Společná rybářská politika (SRP)

Společná rybářská politika (SRP) je souborem pravidel pro zachování biologických mořských zdrojů a řízení a kontrolu evropského rybolovu ve vodách EU i mimo ně. Cílem společné rybářské politiky je zajistit, aby činnosti v oblasti rybolovu a akvakultury přispívaly k dlouhodobé environmentální, hospodářské a sociální udržitelnosti. To zahrnuje zajištění sledovatelnosti, bezpečnosti a jakosti produktů uváděných na trh v EU, příspěvek ke zvýšení produktivity, přiměřené životní úrovni odvětví rybolovu, včetně drobného rybolovu, a stabilním trhům a zajištění dostupnosti dodávek potravin spotřebitelům za rozumné ceny.

Oblast působnosti společné rybářské politiky zahrnuje zachování biologických mořských zdrojů a řízení rybolovu využívajícího tyto zdroje. Co se týče tržních a finančních opatření, společná rybářská politika se vztahuje rovněž na biologické sladkovodní zdroje a činnosti v oblasti akvakultury a také na zpracování produktů rybolovu a akvakultury a jejich uvádění na trh.

Nejnovější reforma SRP proběhla v roce 2013 a vstoupila v platnost dne 1. ledna 2014. Současná SRP se zakládá na čtyřech hlavních pilířích:

1. řízení rybolovu;
2. mezinárodní politika;
3. tržní a obchodní politika;
4. financování politiky.

Čtvrtým prvkem SRP je evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond (2021–2027), který pomáhá dosáhnout cílů SRP prostřednictvím financování způsobilých akcí.

SRP stanovuje, že by měla být stanovena taková omezení odlovu, která jsou udržitelná a zachovávají populace ryb v dlouhodobém horizontu. SRP zaujímá obezřetný přístup, který uznává dopad lidské činnosti na všechny složky ekosystému. Jejím cílem je zvýšit selektivitu rybářského loďstva s ohledem na lovené druhy a postupně zastavit výměty tím, že v nejvyšší možné míře předejde nežádoucím úlovkům a omezí je, přičemž zajistí vykládání úlovků. SRP změnila způsob řízení rybářských politik a regionálním skupinám členských států dala větší kontrolu zavedením takzvané regionalizace.

SRP je zakotvena v článcích 38–43 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Podle článku 3 SFEU je zachování biologických mořských zdrojů v rámci SRP ve „výlučné pravomoci“ EU, což znamená, že pouze EU je schopna vytvářet právní předpisy a přijímat závazné akty. Členské státy tak mohou činit pouze v případě, jsou-li EU zmocněny k provádění těchto aktů. Podle článku 4 SFEU spadají ty části SRP, které se zabývají jinými aspekty, než je zachování biologických mořských zdrojů, do „sdílené pravomoci“, což znamená, že EU a její členské státy mohou vytvářet právní předpisy a přijímat závazné akty a členské státy mohou uplatňovat vlastní pravomoc v případech, kdy EU vlastní pravomoc neuplatňuje nebo se rozhodla ji neuplatňovat.