělské praxe.
Důležité inovace se tak nezavádějí do praxe v potřebném
rozsahu a příslušným oblastem výzkumu se ne vždy dostává zájmu, jaký
by potřebovaly. Vyšší produktivita a konkurenceschopnost
zemědělství vyžadují především účinnější využívání zdrojů,
aby produkce probíhala s menší spotřebou vody, energií, hnojiv
(zejména fosforu a dusíku) a pesticidů. Vyžadují rovněž
větší využívání obnovitelných zdrojů energie a snižování odpadu,
a to v souladu se směry stanovenými ve sdělení „Plán pro
Evropu účinněji využívající zdroje“[5].
Udržitelný rozvoj vyžaduje, aby nedocházelo v takové míře ke znečišťování
v zájmu ochrany kvality vody, funkčnosti půdy, zachování biologické
rozmanitosti a ekosystémových služeb a snížení emisí skleníkových
plynů. Řešení musí přesahovat hranice jednotlivých
zemědělských podniků a zahrnovat širší zeměpisné
souvislosti, např. lesní hospodářství a přírodní rezervace.
Důležitý potenciál rozvoje představují vhodné technologie,
informační a komunikační technologie, družicový navigační
systém a nové nástroje řízení. Pro rozvoj potřebných dovedností má
zásadní význam vzdělávání a odborná příprava. Posílení postavení
zemědělce v zásobovacím řetězci vyžaduje inovativní
přístupy, které zlepšují transparentnost, informovanost a kapacity
řízení a poskytují nové jakostní produkty. Udržitelná produkce musí zahrnovat nahrazování
surovin na vstupu a na výstupu založené na inteligentním využívání
a recyklování biomasy a biorafinérií. Musí rovněž snížit ztráty,
ke kterým dochází po sklizni. To platí pro celý zásobovací řetězec od
prvovýrobců až po spotřebitele. Spotřebitelé mohou mírnit tlaky
na zvýšení prvovýroby změnou vzorců spotřeby. Vzdělávání
a odborná příprava nabízejí velké možnosti pro zlepšení výživy, zdravé
způsoby života a omezení plýtvání potravinami. Ke zvýšení
transparentnosti, důvěry a informovanosti by přispělo
zavedení kritérií udržitelnosti v klíčových bodech zásobovacího
řetězce.
3.
Podpora konkurenceschopného a udržitelného
zemědělství Unie
Evropské inovační partnerství je
zaměřeno na podporu konkurenceschopného a udržitelného
zemědělství a lesního hospodářství, které dosahuje lepších
výsledků menšími prostředky a působí v souladu se
životním prostředím. Partnerství přispěje k vytvoření
konkurenceschopného primárního odvětví, které zabezpečí celkovou
dostupnost potravin, rozmanitost produktů a výroby, dlouhodobé
zásobování různými surovinami pro potravinářské a nepotravinářské
využití a také lepší rozdělování přidané hodnoty v rámci
potravinového řetězce. Aby zvýšení zemědělské produktivity
a výstupů mohlo mít trvalý charakter, je nutno hospodařit
s přírodními zdroji správně v souladu s požadavky na
ochranu životního prostředí. Velký význam bude mít půda, protože se
jedná o prostředek, u kterého bude možno sledovat, zda vývoj
směrem k udržitelnějším způsobům produkce probíhá
či neprobíhá úspěšně. Půda je základním zdrojem
zemědělské produkce. Využívání půdy se různě navzájem
ovlivňuje s množstvím a kvalitou vody, biologickou rozmanitostí
a poskytováním ekosystémových služeb. Změna klimatu podtrhuje význam půdy
jako mimořádně zranitelného zdroje. Funkce půdy zahrnující její
stabilitu, koloběh vody v půdě, dostatečné množství
živin a biotickou celistvost jsou zásadními parametry její úrodnosti. Její
funkce jako úložiště uhlíku jí dává klíčovou úlohu při
zmírňování změny klimatu. Řádné hospodaření s půdou
musí bránit jejímu znehodnocování a erozi, stabilizovat její funkce a
zohledňovat přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování
jejích dopadů. Vzhledem k těmto úkolům byly
pro EIP stanoveny dva hlavní cíle: ·
Jako ukazatel podpory produktivity a efektivnosti
odvětví zemědělství má EIP za cíl zvrátit do roku 2020 nejnovější
trend snižujícího se růstu produktivity[6].
·
Jako ukazatel udržitelnosti
zemědělství má EIP za cíl zajistit do roku 2020 uspokojivou funkčnost
půdy[7].
Funkčnost půdy zahrnuje produkční kapacitu půdy a její
klíčovou úlohu při přizpůsobování se změně
klimatu a zmírňování jejích dopadů a pro stabilitu ekosystému. Zatímco tyto hlavní cíle se týkají prvovýroby,
bude se EIP také zabývat mnoha aspekty vzájemného působení, k nimž dochází
v celém zásobovacím řetězci až ke spotřebiteli. Specifické
cíle partnerství budou vypracovány během jeho praktického provádění
a budou odrážet strategické směrování politik, na nichž spočívá. Operativní cíle EIP zahrnují úspěšné
překlenutí propasti mezi špičkovým výzkumem a špičkovými
technologiemi na jedné straně a na druhé straně
zúčastněnými stranami, jako jsou zemědělci, podniky,
průmysl, poradenské služby a nevládní organizace. To by mělo
napomoci k přeměně výsledků výzkumu ve skutečné inovace
a rychlejšímu zavádění inovací do praxe, zajistit systematickou
zpětnou vazbu z praxe k vědě ohledně potřeb
v oblasti výzkumu, zlepšit výměnu znalostí a zvýšit informovanost
o nezbytnosti společného postupu při investování do udržitelných
inovací. Partnerství usiluje o dosažení synergií tím,
že podporuje výměny mezi partnery z různých politických oblastí,
odvětví, iniciativ a projektů, a přispívá tak k vyšší
efektivnosti stávajících politických nástrojů a doplňuje je
případně novými akcemi.
4.
Přínosy a příležitosti
V současné době zajišťují
odvětví zemědělství a potravinářství
společně 17 milionů pracovních míst (7,6 % všech
pracovních míst) a 3,5 % celkové hrubé přidané hodnoty v EU‑27.
EIP posílí postavení zemědělství Unie jako konkurenceschopného
odvětví, jež účinně využívá zdroje, a přispěje
k udržitelnějším postupům v lesním hospodářství
a při využívání zemědělské půdy. Je nutno zahrnout do
něj předcházející a následná odvětví, jež prvovýrobcům
poskytují „ekologické“ technologie, a tato odvětví budou mít z partnerství
také prospěch. Aby zemědělci mohli plně
rozvinout své možnosti, je nutno posílit jejich úlohu v zásobovacím
řetězci. Změny ve spotřebitelské poptávce směrem
k bezpečným, zdravým a vysoce kvalitním potravinám poukazují na
stoupající význam místních trhů. Trvale se rozvíjející trh s potravinami,
krmivy, vlákennými surovinami, biologickými materiály a bioenergií
přináší hospodářský rozvoj, zaměstnanost a možnosti pro
společenskou inovaci. Široké možnosti rozvoje nabízí využívání evropské
genetické rozmanitosti. Prvovýrobcům se tak na trhu otevírají nové
příležitosti a možnosti nabízet nové produkty a EIP jim
pomůže, aby se jich dokázali chopit. Bez mechanismu inovace, jako je EIP, bude
zemědělství Unie čelit potížím se vzrůstající produkcí,
pokud bude chtít zabránit dalšímu zhoršení výrobních kapacit a přírodních
zdrojů, zejména půdy, vody a ekosystémových služeb. Studie s názvem
„Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti“ uvádí, že hodnota ochrany
biologické rozmanitosti před pozemskými systémy bude v roce 2050
dosahovat řádově 7 % předpokládaného HDP. Jako příklad
studie odkazuje na opylování hmyzem v hodnotě 15 miliard EUR za
rok. Kromě toho EIP pomůže zajistit pohlcování dusíku, zmírňování
emisí skleníkových plynů a snižování energetických potřeb. Lepší
znalosti o výživě změní chování spotřebitele a budou přínosem
pro větší rozmanitost a vyšší jakost produktů.
5.
Uvolnění potenciálu
Členské státy a zúčastněné
strany opakovaně vyjádřily svůj silný zájem na podpoře
inovací v zemědělství v rámci přístupu na úrovni Unie.
Evropská rada na svém zasedání dne 20. června 2008 upozornila na to,
že „je zapotřebí pokračovat v inovacích, výzkumu a rozvoji
zemědělské produkce, zejména posílit energetickou účinnost,
růst produktivity a schopnost přizpůsobit se
změně klimatu“. K podobným závěrům dospěly
organizace zemědělců a zemědělské komory a prohlášení
G20 ze zasedání v Cannes zdůrazňuje prvořadou nutnost
investic do zemědělského výzkumu a inovací. Koncept a obsah EIP s názvem „Produktivita
a udržitelnost zemědělství“ byl projednán s širokou
řadou zúčastněných stran. Zúčastněné strany
zdůraznily potřebu EIP v oblasti zemědělství a vyzdvihly
nutnost překlenout propast mezi zemědělskou praxí a vědou
vytvářením inteligentních sítí. EIP bude povzbuzovat partnery na různých
institucionálních a zeměpisných úrovních a v různých
odvětvích ke spolupráci a k tomu, aby využily výhody nesmírných
možností pro synergie. Zvláštní důraz bude kladen na využití
příležitostí, které nabízejí různé oblasti politiky, zejména
společná zemědělská politika (SZP), politika Unie v oblasti
výzkumu a inovací, politika soudržnosti, politika v oblasti životního
prostředí a změny klimatu, politika v oblasti ochrany
spotřebitele a zdraví, politika týkající se vzdělávání a odborné
přípravy, průmyslová politika a informační politika. Bude
zajištěna úzká spolupráce a výměna získaných poznatků
s ostatními evropskými inovačními partnerstvími včetně partnerství
v oblasti surovin a partnerství v oblasti hospodárného využívání vody
v Evropě. Partnerství v oblasti hospodárného využívání vody je
propojeno s evropským inovačním partnerstvím v odvětví
zemědělství, protože se týká vodní infrastruktury a rozdělování
vody ve venkovských oblastech, zatímco zemědělské EIP se bude zabývat
hospodařením s vodou a snižováním znečišťování na
úrovni zemědělských podniků.
6.
Zavádění inovací do zemědělské praxe
EIP pokryje řadu etap: od samého jádra
výzkumného procesu a šíření jeho výsledků až po vývoj
produktů a postupů a jejich zahrnutí do výrobního procesu. Významnou
úlohu budou plnit rovněž certifikační postupy, jež potvrdí zvýšenou
přidanou hodnotu výsledků výzkumu. Za účelem zavádění inovací do
zemědělské praxe využije EIP k financování inovativních
opatření řadu stávajících politik, zejména politiku rozvoje venkova v rámci
SZP a politiku Unie v oblasti výzkumu a inovací. Zatímco programy rozvoje
venkova se běžně uplatňují v rámci regionů programu,
a to zejména na místní, regionální nebo celostátní úrovni, meziregionální
a přeshraniční inovativní akce či akce na úrovni Unie musí
být spolufinancovány z politiky Unie v oblasti výzkumu a inovací. Je třeba
vyhledávat synergie s možnostmi, jež nabízí politika soudržnosti, a to
zejména prostřednictvím regionálních inovativních strategií a programů
nadnárodní a meziregionální spolupráce. Přidaná hodnota EIP spočívá zaprvé
v jeho schopnosti zaměřit stávající politiky na inovace a zadruhé
v jeho povaze dynamické platformy, která spojuje zemědělce,
zúčastněné strany a výzkumné pracovníky. Provádění bude
organizováno přes operativní skupiny, jež budou vystupovat jako výkonné
subjekty a v nichž budou zapojeny subjekty jako zemědělci,
vědečtí pracovníci, poradci, nevládní organizace a/nebo podniky.
Operativní skupiny budou vznikat samy okolo jednotlivých
předmětů zájmu a budou provádět projekty
zaměřené na zkoušení a uplatňování inovativních
postupů, procesů, produktů, služeb a technologií. Na mezinárodní
úrovni a na úrovni Unie budou operativní skupiny jednat zejména
prostřednictvím iniciativ zaměřených na vytváření
klastrů a pilotních a demonstračních projektů.
Konkrétní akce budou čerpat ze znalostní základny poskytované výzkumným
a inovačním rámcem EU. Pod záštitou sítě pro rozvoj venkova bude
vytvořena síť EIP. Síť bude podněcovat činnosti na
celostátní, regionální a místní úrovni a na úrovni Unie. Bude motivovat
k vytváření operativních skupin a informovat o možnostech,
jež poskytují politiky Unie. Operativní skupiny musí zpětně podávat
síti zpět zprávy o svých projektech. Síť tak bude působit
jako zprostředkovatel při zlepšování komunikace a spolupráce
mezi vědou a praxí. Bude pomáhat při sdílení zkušeností, a to
i při nezdarech, získaných poznatků a osvědčených
postupů. Síť bude navíc pracovat s mechanismem systematické
zpětné vazby, který umožní zavést do programu výzkumu potřeby praxe. Úspěšné provádění EIP bude záviset
na poskytování a předávání příslušných znalostí od široké škály
oborů, jež jsou součástí evropského výzkumného společenství.
Značný objem podkladů pro diskusi a vypracování konzistentních
a relevantních tematických směrů se očekává od iniciativ
společného plánování, Stálého výboru pro zemědělský výzkum,
projektů ERA-NET[8]
a evropských technologických platforem. Tyto iniciativy budou zdrojem námětů
pro debatu o možných opatřeních v oblasti inovací a pro diskuse
o získaných zkušenostech. Mohou podněcovat sestavení operativních skupin
za účelem zvýšení počtu inovativních akcí. Síť EIP bude
přispívat k lepšímu propojení těchto iniciativ. Řádné
provádění bude zajištěno návazným monitorováním a hodnocením.
7.
Struktura správy a řízení
Strategické poradenství a vedení
prostřednictvím strategického prováděcího plánu, v němž
budou vymezeny prioritní oblasti činnosti a uvedena doporučení,
jak dosáhnout cílů EIP, bude zajišťovat řídící výbor na vysoké
úrovni, jenž bude početně omezený a bude se skládat ze
zástupců členských států a zúčastněných stran jak
ze strany dodávky, tak poptávky, a jmenovaných za svou osobu. Na základě zkušeností s pilotním EIP
„Aktivní a zdravé stárnutí“ bude práce řídícího výboru probíhat za
plné účasti členských států a zúčastněných stran na
konkrétních činnostech a přezkumu zemědělského EIP. To
bude rovněž úkolem specializovaných skupin a tematických
seminářů, které budou zřízeny v rámci sítě. EIP bude záviset na stávajících politikách
Unie. Financování, provádění a stanovení priorit jednotlivých
opatření bude založeno na mechanismech, které jsou součástí
těchto politik. Politika rozvoje venkova požaduje po členských
státech, aby určily kvantifikované milníky (také u inovací), které
vyjadřují cíle strategie Evropa 2020. Politika EU v oblasti výzkumu a
inovací bude podporovat projekty, které jsou v souladu se strategickými
směry a mechanismy rozhodování finančního rámce „Horizont 2020“.
Síť EIP bude používat stávající mechanismy pro vzájemnou spolupráci
a podávání hlášení členským států a řídícím
orgánům rozvoje venkova včetně Výboru pro rozvoj venkova a monitorovacím
výborům.
8.
Oblasti inovativních opatření
V souladu se zkušenostmi nabytými u pilotního
EIP by měl obsah a vymezení priorit sledovaných EIP vzniknout
otevřeným způsobem a měl by odrážet potřebu
různých řešení. Zavedení nových technologií, metod a postupů
do zemědělské praxe a vytvoření prostoru pro praktické
otázky a vedení vyžaduje přístup zdola nahoru ve spojení s účinnou
spoluprací v síti. V souladu se závěry OECD[9] se EIP nebude spoléhat na jediný
inovační model. Dále je zohledněna skutečnost, že inovace mohou
být technologické či netechnologické nebo společenské povahy a mohou
být založeny na nových nebo tradičních postupech. Na základě příspěvků
a výměn názorů zúčastněných stran a výzkumných
pracovníků bylo pro výzkum a inovace vybráno několik orientační
prioritních oblastí. Seznam uvedený níže nepředjímá obsah inovačních
opatření v praxi. Provádění EIP jej může doplnit. ·
Zvýšení zemědělské produktivity a výstupů
a účinnější využívání zdrojů Cílem této oblasti inovačních opatření
je zvýšit zemědělskou produkci a zároveň zajistit účinné
a udržitelné využívání zdrojů. Výrobní systémy založené na nízkých
vstupech by se zaměřily na udržitelné používání živných látek
(včetně fosforu a dusíku) a pesticidů, optimalizované
používání energií, vody a genetických zdrojů a na menší závislost
na vnějších vstupech. Pokroku je nutno dosáhnout v oblasti
integrované ochrany rostlin, biologické kontroly chorob rostlin a škůdců,
lepšího používání prostředků na ochranu rostlin a snížení emisí
skleníkových plynů z živočišné výroby a půdy. Řešení
v oblasti recyklace a omezení ztrát vznikajících po sklizni sníží
tlak na přírodní zdroje. Je třeba prozkoumat potenciál ekologických
technologií, jako jsou IKT, přesné zemědělství a systémy
včasného varování před škůdci. ·
Inovace na podporu biohospodářství Inovativní řešení by měla být přizpůsobena
jak celému zásobovacímu řetězci, tak rozvíjejícímu se
biohospodářství. Je třeba hledat řešení pro biorafinerie,
recyklaci a inteligentní využívání biomasy z rostlin, lesního odpadu
a zbytků potravin, která by zhodnotila její kaskádový potenciál, aniž
by docházelo ke snižování organických látek v půdě. Zvážit je rovněž
možné nahrazení produkce primárních bílkovin řasami nebo biofermentací.
K dosažení vyšších výstupů, snížení emisí a/nebo lepší odolnosti
vůči chorobám a vyšší jakosti konečných produktů
(např. lepších výživných profilů) by mohly být přezkoumány
možnosti šlechtění zvířat a rostlin. ·
Biologická rozmanitost, ekosystémové služby
a funkčnost půdy Inovace, jež zlepšují udržitelné
zemědělské hospodaření a postupy v lesním
hospodářství, jsou prospěšné také pro ekosystémové služby a funkčnost
půdy. Zvláštní důraz by měl být kladen na integrované
zemědělskoekologické systémy, včetně zlepšení biologické
rozmanitosti půdy, pohlcování uhlíku, zadržování vody, ekosystémové
stability a odolnosti a funkce opylování. Řešení by se mohla
zaměřit na lepší hospodaření s půdou (jako je
např. mělká orba nebo udržování ekologické infrastruktury),
integrované územní plánování, nové zemědělsko-lesní systémy a také
na metody zachování přírodních ekosystémů. Další oblasti by zahrnovaly
optimalizaci využívání genetických zdrojů, organické systémy a systémy
s nízkými vstupy, rostoucí genetickou rozmanitost v zemědělství,
rozvoj biologické obnovy znečištěné půdy a inovativní
strategie přizpůsobení se změně klimatu. ·
Inovativní produkty a služby pro
integrovaný zásobovací řetězec Cílem je vyvinout a rozšířit inovativní
produkty, prostředky a služby a současně vytvořit
transparentní a udržitelný zásobovací řetězec. Pozornost by se
soustředila na dokonalejší informační systémy a nástroje
řízení rizik, jež budou odrážet vlastnosti produktů a výrobních
procesů, jako je referenční srovnávání, standardy udržitelnosti,
sledování spotřeby, analýzy životního cyklu (se zaměřením na nakládání
s odpadem) a certifikační systémy. Řešení by mohla
zahrnovat inovace v oblasti řízení pro zemědělce, které by
posílily jejich postavení v dodavatelském řetězci např.
pomocí seskupení producentů nebo krátkých potravinových
řetězců. Nové diagnostické nástroje by pomáhaly sledovat
environmentální a sociální výkonnost zemědělských podniků. K řešení
by přispělo i důsledné využívání rozmanitosti naší genetické
základny pro vytváření nových a udržitelnějších možností a institucionálních
inovací (např. trhů s uhlíkem). Na rezidua (např.
pesticidů) v potravinách by se mohly zaměřit účinné
monitorovací systémy. ·
Kvalita a bezpečnost potravin a zdravý
životní styl Rozhodování spotřebitelů založené na
dobré informovanosti má zásadní význam pro směrování podnětů
celému zásobovacímu řetězci. Oblasti činnosti by se týkaly
kvality a bezpečnosti potravin, bylo by například možné
vypracovat nové programy zajištění kvality potravin a programů
veterinární péče o hospodářská zvířata. Prozkoumat by bylo
možné bioplánování a potenciál léčivých rostlin jako zdroje surovin. Dalšími
oblastmi by mohly být přírodní ošetřování zvířat a rostlin
a nové metody analýzy biologických kvalit potravin. Ke zlepšení
veřejného zdraví by mohly přispět nástroje pro změnu
spotřebitelských návyků a odpovídající vzdělávací,
informační a učební nástroje, spolu se zdravými složkami v produktech
(např. mlékem nebo olejem s omega-3 mastnými kyselinami) získanými dalším
vývojem výživných látek nebo šlechtěním zvířat. Úloha
spotřebitelů při snižování ztrát vznikajících po sklizni by se
mohla řešit pomocí inteligentních systémů balení a také pomocí
osvěty a informování.
9.
Další kroky
Vzhledem k potřebě posunout
vývojová schémata směrem k udržitelnému růstu v zemědělství
je třeba s těmito činnostmi začít co nejdříve. Smyslem
tohoto sdělení je zahájit diskusi s členskými státy, Evropským parlamentem
a zúčastněnými stranami o strategických cílech a struktuře
evropského inovačního partnerství v oblasti zemědělství. S ohledem na stanovisko Evropského
parlamentu a Rady k tomuto sdělení bude vypracován strategický
prováděcí plán. Jako přípravný krok bude použita technická pomoc
v rámci politiky rozvoje venkova k vybudování sítě. Pro počáteční
informování subjektů a zúčastněných stran o možnostech
v oblasti inovativních činností je nezbytné včasné
vytvoření sítě EIP. Usnadní se tak přeměna priorit na
konkrétní inovativní opatření v praxi. [1] KOM(2010) 2020. [2] KOM(2010) 672. [3] KOM(2011) 500. [4] KOM(2010) 546. [5] KOM(2011) 571 v konečném znění. [6] Měřeno jako „souhrnná produktivita výrobních
faktorů “. [7] Včetně zvrácení trendu ubývání humusu
a vhodných zemědělských postupů na zemědělsky
využívané půdě vystavené erozi. [8] Projekty ERA-NET podporují spolupráci a koordinaci
výzkumných činností na celostátní a regionální úrovni. [9] OECD a Eurostat (2005), manuál Oslo: Pokyny pro
shromažďování a interpretaci inovačních dat (Guidelines for
Collecting and Interpreting Data), Paříž.