Věc C-54/05

Komise Evropských společenství

v.

Finská republika

„Nesplnění povinnosti státem – Články 28 ES a 30 ES – Dovoz motorového vozidla zaregistrovaného v jiném členském státě – Povinnost získat převozní povolení“

Shrnutí rozsudku

Volný pohyb zboží – Množstevní omezení – Opatření s rovnocenným účinkem

(Články 28 ES a 30 ES)

Členský stát, který vyžaduje, aby osoba s bydlištěm v tomto státě, která chce dovézt motorové vozidlo řádně zaregistrované a provozované v jiném členském státě, požádala o vydání převozního povolení za účelem uvedení tohoto motorového vozidla do provozu před jeho zaregistrováním a před uhrazením daní z motorových vozidel, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 28 ES a 30 ES.

Takový režim převozního povolení, s ohledem na formality, které ukládá, může totiž narušit obchod s motorovými vozidly uvnitř Společenství a ztížit přístup na trh pro výrobky, které jsou legálně vyráběny nebo uváděny na trh v jiných členských státech, zejména vzhledem k tomu, že držitel motorového vozidla pocházejícího z jiného členského státu musí podniknout kroky předtím, než může být uvedené motorové vozidlo řádně provozováno, že vydání převozního povolení nepodléhá žádné lhůtě od podání žádosti o získání uvedeného povolení a není pro dotyčné správní orgány povinností a konečně že povolení je platné pouze po krátkou dobu.

Sledování cíle bezpečnosti silničního provozu směřující k umožnění přesné identifikace motorových vozidel není takové povahy, aby odůvodnilo řízení o převozním povolení, jelikož v každém případě při čekání na konečné zaregistrování motorových vozidel v dotyčném členském státě lze jejich technické parametry určit bez ohledu na členský stát, ve kterém jsou zaregistrována, jelikož všechny členské státy mají registrační systém motorových vozidel.

Kromě toho, i když dotyčný členský stát může legitimně zavést kontrolní postupy umožňující ověřit, která z motorových vozidel mohou být dočasně osvobozena od daní z motorových vozidel, ani nutnost zabezpečit účinnou daňovou kontrolu nemůže odůvodnit takový režim, není-li prokázáno, že méně omezující opatření, jako je zavedení režimu povinného prohlášení o uvedení do provozu, s příslušnými sankcemi, by nemohla zajistit podobný výsledek.

(viz body 29, 32–34, 37, 40, 42–44, 46–47 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

15. března 2007 (*)

„Nesplnění povinnosti státem – Články 28 ES a 30 ES – Dovoz motorového vozidla zaregistrovaného v jiném členském státě – Povinnost získat převozní povolení“

Ve věci C‑54/05,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 4. února 2005,

Komise Evropských společenství, zastoupená M. van Beekem a M. Huttunenem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Finské republice, zastoupené T. Pynnä a A. Guimaraes-Purokoski, jako zmocněnkyněmi, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalované,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, P. Kūris, J. Makarczyk (zpravodaj), L. Bay Larsen a J.-C. Bonichot, soudci,

generální advokát: P. Mengozzi,

vedoucí soudní kanceláře: H. von Holstein, náměstek vedoucího soudní kanceláře,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. listopadu 2006,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 11. ledna 2007,

vydává tento

Rozsudek

1        Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Finská republika tím, že vyžaduje převozní povolení pro motorová vozidla řádně zaregistrovaná a provozovaná v jiném členském státě, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 28 ES a 30 ES.

 Právní rámec

2        Článek 1 zákona č. 1482/1994 ze dne 29. prosince 1994 o dani z motorových vozidel [autoverolaki (1482/1994)] stanoví, že tato daň („autovero“, dále jen „jednotná daň“) je splatná státu před registrací osobních vozidel nebo jejich uvedením do provozu ve Finsku.

3        Podle článku 2 uvedeného zákona se „uvedením do provozu ve Finsku [...] rozumí uvedení motorového vozidla do provozu na finském území, i když vozidlo nebylo v této zemi zaregistrováno“.

4        Článek 35 uvedeného zákona stanoví výjimky ze zdanění jednotnou daní, zejména pro motorová vozidla provozovaná na základě převozního povolení.

5        Podle článku 8 zákona č. 1090/2002 ze dne 11. prosince 2002 o motorových vozidlech [ajoneuvolaki (1090/2002)] „veškerá motorová vozidla a jejich přípojná vozidla [...] musí být zaregistrována a musí u nich být provedena technická kontrola s výjimkami stanovenými tímto zákonem nebo podle tohoto zákona. Motorová vozidla a jejich přípojná vozidla [...], která nebyla řádně zaregistrována nebo u nichž nebyla provedena technická kontrola, nemohou být uvedena do provozu“.

6        Podle článku 64 stejného zákona mohou být výjimky z povinnosti registrace stanoveny nařízením. Článek 8 nařízení č. 1598/1995 ze dne 18. prosince 1995 o registraci motorových vozidel [asetus ajoneuvojen rekisteröinnistä (1598/1995)] (dále jen „nařízení o registraci“) upravuje uvedené výjimky.

7        Podle článku 8 odst. 2 tohoto nařízení:

„Motorové vozidlo zaregistrované v zahraničí nebo motorové vozidlo opatřené dočasnou státní poznávací značkou může být ve Finsku uvedeno do provozu bez prohlášení o registraci za podmínek stanovených v článcích 46 až 48, 48a, 49 až 51, 51a, 51b a 52 až 56. Totéž platí pro provoz motorového vozidla, pro které bylo vydáno převozní povolení.“

8        Článek 48 stejného nařízení stanoví:

„1.      Orgán pověřený registrací a celní správa mohou za účelem podrobení motorového vozidla technické kontrole, pro účely převozu, výstavy, soutěže nebo předvádění ve Finsku motorového vozidla, které není v této zemi zaregistrováno, nebo z jiného zvláštního důvodu pro účely převozu motorového vozidla vydat na základě žádosti písemné převozní povolení opravňující k uvedení tohoto motorového vozidla do provozu. Čísla (samolepky) pro převoz jsou vydávána při vydání převozního povolení.

2.      Toto převozní povolení se vydá za podmínky, že je k motorovému vozidlu uzavřeno platné pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel a byly uhrazeny roční daně z vozidel s naftovým [,moottoriajoneuvovero‘] nebo s benzínovým motorem [,ajoneuvovero‘].

3.      Převozní povolení se vydává na dobu nezbytnou k provozu motorového vozidla. Bez zvláště závažného důvodu nelze vydat povolení na dobu delší než sedm dnů. Za takový důvod nemůže být považována účast v soutěži.

4.      Motorové vozidlo nemůže být s převozním povolením provozováno, není-li způsobilé k provozu z důvodu svého stavu, rozměrů nebo hmotnosti.“

9        Roční daně uvedené v čl. 48 odst. 2 nařízení o registraci byly nahrazeny novou roční daní („ajoneuvovero“) zavedenou zákonem č. 1281/2003 ze dne 30. prosince 2003 o roční dani z motorových vozidel [ajoneuvoverolaki (1281/2003)]. Motorová vozidla, pro která bylo vydáno převozní povolení, jsou osvobozena od této roční daně na základě čl. 12 odst. 10 tohoto zákona.

10      Článek 21 odst. 2 nařízení č. 1116/2003 ze dne 18. prosince 2003 o informacích zapisovaných do registru motorových vozidel [valtioneuvoston asetus ajoneuvoliikennerekisterin tiedoista (1116/2003)] stanoví výčet informací týkajících se převozního povolení, které jsou obsaženy v registru motorových vozidel:

„[...] Do registru se zapisují následující informace z převozního povolení: jméno, adresa, osobní číslo nebo číslo podniku nebo sdružení držitele povolení, značka motorového vozidla, model, číslo výrobce, registrační číslo, pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel, datum vydání povolení a orgán, který povolení vydal, doba jeho platnosti, jeho účel, platby za vydání povolení a případně plán cesty.“

 Postup před zahájením soudního řízení

11      Poté, co Komise obdržela různé stížnosti na finské právní předpisy a praxi příslušných orgánů ohledně vydávání převozního povolení požadovaného při dovozu motorového vozidla zaregistrovaného v jiném členském státě, zaslala dne 17. května 2002 Finské republice dopis, ve kterém ji požádala o objasnění dotčených právních předpisů a praxe.

12      S ohledem na odpovědi poskytnuté uvedeným členským státem, které Komise považovala za neuspokojivé, Komise zahájila postup před zahájením soudního řízení výzvou dopisem ze dne 9. dubna 2003, ve kterém uvedla, že povinnost uložená osobám s bydlištěm ve Finsku požádat o převozní povolení již v okamžiku překročení finské hranice omezuje volný pohyb zboží, a tudíž porušuje článek 28 ES. Komise rovněž uvedla, že sedmidenní doba platnosti převozního povolení je příliš krátká, a jako taková v rozporu s tímto ustanovením.

13      Komise odůvodněným stanoviskem ze dne 16. prosince 2003 vyzvala Finskou republiku k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby vyhověla tomuto stanovisku ve lhůtě dvou měsíců od jeho přijetí.

14      Poté, co Finská republika zopakovala svá původní vyjádření a nevyhověla uvedenému stanovisku ve stanovené lhůtě, Komise podala na základě čl. 226 druhého pododstavce ES projednávanou žalobu.

 K žalobě

 Argumentace účastníků řízení

15      Komise má za to, že články 28 ES a 30 ES brání režimu převozního povolení stanoveného nařízením o registraci. Podpůrně, za předpokladu, že by Soudní dvůr neshledal takové nesplnění povinnosti, uplatňuje, že sedmidenní doba platnosti uvedeného povolení je sama o sobě v rozporu s uvedenými články s ohledem na její krátkost.

16      Komise považuje postup vydávání převozního povolení za správní etapu, která předchází řízení o registraci motorového vozidla ve vlastním slova smyslu, hodlá‑li osoba mající bydliště ve Finsku dovézt motorové vozidlo řádně zaregistrované v jiném členském státě.

17      Komise má za to, že zavedení takového povolení má rysy množstevního omezení dovozu nebo opatření s rovnocenným účinkem ve smyslu článku 28 ES, jelikož osoba mající bydliště ve Finsku nemá žádnou zákonnou záruku, že bude moci uvést ve Finsku do provozu motorové vozidlo řádně zaregistrované v jiném členském státě, které do Finska doveze.

18      Podle Komise zejména z článku 48 nařízení o registraci vyplývá, že vydání převozního povolení spadá do diskrečního posouzení příslušných orgánů, aniž by v důsledku toho měl žadatel záruku ohledně jeho získání.

19      Zdůrazňuje, že držitel motorového vozidla se musí zpravidla zastavit na finské hranici, aby požádal o převozní povolení, a že v každém případě žádost o toto povolení vyžaduje, i když je podána před překročením hranice, přemístění osoby, která hodlá dovézt motorové vozidlo, do celního úřadu. Vydání převozního povolení způsobuje mimoto náklady.

20      Komise má konečně za to, že vydávání převozního povolení neodůvodňují žádné naléhavé důvody obecného zájmu, které má na mysli článek 30 ES. Konkrétně, neodpovídá ani požadavkům účinnosti daňové kontroly, ani cíli bezpečnosti silničního provozu.

21      Finská republika zejména tvrdí, že režim převozního povolení, odlišný od řízení o registraci motorových vozidel jako takového, nepředstavuje omezení dovozu ve smyslu článku 28 ES.

22      Na podporu své analýzy uplatňuje, že uvedený režim se uplatní jak pro dočasný provoz nezaregistrovaných a nezdaněných motorových vozidel ve Finsku, tak i v případě, kdy osoba s trvalým bydlištěm ve Finsku dováží ze zahraničí motorové vozidlo, které nebylo zaregistrováno v tomto členském státě. Upřesňuje, že vydání uvedeného povolení nemá přímý vztah k překročení hranice, jelikož je spojeno výlučně s uvedením motorového vozidla do provozu. Požadavek převozního povolení se tak použije bez rozlišení na všechna motorová vozidla dosud nezaregistrovaná ve Finsku.

23      Finská republika kromě nízké ceny převozního povolení zdůrazňuje rychlost a jednoduchost řízení o vydání uvedeného povolení, když je toto vydáváno bez předchozí technické kontroly motorového vozidla, přičemž žadatel ostatně není povinen mít při podání žádosti o převozní povolení vozidlo k dispozici.

24      Krom toho uvádí, že podmínky pro vydání převozního povolení jsou stanovené a že rozhodnutí příslušných orgánů tedy nemůže spočívat na svévolném posouzení.

25      Podpůrně se Finská republika domnívá, že řízení o převozním povolení je v každém případě odůvodněné, jelikož se jedná o nejjednodušší prostředek k zajištění dosažení cílů účinnosti daňové kontroly, jakož i bezpečnosti silničního provozu.

26      V tomto ohledu jednak uplatňuje, že je-li na finském území provozováno motorové vozidlo nezaregistrované ve Finsku, je třeba mít možnost ověřit bez rizika omylu, zda se jedná o motorové vozidlo osvobozené od jednotné daně, nebo o motorové vozidlo, za které musí být tato daň uhrazena. Existence převozního povolení umožňuje prokázat v případě motorových vozidel patřících osobám majícím obvyklé bydliště ve Finsku spolehlivým způsobem datum uvedení motorového vozidla do provozu, výchozí bod pro výpočet doby provozu, za který se nehradí daň, a vyhnout se tak provádění rozsáhlých silničních kontrol týkajících se motorových vozidel se zahraničními státními poznávacími značkami, které by byly nutné v případě neexistence tohoto povolení.

27      Finská republika krom toho tvrdí, že režim převozního povolení zaručuje, že informace o provozovaném motorovém vozidle a držiteli uvedeného povolení jsou zapsány do registru motorových vozidel. Aktualizace tohoto registru je nezbytná pro kontrolu výběru roční daně. Mimoto jsou uvedené informace nezbytné s ohledem na cíl bezpečnosti silničního provozu, zejména v případě porušení pravidel silničního provozu nebo při nehodě.

28      Co se týče doby platnosti převozního povolení, tento členský stát má za to, že je v souladu se zásadou proporcionality, a není tedy v rozporu s články 28 ES a 30 ES. Upřesňuje, že doba platnosti může být na žádost prodloužena.

 Závěry Soudního dvora

29      Komise vytýká Finské republice, že tím, že vyžaduje, aby osoba s bydlištěm ve Finsku, která chce dovézt motorové vozidlo řádně zaregistrované v jiném členském státě, požádala o vydání převozního povolení ze účelem uvedení tohoto motorového vozidla do provozu před jeho zaregistrováním ve Finsku a před uhrazením daní z motorových vozidel, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 28 ES a 30 ES.

30      Podle ustálené judikatury se zákaz opatření s účinkem rovnocenným omezením uvedený v článku 28 ES vztahuje na veškerou právní úpravu členských států, která by mohla, ať přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně, narušit obchod ve Společenství (viz zejména rozsudky ze dne 19. června 2003, Komise v. Itálie, C‑420/01, Recueil, s. I‑6445, bod 25; ze dne 23. září 2003, Komise v. Dánsko, C‑192/01, Recueil, s. I‑9693, bod 39; ze dne 2. prosince 2004, Komise v. Nizozemsko, C‑41/02, Sb. rozh. s. I‑11375, bod 39 a uvedená judikatura, jakož i ze dne 10. ledna 2006, De Groot en Slot Allium a Bejo Zaden, C‑147/04, Sb. rozh. s. I‑245, bod 71).

31      Mimoto, Soudní dvůr již rozhodl, že článek 28 ES brání ve vztazích uvnitř Společenství použití vnitrostátních právních předpisů, které zachovávají, byť jen jako formalitu, požadavek dovozních licencí nebo jakýchkoli podobných postupů (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 8. února 1983, Komise v. Spojené království, zvaný „UHT mléko“, 124/81, Recueil, s. 203, bod 9; ze dne 5. července 1990, Komise v. Belgie, C‑304/88, Recueil, s. I‑2801, bod 9, a ze dne 28. září 2006, Ahokainen a Leppik, C‑434/04, Sb. rozh. s. I-9171, bod 20).

32      Je nesporné, že režim převozního povolení, který ukládá formality na uvedení motorového vozidla řádně zaregistrovaného v jiném členském státě a dováženého osobou s bydlištěm ve Finsku do provozu v tomto státě, může narušit obchod s motorovými vozidly uvnitř Společenství a ztížit přístup na trh pro výrobky, které jsou legálně vyráběny nebo uváděny na trh v jiných členských státech.

33      Překážka je charakterizována zejména kroky, které musí držitel motorového vozidla pocházejícího z jiného členského státu podniknout předtím, než může být uvedené motorové vozidlo řádně provozováno na finském území, tedy kroky, které mohou případně vyžadovat, aby se dotyčná osoba zastavila na hraničním přechodu za účelem získání převozního povolení, a které v každém případě způsobují náklady, jelikož uvedené povolení není poskytováno bezplatně. Navíc při neexistenci takového povolení při překročení hranice motorové vozidlo nemůže být v podstatě uvedeno do provozu.

34      Mimoto, vydání převozního povolení, které nepodléhá žádné lhůtě od podání žádosti předložené za účelem získání uvedeného povolení, není podle samotného znění čl. 48 odst. 1 nařízení o registraci pro dotčené správní orgány povinností, což Finská republika ostatně potvrdila při jednání.

35      Vzhledem k pravomoci, kterou mají příslušné orgány, neexistuje tudíž žádná záruka, že žadatel získá v přiměřené lhůtě převozní povolení, které je nicméně nezbytné k uvedení motorového vozidla do provozu v souladu se zákonnými požadavky. Možnost podat žalobu proti správnímu rozhodnutí zamítajícímu žádost předloženou za účelem vydání uvedeného povolení je v tomto ohledu nepodstatná.

36      Volný pohyb je přitom právem, jehož výkon nesmí záviset na volném uvážení nebo toleranci vnitrostátních správních orgánů (viz výše uvedený rozsudek UHT mléko, bod 10).

37      Konečně, je nesporné, že dotčený dokument je platný pouze po krátkou dobu a že existuje riziko imobilizace motorového vozidla při uplynutí sedmidenní lhůty stanovené finskou právní úpravou, dokonce předtím, než mohla být provedena konečná registrace a uhrazena daň.

38      I když dotčené převozní povolení spadá do rozsahu působnosti článku 28 ES, z ustálené judikatury vyplývá, že vnitrostátní právní úprava, která představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením, může být odůvodněna jedním z důvodů obecného zájmu uvedených v článku 30 ES nebo naléhavými požadavky (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Komise v. Itálie, bod 29, a rozsudek ze dne 5. února 2004, Komise v. Itálie, C‑270/02, Recueil, s. I‑1559, bod 21). V obou případech musí být vnitrostátní ustanovení způsobilé zaručit uskutečnění sledovaného cíle a nepřekračovat meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení (viz zejména rozsudky ze dne 20. června 2002, Radiosistemi, C‑388/00 a C‑429/00, Recueil, s. I‑5845, body 40 až 42, a ze dne 8. května 2003, ATRAL, C‑14/02, Recueil, s. I‑4431, bod 64).

39      V tomto ohledu je na příslušných vnitrostátních orgánech, aby prokázaly jednak, že jejich právní úprava je nezbytná pro uskutečnění jednoho nebo více cílů uvedených v článku 30 ES nebo splnění naléhavých požadavků, a jednak, že uvedená právní úprava je v souladu se zásadou proporcionality (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ATRAL, bod 67; rozsudky ze dne 19. června 2003, Komise v. Itálie, body 30 a 31, jakož i ze dne 5. února 2004, Komise v. Itálie, bod 22).

40      Co se týče zaprvé argumentu vzneseného Finskou republikou, podle kterého je převozní povolení nezbytné pro dosažení cíle bezpečnosti silničního provozu zejména v rozsahu, ve kterém umožňuje přesnou identifikaci dotčených motorových vozidel aktualizací informací uvedených v registru motorových vozidel, je nesporné, že bezpečnost silničního provozu je naléhavým důvodem obecného zájmu, který by mohl odůvodňovat překážku volného pohybu zboží (viz zejména rozsudky ze dne 5. října 1994, Van Schaik, C‑55/93, Recueil, s. I‑4837, bod 19; ze dne 12. října 2000, Snellers, C‑314/98, Recueil, s. I‑8633, bod 55, a ze dne 21. března 2002, Cura Anlagen, C‑451/99, Recueil, s. I‑3193, bod 59).

41      Nicméně nebylo prokázáno, že vydávání převozního povolení ve spojení s umístěním samolepících převozních známek, které nahrazují původní registraci, na motorová vozidla, jakož i zápis informací týkajících se tohoto povolení do registru motorových vozidel směřují účinně k dosažení cíle bezpečnosti silničního provozu, zvláště pokud se požadavek uvedeného povolení neuplatňuje na všechna motorová vozidla zaregistrovaná v jiném členském státě a uvedená do provozu na finském území.

42      V každém případě je třeba zdůraznit, jak uvedl generální advokát v bodě 72 svého stanoviska, že při čekání na konečné zaregistrování motorových vozidel ve Finsku lze jejich technické parametry určit bez ohledu na členský stát, ve kterém jsou zaregistrovány, jelikož všechny členské státy mají registrační systém motorových vozidel (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 23. února 2006, Komise v. Finsko, C‑232/03, Sb. rozh. s. I-27, bod 51).

43      Z výše uvedeného vyplývá, že Finská republika neprokázala, že cíl bezpečnosti silničního provozu může odůvodnit řízení o převozním povolení.

44      Co se týče zadruhé argumentu vycházejícího z nutnosti zabezpečit prostřednictvím převozního povolení účinnou daňovou kontrolu, tedy cíl, jenž je podle ustálené judikatury naléhavým požadavkem, který může odůvodnit opatření s rovnocenným účinkem zakázané článkem 28 ES (viz zejména rozsudek ze dne 12. března 1987, Komise v. Řecko, 176/84, Recueil, s. 1193, bod 25), je nesporné, že Finská republika může legitimně zavést kontrolní postupy umožňující ověřit, která z motorových vozidel mohou být dočasně osvobozena od daní z motorových vozidel, i když musí být ve Finsku zaregistrována.

45      Nicméně co se týče posouzení přiměřenosti sporné právní úpravy, zejména toho, zda požadovaného cíle lze dosáhnout omezeními, která narušují obchod uvnitř Společenství v menší míře, je namístě konstatovat, že Finská republika konkrétně neprokázala, že dotčené omezení volného pohybu zboží je přiměřené sledovanému cíli.

46      Méně omezující opatření mohou totiž zajistit podobný výsledek a umožnit určit datum, od kterého začalo být motorové vozidlo provozováno, i když nebyly vybrány daně z motorového vozidla. V tomto ohledu vyplývá zejména z výměny spisů účastníků řízení a argumentů na jednání, jakož i z bodu 83 stanoviska generálního advokáta, že jedním z těchto opatření je zavedení režimu povinného prohlášení o uvedení do provozu z podnětu majitele nebo držitele motorového vozidla spolu s příslušnými sankcemi v případě nesplnění této správní formality. S takovým prohlášením by mohlo být spojeno stanovení přiměřené lhůty ode dne prohlášení o uvedení do provozu, během které by bylo provozování vozidla povoleno, aniž by poplatník uhradil daně z motorového vozidla.

47      Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba určit, že Finská republika tím, že vyžaduje převozní povolení pro uvedení do provozu motorových vozidel řádně zaregistrovaných a provozovaných v jiném členském státě, tak jak je stanoveno nařízením o registraci motorových vozidel, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 28 ES a 30 ES.

 K nákladům řízení

48      Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Finská republika neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1)      Finská republika tím, že vyžaduje převozní povolení pro uvedení do provozu motorových vozidel řádně zaregistrovaných a provozovaných v jiném členském státě, tak jak je stanoveno nařízením č. 1598/1995 ze dne 18. prosince 1995 o registraci motorových vozidel [asetus ajoneuvojen rekisteröinnistä (1598/1995)], nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 28 ES a 30 ES.

2)      Finské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

* Jednací jazyk: finština.