—

za Furkana Tekdemira, právně zastoupeného Deryou Tekdemir a Nedimem Tekdemirem, R. Gutmannem, Rechtsanwalt,

—

za německou vládu T. Henzem a J. Möllerem, jako zmocněnci,

—

za rakouskou vládu G. Hessem, jako zmocněncem,

—

za Evropskou komisi D. Martinem a T. Maxianem Ruschem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 13 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení, připojeného k Dohodě zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, kterou dne 12. září 1963 podepsala v Ankaře Turecká republika na jedné straně a členské státy EHS a Společenství na straně druhé a která byla jménem Společenství uzavřena, schválena a potvrzena rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne 23. prosince 1963 (Úř. věst. 1964, 217, s. 3685; Zvl. vyd. 11/11, s. 10) (dále jen „dohoda o přidružení“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Furkanem Tekdemirem (dále jen „jmenované nezletilé dítě“), právně zastoupeným svými rodiči, Deryou Tekdemir a Nedimem Tekdemirem, a Kreis Bergstraße (okres Bergstraße, Německo) ve věci zamítnutí jeho žádosti o povolení k pobytu v Německu.

3

Z článku 2 odst. 1 dohody o přidružení vyplývá, že cílem této dohody je podporovat stálé a vyvážené posilování obchodních a hospodářských vztahů mezi smluvními stranami při plném respektování nutnosti zajistit urychlený rozvoj tureckého hospodářství a pozvednout úroveň zaměstnanosti a životní úroveň tureckého lidu.

4

Článek 12 dohody o přidružení stanoví, že se „Smluvní strany dohodly, že se při vzájemném postupném zavádění volného pohybu pracovníků budou inspirovat články [45, 46 a 47 SFEU]“. (Citované pasáže z Dohody o přidružení jsou neoficiálním překladem.)

5

Článek 13 rozhodnutí č. 1/80 stanoví:

„Členské státy Společenství a Turecko nemohou přijmout nová omezení týkající se podmínek přístupu k zaměstnání pracovníků a jejich rodinných příslušníků, kteří se nacházejí na jejich příslušném území v legálním postavení, co se týče pobytu a zaměstnání.“ (Citované pasáže z rozhodnutí č. 1/80 jsou neoficiálním překladem.)

6

Článek 14 rozhodnutí č. 1/80 zní:

„1.   Ustanovení tohoto oddílu se použijí s výhradou omezení z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví.

2.   Ustanovení tohoto článku se nedotýkají žádných práv a povinností, které vyplývají z jednotlivých právních předpisů nebo dvoustranných smluv mezi Tureckem a dalšími členskými státy Společenství, pokud tyto neobsahují pro jeho státní příslušníky výhodnější úpravu.“

7

Ustanovení § 4 Gesetz über den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die Integration von Ausländern im Bundesgebiet (zákon o pobytu, výdělečné činnosti a integraci cizinců na spolkovém území) ze dne 30. července 2004 (BGBl. 2004 I, s. 1950), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „AufenthG“), nadepsaný „Požadavek titulu opravňujícího k pobytu“ stanoví:

„1)   Cizí státní příslušníci musí mít ke vstupu na spolkové území a k pobytu na něm titul opravňující k pobytu, ledaže unijní právní předpisy nebo právní nařízení stanoví jinak, nebo pokud mají právo pobytu na základě [dohody o přidružení]. Tento titul se vydává ve formě:

[…]

5)   Cizí státní příslušník, jemuž přísluší právo pobytu podle [dohody o přidružení] musí prokázat existenci práva na pobyt povolením k pobytu, pokud není držitelem povolení k usazení ani povolení k trvalému pobytu EU. Povolení k pobytu se vydává na žádost.“

8

Ustanovení § 33 AufenthG nadepsaného „Narození dítěte na spolkovém území“ zní:

„Odchylně od § 5 a § 29 odst. 1 bodu 2 může být dítěti, které se narodí na spolkovém území, uděleno povolení k pobytu z úřední moci, pokud je jeden z rodičů držitelem povolení k pobytu, povolení k usazení nebo povolení k trvalému pobytu v EU. Pokud jsou ke dni narození dítěte oba rodiče nebo rodič s výlučným rodičovským právem držiteli povolení k pobytu, povolení k usazení nebo povolení k trvalému pobytu v EU, vydá se povolení k pobytu dítěti narozenému na spolkovém území z úřední moci. Pobyt dítěte narozeného na spolkovém území, jehož otec či matka jsou ke dni jeho narození držiteli víza nebo jsou osvobozeni od vízové povinnosti, je považován až do uplynutí platnosti víza nebo skončení řádného pobytu bez vízové povinnosti za povolený.“

9

Ustanovení § 81 AufenthG, nadepsaného „Žádost o titul opravňující k pobytu“, stanoví:

„1)   Titul opravňující k pobytu se vydává cizím státním příslušníkům na jejich žádost, pokud není stanoveno jinak.

2)   O pobytový titul, který […] lze získat po vstupu na území, je nutné požádat bezprostředně po tomto vstupu nebo ve lhůtě stanovené právním nařízením. Za dítě narozené na spolkovém území, jemuž nebyl vydán pobytový titul z úřední moci, je nutné podat žádost do šesti měsíců od narození.

[…]“

10

Ustanovení § 2 Ausländergesetz (zákon o cizincích), ze dne 28. dubna 1965 (BGBl. 1965 I, s. 353), použitelného v době, kdy v Německu vstoupí v platnost rozhodnutí č. 1/80, stanovilo:

„1)   Cizí státní příslušníci, kteří vstoupí na území v oblasti působnosti tohoto zákona a kteří se na něm chtějí zdržovat, musí být držiteli povolení k pobytu. Povolení k pobytu lze vydat, pokud přítomnost cizího státního příslušníka nenarušuje zájmy Spolkové republiky Německo.

2)   Držiteli povolení k pobytu nemusí být cizí státní příslušníci, kteří

[…]

3)   Za účelem usnadnění pobytu cizích státních příslušníků může spolkový ministr vnitra právním nařízením stanovit, že i další cizí státní příslušníci nejsou povinni být držiteli povolení k pobytu.

4)   Spolkový ministr vnitra může stanovit vyhláškou, že cizí státní příslušníci, kteří nemají povinnost být držiteli povolení k pobytu, musí svůj pobyt oznámit.“

11

Z předkládacího rozhodnutí dále vyplývá, že správní orgán může v rámci svého prostoru pro uvážení podle § 7 odst. 4 a 5 tohoto zákona omezit dobu platnosti povolení k pobytu vydaného mladistvému cizímu státnímu příslušníkovi, který byl osvobozen od povinnosti být držitelem povolení k pobytu z důvodu svého věku.

12

Jmenované nezletilé dítě, narozené v Německu dne 16. června 2014, je tureckým státním příslušníkem.

13

Jeho matka, která má rovněž tureckou státní příslušnost, přicestovala do Německa jako turistka na schengenské vízum dne 1. listopadu 2013. Dne 12. listopadu 2013 podala u pobočky Bundesamt für Migration und Flüchtlinge (Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky) v Gieβenu (Německo) žádost o azyl. V době vydání předkládacího rozhodnutí toto řízení dosud probíhalo. Matka jmenovaného nezletilého dítěte není držitelkou povolení k pobytu, avšak má jako žadatelka o azyl oprávnění k pobytu pro žadatele o azyl.

14

Otec jmenovaného nezletilého dítěte, který je také tureckým státním příslušníkem, přicestoval do Německa 13. listopadu 2005. Od 1. února 2009 vykonával různé výdělečné činnosti. Od 1. března 2014 pracuje na plný pracovní úvazek.

15

Otec jmenovaného nezletilého dítěte získal nejprve dne 21. dubna 2008 dočasné povolení k pobytu z humanitárních důvodů, které bylo nepřetržitě prodlužováno až do 30. října 2013. Od 31. října 2013 je držitelem povolení k pobytu vydaného podle § 4 odst. 5 AufenthG, které bylo v platnosti do 6. října 2016.

16

Rodiče jmenovaného nezletilého dítěte uzavřeli dne 23. září 2015 manželství. Do té doby vykonávali ve vztahu k žalobci v původním řízení společně rodičovská práva.

