1

P. P. Tay Za, státní příslušník Svazové republiky Myanmar, svým kasačním opravným prostředkem žádá Soudní dvůr, aby zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 19. května 2010, Tay Za v. Rada (T-181/08, Sb. rozh. s. II-1965, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl jeho žalobu, jíž se domáhal zrušení nařízení Rady (ES) č. 194/2008 ze dne 25. února 2008, kterým se obnovují a zpřísňují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru a zrušuje nařízení (ES) č. 817/2006 (Úř. věst. L 66, s. 1, dále jen „sporné nařízení“), v rozsahu, v němž je jeho jméno uvedeno na seznamu osob, subjektů a organizací, na které se toto nařízení použije.

2

Z důvodu absence pokroku na cestě k demokracii a přetrvávajícího porušování lidských práv v Myanmaru přijala Rada Evropské unie dne 28. října 1996 ve společném postoji 96/635/SZBP (Úř. věst. L 287, s. 1) určitá omezující opatření směřující proti této zemi. Jelikož se situace, která odůvodňovala přijetí tohoto postoje, nezlepšila, byla dotčená omezující opatření v průběhu následujících let prodlužována a zpřísňována.

3

Žalobce byl ve věku šestnácti let poprvé dotčen omezujícími opatřeními přijatými Radou v rozhodnutí 2003/907/SZBP ze dne 22. prosince 2003, kterým byl proveden společný postoj 2003/297 (Úř. věst. L 340, s. 81), a v nařízení Komise (ES) č. 2297/2003 ze dne 23. prosince 2003, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1081/2000, kterým se zakazuje prodej, dodávky a vývoz výzbroje do Barmy/Myanmaru, která by mohla být použita k vnitřní represi nebo terorismu, a kterým se zmrazují prostředky určitých osob, které jsou spojeny s významnými vládními funkcemi v této zemi (Úř. věst. L 340, s. 37).

4

Dne 27. dubna 2006 přijala Rada společný postoj 2006/318/SZBP, kterým se obnovují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru (Úř. věst. L 116, s. 77). Rada uložila zejména zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů členů vlády Svazové republiky Myanmaru a všech fyzických nebo právnických osob, subjektů nebo organizací s nimi spojených, přičemž těmto členům vlády a fyzickým osobám rovněž zakázala cestovat do členských států. Platnost uvedených omezujících opatření byla prodloužena do dne 30. dubna 2008 společným postojem Rady 2007/248/SZBP ze dne 23. dubna 2007, kterým se obnovují omezující opatření vůči Barmě/Myanmaru (Úř. věst. L 107, s. 8).

5

S ohledem na závažnost situace v Myanmaru považovala Rada za nezbytné zesílit tlak na vojenský režim a přijala společný postoj Rady 2007/750/SZBP ze dne 19. listopadu 2007, kterým se mění společný postoj 2006/318 (Úř. věst. L 308, s. 1).

6

Článek 5 odst. 1 a 2 společného postoje 2006/318, ve znění společného postoje 2007/750, zní následovně:

„1.   Veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží jednotlivým členům vlády Barmy/Myanmaru a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům [organizacím] s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze II, nebo které jsou jimi vlastněny, drženy či kontrolovány, se zmrazují.

2.   Ve prospěch fyzických nebo právnických osob, subjektů nebo orgánů [organizací] uvedených v příloze II nesmějí být přímo ani nepřímo zpřístupněny žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje.“

7

V části J „Osoby mající prospěch z hospodářské politiky vlády“ přílohy II společného postoje 2006/318, ve znění společného postoje 2007/750, je uvedeno jméno navrhovatele spolu s informací „syn Tay Zay“ (J1c) a jméno jeho otce, Tay Za, spolu s informací „výkonný ředitel Htoo Trading Co[…]“ (J1a).

8

V rozsahu, v němž byly dotčeny pravomoci Evropského společenství, provedlo sporné nařízení, které bylo přijato na základě článků 60 ES a 301 ES, určitá omezující opatření stanovená společnými postoji 2006/318 a 2007/750. Přílohy tohoto nařízení, jež obsahují seznamy osob, subjektů a organizací dotčených omezujícími opatřeními, byly změněny nařízením Komise (ES) č. 385/2008 ze dne 29. dubna 2008, kterým se mění nařízení č. 194/2008 (Úř. věst. L 116, s. 5).

9

Článek 11 odst. 1 a 2 sporného nařízení stanoví:

„1.   Veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží jednotlivým členům vlády Barmy/Myanmaru a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům [organizacím] s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze VI, anebo jsou jimi vlastněny, drženy či ovládány [kontrolovány], se zmrazují.

2.   Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje nesmějí být, přímo ani nepřímo, poskytnuty fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům [organizacím] uvedeným v příloze VI nebo v jejich prospěch.“

10

Příloha VI sporného nařízení nese název „Seznam členů vlády Barmy/Myanmaru a osob, subjektů nebo orgánů [organizací] s nimi spojenými [spojených] uvedených v článku 11“.

11

Pod bodem J uvedené přílohy VI sporného nařízení, ve znění nařízení č. 385/2008, jsou v seznamu uvedeny „osoby mající prospěch z hospodářské politiky vlády a další osoby spojené s režimem“. V řádcích J1c a J1a je uvedeno jméno navrhovatele spolu s informací „syn Tay Zay“ a jméno jeho otce, Tay Za, spolu s informací „výkonný ředitel Htoo Trading Co, Htoo Construction Co.“.

12

Pokud jde o způsoby zveřejňování informací vztahujících se k příloze VI sporného nařízení, čl. 18 odst. 2 tohoto nařízení stanoví zveřejnění oznámení.

13

Dne 11. března 2008 zveřejnila Rada oznámení určené osobám a subjektům uvedeným v seznamech stanovených v článcích 7, 11 a 15 sporného nařízení (Úř. věst. C 65, s. 12).

14

V bodě 2 tohoto oznámení Rada upřesňuje, že osobami a subjekty uvedenými v příloze VI sporného nařízení jsou:

15

Podle téhož oznámení „[d]otčené osoby a subjekty mohou kdykoliv zaslat Radě žádost, společně s veškerými podpůrnými dokumenty, aby znovu posoudila rozhodnutí zařadit je na seznam a ponechat je na něm […].“

16

Navrhovatel žil od roku 2000 do 2007 se svojí matkou v Singapuru, načež se vrátil do Myanmaru.

17

Dopisem ze dne 15. května 2008 navrhovatel požádal Radu o zpřístupnění podkladů vztahujících se ke skutečnostem, které odůvodňují zapsání jeho jména na seznam v příloze VI sporného nařízení, a o vyškrtnutí svého jména z tohoto seznamu.

18

Rada v dopise ze dne 26. června 2008 odpověděla, že navrhovatel byl na seznam v uvedené příloze zahrnut, jelikož jakožto syn Tay Zay patří do skupiny osob majících prospěch z hospodářské politiky vlády Svazové republiky Myanmar.

19

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 16. května 2008 požádal navrhovatel Tribunál o zrušení sporného nařízení.

20

Na podporu své žaloby navrhovatel uplatňoval osm žalobních důvodů, vycházejících z chybějícího právního základu sporného nařízení a porušení povinnosti uvést odůvodnění, práva na spravedlivý proces, práva na účinnou soudní ochranu, vlastnického práva, zásady proporcionality, právních zásad vyplývajících z trestněprávní povahy uložení zmrazení finančních prostředků a zásady právní jistoty.

21

Rada podporovaná Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, jakož i Komisí navrhovala zamítnutí žaloby.

22

Napadeným rozsudkem Tribunál žalobu v plném rozsahu zamítl.

23

Ve svém kasačním opravném prostředku se navrhovatel domáhá, aby Soudní dvůr:

24

Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

25

Spojené království navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl.

26

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovateli náhradu nákladů řízení.

27

Navrhovatel uplatňuje čtyři důvody kasačního opravného prostředku, vycházející z nesprávných právních posouzení, kterých se Tribunál dopustil, pokud jde zaprvé o právní základ sporného nařízení, zadruhé Radě uloženou povinnost uvést odůvodnění, zatřetí právo na obhajobu a začtvrté respektování vlastnického práva a zásady proporcionality.

28

Co se týče prvního důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícího z nesprávného právního posouzení při výkladu právního základu sporného nařízení, jsou tímto důvodem dotčeny následující body napadeného rozsudku:

29

Navrhovatel tvrdí, že články 60 ES a 301 ES neposkytují Radě pravomoc zmrazit jeho majetek, a to z důvodu nedostatečné vazby mezi ním a vládou Svazové republiky Myanmaru. Podle něho z bodu 166 výše uvedeného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise vyplývá, že pouze vedoucí představitelé třetí země nebo osoby s nimi spojené nebo jimi kontrolované mohou být předmětem omezujících opatření přijatých na základě článků 60 ES a 301 ES. Není možné uložit taková opatření jednotlivcům pouze z důvodu, že se u nich předpokládá, že mají prospěch z hospodářských politik režimu na základě vazby k osobám, u nichž samotných se na základě jejich příslušnosti k podnikatelským kruhům předpokládá, že z tohoto režimu mají prospěch.

30

S poukazem na rozsudek Tribunálu ze dne 23. října 2008, People’s Mojahedin Organization of Iran v. Rada (T-256/07, Sb. rozh. s. II-3019), navrhovatel tvrdí, že Radě přísluší předložit důkaz, že zmrazení finančních prostředků je odůvodněné. Podle něho z tohoto rozsudku vyplývá, že rozhodnutí o zahrnutí dotyčné osoby na dotčený seznam musí být podloženo závažnými a hodnověrnými důkazy a orgány musejí sdělit dotyčné osobě důvody.

31

V napadeném rozsudku Tribunál navrhovateli vytýkal, že nevyvrátil předpoklad, který se ho týká vzhledem k tomu, že neupřesnil původ finančních prostředků, které mu mezi rokem 2005 a rokem 2007 umožnily být akcionářem dvou společností jeho otce usazených v Singapuru. Navrhovatel připomíná, že v době, kdy byl v roce 2003 poprvé zapsán na dotčený seznam, nebo v roce 2008, kdy bylo přijato sporné nařízení, nebyl držitelem takových akcií a neměl absolutně žádnou vazbu na obchodní zájmy svého otce.

32

Navrhovatel tvrdí, že zápis rodinných příslušníků osob, kterých se týká sporné nařízení, na takový seznam za účelem zamezení rizika obcházení zmrazení finančních prostředků není přesvědčivým odůvodněním, jelikož takový zápis nebrání preventivním majetkovým převodům na vzdálenější rodinné příslušníky nebo třetí osoby.

33

Co se týče pověření Komise ukládat cílená omezující opatření postihující určité kategorie osob, navrhovatel podotýká, že ve výše uvedeném rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise Soudní dvůr rozhodl, že články 60 ES a 301 ES sice umožňují uplatnění sankcí vůči třetí zemi, nevyplývá z nich však automaticky oprávnění k přijímání selektivních opatření vůči fyzickým osobám.

34

Na tyto argumenty Rada odpovídá, že na rozdíl od tvrzení navrhovatele je tento na seznamu ve sporném nařízení uveden jako člen zvláštní kategorie osob uvedených v tomto nařízení, a nikoliv jako individuální osoba. Neexistuje-li údaj o opaku, jsou rodinní příslušníci osob spojených s vojenským režimem Svazové republiky Myanmaru považováni za osoby mající prospěch z hospodářských politik této země. Navrhovatel je tak skutečně spojen s tímto režimem ve smyslu výše uvedeného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise. Kromě toho se navrhovatel vždy popisoval jako student a nikdy nenaznačil, že by byl na svém otci finančně nezávislý.

35

Co se týče rizika obcházení omezujících opatření, Rada tvrdí, že účinkem současného zápisu ředitele podniku a jeho rodinných příslušníků na seznam je právě zmrazení veškerého dotyčného majetku, včetně toho, který mohl být předtím na tyto příslušníky převeden. Vzhledem ke stupni důvěry nezbytnému pro takový převod je nebezpečí, že by ho ředitelé podniků uskutečnili ve prospěch třetích osob, menší.

36

Spojené království, které své vedlejší účastnictví omezilo na tento důvod kasačního opravného prostředku, a Komise mají za to, že se Tribunál tím, že rozhodl, že sporné nařízení vychází z vhodného právního základu, nedopustil nesprávného právního posouzení. Ve světle znění a účelu společného postoje 2006/318 a sporného nařízení, jakož i nutnosti zabránit jakémukoliv obcházení důležitých opatření, je třeba vykládat výraz „[…] osoby spojené […]“ s členy vlády Svazové republiky Myanmar uvedený v článku 11 tohoto nařízení jako zahrnující rodinné příslušníky těchto osob a rodinné příslušníky osob majících prospěch z hospodářských politik této vlády.

37

Podle Komise navrhovatel zřejmě zpochybňuje samotný mechanismus „cílených sankcí“ zvolený Radou. Unijním soudům přitom nepřísluší přezkoumávat tento zvláštní mechanismus zvolený pro uplatnění obchodního embarga vůči třetí zemi.

38

V unijním právním systému má Rada širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o skutečnosti, které mají být zohledněny za účelem přijetí opatření spočívajících v hospodářských a finančních sankcích na základě článků 60 ES a 301 ES, v souladu se společným postojem přijatým v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

39

Jelikož unijní soud nemůže zejména nahradit posouzení Rady svým posouzením důkazů, skutečností a okolností odůvodňujících přijetí těchto opatření, musí se přezkum legality rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků vykonaný Tribunálem omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a zneužití pravomoci. Navrhovatel přitom neprokázal, že by Tribunál nesprávně odmítl jeho argumenty, podle kterých jsou procesní pravidla a důvody uplatňované Radou ve prospěch přijetí sporného nařízení stiženy pochybením.

40

Podle názoru Komise otázka, zda existuje dostatečná vazba mezi navrhovatelem a vedoucími představiteli Svazové republiky Myanmar, a Tribunálem uskutečněné posouzení nedostatečné povahy důkazů nebo argumentů předložených navrhovatelem za účelem popření jeho přímého či nepřímého spojení s vojenským režimem této země, nepředstavují právní otázky.

41

Komise, i když ve vztahu k tomuto důvodu kasačního opravného prostředku výslovně nevznesla námitku nepřípustnosti, tvrdí, že to, zda existuje dostatečná vazba mezi navrhovatelem a vedoucími představiteli Svazové republiky Myanmar, která by mohla odůvodňovat použití dotčených omezujících opatření, představuje otázkou skutkovou, nikoliv právní. Jelikož navrhovatel neprokázal, že by se Tribunál dopustil věcné nesprávnosti nebo zkreslení důkazů, musí proto Soudní dvůr skutková zjištění, k nimž Tribunál došel, potvrdit.

42

S touto argumentací nelze souhlasit.

43

Jak totiž Tribunál připomněl v bodě 61 napadeného rozsudku, podle judikatury Soudního dvora může pojem „třetí země“ ve smyslu článků 60 ES a 301 ES zahrnovat vedoucí představitele takové země, jakož i jednotlivce a subjekty, kteří jsou s těmito představiteli spojeni nebo jsou jimi přímo či nepřímo kontrolováni (viz výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, bod 166).

44

Tribunál přezkoumával, zda existuje dostatečná vazba mezi navrhovatelem a vedoucími představiteli Svazové republiky Myanmar, která by mohla odůvodňovat přijetí omezujících opatření na základě článků 60 ES a 301 ES ve vztahu k uvedenému navrhovateli, právě s ohledem na tuto judikaturu.

45

V projednávaném kasačním opravném prostředku jde o to, zda Tribunál tím, že v bodech 66 a 67 napadeného rozsudku rozhodl, že existuje předpoklad, že rodinní příslušníci ředitelů podniků významných pro myanmarský vojenský režim mají prospěch z funkcí vykonávaných těmito řediteli, takže je možné dojít k závěru, že mají rovněž prospěch z hospodářských politik vlády této země, použil správně judikaturu Soudního dvora týkající se působnosti článků 60 ES a 301 ES, tak jak vyplývá zejména z výše uvedeného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise.

46

Podle ustálené judikatury Soudního dvora se musí volba právního základu aktu Společenství zakládat na objektivních skutečnostech, které jsou způsobilé být předmětem soudního přezkumu, mezi které patří zejména cíl a obsah aktu (viz zejména rozsudek ze dne 16. listopadu 2011, Bank Melli Iran v. Rada, C-548/09 P, Sb. rozh. s. I-11381, bod 66).

47

Článek 60 ES v odstavci 1 stanoví, že je-li činnost Společenství v případech uvedených v článku 301 ES považována za nezbytnou, Rada může vůči dotyčným třetím zemím přijmout nezbytná okamžitá opatření v oblasti pohybu kapitálu a plateb.

48

Podle článku 301 ES, předpokládá-li se ve společných postojích nebo společných akcích přijatých podle ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a bezpečnostní politice určitý postup Společenství směřující k pozastavení, omezení nebo úplnému přerušení hospodářských vztahů s jednou nebo několika třetími zeměmi, přijme Rada nezbytná naléhavá opatření.

49

Sporné nařízení se týká přijetí omezujících opatření vůči Svazové republice Myanmar.

50

Z šestého bodu odůvodnění sporného nařízení vyplývá, že vzhledem k neustávajícímu a vážnému porušování lidských práv vládnoucím režimem této země mají omezující opatření stanovená tímto nařízením význam pro prosazování úcty k základním právům, a slouží tak k ochraně veřejných mravních zásad v uvedené zemi.

51

Podle článku 11 sporného nařízení mají dotčená omezující opatření formu zmrazení veškerých finančních prostředků a hospodářských zdrojů, které náležejí členům vlády Svazové republiky Myanmar a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo organizacím s nimi spojeným.

52

V tomto článku 11 uvedený seznam členů této vlády, jakož i osob, subjektů nebo organizací s nimi spojených, který je obsahem přílohy VI sporného nařízení, obsahuje zejména jména členů Státní rady pro mír a rozvoj, ministrů, vysokých armádních důstojníků a osob majících prospěch z hospodářských politik uvedené vlády.

53

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že vzhledem ke znění článků 60 ES a 301 ES, zvláště pak vzhledem k formulacím „vůči dotyčným zemím“ a „s jednou nebo několika třetími zeměmi“ uvedeným v těchto článcích, se tyto články týkají přijímání opatření vůči třetím zemím, přičemž tento pojem může zahrnovat vedoucí představitele určité země i jednotlivce a subjekty, kteří jsou s těmito představiteli spojeni nebo jsou jimi přímo či nepřímo kontrolováni (výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, bod 166).

54

V seznamu osob těžících z hospodářské politiky vlády Svazové republiky Myanmar, jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje byly zmrazeny, který je uveden v bodě J přílohy VI sporného nařízení, můžeme nalézt zejména jména rodinných příslušníků ředitelů určitých podniků, mezi nimi i jméno navrhovatele.

55

Vzhledem k judikatuře Soudního dvora, tak jak byla připomenuta v bodě 53 rozsudku v projednávané věci, nelze vyloučit, že ředitelé určitých podniků mohou být předmětem omezujících opatření přijatých na základě článků 60 ES a 301 ES, je-li prokázáno, že jsou spojeni s vedoucími představiteli Svazové republiky Myanmar nebo že činnosti těchto podniků jsou na těchto představitelích závislé.

56

Nicméně rodinní příslušníci ředitelů podniků uvedení na seznamu v příloze VI sporného nařízení jsou opatřeními směřujícími ke zmrazení finančních prostředků stiženi pouze z důvodu, že náležejí do rodiny osob, které jsou zase spojeny s uvedenými vedoucími představiteli země.

57

Ohledně nich Tribunál v bodě 67 napadeného rozsudku rozhodl, že je možné předpokládat, že rodinní příslušníci ředitelů podniků mají prospěch z funkcí zastávaných těmito řediteli, takže nic nebrání závěru, že mají rovněž prospěch z hospodářské politiky vlády. Tribunál rovněž rozhodl, že tento předpoklad může být vyvrácen, pokud určitý žalobce prokáže, že nemá úzkou vazbu na ředitele, jenž je jeho příbuzným (bod 68 napadeného rozsudku).

58

Tribunál poté dospěl k závěru (bod 70 napadeného rozsudku), že omezující opatření na základě cílených a selektivních sankcí, které postihují určité kategorie osob, jež jsou Radou považovány za spojené s dotčeným režimem, včetně rodinných příslušníků ředitelů významných podniků dotyčné třetí země, spadají do rozsahu působnosti článků 60 ES a 301 ES.

59

Je třeba ověřit, zda se tímto postupem Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení týkajícího se působnosti článků 60 ES a 301 ES, tak jak jsou vykládány judikaturou Soudního dvora (zejména viz výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise).

60

Je sice pravda, že v bodě 166 výše uvedeného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise Soudní dvůr vyložil články 60 ES a 301 ES široce, jelikož do pojmu „třetí země“ uvedeného v těchto článcích zahrnul vedoucí představitele těchto zemí, jakož i jednotlivce a subjekty, kteří jsou s těmito představiteli spojeni nebo jsou jimi přímo či nepřímo kontrolováni, to však nic nemění na tom, že tento výklad byl navázán na podmínky, které mají zajistit takové použití článků 60 ES a 301 ES, které je v souladu s jimi sledovaným cílem.

61

V tomto ohledu Soudní dvůr odmítl tezi Komise, podle které postačuje, aby dotčená omezující opatření byla zaměřena na osoby nebo subjekty, které se nacházejí ve třetí zemi nebo jsou s ní jinak spojeny, k tomu, aby mohla být považována za opatření přijatá vůči této zemi, ve smyslu článků 60 ES a 301 ES (viz výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, bod 168).

62

Podle Soudního dvora by takový výklad článků 60 ES a 301 ES přílišně rozšiřoval rozsah působnosti těchto ustanovení a nijak by nezohledňoval požadavek vyplývající ze samotného znění těchto ustanovení, tj. že opatření stanovená na základě uvedených ustanovení musejí být přijata vůči třetím zemím (výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, bod 168).

63

Z toho plyne, že opatření směřující proti fyzickým osobám se musejí k tomu, aby mohla být přijata na základě článků 60 ES a 301 ES, jakožto omezující opatření postihující třetí země, týkat pouze vedoucích představitelů uvedených zemí a osob spojených s těmito představiteli (výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, bod 166).

64

Tento požadavek zajišťuje existenci dostatečné vazby mezi dotyčnými osobami a třetí zemí, která je cílem Unií přijatých omezujících opatření, a brání tomu, aby byly články 60 ES a 301 ES vykládány příliš široce, tudíž v rozporu s judikaturou Soudního dvora.

65

Tím, že měl Tribunál za to, že je možné předpokládat, že rodinní příslušníci ředitelů významných podniků mají rovněž prospěch z hospodářské politiky vlády, rozšířil kategorii fyzických osob, které mohou být předmětem cílených omezujících opatření.

66

Použití takových opatření na fyzické osoby pouze z důvodu jejich příbuzenství s osobami spojenými s vedoucími představiteli dotyčné třetí země, nezávisle na jejich osobním jednání, je v rozporu s judikaturou Soudního dvora týkající se článků 60 ES a 301 ES.

67

Není totiž snadné prokázat vazbu, a to i nepřímou, mezi chybějícím pokrokem na cestě k demokratizaci a pokračujícímu porušování lidských práv v Myanmaru, které, jak vyplývá z prvního bodu odůvodnění sporného nařízení, představují jeden z důvodů, které vedly k jeho přijetí, a jednáním rodinných příslušníků ředitelů podniků, které samo o sobě není nijak kontrolováno.

68

Dále tím, že v bodě 168 výše uvedeného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise rozhodl, že omezující opatření přijatá vůči třetí zemi nemohou směřovat proti osobám spojeným s touto zemí „jinak“, chtěl Soudní dvůr zúžit kategorie fyzických osob, které mohou být dotčeny cílenými omezujícími opatřeními na ty, jejichž vazba k dotčené třetí zemi je zcela jasná, to znamená na vedoucí představitele třetích zemí a jednotlivce s nimi spojené.

69

Kromě toho, kritérium uplatněné Tribunálem pro zahrnutí rodinných příslušníků ředitelů podniků spočívá na předpokladu, který nebyl stanoven ve sporném nařízení ani ve společných postojích 2006/318 a 2007/750, na něž toto nařízení odkazuje, a který neodpovídá cíli této právní úpravy.

70

V důsledku toho mohlo být opatření směřující ke zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů patřících navrhovateli v rámci nařízení směřujícího k sankcionování třetí země na základě článků 60 ES a 301 ES přijato pouze na základě přesných a konkrétních poznatků umožňujících prokázat, že uvedený navrhovatel má prospěch z hospodářských politik vedoucích představitelů Svazové republiky Myanmar.

71

Ze všech výše uvedených úvah plyne, že se Tribunál tím, že rozhodl, že je možné předpokládat, že rodinní příslušníci ředitelů podniků mají prospěch z funkcí zastávaných těmito řediteli, takže mají rovněž prospěch z hospodářské politiky vlády, a že v důsledku toho existuje dostatečná vazba, na základě článků 60 ES a 301 ES, mezi navrhovatelem a vojenským režimem v Myanmaru, dopustil nesprávného právního posouzení.

72

Z toho plyne, že první důvod kasačního opravného prostředku je opodstatněný a že napadený rozsudek musí být zrušen, jelikož nezrušil sporné nařízení v rozsahu, ve kterém se týká navrhovatele, pro nedostatek právního základu.

73

Další důvody kasačního opravného prostředku není namístě přezkoumávat, jelikož uznání opodstatněnosti prvního důvodu kasačního opravného prostředku má za následek zrušení napadeného rozsudku.

74

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie Soudní dvůr zruší rozhodnutí Tribunálu, pokud je kasační opravný prostředek opodstatněný. Soudní dvůr může poté sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

75

Soudní dvůr má v projednávaném případě k dispozici informace nezbytné ke konečnému rozhodnutí o žalobě na neplatnost sporného nařízení podané navrhovatelem k Tribunálu.

76

V tomto ohledu postačí uvést, že z důvodů uvedených v bodech 60 až 70 tohoto rozsudku je žaloba opodstatněná a že je třeba sporné nařízení zrušit pro nedostatek právního základu v rozsahu, v němž se týká navrhovatele.

77

Podle čl. 122 prvního pododstavce jednacího řádu, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydává sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne Soudní dvůr i o nákladech řízení.

78

Článek 69 odst. 2 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 jednacího řádu, stanoví, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že navrhovatel požadoval od Rady náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení v obou stupních.

79

Článek 69 odst. 4 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije rovněž na základě článku 118 jednacího řádu, ve svém prvním pododstavci stanoví, že členské státy a orgány, které do řízení vstoupily jako vedlejší účastníci, ponesou vlastní náklady. V souladu s tímto ustanovením je důvodné rozhodnout, že Spojené království a Komise ponesou vlastní náklady řízení související s řízením před Tribunálem i řízením o kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: