EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 01971L0127-20040501
Council Directive of 1 March 1971 on the approximation of the laws of the Member States relating to the rear-view mirrors of motor vehicles (71/127/EEC)
Consolidated text: Council Directive of 1 March 1971 on the approximation of the laws of the Member States relating to the rear-view mirrors of motor vehicles (71/127/EEC)
Council Directive of 1 March 1971 on the approximation of the laws of the Member States relating to the rear-view mirrors of motor vehicles (71/127/EEC)
1971L0127 — CS — 01.05.2004 — 010.001
Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah
SMĚRNICE RADY ze dne 1. března 1971 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zpětných zrcátek motorových vozidel (Úř. věst. L 068, 22.3.1971, p.1) |
Ve znění:
|
|
Úřední věstník |
||
No |
page |
date |
||
L 239 |
1 |
22.9.1979 |
||
L 90 |
1 |
29.3.1985 |
||
L 327 |
49 |
22.11.1986 |
||
L 192 |
43 |
11.7.1987 |
||
L 147 |
77 |
14.6.1988 |
Ve znění:
Akt o přistoupení Dánska, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska |
L 73 |
14 |
27.3.1972 |
|
L 291 |
17 |
19.11.1979 |
||
L 302 |
23 |
15.11.1985 |
||
C 241 |
21 |
29.8.1994 |
||
L 236 |
33 |
23.9.2003 |
SMĚRNICE RADY
ze dne 1. března 1971
o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zpětných zrcátek motorových vozidel
(71/127/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru ( 2 ),
vzhledem k tomu, že technické požadavky, které musí motorová vozidla podle vnitrostátních právních předpisů splňovat, se mimo jiné vztahují na zpětná zrcátka;
vzhledem k tomu, že se tyto požadavky v jednotlivých členských státech liší; že je proto nutné, aby všechny členské státy zavedly stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů, zejména aby bylo možné použít u všech typů vozidel postup EHS schvalování typu, který je předmětem směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel ( 3 );
vzhledem k tomu, že předpisy o zpětných zrcátkách by měly stanovit požadavky nejen na montáž zrcátek na vozidlo, ale také na jejich konstrukci;
vzhledem k tomu, že harmonizovaný postup schvalování typu zpětných zrcátek umožní každému členskému státu ověřovat plnění společných požadavků na konstrukci a zkoušení a informovat o výsledku ostatní členské státy zasláním kopie certifikátu schválení typu konstrukční části vystaveného pro každý typ zpětného zrcátka; že umístění značky EHS schválení typu konstrukční části na všechna zrcátka, která byla vyrobena ve shodě se schváleným typem, vyloučí nutnost technického ověření těchto zrcátek v ostatních členských státech,
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
1. Každý členský stát udělí schválení typu pro každý typ zpětného zrcátka, který splňuje požadavky na konstrukci a zkoušení stanovené v ►M2 příloze II ◄ .
2. Členský stát, který uděluje schválení typu, přijme podle potřeby a popřípadě ve spolupráci s příslušnými orgány ostatních členských států nezbytná opatření k ověření, že vyráběné typy jsou shodné se schváleným typem. Toto ověření se omezí na namátkovou kontrolu.
Článek 2
Pro každý typ zpětného zrcátka, který schválí podle článku 1, přidělí členské státy výrobci nebo jeho pověřenému zástupci značku EHS schválení typu konstrukční části podle vzoru uvedeného v ►M2 dodatku 2 k příloze II ◄ .
Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření, aby zabránily užívání značek, které by mohly vést k záměně zpětných zrcátek, jejichž typ byl schválen podle článku 1, s jinými zrcátky.
Článek 3
1. Členské státy nesmějí zakázat uvedení zpětných zrcátek na trh z důvodů týkajících se jejich konstrukce nebo funkčního principu, pokud jsou opatřena značkou EHS schválení typu konstrukční části.
2. Toto ustanovení však nebrání členskému státu, aby taková opatření přijal proti zpětným zrcátkům, která jsou opatřena značkou EHS schválení typu konstrukční části, jestliže soustavně nevykazují shodu se schváleným typem.
O přijatých opatřeních dotyčný členský stát neprodleně uvědomí ostatní členské státy a Komisi a uvede důvody svého rozhodnutí. Rovněž se použije článek 5.
Neshodnost se schváleným typem ve smyslu prvního pododstavce nastane, pokud nejsou splněny požadavky ►M2 příloze II ◄ .
Článek 4
Příslušný orgán každého členského státu zašle do jednoho měsíce příslušným orgánům ostatních členských států kopie certifikátu schválení typu konstrukční části pro každý typ zpětného zrcátka, pro který schválení typu udělil nebo udělit odmítl.
Článek 5
1. Pokud členský stát, který udělil EHS schválení typu konstrukční části, zjistí, že se více zpětných zrcátek opatřených touž značkou schválení typu konstrukční části neshoduje s typem, který byl schválen, přijme nezbytná opatření, aby byla znovu zajištěna shodnost vyráběných zařízení se schváleným typem. O přijatých opatřeních, která mohou vést až k odejmutí EHS schválení typu konstrukční části, uvědomí příslušný orgán dotyčného státu příslušné orgány ostatních členských států. Stejná opatření tento orgán přijme, jestliže je o takové neshodnosti informován příslušnými orgány jiného členského státu.
2. Příslušné orgány členských států se do jednoho měsíce vzájemně informují o každém odejmutí EHS schválení typu s uvedením důvodů.
3. Pokud členský stát, který udělil EHS schválení typu, popírá závadu ve shodnosti, o které byl uvědoměn, usilují dotyčné členské státy o urovnání sporu. Průběžně o tom informují Komisi. V případě potřeby uskuteční Komise vhodná jednání s cílem dosáhnout urovnání sporu.
Článek 6
Veškerá rozhodnutí o odmítnutí nebo odejmutí schválení typu konstrukční části pro typ zpětného zrcátka nebo o zákazu jeho užívání, učiněná na základě předpisů přijatých k provedení této směrnice, musí být podrobně odůvodněna. Rozhodnutí se oznamuje dotčené osobě s uvedením možnosti podat opravné prostředky, která jsou jí podle platných právních předpisů členských států k dispozici, a o lhůtách pro jejich podání.
Článek 7
1. Od 1. října 1985 nesmějí členské státy z důvodů týkajících se zpětných zrcátek
— odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vydat doklad uvedený v čl. 10 odst. 1 třetí odrážce směrnice 70/156/EHS nebo udělit vnitrostátní schválení typu pro typ motorového vozidla, ani
— zakázat první uvedení vozidla do provozu,
pokud zpětná zrcátka tohoto typu vozidla nebo těchto vozidel splňují požadavky této směrnice;
— odmítnout udělit EHS schválení typu konstrukční části nebo vnitrostátní schválení typu pro typ zpětného zrcátka, pokud tato zpětná zrcátka splňují požadavky této směrnice, ani
— zakázat uvedení na trh zpětných zrcátek opatřených značkou EHS schválení typu konstrukční části vydanou v souladu s požadavky této směrnice, na trh.
2. Od 1. října 1986 členské státy
— nesmějí již vydat doklad uvedený v čl. 10 odst. 1 třetí odrážce směrnice 70/156/EHS pro typ vozidla, jehož zpětná zrcátka nesplňují požadavky této směrnice,
— mohou odmítnout udělit vnitrostátní schválení typu pro typ vozidla, jehož zpětná zrcátka nesplňují požadavky této směrnice,
— nesmějí již udělit EHS schválení typu konstrukční části pro typ zpětného zrcátka, pokud nesplňuje požadavky této směrnice,
— mohou odmítnout udělit vnitrostátní schválení typu konstrukční části pro typ zpětného zrcátka, pokud nesplňuje požadavky této směrnice.
3. Od 1. října 1988 mohou členské státy zakázat první uvedení do provozu vozidel, s výjimkou vozidel uvedených v bodě 2.1.3 přílohy III, jejichž zpětná zrcátka nesplňují požadavky této směrnice.
Od 1. října 1992 mohou členské státy zakázat první uvedení do provozu vozidel uvedených v bodě 2.1.3 přílohy III, jejichž zpětná zrcátka nesplňují požadavky této směrnice. Mohou také zakázat uvedení na trh zpětných zrcátek, která nejsou opatřena značkou schválení typu konstrukční části vydanou v souladu s požadavky této směrnice.
Článek 7a
Členské státy nesmějí odmítnout ani zakázat prodej, registraci, uvedení do provozu nebo užívání motorových vozidel z důvodu týkajících se jejich zpětných zrcátek, pokud splňují požadavky uvedené v přílohách.
Článek 8
Pro účely této směrnice se „vozidlem“ rozumí každé motorové vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích, s karoserií nebo bez karoserie, které má nejméně čtyři kola a maximální konstrukční rychlost vyšší než 25 km/h, s výjimkou kolejových vozidel, zemědělských traktorů a strojů a strojů pro veřejné práce.
Článek 9
Změny nezbytné pro přizpůsobení požadavků příloh I, II a III technickému pokroku se přijímají postupem stanoveným v článku 13 směrnice Rady ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel.
Článek 10
1. Členské státy uvedou v účinnost předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 18 měsíců od jejího oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.
2. Členské státy zajistí, aby Komisi bylo sděleno znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 11
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA 1
DEFINICE
1. |
„Zpětným zrcátkem“ se rozumí zařízení, jehož účelem je poskytovat jasný pohled směrem dozadu a do strany vozidla v polích výhledu podle bodu 5 přílohy III, s výjimkou složitých optických systémů, jako jsou periskopy. |
2. |
„Vnitřním zpětným zrcátkem“ se rozumí zařízení podle bodu 1, které může být namontováno v prostoru pro cestující ve vozidle. |
3. |
„Vnějším zpětným zrcátkem“ se rozumí zařízení podle bodu 1, které může být namontováno na vnějším povrchu vozidla. |
4. |
„Kontrolním zpětným zrcátkem“ se rozumí jiné zpětné zrcátko než zařízení typu podle bodu 1, které může být namontováno uvnitř nebo vně vozidla za účelem poskytnutí jiných polí výhledu, než které jsou definovány v bodu 5 přílohy III. |
5. |
„Typem zpětného zrcátka“ se rozumějí zařízení, která se významně neliší v těchto zásadních hlediscích:
|
6. |
„Třídou zpětných zrcátek“ se rozumějí všechna zařízení, která mají jednu nebo více společných vlastností nebo funkcí. Zrcátka jsou klasifikována takto:
|
7. |
„Poloměrem r“ se rozumí střední hodnota poloměrů křivosti měřených na odrazném povrchu metodou podle bodu 2 dodatku k této příloze. |
8. |
„Hlavními poloměry křivosti v jednom bodě na odrazném povrchu (r i)“ se rozumějí hodnoty získané pomocí přístroje definovaného v dodatku 1 a naměřené na oblouku odrazného povrchu procházejícím středem zrcátka rovnoběžně s úsečkou b definovanou v bodu 2.2.1 přílohy II a na oblouku kolmém k této úsečce. |
9. |
„Poloměrem křivosti v jednom bodě na odrazném povrchu (r p)“ se rozumí aritmetický průměr hlavních poloměrů křivosti r i a r' i, tj.:
|
10. |
„Středem odrazného povrchu“ se rozumí těžiště viditelné plochy odrazného povrchu. |
11. |
„Poloměrem křivosti součástí zpětného zrcátka“ se rozumí poloměr c oblouku kružnice, který se nejvíce přibližuje zakřivenému tvaru dotyčné součásti. |
12. |
„Zornými body řidiče“ se rozumějí dva body vzdálené od sebe 65 mm a nacházející se 635 mm svisle nad R-bodem sedadla řidiče definovaným v dodatku 2 k této příloze. Přímka spojující tyto body je kolmá ke střední podélné svislé rovině vozidla. Střed úsečky spojující oba zorné body leží v podélné svislé rovině, která musí procházet středem konstrukční polohy sedění řidiče podle údaje výrobce. |
13. |
„Ambinokulárním viděním“ se rozumí celkové pole výhledu získané složením monokulárních polí výhledu pravého a levého oka (viz obrázek).
|
14. |
„Typem vozidla z hlediska zpětných zrcátek“ se rozumějí motorová vozidla, která se neliší v těchto zásadních hlediscích:
|
15. |
„Vozidly kategorií M1, M2, M3, N1, N2 a N3“ se rozumějí vozidla definovaná v příloze I směrnice 70/156/EHS. |
Dodatek 1 k příloze I
POSTUP URČENÍ POLOMĚRU KŘIVOSTI r ODRAZNÉHO POVRCHU ZPĚTNÉHO ZRCÁTKA
1. MĚŘENÍ
1.1 Zařízení
Použije se „sférometr“ znázorněný na obrázku 1.
1.2 Měřicí body
1.2.1 |
Hlavní poloměry křivosti se měří ve třech bodech ležících co nejblíže polohám v jedné třetině, polovině a dvou třetinách vzdálenosti na oblouku odrazného povrchu procházejícím středem zrcátka a rovnoběžném s úsečkou b nebo na oblouku procházejícím středem zrcátka, který je k úsečce b kolmý, je-li tento oblouk delší. |
1.2.2 |
Není-li vzhledem k rozměrům zrcátka možné dosáhnout měření ve směrech definovaných v bodu 8 této přílohy, mohou technické zkušebny odpovědné za zkoušky provést měření podle tohoto bodu ve dvou kolmých směrech co nejbližších výše předepsaným směrům. |
2. VÝPOČET POLOMĚRU KŘIVOSTI r
Poloměr r vyjádřený v mm se vypočte podle vzorce:
,
kde:
r p1 |
= |
je poloměr křivosti v prvním měřicím bodu, |
r p2 |
= |
je poloměr křivosti v druhém měřicím bodu, |
r p3 |
= |
je poloměr křivosti v třetím měřicím bodu. |
Obrázek 1
Dodatek 2 k příloze I
POSTUP PRO URČENÍ H-BODU A PRO OVĚŘENÍ VZÁJEMNÉ POLOHY R-BODU A H-BODU
Pro tento účel jsou použitelné odpovídající části přílohy III směrnice 77/649/EHS.
PŘÍLOHA II
KONSTRUKČNÍ POŽADAVKY A ZKOUŠKY POŽADOVANÉ PRO EHS SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI PRO ZPĚTNÁ ZRCÁTKA
1. OBECNÉ POŽADAVKY
1.1 |
Všechna zpětná zrcátka musí být seřiditelná. |
1.2 |
Okraj odrazného povrchu musí být uložen v ochranném krytu (ochranném pouzdře apod.), který musí být na svém obvodu ve všech bodech a ve všech směrech zaoblen s poloměrem křivosti c rovným 2,5 mm nebo větším. Vyčnívá-li odrazný povrch z ochranného pouzdra, nesmí být poloměr křivosti c okraje vyčnívající části menší než 2,5 mm a odrazný povrch musí být možno zasunout do ochranného pouzdra silou 50 N, kterou se působí v místě největšího vyčnívání z ochranného pouzdra vodorovným směrem přibližně rovnoběžným se střední podélnou rovinou vozidla. |
1.3 |
Je-li zpětné zrcátko namontováno na rovinném povrchu, musí mít všechny jeho části bez ohledu na polohu seřízení zrcátka poloměr křivosti c nejméně 2,5 mm, včetně částí, které po zkoušce podle bodu 4.2 zůstanou spojeny s držákem zrcátka a kterých se může za statického stavu dotknout koule o průměru 165 mm u vnitřních zpětných zrcátek nebo o průměru 100 mm u vnějších zpětných zrcátek.
|
1.4 |
Zařízení pro připevnění zpětného zrcátka k vozidlu musí být navrženo tak, aby válec o poloměru 50 mm, jehož osu tvoří osa nebo některá z os otáčení zajišťující vychýlení zpětného zrcátka ve směru možného nárazu, protínal alespoň část povrchu, k němuž je zařízení připevněno. |
1.5 |
U vnějších zpětných zrcátek se na části uvedené v bodech 1.2 a 1.3 odpovídající požadavky nevztahují, jsou-li tyto části zhotoveny z materiálu, jehož tvrdost není větší než 60 podle Shoreho stupnice A. |
1.6 |
U částí vnitřních zpětných zrcátek, které jsou zhotoveny z materiálu o tvrdosti menší než 50 podle Shoreho stupnice A a které jsou namontovány na tuhém držáku, se požadavky bodů 1.2 a 1.3 vztahují jen na držák. |
2. ROZMĚRY
2.1 Vnitřní zpětná zrcátka (třída I)
Rozměry odrazného povrchu musí být takové, aby bylo možné do něj vepsat obdélník o délce jedné strany 4 cm a délce druhé strany a, kde:
2.2 Hlavní vnější zpětná zrcátka (třídy II a III)
2.2.1 |
Rozměry odrazného povrchu musí být takové, aby bylo možné do něj vepsat: — obdélník o výšce 4 cm a délce základny, která, měřená v centimetrech, má hodnotu a. — úsečku, která je rovnoběžná s výškou obdélníku a jejíž délka, vyjádřená v centimetrech, má hodnotu b. |
2.2.2 |
Minimální hodnoty a a b jsou uvedeny v tabulce:
|
2.3 „Širokoúhlá“ vnější zpětná zrcátka (třída IV)
Obrysy odrazného povrchu musí být jednoduchého geometrického tvaru a jeho rozměry musí být takové, aby zrcátko poskytovalo pole výhledu podle bodu 5.4 přílohy III, v případě nutnosti ve spojení s vnějším zpětným zrcátkem třídy II.
2.4 „Blízkopohledové“ vnější zpětné zrcátko (třída V)
Obrysy odrazného povrchu musí být jednoduchého geometrického tvaru a jeho rozměry musí být takové, aby zrcátko poskytovalo pole výhledu podle bodu 5.5 přílohy III.
3. ODRAZNÝ POVRCH A SOUČINITEL ODRAZIVOSTI
3.1 |
Odrazný povrch zpětného zrcátka musí být buď rovinný, nebo sféricky vypuklý. |
3.2 |
Rozdíly mezi poloměry křivosti
|
3.3 |
Hodnota r nesmí být menší než:
|
3.4 |
Hodnota normálového součinitele odrazivosti, stanoveného metodou popsanou v dodatku I k této příloze nesmí být menší než 40 %. Má-li odrazný povrch dvě polohy („denní“ a „noční“), musí „denní“ poloha dovolovat rozeznávání barev signálů používaných v silniční dopravě. Hodnota normálového součinitele odrazivosti při „noční“ poloze nesmí být menší než 4 %. |
3.5 |
Při běžném užívání si musí odrazný povrch zachovat vlastnosti uvedené v bodu 3.4 i po delším vystavení nepříznivým povětrnostním podmínkám. |
4. ZKOUŠKY
4.1 |
Zpětná zrcátka se podrobí zkouškám podle bodů 4.2 a 4.3.
|
4.2 |
Rázová zkouška 4.2.1 Popis zkušebního zařízení
4.2.2 Popis zkoušky
|
4.3 |
Ohybová zkouška ochranného pouzdra připevněného ke stopce
|
5. VÝSLEDKY ZKOUŠKY
5.1 |
Při zkouškách podle bodu 4.2 musí kyvadlo po nárazu pokračovat v kyvu tak, aby průmět polohy, kterou zaujímá rameno na spouštěcí rovinu, svíral se svislicí úhel nejméně 20°. Přesnost měření úhlu musí být v rozmezí ± 1°.
|
5.2 |
Jestliže se u zpětných zrcátek přilepených na čelní sklo při zkouškách podle bodu 4.2 ulomí držák zrcátka, nesmí zbývající část přečnívat od základny více než o 1 cm, přičemž konfigurace zbytku po zkoušce musí vyhovovat podmínkám stanoveným v bodu 1.3. |
5.3 |
Při zkouškách podle bodů 4.2 a 4.3 se odrazný povrch zrcátka nesmí rozbít. Rozbití odrazného povrchu je však přípustné, je-li splněna některá z těchto podmínek:
|
Dodatek 1 k příloze II
ZKUŠEBNÍ POSTUP PRO URČENÍ ODRAZIVOSTI
1. DEFINICE
1.1 |
Standardní osvětlovací zdroj CIE A ( 4 ): kolorimetrický osvětlovací zdroj představující černé těleso při T68 = 2855,6 K |
1.2 |
Standardní zdroj CIE A (4) : plynem plněná žárovka s wolframovým vláknem s provozní teplotou barvy T68 = 2855,6 K. |
1.3 |
Standardní kolorimetrický pozorovací přístroj CIE 1931 (4) : přijímač záření, jehož kolorimetrické charakteristiky odpovídají hodnotám spektrálních trichromatických složek (λ), (λ), (λ) (viz tabulku). |
1.4 |
Spektrální trichromatické složky CIE (4) : trichromatické hodnoty spektrálních složek izoenergetického spektra v systému CIE (XYZ). |
1.5 |
Fotopické vidění (4) : vidění normálním okem, je-li přizpůsobeno hladinám jasu nejméně několika kandel na čtvereční metr. |
2. PŘÍSTROJ
2.1 Obecně
Přístroj se skládá ze zdroje světla, držáku zkoušeného vzorku, přijímače s fotosnímačem a indikátorem (viz obrázek 1) a z prostředků k potlačení účinku vnějšího světla.
Přijímač může obsahovat Ulbrichtovu kouli usnadňující měření odrazivosti nerovinných (vypuklých) zrcátek (viz obrázek 2).
2.2 Spektrální charakteristiky světelného zdroje a přijímače
Světelným zdrojem je standardní zdroj CIE A spojený s optickým systémem zajišťujícím téměř rovnoběžný svazek světelných paprsků. K udržování stálého napětí na žárovce za provozu přístroje se doporučuje použít stabilizátor napětí.
Přijímač musí obsahovat fotosnímač se speciální odezvou úměrnou fotopické světelné účinnosti standardního kolorimetrického pozorovacího přístroje CIE (1931) (viz tabulku). Lze použít též jinou kombinaci osvětlovacího zdroje s filtrem a přijímačem, která poskytuje celkově rovnocenné výsledky jako standardní osvětlovací zdroj CIE A a fotopické vidění. Používá-li se v přijímači Ulbrichtova koule, musí být vnitřní povrch koule opatřen povlakem matné (difuzní) spektrálně neselektivní bílé barvy.
2.3 Geometrické podmínky
Svazek dopadajících světelných paprsků musí svírat s kolmicí na zkoušený povrch pokud možno úhel Θ 0,44 ± 0,09 rad (neboli 25 ± 5°) a nesmí překročit horní mezní hodnotu (tj. 0,53 rad neboli 30°). Osa přijímače musí s touto kolmicí svírat úhel Θ rovnající se úhlu dopadajícího svazku světelných paprsků (viz obrázek 1). Svazek dopadajících světelných paprsků musí mít při dopadu na zkušební povrch průměr nejméně 19 mm. Odrážený svazek paprsků nesmí být širší než citlivá plocha fotosnímače, nesmí pokrývat méně než 50 % této plochy a musí pokud možno překrývat stejnou část plochy jako svazek paprsků použitý při kalibraci přístroje.
Používá-li se v přijímači Ulbrichtova koule, musí být její průměr nejméně 127 mm. Otvory ve stěně koule pro vzorek a dopadající svazek paprsků musí být dostatečně velké, aby umožňovaly plný průchod dopadajícího i odraženého svazku paprsků. Fotosnímač musí být umístěn tak, aby přímo nezachycoval světlo dopadajícího ani odraženého svazku paprsků.
2.4 Elektrické charakteristiky soustavy fotosnímač-indikátor
Výstup fotosnímače udávaný indikátorem musí být lineární funkcí svítivosti na fotocitlivé ploše. Musí být zajištěny prostředky (elektrické nebo optické, popř. obojí) k usnadnění nulovacího a kalibračního seřizování. Tyto prostředky nesmějí ovlivnit linearitu nebo spektrální charakteristiky přístroje. Přesnost soustavy přijímač-indikátor musí být v rozmezí ± 2 % plné výchylky nebo ± 10 % měřené hodnoty, podle toho, která hodnota je menší.
2.5 Držák zkoušeného vzorku
Tento mechanismus musí umožňovat umístění zkušebního vzorku tak, aby se osy ramene zdroje a přijímače protínaly na odrazném povrchu. Tento odrazný povrch může být uvnitř vzorku zrcátka nebo na některé z jeho stran, podle toho, zda jde o typ zpětného zrcátka s prvním povrchem, druhým povrchem nebo o hranolové zrcátko sklopného typu.
3. POSTUP
3.1 Metoda přímé kalibrace
U metody přímé kalibrace se jako porovnávací etalon užívá vzduch. Tato metoda se používá u přístrojů konstruovaných tak, že dovolují kalibraci v rozsahu 100 % stupnice zapojením přijímače přímo do osy světelného zdroje (viz obrázek 1).
Tato metoda dovoluje v určitých případech (např. při měření povrchů s malou odrazivostí) použití mezilehlého kalibračního bodu (mezi 0 a 100 % rozsahu stupnice). V těchto případech je zapotřebí zařadit do optické dráhy neutrální filtr se známou prostupností a seřizovat kalibrační systém, dokud měřič neukazuje procento prostupnosti neutrálního filtru. Před zahájením měření odrazivosti se tento filtr vyjme.
3.2 Metoda nepřímé kalibrace
Metoda nepřímé kalibrace se používá u přístrojů se stálým zdrojem a stálou geometrií přijímače. Je zapotřebí vhodně kalibrovaný a udržovaný etalon odrazivosti. Tímto porovnávacím etalonem má být pokud možno rovinné zrcátko s hodnotou odrazivosti co nejbližší zkoušeným vzorkům.
3.3 Měření rovinných zrcátek
Odrazivost vzorků rovinných zrcátek lze měřit na přístrojích, u nichž se používá přímá nebo nepřímá metoda kalibrace. Hodnota odrazivosti se přímo odečte na stupnici indikátoru.
3.4 Měření nerovinných (vypuklých) zrcátek
Měření odrazivosti nerovinných (vypuklých) zrcátek vyžaduje použití přístrojů s Ulbrichtovou koulí v přijímači (viz obrázek 2). Ukazuje-li indikátor přístroje u etalonového zrcátku s odrazivostí E % počet dílků n e, pak u zrcátka s neznámou odrazivostí bude počet dílků nx odpovídat odrazivosti X % podle vzorce:
Obrázek 1: Obecné schéma reflektometru se znázorněním geometrie pro dvě kalibrační metody
Obrázek 2: Obecné schéma reflektometru s Ulbrichtovou koulí v přijímači
Trichromatické hodnoty spektrálních složek standardního kolorimetrického pozorovacího přístroje CIE 1931 (1)
(Tabulka byla převzata z publikace CIE 50 (45) (1970))
λ [nm] |
(λ) |
(λ) |
(λ) |
380 |
0,001 4 |
0,000 0 |
0,006 5 |
390 |
0,004 2 |
0,000 1 |
0,020 1 |
400 |
0,014 3 |
0,000 4 |
0,067 9 |
410 |
0,043 5 |
0,001 2 |
0,207 4 |
420 |
0,134 4 |
0,004 0 |
0,645 6 |
430 |
0,283 9 |
0,011 6 |
1,385 6 |
440 |
0,348 3 |
0,023 0 |
1,747 1 |
450 |
0,336 2 |
0,038 0 |
1,772 1 |
460 |
0,290 8 |
0,060 0 |
1,669 2 |
470 |
0,195 4 |
0,091 0 |
1,287 6 |
480 |
0,095 6 |
0,139 0 |
0,813 0 |
490 |
0,032 0 |
0,208 0 |
0,465 2 |
500 |
0,004 9 |
0,323 0 |
0,272 0 |
510 |
0,009 3 |
0,503 0 |
0,158 2 |
520 |
0,063 3 |
0,710 0 |
0,078 2 |
530 |
0,165 5 |
0,862 0 |
0,042 2 |
540 |
0,290 4 |
0,954 0 |
0,020 3 |
550 |
0,433 4 |
0,995 0 |
0,008 7 |
560 |
0,594 5 |
0,995 0 |
0,003 9 |
570 |
0,762 1 |
0,952 0 |
0,002 1 |
580 |
0,916 3 |
0,870 0 |
0,001 7 |
590 |
1,026 3 |
0,757 0 |
0,001 1 |
600 |
1,062 2 |
0,631 0 |
0,000 8 |
610 |
1,002 6 |
0,503 0 |
0,000 3 |
620 |
0,854 4 |
0,381 0 |
0,000 2 |
630 |
0,642 4 |
0,265 0 |
0,000 0 |
640 |
0,447 9 |
0,175 0 |
0,000 0 |
650 |
0,283 5 |
0,107 0 |
0,000 0 |
660 |
0,164 9 |
0,061 0 |
0,000 0 |
670 |
0,087 4 |
0,032 0 |
0,000 0 |
680 |
0,046 8 |
0,017 0 |
0,000 0 |
690 |
0,022 7 |
0,008 2 |
0,000 0 |
700 |
0,011 4 |
0,004 1 |
0,000 0 |
710 |
0,005 8 |
0,002 1 |
0,000 0 |
720 |
0,002 9 |
0,001 0 |
0,000 0 |
730 |
0,001 4 |
0,000 5 |
0,000 0 |
740 |
0,000 7 |
0,000 2 (2) |
0,000 0 |
750 |
0,000 3 |
0,000 1 |
0,000 0 |
760 |
0,000 2 |
0,000 1 |
0,000 0 |
770 |
0,000 1 |
0,000 0 |
0,000 0 |
780 |
0,000 0 |
0,000 0 |
0,000 0 |
(1) Zkrácená tabulka. Hodnoty (λ) = V(λ) jsou zaokrouhleny na čtyři desetinná místa. (2) Změněno v roce 1966 ze 3 na 2. |
Dodatek 2 k příloze II
POŽADAVKY NA EHS SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI A ZNAČENÍ ZPĚTNÝCH ZRCÁTEK
1. ŽÁDOST O EHS SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI
1.1 |
Žádost o EHS schválení typu konstrukční části pro typ zpětného zrcátka podává držitel výrobní nebo obchodní značky nebo jeho pověřený zástupce. |
1.2 |
Pro každý typ zpětného zrcátka je nutno k žádosti přiložit:
|
2. NÁPISY
Vzorky typu zpětného zrcátka předkládané k EHS schválení typu konstrukční části musí být opatřeny zřetelně čitelnou a nesmazatelnou výrobní nebo obchodní značkou žadatele a musí mít dostatečnou plochu pro značku EHS schválení typu konstrukční části; tato plocha musí být vyznačena na výkresech podle bodu 1.2.2.
3. EHS SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI
3.1 |
Jestliže typ zpětného zrcátka, který byl předložen v souladu s bodem 1, splňuje požadavky bodů 1 až 5 přílohy II, udělí se pro něj EHS schválení typu konstrukční části a přidělí se mu číslo schválení typu konstrukční části. |
3.2 |
Toto číslo nesmí být přiděleno jinému typu zpětného zrcátka. |
4. ZNAČENÍ
4.1 |
Každé zpětné zrcátko, které se shoduje s typem, pro který bylo uděleno schválení typu konstrukční části podle této směrnice, musí být opatřeno značkou EHS schválení typu konstrukční části. |
4.2 |
Značku EHS schválení typu konstrukční části tvoří obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“ a rozlišovací číslo nebo písmena členského státu, který udělil schválení typu: ►A3 1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, ►A4 5 pro Švédsko, ◄ 6 pro Belgii, ►A5 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, ◄ 9 pro Španělsko, 11 pro Spojené království, ►A4 12 pro Rakousko, ◄ 13 pro Lucembursko, ►A4 17 pro Finsko, ◄ 18 pro Dánsko, ►A5 20 pro Polsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 29 pro Estonsko, 32 pro Lotyšsko, 36 pro Litvu, CY pro Kypr, ◄ ►M4 EL pro Řecko ◄ , IRL pro Irsko, ►A5 MT pro Maltu, ◄ P pro Portugalsko ◄ . V blízkosti obdélníku musí být rovněž umístěno číslo EHS schválení typu konstrukční části. Toto číslo se skládá z čísla schválení typu konstrukční části uvedeného na certifikátu vystaveném pro dotyčný typ (viz dodatek 3), kterému předcházejí dvě číslice udávající pořadové číslo poslední změny směrnice Rady 71/127/EHS ve znění ke dni, kdy bylo EHS schválení typu konstrukční části uděleno. Pořadové číslo změny a číslo schválení typu konstrukční části uvedené na certifikátu se oddělí hvězdičkou. Pořadové číslo této směrnice je 02. ►M3 Pořadové číslo 01 však může být ponecháno u zpětných zrcátek tříd I, II a III, dokud se požadavky na tyto tři třídy zrcátek nezmění. ◄ |
4.3 |
Značku EHS schválení typu konstrukční části doplní značka I, II, III, IV nebo V udávající třídu, do které typ zpětného zrcátka patří. Tato doplňková značka se umístí v jakékoliv vhodné poloze poblíž obdélníku s vepsaným písmenem „e“. |
4.4 |
Značka EHS schválení typu konstrukční části a doplňková značka se nesmazatelně vyznačí na neoddělitelnou část zpětného zrcátka tak, aby byly zřetelně viditelné i po namontování zpětného zrcátka na vozidlo. |
4.5 |
Níže jsou uvedeny čtyři příklady značky EHS schválení typu konstrukční části s doplňkovou značkou. |
Příklady značek EHS schválení typu konstrukční části a doplňkových značek
Příklad č. 1
Zpětné zrcátko opatřené touto značkou EHS schválení typu konstrukční části je zrcátko třídy I (vnitřní zpětné zrcátko), jehož typ byl schválen ve Francii (e2) pod číslem 02*35.
Příklad č. 2
Zpětné zrcátko opatřené touto značkou EHS schválení typu konstrukční části je zrcátko třídy II (vnější zpětné zrcátko), jehož typ byl schválen v Nizozemsku (e4) pod číslem 02*187.
Příklad č. 3
Zpětné zrcátko opatřené touto značkou EHS schválení typu konstrukční části je zrcátko třídy V („blízkopohledové“ vnější zpětné zrcátko), jehož typ byl schválen v Řecku (eGR) pod číslem 02*39.
Příklad č. 4
Zpětné zrcátko opatřené touto značkou EHS schválení typu konstrukční části je zrcátko třídy IV („širokoúhlé“ vnější zpětné zrcátko), jehož typ byl schválen v Itálii (e3) pod číslem 02*1248.
Dodatek 3 k příloze II
VZOR CERTIFIKÁTU EHS SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI PRO ZPĚTNÉ ZRCÁTKO
PŘÍLOHA III
POŽADAVKY NA MONTÁŽ ZPĚTNÝCH ZRCÁTEK NA VOZIDLA
1. OBECNĚ
1.1 |
Zpětná zrcátka musí být namontována takovým způsobem, aby zrcátko významně neměnilo změřené pole výhledu nebo aby se nechvělo takovou měrou, že by mohlo být příčinou nesprávné interpretace obrazu vnímaného řidičem. |
1.2 |
Podmínky uvedené v bodu 1.1 musí být dodrženy při pohybu vozidla rychlostí do 80 % jeho maximální konstrukční rychlosti, avšak nejvýše 150 km/h. |
1.3 |
Vozidla, kterým bylo uděleno EHS schválení typu z hlediska montáže zpětných zrcátek podle této směrnice, mohou být zcela nebo zčásti vybavena zpětnými zrcátky třídy I, II nebo III majícími v čísle schválení typu konstrukční části pořadové číslo 01, dokud se požadavky na tyto tři třídy zrcátek nezmění. |
2. POČET
2.1 Minimální počet povinných zpětných zrcátek
2.1.1 |
Pole výhledu stanovená v bodu 5 musí být zajištěna minimálním počtem povinných zpětných zrcátek podle tabulky:
|
2.1.2 |
V případě vozidel kategorie M1 a N1 však platí:
|
2.1.3 |
Jestliže však ►M5 u vozidel kategorie N2 a N3 ◄ konstrukce technicky znemožňuje dosažení polí výhledu podle bodů 5.3.2.2 a 5.4 a je-li zpětné zrcátko třídy IV namontováno na stejném držáku jako zpětné zrcátko třídy II, může být zpětné zrcátko třídy II nahrazeno zpětným zrcátkem třídy III. Tato výjimka platí pouze do 1. října 1992. |
2.1.4 |
Zpětné zrcátko třídy IV je pro všechna vozidla kategorie N 2 maximální hmotnosti do 7,5 t povinné, jestliže povinné zpětné zrcátko třídy II namontované na stejnou stranu není vypuklé. |
2.2 Maximální počet nepovinných zpětných zrcátek
2.2.1 |
U vozidel kategorií M1 a N1 je přípustné vnější zpětné zrcátko namontované na opačné straně vozidla, než na které je namontováno povinné vnější zpětné zrcátko podle bodu 2.1.1. |
2.2.2 |
U vozidel kategorie N 2 o maximální hmotnosti do 7,5 t a u vozidel kategorií M 2 a M 3 je přípustné vnější zpětné zrcátko třídy V. |
2.2.3 |
U vozidel kategorií N2 a N3 je přípustné vnitřní zpětné zrcátko. |
2.2.4 |
U vozidel kategorie N 2 o maximální hmotnosti do 7,5 t a u vozidel kategorií M 2 a M 3 je přípustné vnější zpětné zrcátko třídy IV. |
2.2.5 |
Zpětná zrcátka podle bodů 2.2.1 a 2.2.4 musí splňovat požadavky této směrnice. Na zpětná zrcátka podle bodu 2.2.3 se však nevztahuje bod 5 této přílohy. |
2.2.6 |
Tato směrnice se nevztahuje na kontrolní zpětná zrcátka podle bodu 4 přílohy I. Tato vnější zpětná zrcátka však musí být namontována nejméně 2 m nad vozovkou, jestliže zatížení vozidla odpovídá jeho maximální přípustné celkové hmotnosti. |
3. UMÍSTĚNÍ
3.1 |
Zpětná zrcátka musí být umístěna tak, aby řidič sedící na sedadle v obvyklé jízdní poloze měl jasný výhled na silnici za vozidlem a do strany (stran) vozidla. |
3.2 |
Vnější zpětná zrcátka musí být viditelná bočními okny nebo částí čelního skla stíranou stíračem. Z konstrukčních důvodů se však tento požadavek nevztahuje na vnější zpětná zrcátka namontovaná na pravé straně vozidel kategorií M2 a M3 v členských státech s pravostranným provozem a na levé straně vozidel stejných kategorií v členských státech s levostranným provozem. |
3.3 |
Pro každé vozidla v provedení podvozku s kabinou, u kterého se měří pole výhledu, musí být výrobcem uvedeny největší a nejmenší šířky karoserie a v případě potřeby simulovány maketou čelního panelu. Veškeré konfigurace vozidla a zpětných zrcátek uvažované při zkouškách musí být uvedeny v certifikátu EHS schválení typu vozidla z hlediska montáže zpětných zrcátek (viz dodatek). |
3.4 |
Předepsané vnější zpětné zrcátko na straně řidiče musí být umístěno tak, aby úhel mezi střední podélnou svislou rovinou vozidla a svislou rovinou procházející středem zpětného zrcátka a středem úsečky dlouhé 65 mm, která spojuje oba zorné body řidiče, nebyl větší než 55°. |
3.5 |
Zpětná zrcátka nesmějí přečnívat před vnější obrys karoserie vozidla podstatně více, než je nezbytné k splnění požadavků na pole výhledu stanovených v bodu 5. |
3.6 |
Je-li spodní okraj vnějšího zpětného zrcátka při plně zatíženém vozidle vzdálen od vozovky méně než 2 m, nesmí toto zpětné zrcátko přečnívat celkovou šířku vozidla, měřenou bez vnějších zrcátek, o více než 0,2 m. |
3.7 |
Zpětná zrcátka třídy V musí být na vozidlech namontována tak, aby bez ohledu na jejich polohu po seřízení žádná část těchto zpětných zrcátek nebo jejich držáků nebyla níže než 2 m nad vozovkou, jestliže zatížení vozidla odpovídá jeho maximální přípustné celkové hmotnosti. Tato zpětná zrcátka nesmí být namontována na vozidlech, u nichž výška kabiny je taková, že tento požadavek nemůže být splněn. |
3.8 |
Za podmínek stanovených v bodech 3.5, 3.6 a 3.7 mohou zpětná zrcátka překročit maximální přípustnou šířku vozidla. |
4. SEŘIZOVÁNÍ
4.1 |
Řidič musí být schopen seřizovat vnitřní zpětné zrcátko ze své jízdní polohy. |
4.2 |
Vnější zpětné zrcátko umístěné na straně řidiče musí být možno seřizovat zevnitř vozidla při zavřených dveřích, okno může být otevřené. Poloha zrcátka se však může aretovat zvenčí. |
4.3 |
Bod 4.2 se nevztahuje na vnější zpětná zrcátka, která po vysunutí ze sklopené polohy mohou být bez seřizování vrácena do původní polohy. |
5. POLE VÝHLEDU
5.1 Obecně
Níže definovaná pole výhledu se vztahují k ambinokulárnímu vidění, přičemž oči jsou v poloze „zorných bodů řidiče“ definovaných v bodu 12 přílohy 1. Pole výhledu se stanoví na vozidle v provozním stavu podle bodu 2.6 přílohy 1 směrnice 70/156/EHS, rozšířeném o jednoho cestujícího hmotnosti 75 kg ± 1 % na předním sedadle. Pole výhledu se stanoví průhledem oken, jejichž celkový součinitel průchodu světla měřený kolmo k povrchu je nejméně 70 %.
5.2 Vnitřní zpětná zrcátka (třída I)
Pole výhledu musí být takové, aby řidič byl schopen vidět přinejmenším 20 m širokou rovinnou a vodorovnou část vozovky, která má střed na střední podélné svislé rovině vozidla a sahá od místa vzdáleného 60 m za zornými body řidiče k obzoru (obrázek 3).
5.3 Hlavní vnější zpětná zrcátka (třídy II a III)
5.3.1 Levá vnější zpětná zrcátka u vozidel jezdících po pravé straně vozovky a pravá vnější zrcátka u vozidel jezdících po levé straně vozovky
5.3.1.1 |
Pole výhledu musí být takové, aby řidič byl schopen vidět přinejmenším 2,5 m širokou rovinnou a vodorovnou část vozovky, která je ohraničena vpravo (u vozidel jezdících vpravo) nebo vlevo (u vozidel jezdících vlevo) rovinou rovnoběžnou se střední podélnou svislou rovinou vozidla a procházející krajním levým (u vozidel jezdících vpravo) nebo pravým bodem vozidla (u vozidel jezdících vlevo) a která sahá od místa vzdáleného 10 m za zornými body řidiče až k obzoru (obrázky 4 a 5). |
5.3.2 Pravá vnější zpětná zrcátka u vozidel jezdících vpravo a levá vnější zpětná zrcátka u vozidel jezdících vlevo
5.3.2.1 |
U vozidel kategorie M1 a vozidel kategorie N1, jejichž maximální hmotnost nepřekračuje 2 t, musí být pole výhledu takové, aby řidič byl schopen vidět přinejmenším 4 m širokou rovinnou a vodorovnou část vozovky, která je ohraničena vlevo (u vozidel jezdících vpravo) nebo vpravo (u vozidel jezdících vlevo) rovinou rovnoběžnou se střední podélnou svislou rovinou vozidla a procházející krajním pravým (u vozidel jezdících vpravo) nebo levým bodem vozidla (u vozidel jezdících vlevo) a která sahá od místa vzdáleného 20 m za zornými body řidiče až k obzoru (viz obrázek 4). |
5.3.2.2 |
U jiných vozidel než podle bodu 5.3.2.1 musí být pole výhledu takové, aby řidič byl schopen vidět přinejmenším 3,5 m širokou rovinnou a vodorovnou část vozovky, která je ohraničena vlevo (u vozidel jezdících vpravo) nebo vpravo (u vozidel jezdících vlevo) rovinou rovnoběžnou se střední podélnou svislou rovinou vozidla a procházející krajním pravým (u vozidel jezdících vpravo) nebo levým bodem vozidla (u vozidel jezdících vlevo) a která sahá od místa vzdáleného 30 m za zornými body řidiče až k obzoru. Mimo to musí být vozovka řidičem viditelná v šíři 0,75 m, počínaje bodem vzdáleným 4 m směrem dozadu od svislé (příčné) roviny procházející zornými body řidiče (obrázek 5). |
5.4 „Širokoúhlá“ vnější zpětná zrcátka (třída IV)
5.4.1 |
Pole výhledu musí být takové, aby řidič byl schopen vidět přinejmenším 12,5 m širokou rovinnou a vodorovnou část vozovky, která je ohraničena vlevo (u vozidel jezdících vpravo) nebo vpravo (u vozidel jezdících vlevo) rovinou rovnoběžnou se střední podélnou svislou rovinou vozidla a procházející krajním pravým (u vozidel jezdících vpravo) a krajním levým bodem vozidla (u vozidel jezdících vlevo) a která sahá přinejmenším od vzdálenosti 15 m do vzdálenosti 25 m za zornými body řidiče. Mimo to musí být vozovka řidičem viditelná v šíři 2,5 m, počínaje bodem vzdáleným 3 m směrem dozadu od svislé (příčné) roviny procházející zornými body řidiče (viz obrázek 6). |
5.5 „Blízkopohledová“ vnější zpětná zrcátka (třída V)
Pole výhledu musí být takové, aby řidič byl schopen vidět rovinnou a vodorovnou část vozovky podél boku vozidla ohraničenou těmito svislými rovinami (viz obrázky 7a a 7b):
5.5.1 |
rovinou rovnoběžnou se střední svislou podélnou rovinou vozidla, která prochází bodem vzdáleným 0,2 m od krajního pravého ►M5 (u vozidel s levostranným řízením) ◄ nebo levého ►M5 (u vozidel s pravostranným řízením) ◄ bodu kabiny; |
5.5.2 |
v příčném směru rovinou rovnoběžnou s rovinou podle bodu 5.5.1 a vzdálenou od ní 1 m; |
5.5.3 |
vzadu rovinou rovnoběžnou se svislou rovinou procházející zornými body řidiče a ležící 1,25 m za touto rovinou; |
5.5.4 |
vpředu rovinou rovnoběžnou se svislou rovinou procházející zornými body řidiče a ležící 1 m před touto rovinou. Je-li svislá příčná rovina procházející přední hranou nárazníku vozidla vzdálena méně než 1 m před svislou rovinou procházející zornými body řidiče, pole výhledu se ohraničí touto rovinou (viz obrázek 7b). |
5.6 |
U zpětných zrcátek skládajících se z více odrazných povrchů, které mají buď rozdílné zakřivení, nebo vzájemně vytvářejí zlom, musí alespoň jeden z odrazných povrchů poskytovat pole výhledu a mít rozměry (viz bod 2.2.2 přílohy II) uvedené pro třídu, k níž tato zrcátka náleží. |
5.7 |
Překážky ve výhledu 5.7.1 Vnitřní zpětné zrcátko (třída I)
5.7.2 Vnější zpětná zrcátka (třídy II, III, IV a V) U výše uvedených polí výhledu se neberou v úvahu překážky způsobené karoserií a některými jejími částmi, jako jsou dveřní kliky, obrysové svítilny, směrové svítilny, ukončení zadních nárazníků a součásti zařízení pro čištění odrazné plochy, pokud vyvolávají celkové zakrytí výhledu menší než 10 % předepsaného pole výhledu. |
5.8 |
Zkušební postup Pole výhledu se stanoví tak, že se v zorných bodech umístí výkonné světelné zdroje a měří se světlo dopadající na kontrolní svislou promítací plochu. Mohou se použít i jiné rovnocenné metody. |
Vnitřní zpětné zrcátko
Obrázek 3
Hlavní vnější zpětná zrcátka
Vozidlo jezdící na pravé straně vozovky
Obrázek 4
Vozidlo kategorie M1 a N1 o hmotnosti do 2 t
Obrázek 5
Vozidla kategorií jiných než M1 a N1 o hmotnosti do 2 t
Obrázek 6
Širokoúhlé zpětné zrcátko
Obrázek 7
„Blízkopohledové“ vnější zpětné zrcátko
Dodatek k příloze III
PŘÍLOHA K CERTIFIKÁTU EHS SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA Z HLEDISKA MONTÁŽE ZPĚTNÝCH ZRCÁTEK
(Čl. 4 odst. 2 a článek 10 směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel)
( 1 ) Úř. věst. C 160, 18.12.1969, s. 7.
( 2 ) Úř. věst. C 48, 16.4.1969, s. 16.
( 3 ) Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1.
( 4 ) Definice jsou převzaty z publikace CIE 50 (45), Mezinárodní elektronický slovník, skupina 45: Osvětlování.