Věc C-221/06
Stadtgemeinde Frohnleiten a Gemeindebetriebe Frohnleiten GmbH
v.
Bundesminister für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof)
„Vyjmutí dokumentu“
Shrnutí usnesení
Řízení – Předložení stanovisek právních služeb vnitrostátních správních orgánů Soudnímu dvoru – Podmínky
[Jednací řád Soudního dvora, čl. 45 odst. 2 písm. b)]
Bylo by v rozporu s veřejným zájmem, který žádá, aby vnitrostátní správní orgány mohly využívat zcela nezávisle vydaná stanoviska svých právních služeb, kdyby bylo přípustné, aby takové interní dokumenty, které podle vnitrostátního práva nejsou veřejné, mohly být předkládány v řízení před Soudním dvorem, aniž by jejich předložení bylo příslušným orgánem dotyčného členského státu povoleno nebo v případě potřeby Soudním dvorem nařízeno na základě článku 45 odst. 2 písm. b) jeho jednacího řádu.
(viz bod 19)
USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
23. března 2007(*)
„Vyjmutí dokumentu“
Ve věci C‑221/06,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Verwaltungsgerichtshof (Rakousko) ze dne 27. dubna 2006, došlým Soudnímu dvoru dne 15. května 2006, v řízení
Stadtgemeinde Frohnleiten,
Gemeindebetriebe Frohnleiten GmbH
proti
Bundesminister für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft,
za přítomnosti:
Rakouské republiky,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení P. Jann, předseda senátu, R. Schintgen, A. Tizzano, A. Borg Barthet a M. Ilešič (zpravodaj), soudci,
generální advokátka: E. Sharpston,
po vyslechnutí generální advokátky,
vydává toto
Usnesení
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 10 ES, 12 ES, 23 ES, 25 ES, 49 ES a 90 ES.
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Stadtgemeinde Frohnleiten (obec Frohnleiten) a Gemeindebetriebe Frohnleiten GmbH (obecní podnik Frohnleiten) na jedné straně a Bundesminister für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft (spolkový ministr zemědělství, lesního hospodářství, životního prostředí a vodního hospodářství, dále jen „ministr“) na straně druhé ohledně zdanění skládkování odpadů pocházejících z Itálie na obecní skládce obce Frohnleiten.
3 Podle § 3 odst. 1 bod 1 zákona o sanaci starých zátěží (Altlastensanierungsgesetz), ze dne 7. června 1989 (BGBl., č. 299/1989, dále jen „ALSAG“), „Altlastenbeitrag“ (příspěvku na staré zátěže) podléhá „dlouhodobé skládkování odpadů včetně dovezení odpadů na skládku, i když je spojeno se stavebnětechnickými nebo jinými účely“.
4 Ustanovení § 3 odst. 2 bod 1 ALSAG nicméně stanoví, že od Altlastenbeitrag je osvobozeno skládkování, skladování a přeprava odpadů, které byly prokazatelně vykonány v rámci zajištění nebo sanace ploch podezřelých ze starých zátěží zapsaných do katastru ploch podezřelých ze starých zátěží nebo starých zátěží zapsaných v registru starých zátěží.
5 Podle Verwaltungsgerichtshof do rakouského katastru ploch podezřelých ze starých zátěží a do registru starých zátěží ovšem mohou být zapsány jen plochy nacházející se v Rakousku, takže osvobození upravené v § 3 odst. 2 bodu 1 ALSAG přichází v úvahu jen pro odpady, které pocházejí ze zajištění nebo sanace vnitrostátní plochy podezřelé ze staré zátěže nebo ze staré zátěže, které se nacházejí v Rakousku.
6 Podle § 4 odst. 1 ALSAG je osobou povinnou k Altlastenbeitrag zejména „provozovatel skládky nebo úložiště“.
7 Gemeindebetriebe Frohnleiten GmbH, jehož jediným společníkem je Stadtgemeinde Frohnleiten, provozuje komunální skládku obce Frohnleiten.
8 Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2001 a prvním čtvrtletí roku 2002 bylo na skládce skládkováno několik tun šrotu pocházejícího z Itálie. Jeho přeprava do Rakouska byla schválena rakouskými orgány.
9 Odpad vznikl při sanaci plochy, která leží v obci Rovigo (Itálie), jejíž sanace byla prohlášena za nezbytnou italským regionálním plánem pro sanaci starých zátěží, na základě článku 22 legislativního nařízení č. 22 ze dne 5. února 1997 (běžný doplněk ke GURI č. 38 ze dne 15. února 1997) a nařízení italského ministra životního prostředí ze dne 16. května 1989 (GURI č. 121 ze dne 26. května 1989, s. 12).
10 Majíce za to, že se na uvedené odpady vztahuje osvobození od příspěvku stanovené v § 3 odst. 2 bodu 1 ALSAG, protože pocházely ze staré zátěže, žalobci v původním řízení podali k Bezirkshauptmannschaft Graz-Umgebung (krajské hejtmanství Štýrský Hradec a okolí, dále jen „BH“) návrh na určení tohoto osvobození.
11 Rozhodnutím ze dne 11. května 2004 BH rozhodl, že dotčené odpady jsou osvobozeny od Altlastenbeitrag podle § 3 odst. 2 bodu 1 ALSAG. Na základě odvolání rakouských spolkových orgánů toto rozhodnutí potvrdil Landeshauptmann von Steiermark (předseda zemské vlády spolkové země Štýrsko, dále jen „LH“) rozhodnutím ze dne 30. listopadu 2004. Jak BH, tak i LH se domnívali, že veškerá diskriminace mezi odpady vzniklými z legálních opatření konaných k sanaci nebo zajištění kontaminované plochy podle toho, zda odpady pocházejí z Rakouska, nebo jiného členského státu, představuje porušení článku 90 ES.
12 Rozhodnutím ze dne 10. ledna 2005 ministr zrušil rozhodnutí LH a rozhodl, že dotčené odpady podléhají Altlastenbeitrag, protože nepocházejí z plochy zapsané do katastru ploch podezřelých ze starých zátěží nebo ze staré zátěže zapsané do registru starých zátěží. Ministr zastával názor, že se na Altlastenbeitrag článek 90 ES nevztahuje, neboť není zdaněním odpadů jako takových, nýbrž poplatkovou povinností vztahující se k určité činnosti.
13 Žalobci v původním řízení podali proti tomuto ministerskému rozhodnutí žalobu k Verwaltungsgerichtshof. Podstatou jejich tvrzení je, že Altlastenbeitrag spadá do působnosti článku 90 ES a že by toto ustanovení bylo porušeno, kdyby se tento poplatek počítal rozdílně, podle toho, zda zpoplatňuje výrobky dovezené nebo podobné výrobky vnitrostátní, přičemž by takový rozdílný přístup měl za následek zdražení nákladů dovezených výrobků.
14 Za těchto podmínek se Verwaltungsgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Brání články 10 ES, 12 ES, 23 ES, 25 ES, 49 ES nebo 90 ES vnitrostátnímu daňovému předpisu, podle něhož skládkování odpadů na skládce podléhá zdanění (‚Altlastenbeitrag‘), avšak který stanoví osvobození od tohoto zdanění pro skládkování odpadů, které vznikají prokazatelně při zajištění nebo sanaci ploch se starou zátěží, pokud tyto plochy (plochy podezřelé ze staré zátěže nebo staré zátěže) jsou zapsány do úředních registrů stanovených v zákoně (katastr ploch podezřelých ze starých zátěží a registr starých zátěží), přičemž do těchto registrů mohou být zapsány pouze plochy nacházející se v tuzemsku, a proto je možné osvobození od zdanění jen pro skládkování odpadů, které pocházejí z ploch podezřelých ze starých zátěží nebo starých zátěží nacházejících se v tuzemsku?“
15 Žalobci v původním řízení předložili svá vyjádření kanceláři Soudního dvora dne 28. července 2006. Zejména uplatnili, že původně odevzdali Zollamt Graz (celnímu úřadu Štýrský Hradec), který byl příslušným úřadem k vybrání příspěvku, nulové přiznání pro odpady pocházející ze staré zátěže v Rovigo; že Bundesministerium für Finanzen (spolkové ministerstvo financí), do jehož působnosti spadají celní úřady, pak požádalo o právní stanovisko Bundeskanzleramt-Verfassungsdienst (oddělení pro ústavní záležitosti spolkového kancléřství) pro účely posouzení, zda ALSAG je v souladu s právem Společenství, zvláště s článkem 90 ES; že toto stanovisko bylo vydáno dne 20. září 2002; že Zollamt Graz nakonec požadoval zaplacení Altlastenbeitrag, čímž žalobce v původním řízení přiměl k podání návrhu uvedeného v bodě 10 tohoto usnesení u BH.
16 Žalobci v původním řízení předkládají výňatek z uvedeného právního stanoviska, který je přílohou B jejich písemného vyjádření.
17 Dopisem došlým kanceláři Soudního dvora dne 20. února 2007 rakouská vláda vznesla námitku podle čl. 91 odst. 1 jednacího řádu a žádala, aby právní stanovisko Bundeskanzleramt-Verfassungsdienst ze dne 20. září 2002 nebylo v rámci projednávané věci použito. Na podporu svého návrhu tato vláda uplatňuje, že taková stanoviska mají za cíl poskytovat vysvětlení spolkovým ministerstvům, která o ně žádají při přípravě legislativních aktů a při jejich jiných úkolech. Jedná se pouze o interní pracovní nástroje, které nemají být zveřejněny. Jejich použití mimo tento kontext by narušilo dobrou spolupráci mezi Bundeskanzleramt-Verfassungsdienst a spolkovými ministerstvy, neboť by tato ministerstva vedla k tomu, aby již o taková stanoviska nežádala, čímž by se připravila o užitečný nástroj, kterým se ubezpečují o legalitě svých opatření.
18 Ačkoli k tomu byli vyzváni kanceláří Soudního dvora, žalobci v původním řízení nepředložili k této procesní námitce vyjádření.
19 V tomto ohledu je nutno uvést, že by bylo v rozporu s veřejným zájmem, který žádá, aby vnitrostátní správní orgány mohly využívat zcela nezávisle vydaná stanoviska svých právních služeb, kdyby bylo přípustné, aby takové interní dokumenty, které podle vnitrostátního práva nejsou veřejné, mohly být předkládány v řízení před Soudním dvorem, aniž by jejich předložení bylo příslušným orgánem dotyčného členského státu povoleno nebo v případě potřeby Soudním dvorem nařízeno na základě článku 45 odst. 2 písm. b) jeho jednacího řádu (viz obdobně, co se týče stanovisek vydaných právními službami orgánů Společenství, usnesení ze dne 23. října 2002, Rakousko v. Rada, C‑445/00, Recueil, s. I‑9151, bod 12).
20 V projednávaném případě je namístě konstatovat jednak, že rakouská vláda uvedla, aniž by jí bylo v tomto bodě odporováno, že právní stanoviska, která poskytuje Bundeskanzleramt-Verfassungsdienst spolkovým ministerstvům, jsou interními dokumenty rakouských správních orgánů, které nemají právní povinnost je sdělovat.
21 Kromě toho žalobci v původním řízení netvrdili, že právní stanovisko Bundeskanzleramt-Verfassungsdienst ze dne 20. září 2002 jim bylo rakouskými orgány sděleno. Za těchto okolností se zdá, že rakouské orgány uvedené stanovisko nesdělily ani jeho sdělení žalobcům v původním řízení nepovolily.
22 Mimoto okolnost zmíněná žalobci v původním řízení v jejich vyjádření předloženém dne 28. července 2006, že BH ministra žádalo o sdělení právního stanoviska Bundeskanzleramt-Verfassungsdienst ze dne 20. září 2002, neumožňuje dospět k závěru, že je toto stanovisko součástí původního řízení. Žalobci v původním řízení totiž uvedli, že ministr odmítl uvedené stanovisko sdělit BH, které tudíž rozhodlo, aniž by je mělo k dispozici. Mimoto žalobci v původním řízení neuplatnili, že uvedený ministr měl právní povinnost takové žádosti o sdělení vyhovět.
23 Za těchto podmínek je namístě vyhovět návrhu rakouské vlády a vyjmout ze spisu ve věci C‑221/06 výňatek z právního stanoviska Bundeskanzleramt-Verfassungsdienst ze dne 20. září 2002, který je obsažen v příloze B písemného vyjádření žalobců v původním řízení.
24 O nákladech řízení je třeba rozhodnout později.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Výňatek z právního stanoviska Bundeskanzleramt-Verfassungsdienst ze dne 20. září 2002, předložený Stadtgemeinde Frohnleiten a Gemeindebetriebe Frohnleiten GmbH v příloze B jejich písemného vyjádření, se vyjímá ze spisu ve věci C‑221/06.
2) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy
* Jednací jazyk: němčina.