1.

V tomto řízení o nesplnění povinnosti Komise tvrdí, že maltské právní předpisy, které umožňují odchyt sedmi druhů volně žijících pěnkavovitých ( 2 ), jsou v rozporu se směrnicí 2009/147/ES (dále jen „směrnice o volně žijících ptácích“) ( 3 ), a že dotčená vnitrostátní právní úprava nespadá do oblasti působnosti odchylky stanovené v čl. 9 odst. 1 uvedené směrnice, která umožňuje v některých případech odchyt určitých druhů. Soudní dvůr mne požádal, abych se v tomto stanovisku omezila na výklad podmínky, že „neexistuje jiné uspokojivé řešení“, a výrazu „rozumné využívání“ v čl. 9 odst. 1 písm. c), z něhož vyvstává nová právní otázka.

2.

V bodech 3 až 5, 7 a 12 odůvodnění je uvedeno:

[…]

[…]

3.

Článek 1 stanoví, že směrnice „se týká ochrany všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na evropském území členských států, na něž se vztahuje Smlouva“, a že „[z]ahrnuje ochranu, regulování těchto druhů a péči o ně a stanoví pravidla pro jejich využívání“.

4.

Článek 2 stanoví, že „[č]lenské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby populace druhů uvedených v článku 1 byly zachovány na úrovni nebo přivedeny na úroveň, která odpovídá zejména ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, přičemž budou brát v úvahu hospodářské požadavky a požadavky rekreace“.

5.

V článku 5 je uvedeno, že:

„Aniž jsou dotčeny články 7 a 9, přijmou členské státy opatření nezbytná k vytvoření obecné právní úpravy ochrany všech druhů ptáků uvedených v článku 1, která zejména zakáže:

[…]

6.

Článek 8 zakazuje, pokud jde o lov, odchyt nebo usmrcování ptáků v souladu se směrnicí o volně žijících ptácích, „užití všech prostředků, zařízení nebo metod, jimiž jsou ptáci ve velkém měřítku nebo nevýběrovým způsobem chytáni nebo usmrcováni nebo jejichž použití by mohlo způsobit vymizení druhů v určitých územích, a to zejména těch prostředků, zařízení a metod, které jsou uvedeny v příloze IV písm. a)“.

7.

Jedním ze zakázaných prostředků, zařízení nebo metod, uvedený v příloze IV písm. a) čtvrté odrážce, je používání „sít[í], past[í], jed[ů] a [návnad] s jedem nebo s anestetickým prostředkem“.

8.

Článek 9 odst. 1 stanoví:

„1.   Pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení, mohou se členské státy odchýlit od ustanovení článků 5 až 8 z následujících důvodů:

9.

Podle čl. 9 odst. 2 musí odchylky uvedené v čl. 9 odst. 1 upřesnit:

10.

Článek 9 odst. 3 stanoví, že členské státy zašlou každoročně Komisi zprávu o provádění čl. 9 odst. 1 a 2.

11.

Článek 9 odst. 4 ukládá Komisi, aby na základě poskytnutých informací, a zejména na základě informací sdělených Komisi podle čl. 9 odst. 3 „vždy [dbala] na to, aby důsledky odchylek uvedených v [čl. 9 odst. 1] nebyly v rozporu s touto směrnicí“. Za tímto účelem přijme Komise „odpovídající opatření“.

12.

Vyhláška č. 253 z roku 2014 ( 4 ) o ochraně volně žijících ptáků je obecně závazný právní akt, který stanoví rámec pro použití odchylky umožňující odchyt pěnkavovitých během podzimního lovného období.

13.

V článku 2 odst. 2 uvedené vyhlášky je „odchytová stanice“ vymezena jako „prostor v rámci odchytové oblasti, kde se nacházejí ne více než dva páry horizontálních sklapovacích sítí [‚clap-nets‘] na jednu odchytovou stanici, přičemž každá síť má plochu nepřesahující 38 metrů čtverečních, s tím, že daná odchytová stanice může být evidována pro jednoho či více držitelů povolení, a každý pár sklapovacích sítí musí být jasně vymezen ve schváleném plánu dané oblasti“.

14.

Článek 3 odst. 1 stanoví, že „pěnkavovití mohou být odchytáváni s použitím tradičních sítí známých jako sklapovací sítě výlučně za účelem jejich držení v zajetí ( 5 ), včetně použití na trzích a výstavách, pro chovné účely, a, nebo ( 6 ) použití jako živé návnady v souladu s ustanoveními této vyhlášky“. Zbývající část článku 3 stanoví určité požadavky na sklapovací sítě a povinnost „kroužkovat“ odchycené ptáky s použitím jednorázových kroužků.

15.

Článek 4 stanoví:

„[…] podzimní lovné období pro odchyt pěnkavovitých je období nepřesahující sedmdesát tři (73) dnů od října do prosince téhož roku, během něhož může ministr formou oznámení ve věstníku rozhodnout o povolení podzimního odchytu pěnkavovitých,

za předpokladu, že se při rozhodování o povolení podzimního odchytu pěnkavovitých ministr ujistí, že neexistuje žádné uspokojivé řešení ve smyslu čl. 9 odst. 1 [směrnice o volně žijících ptácích] a vezme v úvahu zachování populace dotčených druhů na uspokojivé úrovni, a zváží rovněž limity stanovené v příloze II;

a dále za předpokladu, že při stanovení doby trvání jakéhokoli podzimního období pro odchyt pěnkavovitých ministr stanoví pro dané lovné období celkový limit odchytu pro každý z druhů pěnkavovitých a dílčí limity odchytu pro každé povolení, a rozhodne rovněž, zda bude stanoven dílčí denní limit odchytu pro každé povolení, platné pro danou odchylku umožňující podzimní odchyt.“

16.

V článku 5 je možnost odchytu dotčených sedmi druhů podmíněna vydáním „povolení k podzimnímu odchytu pěnkavovitých“ příslušným úřadem (oddělení pro regulaci volně žijících ptáků). Vydání povolení je podmíněno schválením příslušných odchytových oblastí a stanic.

17.

Článek 8 se týká státního dozoru v průběhu období odchytu pěnkavovitých. Upravuje provádění policejních kontrol na místě a vyčleňuje pro tento úkol nejméně sedm příslušníků na každých 1000 vydaných povolení.

18.

V příloze I je uvedena tabulka s výčtem sedmi druhů pěnkavovitých upravených vyhláškou č. 253 z roku 2014 ( 7 ).

19.

V příloze II je uvedeno:

„Při stanovení celkového počtu kusů pěnkavovitých, které lze odchytit během podzimního lovného období, stanoví ministr celkový limit odchytu ve výši méně než 1 % celkové roční úmrtnosti referenční populace každého z druhů na území Evropské unie, a to na základě posledních dostupných vědeckých údajů týkajících se odchytu kroužkovaných jedinců.

Výše uvedené platí s tím, že maximální limit odchytu v rámci odchylky umožňující podzimní odchyt pěnkavovitých nepřesáhne v žádném případě následující hodnoty […]“

20.

V tabulce, která následuje, je stanoven „vnitrostátní limit odchytu pro druhy“ takto: konopka obecná 12000, stehlík obecný 800, zvonek zelený 4500, čížek lesní 2350, dlask tlustozobý 500, pěnkava obecná 5000 a zvonohlík zahradní 2350.

21.

V posledním bodě přílohy II je vysvětleno, že uvedené maximální počty „budou ministrem přezkoumány a aktualizovány formou oznámení ve věstníku, s přihlédnutím ke stavu ochrany dotčených sedmi druhů a zachování populace daných druhů na uspokojivé úrovni“.

22.

Vyhlášky č. 250 z roku 2014 ( 8 ), č. 330 z roku 2015 ( 9 ) a č. 322 z roku 2016 ( 10 ) jsou právní akty vydané maltským ministrem pro udržitelný rozvoj, životní prostředí a klimatickou změnu k provedení vyhlášky č. 253 z roku 2014, přičemž prvně jmenovaná vyhláška byla vydána téhož dne jako předpis, který se jí provádí. Článek 3 vyhlášky č. 250 z roku 2014 stanoví, že podzimní lovné období pro odchyt v roce 2014 trvá od 20. října, včetně, do 31. prosince 2014, včetně (73 dnů).

23.

Článek 5 odst. 1 uvedené vyhlášky stanoví pro každý z dotčených druhů celkový limit odchytu pro lovné období na podzim roku 2014 (tedy „celkový počet kusů ptáků, které je možné odchytit společně na základě všech vydaných povolení“) ve výši přesně odpovídající (maximálnímu) celkovému vnitrostátnímu limitu odchytu stanovenému ve vyhlášce č. 253 z roku 2014.

24.

V článku 5 odst. 2 vyhlášky č. 250 z roku 2014 je uvedeno, že v povolení pro odchyt na podzim roku 2014 „bude stanoven limit odchytu pro dané období ve výši deseti (10) pěnkavovitých na každé povolení pro podzimní odchyt nebo případně nižší počet kusů odchycených před skončením lovného období“.

25.

Vyhlášky č. 330 z roku 2015 a č. 322 z roku 2016 provádějí vyhlášku č. 253 z roku 2014 pro účely stanovení podzimního lovného období v letech 2015 a 2016. Jejich systematika, celkový vnitrostátní limit odchytu a další ustanovení byly v podstatných rysech totožné jako ve vyhlášce č. 250 z roku 2014.

26.

Před vstupem Malty do Evropské unie v roce 2004 měl odchyt pěnkavovitých za účelem jejich držení v zajetí v tomto členském státě dlouhou tradici. V rámci přístupových jednání si Malta vyjednala přechodnou výjimku ze směrnice o volně žijících ptácích pro odchyt pěnkavovitých do pastí platnou do dne 31. prosince 2008. Od roku 2009 byl odchyt pěnkavovitých do pastí na Maltě zakázán. Soudní dvůr nemá k dispozici žádné informace v tom smyslu, zda byla praxe odchytávání pěnkavovitých skutečně v tomto období ukončena. Je nesporné, že Malta zahájila omezený program chovu v zajetí a na konci přechodného období stanoveného v aktu o přistoupení tento program ukončila ( 11 ).

27.

Před parlamentními volbami v březnu roku 2013 vydala tehdejší opoziční strana (Partit Laburista, dále jen „PL“) a maltský svaz lovu a ochrany přírody (dále jen „FKNK“) společné prohlášení s příslibem, že pokud se strana PL dostane k moci, budou obě strany společně pracovat mimo jiné na uplatnění „správné odchylky“, pokud jde o tradiční odchyt pěnkavovitých na Maltě. Strana PL následně volby v roce 2013 vyhrála. V srpnu 2013 předložil FKNK maltskému ornitologickému výboru návrh na povolení odchytu pěnkavovitých podle čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice o volně žijících ptácích. Malta následně zahájila jednání s Komisí.

28.

V průběhu první poloviny roku 2014 uskutečnila Komise s Maltou řadu dvoustranných schůzek. V dubnu 2014 předložila Malta technické memorandum s uvedením parametrů zamýšlené odchylky.

29.

Dne 16. června 2014 zaslala Komise Maltě prostřednictvím systému „EU Pilot“ žádost o shrnutí jejího stanoviska. Komise vyjádřila svůj postoj, že zamýšlená odchylka nesplňuje podmínky stanovené v článku 9 směrnice o volně žijících ptácích. Dne 15. července 2014 Malta nicméně přijala vyhlášky č. 250 a 253 z roku 2014, kterými byl povolen odchyt pěnkavovitých. Dne 25. srpna 2014 odpověděla Malta na žádost EU Pilot v tom smyslu, že dotyčná odchylka je odůvodněná podle čl. 9 odst. 1 písm. c).

30.

Dne 17. října 2014 zaslala Komise Maltě výzvu dopisem. Dne 14. listopadu 2014 Malta odpověděla v tom smyslu, že na svém stanovisku trvá.

31.

Dne 15. května 2015 poslala Malta Komisi zprávu o výsledcích období „odchytu“ na podzim roku 2014. Uvedená informace posílila názor Komise, že režim odchylky uplatňovaný Maltou je neslučitelný se směrnicí o volně žijících ptácích, protože nesplňuje podmínky odchylky podle článku 9. Malta tedy porušila zákazy stanovené v článcích 5 a 8. Dne 28. května 2015 vydala Komise odůvodněné stanovisko. Dne 28. července 2015 Malta odpověděla v tom smyslu, že potvrdila svůj postoj uvedený v odpovědi na výzvu dopisem.

32.

Komise podala následně dne 30. října 2015 tuto žalobu, jíž se domáhá rozhodnutí v tom smyslu, že:

33.

Dne 15. února 2017 se konalo jednání, na němž Komise a Malta přednesly ústní vyjádření.

34.

Komise se na podporu své žaloby dovolává pěti žalobních důvodů, z nichž dva jsou relevantní pro toto stanovisko. Zaprvé Malta neprokázala, že neexistuje jiné uspokojivé řešení, jak vyžaduje úvodní část čl. 9 odst. 1. Zadruhé Malta neprokázala, že povolená činnost představuje „rozumné využívání“ ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. c).

35.

Malta trvá na tom, že jí uplatňovaná odchylka je založena na čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice o volně žijících ptácích a je plně v souladu s uvedeným ustanovením.

36.

Ačkoli se v tomto stanovisku nemám zabývat všemi pěti žalobními důvody, považuji nicméně za důležité uvést nejprve některé nesporné skutečnosti, pokud jde o maltské povolení odchytu dotčených sedmi druhů pěnkavovitých.

37.

