(1)

Existenční hrozba vyplývající ze změny klimatu vyžaduje, aby Unie i členské státy zvýšily své ambice a zintenzivnily opatření v oblasti klimatu. Unie je odhodlána zvýšit své úsilí v boji prosti změně klimatu a dosáhnout cílů Pařížské dohody přijaté na základě Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (dále jen „Pařížská dohoda“) (4), přičemž se bude řídit svými zásadami a nejlepšími dostupnými vědeckými poznatky, a to v kontextu dlouhodobého teplotního cíle Pařížské dohody.

(2)

Ve svém sdělení nazvaném „Zelená dohoda pro Evropu“ (dále jen „Zelená dohoda pro Evropu“) ze dne 11. prosince 2019 vytyčila Komise novou strategii růstu, jejímž cílem je transformovat Unii ve spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která bude mít v roce 2050 nulové čisté emise skleníkových plynů a ve které nebude mít hospodářský růst vazbu na využívání zdrojů. Cílem Zelené dohody pro Evropu je rovněž chránit, zachovávat a posilovat přírodní kapitál Unie a chránit zdraví a blahobyt občanů před environmentálními riziky a dopady. Současně však tato transformace musí být spravedlivá a inkluzivní a nikdo při ní nesmí zůstat opomenut.

(3)

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) ve své zvláštní zprávě z roku 2018 o dopadech globálního oteplení o 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a o souvisejících plánech pro snižování celosvětových emisí skleníkových plynů v kontextu posilování globální reakce na hrozbu změny klimatu, udržitelného rozvoje a úsilí o vymýcení chudoby“ poskytuje silný vědecký základ pro boj proti změně klimatu a dokládá, že je třeba urychleně zintenzivnit opatření v oblasti klimatu a pokračovat v přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku. Uvedená zpráva potvrzuje, že je třeba okamžitě snížit emise skleníkových plynů a že nárůst teploty v rámci změny klimatu musí být omezen na 1,5 °C, zejména proto, aby se snížila pravděpodobnost výskytu extrémních povětrnostních jevů a dosažení bodu, kdy změny již budou nevratné. Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) poukázala ve své globální hodnotící zprávě o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách z roku 2019 na celosvětový úbytek biologické rozmanitosti a upozornila na skutečnost, že změna klimatu je jeho třetí nejvýznamnější příčinou.

(4)

K tomu, aby bylo možné přispět k hospodářské a společenské transformaci, tvorbě kvalitních pracovních míst, udržitelnému růstu, dosažení cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje a k dosažení dlouhodobého teplotního cíle Pařížské dohody spravedlivým, sociálně vyváženým a nákladově účinným způsobem, je zásadně důležité, aby byl pevně stanoven dlouhodobý cíl.

(5)

Je nutné zabývat se rostoucími zdravotními riziky spojenými se změnou klimatu, k nimž patří častější a silnější vlny veder, lesní požáry a záplavy, ohrožení dodávek potravin a vody a jejich bezpečnosti a vznik a šíření infekčních chorob. Jak Komise oznámila ve svém sdělení ze dne 24. února 2021 nazvaném „Vytvoření Unie odolné vůči změně klimatu – nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“, Komise nyní vytvořila v rámci Evropské platformy pro přizpůsobení se změně klimatu Climate-ADAPT evropské středisko pro sledování klimatu a zdraví, jehož úkolem je získávat více poznatků o zdravotních rizicích způsobených změnou klimatu a snažit se tato rizika předvídat a minimalizovat.

(6)

Toto nařízení ctí základní práva a dodržuje zásady uznané Listinou základních práv Evropské unie, zejména v jejím článku 37, který usiluje o prosazení začlenění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a zvyšování jeho kvality do politik Unie v souladu se zásadou udržitelného rozvoje.

(7)

Opatření v oblasti klimatu by měla být příležitostí pro všechny sektory hospodářství Unie a měla by přispět k tomu, aby unijní průmysl měl vedoucí postavení v globálních inovacích. Díky regulačnímu prostředí Unie a snahám průmyslových podniků je možné dosáhnout toho, aby hospodářský růst nebyl spojen s emisemi skleníkových plynů. V Unii se například emise skleníkových plynů v letech 1990-2019 snížily o 24 %, zatímco ekonomika za stejnou dobu vzrostla o 60 %. Aniž jsou dotčeny závazné právní předpisy a další iniciativy přijímané na úrovni Unie, měla by k dosažení klimatické neutrality Unie do roku 2050 přispívat všechna hospodářská odvětví, včetně energetiky, průmyslové výroby, dopravy, vytápění a chlazení a budov, zemědělství, zpracování odpadu a odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví, bez ohledu na to, zda se na tato odvětví vztahuje systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii (dále jen „EU ETS“). Za účelem většího zapojení všech hospodářských subjektů by měla Komise inkluzivním a reprezentativním způsobem vytvářet vazby mezi klíčovými subjekty s cílem rozvíjet odvětvové klimatické dialogy a partnerství a vybízet jednotlivá odvětví k tomu, aby vytvářela orientační dobrovolné plány, jak hodlají dosáhnout cíle klimatické neutrality Unie do roku 2050. Tyto plány by byly cenným příspěvkem ke snaze pomoci hospodářským odvětvím plánovat nezbytné investice, které jsou nutné pro uskutečnění přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku, a vedly by rovněž k většímu zapojení jednotlivých odvětví do hledání klimaticky neutrálních řešení. Uvedené plány by měly rovněž doplňovat stávající iniciativy, včetně Evropské bateriové aliance a Evropské aliance pro čistý vodík, které rozvíjejí průmyslovou spolupráci při přechodu ke klimatické neutralitě.

(8)

Pařížská dohoda stanoví ve svém čl. 2 odst. 1 písm. a) dlouhodobý teplotní cíl a v souladu s ustanovením svého čl. 2 odst. 1 písm. b) usiluje o posílení globální reakce na hrozbu, kterou představuje změna klimatu, cestou zvyšování schopnosti přizpůsobovat se nepříznivým dopadům změny klimatu a prostřednictvím sladění finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu dle čl. 2 odst. 1 písm. c) této dohody. Toto nařízení je obecným rámcem pro příspěvek Unie k Pařížské dohodě a mělo by zajistit, aby ke globální reakci na změnu klimatu dle Pařížské dohody přispívala jak Unie, tak i její členské státy.

(9)

Opatření Unie a členských států v oblasti klimatu si v kontextu Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a v zájmu dosažení cílů Pařížské dohody kladou za cíl chránit obyvatelstvo a planetu, blahobyt, prosperitu, ekonomiku, zdraví, potravinové systémy, integritu ekosystémů a biologickou rozmanitost před hrozbou změny klimatu a dále maximalizovat prosperitu v mezích naší planety a zvýšit odolnost a snížit zranitelnost společnosti vůči změně klimatu. Unie a členské státy by se proto měly ve své činnosti řídit zásadou předběžné opatrnosti a zásadou „znečišťovatel platí“, které jsou stanoveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie, a měly by rovněž přihlížet k zásadě „energetická účinnost v první řadě“, s níž pracuje Energetická unie, a zásadě „neškodit“, kterou stanovuje Zelená dohoda pro Evropu.

(10)

K dosažení klimatické neutrality by měla přispívat všechna hospodářská odvětví, v nichž jsou emise nebo propady skleníkových plynů upraveny právem Unie.

(11)

Protože na úroveň emisí skleníkových plynů má velký vliv výroba a spotřeba energie, je nezbytné, aby se uskutečnil přechod na bezpečný, udržitelný, cenově dostupný a odolný energetický systém, který bude založen na obnovitelných zdrojích energie, dobře fungujícím vnitřním trhu s energií a zlepšování energetické účinnosti a současně bude snižovat energetickou chudobu. Důležitými hnacími silami dosažení cíle klimatické neutrality jsou rovněž digitální transformace, technologické inovace a výzkum a vývoj.

(12)

Pro dosažení cíle snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 má Unie regulační rámec, který je výsledkem dohody dosažené v roce 2014, tedy ještě před vstupem Pařížské dohody v platnost. Právní předpisy provádějící uvedený cíl zahrnují mimo jiné směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (5), kterou byl zřízen EU ETS, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (6), které stanovilo vnitrostátní cíle pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 (7), které členským státům ukládá, aby dosáhly rovnováhy mezi emisemi skleníkových plynů a jejich pohlcováním v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví.

(13)

EU ETS je ústředním prvkem politiky Unie v oblasti klimatu a představuje její klíčový nástroj pro nákladově efektivní snižování emisí skleníkových plynů.

(14)

Komise ve svém sdělení ze dne 28. listopadu 2018 nazvaném „Čistá planeta pro všechny – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ představila vizi pro dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů v Unii do roku 2050 prostřednictvím sociálně spravedlivé a nákladově efektivní transformace.

(15)

Prostřednictvím balíčku opatření „Čistá energie pro všechny Evropany“ ze dne 30. listopadu 2016 Unie plní ambiciózní program dekarbonizace, jehož součástí je zejména rozvoj silné energetické unie zahrnující cíle v oblasti energetické účinnosti a využívání energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, jak jsou uvedeny ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (8) a (EU) 2018/2001 (9), a posilování příslušných právních předpisů, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU (10).

(16)

Unie je světovým lídrem transformace na klimatickou neutralitu a je odhodlána přispět ke zvýšení celosvětových ambicí a k posílení globální reakce na změnu klimatu, a to s využitím všech nástrojů, které má k dispozici, včetně diplomatické činnosti v oblasti klimatu.

(17)

S cílem ochránit obyvatelstvo a planetu před hrozbou nebezpečné změny klimatu a nadále plnit dlouhodobý teplotní cíl stanovený Pařížskou dohodou na základě vědeckých hodnocení IPCC, IPBES a Evropského vědeckého poradního výboru pro změnu klimatu, jakož i hodnocení jiných mezinárodních orgánů, by Unie měla ve svých opatřeních v oblasti klimatu a v úsilí stát v čele činnosti na mezinárodní úrovni pokračovat i po roce 2050.

(18)

Riziko úniku uhlíku nadále hrozí ve vztahu k mezinárodním partnerům, kteří nemají stejné normy ochrany klimatu jako Unie. Komise proto hodlá předložit návrh, aby byl ve vybraných odvětvích zřízen mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, který by toto riziko snížil způsobem slučitelným s pravidly Světové obchodní organizace. Důležité také je, aby byly zachovány účinné pobídky na podporu technologických řešení a inovací, které umožní dosáhnout toho, aby unijní ekonomika byla klimaticky neutrální a přitom konkurenceschopná, a které současně zajistí investiční jistotu.

(19)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 15. ledna 2020 o Zelené dohodě pro Evropu požadoval, aby se nezbytná transformace v klimaticky neutrální společnost uskutečnila nejpozději do roku 2050 a stala se příkladem evropského úspěchu, a ve svém usnesení ze dne 28. listopadu 2019 vyhlásil stav klimatické a environmentální nouze. Rovněž opakovaně vyzýval Unii, aby svůj cíl v oblasti klimatu do roku 2030 zvýšila a aby tento zvýšený cíl učinila součástí tohoto nařízení. Evropská rada se ve svých závěrech ze dne 12. prosince 2019 dohodla na cíli dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální Unie v souladu s cíli Pařížské dohody a zároveň uznala, že je třeba zavést podpůrný rámec, který bude přínosný pro všechny členské státy a bude zahrnovat vhodné nástroje, pobídky, podporu a investice s cílem zajistit nákladově efektivní, spravedlivou a sociálně vyváženou transformaci s přihlédnutím k různým vnitrostátním podmínkám, pokud jde o jejich výchozí situaci. Rovněž konstatovala, že transformace bude vyžadovat značné veřejné a soukromé investice. Dne 6. března 2020 předala Unie sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) svou dlouhodobou strategii nízkoemisního rozvoje a dne 17. prosince 2020 svůj vnitrostátně stanovený příspěvek, a to po jejich schválení Radou.

(20)

Unie by měla usilovat o to, aby na jejím území bylo do roku 2050 dosaženo rovnováhy mezi antropogenními zdroji emisí skleníkových plynů v rámci celého hospodářství a mezi jejich pohlcováním pomocí propadu, a poté případně usilovat o dosažení negativních emisí. Uvedený cíl by se měl vztahovat na celounijní emise a pohlcování skleníkových plynů regulované právem Unie. Mělo by být možné upravit tyto emise a pohlcování v rámci přezkumu příslušných právních předpisů v oblasti klimatu a energetiky. Propady zahrnují přírodní a technologická řešení, jak jsou uváděna v inventuře skleníkových plynů Unie předávané sekretariátu UNFCCC. Při dekarbonizaci, a to zejména při snižování emisí z průmyslových procesů, mohou hrát roli řešení, která jsou založena na technologiích zachycování a ukládání uhlíku (CCS) a zachycování a využívání uhlíku (CCU), pokud se jednotlivé členské státy rozhodnou tyto technologie využívat. Na dosažení cíle klimatické neutrality na úrovni Unie do roku 2050 by se měly podílet všechny členské státy společně, přičemž členské státy, Evropský parlament, Rada a Komise by měly přijmout nezbytná opatření, která umožní tento cíl splnit. Důležitou součást opatření, která budou k dosažení tohoto cíle potřeba, budou představovat opatření na úrovni Unie.

(21)

Ve svých závěrech z 8. a 9. března 2007 potvrdila Evropská rada cíl Unie týkající se snižování emisí skleníkových plynů do roku 2020, v závěrech z 23. a 24. října 2014 pak potvrdila rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. Ustanoveními tohoto nařízení o stanovení cíle Unie v oblasti klimatu pro rok 2040 není dotčena úloha Evropské rady, jak je stanovena ve Smlouvách, pokud jde o vymezování obecného politického směřování a priorit pro rozvoj politiky Unie v oblasti klimatu.

(22)

Při přechodu ke klimatické neutralitě v Unii hrají zásadní úlohu propady uhlíku, přičemž významný přínos mají v této souvislosti zejména odvětví zemědělství, lesnictví a využívání půdy. Jak Komise oznámila ve svém sdělení ze dne 20. května 2020 nazvaném „Strategie ‚od zemědělce ke spotřebiteli‘ pro spravedlivé, zdravé a ekologické potravinové systémy“, bude v nadcházející iniciativě týkající se nízkouhlíkového zemědělství („carbon farming“) prosazovat nový ekologický obchodní model, který bude odměňovat správce půdy za snižování emisí skleníkových plynů a odstraňování uhlíku. Kromě toho se Komise ve svém sdělení ze dne 11. března 2020 nazvaném „Nový akční plán pro oběhové hospodářství pro čistší a konkurenceschopnější Evropu“ zavázala k vypracování regulačního rámce pro certifikaci odstraňování uhlíku, který bude založený na spolehlivé a transparentní evidenci uhlíku za účelem sledování a ověřování postupů odstraňování uhlíku, přičemž bude zajištěno, aby nedocházelo k negativním dopadům na životní prostředí, zejména na biologickou rozmanitost, veřejné zdraví nebo na sociální či hospodářské cíle.

(23)

Při snaze o zachovávání, řízení a zvyšování přírodních propadů a při podpoře biologické rozmanitosti by pomohla obnova ekosystémů, která současně přispívá k boji proti změně klimatu. Mimoto ke snižování emisí skleníkových plynů do atmosféry přispívají lesy díky své „trojí úloze“, totiž coby místo propadů, ukládání a nahrazování uhlíku, která současně zajišťuje, že mohou dále růst a poskytovat mnoho dalších služeb.

(24)

Unie musí mít k dispozici vědecké znalosti, nejlepší dostupné a aktuální poznatky a faktické a transparentní informace a opírat o ně svá opatření v oblasti klimatu a své úsilí o dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Měl by být zřízen Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu (dále jen „poradní výbor“), který bude díky své nezávislosti a vědecké a technické odbornosti sloužit jako referenční místo k získávání vědeckých poznatků týkajících se změny klimatu. Poradní výbor by měl doplňovat činnost Evropské agentury pro životní prostředí a při provádění svých úkolů jednat nezávisle. Jeho úkoly by se neměly překrývat s úkoly IPCC na mezinárodní úrovni. Za účelem zřízení poradního výboru je proto třeba pozměnit nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 401/2009 (11). Při poskytování odborného vědeckého poradenství příslušným vnitrostátním orgánům v rámci klimatických politik mohou hrát důležitou úlohu vnitrostátní poradní orgány pro oblast klimatu, což může být jedním z jejich úkolů stanovených členskými státy, v nichž tyto poradní orgány existují. Členské státy, které tak dosud neučinily, jsou proto vyzvány k tomu, aby vnitrostátní poradní orgán pro oblast klimatu zřídily.

(25)

Jak je zdůrazněno v Zelené dohodě pro Evropu, přechod ke klimatické neutralitě vyžaduje změny v celém spektru politik a kolektivní úsilí všech odvětví hospodářství a společnosti. Evropská rada ve svých závěrech ze dne 12. prosince 2019 uvedla, že všechny příslušné právní předpisy a politiky Unie musejí být v souladu s plněním cíle dosáhnout klimatické neutrality a přispívat k němu, a současně respektovat rovné podmínky, a vyzvala Komisi, aby prověřila, zda je za tímto účelem nezbytná úprava stávajících pravidel.

(26)

Jak bylo oznámeno v Zelené dohodě pro Evropu, Komise ve svém sdělení ze dne 17. září 2020 nazvaném „Zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 – Investice do klimaticky neutrální budoucnosti ve prospěch našich občanů“ provedla posouzení cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030. Komise tak učinila na základě komplexního posouzení dopadů a s přihlédnutím ke své analýze integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky klimatu předložených v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (12). S ohledem na cíl klimatické neutrality, jenž by měl být dosažen do roku 2050, by měly být do roku 2030 emise skleníkových plynů sníženy a jejich pohlcování zvýšeno tak, aby byly čisté emise skleníkových plynů, tj. emise po odečtení pohlcených emisí, do roku 2030 sníženy v rámci celého hospodářství na jejím území alespoň o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Evropská rada uvedený cíl potvrdila ve svých závěrech ze zasedání ve dnech 10. a 11. prosince 2020. Vydala rovněž počáteční pokyny k jeho plnění. Uvedený nový cíl Unie v oblasti klimatu pro rok 2030 je dalším cílem pro účely čl. 2 bodu 11 nařízení (EU) 2018/1999, a nahrazuje tudíž celounijní cíl pro rok 2030 v oblasti emisí skleníkových plynů stanovený v uvedeném bodě. Kromě toho by Komise měla do 30. června 2021 posoudit, jak by bylo třeba změnit příslušné právní předpisy Unie, kterými se unijní cíl v oblasti klimatu pro rok 2030 provádí, aby bylo tohoto snížení čistých emisí dosaženo. Vzhledem k tomu Komise oznámila revizi příslušných právních předpisů v oblasti klimatu a energetiky, která bude přijata v rámci balíčku týkajícího se mimo jiné obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti, využívání půdy, zdanění energie, výkonnostních norem pro emise CO2 pro lehká užitková vozidla, sdílení úsilí a EU ETS.

Komise hodlá posoudit dopady zavedení dalších unijních opatření, která by mohla doplnit opatření stávající, jako např. tržní opatření se silným mechanismem solidarity.

(27)

Z posouzení Komise vyplývá, že podle stávajících závazků přijatých na základě článku 4 nařízení (EU) 2018/841 by v roce 2030 měla čistá hodnota propadu uhlíku dosáhnout 225 milionů tun ekvivalentu CO2. S cílem zaručit, aby bylo do roku 2030 vynakládáno na zmírňování změny klimatu dostatečné úsilí, je vhodné omezit na tuto úroveň příspěvek čistého pohlcení k plnění klimatického cíle Unie pro rok 2030. Tímto není dotčen přezkum příslušných právních předpisů Unie s cílem dosáhnout tohoto cíle.

(28)

K plnění klimatických cílů přispívají i výdaje z rozpočtu Unie a Nástroje Evropské unie na podporu oživení zřízeného nařízením Rady (EU) 2020/2094 (13), přičemž na podporu cílů v oblasti klimatu je vyčleněno alespoň 30 % celkové částky výdajů, a to na základě účinné metodiky a v souladu s odvětvovými právními předpisy.

(29)

S ohledem na cíl dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a na mezinárodní závazky vyplývající z Pařížské dohody je třeba dále usilovat o postupné ukončování energetických dotací, které nejsou s tímto cílem slučitelné, zejména dotací na fosilní paliva, aniž by tato činnost měla dopad na úsilí o snižování energetické chudoby.

(30)

Za účelem zajištění předvídatelnosti a jistoty pro všechny hospodářské subjekty, včetně podniků, pracovníků, investorů a spotřebitelů, a s cílem zajistit postupné snižování emisí skleníkových plynů a nezvratný přechod ke klimatické neutralitě by Komise měla případně navrhnout střednědobý cíl Unie v oblasti klimatu na rok 2040, a to nejpozději do šesti měsíců od prvního globálního hodnocení provedeného podle Pařížské dohody. Komise může předložit návrhy na revizi průběžného cíle s přihlédnutím ke zjištěním vyplývajícím z posouzení pokroku a opatření Unie i opatření členských států stejně jako k výsledkům globálního hodnocení a mezinárodního vývoje, včetně společných časových rámců vnitrostátně stanovených příspěvků. Jako nástroj ke zvýšení transparentnosti a odpovědnosti politiky Unie v oblasti klimatu by měla Komise při vypracovávání svého legislativního návrhu, kterým by stanovila klimatický cíl Unie na rok 2040, zveřejnit předpokládaný unijní orientační rozpočet emisí skleníkových plynů na období 2030–2050, definovaný jako orientační celkový objem čistých emisí skleníkových plynů, které by měly být podle očekávání v daném období emitovány, aniž by byly ohroženy závazky Unie podle Pařížské dohody, jakož i metodiku, z níž tento orientační rozpočet vychází.

(31)

Klíčovou součástí dlouhodobé globální reakce na změnu klimatu je adaptace. Nepříznivé dopady změny klimatu mohou potenciálně překročit adaptační kapacity členských států. Členské státy a Unie by proto měly zvyšovat svou adaptační kapacitu, posilovat svou odolnost a snižovat svou zranitelnost vůči změně klimatu podle článku 7 Pařížské dohody a maximalizovat vedlejší přínosy jiných politik a právních předpisů. Komise by měla přijmout strategii Unie pro přizpůsobení se změně klimatu v souladu s Pařížskou dohodou. Členské státy by měly přijmout komplexní vnitrostátní adaptační strategie a plány založené na důkladných analýzách změny klimatu a zranitelnosti vůči ní a na posouzení dosaženého pokroku a ukazatelích v této oblasti, a měly by vycházet z nejlepších dostupných a nejaktuálnějších vědeckých poznatků. Unie by měla usilovat o vytvoření příznivého regulačního prostředí pro vnitrostátní politiky a opatření, jež členské státy provádějí v zájmu adaptace na změnu klimatu. Zlepšení odolnosti vůči změně klimatu a adaptačních kapacit vyžaduje společné úsilí všech odvětví hospodářství a společnosti a také to, aby všechny relevantní právní předpisy a politiky byly jednotné a vzájemně soudržné.

(32)

Ekosystémy, lidé a ekonomiky ve všech regionech Unie se budou potýkat s významnými dopady změny klimatu, jako jsou extrémní horko, povodně, sucha, nedostatek vody, vzestup hladiny moří, tající ledovce, lesní požáry, vichřice a zemědělské ztráty. V nedávné době se vyskytly extrémní jevy, které již měly na ekosystémy významný dopad a ovlivnily kapacity lesní a zemědělské půdy pro pohlcování a ukládání uhlíku. Posílení adaptačních kapacit a odolnosti s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN pomáhá minimalizovat dopady změny klimatu, řešit nevyhnutelné dopady sociálně vyváženým způsobem a zlepšit životní podmínky v zasažených oblastech. Včasná příprava na tyto dopady je nákladově efektivní a může mít rovněž značné vedlejší přínosy pro ekosystémy, zdraví a hospodářství. Pro zmírňování změny klimatu, adaptaci na tuto změnu a ochranu biologické rozmanitosti mohou být prospěšná zejména řešení založená na přírodních procesech.

(33)

V příslušných programech zavedených na základě víceletého finančního rámce se stanoví, že u projektů je nutné prověřovat jejich odolnost vůči možným nepříznivým dopadům změny klimatu, přičemž tato odolnost se musí zakládat na posouzení zranitelnosti vůči změně klimatu, posouzení rizik a na adaptačních opatřeních, a také je nutné prověřovat, zda jsou u projektů začleněny náklady na emise skleníkových plynů a pozitivní účinky opatření ke zmírnění změny klimatu do analýzy nákladů a přínosů. To přispívá k tomu, aby posuzování rizik souvisejících se změnou klimatu, jakož i zranitelnosti vůči změně klimatu a adaptace na ni byla zohledňována při investičních rozhodnutích Unie a jejím rozpočtovém plánování.

(34)

Při přijímání příslušných opatření k dosažení cíle klimatické neutrality na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni by členské státy, Evropský parlament, Rada a Komise měly zohlednit mimo jiné: přínos přechodu ke klimatické neutralitě pro veřejné zdraví, kvalitu životního prostředí, blahobyt občanů, prosperitu společnosti, zaměstnanost a konkurenceschopnost hospodářství; energetickou transformaci, posílení energetické bezpečnosti a řešení energetické chudoby; potravinové zabezpečení a cenovou dostupnost potravin; rozvoj udržitelných a inteligentních systémů mobility a dopravy; spravedlnost a solidaritu v rámci členských států a mezi nimi s ohledem na jejich ekonomickou způsobilost, vnitrostátní okolnosti, jako jsou specifika ostrovů, a potřebu postupného hospodářského sbližování; potřebu zajistit, aby transformace byla spravedlivá a sociálně vyvážená na základě vhodných vzdělávacích a školících programů; nejlepší dostupné a nejaktuálnější vědecké poznatky, zejména zjištění IPCC; potřebu začlenit rizika související se změnou klimatu do rozhodnutí týkajících se investic a plánování; nákladovou efektivnost a technologickou neutralitu při snižování emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování a při zvyšování odolnosti; a postupné zlepšování ekologické vyváženosti a zvyšování úrovně ambicí.

(35)

Jak je uvedeno v Zelené dohodě pro Evropu, přijala Komise dne 9. prosince 2020 sdělení nazvané „Strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu – nasměrování evropské dopravy do budoucnosti“. V této strategii je stanoven plán udržitelné inteligentní budoucnosti evropské dopravy a akční plán směřující k dosažení 90 % snížení emisí z odvětví dopravy do roku 2050.

(36)

Aby se zajistilo, že Unie a členské státy zůstanou na dobré cestě k dosažení cíle klimatické neutrality a pokroku v oblasti adaptace, měla by Komise pravidelně hodnotit pokrok na základě informací podle tohoto nařízení, včetně informací podávaných a vykazovaných podle nařízení (EU) 2018/1999. S cílem umožnit včasnou přípravu na globální hodnocení podle článku 14 Pařížské dohody by závěry tohoto hodnocení měly být zveřejňovány každých pět let do 30. září, počínaje rokem 2023. To znamená, že zprávy podle čl. 29 odst. 5 a článku 35 uvedeného nařízení a v příslušných letech i související zprávy podle čl. 29 odst. 1 a článku 32 uvedeného nařízení by měly být předkládány Evropskému parlamentu a Radě současně se závěry tohoto hodnocení. V případě, že společný pokrok členských států směrem k dosažení cíle klimatické neutrality nebo v oblasti adaptace bude nedostatečný nebo opatření Unie nebudou v souladu s cílem klimatické neutrality nebo nebudou přiměřená, pokud jde o zvyšování adaptační kapacity, posilování odolnosti nebo snižování zranitelnosti, měla by Komise přijmout nezbytná opatření v souladu se Smlouvami. Komise by rovněž měla pravidelně posuzovat příslušná vnitrostátní opatření a vydávat doporučení, pokud zjistí, že opatření členského státu nejsou v souladu s cílem klimatické neutrality nebo nejsou přiměřená, pokud jde o zvyšování adaptační kapacity, posilování odolnosti a snižování zranitelnosti vůči změně klimatu.

(37)

Komise by měla zajistit, aby posuzování bylo důkladné a objektivní a vycházelo z nejaktuálnějších vědeckých, technických a sociálně-ekonomických poznatků a byla v něm zastoupena široká škála odborných názorů, a měla se ve svém hodnocení opírat o relevantní informace, včetně informací poskytnutých členskými státy, zprávy Evropské agentury pro životní prostředí, poradního výboru a Společného výzkumného centra Komise (JRC) a nejlepší dostupné a nejaktuálnější vědecké poznatky, včetně nejnovějších zpráv IPCC, IPBES a dalších mezinárodních orgánů, a také data získaná při pozorování Země, která poskytuje Evropský program monitorování Země Copernicus. Komise by ve svém posouzení měla také vycházet z orientační lineární trajektorie, která bude klimatické cíle Unie pro roky 2030 a 2040, jakmile budou přijaty, spojovat s cílem klimatické neutrality Unie a která bude sloužit jako orientační nástroj pro odhad a hodnocení společného pokroku při plnění cíle Unie v oblasti klimatické neutrality. Orientační lineární trajektorií není dotčeno žádné rozhodnutí stanovit klimatický cíl Unie pro rok 2040. Vzhledem k tomu, že se Komise zavázala prozkoumat, jak může veřejný sektor používat taxonomii EU v kontextu Zelené dohody pro Evropu, mělo by posouzení zahrnovat informace o environmentálně udržitelných investicích ze strany Unie a členských států v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (14), jakmile budou tyto informace k dispozici. Komise by měla využívat evropské a světové statistiky a údaje, pokud jsou k dispozici, a vyžadovat odborný přezkum. Ve vhodných případech by Komisi měla být v souladu se svým ročním pracovním programem nápomocna Evropská agentura pro životní prostředí.

(38)

Vzhledem k tomu, že významným faktorem přechodu ke klimatické neutralitě jsou občané a komunity, je třeba, aby bylo na všech úrovních, včetně vnitrostátní, regionální a místní úrovně, podporováno a usnadňováno výrazné zapojení veřejnosti a společnosti do opatření v oblasti klimatu, a to formou inkluzivního a přístupného procesu. Komise by proto měla spolupracovat se všemi částmi společnosti, včetně zainteresovaných subjektů zastupujících jednotlivá hospodářská odvětví, a poskytovat jim prostředky k tomu, aby mohly činit kroky směrem ke klimaticky neutrální společnosti odolné vůči změně klimatu, a to i prostřednictvím evropského klimatického paktu.

(39)

V souladu se závazkem Komise dodržovat zásady zdokonalení tvorby právních předpisů je třeba usilovat o to, aby nástroje Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů byly vzájemně v souladu. Systém měření pokroku při dosahování cíle klimatické neutrality a jednotnosti opatření přijatých k dosažení tohoto cíle by měl vycházet z rámce správy stanoveného v nařízení (EU) 2018/1999 a být s ním v souladu a měl by zohledňovat všech pět rozměrů energetické unie. Zejména je třeba zajistit, aby systém pravidelného podávání zpráv a posloupnost posouzení a kroků Komise provedených na základě tohoto podávání zpráv byly sladěny s požadavky na předkládání informací a podávání zpráv členskými státy stanovenými v nařízení (EU) 2018/1999. Nařízení (EU) 2018/1999 by proto mělo být změněno tak, aby byl do příslušných ustanovení zahrnut cíl klimatické neutrality.

(40)

Změna klimatu je ze své podstaty přeshraniční problém, a proto je zapotřebí zajistit koordinovaný postup na úrovni Unie, který by účinně doplňoval a posiloval opatření členských států. Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž dosažení cíle klimatické neutrality v Unii do roku 2050, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich může z důvodu rozsahu a účinků být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle,