Měnová politika

Měnovou politiku představují rozhodnutí centrálních bank, která ovlivňují cenu a dostupnost peněz v ekonomice. V případě Evropské centrální banky (ECB) je hlavním cílem měnové politiky zachovávat cenovou stabilitu v eurozóně, která je definována jako meziroční inflace ve střednědobém horizontu na úrovni 2 % (měřeno harmonizovaným indexem spotřebitelských cen). Závazek Rady guvernérů ECB ke splnění inflačního cíle ve výši 2 % je symetrický, což znamená, že kladné i záporné odchylky od cíle se považují za stejnou měrou nežádoucí.

Primárním nástrojem měnové politiky ECB je kontrola úrokových sazeb této politiky. Změny klíčových sazeb ovlivňují úrokové sazby komerčních bank pro půjčování a ukládání peněz, což ovlivňuje utrácení spotřebitelů a obchodní investiční rozhodnutí.

Pokud jsou obvyklé způsoby provádění měnové politiky narušeny a/nebo se sazby v rámci této politiky blíží faktické spodní hranici, mohou centrální banky (včetně ECB) ve snaze o dosažení svého cíle (cílů) v oblasti měnové politiky rovněž přijmout nestandardní opatření měnové politiky, například programy nákupu aktiv a dlouhodobější refinanční operace.