17

Dne 10. července 2014 podalo jmenované nezletilé dítě, jehož pobyt v Německu je podle konstatování předkládajícího soudu šest měsíců po narození řádný, žádost o vydání povolení k pobytu na základě § 33 AufenthG.

18

Rozhodnutím ze dne 27. července 2015 okres Bergstraße tuto žádost zamítl. Toto zamítavé rozhodnutí odůvodnil tak, že příslušný orgán má prostor pro uvážení ohledně otázky, zda musí být povolení k pobytu vydáno, a že v projednávaném případě dospěl k závěru, že není důvod využít tohoto uvážení ve prospěch nezletilého dítěte Tekdemira. Okres Bergstraße totiž uvedl, že není nepřijatelné požadovat od tohoto nezletilého, aby následně postupoval cestou řízení o udělení víza, i když to povede nevyhnutelně k tomu, že žadatel a jeho matka budou přinejmenším dočasně odloučeni od otce a manžela. Kromě toho není podle tohoto orgánu nepřiměřené požadovat, aby jeho otec pokračoval v rodinném životě s ním a se svou manželkou v Turecku, neboť nebyl uznán za žadatele o azyl ani uprchlíka, a že má tak jako jeho syn a manželka tureckou státní příslušnost. Nakonec uvedl, že během doby řízení o azyl zahájeného jeho matkou bude trpěna přítomnost jmenovaného nezletilého dítěte na německém území.

19

Jmenované nezletilé dítě, zastoupené svými rodiči, podalo proti tomuto rozhodnutí žalobu k předkládajícímu soudu.

20

Předkládající soud má za to, že povinnost státních příslušníků třetích zemí mladších 16 let být držiteli povolení k pobytu představuje nové omezení ve smyslu článku 13 rozhodnutí č. 1/80.

21

Vzhledem k tomu, že taková povinnost sleduje cíl spočívající v řízení migračních toků, klade si však předkládající soud otázku, zda tento cíl představuje naléhavý důvod obecného zájmu umožňující odůvodnit takové omezení, a pokud tomu tak je, jaké kvalitativní požadavky musí splňovat naléhavý důvod obecného zájmu v souvislosti s tímto cílem.

22

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Darmstadt (Správní soud v Darmstadtu, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

23

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda článek 13 rozhodnutí č. 1/80 musí být vykládán v tom smyslu, že cíl spočívající v účinném řízení migračních toků představuje naléhavý důvod obecného zájmu umožňující odůvodnit vnitrostátní opatření přijaté po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost v dotyčném členském státu, které ukládá státním příslušníkům třetích zemí mladším 16 let povinnost mít ke vstupu do tohoto členského státu a pobytu v něm povolení k pobytu, a v případě kladné odpovědi, zda je takové opatření přiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli.

24

Za účelem odpovědi na otázky položené předkládajícím soudem je třeba nejprve ověřit, zda vnitrostátní opatření dotčené v původním řízení představuje nové omezení ve smyslu článku 13 rozhodnutí č. 1/80, jak se domnívá předkládající soud.

25

V tomto ohledu je třeba připomenout ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že klauzule „standstill“ zakotvená v článku 13 rozhodnutí č. 1/80 obecně zakazuje přijetí jakéhokoliv nového vnitrostátního opatření, které by mělo za cíl nebo za následek podrobení výkonu volného pohybu pracovníků tureckým státním příslušníkem na území členského státu restriktivnějším podmínkám, než jsou ty, které platily v okamžiku vstupu rozhodnutí č. 1/80 ve vztahu k dotčenému členskému státu v platnost (rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, Demir, C‑225/12, EU:C:2013:725, bod 33 a citovaná judikatura).

26

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že podle vnitrostátní právní úpravy použitelné na skutkový stav v původním řízení mají státní příslušníci třetích zemí, včetně těch, kteří jsou mladší 16 let, povinnost mít ke vstupu do Německa a pobytu v něm povolení k pobytu. Takovým dětem, které jsou státními příslušníky třetích zemí narozenými v tomto členském státě, jejichž jeden rodič je držitelem povolení k pobytu v Německu, jako je jmenované nezletilé dítě, však může příslušný orgán udělit povolení k pobytu z moci úřední.

27

Z předkládacího rozhodnutí rovněž plyne, že státní příslušníci třetích zemí mladší 16 let byli na základě vnitrostátní právní úpravy použitelné ke dni, kdy v Německu vstoupilo v platnost rozhodnutí č. 1/80, vyňati z povinnosti být držiteli povolení k pobytu pro účely vstupu do tohoto členského státu a pobytu v něm. Na základě této výjimky měly tyto nezletilé děti právo pobytu a nacházely se tak ve stejném postavení jako státní příslušníci třetích zemí s povolením k pobytu. Takto přiznané právo pobytu těmto nezletilým dětem však mohl správní orgán na základě svého uvážení dodatečně časově omezit.

28

Po srovnání vnitrostátní právní úpravy platné k datu vstupu v platnost rozhodnutí č. 1/80 a vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení předkládající soud konstatoval, aniž mu v tomto bodě německá vláda odporovala, že podmínky vstupu do Německa a pobytu v něm upravené pro státní příslušníky třetích zemí mladších 16 let touto posledně uvedenou právní úpravou jsou přísnější než podmínky podle prvně uvedené právní úpravy.

29

Předkládající soud navíc uvádí, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení sice konkrétně neupravuje sloučení rodiny, avšak může mít dopad na sloučení rodiny takového tureckého pracovníka, jako je otec jmenovaného nezletilého dítěte, když její použití, jako je tomu v projednávané věci, takové sloučení ztěžuje. Ani toto konstatování německá vláda nezpochybňuje.

30

Je proto třeba vycházet z toho, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení ztížila podmínky pro sloučení rodiny takových tureckých pracovníků, jako je otec jmenovaného nezletilého dítěte, ve srovnání s podmínkami, které existovaly k datu, kdy v Německu vstoupilo v platnost rozhodnutí č. 1/80.

31

V této souvislosti je třeba připomenout judikaturu Soudního dvora, podle níž vnitrostátní právní úprava, která ztěžuje podmínky sloučení rodiny tureckých státních příslušníků, kteří legálně pobývají v dotčeném členském státě v postavení pracovníků, oproti podmínkám, které byly uplatnitelné při vstupu rozhodnutí č. 1/80 v platnost v tomto členském státě, je novým omezením výkonu volného pohybu pracovníků těmito tureckými pracovníky v uvedeném členském státě ve smyslu článku 13 tohoto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2016, Genc, C‑561/14, EU:C:2016:247, bod 50).

32

Vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení proto představuje nové omezení ve smyslu článku 13 rozhodnutí č. 1/80.

33

V této souvislosti již Soudní dvůr rozhodl, že omezení, které by mělo za cíl nebo za následek podrobení výkonu volného pohybu pracovníků tureckým státním příslušníkem na území členského státu přísnějším podmínkám, než jsou ty, které platily v okamžiku vstupu rozhodnutí č. 1/80 v platnost, je zakázáno, ledaže patří mezi omezení uvedená v článku 14 tohoto rozhodnutí nebo je odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu, může zajistit dosažení sledovaného legitimního cíle a nezachází nad rámec toho, co je nezbytné k jeho dosažení (rozsudek ze dne 12. dubna 2016, Genc, C‑561/14, EU:C:2016:247, bod 51 a citovaná judikatura).

34

V projednávaném případě je třeba poznamenat, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení nepatří mezi omezení uvedená v článku 14 rozhodnutí č. 1/80, jelikož – jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí a vyjádření německé vlády – sleduje cíl spočívající v účinném řízení migračních toků.

35

Zadruhé je tedy třeba ověřit, zda účinné řízení migračních toků představuje naléhavý důvod obecného zájmu, který podle tvrzení německé vlády umožňuje odůvodnit nové omezení ve smyslu článku 13 rozhodnutí č. 1/80.

36

V tomto ohledu je třeba poukázat na význam, který unijní právo přikládá cíli účinného řízení migračních toků, jak vyplývá z čl. 79 odst. 1 SFEU, jenž je výslovně uveden mezi cíli sledovanými společnou přistěhovaleckou politikou Evropské unie.

37

Kromě toho je třeba konstatovat, že takový cíl není v rozporu ani s cíli uvedenými v čl. 2 odst. 1 dohody o přidružení, ani s cíli uvedenými v bodech odůvodnění rozhodnutí č. 1/80.

38

Soudní dvůr navíc uznal, že cíl spočívající v zabránění nelegálnímu vstupu a pobytu představuje naléhavý důvod obecného zájmu pro účely článku 13 rozhodnutí č. 1/80 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, Demir, C‑225/12, EU:C:2013:725, bod 41).

39

Za těchto podmínek, jak uvedl generální advokát v bodě 17 svého stanoviska, může cíl spočívající v účinném řízení migračních toků představovat naléhavý důvod obecného zájmu, který by mohl odůvodnit nové omezení ve smyslu článku 13 rozhodnutí č. 1/80.

40

Zatřetí je nutné zkoumat, zda je vnitrostátní opatření dotčené v původním řízení vhodné k tomu, aby zaručilo dosažení sledovaného cíle a zda nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení.

41

Pokud jde o přiměřenost tohoto opatření pro účely sledovaného cíle, je nutné konstatovat, že je pravda, že požadavek, aby státní příslušníci třetích zemí mladší 16 let byli držiteli povolení k pobytu pro účely vstupu do dotyčného členského státu a pobytu v něm, umožňuje kontrolovat legalitu pobytu těchto příslušníků v tomto členském státě. Pokud tedy účinné řízení migračních toků vyžaduje kontrolu těchto toků, je toto opatření vhodné k zaručení uskutečnění tohoto cíle. Může tedy navzdory doložce ‚standstill‘ v zásadě odůvodnit dodatečné omezení.

42

Pokud jde o otázku, zda vnitrostátní opatření dotčené ve věci v původním řízení překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle, je třeba uvést, že požadavek, aby státní příslušníci třetích zemí, včetně těch, kteří jsou mladší 16 let, byli držiteli povolení k pobytu pro účely vstupu do Německa a pobytu v něm, nemůže být v zásadě sám o sobě považován za nepřiměřený z hlediska sledovaného cíle.

43

Zásada proporcionality však rovněž vyžaduje, aby podmínky uplatnění takového požadavku nepřekročily rámec toho, co je pro dosažení sledovaného cíle nezbytné.

44

V tomto ohledu je třeba poukázat na skutečnost, že § 33 AufenthG přiznává příslušnému orgánu široký prostor pro uvážení při rozhodování, zda je třeba za takových okolností, jako jsou okolnosti, které nastaly ve věci v původním řízení, vydat povolení k pobytu, či nikoli.

45

Jak vyplývá v projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí, okres Bergstraße zamítl na základě svého uvážení žádost jmenovaného nezletilého dítěte o vydání povolení k pobytu a měl při tom za to, že není nepřijatelné požadovat, aby tento žadatel postupoval následně cestou řízení o udělení víza, i když by to nevyhnutelně vedlo k tomu, že tento žadatel a jeho matka budou alespoň prozatímně odloučeni od otce a manžela, a že není ani nepřiměřené požadovat, aby otec jmenovaného nezletilého dítěte pokračoval v rodinném životě se svým synem a manželském životě se svou manželkou v Turecku.

46

Je tedy nesporné, že použití vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení na takového tureckého pracovníka, jako je otec jmenovaného nezletilého dítěte, vede k tomu, že se bude muset rozhodnout, zda bude pokračovat ve výdělečné činnosti v Německu a čelit hlubokému narušení svého rodinného života, nebo se uvedené činnosti vzdá bez záruky, že se k ní bude moci vrátit po svém případném návratu z Turecka.

47

Německá vláda upřesňuje, že vnitrostátní právo nijak nevylučuje možnost sloučení rodiny žalobce v původním řízení se svým otcem, když upravuje povinnost zahájit následně řízení o udělení víza, v jehož rámci bude možné zkoumat splnění podmínek pro takové sloučení rodiny. Podle tvrzení této vlády tak bude žalobce v původním řízení muset toto řízení zahájit z Turecka, aby získal za účelem vstupu do Německa a pobytu v něm povolení k pobytu z titulu sloučení rodiny.

48

Žádná skutečnost ze spisu předloženého Soudnímu dvoru však neumožňuje dospět k závěru, že by bylo pro účely kontroly legality pobytu státních příslušníků třetích států mladších 16 let v dotyčném členském státě a zaručení toho, že bude dosaženo cíle spočívajícího v řízení migračních toků, nezbytné, aby se děti, které jsou státními příslušníky třetích zemí, narozené v tomto členském státě, a které v tomto státě od svého narození legálně pobývají, musely vrátit do třetí země, jejímiž jsou státními příslušníky, a z této třetí země zahájit řízení, v jehož rámci budou tyto podmínky zkoumány.

49

V tomto ohledu není tvrzeno, a už vůbec ne prokázáno, že by byl příslušný orgán s to posoudit legalitu pobytu žalobce v původním řízení z titulu sloučení rodiny pouze v případě, že by uvedený žalobce německé území opustil a následně zahájil řízení o vydání víza.

50

Naopak, žádná skutečnost neumožňuje dospět k závěru, že příslušný orgán prozatím nemá k dispozici všechny nezbytné informace k rozhodnutí o právu žalobce v původním řízení na pobyt v Německu z titulu sloučení rodiny a že by toto šetření nemohl tento orgán provést v rámci rozhodnutí o vydání povolení k pobytu podle § 33 AufenthG, a vyhnout se tak nevýhodám popsaným v bodě 46 tohoto rozsudku.

51

Takové použití vnitrostátní právní úpravy je tedy třeba považovat za nepřiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli, jelikož za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, vede k takovým důsledkům, které jsou popsány v bodě 46 tohoto rozsudku.

52

Za těchto podmínek je nutné dospět k závěru, že pro účely článku 13 rozhodnutí č. 1/80 překračují způsoby provádění požadavku, aby státní příslušníci třetích zemí mladší 16 let byli držiteli povolení k pobytu pro účely vstupu do členského státu a pobytu v něm, pokud se týká takových dětí, které jsou státními příslušníky třetích zemí, jež se narodily v dotyčném členském státě a jejichž jeden z rodičů je turecký pracovník s povolením k pobytu v tomto členském státě, jako je žalobce v původním řízení, rámec toho, co je nezbytné k dosažení cíle spočívajícího v účinném řízení migračních toků.

53

Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba na otázky položené předkládajícím soudem odpovědět tak, že článek 13 rozhodnutí č. 1/80 musí být vykládán v tom smyslu, že cíl spočívající v účinném řízení migračních toků může představovat naléhavý důvod obecného zájmu umožňující odůvodnit vnitrostátní opatření přijaté po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost v dotyčném členském státu, které ukládá státním příslušníkům třetích zemí mladším 16 let povinnost mít ke vstupu do tohoto členského státu a pobytu v něm povolení k pobytu. Takové opatření však není přiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli, pokud jeho způsoby jeho provádění ve vztahu k dětem, které jsou státními příslušníky třetí země, jež se narodily v dotyčném členském státě a jejichž jeden z rodičů je turecký pracovník s legálním pobytem v tomto členském státě, jako je tomu v případě žalobce v původním řízení, překračují rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

54

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 13 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení, připojeného k Dohodě zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, kterou dne 12. září 1963 podepsala v Ankaře Turecká republika na jedné straně a členské státy EHS a Společenství na straně druhé a která byla jménem Společenství uzavřena, schválena a potvrzena rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne 23. prosince 1963, musí být vykládán v tom smyslu, že cíl spočívající v účinném řízení migračních toků může představovat naléhavý důvod obecného zájmu umožňující odůvodnit vnitrostátní opatření přijaté po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost v dotyčném členském státu, které ukládá státním příslušníkům třetích zemí mladším 16 let povinnost mít ke vstupu do tohoto členského státu a pobytu v něm povolení k pobytu.

Takové opatření však není přiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli, pokud způsoby jeho provádění ve vztahu k dětem, které jsou státními příslušníky třetí země, jež se narodily v dotyčném členském státě a jejichž jeden z rodičů je turecký pracovník s legálním pobytem v tomto členském státě, jako je tomu v případě žalobce v původním řízení, překračují rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.