1

Kasačním opravným prostředkem se společnost Centrotherm Systemtechnik GmbH (dále jen „Centrotherm Systemtechnik“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 15. září 2011, Centrotherm Systemtechnik v. OHIM – centrotherm Clean Solutions (CENTROTHERM) (T-434/09, Sb. rozh. s. II-6227, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl její žalobu směřující k částečnému zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 25. srpna 2009 (věc R 6/2008‑4) (dále jen „sporné rozhodnutí“), jež se týkalo řízení o zrušení zahájeného na návrh společnosti centrotherm Clean Solutions GmbH & Co. KG (dále jen „centrotherm Clean Solutions“) ve vztahu k slovní ochranné známce Společenství CENTROTHERM, jejíž majitelkou je společnost Centrotherm Systemtechnik.

2

Kromě toho je třeba uvést, že dne 15. září 2011 Tribunál rovněž vydal rozsudek v paralelní věci mezi týmiž účastníky, jež se také týkala zpochybnění sporného rozhodnutí, a to rozsudek centrotherm Clean Solutions v. OHIM – Centrotherm Systemtechnik (CENTROTHERM) (T-427/09, Sb. rozh. s. II-6207), kterým tento soud vyhověl žalobě společnosti centrotherm Clean Solutions směřující k částečnému zrušení tohoto rozhodnutí.

3

Uvedený rozsudek je předmětem kasačního opravného prostředku podaného společností Centrotherm Systemtechnik (věc C‑609/11 P).

4

Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1) kodifikovalo a zrušilo nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

5

V bodě 10 odůvodnění nařízení č. 207/2009 se uvádí:

„Není důvod chránit ochranné známky Společenství ani starší ochranné známky, které jim odporují, pokud nejsou skutečně užívány.“

6

Článek 15 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Užívání ochranné známky Společenství“, stanoví:

„1.   Pokud do pěti let od zápisu nezačal majitel ochrannou známku Společenství řádně ve Společenství užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pokud toto užívání bylo na nepřetržitou dobu pěti let přerušeno, podléhá ochranná známka Společenství sankcím podle tohoto nařízení, ledaže pro neužívání existují řádné důvody.

[...]“

7

Článek 42 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Průzkum námitek“, který je součástí oddílu 4, nadepsaného „Vyjádření třetích stran a námitky“, hlavy IV, nadepsané „Zápisné řízení“, stanoví:

„1.   V průběhu průzkumu námitek vyzve [OHIM] účastníky, aby pokaždé, kdy to bude nezbytné, předložili ve stanovené lhůtě vyjádření ke sdělení jiných stran nebo ke sdělení [OHIM].

2.   Na žádost přihlašovatele je majitel starší ochranné známky Společenství, který podal námitky, povinen předložit důkaz o tom, že po dobu pěti let před zveřejněním přihlášky ochranné známky Společenství byla starší ochranná známka na území Společenství skutečně užívána pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána a které uvádí pro odůvodnění námitek, nebo důkaz o existenci řádných důvodů pro její neužívání, pokud je k tomuto dni starší ochranná známka Společenství zapsána nejméně po dobu pěti let. Nejsou-li takové důkazy předloženy, námitky se zamítnou. [...]

[...]“

8

Článek 51 nařízení č. 207/2009, který je součástí oddílu 2, nadepsaného „Důvody zrušení“, hlavy VI nařízení, nadepsané „Vzdání se, zrušení a neplatnost“, a je nadepsán „Důvody zrušení“, stanoví:

„1.   Ke zrušení práv majitele ochranné známky Společenství dojde na základě návrhu podaného u [OHIM] nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení:

[...]

2.   Existuje-li důvod zrušení pouze ve vztahu k některým z výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka Společenství zapsána, práva majitele se zruší pouze ve vztahu k těmto výrobkům nebo službám.“

9

Článek 57, nadepsaný „Průzkum žádosti“, který je součástí oddílu 5, nadepsaného „Řízení u [OHIM] ve věci zrušení nebo neplatnosti“, hlavy VI nařízení č. 207/2009, stanoví:

„1.   Při průzkumu návrhu na zrušení práv nebo na prohlášení ochranné známky za neplatnou vyzývá [OHIM] účastníky tak často, jak je to nezbytné, aby předložili ve stanovené lhůtě svá vyjádření ke sdělením, která jim zaslal, nebo ke sdělením ostatních účastníků.

2.   Na žádost majitele ochranné známky Společenství předloží majitel starší ochranné známky Společenství, který je účastníkem řízení o prohlášení známky za neplatnou, důkaz o tom, že po dobu pěti let, která předcházela podání návrhu na prohlášení ochranné známky Společenství za neplatnou, byla starší ochranná známka Společenství řádně užívána ve Společenství pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána a na nichž je založen návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou, nebo že existují náležité důvody pro její neužívání, pokud byla k tomuto dni starší ochranná známka Společenství zapsána nejméně pět let. [...] Není-li důkaz předložen, návrh na prohlášení známky za neplatnou se zamítne. [...]

[...]“

10

Článek 76 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Zkoumání skutečností [OHIM] z úřední moci“, obsažený v oddílu 1, nadepsaném „Obecná ustanovení“, hlavy IX věnované řízení stanoví:

„1.   V průběhu řízení zkoumá [OHIM] skutečnosti z moci úřední; v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí se však [OHIM] při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky.

2.   [OHIM] nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.“

11

Podle čl. 78 odst. 1 nařízení č. 207/2009:

„V řízení před [OHIM] patří mezi důkazní prostředky:

[...]

12

Pravidlo 22 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1041/2005 ze dne 29. června 2005 (Úř. věst. L 172, s. 4, dále jen „nařízení č. 2868/95“), v odstavcích 2 až 4 stanoví:

13

Pravidlo 40 nařízení č. 2868/95 zní:

14

Tribunál uvedl skutečnosti předcházející sporu v bodech 1 až 13 napadeného rozsudku následovně:

15

Skutečnosti předcházející sporu uvedené Tribunálem je nutno doplnit následujícími upřesněními.

16

Z bodu 36 sporného rozhodnutí v souvislosti s doplňujícími důkazy předloženými společností Centrotherm Systemtechnik odvolacímu senátu vyplývá, že tento senát měl za to, že takový „doplňující důkaz byl předložen pozdě a nemůže být zohledněn“, jelikož „lhůta stanovená v pravidlu 40 odst. 5 druhé větě [nařízení č. 2868/95] je prekluzivní lhůtou, jejíž nedodržení vede ke zrušení ochranné známky podle pravidla 40 odst. 5 třetí věty [uvedeného nařízení]“. V bodě 37 tohoto rozhodnutí odvolací senát v tomto ohledu dodal, že i když v souladu s čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 odvolací senát svobodně posuzuje, zda přihlédne k důkazům nepředloženým včas, důvod, na základě kterého by měl tuto pravomoc ve prospěch navrhovatelky vykonat, v projednávané věci nenastal. Uvedený senát upřesnil, že navrhovatelka v tomto ohledu předložila pouze obecné argumenty k úloze a hodnotě práva ochranné známky a nedovolávala se nemožnosti předložit uvedený důkaz o užívání v prvním stupni.

17

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 26. října 2009 podala společnost Centrotherm Systemtechnik žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo tímto rozhodnutím vyhověno návrhu na zrušení ochranné známky CENTROTHERM.

18

Na podporu žaloby se společnost Centrotherm Systemtechnik dovolávala třech žalobních důvodů vycházejících zaprvé z nesprávného vyhodnocení důkazů o skutečném užívání předložených zrušovacímu oddělení, zadruhé z porušení povinnosti, zakotvené v čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, zkoumat relevantní skutečnosti z moci úřední a zatřetí z nezohlednění důkazů předložených odvolacímu senátu, což je v rozporu s čl. 76 odst. 2 téhož nařízení. Podpůrně společnost Centrotherm Systemtechnik namítala protiprávnost pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95.

19

Napadeným rozsudkem Tribunál uvedenou žalobu zamítl.

20

V rámci přezkumu prvního žalobního důvodu Tribunál v bodech 21 až 24 napadeného rozsudku úvodem připomenul cíl sankce spočívající ve zrušení ochranné známky, jakož i pravidla řízení a zásady týkající se provádění důkazů v takovém řízení, jak vyplývají zejména z čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 a z pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95.

21

V bodech 25 až 30 napadeného rozsudku Tribunál dále zmínil judikaturu týkající se pojmu „skutečné užívání“ a podmínek, za kterých lze takové užívání považovat za prokázané.

22

Tribunál poté, co v bodě 31 napadeného rozsudku uvedl, že s ohledem na úvahy připomenuté v jeho bodech 21 až 30 je třeba posoudit, zda měl odvolací senát ve sporném rozhodnutí správně za to, že důkazy předložené společností Centrotherm Systemtechnik zrušovacímu oddělení neprokazují skutečné užívání sporné ochranné známky pro výrobky a služby neuvedené v bodě 11 daného rozsudku, v bodech 32 až 34 uvedeného rozsudku upřesnil:

23

V bodech 35 až 43 napadeného rozsudku Tribunál zkoumal z hlediska naznačeného v bodě 34 daného rozsudku faktury a fotografie, jež společnost Centrotherm Systemtechnik předložila zrušovacímu oddělení OHIM. V tomto rámci Tribunál uvedl zejména v bodech 36 a 37 uvedeného rozsudku následující:

24

Na základě přezkumu, jenž se týkal předložených fotografií a faktur, dospěl Tribunál v bodech 44 a 45 napadeného rozsudku k následujícímu závěru:

25

Druhý žalobní důvod Tribunál zamítl z následujících důvodů, jež uvedl v bodech 53 až 55 napadeného rozsudku:

26

Třetí žalobní důvod byl Tribunálem zamítnut z následujících důvodů:

27

Co se konečně týče žalobního důvodu, který prostřednictvím námitky vychází z protiprávnosti pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95, Tribunál zejména v bodech 67 až 70 napadeného rozsudku rozhodl takto:

[…]

28

Kasačním opravným prostředkem se společnost Centrotherm Systemtechnik domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek, vyhověl její žalobě v prvním stupni a uložil OHIM, jakož i společnosti centrotherm Clean Solutions náhradu nákladů řízení.

29

OHIM navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut, nebo podpůrně zamítnuta žaloba v prvním stupni, a společnosti Centrotherm Systemtechnik uložena náhrada nákladů řízení.

30

Společnost centrotherm Clean Solutions navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a společnosti Centrotherm Systemtechnik uložena náhrada nákladů řízení.

31

Společnost Centrotherm Systemtechnik se na podporu kasačního opravného prostředku dovolává čtyř důvodů.

32

V projednávaném případě ze skutečností předcházejících sporu připomenutých v bodě 14 tohoto rozsudku vyplývá, že i když bylo dotčené řízení o zrušení zahájeno v době platnosti nařízení č. 40/94, sporné rozhodnutí bylo odvolacím senátem OHIM vydáno poté, co vstoupilo v platnost nařízení č. 207/2009.

33

Jelikož posledně uvedené nařízení kodifikuje nařízení č. 40/94 a jeho relevantní ustanovení nebyla uvedenou kodifikací nijak dotčena, bude se v dalších částech rozsudku odkazovat výlučně na ustanovení nařízení č. 207/2009.

34

Na základě prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost Centrotherm Systemtechnik tvrdí, že Tribunál tím, že v bodě 34 napadeného rozsudku uvedl, že čestnému prohlášení stanovenému v čl. 78 odst. 1 písm. f) nařízení č. 207/2009 lze přiznat důkazní hodnotu pouze v případě, že je podepřeno ostatními předloženými důkazy, nesprávně vyložil důkazní hodnotu takových prohlášení, nebo dokonce je zbavil nezávislé důkazní síly. Mimoto Tribunál tím, že nezohlednil skutečnost, že v projednávaném případě nebyl obsah sporného prohlášení ostatními účastníky řízení zpochybněn, porušil zásadu, podle níž musí být skutečná povaha užívání předmětem globálního posouzení s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům daného případu.

35

Toto nepřiznání důkazní hodnoty čestným prohlášením vedlo Tribunál k závěru, jenž je v rozporu s čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, že sporná ochranná známka nebyla skutečně užívána.

36

OHIM a společnost centrotherm Clean Solutions mají za to, že z bodu 34 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál in abstracto nevyloučil důkazní hodnotu čestných prohlášení, ale vyhodnotil ji v rámci posouzení, jež nemůže být předmětem přezkumu v rámci kasačního opravného prostředku, tak, že v projednávaném případě jsou s ohledem na vztahy existující mezi autorem dotčeného čestného prohlášení a společností Centrotherm Systemtechnik nezbytné doplňující důkazy.

37

Je třeba konstatovat, že bod 34 napadeného rozsudku, jenž musí být vykládán zejména ve světle jeho předcházejících a následujících bodů, má jiný význam než ten, který mu nesprávně přikládá společnost Centrotherm Systemtechnik.

38

Je tak nutné především uvést, že v bodě 32 napadeného rozsudku Tribunál označil za „důkazy, které žalobkyně poskytla“ jak čestné prohlášení jejího jednatele, tak předložené faktury a fotografie.

39

Dále na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Centrotherm Systemtechnik, Tribunál vůbec nevyloučil, že čestné prohlášení může mít důkazní hodnotu, ale naopak v bodě 33 tohoto rozsudku zdůraznil, že k posouzení této důkazní hodnoty je třeba ověřit hodnověrnost a pravdivost informací, jež jsou v takovém prohlášení obsaženy, se zohledněním zejména původu dokumentu, okolností jeho vyhotovení, toho, komu je dokument určen, a je třeba klást si otázku, zda se uvedený dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný.

40

Teprve tehdy, a až konkrétně provedl takový přezkum prohlášení, o které se v této věci jedná, dospěl Tribunál v bodě 34 uvedeného rozsudku k závěru, že s ohledem na flagrantní vztahy mezi autorem prohlášení a společností Centrotherm Systemtechnik lze uvedenému prohlášení v projednávaném případě přiznat důkazní hodnotu pouze v případě, že je podepřeno obsahem předložených fotografií a faktur.

41

Tribunál tak zejména v bodech 36 a 37 napadeného rozsudku, aniž v nich trval na tom, aby společnost Centrotherm Systemtechnik předložila faktury, které podporují výši obratů uvedených v dotčeném čestném prohlášení, naproti tomu zdůraznil krajně velký rozdíl existující mezi tvrzeními týkajícími se ročních obratů údajně dosažených společností Centrotherm Systemtechnik v letech 2002 až 2006, obsaženými v tomto prohlášení, a ve srovnání s tím minimálními objemy prodeje omezenými na velmi krátkou dobu, ba dokonce na konkrétní data, které osvědčují skutečně předložené faktury.

42

Na základě důkladného přezkumu předložených faktur a fotografií, který provedl Tribunál v bodech 35 až 43 napadeného rozsudku, tento soud v bodě 44 tohoto rozsudku konstatoval, že uvedené fotografie ani faktury neumožňují v projednávaném případě podpořit prohlášení jednatele, podle něhož byly typy výrobků vyjmenované v posledně uvedeném bodě na trh uváděny pod spornou ochrannou známkou.

43

Proto mohl Tribunál, aniž se v tomto ohledu dopustil nesprávného právního posouzení, dospět v bodě 45 uvedeného rozsudku k závěru, že z globálního posouzení skutečností uvedených ve spise, tudíž včetně dotčeného čestného prohlášení, nelze za těchto okolností vyvodit, ledaže by se použily dohady opírající se o pravděpodobnost nebo domněnky, že sporná ochranná známka byla skutečně užívána pro výrobky a služby, jichž se projednávaná věc týká.

44

V tomto ohledu je třeba dále připomenout, že posouzení skutečností a důkazů, a zejména důkazní síly čestného prohlášení předloženého společností Centrotherm Systemtechnik, které pro tyto účely Tribunál provedl, spadá do skutkového rámce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2007, Il Ponte Finanziaria v. OHIM, C‑234/06 P, Sb. rozh. p. I‑7333, bod 75), a s výjimkou případu zkreslení tedy nepředstavuje právní otázku, kterou lze jako takovou předložit k přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.

45

Co se konečně týče okolnosti, podle které nebyl obsah uvedeného prohlášení ze strany aurora návrhu na zrušení před OHIM výslovně zpochybněn, stačí konstatovat, že tato okolnost nijak nebránila Tribunálu v tom, aby provedl posouzení skutečností a důkazů, jež mu přísluší za účelem ověření, zda bylo před OHIM prokázáno, že starší ochranná známka byla skutečně užívána, a aby tedy rozhodl o sporu, který mu byl předložen.

46

Z výše uvedených úvah vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

47

Na základě druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Centrotherm Systemtechnik tvrdí, že na rozdíl od toho, jak Tribunál rozhodl v bodech 54 a 55 napadeného rozsudku, se pravidlo, podle něhož zkoumá OHIM skutečnosti z moci úřední, které stanoví čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, použije v rámci řízení o zrušení. Vzhledem k tomu, že takové řízení může být zahájeno na návrh jakékoli osoby, která si zrušení přeje, nevztahuje se totiž na něj výjimka, kterou toto ustanovení stanoví, pokud jde o řízení týkající se relativních důvodů pro zamítnutí zápisu.

48

Na základě první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Centrotherm Systemtechnik kromě jiného tvrdí, že na rozdíl od toho, jak Tribunál rozhodl v napadeném rozsudku, nenese v rámci řízení o zrušení důkazní břemeno spočívající v prokázání skutečného užívání ochranné známky její majitel.

49

Zatímco čl. 42 odst. 2 a čl. 57 odst. 2 nařízení č. 207/2009 stanoví, že majitel starší ochranné známky musí předložit důkaz o jejím skutečném užívání a nepředloží-li takový důkaz, jsou jeho námitky nebo návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou zamítnuty, článek 51 uvedeného nařízení podobná upřesnění stran řízení o zrušení neobsahuje. Pravidlo 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95, jež ukládá důkazní břemeno ohledně skutečného užívání majiteli ochranné známky, za těchto podmínek porušuje nařízení č. 207/2009. Z toho vyplývá, že odvolací senát měl zohlednit důkazy, které mu byly předloženy, z titulu své povinnosti zkoumat skutečnosti z moci úřední podle čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009.

50

Podle OHIM se s ohledem na inter partes a sui generis povahu řízení o zrušení, které nepředstavuje řízení týkající se absolutních nebo relativních důvodů pro zamítnutí, zásada přezkumu skutečností z moci úřední na toto řízení neuplatní a skutečné užívání musí prokázat majitel ochranné známky, který disponuje pro tento účel vhodnými důkazy.

51

Společnost centrotherm Clean Solutions rovněž tvrdí, že se čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 na řízení o zrušení neuplatní. Je to naopak pravidlo 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95, které upravuje procesní pravidla řízení o zrušení tím, že výslovně stanoví, že majitel ochranné známky musí předložit důkazy o jejím skutečném užívání.

52

Na základě druhého důvodu kasačního opravného prostředku a první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba posoudit společně, společnost Centrotherm Systemtechnik v podstatě tvrdí, že Tribunál tím, že rozhodl, že v rámci řízení o zrušení neměl OHIM povinnost zkoumat důkazy o skutečném užívání starší ochranné známky z moci úřední, ale že takové důkazní břemeno nese pouze majitel této ochranné známky, a tím, že v důsledku toho nevytkl odvolacímu senátu, že nezohlednil všechny důkazy, které měl k dispozici, porušil čl. 51 odst. 1 písm. a) a čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009.

53

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, jak vyplývá z článku 15 nařízení č. 207/2009, že pokud do pěti let od zápisu nezačal majitel ochrannou známku Společenství řádně v Evropské unii užívat, podléhá ochranná známka Společenství sankcím podle tohoto nařízení, a sice zejména zrušení práv z ochranné známky, ledaže pro neužívání existují řádné důvody.

54

Z bodu 10 odůvodnění uvedeného nařízení vyplývá, že zákonodárce Unie měl v úmyslu podmínit zachování práv spojených s ochrannou známkou Společenství tím, aby byla tato ochranná známka skutečně užívána. Ochranná známka Společenství, která není užívána, může bránit hospodářské soutěži, jelikož omezuje škálu označení, která si třetí osoby mohou zapsat jako ochranné známky, a připravuje konkurenty o možnost užívat tuto nebo podobnou ochrannou známku, když uvádějí na vnitřní trh výrobky nebo služby, které jsou totožné nebo podobné těm, na které se vztahuje daná ochranná známka (viz rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Leno Merken, C‑149/11, bod 32).

55

Zadruhé, čl. 42 odst. 2 a čl. 57 odst. 2 nařízení č. 207/2009 výslovně stanoví, že důkaz o skutečném užívání dotyčné ochranné známky nebo řádné důvody pro její neužívání předkládá její majitel a nepředloží-li takový důkaz nebo důvody, jsou námitky nebo návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou zamítnuty.

56

Okolnost, že na rozdíl od čl. 42 odst. 2 a čl. 57 odst. 2 nařízení č. 207/2009 čl. 51 odst. 1 tohoto nařízení nespecifikuje, že důkaz o skutečném užívání nebo důvody pro neužívání předkládá uvedený majitel, nemůže být v tomto ohledu na rozdíl od toho, co navrhuje společnost Centrotherm Systemtechnik, vykládána tak, že zákonodárce Unie zamýšlel vyloučit použití této zásady o důkazním břemenu v rámci řízení o zrušení.

57

Okolnost, že čl. 51 odst. 1 nařízení č. 207/2009 neobsahuje upřesnění týkající se důkazního břemene, lze ostatně jednoduše vysvětlit tím, že cílem odstavce 1 tohoto článku 51, nadepsaného „Důvody zrušení“, je vyjmenovat důvody pro zrušení ochranné známky, což nevyžaduje upřesnění týkající se otázky důkazního břemene.

58

Naopak články 42 a 57 tohoto nařízení jsou především procesní povahy. Je třeba přitom uvést, že specifickým cílem druhého odstavce každého z těchto článků je stanovit rámec pro procesní námitky vznesené odpůrcem, který se snaží zpochybnit právo navrhovatele pokračovat v řízení, k němuž dal podnět.

59

Právě z důvodu takového procesního kontextu, který je specifický pro námitkové řízení a řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou, stanovil zákonodárce Unie za účelem úpravy takových procesních námitek, o nichž se musí rozhodnout před pokračováním hlavního řízení, jehož jsou součástí, že důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky musí předložit její majitel a že v případě nepředložení takového důkazu se námitky nebo návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou zamítnou.

60

Naproti tomu na základě skutečnosti, že jakékoli procesní námitky tohoto charakteru jsou již z povahy věci v rámci řízení o porušení vyloučeny, lze snadno odůvodnit, že i když se článek 57 nařízení č. 207/2009 týká jak řízení o zrušení, tak řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou, vztahuje se takové ustanovení, jako je odstavec 2 tohoto článku, pouze na posledně uvedené řízení.

61

Zatřetí je nutno konstatovat, že zásada, kterou tak nepřímo vyjadřují čl. 42 odst. 2 a čl. 57 odst. 2 nařízení č. 207/2009, podle níž předkládá důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky její majitel, je ve skutečnosti jen vyjádřením toho, co ukládá logika a základní požadavek efektivnosti řízení.

62

Je totiž nesporné, že uvedený majitel je nejlépe, a dokonce v některých případech jako jediný, schopen předložit důkaz o konkrétních aktech umožňující podpořit tvrzení, podle něhož skutečně užíval svou ochrannou známku, nebo uvést řádné důvody pro její neužívání. Tak je tomu zejména v případě důkazů, kterými lze prokázat takové užívání, jejichž příklady, jako jsou obaly, etikety, ceníky, katalogy, faktury, fotografie nebo novinové inzeráty, obsahuje pravidlo 22 odst. 4 nařízení č. 2868/95.

63

Z výkladu článku 15, čl. 42 odst. 2, čl. 51 odst. 1 a čl. 57 odst. 2 nařízení č. 207/2009 v jejich vzájemném spojení lze tak vyvodit, že v rámci řízení o zrušení ochranné známky musí skutečné užívání uvedené ochranné známky v zásadě prokázat její majitel, a nikoli OHIM jednající z úřední povinnosti.

64

Stejně tak je třeba v tomto ohledu učinit závěr, že pravidlo 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95 tím, že stanoví, že důkaz o skutečném užívání předkládá majitel ochranné známky, pouze jasně formuluje zásadu týkající se důkazního břemene, která nejen že neporušuje nařízení č. 207/2009, ale naopak vychází z jeho ustanovení a struktury.

65

Pravidlo týkající se přezkumu skutečností z moci úřední prováděného OHIM, stanovené čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, se za těchto podmínek na otázku důkazu o skutečném užívání ochranné známky v rámci řízení o zrušení probíhajícího před OHIM nepoužije.

66

Z výše uvedeného zejména vyplývá, že i kdyby byly úvahy a důvody uvedené v bodech 53 a 54 napadeného rozsudku nesprávné, je závěr, ke kterému dospěl Tribunál v bodě 55 tohoto rozsudku, a sice že čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 neukládá OHIM povinnost zkoumat z moci úřední skutečnosti, které mají prokázat skutečné užívání ochranné známky, o jejímž zrušení se před ním jedná, právně opodstatněný.

67

Vzhledem k tomu, že je zamítnutí žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, ke kterému Tribunál dospěl v bodě 56 napadeného rozsudku, odůvodněno jinými právními důvody, než jsou důvody uvedené uvedeným soudem, nemůže vést ke zrušení tohoto rozsudku.

68

Jak rovněž vyplývá z výše uvedeného, Tribunál se mimoto nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že měl v napadeném rozsudku za to, že důkazní břemeno spočívající v prokázání skutečného užívání ochranné známky nese v rámci řízení o zrušení její majitel.

69

S ohledem na předcházející úvahy je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku a první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout.

70

Na základě druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Centrotherm Systemtechnik tvrdí, že Tribunál tím, že v bodech 62 a 63 napadeného rozsudku rozhodl, že odvolací senát v projednávaném případě nedisponoval posuzovací pravomocí, jež by mu umožnila případně zohlednit důkazní prostředky o skutečném užívání sporné ochranné známky, které mu nebyly předloženy včas, porušil čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009.

71

Společnost Centrotherm Systemtechnik připomíná, že z bodu 42 rozsudku ze dne 13. března 2007, OHIMI v. Kaul (C-29/05 P, Sb. rozh. s. I-2213) sice vyplývá, že posuzovací pravomoc, kterou uvedené ustanovení svěřuje OHIM za účelem zohlednění opožděně předložených důkazů, existuje pouze „není‑li stanoveno jinak“, zároveň však tvrdí, že Tribunál nesprávně dospěl k závěru, že takovým protichůdným ustanovením je pravidlo 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95.

72

OHIM tvrdí, že s ohledem na presumpci legality unijní právní úpravy neměl odvolací senát v den, kdy vydal sporné rozhodnutí, jinou volbu než konstatovat, jak bylo ostatně dříve rozhodnuto Tribunálem, že uvedené pravidlo 40 odst. 5 brání zohlednění důkazů předložených po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené podle uvedeného ustanovení.

73

OHIM však v tomto ohledu upřesňuje, že od vydání napadeného rozsudku prodělala judikatura Tribunálu určitý vývoj. Tribunál zejména v bodě 31 rozsudku ze dne 29. září 2011, New Yorker SHK Jeans v. OHIM – Vallis K. – Vallis A. (FISHBONE) (T‑415/09), rozhodl, že bez ohledu na pravidlo 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95 musí být stále podle čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 možné, aby odvolací senát zohlednil důkazy o skutečném užívání ochranné známky předložené po uplynutí lhůty stanovené OHIM podle tohoto pravidla, a to přinejmenším tehdy, pokud takové důkazy pouze doplňují důkazy předložené v uvedené lhůtě a pokud nelze dotčené osobě vytýkat odkládací taktiku nebo zjevnou nedbalost.

74

OHIM s tímto výkladem souhlasí a má za to, že tentýž přístup je třeba zaujmout ohledně pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95.

75

Podle společnosti centrotherm Clean Solutions Tribunál správně rozhodl, že posledně uvedené ustanovení, které zavádí výjimku z čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, má za cíl odvolacímu senátu zakázat, aby zohlednil důkazy o skutečném užívání ochranné známky, jež mu nebyly předloženy včas.

76

Je třeba připomenout, že čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 stanoví, že OHIM nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.

77

Jak rozhodl Soudní dvůr, ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že obecně platí, není-li stanoveno jinak, že předložení skutečností a důkazů účastníky řízení je stále možné i po uplynutí lhůt, kterým podléhá takové předložení podle ustanovení nařízení č. 207/2009, a že OHIM nic nezakazuje přihlédnout ke skutečnostem a důkazům, které byly takto opožděně uvedeny nebo předloženy (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 42).

78

Uvedené ustanovení tím, že upřesňuje, že OHIM „nemusí“ k takovým důkazům přihlížet, přiznává totiž OHIM širokou posuzovací pravomoc ohledně rozhodnutí, které musí v tomto smyslu odůvodnit, zda je namístě k těmto důkazům přihlédnout, či nikoliv (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 43).

79

K předložení důkazů o skutečném užívání ochranné známky v rámci řízení o zrušení zahájených na základě čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 je třeba konkrétně uvést, že toto nařízení neobsahuje ustanovení, které by upřesnilo lhůtu, v níž musí být takové důkazy předloženy.

80

Naproti tomu pravidlo 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95 v tomto ohledu stanoví, že OHIM vyzve majitele ochranné známky Společenství, aby ve lhůtě stanovené OHIM předložil důkaz o skutečném užívání známky.

81

Zrušovací oddělení OHIM v projednávané věci uplatnilo posledně uvedené ustanovení a stanovilo společnosti Centrotherm Systemtechnik lhůtu k předložení takového důkazu. Mimoto je nesporné, že společnost Centrotherm Systemtechnik v této lhůtě předložila různé důkazy o užívání sporné ochranné známky.

82

Dále je třeba připomenout, že uvedené pravidlo 40 odst. 5 rovněž ve své druhé větě upřesňuje, že není-li důkaz o užívání ochranné známky předložen ve lhůtě stanovené OHIM, bude tato ochranná známka zrušena.

83

Jak vyplývá z bodů 62 a 63 napadeného rozsudku, Tribunál vyložil tuto druhou větu v tom smyslu, že takto stanovená lhůta ze strany OHIM je za všech okolností prekluzivní lhůtou, po jejímž uplynutí není možné předložit důkazy o užívání. Tribunál se tak domníval, že pokud již byly důkazy týkající se užívání ochranné známky předloženy ve stanovené lhůtě, je předložení doplňujících důkazů po uplynutí uvedené lhůty vyloučeno, takže OHIM musí v případě, že pokládá takto původně předložené důkazy za nepostačující k prokázání skutečné povahy uvedeného užívání, ochrannou známku zrušit.

84

Výklad, ke kterému se Tribunál přiklonil, ho vedl k tomu, že druhá věta pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95 představuje ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 77 tohoto rozsudku ustanovení, které je v rozporu s čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, a že tudíž nebylo možné, aby odvolací senát zohlednil doplňující důkazy o užívání ochranné známky, které společnost Centrotherm Systemtechnik předložila na podporu svého odvolání, jež tento senát projednával.

85

Tribunál se přitom tímto přiklonil k nesprávnému výkladu pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95.

86

I když v této souvislosti ze znění uvedeného ustanovení zajisté vyplývá, že není-li ve lhůtě stanovené OHIM předložen žádný důkaz o užívání dotyčné ochranné známky, musí OHIM v podstatě rozhodnout o sankci zrušení z úřední povinnosti, takový závěr naopak neplatí v případě, že důkazy o tomto užívání v uvedené lhůtě předloženy byly.

87

V tomto případě – a pokud se neukáže, že uvedené důkazy jsou irelevantní pro účely prokázání skutečného užívání ochranné známky – totiž řízení musí pokračovat. OHIM tak především musí, jak to stanoví čl. 57 odst. 1 nařízení č. 207/2009, vyzvat účastníky tak často, jak je to nezbytné, aby předložili ve stanovené lhůtě svá vyjádření ke sdělením, která jim zaslal, nebo ke sdělením ostatních účastníků. Pokud je ochranná známka v takovém kontextu nakonec zrušena, nedochází k tomuto zrušení na základě použití pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95, což je ustanovení, které má v podstatě procesní povahu, ale výlučně na základě použití hmotněprávního ustanovení obsaženého v čl. 51 odst. 1 a článku 57 nařízení č. 207/2009.

88

Z výše uvedeného zejména vyplývá, jak bylo připomenuto v bodě 77 tohoto rozsudku, že předložení důkazů o skutečném užívání ochranné známky, které mají doplnit důkazy předložené ve lhůtě stanovené OHIM podle pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95, je stále možné i po uplynutí uvedené lhůty, a že OHIM nic nezakazuje přihlédnout k doplňujícím důkazům, které byly takto opožděně předloženy.

89

Jak bylo připomenuto v bodě 81 tohoto rozsudku, je přitom nesporné, že v projednávaném případě společnost Centrotherm Systemtechnik ve lhůtě stanovené OHIM předložila různé důkazy, které měly prokázat užívání dotčené ochranné známky. Je rovněž nesporné, že důkazy takto původně předložené nebyly v tomto ohledu irelevantní, jelikož zvláště vedly odvolací senát k částečnému zamítnutí návrhu na zrušení ochranné známky, a to z toho důvodu, že uvedené užívání bylo pro určitý počet výrobků prokázáno.

90

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodech 62 a 63 napadeného rozsudku rozhodl, že pravidlo 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95 může bránit tomu, aby odvolací senát použil posuzovací pravomoc, jež mu v zásadě přiznává čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, za účelem případného zohlednění doplňujících důkazů, které mu byly předloženy.

91

Z toho vyplývá, že druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět a napadený rozsudek je nutné z tohoto důvodu zrušit.

92

Na základě čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Centrotherm Systemtechnik tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že neprohlásil, že se pravidlo 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95 v projednávaném případě nepoužije.

93

Společnost Centrotherm Systemtechnik má ze stejných důvodů, kterých se již dovolávala na podporu první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku za to, že toto pravidlo porušuje nařízení č. 207/2009 tím, že ukládá důkazní břemeno ohledně skutečného užívání ochranné známky jejímu majiteli.

94

Kromě toho striktní uplatnění uvedeného pravidla v projednávané věci porušuje zásadu proporcionality. Cíl tohoto pravidla, a sice zajistit efektivnost řízení, musí být totiž poměřován se závažnými a konečnými právními důsledky, které jsou spojeny se zrušením ochranné známky.

95

Společnost centrotherm Clean Solutions tvrdí, že OHIM ani Tribunál nemají právo se vyhnout použití pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95, jelikož zásada legality ukládá povinnost přiznat právní úpravě plnou účinnost potud, pokud její protiprávnost neurčil příslušný soud v rámci řízení stanoveného k tomuto účelu.

96

Co se týče první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z porušení nařízení č. 207/2009, argumentace navrhovatelky musí být zamítnuta ze stejných důvodů, které již Soudní dvůr vedly k zamítnutí první části jejího třetího důvodu kasačního opravného prostředku.

97

Stran druhé části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z nepřiměřenosti sankce zrušení, pokud je o ní jako v projednávaném případě rozhodnuto na základě pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95, stačí v této věci uvést, že se argumentace rozvinutá v tomto ohledu společností Centrotherm Systemtechnik zakládá na nesprávném předpokladu, pokud jde smysl tohoto pravidla.

98

Jak totiž vyplývá z bodů 85 až 87 tohoto rozsudku a na rozdíl od toho, k čemu dospěl odvolací senát ve sporném rozhodnutí a jak Tribunál rozhodl v napadeném rozsudku, může být o této sankci zrušení rozhodnuto na základě uvedeného ustanovení pouze tehdy, pokud není ve lhůtě stanovené OHIM předložen žádný důkaz o užívání dotyčné ochranné známky nebo pokud se ukáže, že předložené důkazy jsou irelevantní pro účely prokázání skutečného užívání této ochranné známky.

99

Tak tomu však v projednávaném případě není, jelikož jak vyplývá z přezkumu druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, předložení důkazů o užívání ochranné známky společností Centrotherm Systemtechnik ve lhůtě stanovené OHIM vylučovalo zrušení ochranné známky podle pravidla 40 odst. 5 druhé věty nařízení č. 2868/95 a bránilo tomu, aby se odvolací senát domníval, jak nesprávně učinil ve sporném rozhodnutí, že nemá posuzovací pravomoc k tomu, aby případně zohlednil později předložené doplňující důkazy.

100

Z předcházejících úvah vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

101

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.

102

V projednávaném případě má Soudní dvůr za to, že to soudní řízení dovoluje, a že je tudíž třeba, aby sám vydal konečné rozhodnutí ve věci.

103

Co se týče předmětu žaloby v prvním stupni, je třeba připomenout, že se touto žalobou společnost Centrotherm Systemtechnik domáhá částečného zrušení sporného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, v němž bylo tímto rozhodnutím vyhověno návrhu na zrušení sporné ochranné známky. Tato žaloba tedy směřuje proti bodu 2 výroku tohoto rozhodnutí, kterým odvolací senát částečně zamítl odvolání společnosti Centrotherm Systemtechnik směřující ke zrušení rozhodnutí zrušovacího oddělení ze dne 30. října 2007.

104

Na podporu své žaloby podané k Tribunálu společnost Centrotherm Systemtechnik uvádí, že na rozdíl od závěru, který nesprávně učinil odvolací senát v bodě 36 sporného rozhodnutí, disponoval tento orgán v souladu s čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 posuzovací pravomocí, která mu umožňovala zohlednit doplňující důkazy předložené společností Centrotherm Systemtechnik na podporu jejího odvolání, které projednával.

105

Vzhledem k tomu, že tyto důkazy měly doplnit důkazy předložené včas, měl je odvolací senát v projednávaném případě zohlednit v souladu se závěry vyplývajícími z výše uvedeného rozsudku OHIM v. Kaul. Podle názoru společnosti Centrotherm Systemtechnik měla k takovému zohlednění zvláště vést zjevná relevance uvedených doplňujících důkazů pro výsledek řízení, funkční kontinuita mezi odvolacím senátem a zrušovacím oddělením, neexistence velkých procesních překážek bránících takovému zohlednění a konečně snaha zaručit rovnováhu mezi požadavky řádného průběhu řízení a nutnosti spravedlivého vyřešení věci v řízení, které může vést k tak závažným důsledkům, jako je zrušení ochranné známky.

106

OHIM a společnost centrotherm Clean Solutions navrhují, aby byl tento žalobní důvod směřující ke zrušení zamítnut. Podle jejich názoru pravidlo 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95 v projednávaném případě vylučovalo, aby odvolací senát sporné doplňující důkazy zohlednil. Kromě toho, i kdyby tento senát disponoval podle čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 posuzovací pravomocí případně zohlednit tyto doplňující důkazy, tento orgán tuto pravomoc správně využil, když v bodě 37 sporného rozhodnutí uvedl, jaký výsledek by mělo využití takové pravomoci – v projednávané věci negativní – kdyby jí skutečně disponoval.

107

Z bodu 36 sporného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát měl za to, že doplňující důkazy, které mu společnost Centrotherm Systemtechnik předložila, nemůže zohlednit na základě posuzovací pravomoci, kterou čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 obecně svěřuje OHIM, s ohledem na okolnost, že tyto důkazy byly předloženy po uplynutí lhůty stanovené pravidlem 40 odst. 5 druhou větou nařízení č. 2868/95, která je prekluzivní lhůtou, jejíž nedodržení automaticky vede ke zrušení ochranné známky.

108

Jak přitom vyplývá z bodů 85 až 90 tohoto rozsudku, takové posouzení vychází z nesprávného výkladu tohoto pravidla 40 odst. 5 a porušuje čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009.

109

Na rozdíl od toho, co tvrdí OHIM a společnost centrotherm Clean Solutions, dále nelze mít za to, že tato vada, kterou je stiženo sporné rozhodnutí, byla odstraněna již tím, že odvolací senát v bodě 37 tohoto rozhodnutí následně uvedl, že i když v souladu s čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 odvolací senát svobodně posuzuje, zda přihlédne k důkazům nepředloženým včas, důvod, na základě kterého by měl tuto pravomoc ve prospěch navrhovatelky vykonat, v projednávané věci nenastal, jelikož navrhovatelka v tomto ohledu předložila pouze obecné argumenty k úloze a hodnotě práva ochranné známky a nedovolávala se nemožnosti předložit důkaz o užívání v prvním stupni.

110

Na základě takových obecných a kategorických tvrzení nelze totiž vůbec učinit závěr, že odvolací senát skutečně využil posuzovací pravomoc, kterou přiznává čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, k tomu, aby s uvedením odůvodnění a s řádným zohledněním všech relevantních okolností rozhodl, zda je třeba pro účely rozhodnutí, které má vydat, doplňující důkazy, jež mu byly předloženy, zohlednit, či nikoliv (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, body 43 a 68).

111

V tomto ohledu je třeba především zdůraznit, že případné zohlednění uvedených doplňujících důkazů ze strany OHIM tak v žádném případě nepředstavuje „prospěch“ přiznaný některé ze stran, ale musí být výsledkem objektivního a odůvodněného výkonu posuzovací pravomoci, kterou uvedený čl. 76 odst. 2 nařízení tomuto orgánu svěřuje.

112

Je třeba ostatně uvést, že takto vyžadované odůvodnění je o to nutnější, pokud OHIM rozhodne o zamítnutí takto pozdě předložených důkazů.

113

V této souvislosti je nutné připomenout, že Soudní dvůr zejména rozhodl, že zohlednění pozdě předložených skutečností nebo důkazů ze strany OHIM v případě, kdy má rozhodovat v rámci námitkového řízení, může být zvláště odůvodněné, usoudí-li OHIM, že skutečnosti a důkazy předložené opožděně mohou být na první pohled skutečně relevantní, pokud jde o výsledek námitek podaných k OHIM, a že stadium řízení, ve kterém dojde k tomuto opožděnému předložení, a okolnosti, které jej provázejí, takovému zohlednění nebrání (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 44).

114

Stejně a obdobně lze takovými úvahami zvláště odůvodnit, že OHIM při rozhodování o návrhu na zrušení zohlední důkazy o užívání ochranné známky, které i když nebyly předloženy ve lhůtě, kterou OHIM stanovil podle pravidla 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95, ale byly předloženy v pozdějším stadiu řízení, doplňují důkazy předložené v uvedené lhůtě.

115

V projednávané věci je v tomto ohledu zjevné, že mezi okolnosti, které jsou hodné zvážení, patří zejména skutečnost, že rozhodnutí o zrušení bylo přijato zrušovacím oddělením po předložení původních důkazů o užívání sporné ochranné známky v jím stanovené lhůtě společně s připomínkami, ve kterých jsou vyjádřeny výhrady týkající se důvěrnosti a nabídnuty doplňující důkazy.

116

Odvolací senát přitom patrně tyto aspekty, a ostatně ani jiné důkazy, které mohly být relevantní, řádně nepřezkoumal, a zřejmě ani nepřezkoumal případnou relevanci doplňujících důkazů předložených společností Centrotherm Systemtechnik.

117

Dále je nutné zdůraznit, že na rozdíl od toho, co je uvedeno v bodě 37 sporného rozhodnutí, případné zohlednění doplňujících důkazů o užívání ochranné známky, předložených po uplynutí lhůty stanovené v pravidle 40 odst. 5 nařízení č. 2868/95, nutně nevyžaduje, aby pro danou osobu nebylo možné předložit tyto důkazy v uvedené lhůtě.

118

Z předcházejících úvah vyplývá, že sporné rozhodnutí musí být zrušeno v rozsahu, v němž čtvrtý odvolací senát OHIM zamítl odvolání společnosti Centrotherm Systemtechnik podané proti rozhodnutí zrušovacího oddělení.

119

Uvedenému senátu přísluší, aby zejména s ohledem na závěry vyplývající z tohoto rozsudku spolu s řádným zohledněním všech relevantních okolností přijal rozhodnutí, které musí v tomto ohledu odůvodnit, zda je třeba pro účely rozhodnutí, které má vydat ohledně odvolání, které k němu bylo podáno, doplňující důkazy, jež mu předložila společnost Centrotherm Systemtechnik, zohlednit, či nikoliv.

120

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je‑li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

121

Článek 138 odst. 3 téhož jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení.

122

V projednávaném případě je třeba uvést, že i když bylo jednomu z důvodů kasačního opravného prostředku dovolávaných společností Centrotherm Systemtechnik vyhověno a napadený rozsudek byl z tohoto důvodu zrušen, není tomu tak u ostatních důvodů, které byly Soudním dvorem zamítnuty.

123

Co se dále týče žaloby v prvním stupni, je třeba uvést, že Soudní dvůr tím, že částečně zrušil sporné rozhodnutí, rovněž vyhověl jednomu ze žalobních důvodů dovolávaných společností Centrotherm Systemtechnik. Z napadeného rozsudku, který nebyl v těchto bodech Soudním dvorem zrušen, však vyplývá, že v ostatních žalobních důvodech, kterých se dovolávala v prvním stupni, neměla společnost Centrotherm Systemtechnik úspěch.

124

Za těchto podmínek a vzhledem k tomu, že účastníci řízení měli ve věci jak v prvním stupni, tak v rámci kasačního opravného prostředku částečně úspěch i neúspěch, je důvodné rozhodnout, že každý z nich ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: