Euro - společná evropská měna

Když některá země EU přechází ze své národní měny na euro, je naprosto nezbytnou podmínkou právní jistota, zejména pro jednotlivé osoby a společnosti. Tu zabezpečují tyto dva právní předpisy, které tak zajišťují hladký přechod.

AKT

Nařízení Rady (ES) č. 1103/97 ze dne 17. června 1997 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura.

Nařízení Rady (ES) č. 974/98 ze dne 3. května 1998 o zavedení eura.

PŘEHLED

Když některá země EU přechází ze své národní měny na euro, je naprosto nezbytnou podmínkou právní jistota, zejména pro jednotlivé osoby a společnosti. Tu zabezpečují tyto dva právní předpisy, které tak zajišťují hladký přechod.

K ČEMU TATO NAŘÍZENÍ SLOUŽÍ?

Tato dvě nařízení - č. 1103/97 a č. 974/98 (ve znění nařízení (ES) č. 2169/2005) - poskytují právní základ pro zavedení eura (hospodářská a měnová unie -HMU). První řeší takové otázky, jako jsou přepočítací koeficienty a postupy, status smluv a platební pokyny. Druhé stanovuje harmonogram pro přechod na euro. Jejich ustanovení musí plnit všechny země EU, které přijímají euro.

KLÍČOVÉ BODY (NAŘÍZENÍ (ES) Č. 1103/97)

• Dne 1. ledna 1999 euro nahradilo ECU (jednotku evropské měny), koš národních měn, který se původně používal k účetním účelům EU. Přepočítací koeficient euro:ECU činil 1:1.
• Euro se dělí na 100 podjednotek. Ty jsou známy jako centy nebo pod jiným názvem běžně používaným v příslušné zemi.
• Trvání smluv a všech právních dohod a závazků, které obsahují odkaz na národní měnu, zůstává zavedením eura nedotčeno.
• Přepočítací koeficienty národních měn na euro jsou šesticiferné. Nesmí se zaokrouhlovat ani nahoru, ani dolů.
• Jakýkoli převod z jedné národní měny na jinou se musí provádět přes euro.

KLÍČOVÉ BODY (NAŘÍZENÍ (ES) Č. 974/98 A 2169/2005)

• Od data přijetí eura musí být měnou zúčastněných zemí EU euro.
• Přechodné období může trvat od data přijetí eura po skutečný přechod na euro, kdy Evropská centrální banka a národní centrální banka či banky uvedou do oběhu eurobankovky a euromince, které nahradí měnu dané země.
• Mělo by trvat nejdéle tři roky, ale dle potřeby může být kratší, a dokonce nemusí trvat ani jeden den, pokud tato dvě data připadají na stejný den. Ve skutečnosti země, které nedávno přijaly euro, přechodné období nevyužily.
• S cílem usnadnit přechod mohou nové právní předpisy uvádět v období útlumu národní měnu až jeden rok.
• Jakékoli odkazy na národní měny v právních dokumentech po datu přechodu jsou automaticky pokládány za odkazy na euro.
• Pokud jsou národní bankovky a mince a eurobankovky a euromince používány souběžně, může si veřejnost vyměňovat národní měnu na eura až do určitého stropu bezplatně.
• Národní bankovky a mince zůstávají zákonným platidlem v dotčené zemi nejdéle šest měsíců po datu přechodu, i když vláda může toto období zkrátit.
• Poté mohou být měněny na euro na základě postupů, které jsou stanoveny v souladu s vnitrostátními právními předpisy a praxí.

Nařízení Rady (ES) č. 974/98 upravilo počáteční zavedení eura a za účelem přípravy na rozšíření eurozóny bylo přizpůsobeno nařízením (ES) č. 2169/2005. (Související přehled popisuje, jak přechod na euro funguje v praxi.)

UŽIVATELÉ EURA

Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko (od roku 1999), Řecko (2001), Slovinsko (2007), Kypr a Malta (2008), Slovensko (2009), Estonsko (2011), Lotyšsko (2014) a Litva (2015).

Další informace jsou k dispozici na internetové stránce a v publikacích Generálního ředitelství Evropské komise pro hospodářské a finanční záležitosti.

Poslední aktualizace 10.09.2015