(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES (3) byla několikrát podstatně změněna (4). V zájmu přehlednosti a srozumitelnosti by uvedená směrnice měla být kodifikována.

(2)

Ve své bílé knize ze dne 28. března 2011 nazvané „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“ Komise vytyčuje cíl spočívající ve „vizi nula“, podle kterého by se měla Unie dostat do situace, kdy se počet obětí nehod v silniční dopravě do roku 2050 sníží téměř na nulu.

(3)

Komise ve svém sdělení o směrech politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu v letech 2011 – 2020 nazvaném „Směrem k evropskému prostoru bezpečnosti silničního provozu: směry politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu v letech 2011 – 2020“ navrhla cíl snížit do roku 2020 počet smrtelných nehod na silnicích na území Unie o polovinu, počínaje rokem 2010. S ohledem na dosažení tohoto záměru Komise stanovila sedm strategických cílů včetně zlepšení vzdělávání a výcviku účastníků silničního provozu a ochrany zranitelných účastníků silničního provozu.

(4)

Evropská rada podpořila ve dnech 23. až 24. října 2014 závazný cíl snížit do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990 domácí emise skleníkových plynů z celého hospodářství nejméně o 40 %. Tento cíl napomůže k uskutečnění dlouhodobých cílů Pařížské dohody přijaté v roce 2015 v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie (5) a k jeho dosažení by měla přispět všechna odvětví ekonomiky. V odvětví dopravy je nutné přistupovat k prosazování snižování emisí a energetické účinnosti komplexně. Na cestě k nízkoemisní mobilitě by mělo být dosaženo pokroku, a to mimo jiné prostřednictvím výzkumu a zavedení technických novinek, které jsou již dostupné. Řidiče je třeba řádně vyškolit tak, aby řídili co nejefektivněji.

(5)

Aby řidiči mohli vyhovět poptávce vztahující se k trhu silniční dopravy, měly by být předpisy Unie o minimální úrovni výcviku pro řidiče silniční dopravy uplatňovány na všechny řidiče bez ohledu na to, zda vykonávají své povolání jako osoby samostatně výdělečně činné nebo jako zaměstnanci a zda pro jejich vlastní nebo cizí potřebu.

(6)

Cílem pravidel Unie o minimální úrovni výcviku pro řidiče silniční dopravy je zajistit, aby prostřednictvím své kvalifikace získal řidič takové schopnosti, které mu umožní přístup k řidičskému povolání a jeho výkonu.

(7)

Zejména povinnost mít výchozí kvalifikaci a podstupovat pravidelná školení má za cíl zlepšit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a bezpečnost řidiče včetně činností vykonávaných řidičem v době, kdy vozidlo stojí. Navíc má moderní povaha povolání řidiče mezi mladými lidmi vyvolat zájem o toto povolání a usnadnit nábor nových řidičů v době jejich nedostatku.

(8)

Aby se předešlo nerovným podmínkám hospodářské soutěže, měla by se tato směrnice vztahovat na povolání řidiče vykonávané státními příslušníky členských států i státními příslušníky třetích zemí, kteří jsou zaměstnáni nebo využíváni podnikem usazeným v některém členském státě.

(9)

Je žádoucí, aby byli za účelem dodržování zásad práva Unie z oblasti působnosti této směrnice vyjmuti řidiči vozidel používaných k provozování dopravy tam, kde se vliv této dopravy na bezpečnost považuje za méně výrazný nebo kde by požadavky této směrnice ukládaly neúměrné hospodářské nebo sociální břemeno.

(10)

Měly by být stanoveny určité výjimky týkající se situací, kdy řízení není hlavní činností řidiče a kde by povinnost řidiče splňovat požadavky této směrnice představovala pro řidiče nepřiměřenou zátěž. Obecně se má za to, že řízení není hlavní činností řidiče, pokud zabírá méně než 30 % pracovní doby za jeden měsíc.

(11)

Není-li řízení časté, jedná-li se o řízení ve venkovských oblastech a řídí-li řidiči za účelem zásobování vlastního podniku, měly by se uplatňovat výjimky za podmínky, že je zajištěna bezpečnost silničního provozu. Vzhledem k tomu, že v rámci Unie existují ve venkovských oblastech rozdílné geografické a klimatické podmínky i rozdíly v hustotě obyvatelstva, členské státy by měly mít možnost určit, zda lze takové řízení považovat za příležitostné a zda má taková výjimka dopad na bezpečnost silničního provozu, například na základě druhu pozemní komunikace, hustoty provozu nebo přítomnosti zranitelných účastníků silničního provozu.

(12)

Vzhledem k tomu, že vzdálenosti, které musí v rámci své pracovní činnosti pokrýt osoby pracující v zemědělství, zahradnictví, lesnictví, v chovu a rybolovu, jež jsou vyňaty z působnosti této směrnice, se mohou napříč Unií lišit, mělo by být ponecháno na členských státech, aby ve svém vnitrostátním právu stanovily maximální přípustné vzdálenosti stanovené od místa základny podniku, na něž se budou vztahovat výjimky.

(13)

Za účelem zjištění, zda řidič plní své povinnosti, by měly členské státy řidiči vydat osvědčení odborné způsobilosti (dále jen „osvědčení“), které potvrzuje jeho výchozí kvalifikaci nebo pravidelné školení.

(14)

Členské státy by měly mít možnost volit z několika možností, aby usnadnily provádění ustanovení ve vztahu k výchozí kvalifikaci.

(15)

Za účelem udržení své kvalifikace řidiče by měli mít stávající řidiči povinnost podstupovat pravidelná školení na procvičení schopností podstatných pro výkon jejich povolání.

(16)

Od řidičů, kteří byli osvobozeni od požadavku na výchozí kvalifikaci, by při zachování této výjimky mělo být přesto požadováno, aby absolvovali pravidelná školení s cílem zajistit, aby znalosti, které jsou podstatné pro jejich práci, odpovídaly aktuálnímu stavu.

(17)

Minimální požadavky na výchozí kvalifikaci a pravidelné školení se týkají bezpečnostních pravidel, která je třeba dodržovat při řízení a v době, kdy vozidlo stojí. Rozvoj defenzivní jízdy (předvídání nebezpečí a ohleduplnost vůči ostatním účastníkům provozu na pozemních komunikacích) jde ruku v ruce s hospodárnou spotřebou pohonných hmot, což by mělo mít pozitivní vliv na společnost i na odvětví silniční dopravy.

(18)

Touto směrnicí by neměla být dotčena práva získaná řidičem, který byl před dnem stanoveným pro získání osvědčení, které potvrzuje výchozí kvalifikaci nebo pravidelné školení, držitelem řidičského oprávnění potřebného pro výkon povolání řidiče.

(19)

Pořádat výcvikové kurzy stanovené pro výchozí kvalifikaci a pravidelné školení by měla jen výcviková střediska schválená příslušnými orgány členských států. K zajištění kvality těchto schválených středisek by příslušné orgány měly stanovit harmonizovaná kritéria pro jejich schvalování včetně kritérii osvědčené vysoké úrovně odborné způsobilosti.

(20)

Pořádáním zkoušek stanovených v souvislosti s výchozí kvalifikací a pravidelným školením by měly být pověřeny nejen příslušné orgány členských států, ale také všechny jimi určené subjekty. S ohledem na důležitost této směrnice pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a rovnost podmínek hospodářské soutěže by příslušné orgány členských států měly vykonávat nad těmito zkouškami dozor.

(21)

Členské státy by měly stanovit, že první kurz pravidelného školení má být dokončen a odpovídající osvědčení vydáno do pěti let následujících po dni vydání osvědčení potvrzujícího výchozí kvalifikaci nebo po uplynutí lhůty stanovené pro některé řidiče k uplatnění jejich získaných práv. Mělo by být rovněž možné tyto lhůty zkrátit nebo prodloužit. Po prvním kurzu pravidelného školení by měl řidič procházet dalším pravidelným školením vždy po pěti letech.

(22)

K potvrzení, že řidič jako státní příslušník členského státu je držitelem jednoho z osvědčení stanovených touto směrnicí, a k usnadnění vzájemného uznávání různých osvědčení by měly členské státy připojit harmonizovaný kód Unie stanovený pro tento účel spolu s dobou platnosti kódu buď k řidičskému průkazu, nebo k průkazu kvalifikace řidiče vzájemně uznávanému členskými státy, jehož harmonizovaný vzor je stanoven v příloze II této směrnice. Tento průkaz by měl s ohledem na význam oprávnění, která uděluje, pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a na rovnost podmínek hospodářské soutěže, splňovat stejné bezpečnostní požadavky jako řidičský průkaz.

(23)

Členské státy by si ve spolupráci s Komisí měly elektronicky vyměňovat informace o osvědčeních. Měly by zřídit nezbytnou elektronickou platformu, při čemž by měly vzít v potaz analýzu nákladů a přínosů, kterou vypracovala Komise, včetně možnosti rozšířit síť řidičských průkazů EU zavedenou na základě směrnice 2006/126/ES Evropského parlamentu a Rady (6). Členským státům to, kromě jiných výhod, umožní snadný přístup k informacím o absolvovaném školení, jež není uvedeno v řidičském průkazu řidiče. Je důležité, aby členské státy a Komise vyvinuly úsilí o další rozvoj této funkce, s cílem umožnit přístup do platformy v reálném čase během silničních kontrol.

(24)

Vzhledem k vývoji v oblasti školení a vzdělávání a za účelem zvýšení přínosu této směrnice k bezpečnosti silničního provozu a relevance školení pro řidiče by měla být ve výcvikových kurzech probírána témata týkající se bezpečnosti silničního provozu, jako je vnímání rizik, ochrana zranitelných účastníků silničního provozu, zejména chodců, cyklistů a osob s omezenou pohyblivostí, palivově úsporné řízení, řízení v extrémních povětrnostních podmínkách a přeprava mimořádného nákladu. V této souvislosti by se kurzy měly týkat rovněž inteligentních dopravních systémů a měly by být aktualizovány za účelem přizpůsobení se technologickému vývoji.

(25)

Členským státům je nutno poskytnout jasnou možnost zlepšit a modernizovat praxi školení s využitím nástrojů informačních a komunikačních technologií (IKT), jako je e-learning a kombinované učení, pro část školení při současném zajištění jeho kvality. Při zlepšování a modernizaci postupů školení s využitím nástrojů IKT je třeba vzít v potaz skutečnost, že některá specifická témata vyžadují praktický výcvik a pomocí těchto výukových nástrojů je nelze řádně vyložit, například nasazování sněhových řetězů nebo zabezpečování nákladů či jiné prvky školení, při nichž je důležitá praktická část. Praktický výcvik může, ale nemusí, spočívat v řízení. Podstatná část školení požadovaného podle této směrnice by měla probíhat ve schváleném výcvikovém středisku.

(26)

Aby byl zajištěn soulad mezi různými formami školení požadovanými podle právních předpisů Unie, měly by mít členské státy možnost kombinovat různé druhy relevantního školení: například by měly mít možnost spojit školení zaměřené na přepravu nebezpečných věcí, na zvyšování povědomí o problematice zdravotního postižení nebo na přepravu zvířat se školením stanoveným v této směrnici.

(27)

Aby rozdíly v postupech jednotlivých členských států nebránily vzájemnému uznávání a neomezovaly právo řidičů absolvovat pravidelné školení v členském státě, kde pracují, měly by mít orgány členských států povinnost vydat průkaz kvalifikace řidiče v podobě předepsané standardním vzorem vyobrazeným v příloze II této směrnice, jenž zajistí vzájemné uznání každému řidiči, který splňuje požadavky této směrnice, pokud dokončené školení nelze vyznačit do řidičského průkazu.

(28)

Používání osvědčení řidiče řidiči ze třetích zemí jako dokladu o dodržení požadavků na školení by mohlo představovat překážku pro řidiče v případě, že dopravce vrátí osvědčení vydávajícím orgánům, zejména pokud si řidiči přejí uzavřít pracovní poměr v jiném členském státě. Aby se předešlo situacím, kdy řidiči za takových okolností musí při uzavření nového pracovního poměru svůj výcvik opakovat, členské státy by měly být vybízeny ke spolupráci a k výměně informací o kvalifikaci řidičů.

(29)

Zvláštní ustanovení o vydávání osvědčení by měla být stanovena pro řidiče, na které se vztahuje tato směrnice a kteří jsou státními příslušníky třetích zemí.

(30)

Za účelem přizpůsobení této směrnice vědeckému a technickému pokroku by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské Unie, pokud jde o změny příloh I a II této směrnice. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (7). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(31)

Jelikož cílů této směrnice, totiž stanovení celounijní úrovně výchozí kvalifikace a pravidelného školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu přeshraniční povahy silniční dopravy a otázek, které má tato směrnice řešit, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(32)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy IV ve vnitrostátním právu a den jejich použitelnosti,

a)

státními příslušníky členského státu; a

b)

státními příslušníky třetích zemí, kteří jsou zaměstnáni nebo využíváni podnikem usazeným v některém členském státě,

—

vozidla, pro která je požadováno řidičské oprávnění skupiny C1, C1 + E, C nebo C + E podle definice ve směrnici 2006/126/ES nebo řidičské oprávnění uznávané jako rovnocenné,

—

vozidla, pro která je požadováno řidičské oprávnění skupiny D1, D1 + E, D nebo D + E podle definice ve směrnici 2006/126/ES nebo řidičské oprávnění uznávané jako rovnocenné.

a)

řidiči, kteří jsou držiteli řidičského průkazu s oprávněním skupiny D1, D1 + E, D nebo D + E nebo řidičského průkazu uznávaného jako rovnocenný a vydaného nejpozději 9. září 2008;

b)

řidiči, kteří jsou držiteli řidičského průkazu s oprávněním skupiny C1, C1 + E, C nebo C + E nebo řidičského průkazu uznávaného jako rovnocenný a vydaného nejpozději 9. září 2009.