Zaprvé celkový limit odchytu pro každý z druhů pěnkavovitých je stanoven vždy předem pro podzimní období odchytu, přičemž pro každý z dotčených druhů byl v letech 2014, 2015 a 2016 stanoven v přesně stejné výši. Je naprosto nepravděpodobné, že by mezi jednotlivými roky nedošlo k žádným změnám v počtech dotčených sedmi druhů pěnkavovitých migrujících přes území Malty ( 13 ). Zadruhé celkový limit odchytu pro jedno období činí podle maltského práva 27500 kusů pěnkavovitých ( 14 ). Jelikož může být vydáno více než 4000 povolení a v rámci každého povolení může jeho držitel provést odchyt nejvýše 10 kusů pěnkavovitých, bude celková výše odchytu za jedno období – nebude-li při dosažení celkového limitu odchytu pro dané období odchyt ukončen a nebude-li zároveň účinně prováděn státní dozor – spíše 40000 než 27500 kusů pěnkavovitých.

38.

Zatřetí v rámci každého povolení je možné provést registraci jedné „odchytové stanice“ vybavené „ne více než dvěma páry horizontálních sklapovacích sítí na jednu odchytovou stanici, přičemž každá síť má plochu nepřesahující 38 metrů čtverečních“ ( 15 ). Celková plocha použitých sítí je tak patrně 152 metrů čtverečních ( 16 ). Podzimní období odchytu trvá 73 dnů ( 17 ). Jelikož celkový povolený odchyt činí deset kusů pěnkavovitých na jedno povolení, je celková povolená plocha sítí ve výši 152 metrů čtverečních určena k odchytu v průměru pouze jednoho kusu pěnkavovitých týdně během 73denního podzimního období odchytu.

39.

Konečně zatímco deklarovaným výlučným cílem odchytu ptáků podle maltských právních předpisů je jejich držení v zajetí, nedílnou součástí maltského případu je skutečnost, že není nutné odchytávat volně žijící pěnkavovité za účelem zachování genetické různorodosti ptáků chovaných v zajetí. Z vědeckých důvodů je patrně výhodnější za tímto účelem dovážet další kusy pěnkavovitých chované v zajetí ( 18 ). Malta se tak výslovně zřekla použití odchylky stanovené v čl. 9 odst. 1 pro omezený vědecký účel stanovený v jejím aktu o přistoupení ( 19 ).

40.

Maltské právní předpisy tak zjevně umožňují odchyt volně žijících ptáků s použitím sklapovacích sítí a následné držení těchto kusů v zajetí. Každý z uvedených prvků je přitom zakázán podle čl. 5 písm. a), čl. 5 písm. e) a čl. 8 odst. 1 ve spojení s přílohou IV písm. a) směrnice o volně žijících ptácích. Odpověď na otázku, zda Malta skutečně porušuje uvedená ustanovení, závisí na tom, zda její právní předpisy splňují přísné podmínky stanovené v rámci odchylky v čl. 9 odst. 1 písm. c).

41.

Uvedené podmínky jsou následující: i) neexistuje žádná jiná uspokojivá alternativa k činnosti, jež má být prováděna v rámci dané odchylky, ii) odchylka by měla umožňovat „odchyt, držení nebo jiné rozumné využívání“, iii) vše se má dít za přísně kontrolovaných podmínek a iv) na základě výběru a v) má se jednat o malé množství kusů.

42.

Již zde mohu uvést, že dle mého názoru skutkové okolnosti, které jsem právě předestřela, zjevně dokládají, že maltské právní předpisy nemohou spadat do oblasti působnosti odchylky povolené v čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice o volně žijících ptácích.

43.

Jak uvedl generální advokát Ruiz-Jarabo Colomer, směrnice o volně žijících ptácích je založena na znepokojivém předpokladu: na poklesu počtů volně žijících ptáků vyskytujících se v přírodě na evropském území členských států ( 20 ). Uvedená situace představuje „vážnou hrozbu pro ochranu přírodního prostředí, především protože takový vývoj ohrožuje biologickou rovnováhu“ ( 21 ), a „zachování druhů volně žijících ptáků vyskytujících se v přírodě na evropském území členských států je nezbytné pro uskutečnění cílů [Evropské unie] v oblastech zlepšování životních podmínek a udržitelného rozvoje“ ( 22 ).

44.

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 se zásada spočívající ve „vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“ stanovená v čl. 3 odst. 3 SEU stala jedním z hlavních cílů unijního práva. Stejná zásada je zakotvena také v článku 37 Listiny ( 23 ), která – opět po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost – tvoří součást primárního práva Evropské unie a je třeba ji považovat za nástroj pro výklad sekundárního práva ( 24 ).

45.

Podle ustálené judikatury, pokud se členský stát dovolává výjimky stanovené unijním právem, spadá jeho postup pod uplatňování unijního práva ve smyslu článku 51 Listiny, a soulad takového postupu se základními právy je tedy třeba zkoumat s ohledem na obecné zásady unijního práva, jakož i základní práva a zásady stanovené Listinou ( 25 ).

46.

Účelem směrnice o volně žijících ptácích je chránit ptáky, nikoli upravovat jejich lov či odchyt. Tuto jednoduchou premisu je třeba mít na paměti při hledání rovnováhy mezi ochranou životního prostředí – tedy základním cílem uvedené směrnice – a různými dalšími zájmy uvedenými v článku 2 směrnice (zejména hospodářskými požadavky a požadavky rekreace).

47.

Článek 9 odst. 1 nedává členským státům volnou ruku ke stanovení odchylek. Takovou odchylku mohou stanovit pouze v nezbytně nutném rozsahu a za podmínky, že nejsou ohroženy jiné cíle sledované směrnicí ( 26 ). Konkrétně řečeno, čl. 9 odst. 1 směrnice o volně žijících ptácích nelze vykládat takovým způsobem, že by se z výjimky stalo pravidlo. Svůj smysl by tak totiž do značné míry ztratily zásadní povinnosti stanovené v článcích 1 a 2 ( 27 ).

48.

Z výše uvedeného vyplývá, že k výkladu dvou klíčových výrazů, tedy „neexistuje jiné uspokojivé řešení“ a „odchyt, držení nebo jiné rozumné využívání“, je třeba přistupovat způsobem, který nejlépe naplňuje cíl ochrany ( 28 ).

49.

Jednotlivé kategorie odchylek uvedené v čl. 9 odst. 1 písm. a), b) a c) nemají podle mého názoru sloužit jako základ pro vymezení široké a obecné praxe, která se odchyluje od zásady ochrany. Jejich účelem je namísto toho umožnit členským státům řešit přesně vymezené požadavky a specifické situace ( 29 ) v případech, kdy je v obecném zájmu, aby běžné pravidlo (ochrana volně žijících ptáků) ustoupilo nějakému jinému naléhavému požadavku. Uvedený výklad podporuje i znění bodu 12 odůvodnění uvedené směrnice.

50.

Článek 9 je třeba jakožto výjimku z obecných zásad ochrany formulovaných ve směrnici o volně žijících ptácích, vykládat striktně ( 30 ) a členský stát, který chce uvedené ustanovení využít, musí prokázat, že podmínky jeho použití jsou splněny ( 31 ). Přísluší tedy Maltě, aby předložila potřebné důkazy odůvodňující uplatnění dotčené odchylky ( 32 ).

51.

Na tomto místě je důležité rovněž připomenout, že členské státy jsou povinny zabezpečit, že jakýkoliv zásah mající dopad na chráněné druhy je povolen pouze na základě rozhodnutí obsahujících přesné a náležité odůvodnění, jež odkazuje na důvody, podmínky a požadavky stanovené v čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice o volně žijících ptácích ( 33 ). Bez takových podrobných informací týkajících se všech relevantních parametrů určité odchylky by Komise nebyla schopna sledovat a „vždy“ dbát na dodržování směrnice členskými státy, jak vyžaduje čl. 9 odst. 4.

52.

Z ustanovení článku 9 směrnice (které upravuje podrobné a velmi přísné podmínky pro uplatňování dané odchylky), jakož i z obecné zásady proporcionality vyplývá, že zamýšlená odchylka musí být přiměřená potřebám, které ji odůvodňují ( 34 ). Podle ustálené judikatury tak možnost použití odchylky od omezení lovu (a rovněž od dalších omezení a zákazů stanovených v článcích 5, 6 a 8 směrnice o volně žijících ptácích) upravená v článku 9 závisí na splnění přesných formálních podmínek stanovených v čl. 9 odst. 2, jejichž účelem je omezit odchylky na nezbytně nutné případy a umožnit Komisi provádět jejich kontrolu ( 35 ).

53.

Na základě výše uvedených východisek se nyní zaměřím na první a třetí žalobní důvod uvedený Komisí.

54.

Komise tvrdí, že Malta nedoložila ve smyslu čl. 9 odst. 1 směrnice o volně žijících ptácích, že „neexistuje jiné uspokojivé řešení“„problému“ či „specifické situace“, jež má dotčená maltská právní úprava řešit, tedy získávání pěnkavovitých k držení v zajetí, které by představovalo alternativu k odchytu volně žijících pěnkavovitých. Malta zejména neprokázala, že chov v zajetí není jiným uspokojivým řešením.

55.

Malta argumentuje tím, že jiné uspokojivé řešení neexistuje.

56.

V tomto řízení o nesplnění povinnosti se Komise a Malta zásadním způsobem rozcházejí v názorech ohledně skutečného účelu maltské odchylky umožňující odchyt pěnkavovitých. Zatímco Komise tvrdí, že daná odchylka umožňuje odchyt pěnkavovitých výlučně za účelem jejich držení v zajetí pro různé rekreační účely, Malta argumentuje tím, že účelem je i odchyt samotný.

57.

V řízení o předběžné otázce se Soudní dvůr zásadně vyhýbá výkladu vnitrostátního práva ( 36 ). Vzhledem k povaze řízení o nesplnění povinnosti je však nutné, aby Soudní dvůr posoudil, zda členský stát tím, že zavedl nebo ponechal v platnosti určité vnitrostátní právní předpisy, porušil své povinnosti podle unijního práva.

58.

Z přirozeného výkladu maltské právní úpravy vyplývá, že účel dané odchylky je ten, který uvádí Komise.

59.

Zaprvé z ustálené judikatury vyplývá, že existence nesplnění povinnosti se posuzuje vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku ( 37 ). Relevantním vnitrostátním právním rámcem je tedy ten, který tvoří právní a správní předpisy platné v daném okamžiku.

60.

Zadruhé Soudní dvůr by měl v řízení o nesplnění povinnosti při své analýze vycházet především z doslovného znění ustanovení vnitrostátního práva ( 38 ). V projednávané věci je nesporné, že vyhláška č. 253 z roku 2014, která tvoří základ pro použití dané odchylky, byla vyhlášena s cílem umožnit odchyt pěnkavovitých „výlučně za účelem jejich držení v zajetí[ ( 39 )], včetně použití na trzích a výstavách, pro chovné účely nebo použití jako živé návnady v souladu s ustanoveními této vyhlášky“.

61.

Tentýž popis se v zásadě nachází v oficiálním technickém memorandu z roku 2014, které vyhotovilo maltské oddělení pro regulaci volně žijících ptáků; uvedený popis rovněž v zásadě odpovídá úvodní části bodu 10 („životní prostředí“) části D („Ochrana přírody“) přílohy XI k aktu o přistoupení ( 40 ). Konečně je pozoruhodné, že FKNK (jeden ze dvou zastánců obnovení odchytu pěnkavovitých) ( 41 ) potvrdil ve svém memorandu o odchytu z července 2012, že odchyt pěnkavovitých se provádí „pouze za účelem držení živých ptáků z důvodu jejich zpěvu, používání jako návnady a chovu v zajetí“. Nic v těchto současných dokumentech tedy nenaznačuje, že by byly maltské právní předpisy přijaty pouze s cílem umožnit odchyt jako takový.

62.

Zatřetí podle stávající judikatury může Soudní dvůr jen výjimečně jít nad rámec doslovného znění vnitrostátních ustanovení. Tak je tomu zejména v případě, kdy z judikatury vnitrostátních soudů vyplývá určitý způsob výkladu ustanovení vnitrostátního práva ( 42 ). To ovšem není tento případ.

63.

Vysvětlení, které Malta uvádí v projednávané věci ohledně toho, jakým způsobem by měly být vykládány vnitrostátní právní předpisy, patrně neodpovídá skutečnému znění relevantních ustanovení dané právní úpravy. Naopak jsou patrně contra legem.

64.

Při posouzení prvního žalobního důvodu budu tedy vycházet z toho, že maltské právní předpisy mají svůj přirozený význam – a jejich účelem je tedy umožnit odchyt pěnkavovitých „výlučně za účelem jejich držení v zajetí, včetně použití na trzích a výstavách, pro chovné účely nebo použití jako živé návnady“. Pro úplnost se budu poté stručně zabývat prvním žalobním důvodem z hlediska předneseného Maltou.

65.

Z úvodní části čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice o volně žijících ptácích vyplývá, že odchylka podle daného ustanovení je přípustná, pouze pokud „neexistuje jiné uspokojivé řešení“ pro předmětnou činnost, na niž se má daná odchylka uplatnit ( 43 ). Tento výraz v úvodní části čl. 9 odst. 1 slouží jako filtr pro použití konkrétních důvodů odchylky, jež jsou dále uvedeny v písmenech a), b) a c).

66.

Výraz „uspokojivé řešení“ je pojem unijního práva, který je třeba vykládat samostatně. V tomto ohledu souhlasím s generálním advokátem Fennellym, který měl za to, že „pojem ‚uspokojivé‘ lze vykládat jako řešení určitého problému, před nímž stojí vnitrostátní orgány, které současně co možná nejvíce respektuje zákazy stanovené směrnicí; odchylka může být připuštěna jen tehdy, pokud neexistuje žádné jiné řešení, v jehož rámci by se uplatnily uvedené zákazy“ ( 44 ).

67.

Členský stát musí skutečně přezkoumat a posoudit, zda pro danou činnost neexistuje„jiné uspokojivé řešení“. V tomto ohledu souhlasím s Komisí, že členský stát musí nejprve prokázat existenci konkrétního účelu, na jehož základě má být odchylka použita. Na tomto místě bych chtěla upozornit na užitečnou metodiku, již Komise vypracovala s ohledem na odchylky v oblasti lovu ve své (nezávazné) Pokyny k lovu ( 45 ) – tedy metodiku, k níž se Malta hlásí, jak výslovně uvedla ve své žalobní odpovědi.

68.

Dále nemám za to, že členský stát může vymezit problém, který chce řešit, uměle tak, aby vyloučil možná jiná uspokojivá řešení. Namísto toho musí prokázat neexistenci takových alternativních řešení na základě objektivních údajů, jež může Komise sledovat, a jež tedy mohou být předmětem soudního přezkumu ze strany Soudního dvora ( 46 ). Pouze pokud s přihlédnutím ke všem okolnostem věci a při respektování cílů směrnice o volně žijících ptácích skutečně neexistuje žádné alternativní řešení, které by splňovalo legitimní cíl vymezený členským státem, může takový členský stát uplatnit jednu z kategorií odchylek stanovených v čl. 9 odst. 1.

69.

Z použití pojmu „uspokojivé“ vyplývá, že čl. 9 odst. 1 směrnice o volně žijících ptácích nevyžaduje, aby takové řešení bylo dokonalé nebo nutně přesně rovnocenné historickému, tradičnímu řešení situace, kterou má řešit. Nové řešení může být do určité míry nepohodlné nebo vyžadovat změnu postupů na straně dotčených osob.

70.

Přístup, který zastávám, potvrzuje i judikatura.

71.

Ve věci LRBPO a AVES ( 47 ) belgická Conseil d’État (Státní rada) položila Soudnímu dvoru dvě otázky, které se přímo dotýkají tohoto řízení. Podstatou jejích otázek bylo, zda je možné se dovolávat článků 5, 9 a 18 směrnice o volně žijících ptácích, a umožnit tak členskému státu zohlednit skutečnost, že zákaz odchytu ptáků pro rekreační účely by donutil řadu chovatelů upravit jejich zařízení a opustit některé zažité zvyklosti, když daný stát došel k závěru, že chov ptáků je sice možný, ale zatím není proveditelný ve velkém rozsahu.

72.

Ze spisu Soudního dvora v uvedené věci vyplývá, že chov a reprodukce dotčených druhů v zajetí jsou nejen vědecky a technicky možné, ale jsou již některými chovateli úspěšně prováděny. Za daných okolností došel Soudní dvůr k závěru, že „nelze mít za to, že chov a reprodukce v zajetí nepředstavují‚jiné uspokojivé řešení‘, ledaže by bylo prokázáno, že by takové činnosti nebyly možné úspěšně vykonávat bez odchytu volně žijících ptáků. Skutečnost, že chov a reprodukce dotyčných druhů v zajetí nejsou dosud proveditelné ve větším měřítku z důvodu existence zařízení a zažitých zvyklostí chovatelů, kdy dané zvyklosti byly navíc podporovány vnitrostátními právními předpisy odchylnými od obecné systematiky směrnice, sama o sobě nezpochybňuje uspokojivost relevantní alternativy k odchytu volně žijících ptáků“ ( 48 ).

73.

S ohledem na skutkové okolnosti věci projednávané Soudním dvorem je zjevné, že rozsudek LRBPO a AVES ( 49 ) lze přenést i do tohoto řízení o nesplnění povinnosti. Podle mého názoru je nesporné, že to, co v uvedené věci Soudní dvůr uvedl ve vztahu k doplňování voliér chovateli ptáků, platí stejně i pro držení dotčených sedmi druhů pěnkavovitých v zajetí, tedy jako zpěvné ptáky, „včetně použití na trzích a výstavách, pro chovné účely nebo použití jako živé návnady“, jak je uvedeno ve vyhlášce č. 253 z roku 2014. Program chovu v zajetí představuje alternativní řešení (tedy alternativní způsob získávání pěnkavovitých pro držení v zajetí). Malta se tedy nemůže dovolávat odchylky v čl. 9 odst. 1.

74.

Podívejme se nyní stručně na některé konkrétní argumenty přednesené Maltou v rámci její žalobní odpovědi.

75.

Na výše uvedeném závěru nemůže nic změnit argumentace Malty v tom smyslu, že nikdy neuznala, že by program chovu v zajetí popsaný v příloze XI aktu o přistoupení byl uspokojivým řešením. Podle ustálené judikatury jednotlivá tvrzení ani společná prohlášení členských států nelze použít pro účely výkladu určitého ustanovení, neodráží-li se jejich obsah ve znění daného ustanovení, a taková tvrzení či prohlášení nemají tedy žádný právní význam ( 50 ). Tak je tomu přesně v projednávané věci.

76.

Malta dále tvrdí, že chov v zajetí nepředstavuje uspokojivou alternativu, jelikož spojení biogeografických faktorů prakticky vylučuje zavádění pěnkavovitých odchycených ve volné přírodě do programu chovu v zajetí pro účely zachování genetické různorodosti (a uznává tak, že její program chovu v zajetí by již nevyžadoval ani omezený odchyt pěnkavovitých ve volné přírodě). Z vlastní argumentace Malty tak vyplývá, že potřebnou genetickou různorodost populace chované v zajetí lze zajistit prostředky, které nevyžadují uplatnění žádné odchylky od směrnice o volně žijících ptácích.

77.

Uvedený závěr nemůže ovlivnit ani bod 56 dřívějšího rozsudku Komise v. Malta, jehož se Malta dovolává ( 51 ).

78.

Pro pořádek obrátím nyní krátce svou pozornost k prvnímu žalobnímu důvodu z pohledu, jenž nyní předestírá Malta, především že daná odchylka slouží také pro „odchyt, jako cíl sám o sobě“ a že „program chovu v zajetí […] nebyl uspokojivou alternativou nenahraditelného aspektu dané činnosti spočívajícího v odchytu živých kusů“. Malta tvrdí, že posledně uvedená činnost je hluboce zakořeněnou zvyklostí lovců pěnkavovitých, jejichž vášeň nemohou uspokojit kusy chované v zajetí.

79.

Zaprvé je třeba uvést, že nebyla zmíněna nutnost stanovení odchylky od přísného režimu ochrany stanoveného směrnicí o volně žijících ptácích k zajištění toho, aby každý kus pěnkavovitých držený v zajetí byl kusem odchyceným ve volné přírodě tradičním lovcem používajícím sklapovací sítě. Vzhledem k relativně vysokému počtu dotčených kusů pěnkavovitých by se na první pohled nabízelo jako alternativní řešení uspokojovat větší část poptávky po těchto druzích pro účely jejich držení v zajetí z programu chovu v zajetí a omezit tak odchyt (k uspokojení tradiční poptávky po odchytu volně žijících pěnkavovitých) na mnohem menší počet kusů. Zadruhé z ustálené judikatury je zřejmé, že odchylku v čl. 9 odst. 1 nelze použít ke zbytečnému rozšíření rozsahu povoleného lovu ( 52 ).

80.

Zatřetí do té míry, v jaké má být účelem dané právní úpravy samotný odchyt, by alternativním řešením byl (mnohem omezenější) program odchytu, vědeckého kroužkování a vypouštění živých kusů zpět do volné přírody. I samotná Malta uznává, že takový postup by skutečně řešil odchytový prvek v rámci dvojího cíle dané právní úpravy, avšak zároveň takové řešení odmítá, neboť „odchyt, kroužkování a vypouštění“ neřeší současně prvek spočívající v držení těchto druhů v zajetí ( 53 ). Jak jsem však již vysvětlila, je zcela nepochybné, že posledně jmenovaný prvek právní úpravy lze dostatečně řešit formou programu chovu v zajetí ( 54 ).

81.

Začtvrté nic ve spise Soudního dvora nenaznačuje, že by uspokojivým alternativním řešením nebyl „odchyt, kroužkování a vypouštění“. Objektivně lze patrně mít za to, že „odchyt, kroužkování a vypouštění“ mnohem omezenějšího počtu kusů pro striktně vědecké účely by umožnily lovcům pokračovat v odchytu ptáků do pastí, a zároveň by podstatně snížily nepříznivý dopad na ochranu ptáků. Skutečnost, že lovci by již neměli finanční motiv, který vychází zejména z dalšího prodeje odchycených kusů, je nepodstatná. Malta ve svém písemném vyjádření vysvětluje, že již platí, že každý odchycený kus musí být kroužkován. Z tohoto důvodu lze patrně mít za to, že by se lovci pěnkavovitých mohli naučit postupy potřebné pro vědecké kroužkování. Zdůrazňuji však, že podle mého názoru by nebylo možné k výše uvedenému používat tradiční sklapovací sítě ( 55 ).

82.

Další alternativní řešení by snad mohlo spočívat v omezeném odchytu živých kusů (s použitím jiných metod) druhů ptáků uvedených v příloze II, tedy ptáků, jež lze lovit za podmínek stanovených v článku 7 směrnice. V tomto ohledu se spokojím s konstatováním, že posouzení existence alternativního řešení musí vycházet z objektivních výslovných kritérií ( 56 ), že Soudnímu dvoru nebyly předloženy žádné důkazy v tom smyslu, že odchyt povolený za přísně kontrolovaných podmínek by nebyl alternativním řešením ( 57 ), a že podle mého názoru rozsudek Komise v. Finsko nijak nepodporuje stanovisko Malty, podle něhož musí předmětem odchytu živých kusů být i pěnkavovití ( 58 ).

83.

Nenacházím konečně žádnou oporu pro tvrzení, že alternativním řešením ve smyslu čl. 9 odst. 1 směrnice o volně žijících ptácích může být pouze řešení, na které nenahlíží s nelibostí stávající komunita lovců, kteří se zabývají odchytem živých ptáků. Naopak: z ustálené judikatury jednoznačně vyplývá, že existence „zažitých zvyklostí“ sama o sobě neodůvodňuje použití odchylky podle čl. 9 odst. 1 ( 59 ).

84.

Podle mého názoru Malta neprokázala, že neexistuje žádné jiné řešení, a první žalobní důvod Komise je tedy třeba přijmout.

85.

Komise má za to, že maltská odchylka nespadá do oblasti působnosti pojmu „rozumné využívání“ pro účely čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice o volně žijících ptácích.

86.

Oxfordský slovník ( 60 ) vymezuje pojem „judicious“ („rozumný“) ve smyslu „having, showing or done with good judgement or sense, careful and sensible“ („mající smysl, prokazující dobrý úsudek či učiněno s dobrým úsudkem nebo smysluplně, pečlivě a rozumně“). Langenscheidt ( 61 ) obsahuje velmi podobné vymezení pojmu „vernünftig“, který je použit v německém znění směrnice o volně žijících ptácích. V mnoha jazykových verzích má ekvivalent slova „využívání“ v rámci výrazu „rozumné využívání“ vykořisťovatelský význam ( 62 ). V Pokynech k lovu však Komise uvádí (a podle mého názoru správně), že „jakýkoli vykořisťovatelský význam v souvislosti s výrazem ‚use‘ [(využití)] musí být vyvážen spojením s odpovědností, omezením a dobrým úsudkem obsaženým ve výrazu ‚rozumný‘ ( 63 ).

87.

Dále je zřejmé, že zatímco v čl. 9 odst. 1 písm. a) a b) jsou vymezeny specifické (a podle mého názoru zjevné) situace, kdy bude namístě se odchýlit od jinak přísného zákazu zabíjení či odchytávání živých ptáků, čl. 9 odst. 1 písm. c) je formulován méně normativně a jeho účelem je umožnit „odchyt, držení nebo jiné rozumné využívání“. Výše uvedené by mohlo svádět k rozšiřování významu uvedené formulace a jejímu využívání jako „únikové klauzule“. Mám za to, že neexistuje žádný přiměřený důvod, proč by ustanovení písmene c) mělo být vykládáno jiným způsobem než ustanovení písmen a) a b), a výše uvedeným pokušením je tedy třeba odolat. Unijní normotvůrce nemohl přece zamýšlet, aby pod slovní spojení „odchyt, držení nebo jiné rozumné využívání“ bylo možné podřadit jakoukoli stávající praxi, neboť tím by byl narušen celý účel směrnice o volně žijících ptácích.

88.

Někdy je „svou povahou a rozsahem [odchylný] režim neslučitelný s cíli ochrany sledovanými směrnicí“ ( 64 ). Z výše uvedeného vyplývá, že nikoli vše, co hodlá členský stát povolit, lze nutně podřadit pod výraz „odchyt, držení nebo jiné rozumné využívání“, a uplatnit tudíž odchylku stanovenou v čl. 9 odst. 1 písm. c).

89.

Již jsem poukázala na některé aspekty judikatury Soudního dvora, pokud jde o výklad odchylky v čl. 9 odst. 1. Zde je namístě v tom pokračovat.

90.

Zaprvé již v roce 1987 Soudní dvůr uvedl, že „odchyt a prodej ptáků […] pro účely jejich použití jako živé návnady nebo rekreační účely na výstavách a trzích může představovat rozumné využívání přípustné podle čl. 9 odst. 1 písm. c)“ ( 65 ) (avšak nevysvětlil, proč tomu tak je). V pozdějších věcech Soudní dvůr obdobně bez další analýzy uznal, buď konkludentně ( 66 ), nebo výslovně, že „lov volně žijících ptáků pro rekreační účely během období uvedených v čl. 7 odst. 4 směrnice“ ( 67 ) nebo takový odchyt pro rekreační účely, jaký umožní chovatelům doplnit stavy v jejich voliérách, a za účelem řešení problémů s pokrevním příbuzenstvím při chovu ptáků pro rekreační účely ( 68 ) mohou rovněž představovat „rozumné využívání“ ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. c).

91.

Zadruhé podle ustálené judikatury mohou příslušné orgány povolit pouze odchyt takového počtu kusů ptáků, jaký je „objektivně nezbytný“ k dosažení zamýšleného účelu, přičemž platí naléhavý požadavek, podle něhož je nutné respektovat maximální hranici spočívající v „malém množství“ ptáků, která je výslovně uvedena v čl. 9 odst. 1 písm. c) ( 69 ).

92.

Zatřetí ve dvou věcech týkajících se ptáků uvedených v příloze II Soudní dvůr rozhodl, že odchylky podle článku 9 směrnice mohou být uděleny pouze tehdy, pokud existuje záruka, že populace dotčených druhů je zachována na dostatečné úrovni. Není-li tato podmínka splněna, nemohou být úbytky ptáků způsobené lovením v žádném případě považovány za rozumné, a tudíž za přijatelné využívání pro účely bodu 11 odůvodnění směrnice o volně žijících ptácích ( 70 ). Citovaná judikatura je v projednávané věci, která se týká ptáků neuvedených v příloze II, relevantní a fortiori.

93.

Začtvrté už v roce 1987 Soudní dvůr rovněž vyjasnil, že pokud„neexistuje žádná záruka, že odchyt určitých druhů ptáků bude omezen na nezbytné minimum […] nebo že prostředky, zařízení nebo metody odchytu nebudou používány ve velkém měřítku nebo nevýběrovým způsobem nebo že jejichž použití nemůže způsobit vymizení druhů v určitých územích“, nejsou splněny „podstatné náležitosti“ článku 9 ( 71 ).

94.

Zdůrazňuji konečně, že všechny věci, kterými jsem se zabývala, se týkaly doby předcházející vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, přičemž posledně jmenovaná smlouva klade důraz na „vysoký stupeň“ ochrany životního prostředí – tedy zásadu, jež se odráží v článku 37 Listiny, který má nyní status primárního práva. V tomto řízení je však třeba rozhodnout na základě uvedených (nových) východisek.

95.

Při použití uvedené judikatury na maltskou právní úpravu mám za to, že zmíněná právní úprava je zjevně neslučitelná s podmínkou „rozumného využívání“.

96.

Ve své argumentaci, že celkový limit odchytu pro dané období ve výši 27500 kusů pěnkavovitých představuje „rozumné využívání“, směšuje Malta dva různé cíle. Do té míry, v jaké je cílem, jak je výslovně uvedeno v dané právní úpravě, „výlučně“ získávat pěnkavovité za účelem držení v zajetí, tedy jako zpěvné ptáky, „včetně použití na trzích a výstavách, pro chovné účely nebo použití jako živé návnady v souladu s ustanoveními této vyhlášky“, lze takové využívání řešit – jak jsem již vysvětlila v rámci posouzení prvního žalobního důvodu – formou programu chovu v zajetí, který představuje jiné uspokojivé řešení.

97.

Je nesporné, že celkový odhadovaný počet pěnkavovitých, kteří již jsou drženi v zajetí, se pohybuje někde mezi 20000 a 40000 kusy. Vzhledem k přirozené úmrtnosti kusů držených v zajetí bude za účelem zachování uvedené populace nutné průběžně opatřovat určitý počet kusů buď odchytem, nebo podporou dostatečně rozsáhlého programu chovu v zajetí. Není nutné být mimořádně prozíravý, aby bylo zjevné, že problém se zachováním potřebného počtu ptáků v zajetí bude postupně čím dál naléhavější.

98.

Nic z výše uvedeného však samo o sobě neodůvodňuje opětovné povolení odchytu pěnkavovitých do pastí, jestliže k udržení tradice, kterou se maltské právní předpisy zdánlivě snaží zabezpečit, tedy držení pěnkavovitých pro různé rekreační účely, může uspokojivě sloužit podpora širokého programu chovu v zajetí. I přes tuto zjevnou skutečnost Malta shledala vnitrostátní program chovu v zajetí zavedený podle aktu o přistoupení neúspěšným a s platností od roku 2009 jej ukončila.

99.

Považuji rovněž za zcela nevěrohodné, že by bylo nutné doplňovat uvedenou „populaci“ každoročně o 27500 kusů pěnkavovitých za účelem nahrazení kusů uhynulých během roku a uspokojení nové poptávky po pěnkavovitých chovaných v zajetí pro rekreační účely. Výše uvedené platí bez ohledu na to, zda budou další kusy pěnkavovitých získány v rámci programu chovu v zajetí nebo odchytem. Nebudu se nijak vyjadřovat k tomu, jaký osud čeká ty kusy, které budou odchyceny a nebudou ve skutečnosti třeba k uvedeným výlučným účelům stanoveným v právní úpravě umožňující jejich odchyt.

100.

Do té míry, v jaké je cílem odchyt i držení, poukazuji na to, že nic ve spise Soudního dvora nevysvětluje, proč je „rozumným využíváním“ – ve smyslu toho, co je objektivně nezbytné – povolení odchytu počtu kusů určeného v podobě celkového limitu odchytu pro dané období (27500 kusů pěnkavovitých), když právní úprava zároveň vymezuje – jako výlučné následné využití odchycených kusů – takový způsob využití, kdy je velmi sporné, zda je tolik kusů pěnkavovitých skutečně k tomuto účelu každý rok třeba, a kdy navíc existuje jiné uspokojivé řešení. Maltě jakožto členskému státu, který chce uplatnit odchylku podle čl. 9 odst. 1 směrnice o volně žijících ptácích, přísluší, aby prokázala důvody pro použití uvedeného ustanovení. Musí tak učinit v situaci, kdy hlavní zásada nyní spočívá ve vysokém stupni ochrany životního prostředí. Mám za to, že uvedené důkazní břemeno vůbec neunesla.

101.

Je třeba zmínit ještě jednu věc.

102.

V případech, kdy jsou odchytáváni ptáci, je pravděpodobné, že k tomuto účelu bude nutné použít nějaký druh sítě. Je pravda, že článek 9 umožňuje odchylku od čl. 8 odst. 1 směrnice a tedy od absolutního zákazu používání sítí stanoveného v příloze IV písm. a) ( 72 ). Maltské právní předpisy však ve skutečnosti umožňují používat k odchytu sklapovací sítě. Tento druh sítí jsem popsala výše v tomto stanovisku ( 73 ). Mám za to, že takové sítě jsou na první pohled metodou odchytu ve velkém měřítku a nevýběrovým způsobem. Do té míry, v jaké se pěnkavovití zpravidla vyskytují v hejnech, je pravděpodobné, že bude do sítí zachycen vždy značný počet kusů najednou ( 74 ). I kdyby byly„nadbytečné“ kusy okamžitě vypuštěny, jak tvrdí Malta, nepostačuje to podle mého názoru k závěru, že dotyčná metoda odchytu není používána „ve velkém měřítku“ či „nevýběrovým způsobem“. Je rovněž pravděpodobné, že přinejmenším některé kusy budou vystaveny stresu a nepřežijí ( 75 ). Za takových okolností mám vážné pochybnosti o tom, zda může Malta prokázat, že lze zachovat populace dotčených sedmi druhů pěnkavovitých na dostatečné úrovni, jak vyžaduje judikatura. Může dokonce existovat určité nebezpečí – ač nemám v úmyslu hodnotit jeho míru – že by používání takových sítí 4000 držiteli povolení během lovného období v délce 73 dnů mohlo „způsobit vymizení druhů v určitých územích“.

103.

V materiálech, které předložila Malta Soudnímu dvoru, není nijak řešena žádná z uvedených otázek: důraz je namísto toho kladen na skutečnost, že použití sklapovacích sítí je „tradiční“. To jde však mimo podstatu věci. Vede-li použití sklapovacích sítí k takovému výsledku – a přísluší Maltě, aby prokázala, že tomu tak není – nejsou splněny „podstatné náležitosti“ článku 9 (viz rozsudek Komise v. Itálie ( 76 )). Dodávám pouze, že z čistě jazykového hlediska mi rovněž není jasné, jak by použití metody odchytu, která se používá ve velkém měřítku a nevýběrovým způsobem, mohlo spadat pod pojem „rozumné využívání“.

104.

Na závěr bych chtěla poukázat na dva aspekty, které vyplývají z mého obecného posouzení podání učiněných v projednávané věci a které jsou relevantní pro některé další aspekty čl. 9 odst. 1 písm. c), a poté uvést své konečné vyjádření.

105.

Zaprvé mám vážné pochybnosti o důvěryhodnosti metodiky používané Maltou ke stanovení referenční populace pro účely splnění podmínky „malého množství“. Poukazuji na to, že namísto systematického sledování vychází Malta ve svých výpočtech z jediné studie provedené v roce 2007 ( 77 ) na velmi malém vzorku (112) odchycených kusů, které byly dříve okroužkovány. Pro výpočet celkové populace každého z dotčených druhů v jiných členských státech (které přestavují v některých případech miliony kusů) jako referenčního vzorku pro určení celkového limitu odchytu ( 78 ) byl v důsledku toho použit velmi malý počet na Maltě odchycených kroužkovaných kusů dotčených sedmi druhů pocházejících z takových jiných členských států, aniž existovaly jakékoli další důkazy ohledně rozsahu skutečné migrace takových populací přes Maltu. To lze jen těžko považovat za správný vědecký postup při posouzení dopadu, jaký by povolení odchytu živých kusů na Maltě mohlo či nemuselo mít na takové populace jako celek nebo na dílčí populace ptáků migrujících přes území Malty, a jen těžko lze takový postup sladit se zásadou obezřetnosti ( 79 ).

106.

Zadruhé připomínám, že čl. 9 odst. 1 písm. c) připouští, aby členské státy umožnily odchyt, držení nebo jiné rozumné využívání „některých druhů ptáků“ v „malém množství“ a „za přísně kontrolovaných podmínek“. Posouzení, zda byly splněny tyto zásadní dodatečné podmínky – které se týkají přiměřenosti odchylky – jde nad rámec tohoto stanoviska. Postačí uvést, že mám vážné pochybnosti o tom, zda sporný režim (zejména s ohledem na aspekty, které jsem zdůraznila v bodě 38 tohoto stanoviska) splňuje zmíněné další požadavky a je přiměřený. V každém případě jsem již došla k závěru, že první a třetí žalobní důvod přednesený Komisí je třeba přijmout. Bude-li Soudní dvůr souhlasit s uvedenou analýzou, není třeba provádět podrobnou skutkovou analýzu přiměřenosti sporného režimu.

107.

V tomto řízení byly konečně velice zdůrazňovány tradiční aspekty odchytu pěnkavovitých a nutnost respektovat tradiční zvyklosti. Na závěr by tak mohlo být užitečné uvést hypotetickou ilustraci toho, jak může kulturní rozmanitost koexistovat s požadavky práva EU než s nimi být na ostří nože.

108.

Předpokládejme, že v kandidátské zemi usilující o přistoupení k Evropské unii existuje hluboce zakořeněná místní tradice, podle níž by si každá mladá dívka poslední neděli předcházející jejím 18. narozeninám měla vzít na mši náhrdelník sestavený z peří určitého druhu ptáka. K výrobě jednoho náhrdelníku je pro dostatečný počet peří třeba šest kusů. Před přistoupením k Evropské unii nebyla tato zvyklost zákonem zakázána. Po přistoupení jsou však dané druhy ptáků v zásadě chráněny směrnicí o volně žijících ptácích. Může tedy tento nový členský stát uplatnit odchylku podle čl. 9 odst. 1 s tím, že tato tradiční zvyklost představuje „rozumné využívání“, a povolit tak na neurčito zachování stávajícího stavu?

109.

Zaprvé je zřejmé, že obecně lze nalézt uspokojivé alternativní řešení. Dívky si mohou tradiční náhrdelník předávat mezi sebou, a není tak nutné jej znovu vyrábět pro každou dívku, která dovrší osmnáct let. Zadruhé je pravděpodobné, že budou-li se náhrdelníky takto předávat, časem se obnosí a bude je nutné občas nahrazovat novými. Odchylku podle čl. 9 odst. 1 písm. c) by tak bylo možné použít právě k občasnému odchytu malého počtu ptáků za účelem výroby nového náhrdelníku.

110.

Mám-li za to, že první a třetí žalobní důvod Komise jsou odůvodněné, nenavrhuji tím zároveň řešení, které by hrubě narušovalo tradici nebo kulturní rozmanitost v Evropské unii. Do té míry, v jaké chce Malta i nadále držet zpěvné ptáky čeledi pěnkavovitých v zajetí, lze toto přání uspokojit použitím alternativního řešení spočívajícího v programu chovu v zajetí. V rozsahu, v němž chtějí maltští lovci ptáků využívat a testovat své lovecké schopnosti, jim může být povoleno odchytávat malá množství jednotlivých kusů s použitím metod, které nezahrnují použití sklapovacích sítí, za přísného dodržování ornitologických postupů, a takto odchycení ptáci mohou být okroužkováni a poté opatrně vypouštěni zpět do volné přírody. Pokud se tradice vyvíjejí, nedochází k nepřekonatelným rozporům. Jsem však zcela přesvědčena o tom, že stávající režim neodpovídá povinnostem Malty v rámci unijního práva.

111.

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy mám za to, že první a třetí žalobní důvod Komise je třeba přijmout. Z toho vyplývá, že bez ohledu na výsledek druhého, čtvrtého a pátého žalobního důvodu, by Soudní dvůr podle mého názoru měl: