Účastníci řízení
Odůvodnění rozsudku
Výrok
Ve věci C‑517/04,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES podaná rozhodnutím College van Beroep voor het bedrijfsleven (Nizozemsko) ze dne 15. prosince 2004, došlým Soudnímu dvoru dne 20. prosince 2004, v řízení
Visserijbedrijf D. J. Koornstra & Zn. vof
proti
Productschap Vis,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J. Makarczyk, R. Silva de Lapuerta (zpravodaj), P. Kūris a J. Klučka, soudci,
generální advokátka: C. Stix-Hackl,
vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 19. ledna 2006,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Visserijbedrijf D. J. Koornstra & Zn. vof E. J. Rotshuizenem, advocaat,
– za Productschap Vis P. C. H. van Schootenem, advocaat,
– za nizozemskou vládu H. G. Sevenster, C. A. H. M. ten Dam a C. M. Wissels, jako zmocněnkyněmi,
– za řeckou vládu G. Kanellopoulosem a M. Tassopoulou, jako zmocněnci,
– za Komisi Evropských společenství M. van Beekem a F. Clotuche-Duvieusart, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 7. března 2006,
vydává tento
Rozsudek
1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 25 ES a 90 ES.
2. Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Visserijbedrijf D. J. Koornstra & Zn. vof (dále jen „Koornstra“) a Productschap Vis ve věci poplatku, který posledně jmenovaná uložila společnosti Koornstra za přepravu krevet do Dánska v průběhu finančního roku 2000.
Právní rámec
3. Productschap Vis je nizozemská veřejnoprávní profesní organizace založená pro podniky provozující rybolov, upravující ryby za účelem získání, po jejich případném zpracování výrobků způsobilých sloužit k lidské výživě nebo k výživě zvířat a uvádějící na trh ryby nebo výrobky z ryb způsobilé sloužit k lidské výživě, zpracované i nezpracované.
4. Článek 2 odst. 1 nařízení o financování třídění a loupání krevet pro finanční rok 2000 (Verordening financiering garnalenzeven en garnalenkrakers visafslagen 2000, dále jen „nařízení“) stanoví:
„Od prvního pondělí následujícího po dni vstupu v platnost tohoto nařízení je podnikatel, který přepravuje krevety na nizozemské rybářské lodi, povinen zaplatit Productschap poplatek ve výši 0,01 guldenu za kilogram krevet, které přepravuje a prodává k lidské spotřebě.“
5. Článek 3 odst. 1 téhož nařízení stanoví, že výnos z poplatku je určen k financování nákupu, ze strany Productschap Vis, sít a loupacích strojů, jakož i k financování jejich umístění a údržby.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
6. Společnost Koornstra je podnik, který přepravuje krevety na rybářské lodi Elizabeth. Podle svého prohlášení ze dne 1. srpna 2002 Koornstra v průběhu finančního roku 2000 přepravila 52 984 kg krevet, z toho 28 774 kg bylo prodáno v dražbě v Nizozemsku a 24 210 kg bylo přímo dodáno do Dánska za účelem uvedení na trh.
7. Na základě čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení Productschap Vis rozhodnutím ze dne 19. září 2002 uložila společnosti Koornstra poplatek ve výši 109,86 eur za uvedených 24 210 kg krevet.
8. Dopisem ze dne 25. října 2002 podala Koornstra stížnost proti uvedenému rozhodnutí.
9. Rozhodnutím ze dne 19. března 2003 (dále jen „sporné rozhodnutí“) Productschap Vis zamítla stížnost společnosti Koornstra.
10. Návrhem ze dne 25. dubna 2003 Koornstra podala opravný prostředek proti rozhodnutí před College van Beroep voor het bedrijfsleven. Protože posledně jmenovaný měl pochybnosti o slučitelnosti poplatku stanoveném v čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení (dále jen „sporný poplatek“) s právem Společenství, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je poplatek, takový jako je sporný poplatek, který je uložen podniku členského státu za přepravu krevet rybářskou lodí registrovanou v tomto členském státě a který slouží k financování sít a loupacích strojů na krevety v tomto státě, slučitelný s právem Společenství, zejména s článkem 25 ES a článkem 90 ES, pokud je tento poplatek rovněž vybírán za krevety přepravované tímto podnikem na jiné místo ve Společenství?
2) Je zodpovězení předchozí otázky ovlivněno:
a) místem, kde byly krevety vyloveny;
b) skutečností, že po přepravě na jiné místo ve Společenství jsou krevety dále přepravovány do členského státu, ve kterém je registrována rybářská loď;
c) skutečností, že v případě přepravy na jiné místo ve Společenství musí být třídění a loupání krevet na tomto místě rovněž předmětem úplaty?“
K předběžným otázkám
11. Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda může být takový poplatek, jaký je předmětem věci v původním řízení, poplatkem s účinkem rovnocenným clu ve smyslu článku 25 ES nebo diskriminačním vnitrostátním zdaněním zakázaným článkem 90 ES.
12. Na úvod je třeba připomenout, že ustanovení o poplatcích s rovnocenným účinkem a ustanovení o diskriminačním zdanění nejsou použitelná kumulativně, takže jediné zdanění nemůže v systému Smlouvy spadat zároveň do obou uvedených kategorií (rozsudky ze dne 17. září 1997, UCAL, C‑347/95, Recueil, s. I‑4911, bod 17; ze dne 22. května 2003, Freskot, C‑355/00, Recueil, s. I‑5263, bod 39, a ze dne 27. listopadu 2003, Enirisorse, C‑34/01 až C‑38/01, Recueil, s. I‑14243, bod 59).
13. Je tedy třeba zaprvé přezkoumat, zda lze sporný poplatek kvalifikovat jako poplatek s účinkem rovnocenným vývoznímu clu ve smyslu článků 23 ES a 25 ES. Pokud tomu tak není, bude třeba zadruhé ověřit, zda je uvedený poplatek diskriminačním vnitrostátním zdaněním zakázaným článkem 90 ES.
14. Ve věci v původním řízení je nesporné, že sporný poplatek není uložen na základě skutečnosti, že zboží překračuje hranice dotčeného členského státu, ale že systematicky a jednotně postihuje krevety přepravované na palubě nizozemské lodi, ať jsou určeny pro vnitrostátní trh, nebo k vývozu, a že výnos z uvedeného poplatku slouží k financování nákupu, umístění a údržbě sít a loupacích strojů ze strany Productschap.
15. Podle ustálené judikatury každá jednostranně uložená peněžitá povinnost, byť minimální, bez ohledu na svůj název nebo způsob vybírání, postihující zboží z důvodu skutečnosti, že překračuje hranici, představuje, pokud není clem jako takovým, poplatek s rovnocenným účinkem ve smyslu článků 23 ES a 25 ES, i když zmíněná peněžitá povinnost není vybírána ve prospěch státu (výše uvedený rozsudek UCAL, bod 18; rozsudky ze dne 9. září 2004, Carbonati Apuani, C‑72/03, Sb. rozh. s. I‑8027, bod 20, a ze dne 8. listopadu 2005, Jersey Produce Marketing Organisation, C‑293/02, Sb. rozh. s.I‑9543, bod 55).
16. Taková povinnost však není poplatkem s účinkem rovnocenným clu, ale vnitrostátním zdaněním ve smyslu článku 90 ES, pokud je součástí obecného režimu vnitrostátních poplatků zatěžujících systematicky kategorie výrobků podle objektivních kritérií uplatňovaných nezávisle na původu nebo na místu určení výrobku (rozsudek ze dne 23. dubna 2002, Nygård, C‑234/99, Recueil, s. I‑3657, bod 19, a výše uvedený rozsudek Carbonati Apuani, bod 17).
17. V tomto kontextu rovněž z judikatury Soudního dvora vyplývá, že za účelem právní kvalifikace poplatku, který postihuje vnitrostátní výrobky zpracované na vnitrostátním trhu nebo uvedené na vnitrostátní trh a vnitrostátní výrobky vyvezené v nezměněném stavu na základě totožných kritérií, může být nezbytné přihlédnout k určení výnosu zdanění (výše uvedený rozsudek Nygård, bod 21).
18. Pokud je tak výnos takového zdanění určen k financování činností, které jsou prospěšné zejména pro ty vnitrostátní výrobky, které jsou zpracovány na vnitrostátním trhu nebo uvedené na vnitrostátní trh, může z toho vyplývat, že příspěvek vybíraný podle týchž kritérií je nicméně diskriminačním zdaněním v rozsahu, v jakém je daňová povinnost zatěžující výrobky zpracované na vnitrostátním trhu nebo uvedené na vnitrostátní trh neutralizována výhodami k jejichž financování slouží, zatímco daňová povinnost zatěžující výrobky vyvezené v nezměněném stavu představuje čistou zátěž (výše uvedený rozsudek Nygård, bod 22).
19. V tomto ohledu, pokud výhody plynoucí z určení výnosu z poplatku, který je součástí obecného režimu vnitrostátního zdanění a postihuje systematicky vnitrostátní výrobky zpracované na vnitrostátním trhu nebo uvedené na vnitrostátní trh a výrobky vyvezené v nezměněném stavu, plně kompenzují povinnost nesenou vnitrostátními výrobky zpracovanými na vnitrostátním trhu nebo uvedenými na vnitrostátní trh při jejich uvedení na trh, je toto zdanění poplatkem s účinkem rovnocenným clu v rozporu s články 23 ES a 25 ES. Naproti tomu, pokud by výhody, které s sebou nese určení příjmů ze zdanění pro ty vnitrostátní výrobky, které jsou zpracovány na vnitrostátním trhu nebo uvedeny na vnitrostátní trh, kompenzovaly pouze částečně povinnost jimi nesenou, takový poplatek by byl porušením zákazu diskriminace uvedeného v článku 90 ES (výše uvedený rozsudek Nygård, bod 23).
20. V případě, kdy uvedené výhody pro vnitrostátní výrobky zpracované na vnitrostátním trhu nebo uvedené na vnitrostátní trh zcela kompenzují povinnost jimi nesenou, musí být poplatek vybíraný za výrobky v plném rozsahu považován za protiprávní coby poplatek s účinkem rovnocenným clu. Naproti tomu v případě, kdy výhody částečně kompenzují povinnost zatěžující vnitrostátní výrobky zpracované na vnitrostátním trhu nebo uvedené na vnitrostátní trh, musí být v zásadě legální poplatek vybíraný za vyvážené vnitrostátní výrobky zakázán v rozsahu, v jakém kompenzuje uvedenou povinnost a musí být předmětem poměrného snížení (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky UCAL, bod 23, a Nygård, bod 42).
21. Účinné a správné použití kritéria kompenzace předpokládá, že bude v průběhu určitého referenčního období ověřena peněžitá ekvivalence mezi částkami celkově vybíranými za vnitrostátní výrobky zpracované na vnitrostátním trhu nebo uvedené na vnitrostátní trh z titulu dotčeného poplatku a výhodami, jichž uvedené výrobky výlučně požívají (rozsudek ze dne 17. září 1997, Fricarnes, C‑28/96, Recueil, s. I‑4939, bod 27, a výše uvedený rozsudek Nygård, bod 43).
22. Z hlediska výše připomenutých zásad je tedy věcí předkládajícího soudu, aby se ujistil, že vnitrostátní výrobky zpracované na vnitrostátním trhu nebo uvedené na vnitrostátní trh nemají ze služeb subjektu, kterému je určen sporný poplatek, de facto výlučný prospěch nebo poměrně větší prospěch než vyvezené vnitrostátní výrobky, který může zcela nebo částečně kompenzovat povinnost tvořenou uvedeným poplatkem (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky UCAL, bod 26, a Fricarnes, bod 29).
23. Z předkládacího usnesení vyplývá, že zařízení pro třídění a loupání krevet financovaná ze sporného poplatku jsou ku prospěchu pouze podnikům přepravujícím krevety do Nizozemska.
24. Kromě toho předkládající soud považuje za dané, že ačkoli podléhají spornému poplatku, podniky přepravující krevety do jiných členských států na nizozemských rybářských lodích nemají z uvedených zařízení prospěch.
25. Z toho vyplývá, že sporný poplatek zatěžuje výrobky určené pro vývoz povinností větší, než je povinnost, kterou nesou výrobky určené pro nizozemský trh.
26. Pokud by se tedy ukázalo, že výhody plynoucí z určení výnosu ze sporného poplatku zcela kompenzují povinnost nesenou podniky přepravujícími na nizozemských rybářských lodích krevety určené ke zpracování na vnitrostátním trhu nebo k uvedení na vnitrostátní trh, bylo by uplatnění uvedeného poplatku na výrobky určené pro vývoz poplatkem s účinkem rovnocenným clu v rozporu s články 23 ES a 25 ES, který by musel být považován za protiprávní v plném rozsahu. Naproti tomu, pokud by výhody, které s sebou nese určení příjmů ze zdanění pro ty vnitrostátní výrobky, které jsou zpracovány na vnitrostátním trhu nebo uvedeny na vnitrostátní trh, kompenzovaly pouze částečně povinnost jimi nesenou, byl by takový poplatek porušením zákazu diskriminace uvedeného v článku 90 ES.
27. Místo, kde byly krevety vyloveny, skutečnost, že po přepravě do jiného členského státu jsou krevety dále přepravovány do členského státu, ve kterém je registrována rybářská loď, a okolnost, že v případě přepravy do jiného členského státu musí být třídění a loupání krevet rovněž v posledně uvedeném státě předmětem úplaty, nemají na tento závěr žádný vliv.
28. S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že poplatek vybíraný veřejnoprávní organizací členského státu podle totožných kritérií za vnitrostátní výrobky určené pro vnitrostátní trh nebo pro vývoz do jiných členských států je poplatek s účinkem rovnocenným vývoznímu clu zakázaným články 23 ES a 25 ES, pokud výnos z tohoto poplatku slouží k financování činností, z nichž mají prospěch pouze vnitrostátní výrobky určené na vnitrostátní trh, a pokud výhody plynoucí z určení výnosu z uvedeného poplatku zcela kompenzují povinnost nesenou uvedenými výrobky. Naproti tomu, pokud by výhody, které s sebou nese určení příjmů z tohoto poplatku pro ty vnitrostátní výrobky, které jsou zpracovány na vnitrostátním trhu nebo uvedeny na vnitrostátní trh, kompenzovaly pouze částečně povinnost jimi nesenou, byl by takový poplatek porušením zákazu diskriminace uvedeného v článku 90 ES.
K nákladům řízení
29. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Poplatek vybíraný veřejnoprávní organizací členského státu podle totožných kritérií za vnitrostátní výrobky určené pro vnitrostátní trh nebo pro vývoz do jiných členských států je poplatek s účinkem rovnocenným vývoznímu clu zakázaný články 23 ES a 25 ES, pokud výnos z tohoto poplatku slouží k financování činností, z nichž mají prospěch pouze vnitrostátní výrobky určené na vnitrostátní trh, a pokud výhody plynoucí z určení výnosu z uvedeného poplatku zcela kompenzují povinnost nesenou uvedenými výrobky. Naproti tomu, pokud by výhody, které s sebou nese určení příjmů z tohoto poplatku pro ty vnitrostátní výrobky, které jsou zpracovány na vnitrostátním trhu nebo uvedeny na vnitrostátní trh, kompenzovaly pouze částečně povinnost jimi nesenou, byl by takový poplatek porušením zákazu diskriminace uvedeného v článku 90 ES.