52008SC2893

ES

(...PICT...)|COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES|

Bruselas, 26.11.2008

SEC(2008) 2893

DOCUMENTO DE TRABAJO DE LOS SERVICIOS DE LA COMISIÓN

Documento que acompaña a la Propuesta de Directiva (Euratom) del Consejo por la que se establece un marco comunitario sobre seguridad nuclear RESUMEN DE LA EVALUACIÓN DE IMPACTO {COM(2008) 790 final} {SEC(2008) 2892}

1. Consulta y asesoramiento

La evaluación de impacto se refiere al punto 2008/TREN/003: Propuesta legislativa revisada sobre la seguridad nuclear de la planificación de la agenda de la Comisión ("agenda planning"). Esta evaluación acompaña al proyecto de Directiva revisada por la que se establece un marco comunitario sobre seguridad nuclear, que tiene por objeto reanudar el proceso de establecimiento de un marco comunitario común sobre la seguridad nuclear, y sustituye a la propuesta de la Comisión sobre una Directiva del Consejo (Euratom) por la que se establecen las obligaciones básicas y los principios generales en el ámbito de la seguridad de las instalaciones nucleares Propuesta inicial de la Comisión de 2003 (doc. de referencia COM 2003/32 final) y versión revisada de 2004 (COM 2004/526 final). presentada por la Comisión en 2003. [1]

Propuesta inicial de la Comisión de 2003 (doc. de referencia COM 2003/32 final) y versión revisada de 2004 (COM 2004/526 final).

Esta nueva propuesta es el resultado de un proceso de consulta amplio y continuo, iniciado en 2004 durante la presidencia irlandesa del Consejo. Posteriormente, continuaron trabajando en esta cuestión el Grupo de Trabajo de Seguridad Nuclear del Consejo (WPNS), el Grupo Europeo de Alto Nivel sobre Seguridad Nuclear y Gestión de Residuos Radiactivos (HGL), y el Foro Europeo de la Energía Nuclear.

El proceso de consulta que se inició en 2004 ha llevado a una revisión a fondo del planteamiento adoptado en la propuesta de 2004 sobre una Directiva acerca de la seguridad, que en aquel momento se encontró ante una minoría de bloqueo de los Estados miembros. Los principales argumentos en contra fueron una prescripción demasiado detallada de legislación vinculante, así como dudas respecto a si la propuesta respetaba el principio de subsidiariedad.

La propuesta legislativa revisada parte de a) el trabajo técnico de la Asociación de Reguladores Nucleares de Europa Occidental (Western European Nuclear Regulators Association (WENRA)) terminado en 2006 para las instalaciones nucleares ya existentes, con la participación de todos los reguladores europeos sobre seguridad nuclear, b) el principio de que sólo unos reguladores fuertes e independientes pueden garantizar continuamente la seguridad de funcionamiento de las centrales eléctricas nucleares de la Unión Europea, c) la consagración en la legislación europea de los principios que figuran en los principales instrumentos internacionales aplicables, de manera destacada en la Convención sobre Seguridad Nuclear (CSN) INFCIRC 449 de 5 de julio de 1994 (OEIA). , y en los trabajos sobre seguridad realizados por el Organismo Internacional de Energía Atómica (OIEA), especialmente sus principios fundamentales de seguridad Principios fundamentales de seguridad (OIEA). Nociones fundamentales de seguridad nº SF-1 (2006). . Por otra parte, los resultados de los trabajos de los diferentes grupos de expertos que trataron de cuestiones de seguridad nuclear aportaron el fundamento técnico a los principios básicos propuestos en el actual proyecto de Directiva por la que se establece un marco comunitario sobre seguridad nuclear. [2][3]

INFCIRC 449 de 5 de julio de 1994 (OEIA).

Principios fundamentales de seguridad (OIEA). Nociones fundamentales de seguridad nº SF-1 (2006).

El Parlamento Europeo ha apoyado constantemente la promulgación de legislación comunitaria sobre seguridad nuclear que establezca niveles de referencia, como ha quedado de manifiesto a lo largo de los años en sus informes Los últimos informes fueron el informe Maldeikis sobre la evaluación de Euratom (50 años de política europea de la energía nuclear) (A6-0129/2007) y el informe Reul sobre fuentes convencionales de energía y tecnología energética (A6-0348/2007). . Por otra parte, como se recoge en las conclusiones del II Foro Europeo de la Energía Nuclear, la industria apoya ahora firmemente el establecimiento de legislación comunitaria sobre energía nuclear. [4]

Los últimos informes fueron el informe Maldeikis sobre la evaluación de Euratom (50 años de política europea de la energía nuclear) (A6-0129/2007) y el informe Reul sobre fuentes convencionales de energía y tecnología energética (A6-0348/2007).

Por último, para finalizar la evaluación de impacto, se creó un Grupo de Dirección, en el que participaron representantes de todos los servicios interesados de la Comisión.

El proyecto de evaluación de impacto se ha sometido a la evaluación del Comité de Evaluaciones de Impacto, que emitió su dictamen inicial el 9 de septiembre de 2008, seguido de un dictamen final el 14 de octubre de 2008 acerca de un documento revisado que se presentó otra vez. Las observaciones finales del Comité de Evaluaciones de Impacto se han tenido plenamente en cuenta.

2. Definición del problema

El renovado interés por la energía nuclear expresado por una serie de Estados miembros, teniendo en perspectiva las numerosas prolongaciones de la vida útil de las instalaciones y la construcción de nuevas centrales, hace que el momento en el que se presenta esta propuesta revisada sea especialmente apropiado. Es evidente que los efectos de los incidentes radiológicos no se detienen en las fronteras, lo cual no sólo tiene consecuencias en la salud de los trabajadores y los ciudadanos en general sino además implicaciones económicas muy amplias para el sector de la generación de energía. Dado que la protección de la población comunitaria es uno de los principales objetivos de la Unión Europea, el establecimiento de un marco jurídico destinado a conseguir, mantener y mejorar continuamente la seguridad nuclear y su reglamentación en la Comunidad, así como a reforzar el papel de los organismos reguladores de los Estados miembros, aportaría un nivel adicional de garantía a la población de la Unión Europea.

La aceptación por la población es condición previa para el ulterior desarrollo de la energía nuclear y, aunque, hasta ahora, la Comunidad ha trabajado de manera coherente en la promoción de la seguridad nuclear, no existe todavía un marco jurídico comunitario que establezca normas de seguridad comunes para las instalaciones nucleares comunitarias nuevas y ya existentes. Por ello, la preocupación de los ciudadanos europeos por la seguridad de las instalaciones nucleares tiene que ser tratada adecuadamente por la Comunidad. Una de las principales conclusiones de la encuesta sobre la seguridad nuclear de 2007 Eurobarómetro especial nº 271 "Los europeos y la seguridad nuclear", trabajo de campo oct-nov 2006, publicación febrero 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf. fue que, aunque los europeos tienen por término medio un nivel satisfactorio de conocimiento de las cuestiones nucleares, especialmente de si existen centrales nucleares o no en sus países, están poco familiarizados con el problema de la seguridad nuclear (con un intervalo que va del 56% al 90%).[5]

Eurobarómetro especial nº 271 "Los europeos y la seguridad nuclear", trabajo de campo oct-nov 2006, publicación febrero 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

3. Derecho de la UE a actuar

La competencia de la Comunidad para establecer normas básicas de seguridad a escala de la Unión Europea está explícitamente regulada en el Tratado Euratom. Según el artículo 2, letra b), del Tratado «Para el cumplimiento de su misión, la Comunidad deberá, en las condiciones previstas en el Tratado, … establecer normas de seguridad uniformes para la protección sanitaria de la población y de los trabajadores y velar por su aplicación» . El capítulo III del título segundo del Tratado Euratom, titulado «Protección sanitaria», recoge una serie de disposiciones detalladas destinadas a establecer, poner en vigor y aplicar las normas de seguridad uniformes mencionadas en la letra b) del artículo 2. El capítulo III del Tratado Euratom se ha utilizado principalmente a los fines de la protección radiológica hasta el reconocimiento por el Tribunal Europeo de Justicia de la relación intrínseca entre la protección radiológica y la seguridad nuclear y de la competencia comunitaria en el campo de la seguridad nuclear (en su sentencia en el asunto C- 29/99 Comisión de las Comunidades Europeas contra Consejo de la Unión Europea (Asunto C-29/99). , según la cual « no procede, a efectos de delimitar las competencias de la Comunidad, efectuar una distinción artificial entre la protección sanitaria de la población y la seguridad de las fuentes de radiaciones ionizantes» . Por lo tanto, esta sentencia reconoce que las normas de seguridad existentes destinadas a proteger la salud de los trabajadores y el público general contra los peligros derivados de las radiaciones ionizantes tienen que complementarse con normas de seguridad para las instalaciones nucleares. La competencia técnica de las autoridades nacionales con responsabilidades en materia de seguridad no impide a la Comunidad legislar al respecto.[6]

Comisión de las Comunidades Europeas contra Consejo de la Unión Europea (Asunto C-29/99).

4. Fuentes de la evaluación de impacto

La evaluación de impacto actualiza la de 2003, relacionada con la propuesta sobre seguridad nuclear inicial Incluidas en el documento COM 2003/32 final. , teniendo como apoyo técnico las conclusiones y recomendaciones indicadas en el informe final Doc. 15475/2/06 REV2 ((http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf) . del Grupo de Trabajo del Consejo sobre Seguridad Nuclear (WPNS), aprobado por el Grupo de Trabajo del Consejo sobre Cuestiones Atómicas (WPAQ) el 13 de diciembre de 2006 y complementado con las conclusiones de los informes de los subgrupos del WPNS Doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ). . [7][8][9]

Incluidas en el documento COM 2003/32 final.

Doc. 15475/2/06 REV2 ((http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf) .

Doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

En este contexto, conviene destacar especialmente el trabajo realizado en el marco de la WENRA, organización que comprende los directores y altos cargos de las autoridades reguladoras nacionales de 17 países europeos Bélgica, Bulgaria, República Checa, Finlandia, Francia, Alemania, Hungría, Italia, Lituania, los Países Bajos, Rumanía, Eslovaquia, Eslovenia, España, Suecia, Suiza y el Reino Unido. , cuyos miembros han definido muchos niveles de referencia de seguridad comunes para los reactores nucleares con miras a la convergencia de los requisitos nacionales para el año 2010. [10]

Bélgica, Bulgaria, República Checa, Finlandia, Francia, Alemania, Hungría, Italia, Lituania, los Países Bajos, Rumanía, Eslovaquia, Eslovenia, España, Suecia, Suiza y el Reino Unido.

En segundo lugar, la evaluación de impacto se basa en las obligaciones y requisitos de la Convención sobre Seguridad Nuclear del OIEA, que constituye una plataforma internacionalmente reconocida para el desarrollo de la seguridad nuclear, así como en los principios fundamentales del OIEA. Aunque esta Convención no da normas detalladas, establece un marco jurídico preciso para la mejora continua de la seguridad. Euratom y todos los Estados miembros comunitarios son partes contratantes en la Convención sobre Seguridad Nuclear. Los principios fundamentales del OIEA constituyen un marco de prácticas en las que se basan los requisitos de seguridad nacionales y a cuya mejora los Estados miembros han hecho aportaciones considerables.

5. Opciones Políticas

En la evaluación de impacto se consideran cuatro opciones políticas:

– La opción 0 consiste en mantener sin cambios la situación actual.

– La opción 1 prevé la elaboración de legislación comunitaria por la que se establezcan normas de seguridad comunes para las instalaciones nucleares ya existentes.

– La opción 2 consiste en la elaboración de legislación comunitaria que establezca sólo un marco común destinado a conseguir y mantener un alto nivel uniforme de seguridad nuclear en toda la Comunidad, recogiendo principios de seguridad nuclear ampliamente reconocidos, cuyas posteriores medidas de aplicación serán preparadas por el HGL.

– La opción 3 se basa en un conjunto de principios sobre seguridad nuclear internacionalmente reconocidos (planteamiento propuesto en la opción 2), complementado con requisitos de seguridad adicionales para los reactores nuevos. Se alienta a los Estados miembros a desarrollar estos requisitos de acuerdo con el principio de mejora continua de la seguridad, sobre la base de los niveles de seguridad elaborados por la WENRA y en estrecha colaboración con el Grupo de Alto Nivel (HLG) El Grupo fue establecido por la Decisión 2007/530/Euratom de la Comisión, de 17 de julio de 2007 (DO L 195 de 27.7.2007). , compuesto de representantes de alto nivel de las autoridades reguladoras y de seguridad de todos los Estados miembros comunitarios.[11]

El Grupo fue establecido por la Decisión 2007/530/Euratom de la Comisión, de 17 de julio de 2007 (DO L 195 de 27.7.2007).

6. Comparación de las opciones. Acción comunitaria propuesta

La evaluación de las opciones mostró que la solución más eficiente para crear un marco comunitario sobre seguridad nuclear es la contemplada en la opción 3 . De ahí que el planteamiento básico de la actual propuesta de Directiva revisada sea que la Comunidad establece sólo un conjunto de principios comunes en el campo de la seguridad nuclear, ya incluidos en la Convención sobre Seguridad Nuclear del OIEA (fortalecimiento del papel de los organismos reguladores; responsabilidad primordial del titular de la licencia en cuanto a la seguridad, bajo el control del organismo regulador; refuerzo de la independencia del organismo regulador; garantía de un alto nivel de transparencia respecto a las cuestiones relacionadas con la seguridad de las instalaciones nucleares; aplicación de sistemas de gestión; supervisión regular de la seguridad; disponibilidad de pericia sobre seguridad nuclear; y prioridad a la seguridad)), complementados con unos requisitos de seguridad adicionales para los reactores nucleares nuevos, alentándose a los Estados miembros a desarrollar estos requisitos de acuerdo con el principio de la mejora continua de la seguridad, sobre la base de los niveles de seguridad elaborados por la WENRA y en estrecha colaboración con el Grupo de Alto Nivel(HGL). Basándose en los diez principios para la regulación de la seguridad nuclear adoptados por el Grupo, éste será el punto focal de la cooperación entre los organismos reguladores encargados de la seguridad de las instalaciones nucleares y los Estados miembros, y contribuirá al desarrollo del marco comunitario sobre seguridad nuclear.

Los Estados miembros están obligados a respetar los principios fundamentales de seguridad del OIEA, así como las obligaciones y requisitos incorporados a la Convención sobre Seguridad Nuclear.

7. Valor añadido

Dado el renovado interés por la energía nuclear en Europa y en el resto del mundo, es importante mantener un alto nivel de seguridad nuclear dentro de la Unión Europea, estableciendo un conjunto de reglas vinculantes y normas de seguridad comunitarias comunes. El anuncio reciente de la construcción de nuevas centrales nucleares en la Unión Europea hace todavía más necesarias unas reglas de convergencia a escala comunitaria a fin de apoyar a los Estados miembros en su labor de armonización de las prácticas de seguridad. A pesar de la existencia de riesgos transfronterizos en la explotación de las instalaciones nucleares, hasta ahora sólo ha habido una normalización limitada entre países.

En este contexto, el valor añadido fundamental de la opción política elegida es que un marco legislativo comunitario vinculante que defina obligaciones básicas y principios generales sobre la seguridad de las instalaciones nucleares lograría el objetivo de alcanzar, mantener y mejorar continuamente la seguridad nuclear en la Comunidad, resultado cuya consecución sería menos eficiente a nivel puramente nacional. Este planteamiento presenta también una clara ventaja en el sentido de que ofrece una mayor certidumbre de la reglamentación a nivel comunitario. En consecuencia, de conformidad con las disposiciones institucionales del Tratado Euratom, la Comunidad Europea de la Energía Atómica posee sus propios mecanismos para asegurar que la legislación nacional de los Estados miembros respete las disposiciones de la Directiva, ejerciendo así sus funciones de salvaguardia de la correcta aplicación del acervo comunitario. Además, hay que destacar que la legislación comunitaria confiere derechos y obligaciones no sólo a las autoridades de los Estados miembros sino también a las personas y las empresas. Las autoridades de los Estados miembros son responsables de la incorporación de la legislación comunitaria a la legislación nacional y de su correcta aplicación, y tienen que garantizar los derechos de los ciudadanos en virtud de esas leyes.

En ausencia de un marco jurídico comunitario, la Convención sobre Seguridad Nuclear del OIEA sería aplicable para los Estados miembros. Sin embargo, la adhesión a esta Convención sólo tiene carácter voluntario, ya que este acuerdo constituye un instrumento incentivador y, por tanto, no puede dar lugar a sanciones por incumplimiento. La Convención no está concebida para asegurar el cumplimiento de las obligaciones por las partes mediante controles y sanciones sino que se basa en un interés común por alcanzar niveles de seguridad más elevados, que se desarrollarán y promoverán mediante reuniones regulares de las partes. La adhesión lleva aparejados dos compromisos fundamentales para cada parte contratante: preparar y facilitar para su revisión un informe nacional y someter su informe nacional a una revisión inter pares por las demás partes contratantes.

La elaboración de legislación comunitaria basándose en los principios de la Convención sobre Seguridad Nuclear y aprovechando plenamente el trabajo ya realizado por el OIEA al definir los principios fundamentales constituye un reconocimiento del valor de los avances internacionales en el campo de la seguridad nuclear y ofrece a la sociedad civil europea la posibilidad de una mayor implicación en este campo.

Finalmente, la propuesta pretende también reforzar las funciones y la independencia de los organismos reguladores nacionales partiendo de su base de conocimientos actual, más que implantar un planteamiento de arriba abajo, como se hacía en la propuesta inicial sobre seguridad nuclear. Asimismo, refuerza el papel de los organismos nacionales en la implantación de las medidas acordadas, solución que se ajusta plenamente al principio de subsidiariedad.

8. Subsidiariedad

Los Estados miembros han aplicado ya medidas que les permiten lograr un nivel elevado de seguridad nuclear dentro de la UE. Sin embargo, debido a las diferencias en los contextos históricos, los marcos legales, el tipo y el número de reactores y los planteamientos de la reglamentación, todavía no se han establecido a nivel comunitario normas comunes en el campo de la seguridad nuclear que deban aplicarse en toda la Comunidad, aunque ello llevaría a una nueva mejora de la seguridad nuclear, que no podría conseguirse exclusivamente a nivel nacional.

La nueva propuesta convierte el planteamiento de arriba abajo de la propuesta de 2003/2004 en un planteamiento de abajo arriba, ya que, para la seguridad de los reactores eléctricos nucleares nuevos, se alienta a los Estados miembros a elaborar requisitos de seguridad adicionales, ateniéndose al principio de mejora de la seguridad, basándose en los niveles de seguridad preparados por la WENRA y en estrecha colaboración con el HGL. Además los Estados miembros retienen el derecho a imponer a nivel nacional medidas de seguridad más estrictas que las establecidas en el marco legal comunitario.

En segundo lugar, en lo que se refiere a los principios propuestos, la Directiva revisada se fundamenta en el bagaje de conocimientos que ya poseen las autoridades reguladoras de los Estados miembros, así como en los principios de la Convención sobre Seguridad Nuclear y los principios fundamentales del OIEA, internacionalmente aceptados, por lo cual no impone una carga adicional a las autoridades de los Estados miembros.

La legislación vinculante a escala comunitaria aporta también una seguridad jurídica abriendo a los ciudadanos la posibilidad de recurrir a las instituciones europeas en caso de que se sientan inseguros respecto a la energía nuclear.

Además, conviene mencionar que en la nueva propuesta se tienen plenamente en cuenta los puntos de vista de los Estados miembros expresados durante el examen del paquete 2003/2004, separando la cuestión de la seguridad del problema de los residuos nucleares y las cuestiones financieras, así como suprimiendo la idea de crear un cuerpo comunitario de inspectores de seguridad, y dejando la responsabilidad de la supervisión de la seguridad nuclear exclusivamente en mano de los reguladores nacionales.

9. Vigilancia y evaluación

Los indicadores de los avances hacia el cumplimiento de los objetivos se fijarán al nivel de los Estados miembros.

10. Conclusión

Teniendo en cuenta las consideraciones anteriores, la opción política elegida resulta el planteamiento preferido, puesto que ofrece los beneficios técnicos, económicos y de seguridad más elevados, al ir más allá del nivel de los principios y alentar realmente a los Estados miembros a definir requisitos de seguridad adicionales.

[1] Propuesta inicial de la Comisión de 2003 (doc. de referencia COM 2003/32 final) y versión revisada de 2004 (COM 2004/526 final).

[2] INFCIRC 449 de 5 de julio de 1994 (OEIA).

[3] Principios fundamentales de seguridad (OIEA). Nociones fundamentales de seguridad nº SF-1 (2006).

[4] Los últimos informes fueron el informe Maldeikis sobre la evaluación de Euratom (50 años de política europea de la energía nuclear) (A6-0129/2007) y el informe Reul sobre fuentes convencionales de energía y tecnología energética (A6-0348/2007).

[5] Eurobarómetro especial nº 271 "Los europeos y la seguridad nuclear", trabajo de campo oct-nov 2006, publicación febrero 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

[6] Comisión de las Comunidades Europeas contra Consejo de la Unión Europea (Asunto C-29/99).

[7] Incluidas en el documento COM 2003/32 final.

[8] Doc. 15475/2/06 REV2 ((http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf) .

[9] Doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

[10] Bélgica, Bulgaria, República Checa, Finlandia, Francia, Alemania, Hungría, Italia, Lituania, los Países Bajos, Rumanía, Eslovaquia, Eslovenia, España, Suecia, Suiza y el Reino Unido.

[11] El Grupo fue establecido por la Decisión 2007/530/Euratom de la Comisión, de 17 de julio de 2007 (DO L 195 de 27.7.2007).

ET

(...PICT...)|EUROOPA ÜHENDUSTE KOMISJON|

Brüssel 26.11.2008

SEK(2008) 2893

KOMISJONI TALITUSTE TÖÖDOKUMENT

Lisatud dokumendile: Ettepanek: NÕUKOGU DIREKTIIV (Euratom), millega luuakse ühenduse tuumaohutuse raamistik MÕJUHINDAMISE KOKKUVÕTE

{KOM(2008) 790 lõplik} {SEK(2008) 2892}

1. Konsulteerimine ja eksperdiarvamused

Mõju hindamine on seotud tegevuskava punktiga 2008/TREN/003 – „Läbivaadatud seadusandlik ettepanek tuumaohutuse kohta”. See on lisatud ühenduse tuumaohutuse raamistiku loomist käsitleva direktiivi muudetud eelnõule, mille eesmärk on taaskäivitada Euroopa Liidu ühtse tuumaohutuse raamistiku loomise protsess ja millega asendatakse varasem, 2003. aastal komisjoni esitatud direktiivieelnõu, millega kehtestatakse tuumaseadmetega seotud põhikohustused ja ohutuse üldpõhimõtted Komisjoni 2003. aasta esialgne eelnõu (viitedokument KOM 2003/32 (lõplik)) ja 2004. aasta muudetud versioon (viitedokument KOM (2004)526 (lõplik)). . [1]

Komisjoni 2003. aasta esialgne eelnõu (viitedokument KOM 2003/32 (lõplik)) ja 2004. aasta muudetud versioon (viitedokument KOM (2004)526 (lõplik)).

Uus eelnõu on laiaulatusliku ja pideva konsulteerimise tulemus, mida alustati 2004. aastal, kui nõukogu eesistujariik oli Iirimaa. Sellealast tööd jätkasid nõukogu tuumaohutuse töörühm (WPNS), tuumaohutuse ja tuumajäätmete käitlemise kõrgetasemeline Euroopa töörühm (HLG) ja Euroopa tuumaenergia foorum.

2004. aastal alanud konsultatsiooniprotsessi tulemusel on põhjalikult läbi vaadatud 2004. aasta eelnõus kasutatud lähenemisviis ohutusdirektiivile, millele tol ajal oli vastu liikmesriikide blokeeriv vähemus. Peamised argumendid eelnõu vastu olid siduvate õigusaktide liiga üksikasjalikud ettekirjutused ja kahtlused, kas eelnõu vastab täielikult subsidiaarsuse põhimõttele.

Tuumaohutust käsitlev läbivaadatud seadusandlik ettepanek tugineb: a) tuumaohutust reguleerivate Lääne-Euroopa asutuste ühenduse (WENRA) tehnilisele tööle, mis viidi kõigi Euroopas tuumaohutust reguleerivate asutuste osavõtul olemasolevate tuumaseadmete puhul lõpule 2006. aastal; b) põhimõttele, et ainult tugevad ja sõltumatud reguleerivad asutused suudavad tagada tuumaelektrijaamade jätkuvalt ohutu töö ELis, ja c) peamiste olemasolevate rahvusvaheliste õigusaktide, nagu tuumaohutuse konventsiooni IAEA INFCIRC 449, 5.7.1994. ning Rahvusvahelise Aatomienergiaagentuuri (IAEA) tehtud ohutusalase töö, eelkõige IAEA ohutuse aluspõhimõtete IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles (IAEA ohutuse põhialused: ohutuse aluspõhimõtted) IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006). võtmisele ühenduse õigusesse. Lisaks andis erinevate tuumaohutusalaste küsimustega tegelevate eksperdirühmade töö tulemuste põhjal koostatud tehniline taust toetuspinna tuumaohutuse raamistiku loomist käsitleva direktiivi muudetud eelnõu peamistele põhimõtetele. [2][3]

IAEA INFCIRC 449, 5.7.1994.

IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles (IAEA ohutuse põhialused: ohutuse aluspõhimõtted) IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

Euroopa Parlament on järjekindlalt toetanud Euroopa tuumaohutusalaste õigusaktide kehtestamist, kus oleksid sätestatud võrdlustasemed, mida tõendavad aastate jooksul esitatud parlamendi aruanded Viimased olid Euratomi asutamislepingu 50. aastapäeva puhul esitatud Maldeikise aruanne (viitedokument A6-0129/2007) ja Reuli aruanne traditsiooniliste energiate kohta (viitedokument A6-0348/2007). . Nagu nähtub Euroopa 2. tuumaenergiafoorumi järeldustest, toetab nüüd lisaks ka tööstus kindlalt ELi tuumaohutusalaseid õigusakte. [4]

Viimased olid Euratomi asutamislepingu 50. aastapäeva puhul esitatud Maldeikise aruanne (viitedokument A6-0129/2007) ja Reuli aruanne traditsiooniliste energiate kohta (viitedokument A6-0348/2007).

Mõjuhindamise lõpuleviimiseks moodustati juhtgrupp, kuhu kuuluvad komisjoni kõikide huvitatud talituste esindajad.

Mõjuhindamise eelnõu esitati hindamiseks mõjuhindamiskomiteele, kelle esialgne arvamus uuesti esitatud läbivaadatud dokumendi kohta tehti teatavaks 9. septembril 2008 ja kes esitas oma lõpliku arvamuse 14. oktoobril 2008. Kõik mõjuhindamiskomitee lõppmärkused on täielikult arvesse võetud.

2. Probleemi määratlemine

Kuna paljud liikmesriigid on taas väljendanud oma huvi tuumaenergia vastu, väljavaatega pikendada mitmete tuumajaamade tegutsemisaega ja ehitada uusi tuumajaamu, siis on käesoleva muudetud ettepaneku ajastus eriti asjakohane. On ilmne, et kiirgusega seotud ohtlike juhtumite mõju levib üle riigipiiride ning sellel võivad olla rasked tagajärjed nii töötajate kui ka elanikkonna tervisele, kuid samas võib see avaldada kaugeleulatuvat majanduslikku mõju ka energiatööstusele. Kuna ELi kodanike kaitse on üks ELi tähtsamaid poliitikaeesmärke, annaksid õiguslik raamistik, mis on suunatud tuumaohutuse saavutamisele, säilitamisele ja pidevale täiustamisele ning ohutuse reguleerimisele ühenduses, samuti liikmesriikide reguleerivate asutuste osa suurendamisele, täiendava ohutustagatise ELi elanikkonnale.

Ühiskonna heakskiit on tuumaenergia edasise arendamise eeltingimus ja ühendus on kuni käesoleva ajani tegelenud järjekindlalt ja aktiivselt tuumaohutuse edendamisega, ometi ei ole seni olemas ühenduse õigusraamistikku, mis kehtestaks kõikide ELi uute ja olemasolevate tuumarajatiste jaoks ühised ohutusnormid. Ühendusel tuleb siiski asjakohaselt tegeleda ka Euroopa kodanike murega tuumarajatiste ohutuse pärast. 2007. aasta tuumaohutusuuringu Eurobaromeetri eriuuring nr 271 „Eurooplased ja tuumaohutus“, välitöö oktoober-november 2006, avaldatud veebruaris 2007 aadressil http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf. üks peamisi järeldusi oli, et kuigi eurooplaste teadmised tuumaküsimuste kohta on keskmiselt küllaltki head, kusjuures eriti hästi ollakse kursis tuumajaamade olemasoluga oma riigis, siis tuumaohutuse valdkonda siiski ei tunta (56–90 % vastanutest).[5]

Eurobaromeetri eriuuring nr 271 „Eurooplased ja tuumaohutus“, välitöö oktoober-november 2006, avaldatud veebruaris 2007 aadressil http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

3. Euroopa Liidu õigus tegutseda

Ühenduse pädevus põhiliste ohutusnormide kehtestamiseks ELi tasemel on selgesõnaliselt reguleeritud Euratomi asutamislepingus. Asutamislepingu artikli 2 punktis b on sätestatud: „Et seda ülesannet täita, peab ühendus käesoleva lepingu kohaselt … kehtestama ühtsed ohutusnormid töötajate ja kogu elanikkonna kaitseks ja tagama, et neid järgitaks.” II jaotise 3. peatükis „Tervisekaitse ja ohutus“ on esitatud mitmed Euratomi asutamislepingu artikli 2 punktis b osutatud põhistandardite koostamist, jõustamist ja kohaldamist käsitlevad üksikasjalikud sätted. Euratomi asutamislepingu 3. peatükki kasutati peamiselt kiirguskaitsega seotud eesmärkidel selle ajani, kuni Euroopa Kohus tunnistas kiirguskaitse ja tuumaohutuse vahelise olemusliku seose olemasolu ning ühenduse pädevust tuumaohutuse valdkonnas (kohtuasjas C-29/99 tehtud otsuses Euroopa Ühenduste Komisjon versus Euroopa Liidu Nõukogu (kohtuasi C-29/99). märkis kohus: „ühenduse pädevuse määratlemisel ei ole asjakohane kunstlikult eraldada kogu elanikkonna tervisekaitset ioniseeriva kiirguse allikate ohutusest.“). Seega tunnistatakse nimetatud kohtuotsuses, et kehtivaid ohutusnorme, mille eesmärk on kaitsta töötajate ja kogu elanikkonna tervist ioniseerivast kiirgusest tulenevate ohtude eest, tuleb täiendada tuumarajatistele kehtestatavate ohutusnormidega. Ohutusega tegelevate riiklike järelevalveasutuste tehniline pädevus ei kaota vajadust ühenduse sellealaste õigusaktide järele.[6]

Euroopa Ühenduste Komisjon versus Euroopa Liidu Nõukogu (kohtuasi C-29/99).

4. Mõjuhindamise allikad

Kõnealuse mõjuhindamisega ajakohastatakse tuumaohutust käsitleva eelnõuga seotud 2003. aasta mõjuhindamine Sisaldub dokumendis KOM 2003/32 (lõplik). ja selle tehnilise tausta moodustavad nõukogu tuumaohutuse töörühma lõpparuandes esitatud järeldused ja soovitused, Dokument 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf). mis nõukogu tuumaküsimuste töörühm 13. detsembril 2006. aastal heaks kiitis ja mida on täiendatud tuumaohutuse töörühma alarühmade aruannetega Dokument 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dokument 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dokument 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ). . [7][8][9]

Sisaldub dokumendis KOM 2003/32 (lõplik).

Dokument 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

Dokument 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dokument 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dokument 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

Selles kontekstis tuleks eriti rõhutada tuumaküsimust reguleerivate Lääne-Euroopa asutuste ühenduse (WENRA) raames tehtud tööd (WENRA on organisatsioon, mis koosneb 17 Euroopa riigi Belgia, Bulgaaria, Hispaania, Itaalia, Leedu, Madalmaad, Prantsusmaa, Rootsi, Rumeenia, Saksamaa, Slovakkia, Sloveenia, Soome, Šveits ja Tšehhi Vabariik, Ungari ja Ühendkuningriik. tuumavaldkonda reguleerivate asutuste juhtidest ja kõrgematest ametnikest); WENRA liikmed on määratlenud hulga ühiseid tuumareaktorite ohutuse võrdlustasemeid eesmärgiga viia riikide nõuded kooskõlla aastaks 2010.[10]

Belgia, Bulgaaria, Hispaania, Itaalia, Leedu, Madalmaad, Prantsusmaa, Rootsi, Rumeenia, Saksamaa, Slovakkia, Sloveenia, Soome, Šveits ja Tšehhi Vabariik, Ungari ja Ühendkuningriik.

Teiseks põhineb mõju hindamine Rahvusvahelise Aatomienergiaagentuuri tuumaohutuse konventsiooniga määratud kohustustel ja nõuetel, mis on tuumaohutuse arendamise rahvusvaheliselt tunnustatud platvorm, samuti IAEA ohutuse aluspõhimõtetel. Kuigi konventsioon ei sisalda üksikasjalikke tehnilisi eeskirju, loob see täpse õigusraamistiku, mille eesmärk on tuumaohutuse pidev täiustamine. Euratom ja kõik ELi liikmesriigid on tuumaohutuse konventsiooni osalised. Rahvusvahelise Aatomienergiaagentuuri aluspõhimõtted moodustavad heade tavade raamistiku, millel põhinevad riikide ohutusnõuded ning mille parandamisse on liikmesriigid andnud olulise panuse.

5. Võimalikud strateegiad

Mõju hindamisel kaaluti nelja poliitikavalikut :

– poliitikavalik 0 tähendab kehtiva olukorra muutmata jätmist;

– poliitikavalikuga 1 nähakse ette ühenduse õigusaktide väljatöötamine, millega kehtestatakse olemasolevate tuumarajatiste jaoks ühised ohutusnormid;

– poliitikavalik 2 käsitleb üksnes sellise ühise raamistikuga hõlmatud õigusaktide kehtestamist, mille eesmärk on saavutada laialdaselt tunnustatud tuumaohutusalaste põhimõtete alusel tuumaohutuse kõrge tase ning seda säilitada kogu ühenduses, kusjuures edaspidised rakendusmeetmed töötab välja kõrgetasemeline töörühm;

– poliitikavalik 3 põhineb nagu eelmine poliitikavalikki rahvusvaheliselt tunnustatud tuumaohutuse põhimõtetel, mida on täiendatud uute reaktorite puhul kohaldatavate ohutuse lisanõuetega, mida liikmesriike innustatakse välja töötama vastavalt tuumaohutuse pideva täiustamise põhimõttele, toetudes WENRA väljatöötatud ohutustasanditele ja tihedas koostöös kõrgetasemelise töörühmaga, Moodustatud komisjoni otsusega 2007/530/Euratom, 17.7.2007 (ELT L 195 , 27.7.2007). mis koosneb kõikide ELi liikmesriikide reguleerivate ja ohutusasutuste kõrgetasemelistest esindajatest.[11]

Moodustatud komisjoni otsusega 2007/530/Euratom, 17.7.2007 (ELT L 195 , 27.7.2007).

6. Tegevusvõimaluste võrdlus – kavandatav ELi meede

Valikuvariantide hindamine näitas, et kõige tõhusama lahenduse ühenduse tuumaohutust käsitleva raamistiku loomisele pakub poliitikavalik 3 . Seega on käesoleva läbivaadatud direktiivi ettepaneku põhiline lähenemisviis järgmine: ühendus kehtestab tuumaohutuse valdkonnas ainult rea üldpõhimõtteid, mis on esitatud juba IAEA tuumaohutuse konventsioonis (liikmesriikides reguleerijate osa suurendamine, esmavastutus ohutuse eest on loaomanikel, kes tegutsevad reguleeriva asutuse kontrolli all, reguleeriva asutuse sõltumatuse suurendamine, tuumaseadmete ohutusega seotud küsimustes läbipaistvuse kõrge taseme tagamine, juhtimissüsteemide rakendamine, korrapärased ohutusülevaatused, tuumaohutuse alaste oskuste kättesaadavus, ohutuse esmatähtsus), millele lisanduvad täiendavad ohutusnõuded uute tuumaenergiareaktorite puhul, mida liikmesriikidel on soovitatud välja töötada, lähtudes ohutuse pideva suurendamise põhimõttest ja tuginedes WENRA väljatöötatud tuumaohutuse võrdlustasemetele ning tehes tihedat koostööd kõrgetasemelise töörühmaga. Töörühm tugineb enda poolt vastuvõetud kümnele põhimõttele tuumaohutuse reguleerimise kohta ja hakkab olema liikmesriikides tuumaohutuse eest vastutavate reguleerivate asutuste koostööd suunav keskus ning aitama kaasa ELi tuumaohutuse raamistiku väljatöötamisele.

IAEA ohutuse põhialused, samuti tuumaohutuse konventsioonis esitatud kohustused ja nõuded on liikmesriikide jaoks siduvad.

7. Lisandväärtus

Kuna nii Euroopas kui ka mujal on taas tekkinud huvi tuumaenergia vastu, on oluline säilitada kõrge tuumaohutuse tase ELis, kehtestades siduvad reeglid ja ELi ühtsed ohutusnormid. Hiljutised teated uute tuumaelektrijaamade ehitamise kohta ELis suurendavad veelgi vajadust ühtlustavate eeskirjade järele Euroopa Liidu tasandil, et toetada liikmesriikide püüdlusi tuumaohutusalaste tavade ühtlustamisel. Kuigi tuumarajatiste käitamine tekitab piiriüleseid ohtusid, ei ole varem eri riikide ohutusstandardite ühtlustamisega kuigi palju tegeldud.

Kõnealuses raamistikus annab valitud poliitikavariandile peamise lisandväärtuse see, et tuumarajatiste ohutuse põhinõuded ja üldised põhimõtted, mis on sätestatud ELi siduvas õigusraamistikus, aitavad saavutada ELi ühist eesmärki, milleks on tuumaohutuse tagamine, säilitamine ja pidev täiustamine, kusjuures üksnes riigi tasandil ei ole võimalik seda tulemust sama tõhusalt saavutada. Selle lähenemisviisi selge eelis on ka suurem reguleerimiskindlus ühenduse tasandil. Seega on Euratomi asutamislepingu institutsioonilistes sätetes mehhanismid, millega tagatakse liikmesriikide siseriiklike seaduste ja direktiivi sätete kooskõla ning võimaldatakse Euratomil toimida ühenduse õigustiku nõuetekohase kohaldamise kaitsjana. Lisaks tuleks rõhutada, et ELi õigusaktidega ei kehtestata õigusi ja kohustusi üksnes liikmesriikide ametiasutustele, vaid ka üksikisikutele ja ettevõtetele. Liikmesriikide ametiasutustel on kohustus ELi õigusaktid oma siseriiklikku õigusesse üle võtta ja nõuetekohaselt jõustada, ühtlasi peavad nad tagama kodanike õiguste kaitse vastavalt nendele seadustele.

ELi õigusraamistiku puudumisel võivad liikmesriigid kohaldada Rahvusvahelise Aatomienergiaagentuuri tuumaohutuse konventsiooni. Kuid Rahvusvahelise Aatomienergiaagentuuri tuumaohutuse konventsioonis osalemine on vabatahtlik, sest see on vaid stimuleeriv vahend, ning seega ei saa selle täitmata jätmise korral kasutada sanktsioone. Konventsioon ei ole ette nähtud poolte kohustuste täitmise tagamiseks kontrolli ja sanktsioonide abil, see põhineb hoopis ühisel huvil tõsta ohutuse taset, mille arendamise ja edendamisega tegeldakse poolte korrapäraselt toimuvatel kohtumistel. Konventsioonis osalemisest tulenevad kaks peamist kohustust iga lepingosalise jaoks: koostada ja muuta hindamise jaoks kättesaadavaks oma riigi aruanne ja saada muudelt konventsiooniosalistelt eksperthinnang oma riigi aruandele.

ELi õigusakti väljatöötamisega tuumaohutuse konventsiooni põhimõtete alusel ja IAEA poolt ohutuse põhialuste kindlaksmääramisel seni tehtud ohutusealase töö täieliku ärakasutamisega tunnistatakse tuumaohutuse valdkonnas toimunud rahvusvahelise arengu väärtust ja antakse Euroopa kodanikuühiskonnale võimalus rohkem osaleda kõnealuses valdkonnas.

Lõpuks võib öelda, et ettepaneku eesmärk on ka pigem riigi reguleerivate asutuste seisundi tugevdamine ja nende sõltumatuse suurendamine, tuginedes nende pädevusele, kui esialgses tuumaohutust käsitlevas eelnõus kasutatud ülalt-alla-lähenemisviisi loomine. Ettepanekuga suurendatakse ka riiklike asutuste osatähtsust kokkulepitud meetmete rakendamises ja selline lahendus on subsidiaarsuse põhimõttega täielikult kooskõlas.

8. Subsidiaarsus

Liikmesriigid on juba rakendanud meetmeid, mis võimaldavad neil saavutada tuumaohutuse kõrge taseme ELis. Kuid kuna ajalooline taust, õigusraamistikud, reaktorite arv ja tüüp ning reguleerimisel kasutatavad lähenemisviisid on eri liikmesriikides erinevad, ei ole tuumaohutuse valdkonnas siiani kehtestatud kogu ELi hõlmavaid ühisreegleid, kuigi need aitaksid tuumaohutust veelgi parandada, mida üksnes siseriiklikul tasandil tegutsedes ei ole võimalik saavutada.

Uue ettepanekuga pööratakse 2003.-2004. aasta ettepaneku ülevalt-alla-lähenemisviis ümber, kuna liikmesriike innustatakse seoses uute reaktorite ohutusega arendama välja täiendavaid ohutusnõudeid, lähtudes ohutuse pideva suurendamise põhimõttest ja tuginedes WENRA väljaarendatud tuumaohutuse võrdlustasemetele ning tehes tihedat koostööd kõrgetasemelise töörühmaga. Lisaks jääb liikmesriikidele õigus kehtestada oma territooriumil karmimad ohutusmeetmed kui on ette nähtud ühenduse õigusraamistikus.

Teiseks, soovitatavate põhimõtete tasandil on muudetud direktiivi põhimõtteliseks aluseks liikmesriikide reguleerivate asutuste pädevus ning tuumaohutuse konventsiooni rahvusvaheliselt tunnustatud põhimõtted ning IAEA ohutuse põhialused ja seega ei tekita see liikmesriikide asutustele täiendavat koormust.

ELi siduvad õigusaktid loovad ka õiguskindluse, pakkudes kodanikele Euroopa institutsioonide poole pöördumise võimalust juhul, kui neil tekivad kahtlused tuumaseadmete ohutuse suhtes.

Lisaks on uues eelnõus täielikult arvesse võetud ka aastatel 2003/2004 koostatud paketi läbivaatamisel liikmesriikidelt saadud seisukohad, milles käsitletakse tuumajäätmete ohutuse ja finantsküsimuste eraldamist üksteisest ning loobumist ühenduse taseme ohutusinspektorite asutuse loomise ideest, nüüd on tuumaohutuse järelevalve jäetud üksnes liikmesriikide reguleerivate asutuste ülesandeks.

9. Seire ja hindamine

Eesmärkide saavutamise mõõtmiseks kasutatavad näitajaid rakendatakse liikmesriikide tasandil.

10. Järeldus

Eespool esitatud kaalutluste raames näib valitud poliitikavõimalus olevat eelistatud lähenemisviis, kuna see on kõige kasulikum tehnilisest, majanduslikust ja turvalisuse aspektist ning sellega minnakse kaugemale põhimõtete tasandist; tegelikult innustatakse sellega liikmesriike määrama kindlaks täiendavaid ohutusnõudeid.

[1] Komisjoni 2003. aasta esialgne eelnõu (viitedokument KOM 2003/32 (lõplik)) ja 2004. aasta muudetud versioon (viitedokument KOM (2004)526 (lõplik)).

[2] IAEA INFCIRC 449, 5.7.1994.

[3] IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles (IAEA ohutuse põhialused: ohutuse aluspõhimõtted) IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

[4] Viimased olid Euratomi asutamislepingu 50. aastapäeva puhul esitatud Maldeikise aruanne (viitedokument A6-0129/2007) ja Reuli aruanne traditsiooniliste energiate kohta (viitedokument A6-0348/2007).

[5] Eurobaromeetri eriuuring nr 271 „Eurooplased ja tuumaohutus“, välitöö oktoober-november 2006, avaldatud veebruaris 2007 aadressil http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

[6] Euroopa Ühenduste Komisjon versus Euroopa Liidu Nõukogu (kohtuasi C-29/99).

[7] Sisaldub dokumendis KOM 2003/32 (lõplik).

[8] Dokument 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

[9] Dokument 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dokument 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dokument 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

[10] Belgia, Bulgaaria, Hispaania, Itaalia, Leedu, Madalmaad, Prantsusmaa, Rootsi, Rumeenia, Saksamaa, Slovakkia, Sloveenia, Soome, Šveits ja Tšehhi Vabariik, Ungari ja Ühendkuningriik.

[11] Moodustatud komisjoni otsusega 2007/530/Euratom, 17.7.2007 (ELT L 195 , 27.7.2007).

FR

(...PICT...)|COMMISSION DES COMMUNAUTÉS EUROPÉENNES|

Bruxelles, le 26.11.2008

SEC(2008) 2893

DOCUMENT DE TRAVAIL DES SERVICES DE LA COMMISSION

accompagnant la Proposition de DIRECTIVE DU CONSEIL (Euratom) établissant un cadre communautaire pour la sûreté nucléaire RÉSUMÉ DE L’ANALYSE D’IMPACT

{COM(2008) 790 final } {SEC(2008) 2892}

1. Consultation et expertise

L’analyse d’impact concerne le point 2008/TREN/003 - Proposition de révision de la législation sur la sûreté nucléaire du programme de travail . Elle accompagne la proposition de directive révisée établissant un cadre communautaire pour la sûreté nucléaire, qui vise à relancer le processus de création d'un cadre communautaire commun en matière de sécurité nucléaire, par le remplacement de la proposition de directive définissant les obligations de base et les principes généraux dans le domaine de la sûreté des installations nucléaires Proposition initiale de la Commission de 2003 (COM (2003) 32 final) et version révisée de 2004 (COM (2004) 526 final). , présentée par la Commission en 2003. [1]

Proposition initiale de la Commission de 2003 (COM (2003) 32 final) et version révisée de 2004 (COM (2004) 526 final).

Cette nouvelle proposition est le fruit d’un processus de consultation étendu et continu entamé en 2004 sous la présidence irlandaise du Conseil. Par la suite, le groupe «Sûreté nucléaire», le groupe de haut niveau (GHN) sur la sûreté nucléaire et la gestion des déchets et le forum européen sur l’énergie nucléaire ont poursuivi les travaux à ce sujet.

Le processus de consultation lancé en 2004 a débouché sur une révision complète de l'approche qui avait été adoptée dans la proposition de directive sur la sécurité de 2004 et avait été rejetée à l’époque par une minorité de blocage d'États membres. Les principaux arguments de ce blocage étaient une description trop détaillée de la législation contraignante ainsi que des doutes sur la conformité totale de la proposition avec le principe de subsidiarité.

La proposition législative révisée concernant la sûreté nucléaire s'appuie sur les éléments suivants: a) les travaux techniques que l'association des autorités de sûreté nucléaire d’Europe de l’Ouest (WENRA) a achevé en 2006 en ce qui concerne les installations existantes, avec la participation de tous les régulateurs européens en matière de sûreté nucléaire; b) le principe selon lequel seuls des régulateurs indépendants et forts peuvent garantir l'exploitation sûre des installations électronucléaires dans l'UE; c) l'inscription dans la législation européenne des principes établis par les principaux instruments internationaux existants, à savoir la convention sur la sûreté nucléaire IAEA INFCIRC 449 du 5 juillet 1994. et les travaux relatifs à la sûreté réalisés par l'Agence internationale de l'énergie atomique (AIEA), en particulier ses principes fondamentaux de sûreté AIEA – Fondements de sûreté: principes fondamentaux de sûreté, collection normes de sûreté de l'AIEA n° SF-1 (2006). . En outre, les informations techniques à l’appui des principes de base proposés dans la proposition de directive révisée établissant un cadre communautaire pour la sûreté nucléaire sont le fruit des travaux des différents groupes d'experts chargés des questions ayant trait à la sûreté nucléaire. [2][3]

IAEA INFCIRC 449 du 5 juillet 1994.

AIEA – Fondements de sûreté: principes fondamentaux de sûreté, collection normes de sûreté de l'AIEA n° SF-1 (2006).

Le Parlement européen s’est toujours prononcé en faveur de l'élaboration d'une législation européenne sur la sûreté nucléaire fixant des niveaux de référence, comme en témoignent au fil des ans les rapports du Parlement Les derniers en date étant le rapport Maldeikis publié à l’occasion du cinquantième anniversaire du traité Euratom (doc de réf. A6-0129/2007) et le rapport Reul sur les énergies traditionnelles (doc de réf. A6-0348/2007). . Par ailleurs, comme indiqué dans les conclusions du 2 e  forum européen sur l’énergie nucléaire, l’industrie soutient à présent fermement la législation communautaire sur la sûreté nucléaire. [4]

Les derniers en date étant le rapport Maldeikis publié à l’occasion du cinquantième anniversaire du traité Euratom (doc de réf. A6-0129/2007) et le rapport Reul sur les énergies traditionnelles (doc de réf. A6-0348/2007).

Enfin, afin de parachever l’étude d’impact, un groupe de pilotage a été créé; il est notamment composé de représentants de tous les services de la Commission concernés par la sûreté nucléaire.

Le projet d’analyse d’impact a été soumis à l'examen du comité d'analyse d'impact, qui a rendu un premier avis le 9 septembre 2008 et un avis final le 14 octobre 2008 sur un document révisé en seconde présentation. Les observations finales du comité d’analyse d’impact ont été entièrement prises en considération.

2. Définition du problème

Vu le regain d'intérêt pour l'électronucléaire exprimé par plusieurs États membres, avec la perspective du prolongement de l'exploitation de certaines centrales et de la construction de nouvelles centrales, cette proposition révisée arrive à point nommé. De toute évidence, les effets des incidents radiologiques ne s'arrêtent pas aux frontières. Ces incidents nuisent à la santé des travailleurs et de la population toute entière et comportent également des implications économiques très larges pour l’industrie de l’énergie. La protection de la population de l'UE étant un des principaux objectifs politiques de l'UE, un cadre légal visant à atteindre, maintenir et améliorer continûment la sûreté nucléaire et sa réglementation dans la Communauté ainsi qu'à renforcer le rôle des organismes de réglementation des États membres créerait un niveau supplémentaire de garantie pour la population de l'UE.

L’acceptation par le public est une condition indispensable au développement de l’énergie nucléaire. Jusqu'a présent, la Communauté a fourni des efforts constants pour promouvoir la sûreté nucléaire, vu qu’il n’existe à ce jour aucun cadre juridique communautaire définissant des normes de sécurité communes pour les installations nucléaires neuves et existantes dans l’UE. Il convient toutefois de répondre efficacement aux inquiétudes des citoyens européens au sujet de la sûreté de ces installations. L’une des principales conclusions de l’étude menée en 2007 sur la sûreté nucléaire Eurobaromètre spécial n° 271 «Les Européens et la sûreté nucléaire», terrain: oct. – nov. 2006, publication: fév. 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_fr.pdf était que même si les Européens disposaient généralement d'une bonne connaissance des questions relatives à l’énergie nucléaire, en particulier concernant la présence ou l’absence de centrales nucléaires dans leur pays, le concept de sûreté nucléaire leur était moins familier (de 56 % à 90 %).[5]

Eurobaromètre spécial n° 271 «Les Européens et la sûreté nucléaire», terrain: oct. – nov. 2006, publication: fév. 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_fr.pdf

3. Base juridique justifiant l’action de l’UE

La compétence de la Communauté en matière de fixation de normes de sécurité fondamentales au niveau communautaire est explicitement prévue dans le traité Euratom. L’article 2, point b), du traité dispose que « pour l’accomplissement de sa mission, la Communauté doit, dans les conditions prévues au présent traité: (…) établir des normes de sécurité uniformes pour la protection sanitaire de la population et des travailleurs et veiller à leur application ». Le titre II, chapitre 3, («La protection sanitaire») comporte un certain nombre de dispositions détaillées destinées à établir, mettre en vigueur et appliquer les normes de base visées à l'article 2, point b, du traité Euratom. Le chapitre 3 a été principalement utilisé à des fins de radioprotection jusqu'à la reconnaissance par la Cour de justice des Communautés européennes du lien intrinsèque entre la radioprotection et la sûreté nucléaire et de la compétence de la Communauté en matière de sûreté nucléaire (dans sa décision dans l’affaire C-29/99 Commission des Communautés européennes/Conseil de l’Union européenne (affaire C-29/99). , la Cour a établi « qu’il ne convient pas d’opérer, pour délimiter les compétences de la Communauté, une distinction artificielle entre la protection sanitaire de la population et la sûreté des sources de radiations ionisantes »). Cet arrêt admet ainsi que les normes de sécurité existantes destinées à assurer la protection sanitaire de la population et des travailleurs contre les risques inhérents aux radiations ionisantes doivent être complétées par des normes de sûreté pour les installations nucléaires. La compétence technique des autorités nationales chargées de la sûreté n’empêche pas la Communauté de légiférer dans ce domaine.[6]

Commission des Communautés européennes/Conseil de l’Union européenne (affaire C-29/99).

4. SOURCES DE L’ANALYSE D’IMPACT

L'analyse d’impact met à jour celle réalisée en 2003 au sujet de la première proposition relative à la sûreté nucléaire Inclus dans le document COM(2003) 32 final. , en s'appuyant sur les informations techniques contenues dans les conclusions et les recommandations du rapport final du groupe «Sûreté nucléaire» doc. 15475/2/06 REV2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf ) , adopté par le groupe des questions atomiques du Conseil (GQA) le 13 décembre 2006 et complété par les conclusions des rapports des sous-groupes du groupe «Sûreté nucléaire» doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/ en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium .europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ) . Dans ce contexte, il convient d’accorder une importance particulière aux travaux effectués dans le cadre de la WENRA, une organisation composée des chefs et des hauts fonctionnaires des autorités de réglementation nucléaire de 17 pays européens L'Allemagne, la Belgique, la Bulgarie, l'Espagne, la Finlande, la France, la Hongrie, l'Italie, la Lituanie, les Pays-Bas, la République tchèque, la Roumanie, le Royaume-Uni, la Slovaquie, la Slovénie, la Suède et la Suisse. , dont les membres ont défini de nombreux niveaux de référence communs en matière de sûreté des réacteurs électronucléaires, en vue d'aligner les exigences nationales d'ici à 2010.[7][8][9][10]

Inclus dans le document COM(2003) 32 final.

doc. 15475/2/06 REV2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf )

doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/ en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium .europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

L'Allemagne, la Belgique, la Bulgarie, l'Espagne, la Finlande, la France, la Hongrie, l'Italie, la Lituanie, les Pays-Bas, la République tchèque, la Roumanie, le Royaume-Uni, la Slovaquie, la Slovénie, la Suède et la Suisse.

Deuxièmement, l’analyse d’impact est fondée sur les obligations et les exigences de la convention sur la sûreté nucléaire de l'AIEA qui constitue une plate-forme internationalement reconnue pour le développement de la sûreté nucléaire, ainsi que sur les principes des fondements de sûreté de l'AIEA. Cette convention ne contient aucune modalité technique d’exécution mais établit un cadre juridique précis visant à l'amélioration continue de la sûreté. Euratom et tous les États membres de l’UE sont parties contractantes à la convention sur la sûreté nucléaire. Les principes fondamentaux de l'AIEA constituent un cadre de pratiques sur la base desquelles sont définies les exigences nationales en matière de sûreté et que les États membres ont largement contribué à améliorer.

5. Options envisageables

L’analyse d’impact examine quatre options stratégiques :

– L’ option 0 consiste à ne rien modifier à la situation actuelle;

– l’ option 1 envisage l’élaboration d’une législation communautaire établissant des normes de sûreté communes pour les installations nucléaires existantes;

– l’ option 2 consiste à élaborer une législation communautaire établissant uniquement un cadre commun destiné à établir et à maintenir un niveau élevé uniforme de sûreté nucléaire partout dans la Communauté en rappelant certains principes largement admis dans le domaine de la sûreté nucléaire; les mesures d'exécution correspondantes seront élaborées par le GHN;

– L’ option 3 se base sur une série de principes internationalement reconnus dans le domaine de la sûreté nucléaire (approche proposée par l’option 2) complétés par des niveaux de référence additionnels, applicables aux réacteurs électronucléaires nouveaux, que les États membres sont encouragés à définir en conformité avec le principe de l'amélioration continue de la sûreté, sur la base des niveaux de sûreté définis par la WENRA et en étroite collaboration avec le GHN Institué par la décision 2007/530/Euratom du Conseil du 17 juillet 2007 (JO L 195, 27.7.2007). , composé de hauts représentants des autorités de réglementation et de sûreté de tous les États membres de l'UE.[11]

Institué par la décision 2007/530/Euratom du Conseil du 17 juillet 2007 (JO L 195, 27.7.2007).

6. Comparaison des options – l’action proposée au niveau de l’ue

Suite à l’examen des différentes options, il ressort que la solution la plus efficace pour créer un cadre communautaire pour la sécurité nucléaire est celle envisagée par l' option 3 . Ainsi, l'approche fondamentale de la proposition actuelle de directive révisée est que la Communauté se borne à définir une série de principes communs dans le domaine de la sûreté nucléaire, déjà inclus dans la convention de l'AIEA sur la sûreté nucléaire (renforçant le rôle des régulateurs nationaux, la responsabilité première du titulaire de la licence en matière de sûreté, sous le contrôle de l'organisme réglementaire, la disponibilité d'expertise dans le domaine de la sûreté nucléaire, la priorité à la sûreté) et complétés par des exigences additionnelles de sûreté applicables aux nouveaux réacteurs électronucléaires que les États membres sont encouragés à développer selon le principe de l'amélioration continue de la sûreté, sur la base des niveaux de sûreté définis par la WENRA et en étroite collaboration avec le GHN. Sur la base des dix principes de régulation de la sûreté nucléaire qu'il a adopté, le GHN deviendra le point central de la coopération entre les organismes de réglementation chargés de la sûreté des installations nucléaires dans les États membres et contribuera au développement du cadre communautaire de la sûreté nucléaire.

Les États membres sont tenus de respecter les fondements de sûreté de l'AIEA ainsi que les obligations et exigences inscrites dans la convention sur la sûreté nucléaire.

7. Valeur ajoutée

Vu le regain d’intérêt pour l’énergie nucléaire manifesté en Europe et ailleurs, il est important de maintenir un degré élevé de sûreté nucléaire dans l'UE et de définir une série de règles contraignantes et de normes de sécurité communes à toute l’Union. De nouvelles constructions de centrales nucléaires ayant été annoncées dans l'UE, il est d’autant plus nécessaire de se doter de règles de convergence au niveau européen afin de soutenir les États membres dans leurs efforts d’harmonisation des pratiques en matière de sûreté nucléaire. Malgré l’existence de risques transfrontaliers liés à l’exploitation d'installations nucléaires, peu d’efforts d’harmonisation entre les pays ont été entrepris jusqu’à présent.

Dans ce cadre, la valeur ajoutée fondamentale de l’option choisie est la suivante: le cadre législatif communautaire contraignant définissant les obligations de base et les principes généraux dans le domaine de la sûreté des installations nucléaires devrait aboutir à la réalisation de l’objectif commun consistant à atteindre, maintenir et améliorer continûment la sûreté nucléaire dans la Communauté, un résultat qui ne serait pas atteint aussi efficacement au niveau strictement national. Cette approche présente également l’avantage non négligeable d’améliorer la certitude réglementaire au niveau communautaire. Par conséquent, en vertu des dispositions institutionnelles du traité Euratom, Euratom dispose de ses propres mécanismes pour veiller à ce que les législations nationales des États membres respectent les dispositions de la directive, exerçant ainsi son rôle de garant de la bonne application de l’acquis communautaire. Il convient également de souligner que la législation communautaire confère des droits et des devoirs non seulement aux autorités des États membres, mais aussi aux individus et aux entreprises. Les autorités des États membres sont responsables de la transposition de la législation de l’UE dans la législation nationale et de sa bonne application. Ils doivent également garantir les droits des citoyens en vertu de ces lois.

En l’absence d’un cadre juridique communautaire, la convention sur la sûreté nucléaire de l’AIEA continuerait de s'appliquer pour les États membres. Toutefois, l’adhésion à cette convention n'est pas obligatoire: il s'agit en effet d'un instrument incitatif qui n'entraîne donc aucune sanction en cas de non-respect. La convention n’a pas pour but de garantir le respect des obligations des parties au moyen de contrôles et de sanctions; elle se fonde sur leur intérêt commun à atteindre un meilleur niveau de sûreté, qui sera développé et encouragé lors de réunions régulières des parties. L'adhésion à la convention implique deux grands engagements de la part de chaque partie contractante: préparer et transmettre pour examen un rapport national et soumettre ce rapport national à une évaluation par les autres parties contractantes.

L'élaboration d'une législation de l'UE sur la base des principes de la convention sur la sûreté nucléaire et en tirant pleinement parti des travaux sur la sûreté déjà réalisés par l'AIEA aux fins de la définition des fondements de sûreté reconnaît la valeur du progrès international dans le domaine de la sûreté nucléaire et offre à la société civile européenne une possibilité d'être davantage associé aux processus dans de domaine.

Enfin, la proposition vise également à renforcer le rôle et l’indépendance des organismes nationaux de réglementation, permettant ainsi de tirer profit de leurs compétences, plutôt qu’à adopter une approche descendante, tel que suggéré dans la proposition initiale sur la sûreté nucléaire. Elle renforce également ce rôle en ce qui concerne la mise en œuvre des mesures adoptées, une solution entièrement compatible avec le principe de subsidiarité.

8. Subsidiarité

Les États membres de l’UE ont déjà mis en œuvre des mesures leur permettant d'atteindre un niveau élevé de sûreté à l'intérieur de l'UE. Toutefois, les différences entre les États en matière de traditions, de cadres juridiques, de nombre et de type de réacteurs et d'approches réglementaires font qu'aucune règle commune en matière de sûreté nucléaire n'a encore pu être appliquée dans l'ensemble de la Communauté. Des règles communes favoriseraient pourtant l’amélioration de la sûreté nucléaire à un niveau impossible à atteindre exclusivement au niveau national.

Cette nouvelle proposition renverse l'approche descendante de la proposition de 2003/2004, puisque ce sont à présent les États membres qui sont encouragés, en ce qui concerne la sûreté des réacteurs électronucléaires nouveaux, à développer des exigences additionnelles de sûreté, selon le principe de l'amélioration continue de la sûreté, sur la base des niveaux de sûreté définis par la WENRA et en étroite collaboration avec le GHN. En outre, les États membres conservent le droit d'imposer au niveau national des mesures de sûreté plus strictes que celles prévues dans cadre juridique communautaire.

Deuxièmement, s’agissant des principes proposés, le projet de directive révisée est ancré dans la compétence déjà dévolue aux organismes de réglementation des États membres ainsi que dans les principes internationalement admis de la convention sur la sûreté nucléaire et des fondements de sûreté de l'AIEA: aucune charge additionnelle ne pèsera donc sur les instances des États membres.

La législation communautaire contraignante apporte également une sécurité juridique en permettant aux citoyens de s'adresser aux institutions européennes s'ils se sentent mis en danger par l'énergie nucléaire.

Il convient en outre de mentionner que la nouvelle proposition prend entièrement en considération les opinions exprimées par les États membres pendant l'examen du paquet 2003/2004, en distinguant les questions ayant trait à la sûreté de celles relatives aux déchets nucléaires et aux finances, ainsi qu'en écartant l'idée de créer un organe communautaire composé d'inspecteurs de la sécurité et en attribuant la responsabilité de la supervision en matière de sûreté nucléaire exclusivement aux organismes nationaux de réglementation.

9. Surveillance et évaluation

Les indicateurs d'avancement dans la réalisation des objectifs seront définis au niveau des États membres.

10. Conclusion

Il ressort des considérations qui précèdent que l'option retenue semble avoir la préférence, car elle présente les meilleurs avantages techniques, économiques et sécuritaires en dépassant le cadre des principes pour encourager effectivement les États membres à définir des exigences additionnelles de sûreté.

[1] Proposition initiale de la Commission de 2003 (COM (2003) 32 final) et version révisée de 2004 (COM (2004) 526 final).

[2] IAEA INFCIRC 449 du 5 juillet 1994.

[3] AIEA – Fondements de sûreté: principes fondamentaux de sûreté, collection normes de sûreté de l'AIEA n° SF-1 (2006).

[4] Les derniers en date étant le rapport Maldeikis publié à l’occasion du cinquantième anniversaire du traité Euratom (doc de réf. A6-0129/2007) et le rapport Reul sur les énergies traditionnelles (doc de réf. A6-0348/2007).

[5] Eurobaromètre spécial n° 271 «Les Européens et la sûreté nucléaire», terrain: oct. – nov. 2006, publication: fév. 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_fr.pdf

[6] Commission des Communautés européennes/Conseil de l’Union européenne (affaire C-29/99).

[7] Inclus dans le document COM(2003) 32 final.

[8] doc. 15475/2/06 REV2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf )

[9] doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/ en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium .europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

[10] L'Allemagne, la Belgique, la Bulgarie, l'Espagne, la Finlande, la France, la Hongrie, l'Italie, la Lituanie, les Pays-Bas, la République tchèque, la Roumanie, le Royaume-Uni, la Slovaquie, la Slovénie, la Suède et la Suisse.

[11] Institué par la décision 2007/530/Euratom du Conseil du 17 juillet 2007 (JO L 195, 27.7.2007).

HU

(...PICT...)|AZ EURÓPAI KÖZÖSSÉGEK BIZOTTSÁGA|

Brüsszel, 26.11.2008

SEC(2008) 2893

A BIZOTTSÁGI SZOLGÁLATI MUNKADOKUMENTUM

amely a következő dokumentumot kíséri: Javaslat A TANÁCS (Euratom) IRÁNYELVE a nukleáris biztonsági közösségi keretrendszer létrehozásáról A HATÁSVIZSGÁLAT ÖSSZEFOGLALÁSA

{COM(2008) 790 végleges} {SEC(2008) 2892}

1. Konzultáció és szakértői vélemények

A hatásvizsgálat a napirend következő tételére vonatkozik: 2008/TREN/003 – Felülvizsgált jogalkotási javaslat a nukleáris biztonságról. A hatásvizsgálat a nukleáris biztonsági közösségi keretrendszer létrehozásáról szóló felülvizsgált irányelvtervezetet kíséri, amelynek célja az, hogy újraindítsa a nukleáris biztonságra vonatkozó közös uniós keretrendszer létrehozásának folyamatát azáltal, hogy a Bizottság által 2003-ban előterjesztett, a nukleáris létesítmények biztonságával kapcsolatos alapvető kötelezettségek és általános elvek meghatározásáról szóló irányelvjavaslat Az eredeti, 2003. évi bizottsági javaslat (hivatkozási szám: COM 2003/32 végleges) és a 2004. évi felülvizsgált változat (hivatkozási szám: COM (2004)526 végleges). helyébe lép. [1]

Az eredeti, 2003. évi bizottsági javaslat (hivatkozási szám: COM 2003/32 végleges) és a 2004. évi felülvizsgált változat (hivatkozási szám: COM (2004)526 végleges).

Ez az új javaslat egy átfogó és folyamatos konzultációs folyamat eredménye, amelyet a Tanács ír elnöksége kezdeményezett 2004-ben. Ezt követően a Tanács nukleáris biztonsággal foglalkozó munkacsoportja (WNPS) és a nukleáris biztonsággal és hulladékkezeléssel foglalkozó magas szintű munkacsoport, valamint az Európai Nukleáris Energia Fórum dolgozott tovább a kérdésen.

A 2004-ben kezdődő konzultációs folyamat a 2004-es biztonsági irányelvjavaslatban elfogadott megközelítés alapos felülvizsgálatához vezetett, amely javaslat akkor a tagállamok blokkoló kisebbsége miatt került elvetésre. A főbb érvek a kötelező szabályozás túl részletes előírásai, valamint az azzal kapcsolatos kétségek voltak, hogy a javaslat teljes mértékben tiszteletben tartja-e a szubszidiaritás elvét.

A nukleáris biztonságról szóló, felülvizsgált jogalkotási javaslat a következőkre épít: a) a Nyugat-európai Nukleáris Hatóságok Szövetségének (WENRA) technikai munkája, amely 2006-ban zárult a meglévő nukleáris létesítmények tekintetében, és amelyben valamennyi európai nukleáris biztonsági szabályozó hatóság részt vett, b) az az elv, hogy az EU atomerőműveinek folytonos biztonságos működését csak erős és független szabályozó hatóságok képesek biztosítani, c) a meglévő főbb nemzetközi jogi aktusok, mindenekelőtt a nukleáris biztonságról szóló egyezmény NAÜ, 1994. július 5-i INFCIRC 449. elveinek belefoglalása az európai szabályozásba, továbbá a NAÜ biztonság terén végzett munkája, különösen a biztonsági alapelvek NAÜ, biztonsági alapelvek: biztonsági alapelvek, a NAÜ biztonsági normái, SF-1 sorozat (2006). kidolgozása. Ezenkívül a nukleáris biztonsági közösségi keretrendszer létrehozásáról szóló, felülvizsgált irányelvtervezetben javasolt alapvető elveket támogató technikai hátteret a nukleáris biztonsági ügyekkel foglalkozó, különböző szakértői csoportok tevékenységének eredménye biztosította. [2][3]

NAÜ, 1994. július 5-i INFCIRC 449.

NAÜ, biztonsági alapelvek: biztonsági alapelvek, a NAÜ biztonsági normái, SF-1 sorozat (2006).

Az Európai Parlament – amint azt az évek során kiadott jelentései A legutóbbi a Maldeikis-jelentés volt, az Euratom-Szerződés 50 éves évfordulójára (hivatkozási szám: A6-0129/2007), valamint a Reul-jelentés a hagyományos energiaforrásokról (hivatkozási szám: A6-0348/2007). is mutatják – folyamatosan támogatott egy referenciaszinteket meghatározó európai nukleáris biztonsági szabályozást. Ezenkívül, amint azt a második Európai Nukleáris Energia Fórum következtetései is tükrözik, az ágazat is erőteljesen támogatja az uniós nukleáris biztonsági jogi szabályozást. [4]

A legutóbbi a Maldeikis-jelentés volt, az Euratom-Szerződés 50 éves évfordulójára (hivatkozási szám: A6-0129/2007), valamint a Reul-jelentés a hagyományos energiaforrásokról (hivatkozási szám: A6-0348/2007).

Végül a hatásvizsgálat véglegesítésének céljából irányítóbizottság jött létre, a Bizottság valamennyi érdekelt szolgálata képviselőinek bevonásával.

A hatásvizsgálat-tervezetet értékelésre nyújtották be a hatásvizsgálati testülethez, amely első véleményét 2008. szeptember 9-én, végső véleményét pedig 2008. október 14-én adta ki az újra benyújtott, felülvizsgált dokumentumról. A hatásvizsgálati testület záró megjegyzéseit teljes mértékben figyelembe vették.

2. A probléma meghatározása

Számos tagállam atomenergia iránti megújult érdeklődése, valamint az erőművek élettartama meghosszabbításának és új erőművek építésének perspektívája különösen időszerűvé teszi ezt a felülvizsgált javaslatot. Nyilvánvaló, hogy a radiológiai események hatásai nem állnak meg a határoknál, és potenciális következményekkel járnak a munkavállalók és általában a lakosság egészségére nézve. Ezek az események széleskörű gazdasági hatást gyakorolnak az energiatermelő ágazatra is. Az EU egyik fő politikai célkitűzése lakosságának védelme. A nukleáris biztonság és az azzal kapcsolatos közösségi szabályozás megvalósítását fenntartását és folyamatos jobbítását, valamint a tagállami szabályozó hatóságok szerepének növelését célzó jogi keret további védelmi garanciát jelentene az európai lakosok számára.

A lakosság körében való elfogadottság az atomenergia további fejlesztésének előfeltétele, és a Közösség eddig következetesen fellépett a nukleáris biztonság támogatása mellett, mindeddig azonban nincs közös biztonsági előírásokat megállapító közösségi jogi keretrendszer az EU-ban az új és a meglévő nukleáris létesítmények tekintetében. A Közösségnek ugyanakkor megfelelően foglalkoznia kell az európai polgároknak a nukleáris létesítmények biztonságával kapcsolatos aggályaival. A nukleáris biztonsággal kapcsolatos 2007. évi felmérés 271. Eurobarométer-különkiadás „Az európaiak és a nukleáris biztonság”, terepmunka: 2006. október–november, közzétéve: 2007. február. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf. egyik fő következtetése az volt, hogy még ha az európaiak általában kellően tisztában is vannak a nukleáris kérdésekkel, különösen azzal, hogy van-e atomerőmű az országukban, a nukleáris biztonság kérdése idegen a számukra (56% és 90% közötti a szóródás). [5]

271. Eurobarométer-különkiadás „Az európaiak és a nukleáris biztonság”, terepmunka: 2006. október–november, közzétéve: 2007. február. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

3. Az EU fellépési joga

Az Euratom-Szerződés kifejezetten szabályozza a Közösség azon hatáskörét, hogy alapvető biztonsági előírásokat határozzon meg európai uniós szinten. A Szerződés 2. cikkének b) pontjával összhangban: „ Feladatának teljesítése érdekében a Közösség, e szerződés rendelkezései szerint... a lakosság és a munkavállalók egészségének védelme érdekében egységes biztonsági előírásokat állapít meg, és gondoskodik azok alkalmazásáról. ” A második cím 3. fejezete (Egészségvédelem) számos részletes rendelkezést tartalmaz, amelyek célja az, hogy létrehozzák, hatályba léptessék és alkalmazzák az Euratom-Szerződés 2. cikkének b) pontjában említett alapvető előírásokat. Az Euratom-Szerződés 3. fejezetét főként sugárvédelmi célokra alkalmazták, amíg az Európai Bíróság el nem ismerte a sugárvédelem és a nukleáris biztonság közötti tényleges kapcsolatot, és a Közösség nukleáris biztonsági hatáskörét (a C-29/99. sz. ügyben hozott határozatában Az Európai Közösségek Bizottsága kontra az Európai Unió Tanácsa (C-29/99. sz. ügy). a Bíróság kimondta, hogy „ a közösségi hatáskörök meghatározásának céljából nem helyénvaló mesterségesen különbséget tenni a lakosság egészségének védelme és az ionizáló sugárforrások biztonsága között .”) A határozat tehát elismeri azt a tényt, hogy a munkavállalók és a lakosság egészségének az ionizáló sugárzásból származó veszélyekkel szembeni védelmét célzó, meglévő biztonsági előírásokat ki kell egészíteni a nukleáris létesítményekre vonatkozó biztonsági előírásokkal. A biztonságért felelős nemzeti hatóságok technikai hatásköre nem zárja ki, hogy a Közösség e tekintetben jogi szabályozást hozzon létre.[6]

Az Európai Közösségek Bizottsága kontra az Európai Unió Tanácsa (C-29/99. sz. ügy).

4. A hatásvizsgálat forrásai

A hatásvizsgálat naprakésszé teszi az eredeti nukleáris biztonsági javaslathoz kapcsolódó hatásvizsgálatot Tartalmazza a COM 2003/32 végleges dokumentum. , technikai hátterét pedig a WPNS záró jelentésében Doc. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf). foglalt következtetések és javaslatok képezik. Az említett jelentés, amelyet a Tanács nukleáris kérdésekkel foglalkozó munkacsoportja (WPAQ) 2006. december 13-án hagyott jóvá, kiegészül a WPNS alcsoportjainak jelentéseiben foglalt megállapításokkal Doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1(http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf). . [7][8][9]

Tartalmazza a COM 2003/32 végleges dokumentum.

Doc. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

Doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1(http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf).

Ezzel összefüggésben különösen hangsúlyozni kell a WENRA keretében folytatott tevékenységet. Ez a szervezet 17 európai ország Belgium, Bulgária, Cseh Köztársaság, az Egyesült Királyság, Finnország, Franciaország, Hollandia, Litvánia, Magyarország, Németország, Olaszország, Románia, Spanyolország, Svájc, Svédország, Szlovákia és Szlovénia. nukleáris szabályozó hatóságának igazgatóit, illetve vezető tisztviselőit tömöríti, akik számos közös biztonsági referenciaszintet határoztak meg az atomerőművek tekintetében a nemzeti követelmények 2010-ig való összhangba hozása érdekében.[10]

Belgium, Bulgária, Cseh Köztársaság, az Egyesült Királyság, Finnország, Franciaország, Hollandia, Litvánia, Magyarország, Németország, Olaszország, Románia, Spanyolország, Svájc, Svédország, Szlovákia és Szlovénia.

Másodszor a hatásvizsgálat a NAÜ nukleáris biztonságról szóló egyezménye által meghatározott kötelezettségeken és követelményeken, valamint a NAÜ biztonsági alapelvein alapul. Ez az egyezmény, amely a nukleáris biztonság kialakításának nemzetközileg elismert platformja, nem tartalmaz részletes műszaki szabályokat, ugyanakkor pontos jogi keretrendszert hoz létre, amelynek célja a biztonság folyamatos növelése. Az Euratom és az EU valamennyi tagállama szerződő fele a nukleáris biztonságról szóló egyezménynek. A NAÜ-alapelvek olyan gyakorlati keretet alkotnak, amely a nemzeti biztonsági követelmények alapját képezi, és amelynek tökéletesítésében a tagállamok jelentős részt vállaltak.

5. Politikai lehetőségek

A hatásvizsgálat négy politikai lehetőséget tekint át:

– a 0. politikai lehetőség a jelenlegi helyzet változatlanul hagyása;

– az 1. politikai lehetőség a meglévő nukleáris létesítményekre vonatkozó közös biztonsági előírásokról szóló közösségi jogi szabályozás kidolgozása;

– a 2. politikai lehetőség olyan közösségi jogi szabályozás kidolgozása, amely mindössze olyan közös keretrendszert állapít meg, amelynek célja a nukleáris biztonság egységesen magas szintjének elérése és fenntartása az egész Közösségben azáltal, hogy figyelembe veszi a széles körben elismert nukleáris biztonsági elveket; a szükséges végrehajtási intézkedések kidolgozása a magas szintű munkacsoport feladata.

– a 3. politikai lehetőség nemzetközileg elismert nukleáris biztonsági elvekre épít (a 2. politikai lehetőségben foglalt megközelítés); ezeket olyan, az új atomerőművekre vonatkozó további biztonsági követelmények egészítenek ki, amelyeket a tagállamoknak kell kidolgozniuk a biztonság szintjének folyamatos emelésére vonatkozó elvvel és a WENRA által kidolgozott biztonsági szintekkel összhangban, valamint együttműködésben a magas szintű munkacsoporttal Létrehozta a 2007. július 17-i 2007/530/Euratom bizottsági határozat (HL L 195., 2007.7.27.). , amely valamennyi EU-tagállam szabályozó és biztonsági hatóságainak magas szintű képviselőiből áll.[11]

Létrehozta a 2007. július 17-i 2007/530/Euratom bizottsági határozat (HL L 195., 2007.7.27.).

6. A lehetőségek összehasonlítása – A javasolt uniós intézkedés

A lehetőségek értékelése rámutatott arra, hogy a közösségi nukleáris biztonsági keretrendszer létrehozására a leghatékonyabb megoldást a 3. politikai lehetőség vázolja fel. Így a jelenlegi felülvizsgált irányelvjavaslat alapvető megközelítése szerint a Közösség csak egy sor közös elvet határoz meg a nukleáris biztonság területén, amelyek már szerepelnek a NAÜ nukleáris biztonságról szóló egyezményében (pl. a nemzeti szabályozó szerepének kibővítése, az engedély jogosultjának elsődleges felelőssége a szabályozó testület ellenőrzése mellett, a szabályozó testület függetlenségének megerősítése, magas szintű átláthatóság biztosítása a nukleáris létesítmények biztonságát érintően, irányítási rendszerek életbe léptetése, rendszeres biztonsági felülvizsgálatok, a nukleáris biztonságra vonatkozó szakértelem rendelkezésre állása, a biztonság kiemelt fontossága), s ezek kiegészülnek az új atomerőművekre vonatkozó további biztonsági követelményekkel, amelyeket a tagállamoknak kell kidolgozniuk a biztonság szintjének folyamatos emelésére vonatkozó elvvel és a WENRA által kidolgozott biztonsági szintekkel összhangban, valamint együttműködésben a magas szintű munkacsoporttal. A magas szintű munkacsoport az általa a nukleáris biztonság szabályozása vonatkozásában elfogadott tíz elv alapján a tagállami nukleáris létesítmények biztonságáért felelős szabályozó testületek közötti együttműködés összekötő pontja lesz, és hozzájárul az EU nukleáris biztonsági keretének fejlődéséhez.

A tagállamok kötelesek tiszteletben tartani a NAÜ biztonsági alapelveit, valamint a nukleáris biztonságról szóló egyezményben foglalt kötelezettségeket és követelményeket.

7. Hozzáadott érték

Az atomenergia iránti megújult érdeklődés Európában és máshol szükségessé teszi a nukleáris biztonság magas szintjének az EU-ban történő fenntartását, a kötelező szabályok kidolgozását és a közös uniós biztonsági előírásokat. Az új atomerőművek EU-ban történő építésének közelmúltbeli bejelentése miatt még nagyobb szükség van uniós szintű konvergenciaszabályokra, hogy támogassák a tagállamokat a biztonsági gyakorlataik összehangolására irányuló törekvéseikben. A nukleáris létesítmények üzemeltetésében rejlő, határokon átnyúló kockázat ellenére a múltban csak korlátozott mértékű szabványosításra került sor az országok között.

Ebben az összefüggésben a választott politikai lehetőség alapvető hozzáadott értéke az, hogy a nukleáris létesítmények biztonságával kapcsolatos alapvető kötelezettségeket és általános elveket meghatározó kötelező uniós jogi keret hozzájárul ahhoz, hogy siker koronázza a nukleáris biztonság Közösségen belüli kimunkálására, fenntartására és folyamatos növelésére irányuló törekvést. Ennek az eredménynek a pusztán nemzeti szintű elérése nem volna kellőképpen hatékony. Ez a megközelítés egyértelmű előnyt jelent a közösségi szintű szabályozással összefüggő nagyobb jogbiztonság tekintetében. Ebből következően az Euratom-Szerződés intézményi rendelkezései szerint az Euratom rendelkezik az annak biztosításához szükséges mechanizmusokkal, hogy a tagállami nemzeti jogszabályok megfeleljenek az irányelv rendelkezéseinek, és így betölti a közösségi vívmányok helyes alkalmazásának védelmezésével kapcsolatos szerepét. Ezenkívül ki kell emelni, hogy az uniós jog nem csak az egyes tagállami hatóságok tekintetében állapít meg jogokat és kötelezettségeket, de a magánszemélyek és vállalkozások tekintetében is. Az egyes tagállami hatóságok felelősek az uniós szabályozás nemzeti jogszabályokban való alkalmazásáért és megfelelő végrehajtásáért, és garantálniuk kell az e jogszabályok szerinti állampolgári jogokat.

Az Európai uniós jogi keret hiányában a NAÜ nukleáris biztonságról szóló egyezményét kellene alkalmazni a tagállamokra. A NAÜ nukleáris biztonságról szóló egyezményében való részvétel azonban önkéntes, mivel ez az egyezmény ösztönző aktus, így megsértése nem jár semmilyen szankcióval sem. Az egyezménynek nem célja, hogy a részes felek általi kötelezettségteljesítést ellenőrzések és szankciók révén biztosítsa, hanem azon a közös érdeken alapul, hogy elérjék a biztonságnak a részes felek rendszeres ülésein kidolgozott és támogatott magasabb szintjét. Az egyezményhez való csatlakozás az egyes szerződő felek tekintetében két alapvető kötelezettségvállalással jár: nemzeti jelentések készítése és rendelkezésre bocsátása felülvizsgálatra, és a nemzeti jelentés más szerződő felek szakértői részéről történő értékelésnek való alávetése.

Az a tény, hogy az uniós szabályozás a nukleáris biztonságról szóló egyezmény elvein alapulva és a NAÜ által – a biztonsági alapelvek kidolgozásával – a biztonság terén már elvégzett munka hasznosításával kerül kidolgozásra, nemcsak a nemzetközi téren elért haladás értékére rávilágít rá, de lehetőséget is kínál a civil társadalomnak a fokozottabb részvételre.

Végül a javaslat céljai közt ott szerepel a nemzeti szabályozó testületek szerepének és függetlenségének megerősítése is; ennek során – szemben az eredeti nukleáris biztonsági javaslattal – a testületek kompetenciájára épít ahelyett, hogy felülről építkező megközelítést alkalmazna. A javaslat megerősíti a nemzeti testületek kölcsönösen elfogadott intézkedések végrehajtásában betöltött szerepét is, s ez a megoldás teljes mértékben összhangban van a szubszidiaritás elvével.

8. Szubszidiaritás

Az EU tagállamai már végrehajtottak olyan intézkedéseket, amelyek lehetővé teszik számukra a nukleáris biztonság magas szintjének elérését az EU-ban. A különböző történelmi háttér, az eltérő jogi keretrendszer, a reaktorok eltérő típusa és száma, valamint a szabályozási megközelítés különbözősége miatt azonban eddig nem hoztak létre közös, az egész Közösségben alkalmazandó szabályokat a nukleáris biztonság területén, jóllehet ez vezethet a nukleáris biztonság olyan további javulásához, amelyet kizárólag nemzeti szinten nem lehetne elérni.

Az új javaslat alulról építkező megközelítésre módosítja a 2003/2004-es javaslat felülről építkező megközelítését, mivel a tagállamoknak – az új atomerőművek biztonsága érdekében – további biztonsági követelményeket kell kidolgozniuk a biztonság szintjének folyamatos emelésére vonatkozó elvvel és a WENRA által kidolgozott biztonsági szintekkel összhangban, valamint együttműködésben a magas szintű munkacsoporttal. Ezenkívül a tagállamoknak továbbra is jogukban áll nemzeti szinten a közösségi jogi keretnél szigorúbb biztonsági intézkedéseket előírni.

Másodszor a javasolt elvek szintjén a felülvizsgált irányelv a tagállamok szabályozó hatóságainak képességeire támaszkodik, emellett pedig a nukleáris biztonságról szóló egyezmény nemzetközileg elfogadott elveire és a NAÜ biztonsági alapelveire, így nem ró további terhet a tagállami hatóságokra.

Az EU kötelező szabályozása jogbiztonságot teremt azáltal, hogy lehetőséget ad a polgároknak arra, hogy az európai intézményekhez forduljanak, ha fenyegetve érzik magukat az atomenergia-termelés kapcsán.

Ezenkívül meg kell említeni, hogy az új javaslat teljes mértékben figyelembe veszi a tagállamoknak a 2003/2004-es csomag vizsgálata során kifejtett álláspontját azáltal, hogy elválasztja a biztonságot a nukleáris hulladékokkal kapcsolatos és a pénzügyi kérdésektől, valamint, hogy elveti a biztonsági ellenőrök közösségi testületének létrehozására vonatkozó elgondolást, és a nukleáris biztonsági felülvizsgálatokat kizárólag a nemzeti szabályozó hatóságok feladatkörébe utalja.

9. Nyomon követés és értékelés

Azokat a mutatókat, amelyek segítenek a kitűzött cél felé megtett előrehaladás nyomon követésében, a tagállamok állapítják meg.

10. Következtetés

A fenti megfontolások értelmében a választott politikai lehetőség tűnik az előnyben részesített megközelítésnek, mivel ez kecsegtet a legtöbb műszaki, gazdasági és biztonsági előnnyel azáltal, hogy túllép az elvek szintjén, és tényleges ösztönzést jelent a tagállamok számára a további biztonsági követelmények meghatározása terén.

[1] Az eredeti, 2003. évi bizottsági javaslat (hivatkozási szám: COM 2003/32 végleges) és a 2004. évi felülvizsgált változat (hivatkozási szám: COM (2004)526 végleges).

[2] NAÜ, 1994. július 5-i INFCIRC 449.

[3] NAÜ, biztonsági alapelvek: biztonsági alapelvek, a NAÜ biztonsági normái, SF-1 sorozat (2006).

[4] A legutóbbi a Maldeikis-jelentés volt, az Euratom-Szerződés 50 éves évfordulójára (hivatkozási szám: A6-0129/2007), valamint a Reul-jelentés a hagyományos energiaforrásokról (hivatkozási szám: A6-0348/2007).

[5] 271. Eurobarométer-különkiadás „Az európaiak és a nukleáris biztonság”, terepmunka: 2006. október–november, közzétéve: 2007. február. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

[6] Az Európai Közösségek Bizottsága kontra az Európai Unió Tanácsa (C-29/99. sz. ügy).

[7] Tartalmazza a COM 2003/32 végleges dokumentum.

[8] Doc. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

[9] Doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1(http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf).

[10] Belgium, Bulgária, Cseh Köztársaság, az Egyesült Királyság, Finnország, Franciaország, Hollandia, Litvánia, Magyarország, Németország, Olaszország, Románia, Spanyolország, Svájc, Svédország, Szlovákia és Szlovénia.

[11] Létrehozta a 2007. július 17-i 2007/530/Euratom bizottsági határozat (HL L 195., 2007.7.27.).

IT

(...PICT...)|COMMISSIONE DELLE COMUNITÀ EUROPEE|

Bruxelles, 26.11.2008

SEC(2008) 2893

DOCUMENTO DI LAVORO DEI SERVIZI DELLA COMMISSIONE

Documento di accompagnamento della Proposta di DIRETTIVA DEL CONSIGLIO (Euratom) che istituisce un quadro comunitario per la sicurezza nucleare SINTESI DELLA VALUTAZIONE DELL'IMPATTO

{COM(2008) 790 definitivo} {SEC(2008) 2892}

1. Consultazione e consulenza

La valutazione dell'impatto fa riferimento alla voce 2008/TREN/003 dell'agenda di programmazione – Proposta legislativa rivista in materia di sicurezza nucleare e accompagna il progetto di direttiva rivista che istituisce un quadro comunitario per la sicurezza nucleare con l'obiettivo di riavviare il processo di istituzione di un quadro UE comune in materia di sicurezza nucleare; essa sostituisce la proposta di direttiva che definisce gli obblighi fondamentali e i principi generali nel settore della sicurezza degli impianti nucleari, presentata dalla Commissione nel 2003 Proposta iniziale della Commissione del 2003 (riferimento COM(2003) 32 definitivo) e versione rivista del 2004 (riferimento doc. COM(2004) 526 definitivo). . [1]

Proposta iniziale della Commissione del 2003 (riferimento COM(2003) 32 definitivo) e versione rivista del 2004 (riferimento doc. COM(2004) 526 definitivo).

La nuova proposta è il risultato di un ampio e continuo processo di consultazione iniziato nel 2004 durante la presidenza irlandese del Consiglio. In seguito le attività in questo ambito sono state proseguite dal gruppo di lavoro sulla sicurezza nucleare (WPNS), dal Gruppo europeo ad alto livello sulla sicurezza nucleare e sulla sicurezza della gestione dei residui (HLG) e dal Forum europeo sull'energia nucleare.

Il processo di consultazione avviato nel 2004 ha determinato una revisione sostanziale dell'approccio adottato nella proposta di direttiva sulla sicurezza del 2004, che all'epoca si era scontrata con una minoranza di blocco di alcuni Stati membri. Le principali obiezioni alla proposta riguardavano le disposizioni eccessivamente dettagliate delle norme vincolanti e i dubbi sul suo rispetto rigoroso del principio di sussidiarietà.

La nuova proposta legislativa sulla sicurezza nucleare si basa: a) sul lavoro tecnico dell'Associazione delle autorità di regolamentazione nucleare dell'Europa occidentale (WENRA) – con la partecipazione di tutti i regolatori europei responsabili della sicurezza nucleare – completato nel 2006 per gli impianti nucleari esistenti; b) sul principio che solo regolatori forti e indipendenti possono assicurare l'esercizio continuo in condizioni sicure degli impianti nucleari nella UE; c) sulla necessità di ancorare nella legislazione europea i principi dei più importanti strumenti internazionali disponibili, ovvero la Convenzione sulla sicurezza nucleare IAEA INFCIRC 449 del 5 luglio 1994. e il lavoro sulla sicurezza effettuato dall'Agenzia internazionale per l'energia atomica (AIEA), e in particolare i suoi principi fondamentali in materia di sicurezza Principi fondamentali di sicurezza dell'AIEA: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006). . Inoltre, il contesto tecnico a sostegno dei principi fondamentali proposti nel progetto di direttiva rivista che istituisce un quadro comunitario per la sicurezza nucleare scaturisce dai risultati delle attività dei differenti gruppi di esperti che si occupano di aspetti della sicurezza nucleare. [2][3]

IAEA INFCIRC 449 del 5 luglio 1994.

Principi fondamentali di sicurezza dell'AIEA: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

Il Parlamento europeo ha costantemente appoggiato l'elaborazione di una legislazione europea in materia di sicurezza nucleare con l'indicazione di livelli di riferimento, come illustrato nel corso degli anni dalle sue relazioni La più recente è la relazione Maldeikis in occasione dei 50 anni del trattato Euratom (doc. di riferimento A6-0129/2007) e la relazione Reul sulle energie convenzionali (doc. di riferimento A6-0348/2007). . Inoltre, come si evince dalle conclusioni del secondo Forum europeo sull'energia nucleare, anche l'industria sostiene ora con decisione una legislazione UE in materia di sicurezza nucleare. [4]

La più recente è la relazione Maldeikis in occasione dei 50 anni del trattato Euratom (doc. di riferimento A6-0129/2007) e la relazione Reul sulle energie convenzionali (doc. di riferimento A6-0348/2007).

Infine, allo scopo di portare a termine la valutazione dell'impatto è stato costituito un comitato direttivo composto da rappresentanti di tutti i servizi interessati della Commissione.

Il progetto di valutazione dell'impatto è stato sottoposto all'esame del comitato per la valutazione dell'impatto che ha espresso un primo parere il 9 settembre 2008, seguito da un parere definitivo il 14 ottobre 2008 su una versione rivista del documento. Delle osservazioni definitive del comitato per la valutazione dell'impatto si è tenuto interamente conto.

2. Definizione del problema

Il rinnovato interesse per l'energia nucleare manifestato da una serie di Stati membri, con la prospettiva dell'estensione della durata di vita di una serie di impianti nucleari e della costruzione di nuovi, rende particolarmente appropriati i tempi di presentazione della proposta rivista. È evidente che gli effetti degli incidenti radiologici non si arrestano ai confini degli Stati e hanno conseguenze potenziali sia per la salute dei lavoratori e dei cittadini in senso lato sia implicazioni economiche di grande portata per l'industria energetica. Poiché la protezione dei cittadini comunitari è uno dei principali obiettivi politici della UE, un quadro giuridico finalizzato a conseguire, mantenere e migliorare continuamente la sicurezza nucleare e la sua regolamentazione nella Comunità, come pure a potenziare il ruolo delle autorità di regolamentazione degli Stati membri, consentirebbe di creare un livello supplementare di garanzia per i cittadini della UE.

L'accettazione da parte dell'opinione pubblica è indispensabile per l'ulteriore sviluppo dell'energia nucleare e la Comunità è sempre stata molto attiva nel promuovere la sicurezza in questo ambito; a tutt'oggi, però, non esiste un quadro giuridico comunitario che stabilisca norme comuni di sicurezza per gli impianti nucleari nuovi e esistenti della UE. La Comunità tuttavia deve affrontare in modo adeguato le preoccupazioni dei cittadini europei in relazione alla sicurezza degli impianti nucleari. Da una delle principali conclusioni dell'indagine del 2007 sulla sicurezza dell'energia nucleare Indagine speciale Eurobarometro n. 271 " Europeans and nuclear safety " ("Gli europei e la sicurezza nucleare"), lavoro sul terreno ott.-nov. 2006, pubblicazione febbraio 2007, http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf si evince che, anche se in media i cittadini europei hanno una discreta conoscenza delle questioni nucleari, e in particolare della presenza o no di centrali nucleari nei loro paesi, sulla questione della sicurezza nucleare le loro conoscenze si fanno più incerte (dal 56% al 90%). [5]

Indagine speciale Eurobarometro n. 271 " Europeans and nuclear safety " ("Gli europei e la sicurezza nucleare"), lavoro sul terreno ott.-nov. 2006, pubblicazione febbraio 2007, http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

3. Il diritto di intervenire da parte della UE

La competenza della Comunità di fissare norme fondamentali di sicurezza a livello UE è esplicitamente sancita dal trattato Euratom. L'articolo 2, lettera b), del trattato dispone che " per l'assolvimento dei suoi compiti la Comunità deve, alle condizioni previste dal presente trattato… stabilire norme di sicurezza uniformi per la protezione sanitaria della popolazione e dei lavoratori e vigilare sulla loro applicazione". Il titolo secondo, capo III "Protezione sanitaria" stabilisce una serie di disposizioni dettagliate intese a definire, adottare e applicare le norme fondamentali di cui all'articolo 2, lettera b), del trattato Euratom. Il capo 3 del trattato Euratom è stato utilizzato essenzialmente a fini di radioprotezione fino a quando la Corte di giustizia europea ha riconosciuto il legame intrinseco tra radioprotezione e sicurezza nucleare e la competenza della Comunità nell'ambito della sicurezza nucleare (nella sentenza relativa alla causa C-29/99 Commissione delle Comunità europee contro Consiglio dell'Unione europea (Causa C-29/99). , la Corte ha affermato che " per delimitare le competenze della Comunità non occorre operare una distinzione artificiosa tra la protezione sanitaria della popolazione e la sicurezza delle sorgenti di radiazioni ionizzanti "). La sentenza, pertanto, riconosce il fatto che le norme di sicurezza esistenti, relative alla protezione sanitaria della popolazione e dei lavoratori contro i pericoli derivanti dalle radiazioni ionizzanti, devono essere integrate da norme di sicurezza per gli impianti nucleari. La competenza tecnica delle autorità nazionali responsabili per la sicurezza non preclude alla Comunità la possibilità di legiferare in questo ambito.[6]

Commissione delle Comunità europee contro Consiglio dell'Unione europea (Causa C-29/99).

4. Fonti della valutazione dell'impatto

La valutazione dell'impatto aggiorna quella effettuata nel 2003 relativa alla proposta iniziale in materia di sicurezza nucleare Inserita nel documento COM(2003) 32 definitivo. e si fonda sulle conclusioni e le raccomandazioni contenute nella relazione finale del gruppo di lavoro sulla sicurezza nucleare (WPNS) Documento 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf) , approvate dal Gruppo di lavoro del Consiglio sulle questioni nucleari (WPAQ) il 13 dicembre 2006 e integrate dai risultati delle relazioni dei sottogruppi del WPNS Documento 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ) . [7][8][9]

Inserita nel documento COM(2003) 32 definitivo.

Documento 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

Documento 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

In questo ambito particolare importanza dovrebbe essere tributata alle attività svolte nell'ambito della WENRA, un'associazione che raggruppa i dirigenti e i quadri delle autorità di regolamentazione nucleare di 17 paesi europei Belgio, Bulgaria, Repubblica ceca, Finlandia, Francia, Germania, Ungheria, Italia, Lituania, Paesi Bassi, Romania, Slovacchia, Slovenia, Spagna, Svezia, Svizzera e Regno Unito. , i cui membri hanno definito diversi livelli di riferimento comuni in materia di sicurezza dei reattori nucleari con l'obiettivo di uniformare le prescrizioni nazionali entro il 2010.[10]

Belgio, Bulgaria, Repubblica ceca, Finlandia, Francia, Germania, Ungheria, Italia, Lituania, Paesi Bassi, Romania, Slovacchia, Slovenia, Spagna, Svezia, Svizzera e Regno Unito.

In secondo luogo la valutazione dell'impatto si basa sugli obblighi e le prescrizioni della Convenzione sulla sicurezza nucleare dell'AIEA, che costituisce una piattaforma riconosciuta a livello internazionale per la messa a punto di norme di sicurezza in campo nucleare, e sui principi fondamentali di sicurezza dell'AIEA. Benché la convenzione non contenga norme tecniche dettagliate, essa fissa un quadro giuridico preciso il cui scopo è il costante miglioramento della sicurezza. L'Euratom e tutti gli Stati membri della UE sono parti contraenti della Convenzione sulla sicurezza nucleare. I principi fondamentali dell'AIEA costituiscono una serie di pratiche di riferimento su cui si basano i requisiti nazionali in materia di sicurezza e al miglioramento dei quali gli Stati membri hanno apportato notevoli contributi.

5. Opzioni strategiche

La valutazione d'impatto considera quattro opzioni strategiche :

– L'opzione strategica 0 consiste nel mantenere inalterata la situazione attuale.

– L'opzione strategica 1 prevede l'elaborazione di una legislazione comunitaria che stabilisca norme di sicurezza comuni per gli impianti nucleari esistenti.

– L'opzione strategica 2 prevede l'elaborazione di una legislazione comunitaria che istituisce esclusivamente un quadro comunitario finalizzato a conseguire e mantenere un elevato livello uniforme di sicurezza nucleare in tutta la Comunità, richiamandosi a principi di sicurezza nucleare ampiamente riconosciuti e demandando successivamente la preparazione delle misure di esecuzione al Gruppo ad alto livello.

– L'opzione strategica 3 si fonda su un insieme di principi di sicurezza nucleare riconosciuti a livello internazionale (l'approccio proposto dall'opzione 2), integrati da prescrizioni di sicurezza aggiuntivi per i nuovi reattori nucleari, che gli Stati membri sono incoraggiati a sviluppare conformemente al principio del costante miglioramento della sicurezza sulla base dei livelli di sicurezza messi a punto dalla WENRA e in stretta collaborazione con il Gruppo ad alto livello Istituito con decisione 2007/530/Euratom della Commissione del 17 luglio 2007 (GU L 195 del 27.7.2007). , composto da rappresentanti di alto livello delle autorità di regolamentazione e sicurezza di tutti gli Stati membri della UE.[11]

Istituito con decisione 2007/530/Euratom della Commissione del 17 luglio 2007 (GU L 195 del 27.7.2007).

6. Opzioni a confronto – Cosa propone la UE

La valutazione delle opzioni ha evidenziato che la soluzione più efficace per istituire un quadro comunitario per la sicurezza nucleare è quella garantita dall' opzione strategica 3 . L'approccio fondamentale dell'attuale proposta di direttiva rivista prevede quindi che la Comunità stabilisca esclusivamente una serie di principi comuni nell'ambito della sicurezza nucleare già contenuti nella Convenzione sulla sicurezza nucleare dell'AIEA (rafforzare il ruolo dei regolatori nazionali, responsabilità primaria del titolare della licenza sotto la supervisione dell'autorità di regolamentazione, rafforzare l'indipendenza di quest'ultima, garantire un livello elevato di trasparenza negli aspetti relativi alla sicurezza degli impianti nucleari, attuare sistemi di gestione, effettuare una supervisione sistematica della sicurezza, garantire la disponibilità di competenze nel campo della sicurezza nucleare, assegnare la priorità alla sicurezza), integrandoli con prescrizioni di sicurezza aggiuntive per i nuovi reattori nucleari, che gli Stati membri sono incoraggiati a sviluppare in linea con il principio del costante miglioramento della sicurezza sulla base dei livelli di sicurezza messi a punto dalla WENRA e in stretta collaborazione con il Gruppo ad alto livello. Il Gruppo europeo ad alto livello sulla sicurezza nucleare e la sicurezza della gestione dei residui, sulla base dei dieci principi per la regolamentazione della sicurezza nucleare da esso adottati, diventerà il fulcro della cooperazione tra le autorità di regolamentazione responsabili della sicurezza degli impianti nucleari negli Stati membri e contribuirà a definire il quadro UE per la sicurezza nucleare.

Gli Stati membri sono tenuti a rispettare i principi fondamentali di sicurezza dell'AIEA come pure le prescrizioni e le disposizioni della Convenzione sulla sicurezza nucleare.

7. Valore aggiunto

Dato il rinnovato interesse per l'energia nucleare in Europa e nel mondo, è importante mantenere un livello elevato di sicurezza nucleare nella UE e stabilire, a livello comunitario, una serie di norme vincolanti e di norme comuni di sicurezza. Il recente annuncio della costruzione di nuove centrali nucleari nella UE rende ancora più necessaria la convergenza normativa a livello comunitario allo scopo di sostenere gli Stati membri nel loro sforzo continuo di armonizzazione delle pratiche di sicurezza. Nonostante il funzionamento di un impianto nucleare comporti rischi a livello transfrontaliero, in passato si è registrato uno scarso impegno di standardizzazione tra paesi.

In questo ambito il valore aggiunto fondamentale dell'opzione strategica prescelta è dato dal fatto che un quadro legislativo vincolante a livello UE, che definisca gli obblighi fondamentali e i principi generali in materia di sicurezza degli impianti nucleari, consentirebbe di conseguire l'obiettivo di raggiungere, mantenere e migliorare continuamente la sicurezza nucleare nella Comunità, un risultato che non si potrebbe realizzare in modo efficiente a livello nazionale. Questo approccio presenta inoltre il chiaro vantaggio di garantire una maggiore certezza del diritto a livello comunitario. Di conseguenza, nell'ambito delle disposizioni istituzionali del trattato, Euratom dispone di meccanismi propri per garantire che la legislazione nazionale degli Stati membri sia conforme alle disposizioni della direttiva, esercitando così il ruolo di garante della corretta applicazione dell' acquis comunitario. Va inoltre rilevato che la legislazione UE stabilisce diritti e obblighi non solo per le autorità degli Stati membri ma anche per i singoli e le imprese. Le autorità degli Stati membri sono responsabili del recepimento della legislazione UE nel diritto nazionale e della sua corretta applicazione e devono garantire i diritti dei cittadini sanciti da tale legislazione.

In assenza di un quadro giuridico a livello UE, gli Stati membri dovrebbero applicare la Convenzione sulla sicurezza nucleare dell'AIEA, l'adesione alla quale, tuttavia, riveste carattere esclusivamente volontario in quanto si tratta di uno strumento incentivante che non comporta alcuna sanzione in caso di inadempienza. La Convenzione non è finalizzata a garantire il rispetto degli obblighi da parte dei contraenti mediante controlli e sanzioni ma si basa sul comune interesse a conseguire livelli più elevati di sicurezza, che sono sviluppati e promossi nel corso di riunioni periodiche delle parti. Per ciascuna parte contraente l'adesione alla Convenzione comporta due impegni fondamentali: preparare e mettere a disposizione una relazione nazionale e sottoporla alla valutazione inter pares delle altre parti contraenti.

L'elaborazione di una legislazione UE basata sui principi della Convenzione sulla sicurezza nucleare, e che si avvalga pienamente del lavoro già svolto dall'AIEA nel campo della sicurezza con la definizione dei suoi principi fondamentali, riconosce il valore dei progressi compiuti a livello internazionale nell'ambito della sicurezza nucleare e offre alla società civile europea la possibilità di una partecipazione più attiva.

La proposta, infine, mira a rafforzare il ruolo e l'indipendenza delle autorità nazionali di regolamentazione facendo così tesoro delle loro competenze anziché elaborare un approccio top-down come previsto dalla proposta originaria. Essa rafforza inoltre il ruolo degli organismi nazionali per l'applicazione delle misure concordate, una soluzione che risponde pienamente al principio di sussidiarietà.

8. Sussidiarietà

Gli Stati membri della UE hanno già applicato misure che consentono loro di garantire un livello elevato di sicurezza nazionale in ambito comunitario. Tuttavia, a causa di situazioni storiche, quadri giuridici, tipi e numero di reattori e approcci differenti alla regolamentazione, non sono state ancora definite norme comuni nel campo della sicurezza nucleare da applicare in tutta la Comunità, anche se ciò avrebbe consentito di migliorare ulteriormente la sicurezza nucleare, un risultato difficile da conseguire esclusivamente a livello nazionale.

La nuova proposta ribalta l'approccio top-down della proposta del 2003/2004 e opta per un approccio bottom-up, in quanto, per garantire la sicurezza dei nuovi reattori nucleari, gli Stati membri sono incoraggiati a elaborare prescrizioni di sicurezza supplementari in linea con il costante miglioramento della sicurezza sulla base dei livelli elaborati dalla WENRA e in stretta collaborazione con il Gruppo ad alto livello. Gli Stati membri, inoltre, conservano il diritto di imporre a livello nazionale misure di sicurezza più rigorose di quelle fissate dal quadro giuridico comunitario.

In secondo luogo, per quanto riguarda i principi proposti, la direttiva rivista fa leva sulle competenze delle autorità di regolamentazione nazionali degli Stati membri, come pure sui principi, accettati a livello internazionale, della Convenzione sulla sicurezza nucleare e sui principi fondamentali di sicurezza dell'AIEA e non impone quindi alcun onere aggiuntivo alle autorità degli Stati membri.

Una legislazione vincolante al livello UE garantisce inoltre la certezza del diritto e dà ai cittadini la possibilità di rivolgersi alle istituzioni europee in caso di dubbi sulla sicurezza dell'energia nucleare.

Va menzionato inoltre che la nuova proposta tiene pienamente conto delle osservazioni formulate dagli Stati membri al momento dell'esame del pacchetto 2003/2004, in quanto separa gli aspetti della sicurezza da quelli finanziari e dei rifiuti radioattivi e accantona l'idea di creare un corpo di ispettori europei della sicurezza, demandando alle sole autorità nazionali di regolamentazione la supervisione della sicurezza nucleare.

9. Controllo e valutazione

Gli indicatori per valutare i progressi nella realizzazione degli obiettivi saranno fissati a livello degli Stati membri.

10. Conclusioni

Alla luce delle considerazioni precedenti, l'opzione strategica prescelta appare come l'approccio migliore in quanto presenta la più elevata gamma di benefici tecnici, economici e di sicurezza e va oltre il livello dei principi, incoraggiando di fatto gli Stati membri a definire ulteriori prescrizioni di sicurezza.

[1] Proposta iniziale della Commissione del 2003 (riferimento COM(2003) 32 definitivo) e versione rivista del 2004 (riferimento doc. COM(2004) 526 definitivo).

[2] IAEA INFCIRC 449 del 5 luglio 1994.

[3] Principi fondamentali di sicurezza dell'AIEA: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

[4] La più recente è la relazione Maldeikis in occasione dei 50 anni del trattato Euratom (doc. di riferimento A6-0129/2007) e la relazione Reul sulle energie convenzionali (doc. di riferimento A6-0348/2007).

[5] Indagine speciale Eurobarometro n. 271 " Europeans and nuclear safety " ("Gli europei e la sicurezza nucleare"), lavoro sul terreno ott.-nov. 2006, pubblicazione febbraio 2007, http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

[6] Commissione delle Comunità europee contro Consiglio dell'Unione europea (Causa C-29/99).

[7] Inserita nel documento COM(2003) 32 definitivo.

[8] Documento 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

[9] Documento 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

[10] Belgio, Bulgaria, Repubblica ceca, Finlandia, Francia, Germania, Ungheria, Italia, Lituania, Paesi Bassi, Romania, Slovacchia, Slovenia, Spagna, Svezia, Svizzera e Regno Unito.

[11] Istituito con decisione 2007/530/Euratom della Commissione del 17 luglio 2007 (GU L 195 del 27.7.2007).

NL

(...PICT...)|COMMISSIE VAN DE EUROPESE GEMEENSCHAPPEN|

Brussel, 26.11.2008

SEC(2008) 2893

WERKDOCUMENT VAN DE DIENSTEN VAN DE COMMISSIE

Begeleidend document bij het Voorstel voor een RICHTLIJN VAN DE RAAD (Euratom) houdende instelling van een communautair kader voor nucleaire veiligheid SAMENVATTING VAN DE EFFECTBEOORDELING {COM(2008) 790 definitief} {SEC(2008) 2892}

1. Raadpleging en deskundigheid

De effectbeoordeling heeft betrekking op gepland agendapunt 2008/TREN/003 – Revised legislative proposal on nuclear safety. Zij hoort bij het voorstel voor een wijziging van de richtlijn houdende instelling van een communautair kader voor nucleaire veiligheid, die de oprichting van een gemeenschappelijk EU-kader voor nucleaire veiligheid nieuw leven wil inblazen door de bestaande richtlijn houdende vaststelling van de fundamentele verplichtingen en algemene beginselen op het gebied van de veiligheid van nucleaire installaties Oorspronkelijk voorstel van de Commissie van 2003 (referentiedoc. COM(2003) 32 definitief) en de in 2004 gewijzigde versie ervan (referentiedoc. COM(2004) 526 definitief). , die in 2003 door de Commissie werd voorgesteld, te vervangen.[1]

Oorspronkelijk voorstel van de Commissie van 2003 (referentiedoc. COM(2003) 32 definitief) en de in 2004 gewijzigde versie ervan (referentiedoc. COM(2004) 526 definitief).

Dit nieuwe voorstel is het resultaat van een uitgebreide en doorlopende raadplegingsprocedure die in 2004 werd aangevat onder het Ierse voorzitterschap van de Raad. De Groep nucleaire veiligheid van de Raad, de Europese groep op hoog niveau voor nucleaire veiligheid (GHN) en afvalbeheer en het Europees kernenergieforum zijn daaraan sindsdien blijven voortwerken.

De in 2004 gestarte raadplegingsprocedure heeft geleid tot een grondige herziening van de aanpak die werd gehanteerd in het voorstel voor een veiligheidsrichtlijn van 2004, dat toen stuitte op een blokkeringsminderheid van lidstaten. De voornaamste argumenten waren de te gedetailleerde dwingende wettelijke voorschriften en de twijfel of het voorstel wel helemaal in overeenstemming was met het subsidiariteitsbeginsel.

Het gewijzigde wetgevingsvoorstel inzake nucleaire veiligheid stoelt op a) de technische werkzaamheden van de West-Europese Associatie van kernregulators (WENRA) die in 2006 voor de bestaande nucleaire installaties werden afgerond, met de deelname van alle Europese toezichthouders voor nucleaire veiligheid, b) het beginsel dat enkel sterke en onafhankelijke toezichthouders de permanent veilige werking van kerncentrales in de EU kunnen garanderen en c) de vastlegging van de belangrijkste beschikbare internationale instrumenten in de Europese wetgeving, met name het Verdrag inzake nucleaire veiligheid IAEA INFCIRC 449 van 5 juli 1994. en de werkzaamheden inzake veiligheid van de Internationale Organisatie voor Atoomenergie (IAEA), met name de fundamentele beginselen daarvan betreffende nucleaire veiligheid IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series nr. SF-1 (2006). . Voorts levert het resultaat van de activiteiten van de verschillende deskundigengroepen inzake nucleaire veiligheid de technische grondslag voor de basisbeginselen die worden voorgesteld in het voorstel tot wijziging van de richtlijn houdende instelling van een communautair kader voor nucleaire veiligheid.[2][3]

IAEA INFCIRC 449 van 5 juli 1994.

IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series nr. SF-1 (2006).

Het Europees Parlement heeft steeds de vaststelling van referentieniveaus in Europese wetgeving inzake nucleaire veiligheid voorgestaan, zoals in de loop der jaren is gebleken uit zijn verslagen De meest recente waren het Verslag Maldeikis, dat werd opgesteld naar aanleiding van de vijftigste verjaardag van het Euratom-Verdrag (referentiedoc. A6-0129/2007) en het Verslag Reul inzake conventionele energiebronnen (referentiedoc. A6-0348/2007). . Bovendien is de sector nu ook een grote voorstander van Europese wetgeving inzake nucleaire veiligheid, wat duidelijk wordt in de conclusies van het tweede Europees kernenergieforum.[4]

De meest recente waren het Verslag Maldeikis, dat werd opgesteld naar aanleiding van de vijftigste verjaardag van het Euratom-Verdrag (referentiedoc. A6-0129/2007) en het Verslag Reul inzake conventionele energiebronnen (referentiedoc. A6-0348/2007).

Tot slot werd een stuurgroep met vertegenwoordigers van alle betrokken diensten van de Commissie opgericht om de effectbeoordeling te voltooien.

De ontwerp-effectbeoordeling werd ter evaluatie voorgelegd aan de Raad voor Effectbeoordelingen, die zijn eerste advies heeft afgegeven op 9 september 2008, gevolgd door een tweede advies op 14 oktober 2008 op basis van een opnieuw ingediend, gewijzigd document. Er is ten volle rekening gehouden met het definitieve advies van de Raad voor Effectbeoordelingen.

2. Probleemstelling

Gezien de hernieuwde belangstelling van een aantal lidstaten voor kernenergie, met het oog op de verlenging van de levensduur van talrijke centrales en de bouw van nieuwe centrales, komt dit gewijzigde voorstel op het juiste moment. Het spreekt vanzelf dat de effecten van stralingsincidenten zich niet beperken tot de landsgrenzen en dat ze niet alleen de gezondheid van arbeiders en de burgers in het algemeen kunnen schaden, maar ook verreikende economische gevolgen kunnen hebben voor de energiesector. Aangezien de bescherming van de EU-burger een van de belangrijkste beleidsdoelstellingen is van de EU, kan een wettelijk kader dat tot doel heeft nucleaire veiligheid te bereiken, te handhaven en continu te verbeteren en de daarvoor benodigde wetgeving in de Gemeenschap in te voeren, gepaard aan een versterking van de rol van de regelgevingsinstanties van de lidstaten, extra garanties bieden voor het grote publiek.

Acceptatie door het publiek is een basisvoorwaarde voor de verdere ontwikkeling van kernenergie en tot nu toe heeft de Gemeenschap zich altijd actief ingezet voor nucleaire veiligheid, aangezien er nog geen communautair wettelijk kader bestaat dat gemeen schappelijke veiligheidsnormen vastlegt voor nieuwe en bestaande nucleaire installaties in de EU. De Gemeenschap dient echter een passend antwoord te bieden op de bezorgdheid van de Europese burgers omtrent de veiligheid van nucleaire installaties. Een van de belangrijkste conclusies van het onderzoek inzake nucleaire veiligheid van 2007 Speciaal nummer van Eurobarometer 271 "Europeans and nuclear safety", veldwerk oktober-november 2006, publicatie februari 2007 – http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf. was dat, ook al zijn Europeanen vrij goed op de hoogte van nucleaire aangelegenheden, met name over de aan- of afwezigheid van kerncentrales in hun land, ze niet erg vertrouwd zijn met nucleaire veiligheid (gaande van 56% tot 90%).[5]

Speciaal nummer van Eurobarometer 271 "Europeans and nuclear safety", veldwerk oktober-november 2006, publicatie februari 2007 – http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

3. Het recht van de EU om op te treden

De bevoegdheid van de Gemeenschap om basisveiligheidsnormen op EU-niveau in te stellen, is uitdrukkelijk vastgelegd in het Euratom-Verdrag. Artikel 2, onder b), van het Verdrag bepaalt: "Voor de vervulling van haar taak moet de Gemeenschap onder de in dit Verdrag bepaalde voorwaarden: ... uniforme veiligheidsnormen vaststellen voor de gezondheids bescherming van de bevolking en de werknemers en ervoor waken dat deze worden toegepast." Titel II, hoofdstuk 3, "Bescherming van de gezondheid", bevat een aantal gedetailleerde bepalingen met het oog op het opstellen, invoeren en toepassen van de in artikel 2, onder b), van het Euratom-Verdrag genoemde basisnormen. Hoofdstuk 3 van het Euratom-Verdrag werd hoofdzakelijk voor stralingsbescherming gebruikt, tot het Europees Hof van Justitie de intrinsieke band tussen stralingsbescherming en nucleaire veiligheid alsook de bevoegdheid van de Gemeenschap op het gebied van nucleaire veiligheid erkende (in zijn arrest in zaak C-29/99 Commissie van de Europese Gemeenschappen tegen Raad van de Europese Unie (zaak C-29/99). heeft het Hof het volgende bepaald: "er behoeft ter afbakening van de bevoegdheid van de Gemeenschap geen artificieel onderscheid te worden gemaakt tussen de gezondheidsbescherming van de bevolking en de veiligheid van de bronnen van ioniserende straling." ). Het arrest erkent dan ook dat de bestaande veiligheidsnormen ter bescherming van de gezondheid van arbeiders en de bevolking tegen de gevaren van ioniserende straling moeten worden aangevuld met veiligheidsnormen voor nucleaire installaties. Hoewel de technische bevoegdheid ligt bij de nationale autoriteiten die verantwoordelijk zijn voor de veiligheid, betekent dit niet dat de Gemeenschap dienaangaande geen wetgeving kan uitvaardigen.[6]

Commissie van de Europese Gemeenschappen tegen Raad van de Europese Unie (zaak C-29/99).

4. Bronnen van de effectbeoordeling

De effectbeoordeling actualiseert de effectbeoordeling van 2003 met betrekking tot het oorspronkelijke voorstel inzake nucleaire veiligheid Opgenomen in doc. COM(2003) 32 definitief. . Vanuit technisch oogpunt is zij onderbouwd met de conclusies en aanbevelingen die werden geformuleerd in het eindverslag van de Groep nucleaire veiligheid van de Raad Doc. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf). , dat op 13 december 2006 werd goedgekeurd door de Werkgroep van de Raad betreffende atoomvraagstukken, en de bevindingen uit de verslagen van de subwerkgroepen van de Groep nucleaire veiligheid Doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) en doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ). .[7][8][9]

Opgenomen in doc. COM(2003) 32 definitief.

Doc. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

Doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) en doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

In deze context verdienen de werkzaamheden van de WENRA bijzondere aandacht, een organisatie van hoofden en hooggeplaatste personeelsleden van de nucleaire regelgevingsinstanties uit 17 Europese landen België, Bulgarije, Duitsland, Finland, Frankrijk, Hongarije, Italië, Litouwen, Nederland, Roemenië, Slovenië, Slowakije, Spanje, Tsjechië, het Verenigd Koninkrijk, Zweden en Zwitserland. waarvan de leden talrijke gemeenschappelijke veiligheids referentienormen voor kernreactoren hebben vastgesteld met het oog op een stroomlijning van de nationale voorschriften tegen 2010.[10]

België, Bulgarije, Duitsland, Finland, Frankrijk, Hongarije, Italië, Litouwen, Nederland, Roemenië, Slovenië, Slowakije, Spanje, Tsjechië, het Verenigd Koninkrijk, Zweden en Zwitserland.

Voorts is de effectbeoordeling ook gebaseerd op de eisen en verplichtingen van het Verdrag inzake nucleaire veiligheid van de IAEA, een internationaal erkend platform voor de verdere ontwikkeling van de nucleaire veiligheid, alsook op de beginselen van de Safety Fundamentals van de IAEA. Dit Verdrag bevat geen gedetailleerde technische voorschriften, maar creëert een nauwkeurig vastgelegd juridisch kader voor de continue verbetering van de nucleaire veiligheid. Euratom en alle lidstaten zijn verdragsluitende partij bij het Verdrag inzake nucleaire veiligheid. De Safety Fundamentals van de IAEA vormen een kader voor goede praktijken waarop de nationale veiligheidsnormen zijn gebaseerd en waaraan de lidstaten aanzienlijke verbeteringen hebben aangebracht.

5. Beleidsopties

In de effectbeoordeling worden vier beleidsopties in overweging genomen:

– beleidsoptie 0 bestaat erin de huidige situatie onveranderd te laten;

– beleidsoptie 1 houdt de vaststelling in van communautaire wetgeving tot instelling van gemeenschappelijke veiligheidsnormen voor de bestaande nucleaire installaties;

– beleidsoptie 2 omvat de vaststelling van communautaire wetgeving waarin enkel een gemeenschappelijk kader wordt vastgelegd met het oog op het bereiken en behouden van een uniform hoog niveau van nucleaire veiligheid in de gehele Gemeenschap, op basis van de algemeen erkende beginselen inzake nucleaire veiligheid, en waarbij de uitvoerings maatregelen binnen de GHN zullen worden voorbereid;

– beleidsoptie 3 is gebaseerd op een reeks internationaal erkende beginselen inzake nucleaire veiligheid (aanpak voorgesteld onder beleidsoptie 2), die worden aangevuld met extra veiligheidseisen voor nieuwe kernreactoren, waarbij de lidstaten ertoe worden aangespoord die verder te ontwikkelen met het oog op de continue verbetering van de veiligheid, op basis van de door de WENRA ontwikkelde veiligheidsniveaus en in nauwe samenwerking met de GHN Ingesteld door Beschikking 2007/530/Euratom van de Commissie van 17 juli 2007 (PB  L 195 van 27.7.2007). , die bestaat uit hooggeplaatste vertegenwoordigers van de regelgevende en veiligheidsinstanties van alle EU-lidstaten.[11]

Ingesteld door Beschikking 2007/530/Euratom van de Commissie van 17 juli 2007 (PB  L 195 van 27.7.2007).

6. Vergelijking van de opties – Voorgestelde EU-maatregel

Uit de evaluatie van de opties is gebleken dat beleidsoptie 3 de meest efficiënte oplossing is voor het opzetten van een communautair kader voor nucleaire veiligheid. De huidige gewijzigde richtlijn is dus gebaseerd op het feit dat de Gemeenschap uitsluitend een reeks gemeenschappelijke beginselen inzake nucleaire veiligheid vaststelt, die al zijn opgenomen in het Verdrag over nucleaire veiligheid van de IAEA (versterking van de nationale regelgevingsinstanties, de vergunninghouder als eerste verantwoordelijk stellen voor de veiligheid overeenkomstig de bepalingen van de regelgevingsinstantie, versterking van de onafhankelijkheid van die regelgevingsinstantie, waarborgen van een hoog niveau van transparantie inzake kwesties met betrekking tot de veiligheid van nucleaire installaties, tenuitvoerlegging van beheerssystemen, geregeld toezicht op de veiligheid, beschikbaarheid van deskundigheid op het gebied van nucleaire veiligheid en prioriteit voor veiligheid), aangevuld met extra eisen voor nieuwe kernreactoren, waarbij de lidstaten ertoe worden aangespoord het beginsel van permanente verbetering van de veiligheid ten uitvoer te leggen op basis van de door de WENRA ontwikkelde veiligheidsniveaus en in nauwe samenwerking met de GHN. Uitgaande van de tien, door de GHN vastgestelde beginselen voor de controle op de nucleaire veiligheid, wordt de GHN het centrale contactpunt voor de samenwerking tussen de regelgevingsinstanties, belast met de veiligheid van de nucleaire installaties in de lidstaten, en zal die groep bijdragen tot de opbouw van een EU-kader voor nucleaire veiligheid.

De lidstaten zijn verplicht de Safety Fundamentals van de IAEA en de verplichtingen en eisen van het Verdrag inzake nucleaire veiligheid na te leven.

7. Toegevoegde waarde

Met de hernieuwde belangstelling voor kernenergie in Europa en daarbuiten is het van belang binnen de EU een hoog niveau van nucleaire veiligheid te behouden en een pakket dwingende voorschriften en gemeenschappelijke EU-veiligheidsnormen vast te leggen. Door de recente bekendmaking van de bouw van nieuwe kerncentrales in de EU wordt de noodzaak om de voorschriften op EU-niveau beter op elkaar af te stemmen nog groter, teneinde de lidstaten te helpen met de harmonisering van de veiligheidspraktijken. Hoewel de exploitatie van nucleaire installaties grensoverschrijdende risico’s met zich meebrengt, hebben landen in het verleden hun regels slechts in beperkte mate op elkaar afgestemd.

Binnen dit kader bestaat de fundamentele toegevoegde waarde van de gekozen beleidsoptie erin dat een dwingend Europees rechtskader waarin de basisverplichtingen en algemene beginselen inzake de veiligheid van nucleaire installaties zijn vastgesteld, ervoor zal zorgen dat de nucleaire veiligheid in de Gemeenschap wordt bereikt, gehandhaafd en permanent wordt verbeterd, wat op louter nationaal niveau minder gemakkelijk zou kunnen worden verwezenlijkt. Deze benadering biedt ook duidelijk een grotere rechtszekerheid op communautair niveau. Krachtens de institutionele bepalingen van het Euratom-Verdrag beschikt Euratom over haar eigen mechanismen om toe te zien op de naleving van de bepalingen van de richtlijn in de nationale wetgeving van de lidstaten, waarmee zij haar toezichthoudende taak voor de correcte toepassing van het communautaire acquis vervult. Bovendien dient te worden onderstreept dat de EU-wetgeving niet enkel aan de autoriteiten van elke lidstaat, maar ook aan individuele personen en bedrijven rechten en plichten toekent. De autoriteiten van elke lidstaat zijn verantwoordelijk voor de omzetting van de EU-wetgeving in nationale wetgeving alsook voor de handhaving ervan en moeten in het kader van deze wetten steeds de rechten van de burgers waarborgen.

Bij het ontbreken van een juridisch EU-kader blijft voor de lidstaten het Verdrag voor nucleaire veiligheid van de IAEA van toepassing. Het lidmaatschap van het Verdrag voor nucleaire veiligheid van de IAEA is echter op vrijwilligheid gebaseerd aangezien het Verdrag een stimulerend instrument is en er bijgevolg geen sancties kunnen worden opgelegd voor de niet-naleving ervan. Het verdrag werd niet opgesteld om er met controles en sancties voor te zorgen dat de verdragsluitende partijen hun verplichtingen nakomen; het berust op het gemeenschappelijke belang van een grotere veiligheid, die wordt ontwikkeld en bevorderd door middel van geregelde bijeenkomsten van de partijen. Het lidmaatschap houdt voor elke verdragsluitende partij twee basisverplichtingen in: ter evaluatie een nationaal verslag opstellen en ter beschikking stellen en dit verslag door de andere partijen bij het verdrag laten evalueren.

Bij de uitwerking van EU-wetgeving op basis van de beginselen van het Verdrag inzake nucleaire veiligheid, waarbij ten volle wordt geprofiteerd van de veiligheidsmaatregelen die door de IAEA bij de vaststelling van haar Safety Fundamentals reeds zijn uitgewerkt, wordt de waarde van de internationale vooruitgang op het gebied van de nucleaire veiligheid erkend en wordt de Europese burger een grotere betrokkenheid in deze kwestie geboden.

Het voorstel heeft ten slotte ook tot doel de rol en de onafhankelijkheid van de nationale regelgevingsinstanties te versterken en zodoende voort te bouwen op hun deskundigheid, veeleer dan een "top-down"-benadering te hanteren zoals in het oorspronkelijke voorstel inzake nucleaire veiligheid. Het versterkt tevens de rol van de nationale instanties in de tenuitvoerlegging van de overeengekomen maatregelen, wat volledig overeenstemt met het subsidiariteitsbeginsel.

8. Subsidiariteit

De EU-lidstaten hebben al maatregelen ten uitvoer gelegd voor een hoge nucleaire veiligheid in de EU. Door de verschillende historische achtergronden, rechtskaders, het type en het aantal reactoren en de verschillende benaderingen in de wetgeving, werden echter nog geen gemeenschappelijke regels inzake nucleaire veiligheid opgesteld die van kracht zijn in de hele Gemeenschap, hoewel dit de nucleaire veiligheid nog zou verbeteren, wat op louter nationaal niveau niet zou kunnen worden verwezenlijkt.

Het nieuwe voorstel keert de "top-down"-benadering van het voorstel van 2003/2004 om naar een benadering van onderop, aangezien de lidstaten met het oog op de veiligheid van nieuwe kernreactoren ertoe worden aangemoedigd aanvullende veiligheidseisen in te voeren , overeenkomstig het beleid van permanente verbetering van de veiligheid op basis van de door de WENRA, in nauwe samenwerking met de GHN, ontwikkelde veiligheidsniveaus. Bovendien blijven de lidstaten over het recht beschikken om op nationaal niveau nog stringentere veiligheidsmaatregelen te eisen dan die waarin wordt voorzien in het communautaire rechtskader.

In de tweede plaats stoelt de gewijzigde richtlijn, wat de voorgestelde beginselen betreft, op de bevoegdheden van de bestaande regelgevingsinstanties van de lidstaten alsook op de internationaal aanvaarde beginselen van het Verdrag voor nucleaire veiligheid en op de safety fundamentals van de IAEA. Er is dus geen extra werkbelasting voor de nationale autoriteiten.

Dwingende EU-wetgeving biedt ook rechtszekerheid doordat burgers zich dan tot de Europese instellingen kunnen richten wanneer zij zich onveilig voelen op het gebied van kernenergie.

Voorts dient te worden vermeld dat het nieuwe voorstel ten volle rekening houdt met de standpunten van de lidstaten, die zij bij de evaluatie van het 2003/2004-pakket kenbaar hebben gemaakt, door de veiligheid los te koppelen van kernafval en financiële kwesties alsook door af te stappen van de idee om een communautaire instantie van veiligheids inspecteurs op te richten en de verantwoordelijkheid voor het toezicht op de nucleaire veiligheid uitsluitend aan de nationale regelgevingsinstanties over te laten.

9. Monitoring en evaluatie

De indicatoren voor de vooruitgang die wordt geboekt in de realisatie van de doelstellingen worden op nationaal niveau ingesteld.

10. Conclusie

Rekening houdend met het voorgaande lijkt de gekozen beleidsoptie de voorkeur weg te dragen; zij biedt immers de meeste voordelen op technisch, economisch en veiligheidsgebied doordat zij verder gaat dan alleen maar de beginselen en de lidstaten aanmoedigt om aanvullende veiligheidsmaatregelen te nemen.

[1] Oorspronkelijk voorstel van de Commissie van 2003 (referentiedoc. COM(2003) 32 definitief) en de in 2004 gewijzigde versie ervan (referentiedoc. COM(2004) 526 definitief).

[2] IAEA INFCIRC 449 van 5 juli 1994.

[3] IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series nr. SF-1 (2006).

[4] De meest recente waren het Verslag Maldeikis, dat werd opgesteld naar aanleiding van de vijftigste verjaardag van het Euratom-Verdrag (referentiedoc. A6-0129/2007) en het Verslag Reul inzake conventionele energiebronnen (referentiedoc. A6-0348/2007).

[5] Speciaal nummer van Eurobarometer 271 "Europeans and nuclear safety", veldwerk oktober-november 2006, publicatie februari 2007 – http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

[6] Commissie van de Europese Gemeenschappen tegen Raad van de Europese Unie (zaak C-29/99).

[7] Opgenomen in doc. COM(2003) 32 definitief.

[8] Doc. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

[9] Doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) en doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

[10] België, Bulgarije, Duitsland, Finland, Frankrijk, Hongarije, Italië, Litouwen, Nederland, Roemenië, Slovenië, Slowakije, Spanje, Tsjechië, het Verenigd Koninkrijk, Zweden en Zwitserland.

[11] Ingesteld door Beschikking 2007/530/Euratom van de Commissie van 17 juli 2007 (PB  L 195 van 27.7.2007).

DA

(...PICT...)|KOMMISSIONEN FOR DE EUROPÆISKE FÆLLESSKABER|

Bruxelles, den 26.11.2008

SEK(2008) 2893

ARBEJDSDOKUMENT FRA KOMMISSIONENS TJENESTEGRENE

Ledsagedokument til Forslag til RÅDETS DIREKTIV (Euratom) om EF-rammebestemmelser for nuklear sikkerhed RESUMÉ AF KONSEKVENSANALYSEN

{KOM(2008) 790 endelig} {SEK(2008) 2892}

1. Høring og ekspertudtalelse

Konsekvensanalysen vedrører dagsordenens punkt 2008/TREN/003 – Revideret lovforslag om nuklear sikkerhed. Den ledsager det reviderede direktivforslag om EF-rammebestemmelser for nuklear sikkerhed, som har til formål at genstarte bestræbelserne på at opstille fælles EF-rammer for nuklear sikkerhed ved at erstatte forslaget til direktiv om fastsættelse af de grundlæggende forpligtelser og generelle principper vedrørende sikkerheden i nukleare anlæg Oprindeligt forslag fra Kommissionen i 2003 (KOM(2003) 32 endelig) og den reviderede version fra 2004 (KOM(2004) 526 endelig). , som Kommissionen forelagde i 2003. [1]

Oprindeligt forslag fra Kommissionen i 2003 (KOM(2003) 32 endelig) og den reviderede version fra 2004 (KOM(2004) 526 endelig).

Dette nye forslag er fremkommet efter en omfattende og fortløbende høringsproces, som blev igangsat i 2004 under det irske formandskab. Efterfølgende har Rådets arbejdsgruppe for nuklear sikkerhed (WPNS), Gruppen på Højt Plan for Nuklear Sikkerhed og Affaldshåndtering og EU's Kernenergiforum fortsat arbejdet.

Høringsprocessen begyndte i 2004 og har udmøntet sig i en grundig revision af tilgangen i 2004-forslaget om et direktiv om sikkerhed, som dengang blev blokeret af et mindretal af medlemsstaterne. De vigtigste argumenter herfor var, at forslaget indeholdt for detaljeret bindende lovgivning og tvivl om, hvorvidt forslaget ville respektere subsidiaritetsprincippet.

Det reviderede lovforslag bygger på a) det tekniske arbejde, som er udført af De Vesteuropæiske Nukleare Tilsynsmyndigheders Sammenslutning (WENRA) og færdiggjort i 2006 for bestående nukleare anlæg, og som havde deltagelse af alle europæiske tilsynsmyndigheder på nuklearområdet, b) princippet om, at kun stærke og uafhængige tilsynsmyndigheder er i stand til at garantere den fortsatte sikre drift af atomkraftværkerne i EU, og c) i fællesskabslovgivningen at nedfælde principperne i de vigtigste eksisterende internationale instrumenter, nemlig konventionen om nuklear sikkerhed IAEA INFCIRC 449 af 5. juli 1994. , og det sikkerhedsarbejde, der udføres af Den Internationale Atomenergiorganisation (IAEA) IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006) (grundlæggende sikkerhedsprincipper). . Det tekniske grundlag, der understøtter de grundlæggende principper, som foreslås i det foreliggende reviderede udkast til et direktiv om EF-rammebestemmelser for nuklear sikkerhed, er resultatet af arbejdet i de forskellige ekspertgrupper, der beskæftiger sig med nuklear sikkerhed. [2][3]

IAEA INFCIRC 449 af 5. juli 1994.

IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006) (grundlæggende sikkerhedsprincipper).

Europa-Parlamentet har hele tiden støttet, at der indføres EF-lovgivning om nuklear sikkerhed, som fastsætter referenceniveauer, jf. Parlamentets betænkninger i årenes løb Maldeikis-betænkningen om 50 års Euratom-traktat (A6-0129/2007) og Reul-betænkningen om konventionelle energikilder (A6-0348/2007). . Herudover har det vist sig, at nuklearindustrien nu støtter EF-lovgivning om nuklear sikkerhed, jf. konklusioner fra det andet EU-kerneenergiforum. [4]

Maldeikis-betænkningen om 50 års Euratom-traktat (A6-0129/2007) og Reul-betænkningen om konventionelle energikilder (A6-0348/2007).

Endelig blev der med henblik på at færdiggøre konsekvensanalysen nedsat en styregruppe, som havde deltagelse af repræsentanter for alle berørte tjenestegrene i Kommissionen.

Udkastet til konsekvensanalysen blev forelagt Udvalget for Konsekvensanalyse, som afgav en foreløbig udtalelse den 9. september 2008, fulgt af en endelig udtalelse den 14. oktober 2008 om en ny revideret udgave af dokumentet. Der er taget fuldt hensyn til de endelige bemærkninger fra Udvalget for Konsekvensanalyse.

2. Problemstillingen

Den fornyede interesse i kerneenergi i en række medlemsstater og udsigten til en lang række levetidsforlængelser og nyopførelser gør, at timingen af dette reviderede forslag er særlig god. Det står enhver klart, at konsekvenserne af strålingsulykker ikke standser ved grænserne, og at de har potentielle konsekvenser for både arbejdstagernes og borgernes helbred, men der kan også være vidtrækkende økonomiske konsekvenser for energiproduktionssektoren. Beskyttelsen af EU's borgere er et Unionens vigtigste politiske mål, og rammebestemmelser, som sigter mod at opnå, bevare og løbende forbedre den nukleare sikkerhed og dens regulering i Fællesskabet samt styrke den rolle, som tilsynsmyndighederne i medlemsstaterne spiller, ville garantere yderligere sikkerhed for befolkningen.

Offentlighedens accept er en forudsætning for at kunne udvikle kerneenergien yderligere, og indtil nu har Fællesskabet konstant arbejdet for at fremme den nukleare sikkerhed, men der findes endnu ingen EF-rammebestemmelser, som fastlægger fælles sikkerhedsstandarder for nye og bestående nukleare anlæg i EU. Fællesskabet er dog nødt til at reagere på den uro, som findes i befolkningen, når det gælder nukleare anlægs sikkerhed. En af de vigtigste konklusioner i et rundspørge om nuklear sikkerhed Special Eurobarometer nr. 271 "Europeans and nuclear safety", Fieldwork Oct-Nov 2006, offentliggjort feb. 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf. i 2007 var, at selv om EU-borgerne generelt har et rimeligt kendskab til kerneenergispørgsmål, herunder navnlig om, hvorvidt der var atomkraftreaktorer i deres eget land, følte de ikke, at de vidste nok om nuklear sikkerhed (fra 56 % til 90 %).[5]

Special Eurobarometer nr. 271 "Europeans and nuclear safety", Fieldwork Oct-Nov 2006, offentliggjort feb. 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

3. EU's ret til at handle

Fællesskabets kompetence til at fastsætte grundlæggende sikkerhedsnormer på fællesskabsniveau er udtrykkeligt fastlagt i Euratom-traktaten. Artikel 2, litra b), i traktaten fastsætter, at Fællesskabet på de i denne traktat foreskrevne betingelser skal indføre ensartede sikkerhedsnormer til beskyttelse af befolkningens og arbejdstagernes sundhed og overvåge deres anvendelse. I afsnit to, kapitel 3, "Sundhed og sikkerhed" fastsættes en række detaljerede bestemmelser, der har til formål at fastsætte, indføre og anvende de grundlæggende normer, der er omhandlet i Euratom-traktatens artikel 2, litra b). Euratom-traktatens kapitel 3 blev hovedsageligt anvendt i forbindelse med strålingsbeskyttelse, indtil EF-Domstolen anerkendte den iboende forbindelse mellem strålingsbeskyttelse og nuklear sikkerhed og Fællesskabets kompetence på området nuklear sikkerhed (i sin dom i sag C-29/99 Sag C-29/99, Kommissionen for De Europæiske Fællesskaber mod Rådet for Den Europæiske Union. , fastslog Domstolen, "at der ikke med henblik på fastlæggelsen af Fællesskabets beføjelser skal foretages en kunstig sondring mellem beskyttelsen af befolkningens sundhed og sikkerheden for kilderne til ioniserende stråling") . Hermed anerkendes det, at de bestående sikkerhedsstandarder til beskyttelse af befolkningens og arbejdstagernes sundhed mod de farer, som er forbundet med ioniserende stråling må suppleres med sikkerhedsstandarder for nukleare anlæg. Den tekniske kompetence hos de nationale sikkerhedsmyndigheder hindrer ikke Fællesskabet i at lovgive i denne forbindelse.[6]

Sag C-29/99, Kommissionen for De Europæiske Fællesskaber mod Rådet for Den Europæiske Union.

4. Kilder anvendt til konsekvensanalysen

Konsekvensanalysen er en ajourføring af konsekvensanalysen fra 2003, som ledsagede det oprindelige forslag om nuklear sikkerhed Inkluderet i KOM(2003)32 endelig. , og det tekniske grundlag for den er konklusionerne og anbefalingerne i den endelig rapport fra WPNS Dok.15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf). , der blev godkendt af Rådets arbejdsgruppe om atomspørgsmål (WPAQ) den 13. december 2006 og suppleret med resultaterne fra rapporter udarbejdet af WPNS' undergrupper Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) og dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ). . [7][8][9]

Inkluderet i KOM(2003)32 endelig.

Dok.15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) og dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

I denne forbindelse bør der lægges særlig vægt på aktiviteterne, der gennemføres inden for rammerne af De Vesteuropæiske Nukleare Tilsynsmyndigheders Sammenslutning (WENRA), en organisation, som omfatter lederne og de ledende medarbejdere fra 17 europæiske landes tilsynsmyndigheder Belgien, Bulgarien, Tjekkiet, Finland, Frankrig, Tyskland, Ungarn, Italien, Litauen, Nederlandene, Rumænien, Slovakiet, Slovenien, Spanien, Sverige, Schweiz og Det Forenede Kongerige. , som i fællesskab har fastlagt mange fælles referenceniveauer for reaktorer med sigte på at samordne de nationale krav frem til 2010.[10]

Belgien, Bulgarien, Tjekkiet, Finland, Frankrig, Tyskland, Ungarn, Italien, Litauen, Nederlandene, Rumænien, Slovakiet, Slovenien, Spanien, Sverige, Schweiz og Det Forenede Kongerige.

Konsekvensanalysen bygger i øvrigt på de forpligtelser og krav, der er fastsat i IAEA's konvention om nuklear sikkerhed, der udgør en internationalt anerkendt platform for udvikling af nuklear sikkerhed, og på IAEA's grundlæggende sikkerhedsprincipper. Denne konvention rummer ikke detaljerede tekniske regler. Der er imidlertid fastlagt en præcis juridisk ramme heri, som sigter mod en løbende forbedring af sikkerheden. Atomenergifællesskabet og alle EU-medlemsstater er kontraherende parter i konventionen om nuklear sikkerhed. IAEA's grundlæggende principper er en bedste praksis-samling, som de nationale sikkerhedskrav hovedsageligt er baseret på, og som medlemsstaterne har bidraget væsentligt til at forbedre.

5. Løsningsmuligheder

I konsekvensanalysen blev følgende fire løsningsmuligheder overvejet:

– Den første mulighed (0) består i ikke at ændre noget.

– Mulighed 1 går ud på at udarbejde fællesskabslovgivning, som fastsætter fælles sikkerhedsstandarder for eksisterende nukleare anlæg.

– Mulighed 2 består i at udforme fællesskabslovgivning, som kun etablerer fælles rammer med sigte på at opnå og bevare et ensartet højt niveau for nuklear sikkerhed i hele Fællesskabet ved at satse på bredt anerkendte principper for nuklear sikkerhed, og derefter lade Gruppen på Højt Plan udarbejde gennemførelsesforanstaltningerne.

– Mulighed 3 bygger på en række internationalt anerkendte principper for nuklear sikkerhed (jf. fremgangsmåden under mulighed 2), suppleret med yderligere sikkerhedskrav til nye reaktorer, som medlemsstaterne opmuntres til at udvikle i tråd med princippet om løbende sikkerhedsforbedringer på grundlag af de sikkerhedsniveauer, der er udviklet af WENRA, og i nært samarbejde med EU-Gruppen på Højt plan for Nuklear Sikkerhed og Affaldshåndtering Oprettet ved Kommissionens afgørelse 2007/530/Euratom af 17. juli 2007 (EUT L 195 af 27.7.2007). , der omfatter højtstående repræsentanter fra tilsyns- og sikkerhedsmyndigheder i alle EU-medlemsstater.[11]

Oprettet ved Kommissionens afgørelse 2007/530/Euratom af 17. juli 2007 (EUT L 195 af 27.7.2007).

6. Sammenligning af løsningsmodellerne – Forslag til EU-foranstaltninger

Analysen af de forskellige muligheder viste, at den mest effektive måde at indføre en fælles ramme for nuklear sikkerhed i Fællesskabet på er mulighed 3 . Fremgangsmåden i forbindelse med det nuværende forslag til et revideret direktiv er derfor, at Fællesskabet kun opstiller et sæt fælles principper for nuklear sikkerhed, som allerede indgår i IAEA's konvention om nuklear sikkerhed (udbygning de nationale tilsynsmyndigheders rolle, tilladelsesindehaverens hovedansvar for sikkerheden under tilsynsmyndighedens kontrol, styrket uafhængighed for tilsynsmyndigheder, sikring af et højt transparensniveau i spørgsmål om nukleare anlægs sikkerhed, gennemførelse af forvaltningssystemer, regelmæssig sikkerhedskontrol, adgang til nuklearsikkerhedseksperter, prioritering af sikkerhed), og som suppleres med yderligere sikkerhedskrav til nye reaktorer, som medlemsstaterne opmuntres til at udvikle i tråd med princippet om løbende sikkerhedsforbedringer på grundlag af de sikkerhedsniveauer, der er udviklet af WENRA, og i nært samarbejde med EU-Gruppen på Højt plan for Nuklear Sikkerhed og Affaldshåndtering. På grundlag af de ti principper for regulering af nuklear sikkerhed, som gruppen har vedtaget, vil den fungere som samlingspunktet for samarbejdet mellem de tilsynsmyndigheder, der har til opgave at overvåge nukleare anlægs sikkerhed i medlemsstaterne, og bidrage til udviklingen af EF-rammebestemmelserne om nuklear sikkerhed.

Medlemsstaterne er forpligtet til at respektere IAEA's grundlæggende sikkerhedsprincipper og til at overholde forpligtelserne og kravene i konventionen om nuklear sikkerhed.

7. Merværdi

På baggrund af den fornyede interesse for kerneenergi i Europa og andre steder er det vigtigt at bevare et højt niveau for nuklear sikkerhed i EU og at opstille et sæt bindende regler og fælles EF-sikkerhedsstandarder. De seneste meddelelser om nyopførelser af atomkraftværker i EU gør det endnu mere nødvendigt, at fastlægge konvergerende regler på EU-niveau for at støtte medlemsstaterne i deres bestræbelser på at harmonisere deres sikkerhedspraksis. Til trods for de grænseoverskridende risici i forbindelse med driften af nukleare anlæg har der hidtil kun været tale om begrænset samordning mellem lande.

I denne forbindelse er den grundlæggende merværdi af den valgte løsningsmulighed, at bindende fællesskabslovgivning, som fastlægger de grundlæggende forpligtelser og generelle principper for nukleare anlægs sikkerhed, fører frem til opfyldelsen af målet om at opnå, bevare og løbende forbedre den nukleare sikkerhed i Fællesskabet; et resultat der ikke kan nås lige så effektivt udelukkende på nationalt plan. Denne fremgangsmåde har også den klare fordel, at retssikkerheden øges på fællesskabsniveau. Ifølge de institutionelle bestemmelser i Euratom-traktaten har Euratom sine egne mekanismer til at sikre, at medlemsstaternes nationale lovgivning er forenelig med direktivets bestemmelser, og varetager således sin rolle som vogter af den korrekte anvendelse af fællesskabsretten. Det bør desuden bemærkes, at fællesskabslovgivningen ikke blot overfører rettigheder og forpligtelser til hver medlemsstats myndigheder, men også til enkeltpersoner og virksomheder. Myndighederne i hver medlemsstat er ansvarlige for at gennemføre fællesskabsretten i national lovgivning og håndhæve den på korrekt vis, og de skal garantere borgernes rettigheder i henhold til denne ret.

Er der ingen fællesskabsrammer, gælder IAEA's konvention om nuklear sikkerhed for medlemsstaterne. Medlemskab af IAEA's konvention om nuklear sikkerhed er dog kun af frivillig karakter, idet konventionen er tænkt som et incitament, og den omfatter derfor ikke nogen sanktioner i tilfælde af manglende overholdelse. Konventionen er ikke udformet med henblik på at anvende kontrol og sanktioner for at sikre, at parterne opfylder deres forpligtelser, men hviler i stedet på deres fælles interesse i at nå et højere sikkerhedsniveau, som videreudvikles og fremmes via regelmæssige møder mellem parterne. Tiltrædelse af konventionen indebærer to grundlæggende forpligtelser for hver kontraherende part: at udarbejde og offentliggøre en national rapport og at forelægge denne nationale rapport for de andre kontraherende parter til granskning.

Med udarbejdelsen af fællesskabslovgivning, som bygger på principperne i konventionen om nuklear sikkerhed og fuldt ud udnytter det sikkerhedsarbejde, som allerede er udført af IAEA, når der fastlægges grundlæggende principper for nuklear sikkerhed, anerkendes værdien af de internationale fremskridt, der er sket inden for nuklear sikkerhed, og det europæiske civilsamfund gives mulighed for at engagere sig mere på dette område.

Herudover sigter direktivet mod at styrke de nationale tilsynsmyndigheders rolle og uafhængighed, idet der bygges videre på deres kompetencer frem for at indføre en topstyring, som det var tilfældet i det oprindelige forslag om nuklear sikkerhed. Det styrker også de nationale tilsynsmyndigheders rolle, når det gælder gennemførelsen af de aftalte foranstaltninger; en løsning, som er i fuld overensstemmelse med subsidiaritetsprincippet.

8. Subsidiaritet

Medlemsstaterne har allerede truffet foranstaltninger, hvormed de kan nå en høj grad af nuklear sikkerhed inden for EU. Der er endnu ikke indført nogen fælles regler for nuklear sikkerhed, som gælder i hele Fællesskabet, på grund af de forskellige historiske baggrunde, retlige rammer, typer og antal reaktorer og forskellige reguleringstilgange. Dette ville dog give en yderligere forbedring af den nukleare sikkerhed, som ikke kan nås alene på nationalt plan.

Det nye forslag vender fremgangsmåden fra forslaget fra 2003/2004 om, idet det nu er medlemsstaterne, som i forbindelse med nye reaktorer opmuntres til at udvikle yderligere sikkerhedskrav i tråd med den løbende forbedring af sikkerheden ud fra de sikkerhedsniveauer, der er udviklet af WENRA, i nært samarbejde med Gruppen på Højt Plan. Medlemsstaterne bevarer desuden deres ret til at pålægge strengere sikkerhedsforanstaltninger nationalt end de foranstaltninger, der er fastsat i fællesskabsretten.

Med hensyn til de foreslåede sikkerhedsprincippers niveau, så går det reviderede direktivforsalg ud fra de kompetencer, som medlemsstaternes tilsynsmyndigheder har, og de internationalt anerkendte principper i konventionen om nuklear sikkerhed og IAEA's grundlæggende sikkerhedsprincipper og pålægger således ikke medlemsstaternes myndigheder nogen ekstrabyrder.

Bindende fællesskabslovgivning giver også øget retssikkerhed ved at give borgerne mulighed for at henvende sig til EU-institutionerne med deres spørgsmål om kerneenergi.

Det bør desuden nævnes, at det nye forslag fuldt ud tager hensyn til de synspunkter, som medlemsstaterne fremsatte under drøftelserne af 2003/2004-pakken, ved at fjerne sammenkædningen af nuklear sikkerhed, nukleart affald og finansielle spørgsmål, ved at fjerne forslaget om at oprette et fællesskabsorgan af sikkerhedsinspektører, og ved at overlade ansvaret for tilsynet med nuklear sikkerhed helt til de nationale tilsynsmyndigheder.

9. Overvågning og evaluering

Der etableres indikatorer på medlemsstatsniveau til at måle fremskridtene hen imod målene.

10. Konklusion

I lyset af ovenstående lader den valgte løsningsmodel til at være den bedste, idet den frembyder de bedste tekniske, økonomiske og sikkerhedsmæssige fordele og går ud over principper og aktivt opmuntrer medlemsstaterne til at fastlægge yderligere sikkerhedskrav.

[1] Oprindeligt forslag fra Kommissionen i 2003 (KOM(2003) 32 endelig) og den reviderede version fra 2004 (KOM(2004) 526 endelig).

[2] IAEA INFCIRC 449 af 5. juli 1994.

[3] IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006) (grundlæggende sikkerhedsprincipper).

[4] Maldeikis-betænkningen om 50 års Euratom-traktat (A6-0129/2007) og Reul-betænkningen om konventionelle energikilder (A6-0348/2007).

[5] Special Eurobarometer nr. 271 "Europeans and nuclear safety", Fieldwork Oct-Nov 2006, offentliggjort feb. 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

[6] Sag C-29/99, Kommissionen for De Europæiske Fællesskaber mod Rådet for Den Europæiske Union.

[7] Inkluderet i KOM(2003)32 endelig.

[8] Dok.15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

[9] Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) og dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

[10] Belgien, Bulgarien, Tjekkiet, Finland, Frankrig, Tyskland, Ungarn, Italien, Litauen, Nederlandene, Rumænien, Slovakiet, Slovenien, Spanien, Sverige, Schweiz og Det Forenede Kongerige.

[11] Oprettet ved Kommissionens afgørelse 2007/530/Euratom af 17. juli 2007 (EUT L 195 af 27.7.2007).

BG

(...PICT...)|КОМИСИЯ НА ЕВРОПЕЙСКИТЕ ОБЩНОСТИ|

Брюксел, 26.11.2008

SEC(2008) 2893

РАБОТЕН ДОКУМЕНТ НА СЛУЖБИТЕ НА КОМИСИЯТА

Придружителен документ към Предложение за ДИРЕКТИВА НА СЪВЕТА (Евратом) за създаване на Общностна рамка за ядрена безопасност РЕЗЮМЕ НА ОЦЕНКАТА НА ВЪЗДЕЙСТВИЕТО

{COM(2008) 790 окончателен } {SEC(2008) 2892}

1. Консултации и експертни оценки

Оценката на въздействието се отнася до планова позиция 2008/TREN/003 от работната програма — Преработено законодателно предложение относно ядрената безопасност . Тя придружава преработеното предложение за Директива на Съвета относно създаване на Общностна рамка за ядрена безопасност, която цели започване отново на процеса на установяване на обща рамка на ЕС относно ядрената безопасност чрез замяна на предложената директива за определяне на основни задължения и общи принципи за безопасността на ядрените инсталации Първоначално предложение на Комисията от 2003 г. (референтен док. COM 2003/32 окончателен) и преработена версия от 2004 г. (референтен док. COM (2004)526 окончателен) , представена от Комисията през 2003 г. [1]

Първоначално предложение на Комисията от 2003 г. (референтен док. COM 2003/32 окончателен) и преработена версия от 2004 г. (референтен док. COM (2004)526 окончателен)

Новото предложение е резултат от обширен и продължителен процес на консултации, започнал през 2004 г. по време на ирландското председателство на Съвета. Впоследствие Работната група по ядрена безопасност на Съвета (WPNS), Групата на високо равнище за ядрена безопасност и управление на отпадъците (HLG) и Европейският форум за ядрена енергия продължиха работата по този въпрос.

Процесът на консултиране, който започна през 2004 г., имаше за резултат основна преработка на подхода, възприет в предложението от 2004 г. за директива относно безопасността, което навремето се сблъска с блокиращо малцинство от държави-членки. Основните аргументи срещу предложението бяха твърде подробните задължителни правни предписания както и съмненията дали предложението ще спази изцяло принципа на субсидиарност.

Преработеното законодателно предложение относно ядрената безопасност се основава на: а) техническата работа на Западноевропейската асоциация за ядрено регулиране (WENRA), завършена през 2006 г. за съществуващи ядрени инсталации с участието на всички регулаторни органи по ядрена безопасност; б) принципа, че само силни и независими регулаторни органи могат да гарантират продължаващата безопасна експлоатация на атомни електроцентрали в ЕС; в) приемането в европейското законодателство на принципите на съществуващите основни международни инструменти, а именно Конвенцията за ядрена безопасност IAEA INFCIRC 449 от 5 юли 1994 г. , и работата по безопасността, извършена от Международната агенция за атомна енергия (МААЕ), и особено нейните основополагащи принципи за безопасност Фундаментални принципи на МААЕ за безопасност: Fundamental safety principles, поредица „IAEA Safety Standard“, № SF-1 (2006 г.). . В допълнение, техническата информация в подкрепа на основните принципи, предложени в преработения проект за Директива на Съвета за създаване на Общностна рамка за ядрена безопасност, беше предоставена в резултат от дейността на различни експертни групи, занимаващи се с въпроси на ядрената безопасност. [2][3]

IAEA INFCIRC 449 от 5 юли 1994 г.

Фундаментални принципи на МААЕ за безопасност: Fundamental safety principles, поредица „IAEA Safety Standard“, № SF-1 (2006 г.).

Европейският парламент постоянно подкрепяше създаването на европейско законодателство за ядрената безопасност, с което да се установят контролни нива, както се посочва от години в негови доклади Последните бяха докладът Maldeikis по случай 50-годишнината на Договора за Евратом (референтен док. A6-0129/2007) и докладът Reul относно конвенционалните енергийни източници (референтен док. A6-0348/2007). . В допълнение, както е отразено в заключенията на 2-я Европейски форум за ядрена енергия, промишлеността сега е твърд привърженик на законодателство на ЕС относно ядрената безопасност.[4]

Последните бяха докладът Maldeikis по случай 50-годишнината на Договора за Евратом (референтен док. A6-0129/2007) и докладът Reul относно конвенционалните енергийни източници (референтен док. A6-0348/2007).

Накрая, за целите на завършването на оценката на въздействието беше създадена ръководна група с участието на представители на всички заинтересовани служби на Комисията.

Проектът на оценката на въздействието беше представен за оценяване от Съвета за оценка на въздействието, който издаде своето първоначално становище на 9 септември 2008 г., последвано от окончателно становище на 14 октомври 2008 г. по повторно представен преработен документ. Окончателното становище на Съвета за оценка на въздействието беше взето предвид изцяло.

2. Определяне на проблема

Подновеният интерес към ядрената енергия, изразен от редица държави-членки, с перспективата за многобройни удължавания на експлоатационния срок на съществуващи АЕЦ и построяване на нови, превръща това преработено предложение в особено актуално. Очевидно е, че действието на радиационните инциденти се простира отвъд границите с потенциални последици за здравето на работниците и на населението като цяло, а също и с широкообхватни икономически последици за енергетиката. Тъй като защитата на гражданите на ЕС е една от основните политически цели на ЕС, една правна рамка, целяща постигането, запазването и постоянното повишаване на ядрената безопасност и нейното регулиране в Общността, както и засилването на ролята на регулаторните органи в държавите-членки, би гарантирала допълнителна защита за гражданите на ЕС.

Приемането от обществеността е предпоставка за по-нататъшното развитие на ядрената енергетика и досега Общността последователно действаше за повишаване на ядрената безопасност, но все още липсва общностна правна рамка за въвеждане на общи стандарти за безопасност на новите и съществуващите ядрени инсталации в ЕС. Общността трябва да обърне обаче подобаващо внимание на безпокойството на европейските граждани относно безопасността на ядрените инсталации. Едно от основните заключения на свързаното с ядрената безопасност анкетно проучване Специално проучване „Евробарометър“ № 271 „Европейците и ядрената безопасност“, събиране на данни през октомври—ноември 2006 г., публикуване 2007 г. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf през 2007 г. беше, че европейците като цяло имат доста добри познания по въпроси на ядрената енергетика и особено дали в техните държави има или не АЕЦ, но те се чувстват незапознати с проблема за ядрената безопасност (в обхвата от 56 % до 90 %).[5]

Специално проучване „Евробарометър“ № 271 „Европейците и ядрената безопасност“, събиране на данни през октомври—ноември 2006 г., публикуване 2007 г. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

3. Правно основание за действие от страна на ЕС

Компетенцията на Общността да въвежда основни стандарти за безопасност на равнището на ЕС е изрично регламентирана в Договора за Евратом. Съгласно член 2, буква б) от Договора: „ За изпълнение на своята задача, Общността, както е предвидено в настоящия договор… установява еднообразни стандарти за безопасност за защита на здравето на работниците и населението и осигурява тяхното приложение .“ Във втори дял, глава 3 „Здраве и безопасност“ се съдържат множество подробни разпоредби, предназначени за установяване, въвеждане и прилагане на основните стандарти, упоменати в член 2, буква б) от Договора за Евратом. Глава 3 от Договора за Евратом беше използвана главно за целите на радиационната защита до признаването от Съда на Европейските общности на неразривната връзка между радиационната защита и ядрената безопасност и на компетенцията на Общността в областта на ядрената безопасност (в своето решение по дело C-29/99 Комисия на Европейските общности с/у Съвета на Европейския съюз (Дело C-29/99). Съдът заяви, че „ не е уместно, с цел определяне на компетенциите на Общността, да се извършва изкуствено разделение между защитата на здравето на населението и безопасността на източниците на йонизиращо лъчение.“ ). Следователно, с това решение се признава фактът, че съществуващите стандарти за безопасност, целящи защита на здравето на работниците и населението от опасностите, възникващи от източници на йонизиращо лъчение, трябва да бъдат допълнени от стандарти за безопасност на ядрените инсталации. Техническата компетенция на националните органи, отговарящи за безопасността, не изключва правото на Общността за законодателство в тази област.[6]

Комисия на Европейските общности с/у Съвета на Европейския съюз (Дело C-29/99).

4. Източници за оценката на въздействието

Оценката на въздействието актуализира изготвената през 2003 г. оценка на въздействието във връзка с първоначалното предложение за ядрената безопасност Док 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) док. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) док. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ) , като за нейна техническа основа служат заключенията и препоръките в заключителния доклад на WPNS Включени в док. COM 2003/32 окончателен. , одобрени от работната група „Атомни въпроси“ на Съвета (WPAQ) на 13 декември 2006 г. и допълнени с констатациите в докладите на подгрупите на WPNS Док. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf) . [7][8][9]

Док 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) док. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) док. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

Включени в док. COM 2003/32 окончателен.

Док. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

В този контекст особено внимание следва да се обърне на дейността, извършвана в рамките на WENRA — организация, включваща ръководителите и високопоставени служители на органите за ядрено регулиране от 17 европейски държави Белгия, България, Чешка република, Финландия, Франция, Германия, Унгария, Италия, Литва, Нидерландия, Румъния, Словакия, Словения, Испания, Швеция, Швейцария и Обединеното кралство. , чийто членове определиха множество общи контролни нива за безопасност на ядрени реактори с оглед да се уеднаквят националните изисквания до 2010 г.[10]

Белгия, България, Чешка република, Финландия, Франция, Германия, Унгария, Италия, Литва, Нидерландия, Румъния, Словакия, Словения, Испания, Швеция, Швейцария и Обединеното кралство.

Второ, оценката на въздействието се основава на задълженията и изискванията на Конвенцията за ядрена безопасност на МААЕ, която представлява международно призната платформа за развитие на ядрената безопасност, както и на фундаменталните принципи за безопасност на МААЕ. Конвенцията не съдържа подробни технически правила; тя създава обаче прецизна правна рамка, целяща непрекъснато подобряване на безопасността. Евратом и всички държави-членки на ЕС са страни по Конвенцията за ядрена безопасност. Фундаменталните принципи на МААЕ представляват рамка от практики, на които се основават националните изисквания за безопасност, за чието подобряване държавите-членки направиха значителен принос.

5. варианти на политиката

При оценката на въздействието бяха разгледани четири варианта на политика :

– Вариант 0 на политиката се състои в това съществуващото положение да остане непроменено;

– Вариант 1 на политиката предвижда изработването на законодателство на Общността за въвеждане на общи стандарти за безопасност на съществуващите ядрени инсталации;

– Вариант 2 на политиката се състои в изработването на законодателство на Общността, което определя само обща рамка, целяща постигане и поддържане на високо уеднаквено ниво на ядрена безопасност в цялата Общност чрез прибягване към широко признати принципи за ядрена безопасност; последващите мерки за изпълнение ще бъдат подготвени в HLG;

– Вариант 3 на политиката се основава на набор от международно признати принципи за ядрена безопасност (подход, предложен от вариант 2), допълнен с допълнителни изисквания за безопасност на нови ядрени реактори, които държавите-членки се насърчават да разработят в съответствие с принципа за непрекъснато повишаване на безопасността, на базата на нивата за безопасност, разработени от WENRA и в тясно сътрудничество с HLG Създадена с Решение 2007/530/Евратом на Комисията от 17 юли 2007 г. (ОВ L 195 , 27.7.2007 г.) , включваща високопоставени представители на органите за регулиране и безопасност от всички държави-членки на ЕС.[11]

Създадена с Решение 2007/530/Евратом на Комисията от 17 юли 2007 г. (ОВ L 195 , 27.7.2007 г.)

6. Сравнение между вариантите — Предложено действие на ЕС

Оценката на вариантите показа, че най-ефективното решение за създаване на правна рамка на Общността относно ядрената безопасност е това, предвидено с вариант 3 на политиката . Следователно, базовият подход на преработеното сегашно предложение за директива е Общността да установи само набор от общи принципи в областта на ядрената безопасност, които вече са включени в Конвенцията за ядрена безопасност на МААЕ (повишаване на ролята на националните регулаторни органи, главна отговорност на притежателя на лицензията за безопасност под контрола на регулаторния орган, подсилване на независимостта на регулаторния орган, осигуряване на висока степен на прозрачност по въпроси, свързани с безопасността на ядрени инсталации, прилагане на системи за управление, редовен надзор за безопасност, наличие на експертни познания от областта на ядрената безопасност, приоритет на безопасността), допълнени с още изисквания за безопасност на нови ядрени реактори, които държавите-членки се насърчават да разработят в съответствие с принципа за непрекъснато повишаване на безопасността, на базата на нивата за безопасност, разработени от WENRA и в тясно сътрудничество с HLG. Въз основа на десетте принципа за регулиране на ядрената безопасност, приети от групата HLG, тя ще се превърне в център за сътрудничество между регулаторните органи, отговарящи за безопасността на ядрените инсталации в държавите-членки, и ще допринесе за развитието на правната рамка на ЕС относно ядрената безопасност.

Държавите-членки са задължени да спазват основополагащите принципи на МААЕ за безопасност, както и включените в Конвенцията за ядрена безопасност задължения и изисквания.

7. Добавена стойност

Предвид на възобновения интерес към ядрената енергия в Европа и другаде, от важно значение е да се поддържа високо равнище на ядрена безопасност в рамките на ЕС и да се въведе набор от задължителни правила и общи стандарти на ЕС за безопасност. С обявеното напоследък изграждане на нови АЕЦ в ЕС, правилата за сближаване на равнището на ЕС стават дори още по-необходими с цел подкрепа за държавите-членки в техните усилия за хармонизиране на практиките относно безопасността. Въпреки съществуването на презгранични рискове при експлоатацията на ядрени инсталации, досега осъществената стандартизация на международно равнище е само в ограничен размер.

В тази рамка, фундаменталната добавена стойност на избрания вариант на политика се състои в това, че една задължителна законодателна рамка на ЕС, определяща базови задължения и общи принципи относно безопасността на ядрените инсталации, би довела до постигане на целта за достигане, поддържане и постоянно повишаване на ядрената безопасност в Общността — резултат, чието осъществяване на национално равнище не би било така ефикасно. Явно предимство на този подход е и увеличената регулаторна сигурност на равнището на Общността. Следователно, съгласно институционалните разпоредби на Договора за Евратом, Евратом разполага със свои собствени механизми, за да осигури съответствието на националните законодателства на държавите-членки с разпоредбите на директивата, като по този начин упражнява ролята си да следи за точното прилагане на действащото право на Общността. Освен това, следва да се изтъкне, че законодателството на ЕС предоставя права и задължения не само на властите във всяка една държава-членка, но и на отделните лица и предприятията. Властите във всяка една държава-членка са отговорни за транспониране на законодателството на ЕС в националното законодателство и за неговото правилно прилагане, като трябва да гарантират правата на гражданите по това законодателство.

При отсъствието на правна рамка на ЕС, Конвенцията за ядрена безопасност на МААЕ би следвало да е приложима за държавите-членки. Членството в Конвенцията за ядрена безопасност на МААЕ обаче е само на доброволна основа, тъй като тази конвенция представлява инструмент за стимулиране, така че нейното неспазване не може да има за последица каквито и да били санкции. Конвенцията не е предназначена да осигури спазването на задължения от страните по нея чрез контрол и санкции, а се основава на техния общ интерес за постигане на по-високо равнище на безопасност, което ще се развива и насърчава чрез редовни срещи на страните. От членството произтичат два основни ангажимента за всяка договаряща се страна: да подготви национален доклад и да го предостави за преглед, както и да представи своя национален доклад за партньорска оценка от другите договарящи се страни.

С изработването на законодателството на ЕС въз основа на принципите на Конвенцията за ядрена безопасност и с възползването в пълен размер от вече извършената работа от МААЕ в определянето на основополагащите принципи за безопасност се взема предвид международният напредък в областта на ядрената безопасност и на европейското гражданско общество се предлага възможност за по-активно участие в тази област.

Последно, предложение то цели също така да се подсили ролята и независимостта на националните регулаторни органи, като се разчита на тяхната компетентност, а не толкова на подход „отгоре надолу“, както в първоначалното предложение относно ядрената безопасност. Увеличава се и ролята на националните органи в прилагането на договорените мерки — решение, което е в пълно съответствие с принципа на субсидиарност.

8. Субсидиарност

Държавите-членки на ЕС вече приложиха мерки, които им позволяват да достигнат по-високо равнище на ядрена безопасност в рамките на ЕС. Все още обаче на равнището на Общността не са въведени общи правила в областта на ядрената безопасност поради различията в историческото развитие, правната рамка, вида и броя на реакторите и различните подходи за регулиране, макар че това би довело до по-нататъшно подобрение на ядрената безопасност, което не би могло да се постигне само с мерки на национално равнище.

В новото предложение подходът „отгоре надолу“ на предложението от 2003/2004 г. се обръща в подход „отдолу нагоре“, тъй като с оглед на безопасността на новите ядрени реактори, държавите-членки се насърчават да разработят допълнителни изисквания за безопасност в съответствие с непрекъснатото повишаване на безопасността на базата на нивата за безопасност, разработени от WENRA и в тясно сътрудничество с HLG. Освен това, държавите-членки си запазват правото да налагат на национално равнище по-строги мерки за безопасност от тези, които са предвидени в правната рамка на Общността.

Второ, по отношение на предлаганите принципи, в преработената директива се разчита на компетентността на регулаторните органи в държавите-членки, както и на международно приетите принципи на Конвенцията за ядрена безопасност и фундаменталните принципи за безопасност на МААЕ, като по този начин не се налагат допълнителни тежести върху органите на държавите-членки.

Задължителното законодателство на ЕС предоставя и правна сигурност, като дава възможност на гражданите да се обръщат към европейските институции в случай, че не се чувстват в безопасност от ядрената енергия.

Освен това следва да се спомене, че новото предложение е съобразено напълно със становищата на държавите-членки, изразени по време на разглеждането на пакета от 2003/2004 г., като въпросите на безопасността са отделени от тези по ядрените отпадъци и от финансов характер, както и чрез отказ от идеята да се създаде орган на Общността от инспектори по безопасността — отговорността за надзора относно ядрената безопасност се оставя единствено на националните регулатори.

9. Мониторинг и оценка

Показателите за напредъка в постигането на целите ще бъдат въведени на равнището на държавите-членки.

10. Заключение

Предвид на гореизложените съображения, избраният вариант на политика изглежда да е най-добрият подход, тъй като отивайки отвъд равнището на принципите и действително насърчавайки държавите-членки да определят допълнителни изисквания за безопасност, той позволява постигането на максимални ползи от технически и икономически характер, а също и по отношение на сигурността.

[1] Първоначално предложение на Комисията от 2003 г. (референтен док. COM 2003/32 окончателен) и преработена версия от 2004 г. (референтен док. COM (2004)526 окончателен)

[2] IAEA INFCIRC 449 от 5 юли 1994 г.

[3] Фундаментални принципи на МААЕ за безопасност: Fundamental safety principles, поредица „IAEA Safety Standard“, № SF-1 (2006 г.).

[4] Последните бяха докладът Maldeikis по случай 50-годишнината на Договора за Евратом (референтен док. A6-0129/2007) и докладът Reul относно конвенционалните енергийни източници (референтен док. A6-0348/2007).

[5] Специално проучване „Евробарометър“ № 271 „Европейците и ядрената безопасност“, събиране на данни през октомври—ноември 2006 г., публикуване 2007 г. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

[6] Комисия на Европейските общности с/у Съвета на Европейския съюз (Дело C-29/99).

[7] Док 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) док. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) док. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

[8] Включени в док. COM 2003/32 окончателен.

[9] Док. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

[10] Белгия, България, Чешка република, Финландия, Франция, Германия, Унгария, Италия, Литва, Нидерландия, Румъния, Словакия, Словения, Испания, Швеция, Швейцария и Обединеното кралство.

[11] Създадена с Решение 2007/530/Евратом на Комисията от 17 юли 2007 г. (ОВ L 195 , 27.7.2007 г.)

PL

(...PICT...)|KOMISJA WSPÓLNOT EUROPEJSKICH|

Bruksela, dnia 26.11 2008

SEK(2008) 2893

DOKUMENT ROBOCZY SŁUŻB KOMISJI

uzupełniający Wniosek DYREKTYWA RADY (Euratom) ustanawiająca wspólnotowe ramy bezpieczeństwa jądrowego STRESZCZENIE OCENY SKUTKÓW

{KOM(2008) 790 wersja ostateczna} {SEK(2008) 2892}

1. Konsultacje i wiedza specjalistyczna

Ocena skutków dotyczy pozycji harmonogramu 2008/TREN/003 – zmienionego wniosku legislacyjnego dotyczącego bezpieczeństwa jądrowego . Towarzyszy on zmienionemu projektowi dyrektywy ustanawiającej wspólnotowe ramy bezpieczeństwa jądrowego, którego celem jest ponowne wszczęcie procesu tworzenia wspólnych ram UE w dziedzinie bezpieczeństwa jądrowego poprzez zmianę wniosku dotyczącego dyrektywy ustanawiającej podstawowe zobowiązania i zasady ogólne dotyczące bezpieczeństwa instalacji jądrowych Pierwotny wniosek Komisji z 2003 r. (nr referencyjny dokumentu COM 2003/32 wersja ostateczna) i wersja zmieniona z 2004 r. (nr referencyjny dokumentu COM (2004)526 wersja ostateczna). przedstawionego przez Komisję w 2003 r. [1]

Pierwotny wniosek Komisji z 2003 r. (nr referencyjny dokumentu COM 2003/32 wersja ostateczna) i wersja zmieniona z 2004 r. (nr referencyjny dokumentu COM (2004)526 wersja ostateczna).

Nowy wniosek jest wynikiem procesu rozległych i ciągłych konsultacji, który rozpoczął się w 2004 r. podczas prezydencji Irlandii w Radzie. Prace w tej dziedzinie prowadziły następnie: Grupa Robocza Rady ds. Bezpieczeństwa Jądrowego (WPNS), Europejska Grupa Wysokiego Szczebla ds. Bezpieczeństwa Jądrowego i Gospodarowania Odpadami (HLG) oraz Europejskie Forum Energii Jądrowej.

Proces konsultacji rozpoczęty w 2004 r. doprowadził do całkowitej zmiany podejścia przyjętego we wniosku dotyczącym dyrektywy w sprawie bezpieczeństwa jądrowego z 2004 r., który został odrzucony wskutek sformowania mniejszości blokującej państw członkowskich. Głównymi przyczynami były zbytnia szczegółowość wiążących przepisów prawa oraz wątpliwości co do pełnego poszanowania zasady pomocniczości we wniosku.

Podstawę zmienionego wniosku legislacyjnego dotyczącego bezpieczeństwa jądrowego stanowią: a) działania techniczne Stowarzyszenia Zachodnioeuropejskich Organów Nadzoru Instalacji Jądrowych (WENRA) w zakresie istniejących obiektów jądrowych z udziałem wszystkich europejskich organów regulacyjnych w zakresie bezpieczeństwa jądrowego, zakończone w 2006 r.; b) zasada, zgodnie z którą jedynie silne i niezależne organy regulacyjne mogą gwarantować stałe bezpieczeństwo eksploatacji elektrowni jądrowych w UE; c) zawarcie w prawie europejskim zasad głównych dostępnych instrumentów międzynarodowych, tj. Konwencji bezpieczeństwa jądrowego Dok. MAEA INFCIRC 449 z dnia 5 lipca 1994 r. oraz działań w dziedzinie bezpieczeństwa prowadzonych przez Międzynarodową Agencję Energii Atomowej (MAEA), w szczególności jej podstawowych zasad bezpieczeństwa Podstawy bezpieczeństwa MAEA: podstawowe zasady bezpieczeństwa, seria norm bezpieczeństwa MAEA nr SF-1 (2006) . Poza tym wyniki działań różnych grup specjalistów ds. bezpieczeństwa jądrowego stworzyły kontekst techniczny wspierający podstawowe zasady zaproponowane w zmienionym projekcie dyrektywy ustanawiającej wspólnotowe ramy bezpieczeństwa jądrowego. [2][3]

Dok. MAEA INFCIRC 449 z dnia 5 lipca 1994 r.

Podstawy bezpieczeństwa MAEA: podstawowe zasady bezpieczeństwa, seria norm bezpieczeństwa MAEA nr SF-1 (2006)

Parlament Europejski konsekwentnie wspierał tworzenie europejskich przepisów w dziedzinie bezpieczeństwa jądrowego ustanawiających poziomy referencyjne, co w minionych latach znalazło odzwierciedlenie w jego sprawozdaniach Ostatnie z nich to sprawozdanie Maldeikisa w sprawie oceny Euratomu – 50 lat europejskiej polityki w dziedzinie energii jądrowej (nr referencyjny dokumentu A6-0129/2007) oraz sprawozdanie Reula w sprawie konwencjonalnych źródeł energii i technologii energetycznych (nr referencyjny dokumentu A6-0348/2007). . Ponadto wnioski II Europejskiego Forum Energii Jądrowej pokazują, że obecnie sektor przemysłowy mocno popiera ustanowienie unijnego prawa w dziedzinie bezpieczeństwa jądrowego. [4]

Ostatnie z nich to sprawozdanie Maldeikisa w sprawie oceny Euratomu – 50 lat europejskiej polityki w dziedzinie energii jądrowej (nr referencyjny dokumentu A6-0129/2007) oraz sprawozdanie Reula w sprawie konwencjonalnych źródeł energii i technologii energetycznych (nr referencyjny dokumentu A6-0348/2007).

Oprócz tego, w celu ukończenia oceny skutków utworzono grupę sterującą, w której skład weszli przedstawiciele wszystkich zainteresowanych służb Komisji.

Projekt oceny skutków przedłożono do zaopiniowania Radzie ds. Ocen Skutków, która w dniu 9 września 2008 r. wydała opinię wstępną, a w dniu 14 października 2008 r. – opinię końcową podjętą na podstawie przedłożonego jej ponownie zmienionego dokumentu. Uwagi końcowe Rady ds. Ocen Skutków zostały w pełni uwzględnione.

2. Opis problemu

Prowadzenie prac nad zmienionym wnioskiem jest szczególnie stosowne właśnie teraz, kiedy liczne państwa członkowskie sygnalizują ponowne zainteresowanie energią jądrową i gdy pojawia się perspektywa budowy nowych oraz przedłużenia okresu eksploatacji wielu starych obiektów jądrowych. Jest rzeczą oczywistą, że skutki zdarzeń radiacyjnych nie zatrzymują się na granicach państw, co może mieć konsekwencje zarówno dla zdrowia pracowników, jak i ogółu obywateli, a także oddziaływać w znaczący sposób na poziomie gospodarczym na sektor wytwarzania energii. Ponieważ ochrona ludności UE jest jednym z głównych celów polityki unijnej, ustanowienie ram prawnym ukierunkowanych na osiągnięcie, utrzymanie i ciągłą poprawę bezpieczeństwa jądrowego i jego regulacji we Wspólnocie, a także na zwiększenie roli organów regulacyjnych państw członkowskich, stworzyłoby dodatkowy poziom gwarancji dla społeczeństwa w UE.

Społeczna akceptacja jest niezbędnym warunkiem dalszego rozwoju sektora energii jądrowej. Wspólnota konsekwentnie promuje bezpieczeństwo jądrowe, nie istnieją jednak żadne wspólnotowe ramy prawne ustanawiające powszechne normy bezpieczeństwa w zakresie nowych i istniejących obiektów jądrowych w UE. Obawy obywateli Europy dotyczące bezpieczeństwa obiektów jądrowych muszą zostać odpowiednio uwzględnione w działaniach Wspólnoty. Jednym z głównych wniosków z przeprowadzonego w 2007 r. badania dotyczącego bezpieczeństwa jądrowego Specjalne badanie Eurobarometru nr 271 „Europejczycy a bezpieczeństwo jądrowe” ( Europeans and nuclear safety ), badania terenowe październik–listopad 2006 r., opublikowane w lutym 2007 r., http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf było to, że chociaż Europejczycy posiadają ogólnie niezłą wiedzę na temat sektora energii jądrowej, zwłaszcza tego, czy w ich kraju znajdują się elektrownie jądrowe, uważają oni, że nie są im znane kwestie dotyczące bezpieczeństwa jądrowego (opinia 56–90% respondentów).[5]

Specjalne badanie Eurobarometru nr 271 „Europejczycy a bezpieczeństwo jądrowe” ( Europeans and nuclear safety ), badania terenowe październik–listopad 2006 r., opublikowane w lutym 2007 r., http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

3. Prawo UE do podejmowania działań

Kompetencje Wspólnoty w zakresie ustalania podstawowych norm bezpieczeństwa na szczeblu UE reguluje bezpośrednio Traktat Euratom. Zgodnie z art. 2 lit. b) Traktatu, „ aby wykonać to zadanie, Wspólnota, na warunkach przewidzianych w niniejszym Traktacie: … tworzy jednolite normy bezpieczeństwa mające chronić zdrowie pracowników i ludności oraz zapewnia ich stosowanie ”. Tytuł drugi, rozdział III „Ochrona zdrowia i bezpieczeństwo” zawiera wiele szczegółowych przepisów mających na celu utworzenie, wdrożenie i stosowanie podstawowych norm określonych w art. 2 lit. b) Traktatu EURATOM. Rozdział III Traktatu Euratom stosowano głównie do celów ochrony przed promieniowaniem, do chwili stwierdzenia przez Europejski Trybunał Sprawiedliwości nierozerwalnego związku między ochroną przed promieniowaniem a bezpieczeństwem jądrowym oraz posiadania przez Wspólnotę kompetencji w zakresie bezpieczeństwa jądrowego (w wyroku w sprawie C-29/99 Komisja Wspólnot Europejskich przeciw Radzie Unii Europejskiej (sprawa C-29/99) , Trybunał orzekł, że „ w celu określenia kompetencji Wspólnoty nie należy wprowadzać sztucznego rozróżnienia między ochroną zdrowia ludności a bezpieczeństwem źródeł promieniowania jonizującego ”). Wyrok ten potwierdza zatem, że istniejące normy bezpieczeństwa zmierzające do ochrony zdrowia pracowników i ludności przed zagrożeniami związanymi z promieniowaniem jonizującym należy uzupełnić za pomocą norm bezpieczeństwa w zakresie obiektów jądrowych. Kompetencje techniczne władz krajowych odpowiedzialnych za bezpieczeństwo nie stanowią dla Wspólnoty przeszkody w przyjęciu przepisów w tej dziedzinie.[6]

Komisja Wspólnot Europejskich przeciw Radzie Unii Europejskiej (sprawa C-29/99)

4. Źródła oceny skutków

Ocena skutków stanowi aktualizację przeprowadzonej w 2003 r. oceny skutków pierwotnego wniosku dotyczącego bezpieczeństwa jądrowego Zawartej w dok. COM 2003/32 wersja ostateczna. , a jej podstawę techniczną stanowią wnioski i zalecenia zawarte w sprawozdaniu końcowym WPNS Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf) , zatwierdzonym w dniu 13 grudnia 2006 r. przez Grupę Roboczą Rady ds. Zagadnień Nuklearnych (WPAQ) oraz uzupełnionym sprawozdaniami podgrup WPNS Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ) . [7][8][9]

Zawartej w dok. COM 2003/32 wersja ostateczna.

Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

W tym kontekście należy szczególnie podkreślić działania prowadzone w ramach organizacji WENRA, zrzeszającej szefów i pracowników wyższego szczebla organów regulacyjnych ds. kwestii jądrowych z 17 krajów Europy Belgia, Bułgaria, Finlandia, Francja, Hiszpania, Litwa, Niderlandy, Niemcy, Republika Czeska, Rumunia, Słowacja, Słowenia, Szwecja, Szwajcaria, Węgry, Włochy i Zjednoczone Królestwo. . Określili oni wiele wspólnych referencyjnych poziomów bezpieczeństwa dla reaktorów energetycznych w celu dostosowania wymogów krajowych do 2010 r.[10]

Belgia, Bułgaria, Finlandia, Francja, Hiszpania, Litwa, Niderlandy, Niemcy, Republika Czeska, Rumunia, Słowacja, Słowenia, Szwecja, Szwajcaria, Węgry, Włochy i Zjednoczone Królestwo.

Po drugie ocena skutków opiera się na obowiązkach i wymogach wynikających z Konwencji bezpieczeństwa jądrowego MAEA, stanowiącej uznaną w skali międzynarodowej platformę rozwoju bezpieczeństwa jądrowego, a także na zasadach zawartych w podstawach bezpieczeństwa MAEA. Konwencja nie zawiera szczegółowych przepisów technicznych, ustanawia jednak precyzyjne ramy prawne mające na celu ciągłą poprawę bezpieczeństwa. Umawiającymi się stronami Konwencji bezpieczeństwa jądrowego są EURATOM i wszystkie państwa członkowskie. Podstawy MAEA stanowią praktyczne ramy, na których oparto krajowe wymogi dotyczące bezpieczeństwa i w których ulepszenie państwa członkowskie wniosły znaczący wkład.

5. Opcje polityki

W ocenie skutków rozważa się cztery opcje polityki :

– opcja polityki 0 polega na utrzymywaniu obecnej sytuacji bez zmian;

– opcja polityki 1 zakłada opracowanie prawa wspólnotowego ustanawiającego wspólne normy bezpieczeństwa dla istniejących obiektów jądrowych;

– opcja polityki 2 polega na opracowaniu prawa wspólnotowego ustanawiającego jedynie wspólne ramy zmierzające do uzyskania i utrzymania wysokiego jednolitego poziomu bezpieczeństwa jądrowego w całej Wspólnocie poprzez odwołanie się do szeroko przyjętych zasad bezpieczeństwa jądrowego, podczas gdy odpowiednie środki wykonawcze zostałyby opracowane w ramach HLG;

– opcja polityki 3 opiera się na zbiorze zasad bezpieczeństwa jądrowego uznanych w skali międzynarodowej (podejście proponowane w opcji polityki 2), uzupełnionych o dodatkowe wymogi dotyczące bezpieczeństwa nowych jądrowych reaktorów energetycznych, do których opracowania – zgodnie z zasadą ciągłej poprawy bezpieczeństwa, na podstawie poziomów bezpieczeństwa określonych przez WENRA i w ścisłej współpracy z HLG Ustanowionej decyzją Komisji 2007/530/Euratom z 17 lipca 2007 r. ( Dz.U. L 195 z 27.7.2007 ). , zrzeszającej wysokiego szczebla przedstawicieli organów regulacyjnych i odpowiedzialnych za bezpieczeństwo ze wszystkich państw członkowskich UE – zachęca się państwa członkowskie.[11]

Ustanowionej decyzją Komisji 2007/530/Euratom z 17 lipca 2007 r. ( Dz.U. L 195 z 27.7.2007 ).

6. Porównanie opcji – proponowane działanie na poziomie UE

Ocena opcji wykazała, że najskuteczniejsze rozwiązanie w zakresie tworzenia wspólnotowych ram bezpieczeństwa jądrowego stanowi opcja polityki 3 . Dlatego podstawowe podejście zawarte w obecnym zmienionym projekcie dyrektywy polega na ustanowieniu przez Wspólnotę jedynie zbioru wspólnych zasad bezpieczeństwa jądrowego, zawartych już w Konwencji bezpieczeństwa jądrowego MAEA (zwiększenie roli krajowych organów regulacyjnych, nałożenie zasadniczej odpowiedzialności za bezpieczeństwo na posiadacza zezwolenia podlegającego kontroli organu regulacyjnego, wzmocnienie niezależności organu regulacyjnego, zapewnienie wysokiego poziomu przejrzystości aspektów związanych z bezpieczeństwem obiektów jądrowych, wdrożenie systemów zarządzania, regularny nadzór nad stanem bezpieczeństwem, dostęp do wiedzy specjalistycznej z zakresu bezpieczeństwa jądrowego, priorytet bezpieczeństwa), uzupełnionych o dodatkowe wymogi dotyczące bezpieczeństwa nowych jądrowych reaktorów energetycznych, do których opracowania – zgodnie z zasadą ciągłej poprawy bezpieczeństwa, na podstawie poziomów bezpieczeństwa określonych przez WENRA i w ścisłej współpracy z HLG – zachęca się państwa członkowskie. Zgodnie z dziesięcioma zasadami dotyczącymi regulacji kwestii bezpieczeństwa jądrowego, przyjętymi przez HLG, grupa ta stanie się głównym forum współpracy dla organów regulacyjnych, które mają obowiązek zapewnić bezpieczeństwo obiektów jądrowych w państwach członkowskich, i wniesie swój wkład w opracowanie unijnych ram bezpieczeństwa jądrowego.

Państwa członkowskie zobowiązane są do przestrzegania podstaw bezpieczeństwa MAEA, a także obowiązków i wymogów zawartych w Konwencji bezpieczeństwa jądrowego.

7. Wartość dodana

W kontekście ponownego zainteresowania energią jądrową w Europie i na świecie ważne jest utrzymanie wysokiego poziomu bezpieczeństwa jądrowego w UE w celu ustanowienia zbioru wiążących zasad i wspólnych unijnych norm bezpieczeństwa. Ostatnie zapowiedzi budowy nowych elektrowni jądrowych w UE jeszcze bardziej zwiększają konieczność stworzenia zasad konwergencji, aby wesprzeć państwa członkowskie w ich dążeniu do harmonizacji praktyk w zakresie bezpieczeństwa. Pomimo istnienia transgranicznych zagrożeń związanych z działaniem obiektów jądrowych, standaryzacja między krajami była w przeszłości ograniczona.

W kontekście tych ram podstawową wartością dodaną wybranej opcji polityki jest to, że wiążące unijne ramy prawne określające podstawowe zobowiązania i zasady ogólne dotyczące bezpieczeństwa obiektów jądrowych umożliwiłyby realizację celu dotyczącego osiągnięcia, utrzymania i ciągłej poprawy bezpieczeństwa jądrowego we Wspólnocie. Realizacja tego celu wyłącznie na poziomie krajowym nie byłaby równie skuteczna. Podejście to pokazuje jasno korzyści płynące z większej pewności regulacji na szczeblu wspólnotowym. Na mocy postanowień instytucjonalnych Traktatu ustanawiającego Europejską Wspólnotę Energii Atomowej, EURATOM posiada własne mechanizmy zapewnienia zgodności przepisów krajowych państw członkowskich z przepisami dyrektywy, realizując dzięki temu swoją rolę gwaranta właściwego stosowania dorobku prawnego Wspólnoty. Ponadto należy podkreślić, że przepisy UE regulują prawa i obowiązki zarówno organów władzy w każdym państwie członkowskim, jak i osób fizycznych oraz przedsiębiorstw. Władze każdego państwa członkowskiego odpowiadają za wdrożenie przepisów UE do prawa krajowego oraz ich właściwe egzekwowanie; ponadto muszą gwarantować prawa obywateli zgodnie z tymi przepisami.

W przypadku braku ram prawnych UE Konwencja bezpieczeństwa jądrowego MAEA ma zastosowanie do państw członkowskich. Przystąpienie do Konwencji bezpieczeństwa jądrowego MAEA nie jest obowiązkowe, gdyż ma ona jedynie dobrowolny charakter, a tym samym nie pociąga za sobą żadnych sankcji z tytułu braku zgodności. Celem konwencji nie jest zagwarantowanie wykonania zobowiązań stron za pomocą kontroli i sankcji, lecz opiera się ona na wspólnym interesie, jakim jest osiągnięcie wyższych poziomów bezpieczeństwa, opracowywanych i promowanych podczas regularnych spotkań stron. Przystąpienie do konwencji oznacza przyjęcie dwóch podstawowych zobowiązań przez każdą jej stronę: opracowania sprawozdania krajowego i udostępnienia go do weryfikacji oraz przedłożenie sprawozdania krajowego do wzajemnej weryfikacji przez umawiające się strony.

Opracowanie przepisów unijnych na podstawie zasad Konwencji bezpieczeństwa jądrowego oraz wykorzystanie działań w dziedzinie bezpieczeństwa, wykonanych już przez MAEA przy okazji określania podstaw bezpieczeństwa, świadczy o uznaniu wartości postępu międzynarodowego w zakresie bezpieczeństwa jądrowego oraz stwarza możliwość większego zaangażowania europejskiego społeczeństwa obywatelskiego w tym obszarze.

I wreszcie, wniosek ma również na celu wzmocnić rolę i niezależność krajowych organów regulacyjnych, co oznacza wykorzystanie ich kompetencji, a nie tworzenia podejścia odgórnego, przewidzianego w pierwotnym wniosku dotyczącym bezpieczeństwa jądrowego. Wzmacnia on także rolę organów krajowych we wdrażaniu uzgodnionych środków, stanowiąc rozwiązanie w pełni zgodne z zasadą pomocniczości.

8. Pomocniczość

Państwa członkowskie wdrożyły już środki pozwalające im uzyskać wysoki poziom bezpieczeństwa jądrowego w UE. Ze względu na różne konteksty historyczne, ramy prawne, typ i liczbę reaktorów oraz odmiennych podejść do regulacji nie ustanowiono jednak jeszcze wspólnych przepisów w dziedzinie bezpieczeństwa jądrowego, które byłyby stosowane w całej Wspólnocie. Takie działanie doprowadziłoby do dalszego zwiększenia bezpieczeństwa jądrowego, co jest nieosiągalne wyłącznie na poziomie krajowym.

Podejście odgórne zaproponowane we wniosku z przełomu 2003 i 2004 r. zostało odwrócone – w nowym wniosku proponuje się podejście oddolne, ponieważ zachęca się państwa członkowskie do opracowania dodatkowych wymogów dotyczących bezpieczeństwa nowych jądrowych reaktorów energetycznych, zgodnie z zasadą ciągłej poprawy bezpieczeństwa, na podstawie poziomów bezpieczeństwa określonych przez WENRA i w ścisłej współpracy z HLG. Ponadto państwa członkowskie zachowują prawo do nakładania na poziomie krajowym bardziej rygorystycznych środków bezpieczeństwa niż środki przewidziane we wspólnotowych ramach prawnych.

Po drugie, z perspektywy proponowanych zasad zmieniona dyrektywa opiera się na obecnych kompetencjach organów regulacyjnych w państwach członkowskich, a także na przyjętych na poziomie międzynarodowym zasadach Konwencji bezpieczeństwa jądrowego oraz podstaw bezpieczeństwa MAEA, a tym samym nie obciąża dodatkowo organów państw członkowskich.

Wiążące przepisy unijne zapewniają również pewność prawa, umożliwiając obywatelom zwrócenie się do instytucji europejskich w przypadku, gdy zaczną się oni obawiać o bezpieczeństwo energii jądrowej.

Poza tym należy wspomnieć, że nowy wniosek w pełni uwzględnia opinie państw członkowskich wyrażane podczas rozpatrywania pakietu z przełomu 2003 i 2004 r. Bezpieczeństwo oddzielono od kwestii związanych z odpadami jądrowymi i finansami, a także zrezygnowano z koncepcji utworzenia wspólnotowego inspektoratu ds. bezpieczeństwa, pozostawiając odpowiedzialność za nadzór nad bezpieczeństwem jądrowym wyłącznie krajowym organom regulacyjnym.

9. Monitorowanie i ocena

Wskaźniki postępów w realizacji celów zostaną ustanowione na poziomie państw członkowskich.

10. WNIOSEK

W świetle powyższych rozważań wybrana opcja polityki wydaje się preferowanym podejściem, ponieważ oferuje najwięcej korzyści technicznych, ekonomicznych i w zakresie bezpieczeństwa, wykraczając poza poziom zasad oraz zachęcając faktycznie państwa członkowskie do określania dodatkowych wymogów dotyczących bezpieczeństwa.

[1] Pierwotny wniosek Komisji z 2003 r. (nr referencyjny dokumentu COM 2003/32 wersja ostateczna) i wersja zmieniona z 2004 r. (nr referencyjny dokumentu COM (2004)526 wersja ostateczna).

[2] Dok. MAEA INFCIRC 449 z dnia 5 lipca 1994 r.

[3] Podstawy bezpieczeństwa MAEA: podstawowe zasady bezpieczeństwa, seria norm bezpieczeństwa MAEA nr SF-1 (2006)

[4] Ostatnie z nich to sprawozdanie Maldeikisa w sprawie oceny Euratomu – 50 lat europejskiej polityki w dziedzinie energii jądrowej (nr referencyjny dokumentu A6-0129/2007) oraz sprawozdanie Reula w sprawie konwencjonalnych źródeł energii i technologii energetycznych (nr referencyjny dokumentu A6-0348/2007).

[5] Specjalne badanie Eurobarometru nr 271 „Europejczycy a bezpieczeństwo jądrowe” ( Europeans and nuclear safety ), badania terenowe październik–listopad 2006 r., opublikowane w lutym 2007 r., http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

[6] Komisja Wspólnot Europejskich przeciw Radzie Unii Europejskiej (sprawa C-29/99)

[7] Zawartej w dok. COM 2003/32 wersja ostateczna.

[8] Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

[9] Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

[10] Belgia, Bułgaria, Finlandia, Francja, Hiszpania, Litwa, Niderlandy, Niemcy, Republika Czeska, Rumunia, Słowacja, Słowenia, Szwecja, Szwajcaria, Węgry, Włochy i Zjednoczone Królestwo.

[11] Ustanowionej decyzją Komisji 2007/530/Euratom z 17 lipca 2007 r. ( Dz.U. L 195 z 27.7.2007 ).

LT

(...PICT...)|EUROPOS BENDRIJŲ KOMISIJA|

Briuselis, 26.11.2008

SEK(2008) 2893

KOMISIJOS TARNYBŲ DARBINIS DOKUMENTAS

Lydraštis Pasiūlymas TARYBOS DIREKTYVA (Euratomas) kuria nustatoma Bendrijos branduolinės saugos sistema POVEIKIO VERTINIMO ATASKAITOS SANTRAUKA

{KOM(2008) 790 galutinis} {SEK(2008) 2892}

1. Konsultacijos ir tiriamieji duomenys

Šis poveikio vertinimas susijęs su darbotvarkės planavimo įrašu 2008/TREN/003 – Persvarstytu teisės akto pasiūlymu dėl branduolinės saugos . Jis pridedamas prie persvarstytos direktyvos, kuria nustatoma Bendrijos branduolinės saugos sistema, projekto, kuriuo siekiama atnaujinti ES bendrosios branduolinės saugos sistemos kūrimo procesą, pakeičiant Komisijos 2003 m. pateiktą Direktyvos, nustatančios pagrindinius įsipareigojimus ir bendruosius principus branduolinių įrenginių saugos srityje Pradinis 2003 m. Komisijos pasiūlymas (referencinis dok. COM 2003 (32) galutinis) ir jo persvarstyta 2004 m. versija (referencinis dok. COM (2004) 526 galutinis). , pasiūlymą.[1]

Pradinis 2003 m. Komisijos pasiūlymas (referencinis dok. COM 2003 (32) galutinis) ir jo persvarstyta 2004 m. versija (referencinis dok. COM (2004) 526 galutinis).

Šis naujas pasiūlymas pateikiamas remiantis nuolatiniu plataus masto konsultavimosi procesu, pradėtu 2004 m., kai Tarybai pirmininkavo Airija. Vėliau darbą šioje srityje tęsė Tarybos branduolinės saugos darbo grupė (WPNS), Branduolinės saugos ir atliekų tvarkymo aukšto lygio grupė (Aukšto lygio grupė) ir Europos branduolinės energijos forumas.

2004 m. pradėjus konsultavimosi procesą, buvo nuodugniai persvarstyta 2004 m. saugos direktyvos pasiūlyme išdėstyta koncepcija. Minėtą direktyvą tuo metu sukliudė priimti valstybių narių blokuojanti mažuma. Pagrindiniai argumentai prieš direktyvos priėmimą buvo šie: joje pernelyg išsamiai aprašytos privalomos teisinės nuostatos, taip pat buvo suabejota, ar toks pasiūlymas visiškai atitiktų subsidiarumo principą.

Šis persvarstytas branduolinės saugos teisėkūros pasiūlymas grindžiamas: a) Vakarų Europos branduolinės energetikos reguliavimo institucijų asociacijos (angl. Western European Nuclear Regulators Association , WENRA) ir visų Europos branduolinės saugos reguliavimo institucijų 2006 m. bendrai atliktu techniniu darbu, susijusiu su šiuo metu eksploatuojamais branduoliniais įrenginiais; b) prielaida, kad tik stiprios ir nepriklausomos reguliavimo institucijos gali užtikrinti saugų tolesnį branduolinių elektrinių eksploatavimą Europos Sąjungoje; c) taikomų pagrindinių tarptautinių priemonių, būtent Branduolinio saugumo konvencijos 1994 m. liepos 5 d. TATENA INFCIRC 449. ir Tarptautinės atominės energijos agentūros (TATENA) atliekamo darbo saugos srityje, ypač jos saugos pagrindų TATENA saugos pagrindai – pagrindiniai saugos principai, TATENA saugos standartų serija Nr. SF-1 (2006 m.). – principų įtvirtinimu Europos teisėje. Be to, persvarstytos direktyvos, kuria nustatoma Bendrijos branduolinės saugos sistema, projekto esminių principų techninį pagrindą sudarė įvairių ekspertų grupių, dirbančių branduolinės saugos srityje, darbo rezultatai. [2][3]

1994 m. liepos 5 d. TATENA INFCIRC 449.

TATENA saugos pagrindai – pagrindiniai saugos principai, TATENA saugos standartų serija Nr. SF-1 (2006 m.).

Europos Parlamentas nuolat rėmė Europos branduolinės saugos teisės aktų, kuriais būtų nustatyti atskaitos lygiai, rengimą – tai matyti iš jo per daugelį metų paskelbtų pranešimų Naujausi iš jų yra E. Maldeikio pranešimas Euratomo sutarties 50-mečio proga (referencinis dok. A6-0129/2007) ir H. Reulo pranešimas dėl tradicinių energijos šaltinių (referencinis dok. A6-0348/2007). . Be to, remiantis 2-ojo Europos branduolinės energijos forumo susitikimo išvadomis, pramonė šiuo metu labai pritaria ES branduolinės saugos teisės aktų priėmimui.[4]

Naujausi iš jų yra E. Maldeikio pranešimas Euratomo sutarties 50-mečio proga (referencinis dok. A6-0129/2007) ir H. Reulo pranešimas dėl tradicinių energijos šaltinių (referencinis dok. A6-0348/2007).

Pagaliau, siekiant užbaigti poveikio vertinimą, buvo sudaryta iniciatyvinė grupė, kurioje dalyvavo visų susijusių Komisijos tarnybų atstovai.

Poveikio vertinimo projektas buvo pateiktas vertinti Poveikio vertinimo tarybai, kuri 2008 m. rugsėjo 9 d. pateikė preliminarią nuomonę, o 2008 m. spalio 14 d. galutinę nuomonę dėl pakartotinai pateikto persvarstyto dokumento. Į šias Poveikio vertinimo tarybos galutines pastabas buvo visapusiškai atsižvelgta.

2. Problemos apibūdinimas

Šis persvarstytas pasiūlymas pateiktas ypač tinkamu laiku: kai kurios valstybės narės vėl susidomėjo branduoline energetika, taigi numatoma, kad bus pratęstas daugelio branduolinių elektrinių eksploatavimas ir statomos naujos elektrinės. Akivaizdu, kad radiacinių avarijų poveikio nesulaiko valstybių sienos; šios avarijos gali pakenkti darbuotojų bei visų piliečių sveikatai ir turėti plataus masto ekonominių padarinių energetikos pramonei. Kadangi ES visuomenės apsauga yra vienas iš pagrindinių ES politikos tikslų, sukūrus teisinę sistemą, kuria būtų siekiama užtikrinti, palaikyti ir nuolat gerinti branduolinę saugą ir jos reguliavimą Bendrijoje, taip pat padidinti valstybių narių reguliavimo institucijų vaidmenį, ES visuomenei būtų suteikta papildomų saugumo garantijų.

Norint toliau plėtoti branduolinę energetiką, būtinas visuomenės pritarimas; iki šiol Bendrija nuolatiniais veiksmais rėmė branduolinę saugą, tačiau vis dar nėra Bendrijos teisinės sistemos, kurioje būtų nustatyti bendrieji saugos standartai, taikomi naujiems ir šiuo metu ES eksploatuojamiems branduoliniams įrenginiams. Tačiau Bendrija privalo tinkamai atsižvelgti į Europos piliečių susirūpinimą dėl branduolinių įrenginių saugos. Viena pagrindinių 2007 m. atlikto su branduoline sauga susijusio tyrimo Specialus Eurobarometro tyrimas Nr. 271 „Europiečiai ir branduolinė sauga“, 2006 m. spalio–lapkričio mėn. apklausa, paskelbta 2007 m. vasario mėn. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf . išvadų buvo tai, kad nors europiečiai apskritai yra neblogai susipažinę su branduoliniais klausimais ir ypač gerai žino, ar jų šalyje yra branduolinių elektrinių, tačiau neturi žinių apie branduolinę saugą (taip manė 56–90 % respondentų).[5]

Specialus Eurobarometro tyrimas Nr. 271 „Europiečiai ir branduolinė sauga“, 2006 m. spalio–lapkričio mėn. apklausa, paskelbta 2007 m. vasario mėn. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf .

3. ES teisė veikti

Bendrijos įgaliojimas nustatyti pagrindinius saugos standartus ES lygmeniu yra aiškiai nustatytas Euratomo sutartimi. Pagal Sutarties 2 straipsnio b punktą „Siekdama įgyvendinti savo uždavinį, kaip numatyta šioje Sutartyje, Bendrija : <…> nustato vienodus saugos standartus, kad būtų apsaugota darbuotojų ir plačiosios visuomenės sveikata, ir užtikrina jų taikymą.“ Antrosios antraštinės dalies 3 skyriuje „Sveikata ir sauga“ pateiktos kelios išsamios nuostatos, kuriomis siekiama nustatyti, įgyvendinti ir taikyti pagrindinius standartus, minimus Euratomo sutarties 2 straipsnio b punkte. Euratomo sutarties 3 skyriumi buvo daugiausia remiamasi radiacinės saugos sumetimais, tačiau vėliau Europos Teisingumo Teismas pripažino, kad tarp radiacinės saugos ir branduolinės saugos yra esminis ryšys, taip pat pripažino Bendrijos kompetenciją branduolinės saugos srityje (sprendime byloje C-29/99 Europos Bendrijų Komisija prieš Europos Sąjungos Tarybą (Byla C-29/99). Teismas pripažino, kad „ siekiant nustatyti Bendrijos kompetencijos sritis, nedera dirbtinai atskirti visuomenės sveikatos apsaugos nuo jonizuojančiosios spinduliuotės šaltinių saugos“ ). Todėl šioje byloje priimtu sprendimu pripažįstama, kad kartu su galiojančiais saugos standartais, kuriais siekiama apsaugoti darbuotojų ir plačiosios visuomenės sveikatą nuo jonizuojančiosios spinduliuotės pavojų, būtina priimti branduolinių įrenginių saugos standartus. Už saugą atsakingų nacionalinių valdžios institucijų techninė kompetencija nekliudo Bendrijai priimti susijusių teisės aktų.[6]

Europos Bendrijų Komisija prieš Europos Sąjungos Tarybą (Byla C-29/99).

4. Poveikio vertinimo šaltiniai

Šiuo poveikio vertinimu atnaujinamas 2003 m. poveikio vertinimas, susijęs su pradiniu pasiūlymu dėl branduolinės saugos Pateikta dok. COM 2003 (32) galutinis. . Dabartinio poveikio vertinimo techninis pagrindas yra išvados ir rekomendacijos, pateiktos WPNS galutinėje ataskaitoje Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf). , 2006 m. gruodžio 13 d. patvirtintoje Tarybos branduolinių klausimų darbo grupės (angl. Council Working Party on Atomic Questions , WPAQ) ir papildytoje WPNS pogrupių ataskaitų duomenimis Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ). .[7][8][9]

Pateikta dok. COM 2003 (32) galutinis.

Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

Šiomis aplinkybėmis reikėtų ypač daug dėmesio skirti WENRA veiklai. Šios organizacijos, kurioje dalyvauja 17 Europos valstybių branduolinio reguliavimo institucijų vadovų ir aukšto rango pareigūnų Belgijos, Bulgarijos, Čekijos, Ispanijos, Italijos, Jungtinės Karalystės, Lietuvos, Nyderlandų, Prancūzijos, Rumunijos, Slovakijos, Slovėnijos, Suomijos, Švedijos, Šveicarijos, Vengrijos ir Vokietijos. , nariai nustatė nemažai bendrų branduolinių reaktorių saugos atskaitos lygių, siekdami iki 2010 m. suderinti nacionalinius reikalavimus.[10]

Belgijos, Bulgarijos, Čekijos, Ispanijos, Italijos, Jungtinės Karalystės, Lietuvos, Nyderlandų, Prancūzijos, Rumunijos, Slovakijos, Slovėnijos, Suomijos, Švedijos, Šveicarijos, Vengrijos ir Vokietijos.

Antra, šis poveikio vertinimas grindžiamas TATENA Branduolinio saugumo konvencijoje, kuri yra tarptautiniu mastu pripažintas branduolinės saugos plėtros pagrindas, nustatytais įpareigojimais ir reikalavimais, taip pat TATENA saugos pagrindų principais. Konvencijoje nėra išsamių techninių taisyklių, tačiau joje nustatyta tiksli teisinė sistema, kuria siekiama nuolat gerinti saugą. Branduolinio saugumo konvencijos susitariančiosios šalys yra Euratomo bendrija ir visos ES valstybės narės. TATENA nustatyti pagrindai – tai taikomos tvarkos, kuria grindžiami nacionaliniai saugos reikalavimai, sistema, prie kurios tobulinimo daug prisidėjo valstybės narės.

5. Politikos alternatyvos

Poveikio vertinime svarstomos keturios politikos alternatyvos :

– 0-inė politikos alternatyva yra dabartinė padėtis be pakitimų;

– pagal 1-ąją politikos alternatyvą numatoma parengti Bendrijos teisės aktus, kuriuose būtų nustatyti bendrieji eksploatuojamų branduolinių įrenginių saugos standartai;

– pagal 2-ąją politikos alternatyvą numatoma parengti Bendrijos teisės aktus, kuriais būtų nustatyta tik bendra sistema: ja būtų siekiama užtikrinti ir palaikyti aukštą vienodą branduolinės saugos lygį visoje Bendrijoje, remiantis plačiai pripažintais branduolinės saugos principais; jos įgyvendinimo priemones rengtų Aukšto lygio grupė;

– 3-oji politikos alternatyva yra pagrįsta tarptautiniu mastu pripažintais branduolinės saugos principais (tokia koncepcija pasiūlyta pagal 2-ąją politikos alternatyvą), taikomais kartu su papildomais naujų branduolinių reaktorių saugos reikalavimais, kuriuos valstybės narės raginamos nustatyti laikydamosi nuolatinio saugos gerinimo principo, remdamosi WENRA nustatytais saugos lygiais ir glaudžiai bendradarbiaudamos su Aukšto lygio grupe Įsteigta 2007 m. liepos 17 d. Komisijos sprendimu 2007/530/Euratomas (OL  L 195, 2007 7 27). , kurią sudaro visų ES valstybių narių reguliavimo ir saugos institucijų aukšto lygio atstovai.[11]

Įsteigta 2007 m. liepos 17 d. Komisijos sprendimu 2007/530/Euratomas (OL  L 195, 2007 7 27).

6. Alternatyvų palyginimas – siūlomi ES veiksmai

Vertinant alternatyvas paaiškėjo, kad, siekiant sukurti Bendrijos branduolinės saugos sistemą, pats tinkamiausias sprendimas yra pateiktas 3-ojoje politikos alternatyvoje . Todėl pagrindinė dabartinės siūlomos persvarstytos direktyvos idėja – branduolinio saugumo srityje Bendrija turi nustatyti tik į TATENA Branduolinio saugumo konvenciją jau įtrauktus bendruosius principus (nacionalinių reguliavimo institucijų vaidmens didinimas, pagrindinė reguliavimo institucijos kontroliuojamo licencijos turėtojo atsakomybė už saugą, reguliavimo institucijos nepriklausomumo stiprinimas, didelio skaidrumo su branduolinių įrenginių sauga susijusiais klausimais užtikrinimas, valdymo sistemų įgyvendinimas, reguliari saugos kontrolė, galimybė naudotis branduolinės saugos ekspertų žiniomis, saugai teikiama pirmenybė) ir papildyti juos papildomais naujų branduolinių reaktorių saugos reikalavimais, kuriuos valstybės narės raginamos nustatyti laikydamosi nuolatinio saugos gerinimo principo, remdamosi WENRA nustatytais saugos lygiais ir glaudžiai bendradarbiaudamos su Aukšto lygio grupe. Remdamasi dešimčia pačios priimtų branduolinės saugos reguliavimo principų, Aukšto lygio grupė taps pagrindiniu už branduolinių įrenginių saugą valstybėse narėse atsakingų reguliavimo institucijų bendradarbiavimo centru ir padės plėtoti ES branduolinės saugos sistemą.

Valstybės narės privalo laikytis TATENA saugos pagrindų ir Branduolinio saugumo konvencijoje nustatytų įpareigojimų bei reikalavimų.

7. Papildoma vertė

Kadangi Europoje ir pasaulyje vėl didėja susidomėjimas branduoline energetika, Europos Sąjungoje svarbu užtikrinti aukštą branduolinės saugos lygį, nustatyti privalomas taisykles ir bendruosius ES saugos standartus. Kadangi neseniai buvo pranešta apie naujų branduolinių elektrinių statybą Europos Sąjungoje, šiuo metu yra dar svarbiau nustatyti konvergencijos taisykles Bendrijos lygmeniu, siekiant padėti valstybėms narėms suderinti savo saugos praktiką. Nors su branduolinių įrenginių eksploatavimu yra siejama tarptautinė rizika, tačiau praeityje tarptautinė valstybių branduolinės veiklos standartizacija buvo ribota.

Atsižvelgiant į tai, pasirinktosios politikos alternatyvos svarbiausia papildoma vertė yra tai, kad privaloma ES teisinė sistema, kurioje būtų nustatyti pagrindiniai branduolinių įrenginių saugos reikalavimai ir bendrieji principai, padėtų pasiekti tikslą – užtikrinti, palaikyti ir nuolat gerinti branduolinę saugą Bendrijoje; šio rezultato nepavyktų taip veiksmingai pasiekti vien tik nacionaliniu lygmeniu. Kitas akivaizdus tokios koncepcijos pranašumas yra didesnis reguliavimo Bendrijos lygmeniu tikrumas. Todėl pagal Euratomo sutarties institucines nuostatas Euratomo bendrija turi savo mechanizmus, kuriais gali užtikrinti valstybių narių įstatymų atitiktį direktyvos nuostatoms; taip ji atlieka savo vaidmenį, užtikrindama tinkamą Bendrijos teisyno taikymą. Be to, reikėtų pabrėžti, kad ES teisės aktuose nustatytos teisės ir reikalavimai taikomi ne tik kiekvienos valstybės narės valdžios institucijoms, bet ir asmenims bei verslui. Kiekvienos valstybės narės valdžios institucijos yra atsakingos už ES teisės aktų įgyvendinimą nacionalinėje teisėje ir tinkamą jų įgyvendinimo užtikrinimą. Jos taip pat privalo užtikrinti, kad pagal šiuos įstatymus būtų paisoma piliečių teisių.

Jei nebūtų ES teisinės sistemos, valstybės narės turėtų laikytis TATENA Branduolinio saugumo konvencijos. Tačiau TATENA Branduolinio saugumo konvencijos susitariančiosios šalys jos laikosi savanorišku principu – ši konvencija yra skatinamojo pobūdžio priemonė, taigi dėl jos nesilaikymo sankcijų nesiimama. Šios konvencijos tikslas nėra kontrole ir sankcijomis užtikrinti, kad jos susitariančiosios šalys laikytųsi įsipareigojimų – ji grindžiama bendru susitariančiųjų šalių interesu užtikrinti aukštesnius saugos lygius, kurie bus nustatyti ir skatinami taikyti reguliariuose susitariančiųjų šalių susitikimuose. Narystė apima du pagrindinius kiekvienos susitariančiosios šalies įsipareigojimus: parengti ir pateikti peržiūrėti nacionalinę ataskaitą, taip pat pateikti nacionalinę ataskaitą kolegialiam vertinimui, kurį atliktų kitos susitariančiosios šalys.

ES teisės aktų rengimas pagal Branduolinio saugumo konvencijos principus ir visiškai išnaudojant saugos srityje TATENA jau atliktą darbą nustatant saugos pagrindus, rodo, kad pripažįstama tarptautinės pažangos branduolinės saugos srityje reikšmė, o civiliams Europos gyventojams suteikiama galimybė labiau įsitraukti į šią sritį.

Galiausiai šiuo pasiūlymu taip pat siekiama sustiprinti nacionalinių reguliavimo institucijų vaidmenį bei nepriklausomumą, taigi remtis jų kompetencija, o ne nustatyti centralizuotą požiūrį, kuris buvo pateiktas pradiniame branduolinės saugos teisės akto pasiūlyme. Šiuo pasiūlymu taip pat sustiprinamas nacionalinių įstaigų vaidmuo įgyvendinant sutartas priemones – toks sprendimas visiškai atitinka subsidiarumo principą.

8. Subsidiarumas

ES valstybės narės jau yra įgyvendinusios priemones, padedančias užtikrinti aukšto lygio branduolinę saugą ES. Tačiau dėl skirtingų istorinių aplinkybių, teisinių sistemų, reaktorių rūšių bei skaičiaus ir reguliavimo metodų iki šiol nėra bendrųjų branduolinės saugos taisyklių, galiojančių visoje Bendrijoje, nors jos padėtų toliau gerinti branduolinę saugą. Šio tikslo neįmanoma pasiekti vien tik nacionaliniu lygmeniu.

Naujajame pasiūlyme 2003–2004 m. pasiūlymo centralizuotas požiūris pakeičiamas decentralizuotu požiūriu, nes valstybės narės raginamos nustatyti papildomus naujų branduolinių reaktorių saugos reikalavimus atsižvelgdamos į nuolatinio saugos gerinimo principą, remdamosi WENRA nustatytais saugos lygiais ir glaudžiai bendradarbiaudamos su Aukšto lygio grupe. Be to, valstybėms narėms paliekama teisė nacionaliniu lygmeniu taikyti griežtesnes saugos priemones nei numatytosios Bendrijos teisinėje sistemoje.

Antra, kalbant apie siūlomus principus, persvarstytoji direktyva grindžiama valstybės narės reguliavimo institucijų kompetencija ir tarptautiniu mastu pripažintais Branduolinio saugumo konvencijos ir TATENA saugos pagrindų principais, taigi ji nedidina valstybių narių institucijų naštos.

Privalomi ES teisės aktai taip pat suteikia teisinį tikrumą, nes piliečiai gali kreiptis į Europos institucijas, jei mano, kad branduolinė energetika kelia grėsmę.

Taip pat reikėtų paminėti, kad naujajame pasiūlyme visapusiškai atsižvelgiama į valstybių narių nuomones, pareikštas analizuojant 2003–2004 m. teisės aktų paketą: saugos klausimas atskirtas nuo radioaktyviųjų atliekų ir finansinių klausimų, taip pat atmestas pasiūlymas įsteigti Bendrijos saugos inspektorių tarnybą, taigi atsakomybė už branduolinės saugos kontrolę palikta tik nacionalinėms reguliavimo institucijoms.

9. Stebėsena ir vertinimas

Tikslų įgyvendinimo pažangos rodikliai bus nustatyti valstybių narių lygmeniu.

10. Išvada

Remiantis tuo, kas aprašyta, atrodo, kad pasirinktoji politikos alternatyva yra tinkamiausia, nes ji teikia daugiausia techninės, ekonominės ir su saugumu susijusios naudos, kadangi pagal ją ne tik siekiama nustatyti principus, bet ir paraginti valstybes nares nustatyti papildomus saugos reikalavimus.

[1] Pradinis 2003 m. Komisijos pasiūlymas (referencinis dok. COM 2003 (32) galutinis) ir jo persvarstyta 2004 m. versija (referencinis dok. COM (2004) 526 galutinis).

[2] 1994 m. liepos 5 d. TATENA INFCIRC 449.

[3] TATENA saugos pagrindai – pagrindiniai saugos principai, TATENA saugos standartų serija Nr. SF-1 (2006 m.).

[4] Naujausi iš jų yra E. Maldeikio pranešimas Euratomo sutarties 50-mečio proga (referencinis dok. A6-0129/2007) ir H. Reulo pranešimas dėl tradicinių energijos šaltinių (referencinis dok. A6-0348/2007).

[5] Specialus Eurobarometro tyrimas Nr. 271 „Europiečiai ir branduolinė sauga“, 2006 m. spalio–lapkričio mėn. apklausa, paskelbta 2007 m. vasario mėn. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf .

[6] Europos Bendrijų Komisija prieš Europos Sąjungos Tarybą (Byla C-29/99).

[7] Pateikta dok. COM 2003 (32) galutinis.

[8] Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

[9] Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

[10] Belgijos, Bulgarijos, Čekijos, Ispanijos, Italijos, Jungtinės Karalystės, Lietuvos, Nyderlandų, Prancūzijos, Rumunijos, Slovakijos, Slovėnijos, Suomijos, Švedijos, Šveicarijos, Vengrijos ir Vokietijos.

[11] Įsteigta 2007 m. liepos 17 d. Komisijos sprendimu 2007/530/Euratomas (OL  L 195, 2007 7 27).

DE

(...PICT...)|KOMMISSION DER EUROPÄISCHEN GEMEINSCHAFTEN|

Brüssel, den 26.11.2008

SEK(2008) 2893

ARBEITSDOKUMENT DER KOMMISSIONSDIENSTSTELLEN

Begleitpapier zum Vorschlag für eine RICHTLINIE (Euratom) DES RATES über einen Gemeinschaftsrahmen für die nukleare Sicherheit ZUSAMMENFASSUNG DER FOLGENABSCHÄTZUNG

{KOM(2008) 790 endgültig} {SEK(2008) 2892}

1. Konsultation und Nutzung von Fachwissen

Die Folgenabschätzung betrifft den Agendaplanungspunkt 2008/TREN/003 – „Überarbeiteter Legislativvorschlag zur nuklearen Sicherheit“ . Sie ist ein Begleitdokument des überarbeiteten Richtlinienvorschlags über einen Gemeinschaftsrahmen für die nukleare Sicherheit, mit dem das Verfahren zur Einführung eines gemeinsamen EU-Rahmens für die nukleare Sicherheit wiederaufgenommen werden soll. Der Vorschlag ersetzt den von der Kommission im Jahr 2003 vorgelegten Richtlinienvorschlag zur Festlegung grundlegender Verpflichtungen und allgemeiner Grundsätze im Bereich der Sicherheit kerntechnischer Anlagen Ursprünglicher Vorschlag der Kommission aus dem Jahr 2003 (KOM(2003) 32 endg.) und überarbeitete Version aus dem Jahr 2004 (KOM(2004) 526 endg.). . [1]

Ursprünglicher Vorschlag der Kommission aus dem Jahr 2003 (KOM(2003) 32 endg.) und überarbeitete Version aus dem Jahr 2004 (KOM(2004) 526 endg.).

Dieser Vorschlag beruht auf einem umfassenden, kontinuierlichen Konsultationsverfahren, das unter dem irischen Ratsvorsitz im Jahr 2004 eingeleitet wurde. Im Anschluss daran setzten die Arbeitsgruppe Nukleare Sicherheit des Rates (WPNS), die Europäische hochrangige Gruppe für nukleare Sicherheit und Abfallentsorgung (HLG) und das Europäische Kernenergieforum ihre Arbeiten zu diesem Thema fort.

Das 2004 aufgenommene Konsultationsverfahren führte zu einer gründlichen Überarbeitung des 2004 vorgelegten Richtlinienvorschlags, der an einer Sperrminorität von Mitgliedstaaten gescheitert war. Als Hauptargumente gegen den Vorschlag waren eine zu detaillierte Festlegung verbindlicher Rechtsvorschriften und Zweifel an der vollständigen Einhaltung des Subsidiaritätsprinzips angeführt worden.

Grundlagen des überarbeiteten Legislativvorschlags zur nuklearen Sicherheit sind a) die im Jahr 2006 abgeschlossenen Arbeiten des Verbands der westeuropäischen Aufsichtsbehörden im Nuklearbereich (WENRA) in Bezug auf bestehende kerntechnische Anlagen, an denen alle europäischen Aufsichtsbehörden für kerntechnische Sicherheit beteiligt waren, b) das Prinzip, dass nur starke und unabhängige Aufsichtsbehörden den sicheren Betrieb von Kernkraftwerken in der EU auch weiterhin gewährleisten können, und c) die Übernahme von Grundsätzen der wichtigsten internationalen Instrumente – nämlich des Übereinkommens über die nukleare Sicherheit IAEO-INFCIRC 449 vom 5. Juli 1994. und der von der Internationalen Atomenergie-Organisation (IAEO) zum Thema Sicherheit durchgeführten Arbeiten, insbesondere ihren Sicherheitsgrundsätzen IAEO-Reihe „Safety Fundamentals“ („Sicherheitsgrundsätze“): Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series Nr. SF-1 (2006).  – in EU-Recht . Ferner beruhen die im überarbeiteten Richtlinienentwurf über einen Gemeinschaftsrahmen für die nukleare Sicherheit vorgeschlagenen Grundprinzipien auf den Ergebnissen der Arbeiten verschiedener Expertengruppen in diesem Bereich. [2][3]

IAEO-INFCIRC 449 vom 5. Juli 1994.

IAEO-Reihe „Safety Fundamentals“ („Sicherheitsgrundsätze“): Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series Nr. SF-1 (2006).

Das Europäische Parlament hat die Einführung europäischer Rechtsvorschriften, mit denen Referenzniveaus für die nukleare Sicherheit festgelegt werden, stets unterstützt und dies in seinen Berichten im Laufe der Jahre immer wieder betont Darunter zuletzt der Maldeikis-Bericht anlässlich des 50. Jahrestages des Euratom-Vertrags (A6-0129/2007) und der Reul-Bericht über konventionelle Energien (A6-0348/2007). . Die Schlussfolgerungen des 2. Europäischen Kernenergieforums haben zudem gezeigt, dass nunmehr auch die Industrie der Einführung von EU-Vorschriften zur nuklearen Sicherheit sehr positiv gegenübersteht. [4]

Darunter zuletzt der Maldeikis-Bericht anlässlich des 50. Jahrestages des Euratom-Vertrags (A6-0129/2007) und der Reul-Bericht über konventionelle Energien (A6-0348/2007).

Schließlich wurde zur Erarbeitung der Folgenabschätzung eine Lenkungsgruppe eingerichtet, an der Vertreter aller relevanten Dienststellen der Kommission beteiligt waren.

Der Entwurf der Folgenabschätzung wurde dem Ausschuss für Folgenabschätzung zur Bewertung übermittelt. Dieser gab seine erste Stellungnahme am 9. September 2008 ab und übermittelte am 14. Oktober 2008 eine endgültige Stellungnahme in Bezug auf ein neu vorgelegtes überarbeitetes Dokument. Diese Stellungnahme des Ausschusses für Folgenabschätzung floss in vollem Umfang in die vorliegende Folgenabschätzung ein.

2. Problemstellung

Das in einer Reihe von Mitgliedstaaten wieder auflebende Interesse an der Kernkraft sowie die damit verbundenen möglichen Laufzeitverlängerungen und Neubauten von Kernkraftwerken verdeutlichen die Aktualität dieses überarbeiteten Vorschlags. Es steht außer Frage, dass die Auswirkungen radiologischer Vorfälle nicht an Grenzen Halt machen und sowohl mit Folgen für die Gesundheit der Arbeitskräfte und der Bevölkerung als auch mit vielfältigen wirtschaftlichen Auswirkungen auf die energieerzeugende Industrie verbunden sein können. Der Schutz der EU-Bevölkerung ist eines der zentralen politischen Ziele der EU. Ein Rechtsrahmen, mit dem die kerntechnische Sicherheit und ihre Kontrolle in der Gemeinschaft gewährleistet, aufrechterhalten und ständig weiterverbessert werden und die Rolle der Aufsichtsbehörden in den Mitgliedstaaten gestärkt wird, bedeutet daher einen zusätzlichen Schutz für die EU-Bevölkerung.

Die öffentliche Akzeptanz ist für die Weiterentwicklung der Kernenergie von entscheidender Bedeutung, und die Gemeinschaft hat sich bislang konsequent für die Förderung der kerntechnischen Sicherheit eingesetzt; dennoch gibt es noch keinen gemeinschaftsweiten Rechtsrahmen, in dem Sicherheitsnormen für neue und bestehende kerntechnische Anlagen in der EU dargelegt sind. Die Gemeinschaft muss die Bedenken der europäischen Bevölkerung zur Sicherheit kerntechnischer Anlagen jedoch ernst nehmen. Eine der wesentlichen Erkenntnisse aus der Umfrage zur kerntechnischen Sicherheit des Jahres 2007 Eurobarometer-Spezial Nr. 271 „Die Europäer und die nukleare Sicherheit“, Feldforschung Oktober/November 2006, Veröffentlichung im Februar 2007: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_de.pdf . bestand darin, dass sich die Europäer mit Fragen der nuklearen Sicherheit nicht vertraut fühlen (56 % bis 90 %), obwohl sie sonst über kerntechnische Themen – insbesondere über die Frage, ob es in ihrem Land Kernkraftwerke (KKW) gibt – im Allgemeinen durchaus informiert sind.[5]

Eurobarometer-Spezial Nr. 271 „Die Europäer und die nukleare Sicherheit“, Feldforschung Oktober/November 2006, Veröffentlichung im Februar 2007: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_de.pdf .

3. Rechtsgrundlage für EU-Maßnahmen

Die Zuständigkeit der Gemeinschaft für die Festlegung EU-weiter Sicherheitsnormen ist im Euratom-Vertrag ausdrücklich geregelt. So heißt es in Artikel 2 Buchstabe b des Euratom Vertrages: „ Zur Erfüllung ihrer Aufgabe hat die Europäische Atomgemeinschaft nach Maßgabe des Vertrags … einheitliche Sicherheitsnormen für den Gesundheitsschutz der Bevölkerung und der Arbeitskräfte aufzustellen und für ihre Anwendung zu sorgen “. Titel 2 Kapitel 3, „Gesundheitsschutz“, enthält eine Reihe von Bestimmungen für die Erstellung, Inkraftsetzung und Anwendung der in Artikel 2 Buchstabe b des Euratom-Vertrages vorgesehenen grundlegenden Normen. Kapitel 3 des Euratom-Vertrages wurde zunächst vor allem auf den Bereich Strahlenschutz angewandt, bis der Europäische Gerichtshof den notwendigen Zusammenhang zwischen Strahlenschutz und kerntechnischer Sicherheit sowie die Zuständigkeit der Gemeinschaft auf dem Gebiet der nuklearen Sicherheit anerkannte. So erklärte das Gericht in seinem Urteil in der Rechtssache C-29/99 Kommission der Europäischen Gemeinschaften gegen Rat der Europäischen Union (Rechtssache C-29/99). , dass „ zur Abgrenzung der Zuständigkeiten der Gemeinschaft nicht künstlich zwischen dem Gesundheitsschutz der Bevölkerung und der Sicherheit der Quellen zu unterscheiden “ sei. Es bestätigte damit, dass die bestehenden Sicherheitsnormen zum Schutz der Gesundheit der Arbeitskräfte und der Bevölkerung vor den Gefahren ionisierender Strahlung durch Sicherheitsnormen für kerntechnische Anlagen ergänzt werden müssen. Die technische Zuständigkeit der für die Sicherheit verantwortlichen nationalen Behörden schließt gemeinschaftliche Rechtsvorschriften auf diesem Gebiet nicht aus.[6]

Kommission der Europäischen Gemeinschaften gegen Rat der Europäischen Union (Rechtssache C-29/99).

4. Quellen der Folgenabschätzung

Die Folgenabschätzung ist eine aktualisierte Fassung der Folgenabschätzung aus dem Jahr 2003, die dem ursprünglichen Vorschlag für eine Richtlinie zur nuklearen Sicherheit Siehe KOM(2003) 32 endg. zugrunde lag; ihren technischen Hintergrund bilden die Schlussfolgerungen und Empfehlungen des Schlussberichts der WPNS Dok. 15475/2/06 REV2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf ). , die von der Gruppe „Atomfragen“ des Rates (WPAQ) am 13. Dezember 2006 gebilligt und durch die Erkenntnisse aus den Berichten der WPNS-Untergruppen Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf /en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium. europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ). ergänzt wurden. [7][8][9]

Siehe KOM(2003) 32 endg.

Dok. 15475/2/06 REV2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf ).

Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf /en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium. europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

In diesem Zusammenhang ist den Tätigkeiten der WENRA, an der die Leiter und führenden Mitarbeiter der Atomaufsichtsbehörden 17 europäischer Länder Belgien, Bulgarien, die Tschechische Republik, Finnland, Frankreich, Deutschland, Ungarn, Italien, Litauen, die Niederlande, die Slowakei, Slowenien, Spanien, Schweden, die Schweiz und das Vereinigte Königreich. teilnehmen, besonderes Augenmerk zu widmen. Diese haben bereits zahlreiche gemeinsame Sicherheitsreferenzniveaus für Kraftwerke festgelegt, um ihre einzelstaatlichen Vorschriften bis zum Jahr 2010 angleichen zu können.[10]

Belgien, Bulgarien, die Tschechische Republik, Finnland, Frankreich, Deutschland, Ungarn, Italien, Litauen, die Niederlande, die Slowakei, Slowenien, Spanien, Schweden, die Schweiz und das Vereinigte Königreich.

Darüber hinaus beruht die Folgenabschätzung auf den Verpflichtungen und Vorgaben des IAEO-Übereinkommens über die nukleare Sicherheit, das eine international anerkannte Plattform für die Entwicklung der nuklearen Sicherheit darstellt, sowie auf den sicherheitstechnischen Grundsätzen der IAEO-Reihe „Safety Fundamentals“. Das Übereinkommen enthält keine detaillierten technischen Vorschriften, bietet jedoch einen präzisen Rechtsrahmen für eine kontinuierliche Verbesserung der Sicherheit. Die Europäische Atomgemeinschaft und alle EU-Mitgliedstaaten sind Vertragsparteien des Übereinkommens über die nukleare Sicherheit. Die IAEO-Grundsätze bilden einen Rahmen von Praktiken, auf denen die nationalen Sicherheitsvorschriften beruhen und zu deren Verbesserung die Mitgliedstaaten wesentlich beigetragen haben.

5. Optionen

Bei der Folgenabschätzung wurden vier politische Optionen betrachtet:

– Option 0 besteht darin, die gegenwärtige Lage unverändert zu belassen;

– Option 1 sieht die Erarbeitung gemeinschaftlicher Rechtsvorschriften vor, die gemeinsame Sicherheitsnormen für bestehende kerntechnische Anlagen enthalten;

– Option   2 besteht in der Erarbeitung von Gemeinsaftsvorschriften, die als gemeinsamer Rahmen dienen, mit dem – durch Übernahme weithin anerkannter kerntechnischer Sicherheitsgrundsätze – ein hohes, EU-weit einheitliches Sicherheitsniveau in der Kerntechnik erreicht und aufrechterhalten werden soll; die dazu erforderlichen Durchführungsmaßnahmen werden anschließend in der HLG erarbeitet;

– Option   3 basiert wie Option 2 auf einer Reihe international anerkannter kerntechnischer Sicherheitsgrundsätze, die jedoch durch zusätzliche Sicherheitsvorschriften für neue Kernkraftwerke ergänzt werden. Die Mitgliedstaaten werden gemäß dem Grundsatz der ständigen Verbesserung angeregt, diese Vorschriften auf der Grundlage der Sicherheitsniveaus der WENRA und in enger Zusammenhang mit der HLG Eingesetzt durch den Beschluss 2007/530/Euratom der Kommission vom 17. Juli 2007 (Abl . L 195 vom 27.7.2007).  – der Gruppe hochrangiger Vertreter der Aufsichts- und Sicherheitsbehörden aller EU-Mitgliedstaaten – zu erarbeiten.[11]

Eingesetzt durch den Beschluss 2007/530/Euratom der Kommission vom 17. Juli 2007 (Abl . L 195 vom 27.7.2007).

6. Vergleich der verschiedenen Optionen – Vorschlag für EU-Maßnahmen

Die Folgenabschätzung hat ergeben, dass Option   3 zur Schaffung eines gemeinschaftlichen Rahmens für die kerntechnische Sicherheit am besten geeignet wäre. Der grundlegende Ansatz des überarbeiteten Richtlinienvorschlags besteht daher darin, lediglich einige gemeinsame Grundsätze im Bereich der kerntechnischen Sicherheit, die bereits im IAEO-Übereinkommen über die nukleare Sicherheit enthalten sind, auf Gemeinschaftsebene festzulegen (Stärkung der Rolle der nationalen Aufsichtsbehörden, Hauptverantwortung des Genehmigungsinhabers für die Sicherheit unter der Kontrolle durch die Aufsichtsbehörden, größere Unabhängigkeit der Aufsichtsbehörden, Gewährleistung einer hohen Transparenz in Fragen der kerntechnischen Sicherheit, Umsetzung von Managementsystemen, regelmäßige Sicherheitsprüfungen, Verfügbarkeit von Fachwissen zur nuklearen Sicherheit, vorrangige Bedeutung der Sicherheit); daneben werden die Mitgliedstaaten gemäß dem Grundsatz der ständigen Verbesserung dazu angeregt, auf der Grundlage der von der WENRA entwickelten Referenzniveaus und in enger Zusammenarbeit mit der HLG zusätzliche Sicherheitsanforderungen für neue Kernkraftwerke zu erarbeiten. Aufbauend auf den von ihr verabschiedeten zehn Grundsätzen für die Regulierung der nuklearen Sicherheit soll die HLG als zentrale Anlaufstelle für die Zusammenarbeit der einzelstaatlichen Aufsichtsbehörden für die kerntechnische Sicherheit dienen und zur Weiterentwicklung des EU-Rahmens in diesem Bereich beitragen.

Die Mitgliedstaaten werden verpflichtet, die Sicherheitsgrundsätze der IAEO sowie die im Übereinkommen über die nukleare Sicherheit enthaltenen Verpflichtungen und Vorgaben zu erfüllen.

7. Mehrwert

Angesichts des wieder auflebenden Interesses an der Kernenergie in Europa und andernorts ist es wichtig, EU-weit ein hohes Sicherheitsniveau in der Kerntechnik aufrechtzuerhalten und dazu eine Reihe verbindlicher Regeln und gemeinsamer EU-Sicherheitsnormen einzuführen. Vor dem Hintergrund angekündigter Neubauten von KKW in der EU sind Harmonisierungsvorschriften mehr denn je erforderlich, um die Mitgliedstaaten bei der Vereinheitlichung ihrer Sicherheitsmaßnahmen zu unterstützen. Trotz der grenzüberschreitenden Risiken des Betriebs kerntechnischer Anlagen fanden länderübergreifende Normungsarbeiten bisher nur in begrenztem Umfang statt .

Als zentraler Mehrwert der gewählten Option ist daher die Tatsache zu sehen, dass mit Hilfe eines EU-weit verbindlichen Rechtsrahmens, der grundlegende Verpflichtungen und allgemeine Grundsätze für die Sicherheit von kerntechnischen Anlagen vorgibt, die Sicherheit der kerntechnischen Anlagen in der Gemeinschaft gewährleistet, aufrechterhalten und kontinuierlich verbessert werden kann – ein Ziel, das auf nationaler Ebene nicht ebenso gut erreicht werden könnte. Der Ansatz bietet darüber hinaus den klaren Vorteil einer höheren Regulierungssicherheit auf Gemeinschaftsebene. Die institutionellen Bestimmungen des Euratom-Vertrages sehen Mechanismen der Europäischen Atomgemeinschaft vor, mit denen diese die Übereinstimmung der einzelstaatlichen Rechtsvorschriften mit der Richtlinie sicherstellen und so für die korrekte Anwendung des Gemeinschaftsrechts sorgen kann. Zu betonen ist ferner, dass die EU-Vorschriften nicht nur Rechte und Verpflichtungen für die Behörden der Mitgliedstaaten, sondern auch für natürliche Personen und Unternehmen vorsehen. Die Behörden der Mitgliedstaaten sind dafür verantwortlich, die EU-Vorschriften in nationales Recht umzusetzen, dieses ordnungsgemäß durchzusetzen und den Bürgern die ihnen aus diesen Vorschriften erwachsenden Rechte zu garantieren.

In Ermangelung eines EU-Rechtsrahmens wäre das IAEO-Übereinkommen über die nukleare Sicherheit auf die Mitgliedstaaten anwendbar. Dabei handelt es sich jedoch um eine freiwillige Übereinkunft, die lediglich als Anreiz gedacht ist und daher keine Sanktionen für Verstöße vorsieht. Mit dem Übereinkommen soll die Einhaltung der Verpflichtungen durch die Vertragsparteien nicht durch Kontrollen und Sanktionen gesichert werden. Vielmehr gründet es sich auf ihr gemeinsames Interesse an der Erreichung eines hohen sicherheitstechnischen Standes, der durch regelmäßige Tagungen der Vertragsparteien entwickelt und gefördert werden soll. Mit dem Vertragsbeitritt sind zwei grundlegende Aufgaben für die Vertragsparteien verbunden: die Erstellung eines nationalen Berichts und dessen Vorlage zur Überprüfung sowie die Bereitstellung dieses nationalen Berichts zur gegenseitigen Überprüfung durch die Vertragsparteien.

Die Erarbeitung von EU-Vorschriften auf der Grundlage der Prinzipien des Übereinkommens über die nukleare Sicherheit und unter umfassender Nutzung der Arbeiten, die die IEAO bei der Erstellung der Sicherheitsgrundsätze bereits geleistet hat, trägt dem internationalen Fortschritt im Bereich der kerntechnischen Sicherheit Rechnung und bietet der europäischen Zivilgesellschaft die Möglichkeit, sich auf diesem Gebiet verstärkt zu beteiligen.

Schließlich zielt der Vorschlag auch darauf ab, die Rolle und Unabhängigkeit der nationalen Aufsichtsbehörden zu stärken, und baut damit – entgegen dem ursprünglichen Vorschlag, der „von oben nach unten“ ausgerichtet war – auf dem Fachwissen dieser Behörden auf. Der Vorschlag stärkt die Rolle der nationalen Behörden bei der Umsetzung der vereinbarten Maßnahmen und steht somit vollständig im Einklang mit dem Subsidiaritätsprinzip.

8. Subsidiarität

Die Mitgliedstaaten der EU haben bereits Maßnahmen umgesetzt, die es ihnen ermöglichen, ein hohes Maß an nuklearer Sicherheit innerhalb der EU zu erreichen. Da sich die historischen Entwicklungen und Rechtsrahmen sowie Art und Ausmaß der Reaktornutzung und die Regulierungskonzepte in den einzelnen Ländern jedoch unterscheiden, wurden bisher noch keine EU-weit einheitlichen Vorschriften auf dem Gebiet der kerntechnischen Sicherheit erlassen, obwohl dies eine weitere Verbesserung der kerntechnischen Sicherheit bedeutet hätte, die auf nationaler Ebene allein nicht realisierbar wäre.

Mit dem neuen Vorschlag werden die Mitgliedstaaten – gemäß dem Grundsatz der kontinuierlichen Verbesserung – dazu aufgefordert, auf der Grundlage der von der WENRA entwickelten Sicherheitsniveaus und in enger Zusammenarbeit mit der HLG zusätzliche Sicherheitsvorschriften zu erarbeiten. Der mit dem Vorschlag aus dem Jahr 2003/2004 verfolgte, „von oben nach unten“ ausgerichtete Ansatz wird somit umgekehrt. Zudem sind die Mitgliedstaaten auch weiterhin berechtigt, strengere einzelstaatliche Sicherheitsanforderungen festzulegen, als dies im Gemeinschaftsrecht festgelegt ist.

Hinsichtlich der vorgeschlagenen Grundsätze beruht die überarbeitete Richtlinie zudem auf den Zuständigkeiten der Aufsichtsbehörden der Mitgliedstaaten und auf den international anerkannten Grundsätzen des Übereinkommens über die nukleare Sicherheit und den IAEO-Sicherheitsgrundsätzen und ist damit nicht mit einer zusätzlichen Belastung für die einzelstaatlichen Behörden verbunden.

Die Einführung bindender EU-Rechtsvorschriften führt ferner zu Rechtssicherheit in der EU, da sich die EU-Bürger bei Zweifeln an der Sicherheit der Kerntechnik an die EU-Organe wenden können.

Darüber hinaus ist zu erwähnen, dass der neue Vorschlag den Ansichten der Mitgliedstaaten, die diese bei der Überprüfung des Pakets aus dem Jahr 2003/2004 geäußert haben, vollständig Rechnung trägt. So wird das Thema Sicherheit von den Bereichen Abfallentsorgung und Finanzierung getrennt behandelt, und es wird auf die Einrichtung einer für Sicherheitsinspektionen zuständigen EU-Stelle verzichtet. Stattdessen bleibt die Aufsicht über die kerntechnische Sicherheit auch weiterhin den nationalen Aufsichtsbehörden vorbehalten.

9. Überwachung und Bewertung

Die Indikatoren für die Messung der Fortschritte bei der Erreichung der Ziele werden auf einzelstaatlicher Ebene angewandt.

10. Schlussfolgerung

Die gewählte Option erscheint angesichts der vorstehenden Überlegungen als bester Ansatz, da sie über die Festlegung von Grundsätzen hinausgeht und die Mitgliedstaaten zur Erarbeitung zusätzlicher Sicherheitsvorschriften anregt und somit im Hinblick auf Technik, Wirtschaft und Sicherheit die größten Verbesserungen ermöglicht.

[1] Ursprünglicher Vorschlag der Kommission aus dem Jahr 2003 (KOM(2003) 32 endg.) und überarbeitete Version aus dem Jahr 2004 (KOM(2004) 526 endg.).

[2] IAEO-INFCIRC 449 vom 5. Juli 1994.

[3] IAEO-Reihe „Safety Fundamentals“ („Sicherheitsgrundsätze“): Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series Nr. SF-1 (2006).

[4] Darunter zuletzt der Maldeikis-Bericht anlässlich des 50. Jahrestages des Euratom-Vertrags (A6-0129/2007) und der Reul-Bericht über konventionelle Energien (A6-0348/2007).

[5] Eurobarometer-Spezial Nr. 271 „Die Europäer und die nukleare Sicherheit“, Feldforschung Oktober/November 2006, Veröffentlichung im Februar 2007: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_de.pdf .

[6] Kommission der Europäischen Gemeinschaften gegen Rat der Europäischen Union (Rechtssache C-29/99).

[7] Siehe KOM(2003) 32 endg.

[8] Dok. 15475/2/06 REV2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf ).

[9] Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf /en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium. europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

[10] Belgien, Bulgarien, die Tschechische Republik, Finnland, Frankreich, Deutschland, Ungarn, Italien, Litauen, die Niederlande, die Slowakei, Slowenien, Spanien, Schweden, die Schweiz und das Vereinigte Königreich.

[11] Eingesetzt durch den Beschluss 2007/530/Euratom der Kommission vom 17. Juli 2007 (Abl . L 195 vom 27.7.2007).

LV

(...PICT...)|EIROPAS KOPIENU KOMISIJA|

Briselē, 26.11.2008

SEC(2008) 2893

KOMISIJAS DIENESTU DARBA DOKUMENTS

Pavaddokuments Priekšlikums PADOMES DIREKTĪVA (Euratom) par Kopienas kodoldrošības sistēmas pamatstruktūru izveidošanu IETEKMES NOVĒRTĒJUMA KOPSAVILKUMS

{COM(2008) 790 galīgā redakcija} {SEC(2008) 2892}

1. Konsultācijas un speciālās zināšanas

Ietekmes novērtējums ir saistīts ar programmas plāna punktu 2008/TREN/003 – Pārskatīts likumdošanas priekšlikums par kodoldrošību . Tas ir pavaddokuments pārskatītās Direktīvas par Kopienas kodoldrošības sistēmas pamatstruktūru projektam, kuras mērķis ir atsākt kopīgas ES kodoldrošības sistēmas izveides procesu, aizstājot Komisijas 2003. gadā iesniegto ierosināto direktīvu, ar ko nosaka pamata pienākumus un vispārējos principus kodoliekārtu drošībai Sākotnējais 2003. gada Komisijas priekšlikums (COM 2003/32 galīgā redakcija) un pārskatītā 2004. gada versija (doCOM (2004)526 galīgā redakcija). .[1]

Sākotnējais 2003. gada Komisijas priekšlikums (COM 2003/32 galīgā redakcija) un pārskatītā 2004. gada versija (doCOM (2004)526 galīgā redakcija).

Šis jaunais priekšlikums ir 2004. gadā Īrijas Padomes prezidentūras laikā uzsāktā plaša un ilgstoša konsultāciju procesa rezultāts. Vēlāk Padomes Kodoldrošības darba grupa ( WPNS ), Augstākā līmeņa grupa ( HLG ) kodoldrošības un kodolatkritumu apsaimniekošanas jautājumos un Eiropas Kodolenerģijas forums turpināja darbu šajā jautājumā.

2004. gadā sāktā konsultāciju procesa rezultātā ir pilnībā pārskatīta pieeja, kas bija ietverta 2004. gada drošības direktīvas priekšlikumā, ko tolaik bloķēja dalībvalstu mazākums. Galvenie argumenti bija pārlieku detalizēti saistošu likumdošanas aktu priekšraksti, kā arī šaubas par to, vai priekšlikums pilnībā ievēros subsidiaritātes principu.

Pārskatītais likumdošanas priekšlikums par kodoldrošību balstās uz: a) Rietumeiropas Kodolregulatoru asociācijas ( WENRA ) 2006. gadā pabeigto tehnisko darbu par esošajām kodoliekārtām ar visu Eiropas kodoldrošības regulatoru līdzdalību; b) principu, ka tikai stipri un neatkarīgi regulatori var nodrošināt nepārtrauktu drošu atomelektrostaciju darbību Eiropas Savienībā; c) galveno pieejamo starptautisko juridisko instrumentu, proti, Konvencijas par kodoldrošību IAEA INFCIRC 449 of 5 July 1994. un Starptautiskās atomenerģijas aģentūras (SAEA) drošības jomā veikto darbu, jo īpaši tās izstrādāto drošības pamatprincipu SAEA drošības pamatprincipi : Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006). iekļaušanu Eiropas tiesību aktos. Papildus tam dažādu ekspertu grupu darbības rezultātā saistībā ar kodoldrošības jautājumiem tika nodrošināts tehniskais pamats, kas atbalsta pārskatītās Direktīvas, ar ko izveido Kopienas sistēmu kodoldrošībai, projektā ierosinātos pamatprincipus. [2][3]

IAEA INFCIRC 449 of 5 July 1994.

SAEA drošības pamatprincipi : Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

Eiropas Parlaments ir vienmēr atbalstījis robežlīmeņus nosakošu Eiropas kodoldrošības tiesību aktu izveidi, kā tas gadu gaitā redzams tā ziņojumos Pēdējie bija Maldeikis ziņojums saistībā ar Euratom Līguma noslēgšanas 50. gadadienu (A6 0129/2007) un Reul ziņojums par konvenciālajiem enerģijas veidiem (dok. A6-0348/2007). . Turklāt, kā tas atspoguļots 2. Eiropas kodolenerģijas foruma secinājumos, nozare tagad stingri atbalsta ES kodoldrošības tiesību aktus. [4]

Pēdējie bija Maldeikis ziņojums saistībā ar Euratom Līguma noslēgšanas 50. gadadienu (A6 0129/2007) un Reul ziņojums par konvenciālajiem enerģijas veidiem (dok. A6-0348/2007).

Visbeidzot, ar nolūku pabeigt ietekmes novērtējumu tika izveidota vadības grupa, kuru veidoja visu ieinteresēto Komisijas dienestu pārstāvji.

Ietekmes novērtējuma projekts ir iesniegts izvērtēšanai Ietekmes novērtējuma komisijai, kas 2008. gada 9. septembrī sniedza tās sākotnējo atzinumu, kam 2008. gada 14. oktobrī sekoja galīgais atzinums par no jauna iesniegtu pārskatītu dokumentu. Ietekmes novērtējuma komisijas galīgie komentāri ir pilnībā ņemti vērā.

2. Problēmas definīcija

Interese par kodolenerģētiku, ko no jauna ir paudušas vairākas dalībvalstis, ņemot vērā perspektīvu daudzu kodoliekārtu darbības pagarināšanu un jaunu kodoliekārtu celtniecību, padara šo pārskatīto priekšlikumu īpaši aktuālu. Ir acīmredzams, ka radioloģisku avāriju ietekme sniedzas pāri valstu robežām, radot potenciālu kaitējumu strādājošo un iedzīvotāju veselībai, kā arī visdažādākās ekonomiska rakstura sekas enerģētikas nozarei. Tā kā viens no galvenajiem ES politikas mērķiem ir iedzīvotāju aizsardzība, papildu līmeņa garantijas ES iedzīvotājiem kopumā varētu radīt tiesiskais regulējums, kas vērsts uz kodoldrošības panākšanu, uzturēšanu un pastāvīgu paaugstināšanu Kopienā, kā arī dalībvalstu reglamentējošo iestāžu lomas palielināšanu.

Sabiedrības atbalsts ir priekšnosacījums tālākai kodolenerģētikas attīstībai, un līdz šim Kopiena ir vienmēr bijusi aktīva, veicinot kodoldrošību, jo vēl neeksistē Kopienas tiesību sistēma, kas noteiktu kopējus drošības standartus jaunām un esošajām kodoliekārtām Eiropas Savienībā. Tomēr Kopienai ir jāpievērš pienācīga uzmanība Eiropas iedzīvotāju bažām par kodoliekārtu drošību. Viens no galvenajiem 2007. gada ar kodoldrošību saistītās aptaujas Eirobarometra speciālizdevums Nr. 271 „Eiropieši un kodoldrošība”, Izpētes darbs 2006. g. okt.-nov., publikācija 2007. g. feb. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf secinājumiem bija, ka par spīti tam, ka eiropiešiem kopumā ir samērā labas zināšanas par kodolenerģētikas jautājumiem, jo īpaši par to, vai viņu valstīs atrodas atomelektrostacijas, tomēr viņiem trūkst zināšanu par kodoldrošību (no 56% līdz 90% respondentu).[5]

Eirobarometra speciālizdevums Nr. 271 „Eiropieši un kodoldrošība”, Izpētes darbs 2006. g. okt.-nov., publikācija 2007. g. feb. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

3. ES tiesības rīkoties

Kopienas kompetence noteikt pamata drošības standartus ES līmenī ir skaidri noteikta Euratom līgumā. Saskaņā ar Līguma 2. panta b) punktu, "Lai veiktu šo uzdevumu, Kopiena saskaņā ar šo Līgumu (..) ievieš vienotus drošības standartus darbinieku un visas sabiedrības veselības aizsardzībai, kā arī raugās, lai tos piemērotu.” 2. sadaļas 3. nodaļā „Veselības aizsardzība un darba drošība” ir noteikta virkne detalizētu noteikumu ar mērķi izveidot, padarīt spēkā esošus un īstenot pamata standartus, kas minēti Euratom līguma 2. panta b) punktā. Euratom līguma 3. nodaļa ir tikusi izmantota radioloģiskās aizsardzības mērķiem, līdz Eiropas Kopienu Tiesa konstatēja iekšējo saistību starp radioloģisko aizsardzību un kodoldrošību un Kopienas kompetenci kodoldrošības jomā (spriedums lietā C-29/99 Eiropas Kopienu Komisija / Eiropas Savienības Padome (lieta C-29/99) Tiesa norādīja, ka, „ nosakot Kopienas kompetences, nav ieteicams mākslīgi nodalīt atsevišķi iedzīvotāju veselības aizsardzību un jonizējošā starojuma avotu drošību .” ) Tāpēc šis spriedums apstiprina faktu, ka esošie drošības standarti ar mērķi aizsargāt strādājošo un iedzīvotāju veselību pret jonizējošā starojuma kaitīgās iedarbības risku ir jāpapildina ar kodoliekārtu drošības standartiem. Par drošību atbildīgo valstu iestāžu tehniskā kompetence neliedz Kopienai pieņemt tiesību aktus šajā sakarā.[6]

Eiropas Kopienu Komisija / Eiropas Savienības Padome (lieta C-29/99)

4. Ietekmes novērtējuma avoti

Ietekmes novērtējums aktualizē 2003. gada ietekmes novērtējumu saistībā ar sākotnējo kodoldrošības priekšlikumu Ietverts dokumenta COM 2003/32 galīgajā redakcijā , par tā tehnisko pamatu kalpo Kodoldrošības darba grupas gala ziņojumā dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf) identificētie secinājumi un ieteikumi, ko 2006. gada 13. decembrī apstiprināja Padomes Kodoljautājumu darba grupa (WPAQ) un ko papildina WPNS apakšgrupu dok. 15475/2/06 REV2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ) ziņojumos konstatētais.[7][8][9]

Ietverts dokumenta COM 2003/32 galīgajā redakcijā

dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

dok. 15475/2/06 REV2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

Šajā kontekstā īpaša uzmanība ir jāpievērš darbībām WENRA ietvaros, kas ir organizācija, kurā ietilpst 17 Eiropas valstu Beļģija, Bulgārija, Čehija, Somija, Francija, Vācija, Ungārija, Itālija, Lietuva, Nīderlande, Rumānija, Slovākija, Slovēnija, Spānija, Zviedrija, Šveice un Lielbritānija. kodolnozares reglamentējošo iestāžu vadītāji un vadoši darbinieki, kuri izstrādājuši vairākus kopīgos kodolreaktoru drošības robežlīmeņus, lai līdz 2010. gadam harmonizētu dalībvalstu prasības.[10]

Beļģija, Bulgārija, Čehija, Somija, Francija, Vācija, Ungārija, Itālija, Lietuva, Nīderlande, Rumānija, Slovākija, Slovēnija, Spānija, Zviedrija, Šveice un Lielbritānija.

Otrkārt, ietekmes novērtējums ir balstīts uz saistībām un prasībām saskaņā ar SAEA Konvenciju par kodoldrošību, kas, kopā ar SAEA drošības pamatnoteikumiem (Safety Fundamentals) , veido starptautiski atzītu platformu kodoldrošības attīstībai. Šī konvencija neparedz detalizētus tehniskos noteikumus; tomēr tā nosaka precīzu tiesisko regulējumu, kas vērsts uz kodoldrošības pastāvīgu paaugstināšanu. Euratom un visas ES dalībvalstis ir Konvencijas par kodoldrošību līgumslēdzējas puses. SAEA drošības pamatnoteikumi prakse, kuras pamatā ir valstu drošības prasības un kuru pilnveidošanā būtisku ieguldījumu devušas dalībvalstis.

5. Politikas iespējas

Ietekmes novērtējumā ir aplūkotas četras politikas iespējas :

– 0. politikas iespēja paredz esošās situācijas saglabāšanu;

– 1. politikas iespēja paredz izstrādāt Kopienas tiesību aktus, kas izveido kopējus drošības standartus esošām kodoliekārtām;

– 2. politikas iespēja paredz izmantot Kopienas tiesību aktus, kas izveido tikai kopēju sistēmu ar mērķi nodrošināt un uzturēt augstu, vienādu kodoldrošības līmeni visā Kopienā, atgādinot plaši atzītus kodoldrošības principus, tiem nepieciešamos īstenošanas pasākumi jāizstrādā Augstākā līmeņa grupai;

– 3. politikas iespēja ir starptautiski atzītu kodoldrošības principu kopums (2. politikas iespējā ierosinātā pieeja), ko papildina ar prasībām attiecībā uz jaunām un esošām spēkstacijām, kuras dalībvalstis tiek aicinātas izstrādāt, ievērojot principu par drošības pastāvīgu paaugstināšanu, pamatojoties uz WENRA izstrādātajiem drošības līmeņiem, cieši sadarbojoties ar Augstākā līmeņa grupu (HLG) Izveidota ar Komisijas 2007. gada 17. jūlija Lēmumu 2007/530/Euratom (O V  L 195, 27.7.2007.). , kuras sastāvā ir augsta līmeņa pārstāvji no visu ES dalībvalstu regulatoriem un drošības iestādēm.[11]

Izveidota ar Komisijas 2007. gada 17. jūlija Lēmumu 2007/530/Euratom (O V  L 195, 27.7.2007.).

6. Iespēju salīdzinājums – ierosinātie ES pasākumi

Iespēju novērtējums parādīja, ka efektīvāko risinājumu Kopienas kodoldrošības sistēmas izveidei piedāvā 3. politikas iespēja . Tāpēc saskaņā ar šobrīd ierosināto pārskatīto direktīvas pamata pieeju Kopiena nosaka tikai virkni pamatprincipu kodoldrošības jomā, kas jau ir ietverti SAEA Konvencijā par kodoldrošību (valstu reglamentējošo iestāžu lomas palielināšana, licences turētāja atbildība par drošību reglamentējošās iestādes uzraudzībā, reglamentējošo iestāžu neatkarības nostiprināšana, kas nodrošina augsta līmeņa pārredzamību jautājumos, kas attiecas uz kodoliekārtu drošību, pārvaldības sistēmu ieviešana, drošības regulāra uzraudzība, speciālo zināšanu pieejamība kodoldrošības jautājumos, drošības prioritāte), tos papildinot ar jaunām drošības prasībām attiecībā uz jauniem kodolreaktoriem, kurus dalībvalstis tiek rosinātas būvēt, ievērojot principu par drošības pastāvīgu paaugstināšanu, ņemot vērā WENRA izstrādātos drošības līmeņus un cieši sadarbojoties ar Augstākā līmeņa grupu. Pamatojoties uz tās pieņemtajiem desmit kodoldrošības reglamentācijas pamatprincipiem, Augstākā līmeņa grupa kļūs par kontaktpunktu to reglamentējošo iestāžu sadarbībai, kuras dalībvalstīs nodarbojas ar kodoliekārtu drošības jautājumiem, dodot ieguldījumu sistēmas izveidošanā Kopienas kodoldrošībai.

Dalībvalstu pienākums ir ievērot SAEA drošības pamatprincipus, kā arī Konvencijā par kodoldrošību noteiktos pienākumus un prasības.

7. pievienotā vērtība

Ņemot vērā no jauna radušos interesi par atomenerģiju Eiropā un citur, ir svarīgi uzturēt augstu kodoldrošību ES, izveidot saistošu noteikumu kopumu un kopējus ES drošības standartus. Nesenie paziņojumi par jaunu atomelektrostaciju celtniecību ES rada vēl lielāku vajadzību pēc ES līmeņa konverģences noteikumiem, lai atbalstītu dalībvalstu centienus drošības normu harmonizēšanā. Par spīti tam, ka kodoliekārtu darbībā pastāv pārrobežu riski, līdz šim standartizācija starp valstīm ir notikusi tikai ierobežotā apmērā.

Šīs sistēmas ietvaros izvēlētās politikas iespējas galvenā pievienotā vērtība ir tas, ka Eiropas Savienības saistošs tiesisks regulējums, kas definē pamata pienākumus un vispārējos principus kodoliekārtu drošībai, nodrošinātu izvirzītā mērķa — kodoldrošības panākšanu, uzturēšanu un tās līmeņa pastāvīgu paaugstināšanu — kas atsevišķu valstu līmenī nebūtu tik efektīva. Tāpat šai pieejai ir tāda priekšrocība, ka tā nodrošina lielāku regulējuma noteiktību Kopienas līmenī. Saskaņā ar Euratom līguma institucionālajiem noteikumiem Euratom ir savi mehānismi, ar kuru palīdzību var nodrošināt dalībvalstu likumu atbilstību direktīvas noteikumiem, tādējādi Euratom var īstenot tās uzdevumu nodrošināt pareizu Kopienas tiesību aktu kopuma piemērošanu. Turklāt ir jāuzsver, ka ES tiesību akti piešķir tiesības un uzliek pienākumus ne tikai katras dalībvalsts iestādēm, bet arī privātpersonām un uzņēmumiem. Iestādes katrā dalībvalstī atbild par ES tiesību aktu īstenošanu valsts likumos un to pareizu realizēšanu, un tām ir jāgarantē pilsoņu tiesības saskaņā ar šiem likumiem.

Neeksistējot ES tiesiskai sistēmai, uz dalībvalstīm attiecas SAEA Konvencija par kodoldrošību. Tomēr dalībai SAEA Konvencijā par kodoldrošību ir tikai brīvprātīgs raksturs, jo Konvencija ir stimulējošs instruments, un tāpēc tā nevar ietvert nekādas sankcijas par saistību nepildīšanu. Konvencija nav paredzēta ar mērķi nodrošināt līgumslēdzēju pušu pienākumu izpildi ar kontroles un sankciju palīdzību, bet tā ir balstīta uz līgumslēdzēju pušu kopīgajām interesēm panākt augstāku drošības līmeni, ko izstrādā un sekmē regulārās līgumslēdzēju pušu sanāksmēs. Dalība katrai līgumslēdzējai pusei paredz divas pamatsaistības: sagatavot valsts ziņojumu un darīt to pieejamu izskatīšanai, un iesniegt savu valsts ziņojumu izskatīšanai pārējām līgumslēdzējām pusēm.

Tādu ES tiesību aktu izstrādāšana, kuru pamatā ir Konvencijā par kodoldrošību noteiktie principi, un kuros pilnībā ņemts vērā SAEA veikums drošības jomā, izstrādājot drošības pamatprincipus, uzsver starptautisko sasniegumu nozīmi kodoldrošības jomā un Eiropas sabiedrībai paver plašākas iespējas iesaistīties ar to saistīto jautājumu risināšanā.

Visbeidzot, priekšlikuma mērķis ir arī nostiprināt valstu reglamentējošo iestāžu nozīmi un neatkarību, tādējādi izmantojot to esošo kompetenci, nevis radot lejupvērstu pieeju kā sākotnējā priekšlikumā par kodoldrošību. Tas arī stiprina valstu iestāžu lomu saskaņoto pasākumu īstenošanā; šis risinājums pilnībā atbilst subsidiaritātes principam

8. Subsidiaritāte

ES dalībvalstis jau ir īstenojušas pasākumus, kas tām ļauj nodrošināt augstu kodoldrošības līmeni Eiropas Savienībā. Tomēr, ņemot vērā dažādo vēsturisko attīstību, tiesiskās sistēmas, reaktoru tipu un skaitu un dažādās pieejas reglamentācijai, vēl nav izveidoti kopēji uz visu Kopienu attiecināmi noteikumi kodoldrošības jomā, kaut arī tas ļautu tālāk uzlabot kodoldrošību, ko nevar panākt tikai valstu līmenī.

Jaunais priekšlikums nomaina 2003./2004. gada priekšlikuma lejupvērsto pieeju ar augšupvērstu pieeju, jo attiecībā uz jauniem kodolreaktoriem dalībvalstis tiek rosinātas pieņemt papildu drošības prasības, lai pastāvīgi paaugstinātu drošību, pamatojoties uz WENRA izstrādātajiem drošības līmeņiem un cieši sadarbojoties ar Augstākā līmeņa grupu. Dalībvalstis patur arī tiesības noteikt stingrākas valsts līmeņa prasības, nekā paredzēts Kopienas tiesību sistēmā.

Otrkārt, ierosināto principu līmenī pārskatītā direktīva balstās uz dalībvalstu reglamentējošo iestāžu esošo kompetenci, kā arī uz Konvencijas par kodoldrošību starptautiski atzītajiem principiem un SAEA drošības pamatprincipiem, tādējādi neradot papildu slogu dalībvalstu iestādēm.

ES saistošie tiesību akti tāpat nodrošina tiesisku noteiktību, radot sabiedrībai iespējas vairāk iesaistīties šo jautājumu risināšanā.

Turklāt ir jānorāda, ka jaunais priekšlikums pilnībā ņem vērā dalībvalstu viedokļus, ko tās izteica 2003./2004. gada priekšlikuma izskatīšanas laikā, atsaistot drošību no kodolatkritumu un finanšu jautājumiem, kā arī svītrojot ideju par Kopienas drošības inspektoru institūcijas izveidošanu un atstājot atbildību par kodoldrošības uzraudzību tikai valstu reglamentējošo iestāžu ziņā.

9. Pārraudzība un izvērtēšana

Indikatorus, kas liecina par progresu mērķu sasniegšanā, noteiks dalībvalstu līmenī.

10. Secinājums

Iepriekš minēto apsvērumu ietvaros izraudzītā politikas iespēja ir uzskatāma par vēlamo pieeju, jo tai tehnisku, ekonomisku un drošības apsvērumu ziņā ir vislielākās priekšrocības, sniedzoties tālāk par principu līmeni un faktiski rosinot dalībvalstis noteikt papildu drošības prasības.

[1] Sākotnējais 2003. gada Komisijas priekšlikums (COM 2003/32 galīgā redakcija) un pārskatītā 2004. gada versija (doCOM (2004)526 galīgā redakcija).

[2] IAEA INFCIRC 449 of 5 July 1994.

[3] SAEA drošības pamatprincipi : Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

[4] Pēdējie bija Maldeikis ziņojums saistībā ar Euratom Līguma noslēgšanas 50. gadadienu (A6 0129/2007) un Reul ziņojums par konvenciālajiem enerģijas veidiem (dok. A6-0348/2007).

[5] Eirobarometra speciālizdevums Nr. 271 „Eiropieši un kodoldrošība”, Izpētes darbs 2006. g. okt.-nov., publikācija 2007. g. feb. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

[6] Eiropas Kopienu Komisija / Eiropas Savienības Padome (lieta C-29/99)

[7] Ietverts dokumenta COM 2003/32 galīgajā redakcijā

[8] dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

[9] dok. 15475/2/06 REV2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

[10] Beļģija, Bulgārija, Čehija, Somija, Francija, Vācija, Ungārija, Itālija, Lietuva, Nīderlande, Rumānija, Slovākija, Slovēnija, Spānija, Zviedrija, Šveice un Lielbritānija.

[11] Izveidota ar Komisijas 2007. gada 17. jūlija Lēmumu 2007/530/Euratom (O V  L 195, 27.7.2007.).

MT

(...PICT...)|IL-KUMMISSJONI TAL-KOMUNITAJIET EWROPEJ|

Brussell, 26.11.2008

SEG(2008) 2893

DOKUMENT TA’ ĦIDMA TAL-ISTAFF TAL-KUMMISSJONI

Dokument li jakkompanja għall- Proposta għal DIRETTIVA TAL-KUNSILL (Euratom) li twaqqaf qafas Komunitarju dwar is-Sikurezza Nukleari TAQSIRA TAL-VALUTAZZJONI TAL-IMPATT

{KUMM(2008) 790 finali} {SEG(2008) 2892}

1. Konsultazzjoni u għarfien espert

Il-Valutazzjoni tal-Impatt tirreferi għall-punt tal-ippjanar tal-aġenda 2008/TREN/003 – Proposta leġislattiva riveduta dwar is-sikurezza nukleari . Din il-valutazzjoni takkompanja l-abbozz tad-Direttiva riveduta li twaqqaf qafas Komunitarju għas-Sikurezza Nukleari li għandha l-għan li terġa’ tibda mill-ġdid il-proċess li twaqqaf qafas komuni tal-UE dwar is-sikurezza nukleari, billi tissostitwixxi d-Direttiva proposta li tistabbilixxi l-obbligi bażiċi u l-prinċipji ġenerali dwar is-sikurezza tal-installazzjonijiet nukleari Proposta Inizjali tal-2003 tal-Kummissjoni (dok. ta’ referenza KUMM(2003) 32) u verżjoni riveduta 2004 (dok. ta’ referenza - KUMM(2004) 526). preżentata mill-Kummissjoni fl-2003. [1]

Proposta Inizjali tal-2003 tal-Kummissjoni (dok. ta’ referenza KUMM(2003) 32) u verżjoni riveduta 2004 (dok. ta’ referenza - KUMM(2004) 526).

Din il-proposta ġdida hi r-riżultat ta’ proċess ta’ konsultazzjoni estensiva u kontinwa, mibdija fl-2004 waqt il-Presidenza Irlandiża tal-Kunsill. Sussegwentament, il-Grupp ta’ Ħidma dwar is-Sikurezza Nukleari tal-Kunsill (WPNS), il-Grupp ta’ Livell Għoli dwar is-Sikurezza Nukleari u l-Ġestjoni tal-Iskart (HLG) u l-Forum Ewropew tal-Enerġija Nukleari baqgħu jaħdmu fuq din il-proposta.

Il-proċess ta’ konsultazzjoni li beda fl-2004 wassal għal reviżjoni bir-reqqa tal-approċċ li kien ittieħed fil-proposta tal-2004 għal Direttiva dwar is-sikurezza, li f’dak iż-żmien kienet sabet minoranza ta’ Stati Membri li opponietha. L-argumenti ewlenin kienu li kien hemm preskrizzjoni dettaljata wisq tal-leġiżlazzjoni li torbot, kif ukoll dubji dwar jekk il-proposta kinitx tirrispetta b’mod sħiħ il-prinċipju tas-sussidjarjetà.

Il-proposta leġislattiva riveduta dwar is-sikurezza nukleari tibni fuq: a) ix-xogħol tekniku tal-Assoċjazzjoni tar-Regolaturi Nukleari tal-Ewropa tal-Punent (WENRA) li tlesta fl-2006 għal installazzjonijiet nukleari eżistenti, bil-parteċipazzjoni tar-regolaturi tas-sikurezza nukleari Ewropej kollha; b) il-prinċipju li regolaturi b’saħħithom u indipendenti biss jistgħu jassiguraw il-kontinwazzjoni tal-operat sigur tal-impjanti tal-enerġija nukleari fl-UE; c) fuq li jiddaħħlu, fil-leġiżlazzjoni Ewropea, il-prinċipji tal-istrumenti internazzjonali ewlenin disponibbli, jiġifieri l-Konvenzjoni dwar is-Sikurezza Nukleari IAEA INFCIRC 449 tal-5 ta’ Lulju 1994 u x-xogħol relatat mas-sikurezza mwettaq mill-Aġenzija Internazzjonali tal-Enerġija Atomika (IAEA), b’mod partikolari l-prinċipji fundamentali tas-sikurezza tagħha Il-Prinċipji Fundamentali tas-Sikurezza tal-IAEA: Prinċipji Fundamentali tas-Sikurezza, Standard tas-Sikurezza tal-IAEA Nru. SF-1 (2006) . Barra minn hekk, l-isfond tekniku li jappoġġja l-prinċipji bażiċi fl-abbozz tad-Direttiva riveduta li twaqqaf qafas Komunitarju għas-Sikurezza Nukleari ġie pprovdut mir-riżultat tal-attività tal-gruppi differenti ta’ esperti li jitrattaw kwistjonijiet tas-sikurezza nukleari. [2][3]

IAEA INFCIRC 449 tal-5 ta’ Lulju 1994

Il-Prinċipji Fundamentali tas-Sikurezza tal-IAEA: Prinċipji Fundamentali tas-Sikurezza, Standard tas-Sikurezza tal-IAEA Nru. SF-1 (2006)

Il-Parlament Ewropew dejjem wera l-appoġġ tiegħu għat-twaqqif ta’ leġiżlazzjoni Ewropea dwar is-sikurezza nukleari li tistabbilixxi livelli ta’ referenza, kif murija matul is-snin fir-Rapporti tiegħu L-aħħar rapporti kienu r-rapport Maldeikis fl-okkażjoni ta’ 50 sena mit-Trattat Euratom (doc ta’ referenza. A6-0129/2007) u r-rapport Reul dwar l-enerġija konvenzjonali (dok ta’ referenza A6-0348/2007). . Barra minn hekk, kif rifless fil-Konklużjonijiet tat-tieni Forum Ewropew tal-Enerġija Nukleari, l-industrija issa qed tappoġġja bis-sħiħ il-leġiżlazzjoni dwar is-sikurezza nukleari fl-UE. [4]

L-aħħar rapporti kienu r-rapport Maldeikis fl-okkażjoni ta’ 50 sena mit-Trattat Euratom (doc ta’ referenza. A6-0129/2007) u r-rapport Reul dwar l-enerġija konvenzjonali (dok ta’ referenza A6-0348/2007).

Fl-aħħar nett, sabiex tiġi ffinalizzata l-Valutazzjoni tal-Impatt, twaqqaf Grupp ta’ Direzzjoni, li jinvolvi rappreżentanti tas-servizzi kollha interessati tal-Kummissjoni.

L-abbozz tal-Valutazzjoni tal-Impatt ġie sottomess għall-evalwazzjoni tal-Bord tal-Valutazzjoni tal-Impatt, li ħareġ l-opinjoni inizjali tiegħu fid-9 ta’ Settembru 2008, segwita b’opinjoni finali fl-14 ta’ Ottubru 2008 dwar dokumenti rivedut sottomess mill-ġdid. Il-kummenti finali tal-Bord tal-Valutazzjoni tal-Impatt ġew ikkunsidrati b’mod sħiħ.

2. Definizzjoni tal-problema

L-interess mill-ġdid li ntwera fl-enerġija nukleari minn għadd ta’ Stati Membri, bil-perspettiva ta’ diversi estensjonijiet tat-tul tal-ħajja u ta’ bini ta’ installażżjonijiet ġodda, jagħmel iż-żmien ta’ din il-proposta riveduta partikolarment xieraq. Hu evidenti li l-effetti tal-inċidenti radjoloġiċi ma jifqux fil-fruntieri, b’konsegwenzi potenzjali mhux biss għas-saħħa tal-ħaddiema u taċ-ċittadini in ġenerali, iżda wkoll implikazzjonijiet ekonomiċi kbar għall-industrija tal-ġenerazzjoni tal-enerġija. Peress li l-protezzjoni tal-pubbliku tal-UE hija wieħed mill-għanijiet prinċipali tal-politika tal-UE, qafas legali li jkollu l-għan li jikseb, iżomm u jsaħħaħ kontinwament is-sikurezza nukleari u r-regolamentazzjoni tagħha fil-Komunità, kif ukoll li jtejjeb ir-rwol tal-korpi regolatorji tal-Istati Membri għandu joħloq livell ieħor ta’ garanzija għall-pubbliku tal-Ewropa.

L-aċċettazzjoni pubblika hi pre-rekwiżit għal iżjed żvilupp tal-enerġija nukleari u minkejja li sa issa l-Komunità kienet attiva b’mod konsistenti fil-promozzjoni tas-sikurezza nukleari, xorta għad m’hemmx qafas legali Komunitarju li jistabbilixxi standards tas-sikurezza komuni għall-installazzjonijiet nukleari ġodda u eżistenti fl-UE. Madankollu, it-tħassib taċ-ċittadini Ewropej dwar is-sikurezza tal-installazzjonijiet nukleari għandu jkun indirizzat kif suppost mill-Komunità. Waħda mill-konklużjonijiet ewlenin tal-istħarriġ tal-2007 dwar is-sikurezza nukleari Eurobarometer speċjali nru 271 "L-Ewropej u sigurtà nukleari", Fieldwork Ott-Nov 2006, Publikazzjoni Frar 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf kienet li anke jekk l-Ewropej bħala medja għandhom livell sodisfaċenti ta’ għarfien dwar il-kwistjonijiet nukleari, b’mod partikolari dwar jekk hemmx impjanti tal-enerġija nukleari (NPPs) fil-pajjiżi tagħhom, xorta ma jħossuhomx familjari mal-kwistjoni tas-sikurezza nukleari (varjazzjoni bejn 56% u 90%).[5]

Eurobarometer speċjali nru 271 "L-Ewropej u sigurtà nukleari", Fieldwork Ott-Nov 2006, Publikazzjoni Frar 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

3. Id-dritt tal-UE li taġixxi

Il-kompetenza tal-Komunità li twaqqaf standards tas-sikurezza bażiċi fil-livell tal-UE hija espliċitament regolata fit-Trattat tal-Euratom. Skont l-Art. Skont l-Art. 2 (b) tat-Trattat, "Sabiex twettaq il-kompiti tagħha, il-Komunità għandha, bi qbil mad-dispożizzjonijiet stabbiliti f’dan it-Trattat:… tistabbilixxi, u tassigura l-applikazzjoni ta’ normi uniformi ta’ sigurtà biex tħares is-saħħa tal-ħaddiem u l-pubbliku in ġenerali" It-Titolu Tnejn, Kapitolu 3 "Saħħa u Sikurezza", jistabbilixxi numru ta’ dispożizzjonijiet dettaljati intenzjonati li jistabbilixxu, jeffettwaw u japplikaw l-istandards bażiċi msemmija fl-Artikolu 2(b) tat-Trattat Euratom. Il-Kapitolu 3 tat-Trattat Euratom ġie użat l-iżjed għall-protezzjoni mir-radjazzjoni sakemm il-Qorti tal-Ġustizzja Ewropea rrikonoxxiet il-konnessjoni intrinsika bejn il-protezzjoni mir-radjazzjoni u s-sikurezza nukleari u l-kompetenza tal-Komunità fil-qasam tas-sikurezza nukleari (fid-Deċiżjoni tagħha f’Każ C-29/99 Kummissjoni tal-Komunitajiet Ewropej v Kunsill tal-Unjoni Ewropea (Każ C-29/99) , il-Qorti qalet li “mhux xieraq, sabiex jiġu definiti l-kompetenzi tal-Komunità, li ssir distinzjoni artifiċjali bejn il-protezzjoni tas-saħħa tal-pubbliku ġenerali u s-sigurtà tas-sorsi tar-radjazzjoni tal-jonizzazzjoni.”). Għaldaqstant, din id-Deċiżjoni tirrikonoxxi l-fatt li l-istandards tas-sikurezza eżistenti li għandhom l-għan li jipproteġu s-saħħa tal-ħaddiema u l-pubbliku ġenerali kontra l-perikli li ġejjin mir-radjazzjonijiet tal-jonizzazzjoni għandhom ikunu supplimentati mill-istandards tas-sikurezza għall-installazzjonijiet nukleari. Il-kompetenza teknika tal-awtoritajiet nazzjonali responsabbli għas-sikurezza ma twaqqafx lill-Komunità milli tilleġiżla f’dan is-sens.[6]

Kummissjoni tal-Komunitajiet Ewropej v Kunsill tal-Unjoni Ewropea (Każ C-29/99)

4. Sorsi tal-Valutazzjoni tal-impatt

Il-Valutazzjoni tal-Impatt taġġorna l-Valutazzjoni tal-Impatt tal-2003 marbuta mal-proposta inizjali tas-sikurezza nukleari Inkluż in doc. KUMM(2003) 32. , li kellha bħala sfond tekniku l-konklużjonijiet u r-rakkomandazzjonijiet identifikati fir-Rapport Finali tal-WPNS doc. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf) , approvat mill-Grupp ta’ Ħidma tal-Kunsill dwar il-Kwistjonijiet Atomiċi (WPAQ) fit-13 ta’ Diċembru 2006 u supplimentat bis-sejbiet tar-rapporti tas-sottogruppi WPNS doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1(http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf) . [7][8][9]

Inkluż in doc. KUMM(2003) 32.

doc. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1(http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf)

F’dan il-kuntest, għandha ssir enfasi partikolari fuq l-attività mwettqa fil-qafas tal-WENRA, organizzazzjoni li tinkludi l-Kapijiet u l-membri għolja tal-istaff tal-Awtoritajiet Regolatorji Nukleari minn 17–il Pajjiż Ewropew Il-Belġju, il-Bulgarjia, ir-Repubblika Ċeka, il-Finlandja, Franza, il-Ġermanja, l-Ungerija, l-Italja, il-Litwanja, l-Olanda, ir-Rumanija, is-Slovakkja, is-Slovenja, Spanja, l-Iżvezja, l-Iżvizzera, u RU. , li l-membri tagħhom iddefinixxew bosta livelli ta’ referenza komuni tas-sikurezza għal reatturi tal-enerġija sabiex ir-rekwiżiti nazzjonali jiġu allinjati sas-sena 2010.[10]

Il-Belġju, il-Bulgarjia, ir-Repubblika Ċeka, il-Finlandja, Franza, il-Ġermanja, l-Ungerija, l-Italja, il-Litwanja, l-Olanda, ir-Rumanija, is-Slovakkja, is-Slovenja, Spanja, l-Iżvezja, l-Iżvizzera, u RU.

It-tieni nett, il-Valutazzjoni tal-Impatt hi bbażata fuq l-obbligi u d-dispożizzjonijiet tal-Konvenzjoni IAEA dwar is-Sikurezza Nukleari, li tikkostitwixxi pjattaforma rikonoxxuta internazzjonalment għall-iżvilupp tas-sikurezza nukleari, kif ukoll fuq il-prinċipji Fundamentali tas-Sikurezza tal-IAEA. Il-Konvenzjoni ma fihiex regoli tekniċi dettaljati; Madankollu, tistabbilixxi qafas legali preċiż li għandu l-għan li jtejjeb is-sikurezza b’mod kontinwu. L-Euratom u l-Istati Membri kollha tal-UE huma Partijiet Firmatarji għall-Konvenzjoni dwar is-Sikurezza Nukleari. Il-prinċipji fundamentali tal-IAEA jikkostitwixxu qafas ta’ prattiċi li fuqhom huma bbażati r-rekwiżiti nazzjonali tas-sikurezza u li l-Istati Membri kkontribwew bis-sħiħ għat-titjib tagħhom.

5. Għażliet ta’ Politika

Il-Valutazzjoni tal-Impatt tqis erba’ għażliet ta’ politika :

– L-g ħażla ta’ Politika 0 tikkonsisti li s-sitwazzjoni preżenti tibqa’ mhux mibdula;

– L-g ħażla ta’ Politika 1 tipprovdi għat-tħejjija ta’ leġiżlazzjoni Komunitarja li tistabbilixxi standards tas-sikurezza komuni għal installazzjonijiet nukleari;

– L-g ħażla ta’ Politika 2 tikkonsisti fit-tħejjija ta’ leġiżlazzjoni Komunitarja li tistabbilixxi biss qafas komuni li għandu l-għan li jilħaq u li jżomm livell uniformi għoli tas-sikurezza nukleari madwar il-Komunità imsejjes fuq prinċipji tas-sikurezza nukleari rikonoxxuti internazzjonalment, fejn il-miżuri implimentattivi sussegwenti jiġu ppreparati mill-HLG;

– L-g ħażla ta’ Politika 3 hija bbażata fuq sett ta’ prinċipji tas-sikurezza nukleari rikonoxxuti internazzjonalment (l-approċċ propost mill-għażla ta’ Politika 2), supplimentati minn rekwiżiti addizzjonali tas-sikurezza għal reatturi tal-enerġija nukleari ġodda, li l-Istati Membri huma mħeġġin jiżviluppaw skont il-prinċipju tat-titjib kontinwu tas-sikurezza, abbażi tal-livelli ta’ sikurezza żviluppati mill-WENRA u b’kollaborazzjoni mill-qrib mal-HLG stabbilit bid-Deċiżjoni tal-Kummissjoni 2007/530/Euratom tas-17 ta’ Lulju 2007 (ĠU L 195, 27.7.2007). , kompost minn rappreżentanti ta’ livell għoli tal-awtoritajiet regolatorji u tas-sikurezza mill-Istati Membri kollha tal-UE.[11]

stabbilit bid-Deċiżjoni tal-Kummissjoni 2007/530/Euratom tas-17 ta’ Lulju 2007 (ĠU L 195, 27.7.2007).

6. Tqabbil tal-għażliet – Azzjoni tal-UE proposta

L-evalwazzjoni tal-għażliet uriet li l-iżjed soluzzjoni effiċjenti għat-twaqqif ta’ qafas tas-sikurezza nukleari tal-Komunità hi dik prevista mill- għażla ta’ Politika 3 . Għaldaqstant, l-approċċ bażiku tal-proposta tad-Direttiva riveduta attwali hu li l-Komunità tistabbilixxxi biss sett ta’ prinċipji komuni fil-qasam tas-sikurezza nukleari, diġà inklużi fil-Konvenzjoni IAEA dwar is-Sikurezza Nukleari (li jtejbu r-rwol tar-regolaturi nazzjonali, ir-responsabbiltà ewlenija tal-possessur tal-liċenzja għas-sikurezza taħt il-kontroll tal-korp regolatorju, jiżguraw livell għoli ta’ trasparenza fi kwistjonijiet relatati mas-sikurezza tal-installazzjonijiet nukleari, l-implimentazzjoni ta’ sistemi ta’ ġestjoni, is-sorveljanza regolari tas-sikurezza, id-disponibbiltà ta’ għarfien espert dwar is-sikurezza nukleari, il-prijorità għas-sikurezza), supplimentati minn rekwiżiti addizzjonali tas-sikurezza għal reatturi tal-enerġija nukleari ġodda, li l-Istati Membri huma mħeġġin jiżviluppaw skont il-prinċipju tat-titjib kontinwu tas-sikurezza, abbażi tal-livelli ta’ sikurezza żviluppati mill-WENRA u b’kollaborazzjoni mill-qrib mal-HLG. Abbażi tal-għaxar prinċipji għar-regolamentazzjoni tas-sikurezza nukleari adottati mill-HLG, dan il-Grupp ta’ Livell Għoli għandu jsir il-punt fokali għall-kooperazzjoni bejn il-korpi regolatorji responsabbli għas-sikurezza tal-installazzjonijiet nukleari fl-Istati Membri u għandu jikkontribwixxi għall-iżvilupp tal-qafas tas-sikurezza nukleari tal-Komunità.

L-Istati Membri huma obbligati jħarsu l-Prinċipji Fundamentali tas-Sikurezza tal-IAEA, kif ukoll l-obbligi u r-rekwiżiti kif inkorporati fil-Konvenzjoni dwar is-Sikurezza Nukleari.

7. Valur miżjud

Fid-dawl tal-interess ġdid li ntwera fl-enerġija nukleari fl-Ewropa u fi bnadi oħra, hu importanti li jinżamm livell għoli ta’ sikurezza nukleari fl-UE, li jiġi stabbilit sett ta’ regoli li jorbtu u li huma komuni għall-istandards tas-sikurezza fl-UE. L-aħbar riċenti li se jinbnew NPPs ġodda fl-UE tagħmel ir-regoli tal-konverġenza fil-livell tal-UE saħansitra iżjed meħtieġa sabiex l-Istati Membri jingħataw appoġġ fl-isforzi tagħhom biex jarmonizzaw il-prattiċi tas-sikurezza. Minkejja l-eżistenza tar-riskji transjonfinali fl-operat tal-installazzjonijiet nukleari, fl-imgħoddi kien hemm biss standardizzazzjoni limitata bejn il-pajjiżi.

F’dan il-kuntest, il- valur miżjud fundamentali tal-politika magħżula hu li qafas leġislattiv li jorbot fuq l-UE li jiddefinixxi l-obbligi bażiċi u l-prinċipji ġenerali dwar is-sikurezza tal-installazzjonijiet nukleari, iwassal biex jintlaħaq l-għan ta’ ksib, żamma u titjib kontinwu tas-sikurezza nukleari fil-Komunità, riżultat li l-kisba tiegħu fuq livell purament nazzjonali ma jkunx daqstant effiċjenti. Dan l-approċċ jippreżenta wkoll il-vantaġġ ċar ta’ ċertezza miżjuda ta’ regolament fil-livell tal-Komunità. B’konsegwenza, skont id-dispożizzjonijiet istituzzjonali tat-Trattat Euratom, l-Euratom għandha l-mekkaniżmi tagħha sabiex tassigura konformità tal-liġijiet nazzjonali tal-Istati Membri mad-dispożizzjonijiet tad-Direttiva, u b’hekk teżerċita r-rwol tagħha li tissalvagwardja l-applikazzjoni korretta tal-acquis tal-Komunità. Barra minn dan, għandu jiġi enfasizzat li l-leġiżlazzjoni tal-UE tagħti drittijiet u obbligi mhux biss għall-awtoritajiet minn kull Stat Membru, iżda wkoll għal individwi u negozji. L-awtoritajiet f’kull Stat Membru huma responsabbli għall-implimentazzjoni tal-leġiżlazzjoni tal-UE fil-liġi nazzjonali u li jinfurzawha b’mod korrett, u għandhom jiggarantixxu d-drittijiet taċ-ċittadini skont dawn il-liġijiet.

Fin-nuqqas ta’ qafas legali tal-UE, il-Konvenzjoni IAEA dwar is-Sikurezza Nukleari tkun applikabbli għall-Istati Membri. Madankollu, is-sħubija fil-Konvenzjoni IAEA dwar is-Sikurezza Nukleari hi biss ta’ xorta volontarja, għax din il-Konvenzjoni tirrapreżenta strument ta’ inċentiva u għaldaqstant ma tistax twassal għal xi sanzjonijiet għal nuqqas ta’ konformità. Il-Konvenzjoni mhix iddisinjata biex tassigura t-twettiq tal-obbligi mill-Partijiet permezz tal-kontroll u s-sanzjoni iżda hi bbażata fuq l-interess komuni tagħhom li jiksbu livelli ogħla tas-sikurezza, li se jiġu żviluppati u ssirilhom promozzjoni permezz ta’ laqgħat regolari tal-Partijiet. Is-sħubija fiha żewġ impenni bażiċi għal kull Parti Firmatarja: li tipprepara u tagħmel disponibbli Rapport Nazzjonali għar-reviżjoni u li tosseġġetta r-Rapport Nazzjonali tagħha għal reviżjoni reċiproka mil-Partijiet Firmatarji l-oħra.

It-tfassil ta’ leġiżlazzjoni tal-UE abbażi tal-prinċipji tal-Konvenzjoni dwar is-Sikurezza Nukleari u l-isfruttament sħiħ tax-xogħol relatat mas-sikurezza li diġà twettaq mill-IAEA għad-definizzjoni tal-Prinċipji Fundamentali tas-Sikurezza jirrikonoxxi l-valur tal-progress internazzjonali fis-settur tas-sikurezza nukleari u joffri possibbiltà lis-soċjetà ċivili Ewropea biex tinvolvi ruħha aktar f’dan il-qasam.

Finalment, il-proposta għandha wkoll l-għan li tirrinforza r-rwol u l-indipendenza tal-korpi regolatorji nazzjonali biex b’hekk jibnu fuq il-kompetenzi tagħhom, minflok jinħoloq approċċ minn fuq għal isfel, bħal ma hemm fil-proposta inizjali dwar is-sikurezza nukleari. Il-proposta tirrinforza wkoll ir-rwol tal-korpi nazzjonali fl-implimentazzjoni tal-miżuri miftiehma, liema soluzzjoni hi kompletament konformi mal-prinċipju tas-sussidjarjetà.

8. Sussidjarjetà

L-Istati Membri tal-UE diġà implimentaw miżuri li jippermettuhom li jiksbu livell għoli ta’ sikurezza nukleari fl-UE. Madankollu, minħabba l-isfondi storiċi differenti, l-oqfsa legali, it-tip u n-numru tar-reatturi u l-approċċi differenti għar-regolazzjoni, għadhom ma ġewx stabbiliti regoli komuni fil-qasam tas-sikurezza nukleari li għandhom jiġu applikati fil-Komunità kollha, anke jekk dan għandu jwassal għal aktar titjib fis-sikurezza nukleari, li ma tistax tinkiseb fuq livell nazzjonali biss.

Il-proposta l-ġdida treġġa’ lura l-approċċ minn fuq għal isfel tal-proposta tal-2003/2004 għal waħda minn isfel għal fuq, peress li, għas-sikurezza ta’ reatturi tal-enerġija nukleari ġodda, l-Istati Membri jiġu mħeġġin jiżviluppaw rekwiżiti addizzjonali għas-sikurezza, b'konsistenza mat-titjib kontinwu tas-sikurezza abbażi tal-livelli ta’ sikurezza żviluppati mill-WENRA u b’kollaborazzjoni mill-qrib mal-HLG. Barra minn hekk, l-Istati Membri jżommu d-dritt li, fuq il-livell nazzjonali, jimponu miżuri ta’ sikurezza aktar stretti minn dawk previsti fil-qafas legali tal-Komunità.

It-tieni nett, fil-livell tal-prinċipji proposti, id-Direttiva proposta hi bbażata fuq il-kompetenza ezistenti fl-awtoritajiet regolatorji tal-Istati Membri, kif ukoll fuq il-prinċipji aċċettati internazzjonalment tal-Konvenzjoni dwar is-Sikurezza Nukleari u l-prinċipji Fundamentali tas-Sikurezza tal-IAEA, biex b’hekk ma jiġix impost iżjed xkiel fuq l-awtoritajiet tal-Istati Membri.

Il-leġiżlazzjoni li torbot fl-UE tipprovdi wkoll ċertezza legali billi tagħti l-possibilità liċ-ċittadini li jduru lejn l-istituzzjonijiet Ewropej f’każ li ma jħossuhomx siguri dwar l-enerġija nukleari.

Barra minn hekk, ta’ min isemmi li l-proposta l-ġdida tqis b’mod sħiħ l-opinjonijiet tal-Istati Membri espressi waqt l-eżaminazzjoni tal-pakkett tal-2003/2004, lbilli jifred il-kwistjonijiet tas-sikurezza tal-iskart nukleari minn kwistjonijiet finanzjarji, kif ukoll billi titneħħa l-idea li jinħoloq korp ta’ spetturi tas-sikurezza fil-Komunità u li r-responsabbiltà tas-sorveljanza tas-sikurezza nukleari għandha titħalla biss f’idejn ir-regolaturi nazzjonali.

9. Monitoraġġ u evalwazzjoni

L-indikaturi tal-progress fl-ilħiq tal-għanijiet se jiġu stabbiliti fil-livell tal-Istati Membri.

10. Konklużjoni

Fid-dawl tal-kunsiderazzjonijiet hawn fuq imsemmija, l-għażla ta’ politika magħżula tidher li hi l-approċċ preferut, għax tippreżenta l-ogħla firxa ta’ benefiċċji tekniċi, ekonomiċi u tas-sigurtà, billi tmur lil hin mil-livelli tal-prinċipji u fil-fatt tinkoraġġixxi lill-Istati Membri biex jiddefinixxu rekwiżiti addizzjonali għas-sikurezza.

[1] Proposta Inizjali tal-2003 tal-Kummissjoni (dok. ta’ referenza KUMM(2003) 32) u verżjoni riveduta 2004 (dok. ta’ referenza - KUMM(2004) 526).

[2] IAEA INFCIRC 449 tal-5 ta’ Lulju 1994

[3] Il-Prinċipji Fundamentali tas-Sikurezza tal-IAEA: Prinċipji Fundamentali tas-Sikurezza, Standard tas-Sikurezza tal-IAEA Nru. SF-1 (2006)

[4] L-aħħar rapporti kienu r-rapport Maldeikis fl-okkażjoni ta’ 50 sena mit-Trattat Euratom (doc ta’ referenza. A6-0129/2007) u r-rapport Reul dwar l-enerġija konvenzjonali (dok ta’ referenza A6-0348/2007).

[5] Eurobarometer speċjali nru 271 "L-Ewropej u sigurtà nukleari", Fieldwork Ott-Nov 2006, Publikazzjoni Frar 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

[6] Kummissjoni tal-Komunitajiet Ewropej v Kunsill tal-Unjoni Ewropea (Każ C-29/99)

[7] Inkluż in doc. KUMM(2003) 32.

[8] doc. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

[9] doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1(http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf)

[10] Il-Belġju, il-Bulgarjia, ir-Repubblika Ċeka, il-Finlandja, Franza, il-Ġermanja, l-Ungerija, l-Italja, il-Litwanja, l-Olanda, ir-Rumanija, is-Slovakkja, is-Slovenja, Spanja, l-Iżvezja, l-Iżvizzera, u RU.

[11] stabbilit bid-Deċiżjoni tal-Kummissjoni 2007/530/Euratom tas-17 ta’ Lulju 2007 (ĠU L 195, 27.7.2007).

SK

(...PICT...)|KOMISIA EURÓPSKYCH SPOLOČENSTIEV|

Brusel, 26.11.2008

SEK(2008) 2893

PRACOVNÝ DOKUMENT ÚTVAROV KOMISIE

Sprievodný dokument k Návrhu na SMERNICU RADY (Euratom), ktorou sa ustanovuje rámec Spoločenstva týkajúci sa jadrovej bezpečnosti ZHRNUTIE SPRÁVY O POSÚDENÍ VPLYVU

{KOM(2008) 790 v konečnom znení} {SEK(2008) 2892}

1. Konzultácie a expertíza

Posúdenie vplyvu sa týka bodu plánovania agendy 2008/TREN/003 – Revidovaný legislatívny návrh týkajúci sa jadrovej bezpečnosti . Sprevádza návrh revidovanej smernice, ktorou sa ustanovuje rámec Spoločenstva pre jadrovú bezpečnosť, ktorého cieľom je znovu naštartovať proces zavedenia spoločného rámca EÚ pre jadrovú bezpečnosť nahradením navrhovanej smernice ustanovujúcej základné povinnosti a hlavné zásady súvisiace s bezpečnosťou jadrových zariadení Počiatočný návrh Komisie z roku 2003 (referenčný dok. KOM 2003/32 v konečnom znení) a revidované znenie z roku 2004 [referenčný dok. KOM(2004)526 v konečnom znení]. , ktorú Komisia predložila v roku 2003 [1]

Počiatočný návrh Komisie z roku 2003 (referenčný dok. KOM 2003/32 v konečnom znení) a revidované znenie z roku 2004 [referenčný dok. KOM(2004)526 v konečnom znení].

Tento nový návrh je výsledkom rozsiahleho a sústavného konzultačného procesu, ktorý sa začal v roku 2004 počas írskeho predsedníctva Rady. Pracovná skupina pre jadrovú bezpečnosť (WPNS) pri Rade, skupina na vysokej úrovni pre jadrovú bezpečnosť a nakladanie s odpadom (HLG) a Európske fórum pre jadrovú energiu následne pokračovali v práci na tomto probléme.

Proces konzultácií, ktorý sa začal v roku 2004, vyústil do dôkladnej revízie koncepcie prezentovanej v návrhu z roku 2004 k smernici o bezpečnosti, ktorá v tom čase čelila blokujúcej menšine členských štátov. Hlavnými argumentmi boli príliš podrobný predpis záväzných právnych predpisov aj pochybnosti, či bude návrh v plnej miere zodpovedať zásade subsidiarity.

Revidovaný legislatívny návrh jadrovej bezpečnosti vychádza: a) z technickej práce Združenia západoeurópskych orgánov dozoru nad jadrovou bezpečnosťou (WENRA), pričom táto práca pre existujúce jadrové zariadenia bola dokončená v roku 2006 za účasti všetkých európskych orgánov dozoru nad jadrovou bezpečnosťou; b) zo zásady, že len silné a nezávislé dozorné orgány môžu zaistiť sústavnú bezpečnú prevádzku jadrových elektrární v EÚ; c) zo skutočnosti, že do európskych právnych predpisov boli začlenené zásady hlavných dostupných medzinárodných nástrojov, konkrétne Dohovoru o jadrovej bezpečnosti (CNS) IAEA INFCIRC 449 z 5. júla 1994 a práce vykonanej Medzinárodnou agentúrou pre atómovú energiu (MAAE), najmä v oblasti základných zásad bezpečnosti Základné bezpečnostné princípy MAAE: Základné zásady bezpečnosti, Séria bezpečnostných noriem MAAE č. SF-1 (2006) [Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006)] . Okrem toho výsledky činnosti rozličných odborných skupín, ktoré sa zaoberajú otázkami jadrovej bezpečnosti, poskytli technické východisko podporujúce základné zásady navrhnuté v tomto koncepte revidovanej smernice, ktorou sa ustanovuje rámec Spoločenstva týkajúci sa jadrovej bezpečnosti. [2][3]

IAEA INFCIRC 449 z 5. júla 1994

Základné bezpečnostné princípy MAAE: Základné zásady bezpečnosti, Séria bezpečnostných noriem MAAE č. SF-1 (2006) [Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006)]

Európsky parlament nepretržite podporoval vypracovanie európskych právnych predpisov o jadrovej bezpečnosti ustanovujúcich referenčné úrovne, ako sa to v priebehu rokov názorne uvádza v jeho správach Najnovšími sú Maldeikisova správa pri príležitosti 50 rokov Zmluvy o Euratome (referenčný dok. A6-0129/2007) a Reulova správa o konvenčných zdrojoch energie (referenčný dok. A6-0348/2007). . V záveroch 2. Európskeho fóra pre jadrovú energiu sa okrem iného uvádza, že priemysel je teraz pevným podporovateľom právnych predpisov EÚ v oblasti jadrovej bezpečnosti. [4]

Najnovšími sú Maldeikisova správa pri príležitosti 50 rokov Zmluvy o Euratome (referenčný dok. A6-0129/2007) a Reulova správa o konvenčných zdrojoch energie (referenčný dok. A6-0348/2007).

Napokon na účel dokončenia posudzovania vplyvu bola založená riadiaca skupina pozostávajúca z predstaviteľov zainteresovaných útvarov Komisie.

Návrh posúdenia vplyvu bol predložený na vyhodnotenie rade pre posudzovanie vplyvu, ktorá vydala svoje prvé stanovisko 9. septembra 2008, po ktorom 14. októbra 2008 nasledovalo konečné stanovisko k opätovne predloženému revidovanému dokumentu. Záverečné pripomienky rady pre posudzovanie vplyvu boli v plnej miere zohľadnené.

2. Vymedzenie problému

Vďaka tomu, že viaceré členské štáty opätovne vyjadrili záujem o jadrovú energiu a že možno očakávať početné predĺženia životnosti jadrových zariadení a výstavbu nových zariadení, je načasovanie tohto revidovaného návrhu mimoriadne vhodné. Je zjavné, že účinky rádiologických udalostí sa nezastavia na hraniciach a ich potenciálne dôsledky sa prejavia na zdraví pracovníkov aj občanov, no majú aj rozsiahle hospodárske účinky na odvetvie výroby energie. Keďže ochrana verejnosti EÚ je jedným z hlavných politických cieľov EÚ, právnym rámcom, ktorého cieľom by bolo dosiahnuť, udržať a sústavne zlepšovať jadrovú bezpečnosť a dozor nad ňou v Spoločenstve, ako aj posilniť úlohu dozorných orgánov členských štátov, by sa vytvorila dodatočná úroveň záruky poskytnutej verejnosti v EÚ.

Základným predpokladom ďalšieho rozvoja jadrovej energie je kladný postoj verejnosti a Spoločenstvo doteraz jadrovú bezpečnosť sústavne aktívne presadzovalo, keďže zatiaľ nejestvuje právny rámec Spoločenstva ustanovujúci spoločné bezpečnostné normy pre nové a existujúce jadrové zariadenia v EÚ. Spoločenstvo sa však musí náležite zaoberať obavami európskych občanov o bezpečnosť jadrových zariadení. Jeden z hlavných záverov prieskumu týkajúceho sa jadrovej bezpečnosti Osobitné vydanie Eurobarometra č. 271 „Európania a jadrová bezpečnosť“, terénna práca, október – november 2006, uverejnené vo februári 2007. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf , ktorý sa uskutočnil v roku 2007, bol ten, že hoci Európania majú v priemere dostatočnú úroveň vedomostí o otázkach jadrovej energetiky, najmä o tom, či v ich krajinách sú alebo nie sú jadrové elektrárne (JE), necítia sa byť oboznámení s otázkami jadrovej bezpečnosti (v rozsahu od 56 % do 90 % respondentov).[5]

Osobitné vydanie Eurobarometra č. 271 „Európania a jadrová bezpečnosť“, terénna práca, október – november 2006, uverejnené vo februári 2007. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

3. Právo EÚ konať

Právomoc Spoločenstva ustanoviť základné bezpečnostné normy na úrovni EÚ je výslovne upravená Zmluvou o Euratome. Podľa článku 2 písmena b) tejto zmluvy, „Za účelom plnenia svojho poslania Spoločenstvo v súlade s ustanoveniami tejto zmluvy: ... zavádza jednotné normy bezpečnosti na ochranu zdravia verejnosti a zdravia pracovníkov, a zabezpečuje ich uplatňovanie“ . Hlava 2 kapitola 3 „Zdravie a bezpečnosť“ obsahuje niekoľko podrobných ustanovení, ktorých cieľom je ustanoviť, realizovať a uplatňovať základné normy uvedené v článku 2 písm. b) Zmluvy o Euratome. Kapitola 3 Zmluvy o Euratome sa používala predovšetkým na účely ochrany pred žiarením, kým Európsky súdny dvor nezistil prirodzené spojenie medzi ochranou pred žiarením a jadrovou bezpečnosťou, na jednej strane, a právomocami Spoločenstva v oblasti jadrovej bezpečnosti, na strane druhej (vo svojom rozsudku vo veci C-29/99 Komisia Európskych spoločenstiev proti Rade Európskej únie (vec C-29/99). , tento súd konštatoval, že „v záujme vymedzenia právomocí Spoločenstva je nevhodné umelo rozlišovať medzi ochranou zdravia širokej verejnosti a bezpečnosťou zdrojov ionizujúceho žiarenia“ .). V tomto rozsudku sa preto uznáva skutočnosť, že existujúce bezpečnostné normy, ktorých cieľom je chrániť zdravie pracovníkov a širokej verejnosti pred nebezpečenstvom vznikajúcim z ionizujúceho žiarenia, musia byť doplnené bezpečnostnými normami pre jadrové zariadenia. Technická právomoc vnútroštátnych orgánov zodpovedných za bezpečnosť nebránia Spoločenstvu, aby v tejto súvislosti s týmito otázkami vydávalo právne predpisy.[6]

Komisia Európskych spoločenstiev proti Rade Európskej únie (vec C-29/99).

4. Zdroje posudzovania vplyvu

Posúdením vplyvu sa aktualizuje posúdenie vplyvu z roku 2003, ktoré sa týkalo pôvodného návrhu v oblasti jadrovej bezpečnosti Zahrnuté v dok. KOM 2003/32 v konečnom znení. , a jeho technickým východiskom sú závery a odporúčania obsiahnuté v záverečnej správe WPNS dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf). , ktorú 13. decembra 2006 schválila pracovná skupina pre otázky atómu (WPAQ - Working Party on Atomic Questions) pri Rade a doplnila zisteniami správy podskupín WPNS dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ) . [7][8][9]

Zahrnuté v dok. KOM 2003/32 v konečnom znení.

dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

V tejto súvislosti by sa mal položiť osobitný dôraz na činnosť vykonávanú v rámci WENRA, teda organizácie, ktorá pozostáva z riaditeľov a vedúcich pracovníkov orgánov dozoru nad jadrovou energiou zo 17 európskych krajín Belgicko, Bulharsko, Česká republika, Fínsko, Francúzsko, Nemecko, Maďarsko, Taliansko, Litva, Holandsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španielsko, Švédsko, Švajčiarsko a Spojené kráľovstvo. , a ktorej členovia vymedzili mnoho spoločných referenčných úrovní pre jadrové reaktory s cieľom zosúladiť vnútroštátne požiadavky do roku 2010.[10]

Belgicko, Bulharsko, Česká republika, Fínsko, Francúzsko, Nemecko, Maďarsko, Taliansko, Litva, Holandsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španielsko, Švédsko, Švajčiarsko a Spojené kráľovstvo.

Po druhé, posúdenie vplyvov vychádza z povinností a požiadaviek Dohovoru MAAE o jadrovej bezpečnosti, ktorý predstavuje medzinárodne uznávanú platformu pre rozvoj v oblasti jadrovej bezpečnosti, a zo zásad obsiahnutých v základných bezpečnostných princípoch MAAE. Tento dohovor neobsahuje podrobné technické pravidlá; zavádza však presný právny rámec zameraný na sústavné zlepšovanie bezpečnosti. Euratom a všetky členské štáty EÚ sú zmluvnými stranami Dohovoru o jadrovej bezpečnosti. Základné princípy MAAE predstavujú rámec praktických postupov, z ktorého vychádzajú vnútroštátne bezpečnostné požiadavky a na zdokonalenie ktorého členské štáty významne prispeli.

5. Možnosti politiky

Pri posudzovaní vplyvu sa zohľadňujú štyri voliteľné možnosti politiky :

– možnosť politiky 0 spočíva v zachovaní nezmenenej súčasnej situácie;

– možnosť politiky 1 predpokladá vypracovanie právnych predpisov Spoločenstva, v ktorých sa ustanovia spoločné bezpečnostné normy pre existujúce jadrové zariadenia;

– možnosť politiky 2 spočíva vo vypracovaní právnych predpisov Spoločenstva, ktorými sa ustanovuje spoločný rámec zameraný na dosiahnutie a udržanie vysokej jednotnej úrovne jadrovej bezpečnosti v celom Spoločenstve obnovením široko uznávaných zásad jadrovej bezpečnosti, pričom HLG vypracuje následné vykonávacie opatrenia;

– možnosť politiky 3 vychádza zo súboru medzinárodne uznávaných zásad jadrovej bezpečnosti (koncepcia navrhovaná možnosťou politiky 2) doplnených dodatočnými požiadavkami na bezpečnosť nových jadrových reaktorov, pričom členské štáty sú podnecované, aby tieto požiadavky vypracovávali v súlade so zásadou sústavného zlepšovania bezpečnosti a na základe úrovní bezpečnosti vypracovaných združením WENRA a v úzkej spolupráci s HLG zriadená rozhodnutím Komisie 2007/530/Euratom zo 17. júla 2007 (Ú. v. EÚ, L 195 , 27.7.2007). , zahŕňajúcou zástupcov dozorných a bezpečnostných orgánov zo všetkých členských štátov EÚ.[11]

zriadená rozhodnutím Komisie 2007/530/Euratom zo 17. júla 2007 (Ú. v. EÚ, L 195 , 27.7.2007).

6. Porovnanie možností – Navrhované opatrenie EÚ

Z posúdenia týchto možností vyplynulo, že najúčinnejším riešením na ustanovenie spoločného rámca Spoločenstva v oblasti jadrovej bezpečnosti je nakoniec riešenie predpokladané možnosťou 3 . Základný postoj k súčasnej navrhovanej revidovanej smernici je teda taký, že Spoločenstvo ustanoví len súbor spoločných zásad v oblasti jadrovej bezpečnosti, ktoré sú už zahrnuté v Dohovore MAAE o jadrovej bezpečnosti (posilnenie úlohy dozorných orgánov, primárna zodpovednosť držiteľa licencie za bezpečnosť pod kontrolou dozorného orgánu, zvýšenie nezávislosti dozorného orgánu, zaistenie vysokej úrovne transparentnosti v otázkach týkajúcich sa bezpečnosti jadrových zariadení, zavádzanie systémov riadenia, dostupnosť odborných posudkov v oblasti jadrovej bezpečnosti, priorita bezpečnosti), doplnený dodatočnými požiadavkami na bezpečnosť jadrových reaktorov a členské štáty sú povzbudzované, aby tieto požiadavky rozvíjali v súlade so zásadou sústavného zlepšovania bezpečnosti na základe úrovní bezpečnosti, vypracovaných združením WENRA a v úzkej spolupráci s HLG. Na základe desiatich zásad pre dozor nad jadrovou bezpečnosťou, ktoré prijala, sa HLG stane ústredným miestom spolupráce dozorných orgánov zodpovedných za bezpečnosť jadrových zariadení v členských štátoch a bude prispievať k vypracovaniu úniového rámca pre jadrovú bezpečnosť.

Členské štáty sú povinné dodržiavať základné bezpečnostné princípy MAAE, ako aj záväzky a požiadavky začlenené do Dohovoru o jadrovej bezpečnosti.

7. Pridaná hodnota

Pri obnovenom záujme o jadrovú energetiku v Európe a inde je dôležité zachovať vysoký stupeň jadrovej bezpečnosti v EÚ, ustanoviť súbor záväzných pravidiel a spoločných bezpečnostných noriem EÚ. Nedávne oznámenie o výstavbe nových jadrových elektrární v EÚ vedie k tomu, že pravidlá konvergencie na úrovni EÚ sú dokonca potrebnejšie, aby sa podporilo úsilie členských štátov o harmonizáciu bezpečnostných postupov. Napriek existencii cezhraničných rizík pri prevádzkovaní jadrových zariadení sa v minulosti vyskytovala medzi krajinami len obmedzená normalizácia.

V tomto rámci základná pridaná hodnota zvolenej možnosti politiky spočíva v tom, že záväzný legislatívny rámec EÚ vymedzujúci základné povinnosti a všeobecné zásady týkajúce sa bezpečnosti jadrových zariadení povedie k dosiahnutiu cieľa, ktorý spočíva v dosiahnutí, udržaní a sústavnom zlepšovaní jadrovej bezpečnosti v Spoločenstve, čo je výsledok, ktorý by nebolo možné rovnako účinne dosiahnuť len na vnútroštátnej úrovni. Táto koncepcia jej nesporne výhodná, lebo zvyšuje istotu dozoru na úrovni Spoločenstva. V dôsledku toho má Euratom v rámci inštitucionálnych ustanovení Zmluvy o Euratome svoje vlastné mechanizmy na zaistenie súladu vnútroštátnych zákonov členských štátov s ustanoveniami smernice, a teda plní svoju úlohu zaručenia správneho uplatňovania acquis Spoločenstva. Navyše treba zdôrazniť, že právnymi predpismi EÚ sa prideľujú práva a povinnosti nielen orgánom z každého členského štátu, ale aj jednotlivým osobám a podnikom. Orgány v každom členskom štáte sú zodpovedné za implementáciu právnych predpisov EÚ do vnútroštátnych zákonov a za ich správne presadzovanie a musia zaručiť práva občanov podľa týchto zákonov.

Bez právneho rámca EÚ bude pre členské štáty platný Dohovor MAAE o jadrovej bezpečnosti. No členstvo v Dohovore MAAE o jadrovej bezpečnosti má len dobrovoľný charakter, pretože tento dohovor predstavuje stimulačný nástroj, a preto nemôže zahŕňať sankcie za nedodržiavanie. Dohovor nie je vypracovaný tak, aby prostredníctvom kontroly a sankcií zaisťoval, že zmluvné strany splnia svoje záväzky, ale sa zakladá na ich spoločnom záujme o dosiahnutie vyšších úrovní bezpečnosti, ktorý sa bude rozvíjať a propagovať prostredníctvom pravidelných stretnutí zmluvných strán. S členstvom v tomto dohovore sú spojené dva základné záväzky každej zmluvnej strany: pripraviť a sprístupniť národnú správu na preskúmanie a predložiť svoju národnú správu ostatným zmluvným stranám na vzájomnú kontrolu.

Pri príprave právnych predpisov EÚ na základe zásad Dohovoru o jadrovej bezpečnosti a s plným využitím práce v oblasti bezpečnosti, ktorú MAAE vykonala pri vymedzovaní základných bezpečnostných princípov, sa uznáva hodnota medzinárodného pokroku v oblasti jadrovej bezpečnosti a európskej občianskej spoločnosti je ponúknutá príležitosť aktívnejšie sa angažovať v tejto oblasti.

Napokon cieľom návrhu je takisto posilniť úlohu a nezávislosť vnútroštátnych dozorných orgánov, a teda návrh vychádza skôr z ich kompetencií, než aby vytváral prístup spočívajúci v postupe zhora nadol, ako v pôvodnom návrhu o jadrovej bezpečnosti. Návrh takisto posilňuje úlohu vnútroštátnych orgánov pri vykonávaní dohodnutých opatrení, teda riešenie, ktoré je v plnom súlade so zásadou subsidiarity.

8. Subsidiarita

Členské štáty EÚ už zaviedli opatrenia, ktoré im umožňujú dosiahnuť vysokú úroveň jadrovej bezpečnosti v rámci EÚ. Vzhľadom na rozdielne historické východiská, právne rámce, typ a počet reaktorov a rozdielne koncepcie dozoru však neboli doteraz v oblasti jadrovej bezpečnosti ustanovené spoločné pravidlá, ktoré by sa mali uplatňovať v celom Spoločenstve, hoci by to viedlo k ďalšiemu zlepšeniu jadrovej bezpečnosti, čo nie je možné dosiahnuť výlučne na vnútroštátnej úrovni.

Novým návrhom sa prístup zhora nadol v návrhu z rokov 2003/2004 mení na prístup zdola nahor, pretože v prípade bezpečnosti nových reaktorov na výrobu jadrovej energie sú členské štáty povzbudzované, aby vypracovali dodatočné požiadavky na bezpečnosť, a to v súlade so zásadou sústavného zlepšovania bezpečnosti na základe úrovní bezpečnosti vypracovaných združením WENRA a v úzkej spolupráci s SVÚ. Okrem toho členské štáty si ponechávajú právo uložiť na vnútroštátnej úrovni prísnejšie bezpečnostné opatrenia než sú opatrenia ustanovené v právnom rámci Spoločenstva.

Po druhé, na úrovni navrhovaných zásad je revidovaná smernica ukotvená v právomoci dozorných orgánov členských štátov, ako aj v medzinárodne prijímaných zásadách Dohovoru o jadrovej bezpečnosti a základných princípoch MAAE, takže nepredstavuje pre orgány členských štátov ďalšiu záťaž.

Záväzné právne predpisy EÚ takisto poskytujú právnu istotu, lebo občanom otvárajú možnosť obrátiť sa na európske inštitúcie v prípade, keď sa v súvislosti s jadrovou energiou nebudú cítiť bezpečne.

Treba sa okrem toho zmieniť o tom, že v novom návrhu sa v plnej miere zohľadňujú názory členských štátov vyjadrené počas skúmania balíka z rokov 2003/2004, pretože sa oddeľuje bezpečnosť od jadrového odpadu a finančných otázok a upúšťa sa od myšlienky vytvoriť orgán Spoločenstva pozostávajúci z bezpečnostných inšpektorov a zodpovednosť za dohľad nad jadrovou bezpečnosťou sa ponecháva výhradne na vnútroštátnych dozorných orgánoch.

9. Monitorovanie a hodnotenie

Ukazovatele pokroku v plnení cieľov sa stanovia na úrovni členských štátov.

10. Záver

V rámci uvedených úvah sa ukazuje, že zvolená možnosť politiky predstavuje uprednostňovaný prístup, pretože je najprínosnejšia z hľadiska technického, ekonomického a bezpečnostného, a to tým, že presahuje úroveň zásad a skutočne sa snaží povzbudiť členské štáty, aby vymedzili dodatočné bezpečnostné požiadavky.

[1] Počiatočný návrh Komisie z roku 2003 (referenčný dok. KOM 2003/32 v konečnom znení) a revidované znenie z roku 2004 [referenčný dok. KOM(2004)526 v konečnom znení].

[2] IAEA INFCIRC 449 z 5. júla 1994

[3] Základné bezpečnostné princípy MAAE: Základné zásady bezpečnosti, Séria bezpečnostných noriem MAAE č. SF-1 (2006) [Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006)]

[4] Najnovšími sú Maldeikisova správa pri príležitosti 50 rokov Zmluvy o Euratome (referenčný dok. A6-0129/2007) a Reulova správa o konvenčných zdrojoch energie (referenčný dok. A6-0348/2007).

[5] Osobitné vydanie Eurobarometra č. 271 „Európania a jadrová bezpečnosť“, terénna práca, október – november 2006, uverejnené vo februári 2007. http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

[6] Komisia Európskych spoločenstiev proti Rade Európskej únie (vec C-29/99).

[7] Zahrnuté v dok. KOM 2003/32 v konečnom znení.

[8] dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

[9] dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

[10] Belgicko, Bulharsko, Česká republika, Fínsko, Francúzsko, Nemecko, Maďarsko, Taliansko, Litva, Holandsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španielsko, Švédsko, Švajčiarsko a Spojené kráľovstvo.

[11] zriadená rozhodnutím Komisie 2007/530/Euratom zo 17. júla 2007 (Ú. v. EÚ, L 195 , 27.7.2007).

SL

(...PICT...)|KOMISIJA EVROPSKIH SKUPNOSTI |

Bruselj, 26.11.2008

SEC(2008) 2893

DELOVNI DOKUMENT SLUŽB KOMISIJE

Spremni dokument k Predlog DIREKTIVA SVETA (Euratom) o vzpostavitvi okvira Skupnosti za jedrsko varnost POVZETEK OCENE UČINKA

{COM(2008) 790 konč. } {SEC(2008) 2892}

1. Posvetovanja in strokovno znanje

Ocena učinka zadeva točko načrtovanega dnevnega reda 2008/TREN/003 – Spremenjeni zakonodajni predlog o jedrski varnosti. Priložena je osnutku spremenjene direktive o vzpostavitvi okvira Skupnosti za jedrsko varnost, katerega cilj je ponovno začeti postopek za vzpostavitev skupnega okvira EU za jedrsko varnost ter ki bi nadomestil predlog direktive o določitvi osnovnih obveznosti in splošnih načel o varnosti jedrskih objektov Prvotni predlog Komisije iz leta 2003 (referenčni dok. COM(2003) 32 konč.) in spremenjena različica iz leta 2004 (referenčni dok. COM(2004)526 konč.). , ki ga je Komisija predložila leta 2003.[1]

Prvotni predlog Komisije iz leta 2003 (referenčni dok. COM(2003) 32 konč.) in spremenjena različica iz leta 2004 (referenčni dok. COM(2004)526 konč.).

Ta novi predlog je rezultat obsežnega in dolgotrajnega postopka posvetovanja, ki se je začel leta 2004 med irskim predsedovanjem Svetu. Pozneje so to vprašanje nadalje obravnavali delovna skupina Sveta za jedrsko varnost (WPNS), skupina na visoki ravni za jedrsko varnost in ravnanje z jedrskimi odpadki ter Evropski forum za jedrsko energijo.

Postopek posvetovanja, ki se je začel leta 2004, je vodil k temeljitemu pregledu pristopa iz predloga Direktive o varnosti iz leta 2004, ki mu je takrat nasprotovala manjšina držav članic, ki lahko prepreči sprejetje odločitve. Glavni argumenti so bili preveč podrobna določitev zavezujoče zakonodaje in dvomi v to, ali bi bil predlog v celoti v skladu z načelom subsidiarnosti.

Spremenjeni zakonodajni predlog o jedrski varnosti nadgrajuje: a) tehnično delo Združenja zahodnoevropskih upravnih organov za jedrsko varnost (WENRA), ki je bilo za obstoječe jedrske objekte zaključeno leta 2006, ob sodelovanju vseh evropskih upravnih organov za jedrsko varnost; b) načelo, da lahko le močni in neodvisni upravni organi zagotavljajo neprekinjeno varno delovanje jedrskih elektrarn v EU; c) vključitev načel glavnih mednarodnih instrumentov, ki so na voljo, v evropsko zakonodajo, in sicer Konvencije o jedrski varnosti IAEA INFCIRC 449, 5.7.1994. in dela na področju varnosti, ki ga opravlja Mednarodna agencija za atomsko energijo (IAEA), zlasti njenih temeljnih varnostnih načel Temeljna varnostna načela IAEA, varnostni standardi IAEA, serija št. SF-1 (2006). . Poleg tega je bilo na podlagi delovanja različnih strokovnih skupin, ki se ukvarjajo z vprašanji jedrske varnosti, zagotovljeno tehnično ozadje, ki podpira osnovna načela, predlagana v osnutku spremenjene direktive o vzpostavitvi okvira Skupnosti za jedrsko varnost. [2][3]

IAEA INFCIRC 449, 5.7.1994.

Temeljna varnostna načela IAEA, varnostni standardi IAEA, serija št. SF-1 (2006).

Evropski parlament je vedno podpiral oblikovanje evropske zakonodaje o jedrski varnosti, ki bi določila referenčne ravni, kar dokazujejo njegova poročila iz preteklih let Zadnji poročili sta bili Maldeikisovo poročilo ob 50. obletnici pogodbe Euratom (referenčni dok. A6-0129/2007) ter Reulovo poročilo o konvencionalnih virih energije (referenčni dok. A6-0348/2007). . Poleg tega je iz sklepov drugega srečanja Evropskega foruma za jedrsko energijo razvidno, da industrija zdaj odločno podpira zakonodajo EU o jedrski varnosti. [4]

Zadnji poročili sta bili Maldeikisovo poročilo ob 50. obletnici pogodbe Euratom (referenčni dok. A6-0129/2007) ter Reulovo poročilo o konvencionalnih virih energije (referenčni dok. A6-0348/2007).

Za dokončanje ocene učinka je bila tudi vzpostavljena usmerjevalna skupina, ki vključuje predstavnike vseh zainteresiranih služb Komisije.

Osnutek ocene učinka je bil predložen za ocenjevanje Odboru za oceno učinka, ki je 9. septembra 2008 objavil prvotno mnenje, 14. oktobra 2008 pa končno mnenje o ponovno predloženem spremenjenem dokumentu. Končne pripombe Odbora za oceno učinka so se v celoti upoštevale.

2. Opredelitev problema

Zaradi obnovljenega zanimanja za jedrsko energijo, ki so ga izrazile številne države članice, z možnostjo več podaljšanj življenjske dobe objektov in novih gradenj je čas za pripravo tega spremenjenega predloga še posebej primeren. Jasno je, da se posledice radioloških nesreč ne ustavijo na mejah ter ne vplivajo le na zdravje delavcev in državljanov na splošno, ampak imajo obsežne gospodarske posledice za industrijo proizvodnje energije. Ker je zaščita prebivalstva EU eden od glavnih ciljev politike EU, bi pravni okvir, katerega cilji so doseganje, ohranjanje in stalno izboljševanje jedrske varnosti in njene ureditve v Skupnosti ter krepitev vloge upravnih organov držav članic, ustvaril dodatno raven jamstva za prebivalstvo v EU.

Strinjanje javnosti je pogoj za nadaljnji razvoj jedrske energije in Skupnost je bila do zdaj dosledno dejavna pri spodbujanju jedrske varnosti, ker še ni pravnega okvira Skupnosti za vzpostavitev skupnih varnostnih standardov za nove in obstoječe jedrske objekte v EU. Vendar mora Skupnost ustrezno odgovoriti na zaskrbljenost evropskih državljanov v zvezi z varnostjo jedrskih objektov. Eden od glavnih zaključkov raziskave v zvezi z jedrsko varnostjo iz leta 2007 Posebna izdaja Eurobarometra št. 271 „Evropski državljani in jedrska varnost“, raziskava izvedena oktobra in novembra 2006 ter objavljena februarja 2007: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf. je bil, da evropski državljani kljub precej dobri povprečni seznanjenosti z jedrskimi vprašanji, zlasti o tem, ali v njihovih državah so jedrske elektrarne ali jih ni, menijo, da ne poznajo vprašanja jedrske varnosti (med 56 % in 90 %).[5]

Posebna izdaja Eurobarometra št. 271 „Evropski državljani in jedrska varnost“, raziskava izvedena oktobra in novembra 2006 ter objavljena februarja 2007: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

3. Pravica EU do ukrepanja

Pristojnost Skupnosti za določitev temeljnih varnostnih standardov na ravni EU izrecno ureja Pogodba Euratom. Člen 2(b) Pogodbe določa: „ Za uresničitev svoje naloge Skupnost v skladu s to pogodbo [...] postavlja enotne varnostne standarde za varovanje zdravja delavcev in prebivalstva ter zagotavlja njihovo uporabo “. Poglavje 3 v naslovu 2 „Varovanje zdravja“ določa več natančnih določb za vzpostavitev, uveljavitev in uporabo temeljnih standardov iz člena 2(b) Pogodbe Euratom. Poglavje 3 Pogodbe Euratom se je uporabljalo zlasti za namene zaščite pred sevanjem, dokler ni Sodišče Evropskih skupnosti priznalo notranje vezi med zaščito pred sevanjem in jedrsko varnostjo ter pristojnost Skupnosti na področju jedrske varnosti (v svoji sodbi v zadevi C-29/99 Komisija Evropskih skupnosti proti Svetu Evropske unije, (Primer C-29/99). je Sodišče navedlo, da “ za opredelitev pristojnosti Skupnosti ni primerno določiti umetnega razlikovanja med varovanjem zdravja prebivalstva in varnostjo virov ionizirajočega sevanja “). Ta sodba torej priznava dejstvo, da je treba veljavne varnostne standarde, katerih cilj je varovanje zdravja delavcev in splošne javnosti pred nevarnostmi zaradi ionizirajočega sevanja, dopolniti z varnostnimi standardi za jedrske objekte. Tehnična pristojnost nacionalnih organov, ki so odgovorni za varnost, ne izključuje zakonodajnega dela Skupnosti na tem področju.[6]

Komisija Evropskih skupnosti proti Svetu Evropske unije, (Primer C-29/99).

4. Viri ocene učinka

Ocena učinka posodablja oceno učinka iz leta 2003 v zvezi s prvotnim predlogom o jedrski varnosti Vključeno v dokument COM(2003) 32 konč. , pri čemer so tehnična podlaga zaključki in priporočila iz končnega poročila delovne skupine Sveta za jedrsko varnost Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf). , ki ga je 13. decembra 2006 potrdila delovna skupina Sveta za jedrska vprašanja in ki je bilo dopolnjeno z ugotovitvami iz poročil podskupin delovne skupine Sveta za jedrsko varnost Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ). . [7][8][9]

Vključeno v dokument COM(2003) 32 konč.

Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

V tem smislu je treba poseben poudarek nameniti dejavnosti v okviru Združenja zahodnoevropskih upravnih organov za jedrsko varnost, tj. organizacije, ki vključuje voditelje in višje uradnike upravnih organov za jedrsko varnost iz 17 držav članic Belgija, Bolgarija, Češka, Finska, Francija, Nemčija, Madžarska, Italija, Litva, Nizozemska, Romunija, Slovaška, Slovenija, Španija, Švedska, Švica in Združeno kraljestvo. ter člani katere so opredelili več skupnih varnostnih referenčnih ravni za jedrske reaktorje za uskladitev nacionalnih zahtev do leta 2010.[10]

Belgija, Bolgarija, Češka, Finska, Francija, Nemčija, Madžarska, Italija, Litva, Nizozemska, Romunija, Slovaška, Slovenija, Španija, Švedska, Švica in Združeno kraljestvo.

Drugič, ocena učinka temelji na obveznostih in zahtevah iz Konvencije IAEA o jedrski varnosti, ki je mednarodno priznana platforma za razvoj jedrske varnosti, ter na temeljnih varnostnih načelih IAEA. Ta konvencija ne vključuje podrobnih tehničnih predpisov, vendar določa natančen pravni okvir, katerega cilj je stalno izboljševanje varnosti. Euratom in vse države članice EU so pogodbenice Konvencije o jedrski varnosti. Temeljna načela IAEA sestavljajo okvir praks, na katerih temeljijo nacionalne varnostne zahteve ter k izboljšanju katerih so države članice veliko prispevale.

5. Možne politike

Ocena učinka obravnava štiri možnosti politike :

– pri možni politiki št. 0 se ohrani nespremenjen sedanji položaj;

– pri možni politiki št. 1 se predvideva priprava zakonodaje Skupnosti o vzpostavitvi skupnih varnostnih standardov za obstoječe jedrske objekte;

– možna politika št. 2 vključuje pripravo zakonodaje Skupnosti, ki vzpostavlja le skupen okvir, katerega cilj je doseganje in vzdrževanje visoke enotne ravni jedrske varnosti v Skupnosti s sklicevanjem na široko priznana načela jedrske varnosti, poznejše izvedbene ukrepe pa bo pripravila skupina na visoki ravni;

– možna politika št. 3 temelji na sklopu mednarodno priznanih načel jedrske varnosti (pristop, ki se predlaga v okviru možne politike št. 2), dopolnjenih z dodatnimi varnostnimi zahtevami za nove jedrske reaktorje, pri čemer se države članice spodbuja k razvoju takšnih zahtev v skladu z načelom stalnega izboljševanja varnosti in na podlagi varnostnih ravnih, razvitih v Združenju zahodnoevropskih upravnih organov za jedrsko varnost in v tesnem sodelovanju s skupino na visoki ravni Ustanovljena s Sklepom Komisije 2007/530/Euratom z dne 17. julija 2007 (UL L 195, 27.7.2007). , ki jo sestavljajo visoki predstavniki upravnih in varnostnih organov iz vseh držav članic EU.[11]

Ustanovljena s Sklepom Komisije 2007/530/Euratom z dne 17. julija 2007 (UL L 195, 27.7.2007).

6. Primerjava možnh politik –Predlog za ukrepanje EU

Pri oceni možnih politik se je pokazalo, da je najbolj učinkovita rešitev za vzpostavitev okvira Skupnosti za jedrsko varnost tista, ki je predvidena v možni politiki št. 3 . Temeljni pristop sedanjega predloga spremenjene direktive je torej, da Skupnost določi le sklop skupnih načel na področju jedrske varnosti, ki so že vključena v Konvencijo IAEA o jedrski varnosti (krepitev vloge nacionalnih upravnih organov, primarna odgovornost imetnika dovoljenja za varnost pod nadzorom upravnega organa, krepitev neodvisnosti upravnega organa, zagotavljanje visoke ravni preglednosti v zvezi z vprašanji varnosti jedrskih objektov, izvajanje sistemov za upravljanje, redni varnostni pregledi, razpoložljivost strokovnega znanja s področja jedrske varnosti, prednostni položaj varnosti), ter jih dopolni z dodatnimi varnostnimi zahtevami za nove jedrske reaktorje, pri čemer se države članice spodbuja k razvoju takšnih zahtev v skladu z načelom stalnega izboljševanja varnosti ter na podlagi varnostnih ravni, razvitih v Združenju zahodnoevropskih upravnih organov za jedrsko varnost in v tesnem sodelovanju s skupino na visoki ravni. Na podlagi desetih načel za ureditev jedrske varnosti, ki jih je sprejela skupina na visoki ravni, bo ta skupina postala osrednja točka za sodelovanje med upravnimi organi, ki so zadolženi za varnost jedrskih objektov v državah članicah, in bo prispevala k razvoju okvira EU za jedrsko varnost.

Države članice morajo spoštovati temeljna varnostna načela IAEA ter obveznosti in zahteve, ki jih določa Konvencija o jedrski varnosti.

7. Dodana vrednost

Zaradi obnovljenega zanimanja za jedrsko energijo v Evropi in drugje je pomembno ohraniti visoko raven jedrske varnosti v EU ter vzpostaviti sklop zavezujočih predpisov in skupnih varnostnih standardov EU. Z nedavno napovedjo novih gradenj jedrskih elektrarn so pravila o zbliževanju na ravni Skupnosti postala še bolj nujna za podporo državam članicam pri njihovem prizadevanju za uskladitev varnostnih praks. Kljub čezmejnemu tveganju pri obratovanju jedrskih objektov je bila standardizacija med državami v preteklosti le omejena.

V tem okviru bi temeljna dodana vrednost izbrane možne politike pomenila, da bi zavezujoči zakonodajni okvir EU, ki opredeljuje osnovne obveznosti in splošna načela v zvezi z varnostjo jedrskih objektov, pripomogel k uresničevanju cilja doseganja, ohranjanja in stalnega izboljševanja jedrske varnosti po vsej Skupnosti, česar na nacionalni ravni ne bi bilo mogoče tako učinkovito doseči. Ta pristop pomeni tudi jasno prednost zaradi večje gotovosti ureditve na ravni Skupnosti. Zato ima Euratom na podlagi institucionalnih določb Pogodbe Euratom lastne mehanizme za zagotovitev usklajenosti nacionalnih zakonodaj držav članic z določbami direktive in tako izvaja svojo vlogo zagotavljanja pravilne uporabe pravnega reda Skupnosti. Poleg tega je treba poudariti, da zakonodaja EU pravic in obveznosti ne določa le za organe iz vsake države članice, ampak tudi za posameznike in podjetja. Organi v vsaki državi članici so odgovorni za prenos zakonodaje EU v nacionalno zakonodajo in njeno pravilno izvajanje, pri čemer morajo zagotoviti pravice državljanov na podlagi te zakonodaje.

Brez pravnega okvira EU bi se Konvencija IAEA o jedrski varnosti uporabljala za države članice. Vendar je članstvo v Konvenciji IAEA o jedrski varnosti le prostovoljno, ker je ta konvencija spodbujevalni instrument in kot tak ne more vključevati sankcij za kršitve. Konvencija ni namenjena zagotavljanju tega, da pogodbenice spoštujejo obveznosti, z nadzorom in sankcijami, ampak temelji na njihovem skupnem interesu za doseganje višje ravni varnosti, kar se razvija in spodbuja na rednih srečanjih pogodbenic. Članstvo za vsako pogodbenico pomeni dve osnovni obveznosti, in sicer da pripravi nacionalno poročilo in ga predloži za pregled ter svoje nacionalno poročilo da na voljo drugim pogodbenicam za medsebojni strokovni pregled.

Pri pripravi zakonodaje EU na podlagi načel iz Konvencije o jedrski varnosti in ob čim večji vključitvi dela, ki ga je IAEA že izvedla na področju varnosti z opredelitvijo temeljnih varnostnih načel, se priznava vrednost mednarodnega napredka na področju jedrske varnosti in evropski civilni družbi omogoča, da se bolje vključi na to področje.

Predlog je namenjen tudi krepitvi vloge in neodvisnosti nacionalnih upravnih organov, s čimer nadgrajuje njihove pristojnosti in ne ustvarja pristopa od zgoraj navzdol kot prvotni predlog o jedrski varnosti. Krepi tudi vlogo nacionalnih organov pri izvajanju dogovorjenih ukrepov, kar je rešitev, ki je v celoti v skladu z načelom subsidiarnosti.

8. Subsidiarnost

Države članice EU so že uvedle ukrepe, ki jim omogočajo doseganje visoke ravni jedrske varnosti znotraj EU. Vendar zaradi različnih zgodovinskih ozadij, pravnih okvirov, tipa in števila reaktorjev ter različnih pristopov k urejanju do zdaj še niso bila določena skupna pravila na področju jedrske varnosti za celotno Skupnost, čeprav bi to dodatno izboljšalo jedrsko varnost, česar ni mogoče doseči izključno na nacionalni ravni.

Novi predlog pristop od zgoraj navzdol iz predloga v obdobju 2003–2004 spreminja v pristop od spodaj navzgor, ker se države članice spodbuja, da za varnost novih jedrskih reaktorjev razvijejo dodatne varnostne zahteve v skladu s stalnim izboljševanjem varnosti na podlagi varnostnih ravni, razvitih v Združenju zahodnoevropskih upravnih organov za jedrsko varnost in v tesnem sodelovanju s skupino na visoki ravni. Poleg tega države članice ohranijo pravico, da na nacionalni ravni uvedejo strožje varnostne ukrepe, kot so določeni v pravnem okviru Skupnosti.

Drugič, na ravni predlaganih načel spremenjena Direktiva temelji na pristojnosti upravnih organov držav članic ter mednarodno sprejetih načelih Konvencije o jedrski varnosti in temeljnih varnostnih načelih IAEA, s čimer ne povzroča nobenega dodatnega bremena za organe držav članic.

Zavezujoča zakonodaja EU zagotavlja tudi pravno varnost z ustvarjanjem možnosti za državljane, da stopijo v stik z evropskimi institucijami, če se ne počutijo varne v zvezi z jedrsko energijo.

Poleg tega je treba omeniti, da novi predlog v celoti upošteva stališča držav članic, izražena med pregledom paketa iz obdobja 2003–2004, saj varnost ločuje od vprašanja jedrskih odpadkov in finančnih vprašanj ter odpravlja zamisel o vzpostavitvi organa Skupnosti za pregled varnosti, pri čemer odgovornost za nadzor jedrske varnosti prepušča le nacionalnim upravnim organom.

9. Spremljanje in vrednotenje

Kazalniki napredka pri doseganju ciljev se bodo določili na ravni držav članic.

10. Sklepna ugotovitev

Glede na navedene ugotovitve se zdi izbrana možnost politike najprimernejši pristop, ker zagotavlja največ tehničnih, gospodarskih in varnostnih koristi, saj presega raven načel in države članice dejansko spodbuja k opredelitvi dodatnih varnostnih zahtev.

[1] Prvotni predlog Komisije iz leta 2003 (referenčni dok. COM(2003) 32 konč.) in spremenjena različica iz leta 2004 (referenčni dok. COM(2004)526 konč.).

[2] IAEA INFCIRC 449, 5.7.1994.

[3] Temeljna varnostna načela IAEA, varnostni standardi IAEA, serija št. SF-1 (2006).

[4] Zadnji poročili sta bili Maldeikisovo poročilo ob 50. obletnici pogodbe Euratom (referenčni dok. A6-0129/2007) ter Reulovo poročilo o konvencionalnih virih energije (referenčni dok. A6-0348/2007).

[5] Posebna izdaja Eurobarometra št. 271 „Evropski državljani in jedrska varnost“, raziskava izvedena oktobra in novembra 2006 ter objavljena februarja 2007: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

[6] Komisija Evropskih skupnosti proti Svetu Evropske unije, (Primer C-29/99).

[7] Vključeno v dokument COM(2003) 32 konč.

[8] Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

[9] Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

[10] Belgija, Bolgarija, Češka, Finska, Francija, Nemčija, Madžarska, Italija, Litva, Nizozemska, Romunija, Slovaška, Slovenija, Španija, Švedska, Švica in Združeno kraljestvo.

[11] Ustanovljena s Sklepom Komisije 2007/530/Euratom z dne 17. julija 2007 (UL L 195, 27.7.2007).

RO

(...PICT...)|COMISIA COMUNITĂȚILOR EUROPENE|

Bruxelles, 26.11.2008

SEC(2008) 2893

DOCUMENT DE LUCRU AL SERVICIILOR COMISIEI

Document de însoțire pentru Propunerea de DIRECTIVĂ A CONSILIULUI (Euratom) privind instituirea cadrului comunitar pentru securitatea nucleară REZUMATUL EVALUĂRII IMPACTULUI

{COM(2008) 790 final} {SEC(2008) 2892}

1. Consultare și expertiză

Evaluarea impactului este legată de elementul aflat în programul de lucru la poziția 2008/TREN/003 - Revised legislative proposal on nuclear safety. Evaluarea însoțește propunerea de Directivă revizuită privind instituirea cadrului comunitar pentru securitatea nucleară, care își propune să relanseze procesul de instituire a unui cadru comun la nivelul UE pentru securitatea nucleară, prin înlocuirea propunerii de Directivă de stabilire a obligațiilor de bază și a principiilor generale privind securitatea instalațiilor nucleare Propunerea inițială a Comisiei (document de referință - COM 2003/32 final) și versiunea revizuită din 2004 [document de referință - COM (2004)526 final]. , prezentată de Comisie în 2003. [1]

Propunerea inițială a Comisiei (document de referință - COM 2003/32 final) și versiunea revizuită din 2004 [document de referință - COM (2004)526 final].

Această nouă propunere este rezultatul unui proces de consultare continuă și extensivă, inițiat în 2004 în cursul Președinției irlandeze a Consiliului. Ulterior, Grupul de lucru al Consiliului privind securitatea nucleară (WPNS), Grupul la nivel înalt pentru securitatea nucleară și gestionarea deșeurilor (HLG) și Forumul european pentru energie nucleară au continuat activitatea pe această temă.

Procesul de consultare, care a început în 2004, a condus la examinarea amănunțită a abordării pe care s-a bazat propunerea din 2004 de directivă în domeniul securității nucleare, care la momentul respectiv s-a confruntat cu o minoritate de blocaj. Argumentele principale în acest sens au fost dispozițiile prea detaliate pentru o legislație obligatorie, precum și îndoielile cu privire la măsura în care propunerea respecta principiul subsidiarității.

Propunerea legislativă revizuită privind securitatea nucleară se bazează pe: a) studiile tehnice ale Asociației Autorităților Naționale de Reglementare din Europa Occidentală (WENRA), finalizate în 2006 pentru instalațiile nucleare existente, cu participarea tuturor autorităților europene de reglementare în domeniul securității nucleare; b) principiul că numai autorități de reglementare puternice și independente pot asigura pe mai departe exploatarea în condiții de siguranță a centralelor nuclearo-electrice din UE; c) consacrarea în legislația comunitară a principiilor cuprinse în principalele instrumente internaționale disponibile, cum sunt Convenția privind securitatea nucleară (CNS) IAEA INFCIRC 449 din 5 iulie 1994. , încheiată sub auspiciile Agenției Internaționale pentru Energie Atomică, și activitățile în domeniul securității desfășurate de AIEA, în special în legătură cu principiile fundamentale de securitate IAEA Safety Fundamentals : Fundamental safety principles (Elemente fundamentale de securitate ale AIEA: Principii fundamentale de securitate ), IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006). . În plus, informațiile tehnice disponibile care vin în sprijinul principiilor propuse în directiva revizuită privind instituirea cadrului comunitar pentru securitatea nucleară au fost rezultatul activității diferitelor grupuri de experți în materie de securitate nucleară. [2][3]

IAEA INFCIRC 449 din 5 iulie 1994.

IAEA Safety Fundamentals : Fundamental safety principles (Elemente fundamentale de securitate ale AIEA: Principii fundamentale de securitate ), IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

Parlamentul European a sprijinit în mod constant crearea unei legislații comunitare în domeniul securității nucleare care să stabilească niveluri de referință, astfel cum s-a ilustrat de-a lungul anilor în rapoartele parlamentare Raportul Maldeikis la aniversarea a 50 de ani de la intrarea în vigoare a Tratatului Euratom (document de referință –A6-0129/2007) și Raportul Reul asupra energiilor convenționale (document de referință – A6-0348/2007). . În plus, după cum reiese din Concluziile celui de-al doilea Forum european pentru energia nucleară, industria este, în prezent, un partizan convins al legislației comunitare în domeniul securității nucleare. [4]

Raportul Maldeikis la aniversarea a 50 de ani de la intrarea în vigoare a Tratatului Euratom (document de referință –A6-0129/2007) și Raportul Reul asupra energiilor convenționale (document de referință – A6-0348/2007).

În final, în scopul finalizării evaluării impactului, a fost creat un grup director, reunind reprezentanți ai tuturor serviciilor implicate ale Comisiei.

Proiectul evaluării impactului a fost prezentat comitetului de evaluare a impactului ( Impact Assessment Board ), care a emis un aviz preliminar la 9 septembrie 2008, urmat de avizul final la 14 octombrie 2008, pe baza documentului revizuit prezentat. Comentariile finale ale comitetului au fost integral luate în considerare.

2. Definirea problemei

Interesul reînnoit pentru energia nucleară exprimat de un număr de state membre, cu perspectiva extinderii duratei de viață a numeroase centrale și a construirii de centrale noi, face ca momentul ales pentru prezentarea propunerii revizuite să fie deosebit de potrivit. Este evident că efectele incidentelor radiologice nu se opresc la frontiere, având atât consecințe potențiale pentru sănătatea lucrătorilor, a cetățenilor în general, cât și o gamă largă de implicații economice pentru industria producătoare de energie. Având în vedere că protecția populației UE reprezintă unul dintre principalele obiective politice ale UE, un cadru legal al cărui obiectiv este atingerea, menținerea și optimizarea securității nucleare și a reglementării sale pe teritoriul Comunității, precum și consolidarea rolului autorităților de reglementare din statele membre ar crea un nivel suplimentar de garanții pentru populația UE.

Acceptarea de către populație este o condiție prealabilă pentru dezvoltarea în continuare a energiei nucleare și până în prezent Comunitatea a fost deosebit de activă în promovarea securității nucleare, în condițiile în care nu există încă un cadru legal comunitar prin care să se instituie standarde comune de securitate pentru instalațiile nucleare existente sau cele noi din UE. Preocuparea cetățenilor europeni cu privire la securitatea instalațiilor nucleare trebuie abordată în mod corespunzător de către Comunitate. Una dintre concluziile principale ale sondajului din 2007 Eurobarometrul special nr. 271 "Europenii și securitatea nucleară", realizat în perioada octombrie-noiembrie 2006, publicat în februarie 2007, disponibil la adresa: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf cu privire la chestiuni legate de securitatea nucleară a fost aceea că, deși europenii au în medie un nivel relativ bun de cunoaștere a chestiunilor nucleare, în special privind existența sau nu în țările lor a unor centrale nucleare, aceștia nu sunt familiarizați cu aspectele legate de securitatea nucleară (între 56 % și 90 %).[5]

Eurobarometrul special nr. 271 "Europenii și securitatea nucleară", realizat în perioada octombrie-noiembrie 2006, publicat în februarie 2007, disponibil la adresa: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

3. Temeiul juridic pe care se bazează acțiunea la nivelul UE

Competența Comunității de stabilire a unor standarde de bază în domeniul securității la nivelul UE este reglementată explicit în Tratatul Euratom. Conform articolului 2 litera (b) din tratat, „pentru îndeplinirea misiunii sale în condițiile prevăzute în prezentul tratat, Comunitatea trebuie (…) să stabilească norme unitare de securitate pentru protecția sanitară a populației și a lucrătorilor și să vegheze la aplicarea acestora.” La Titlul II Capitolul 3 „Protecția sanitară” se prevăd o serie de dispoziții detaliate legate de stabilirea, intrarea în vigoare și aplicarea standardelor de bază menționate la articolul 2 litera (b) din Tratatul Euratom. Capitolul 3 din Tratatul Euratom a fost aplicat îndeosebi în ceea ce privește aspectele de radioprotecție până la recunoașterea de către Curtea Europeană de Justiție a legăturii intrinseci dintre radioprotecție și securitatea nucleară și competența Comunității în domeniul securității nucleare (în hotărârea sa în Cauza C - 29/99 Comisia Comunităților Europene/Consiliul Uniunii Europene (Cauza C-29/99). , Curtea a confirmat că „nu convine ca, în scopul definirii competențelor Comunității, să se facă o distincție artificială între protecția sănătății populației și securitatea surselor de radiații ionizante. ”). Astfel, hotărârea confirmă faptul că standardele de securitate existente menite să protejeze sănătatea lucrătorilor și a populației împotriva pericolelor asociate radiațiilor ionizante trebuie completate de standarde de securitate pentru instalațiile nucleare. Competențele tehnice ale autorităților naționale cu responsabilități în domeniul securității nucleare nu exclud legiferarea de către Comunitate în această privința.[6]

Comisia Comunităților Europene/Consiliul Uniunii Europene (Cauza C-29/99).

4. Sursele evaluării impactului

Evaluarea impactului actualizează evaluarea impactului realizată în 2003 cu privire la propunerea inițială privind securitatea nucleară Inclusă în documentul COM (2003) 32 final. , ale cărei informații tehnice de bază au fost concluziile și recomandările formulate în Raportul final al WPNS Documentul 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf). , aprobat de Grupul de lucru al Consiliului pentru Chestiuni Atomice (WPAQ) la 13 decembrie 2006 și completat de constatările din rapoartele subgrupurilor WPNS Documentele 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ) . [7][8][9]

Inclusă în documentul COM (2003) 32 final.

Documentul 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

Documentele 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

În acest context, un accent special trebuie pus pe activitatea desfășurată în cadrul WENRA, o organizație din care fac parte șefii și funcționari de rang înalt din cadrul autorităților de reglementare din 17 țări europene Belgia, Bulgaria, Republica Cehă, Finlanda, Franța, Germania, Ungaria, Italia, Lituania, Țările de jos, România, Slovacia, Slovenia, Spania, Suedia, Elveția și UK. , ai căror membri au definit numeroase niveluri de referință comune pentru reactorii de putere în vederea alinierii acestor standarde naționale la orizontul anului 2010.[10]

Belgia, Bulgaria, Republica Cehă, Finlanda, Franța, Germania, Ungaria, Italia, Lituania, Țările de jos, România, Slovacia, Slovenia, Spania, Suedia, Elveția și UK.

În al doilea rând, evaluarea impactului se bazează pe obligațiile și cerințele Convenției AIEA privind securitatea nucleară, care constituie o platformă recunoscută pe plan internațional pentru dezvoltarea în domeniul securității nucleare, precum și pe principiile cuprinse în IAEA Safety Fundamentals . Convenția nu conține niciun fel de detalii tehnice; cu toate acestea, convenția instituie un cadru legal precis menit să optimizeze în mod continuu securitatea. Euratom și toate statele membre sunt părți la Convenția privind securitatea nucleară. Principiile fundamentale ale AIEA constituie un cadru format din practicile pe care se bazează cerințele naționale în materie de securitate și la optimizarea căruia statele membre au avut o contribuție considerabilă.

5. Opțiuni de politică

Evaluarea impactului a luat în considerare patru opțiuni de politică :

– Opțiunea „0” constă în a menține neschimbată situația curentă;

– Opțiunea 1 are în vedere elaborarea unei legislații comunitare care să stabilească standarde de securitate comune pentru instalațiile nucleare existente;

– Opțiunea 2 constă în adoptarea unei legislații comunitare care instituie numai un cadru menit să stabilească și să mențină un nivel ridicat uniform al securității nucleare pe întreg teritoriul Comunității, reamintind principiile de securitate nucleară larg recunoscute, în timp ce măsurile aferente de implementare ar urma să fie elaborate de Grupul la nivel înalt;

– Opțiunea 3 se bazează pe o serie de principii de securitate nucleară recunoscute la scară internațională (abordare propusă prin opțiunea 2), completate cu cerințe suplimentare de securitate pentru noii reactori nucleari de putere, pe care statele membre sunt încurajate să le dezvolte, în conformitate cu principiul optimizării continue a securității, pe baza nivelurilor de securitate dezvoltate de WENRA și în strânsă colaborare cu Grupul european la nivel înalt privind securitatea nucleară (HLG) Instituit prin Decizia Comisiei 2007/530/Euratom din 17 iulie 2007 (JO L 195 , 27.7.2007). , care cuprinde reprezentanți de rang înalt ai autorităților de reglementare și de securitate nucleară din toate statele membre UE.. [11]

Instituit prin Decizia Comisiei 2007/530/Euratom din 17 iulie 2007 (JO L 195 , 27.7.2007).

6. Comparație între opțiuni – acțiuni propuse la nivelul UE

Evaluarea opțiunilor a arătat că soluția cea mai eficientă de instituire a unui cadru comunitar în domeniul securității nucleare este aceea propusă de opțiunea 3 . Astfel, abordarea de principiu în prezenta propunere de directivă revizuită este aceea că Comunitatea stabilește numai un set de principii comune în domeniul securității nucleare, care sunt incluse deja în Convenția privind securitatea nucleară încheiată sub auspiciile AIEA (consolidarea rolului autorităților naționale de reglementare, responsabilitatea primară cu privire la securitate a titularului autorizației sub controlul autorității de reglementare, consolidarea independenței autorității de reglementare, asigurarea unui nivel ridicat de transparență cu privire la aspectele legate de securitatea nucleară, implementarea unor sisteme de gestionare, controale periodice în materie de securitate, disponibilitatea competențelor în domeniul securității nucleare, prioritate acordată securității), completate de cerințe suplimentare de securitate, pe care statele membre sunt încurajate să le dezvolte în conformitate cu principiul optimizării continue a securității, pe baza nivelurilor de securitate definite de WENRA și în strânsă colaborare cu Grupul la nivel înalt. Pe baza celor zece principii privind reglementarea în materie de securitate nucleară pe care le-a adoptat, acest grup va deveni punctul focal al cooperării dintre organismele de reglementare responsabile cu securitatea instalațiilor nucleare în statele membre și va contribui la dezvoltarea cadrului comunitar pentru securitatea nucleară.

Statele membre sunt ținute să respecte principiile fundamentale de securitate ale AIEA, precum și obligațiile și cerințele cuprinse în Convenția privind securitatea nucleară.

7. Valoarea adăugată

În contextul interesul reînnoit pentru energia nucleară în Europa și în alte părți, este important să se mențină un nivel înalt de securitate nucleară în UE și să se stabilească un set de norme obligatorii și standarde de securitate comune la nivelul UE. Anunțarea, recent, a construirii de noi centrale nuclearo-electrice în UE face și mai necesară existența unor norme de convergență la nivel comunitar, în scopul de a sprijini statele membre în eforturile de a armoniza practicile în materie de securitate nucleară. În pofida existenței riscurilor transfrontaliere asociate cu exploatarea instalațiilor nucleare, în trecut standardizarea între țări a fost doar limitată.

În acest cadru, valoarea adăugată fundamentală a opțiunii de politică alese este aceea că un cadru legislativ obligatoriu la nivelul UE, care să definească obligațiile de bază și principiile generale privind securitatea instalațiilor nucleare, ar conduce la atingerea obiectivului de realizare, menținere și optimizare continuă a securității nucleare în Comunitate, rezultat care nu s-ar obține cu aceeași eficiență dacă ar fi urmărit la nivel pur național. De asemenea, această abordare prezintă avantajul clar de a propune un nivel crescut de certitudine de reglementare la nivel comunitar. În consecință, în temeiul prevederilor instituționale din Tratatul Euratom, Euratom dispune de propriile mecanisme de garantare a conformității legislațiilor naționale ale statelor membre cu prevederile directivei, exercitându-și astfel rolul de gardian al aplicării corecte a acquis-ului comunitar. Mai mult, merită subliniat faptul că legislația UE conferă drepturi și obligații nu numai autorităților din fiecare stat membru, ci și la nivel individual și la nivelul întreprinderilor. Autoritățile din fiecare stat membru sunt responsabile pentru implementarea legislației UE în legislația națională și cu aplicarea corectă a acesteia și, totodată, trebuie să garanteze drepturile cetățenilor în temeiul acestor legi.

În absența unui cadru legal comunitar, statele membre ar aplica Convenția AIEA privind securitatea nucleară. Calitatea de parte la Convenția AIEA privind securitatea nucleară are doar un caracter voluntar, deoarece această convenție reprezintă un instrument de stimulare și, deci, nu dispune de un mecanism de sancțiuni în caz de neconformitate. Convenția nu este concepută astfel încât să asigure îndeplinirea obligațiilor părților prin controale și sancțiuni, dar se bazează pe interesul comun de a se atinge niveluri mai înalte de securitate, care să fie dezvoltate și promovate prin reuniuni periodice ale părților. Calitatea de parte la convenție presupune două angajamente esențiale pentru fiecare parte contractantă: să elaboreze și să pună la dispoziție un raport național spre examinare și să supună raportul național evaluării inter pares a celorlalte părți contractante.

Elaborarea legislației UE pe baza principiilor Convenției privind securitatea nucleară și profitând pe deplin de activitatea AIEA în materie care a condus la definirea principiilor de securitate reprezintă recunoașterea valorii progresului pe plan internațional în sfera securității nucleare și oferă societății civile europene posibilitatea de a se implica mai mult în acest domeniu.

În fine, propunerea are totodată în vedere consolidarea rolului și independenței autorităților naționale de reglementare și se bazează pe competențele acestora, spre deosebire de abordarea „de sus în jos” din propunerea inițială cu privire la securitatea nucleară. Totodată, se consolidează rolul organismelor naționale în implementarea măsurilor convenite, soluție care este pe deplin conformă cu principiul subsidiarității.

8. Principiul subsidiarității

Statele membre au implementat deja măsuri care le permit atingerea unui nivel ridicat de securitate a instalațiilor nucleare pe teritoriul UE. Cu toate acestea, din cauza diferențelor dintre statele membre în ceea ce privește tradițiile istorice, cadrul legal, tipul și numărul de reactori, precum și a abordărilor diferite în materie de reglementare, pe teritoriul Comunității nu au putut încă să fie instituite norme comune în domeniul securității nucleare.

În plus, noua propunere transformă abordarea „de sus în jos” care se regăsea în propunerea din 2003-2004 într-o abordare „de jos în sus” deoarece, pentru reactorii de putere noi, statele membre sunt încurajate să dezvolte cerințe de securitate suplimentare, în conformitate cu principiul optimizării continue a securității, pe baza nivelurilor de securitate elaborate de WENRA și în strânsă colaborare cu Grupul la nivel înalt (HLG). În plus, statele membre au dreptul de a impune la nivel național măsuri de securitate mai stricte decât cele prevăzute de cadrul legal comunitar.

În al doilea rând, la nivelul principiilor propuse, directiva revizuită se bazează pe competențele existente la nivelul autorităților de reglementare din statele membre, precum și pe principiile acceptate pe plan internațional exprimate în Convenția privind securitatea nucleară (CNS) și pe principiile fundamentale de securitate ale AIEA, astfel că nu se impun sarcini suplimentare autorităților statelor membre.

De asemenea, legislația comunitară obligatorie oferă certitudine juridică prin faptul că dă cetățenilor europeni posibilitatea de a se adresa instituțiilor europene în cazul în care se simt puși în pericol de energia nucleară.

Mai mult, trebuie menționat că noua propunere ia pe deplin în considerare punctele de vedere exprimate de statele membre pe parcursul examinării pachetului legislativ din 2003-2004, prin decuplarea aspectelor de securitate de cele financiare și de cele legate de deșeurile nucleare, precum și prin eliminarea ideii de creare a unui corp comunitar de inspectori de securitate nucleară, lăsându-se responsabilitatea supravegherii securității nucleare exclusiv în sarcina autorităților naționale de reglementare.

9. Monitorizare și evaluare

Indicatorii de progres în direcția atingerii obiectivelor se vor stabili la nivel de state membre.

10. Concluzii

În lumina considerațiilor anterioare, opțiunea de politică aleasă este abordarea preferată, deoarece prezintă nivelul cel mai ridicat de beneficii tehnice, economice și de securitate, mergându-se dincolo de nivelul principiilor și încurajând efectiv statele membre să definească cerințe suplimentare de securitate nucleară.

[1] Propunerea inițială a Comisiei (document de referință - COM 2003/32 final) și versiunea revizuită din 2004 [document de referință - COM (2004)526 final].

[2] IAEA INFCIRC 449 din 5 iulie 1994.

[3] IAEA Safety Fundamentals : Fundamental safety principles (Elemente fundamentale de securitate ale AIEA: Principii fundamentale de securitate ), IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

[4] Raportul Maldeikis la aniversarea a 50 de ani de la intrarea în vigoare a Tratatului Euratom (document de referință –A6-0129/2007) și Raportul Reul asupra energiilor convenționale (document de referință – A6-0348/2007).

[5] Eurobarometrul special nr. 271 "Europenii și securitatea nucleară", realizat în perioada octombrie-noiembrie 2006, publicat în februarie 2007, disponibil la adresa: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

[6] Comisia Comunităților Europene/Consiliul Uniunii Europene (Cauza C-29/99).

[7] Inclusă în documentul COM (2003) 32 final.

[8] Documentul 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

[9] Documentele 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

[10] Belgia, Bulgaria, Republica Cehă, Finlanda, Franța, Germania, Ungaria, Italia, Lituania, Țările de jos, România, Slovacia, Slovenia, Spania, Suedia, Elveția și UK.

[11] Instituit prin Decizia Comisiei 2007/530/Euratom din 17 iulie 2007 (JO L 195 , 27.7.2007).

FI

(...PICT...)|EUROOPAN YHTEISÖJEN KOMISSIO|

Bryssel 26.11.2008

SEK(2008) 2893

KOMISSION YKSIKÖIDEN VALMISTELUASIAKIRJA

Oheisasiakirja Ehdotus: NEUVOSTON DIREKTIIVI (Euratom) ydinturvallisuutta koskevan yhteisön kehyksen perustamisesta TIIVISTELMÄ VAIKUTUSTEN ARVIOINNISTA

{KOM(2008) 790 lopullinen} {SEK(2008) 2892}

1. Kuuleminen ja asiantuntemus

Tämä vaikutustenarviointi liittyy ydinturvallisuudesta annettua tarkistettua lainsäädäntöehdotusta koskevaan asiakirjaan 2008/TREN/003 . Se toimitetaan ydinturvallisuutta koskevan yhteisön kehyksen perustamista koskevan tarkistetun direktiiviluonnoksen mukana. Direktiivillä on tarkoitus aloittaa uudelleen prosessi, jolla perustetaan yhteinen ydinturvallisuutta koskeva EU:n kehys korvaamalla komission vuonna 2003 esittämä ehdotus direktiiviksi ydinlaitosten turvallisuuden alalla sovellettavista perusvelvollisuuksista ja yleisistä periaatteista Vuonna 2003 tehty alkuperäinen ehdotus KOM 2003/32 ja vuonna 2004 tehty tarkistettu versio KOM(2004) 526 lopullinen. . [1]

Vuonna 2003 tehty alkuperäinen ehdotus KOM 2003/32 ja vuonna 2004 tehty tarkistettu versio KOM(2004) 526 lopullinen.

Tämä uusi ehdotus on tulosta vuonna 2004 Irlannin puheenjohtajuuskaudella käynnistetystä laajasta ja pitkään jatkuneesta kuulemisprosessista. Asiaa ovat käsitelleet neuvoston ydinturvallisuustyöryhmä (WPNS), ydinturvallisuutta ja ydinjätehuoltoa käsittelevä eurooppalainen korkean tason ryhmä (High Level Group, HLG) ja Euroopan ydinenergiafoorumi.

Vuonna 2004 aloitetun kuulemisprosessin tuloksena vuonna 2004 tehty ehdotus turvallisuutta koskevaksi direktiiviksi, jonka antamisen jäsenvaltioiden vähemmistö esti aikanaan, on tarkistettu perinpohjaisesti. Pääasialliset syyt vuonna 2004 tehdyn ehdotuksen hylkäämiseen olivat sitovan lainsäädännön liiallinen yksityiskohtaisuus ja epäily siitä, täyttikö ehdotus kokonaan toissijaisuusperiaatetta koskevan vaatimuksen.

Ydinturvallisuutta koskeva tarkistettu lainsäädäntöehdotus perustuu a) Läntisen Euroopan ydinturvallisuusviranomaisten järjestön (WENRA) vuonna 2006 valmistuneeseen tekniseen työhön, joka koskee olemassa olevia ydinlaitoksia ja johon osallistuivat kaikki Euroopan ydinturvallisuusviranomaiset; b) periaatteeseen, että ainoastaan voimakkaat ja riippumattomat ydinturvallisuusviranomaiset pystyvät varmistamaan jatkossakin EU:ssa sijaitsevien ydinvoimaloiden toiminnan turvallisuuden; c) keskeisten saatavilla olevien kansainvälisten sääntelyvälineiden eli kansainvälisen atomienergiajärjestön (IAEA) puitteissa tehdyn ydinturvallisuutta koskevan yleissopimuksen IAEA INFCIRC 449, 5.7.1994. ja IAEA:n turvallisuutta koskevan työn IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006). , erityisesti sen turvallisuusperusteiden saattamiseen yhteisön lainsäädäntöön. Lisäksi ydinturvallisuutta käsittelevien asiantuntijaryhmien työn tuloksena saatiin tietoa teknisistä edellytyksistä, jotka tukevat ydinturvallisuutta koskevan yhteisön kehyksen perustamista koskevassa tarkistetussa direktiiviluonnoksessa ehdotettuja perusperiaatteita. [2][3]

IAEA INFCIRC 449, 5.7.1994.

IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

Euroopan parlamentti on kaiken aikaa tukenut ydinturvallisuutta koskevan EU:n lainsäädännön antamista viitetasojen vahvistamiseksi, kuten sen mietinnöistä ilmenee vuosien mittaan Viimeksi Maldeikisin mietintö Euratomin perustamissopimuksen 50-vuotispäivän kunniaksi (A6-0129/2007) ja Reulin mietintö tavanomaista energialähteistä (A6-0348/2007). . Myös ydinvoima-ala kannattaa nykyisin voimakkaasti ydinturvallisuutta koskevan EU:n lainsäädännön antamista, kuten ilmenee toisen Euroopan ydinenergiafoorumin päätelmistä. [4]

Viimeksi Maldeikisin mietintö Euratomin perustamissopimuksen 50-vuotispäivän kunniaksi (A6-0129/2007) ja Reulin mietintö tavanomaista energialähteistä (A6-0348/2007).

Lopuksi perustettiin vaikutustenarviointia viimeistelemään ohjausryhmä, jossa oli edustajia kaikista komission yksiköistä, joita asia koskee.

Vaikutustenarvioinnin luonnos toimitettiin arvioitavaksi vaikutustenarviointilautakunnalle, joka antoi alustavan lausunnon 9. syyskuuta 2008 ja lopullisen lausunnon tarkistetusta asiakirjasta 14. lokakuuta 2008. Vaikutustenarviointilautakunnan loppukommentit on otettu täysimääräisesti huomioon.

2. Ongelman määrittely

Tämän tarkistetun ehdotuksen esittäminen on nyt erityisen ajankohtaista, koska monet jäsenvaltiot ovat osoittaneet uudelleen kiinnostusta ydinvoimaan, ja vireillä on useita hankkeita ydinvoimaloiden käyttöiän pidentämiseksi ja uusien voimaloiden rakentamiseksi. On itsestään selvää, etteivät säteilyonnettomuuksien vaikutukset pysähdy maiden rajoille ja että niistä voi olla seurauksia niin työntekijöiden ja väestön terveydelle kuin laajoja taloudellisia vaikutuksia energiaa tuottavalle teollisuudelle. Koska EU:n väestön suojelu on yksi EU:n tärkeimmistä poliittisista tavoitteista, ydinturvallisuutta koskevien edellytysten toteuttamista yhteisössä sekä ydinturvallisuuden ylläpitämistä, sen jatkuvaa parantamista ja sääntelyä koskeva ja jäsenvaltioiden valvontaviranomaisten asemaa voimistava oikeudellinen kehys antaisi vielä astetta paremman turvallisuustakuun EU:n väestölle.

Yleisön on hyväksyttävä ydinvoima, jotta alaa voidaan edelleen kehittää. Yhteisö on tähän mennessä edistänyt aktiivisesti ydinturvallisuutta, mutta kuitenkaan ei ole vielä säädetty yhteisön tasolla oikeudellisesta kehyksestä, jolla otettaisiin käyttöön yhteiset turvallisuusnormit niin uusille kuin olemassa oleville ydinlaitoksille EU:ssa. Yhteisön on kuitenkin puututtava asianmukaisesti Euroopan kansalaisten huoleen ydinlaitosten turvallisuudesta. Yksi vuonna 2007 tehdyn ydinturvallisuuteen liittyvän kyselytutkimuksen Eurobarometrin erikoisnumero nro 271 "Eurooppalaiset ja ydinturvallisuus", kenttätyö loka-marraskuu 2006, julkaistu helmikuussa 2007, http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf. tärkeimmistä päätelmistä oli, että vaikka eurooppalaiset keskimäärin tuntevat kohtuullisen hyvin ydinvoimaan liittyviä kysymyksiä, erityisesti sen, onko heidän maassaan ydinvoimaloita, he eivät juuri tunne ydinturvallisuuteen liittyviä kysymyksiä. Tätä mieltä oli 56–90 % vastaajista eri maissa.[5]

Eurobarometrin erikoisnumero nro 271 "Eurooppalaiset ja ydinturvallisuus", kenttätyö loka-marraskuu 2006, julkaistu helmikuussa 2007, http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

3. EU:n tason toiminnan oikeutus

Euratomin perustamissopimuksessa määrätään nimenomaisesti yhteisön toimivallasta säätää turvallisuutta koskevia perusnormeja. Euroopan atomienergiayhteisön perustamissopimuksen 2 artiklan b kohdan mukaan yhteisö laatii yhtenäiset turvallisuusmääräykset väestön ja työntekijöiden terveyden suojelemiseksi sekä huolehtii niiden noudattamisesta. Euratomin perustamissopimuksen toisen osaston III luvussa (”Terveyden suojelu”) on useita yksityiskohtaisia määräyksiä 2 artiklan b kohdassa mainittujen turvallisuusmääräyksien laatimisesta, voimaansaattamisesta ja soveltamisesta. Euratomin perustamissopimuksen III lukua on käytetty pääasiassa säteilysuojelusta säädettäessä, kunnes Euroopan yhteisöjen tuomioistuin tunnusti säteilysuojelun ja ydinturvallisuuden välisen yhteyden sekä yhteisön toimivallan ydinturvallisuuskysymyksissä (asiassa C-29/99 antamassaan tuomiossa Asia C-29/99, Euroopan yhteisöjen komissio vastaan Euroopan unionin neuvosto. tuomioistuin totesi, että ”yhteisön toimivallan määrittämiseksi ydinturvallisuuden alalla ei ole syytä ylläpitää keinotekoista eroa väestön terveyden suojelun ja ionisoivan säteilyn lähteiden turvallisuuden välillä”). Tuomiossa hyväksytään se, että voimassa olevia turvallisuusnormeja, joiden tarkoituksena on työntekijöiden ja väestön terveyden suojeleminen ionisoivasta säteilystä aiheutuvilta vaaroilta, on täydennettävä ydinlaitoksia koskevilla turvallisuusnormeilla. Se, että kansallisilla viranomaisilla on tekninen toimivalta kysymyksissä, jotka koskevat vastuuta turvallisuudesta, ei estä yhteisöä antamasta asiassa lainsäädäntöä.[6]

Asia C-29/99, Euroopan yhteisöjen komissio vastaan Euroopan unionin neuvosto.

4. Vaikutustenarvioinnin lähdemateriaali

Vaikutustenarvioinnissa ajantasaistetaan alkuperäiseen ydinturvallisuusehdotukseen liittyvä vaikutustenarviointi Sisältyy asiakirjaan KOM(2003) 32 lopullinen. , ja sen teknisenä pohjana ovat WPNS:n loppuraportissa Asiakirja 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf) esitetyt päätelmät ja suositukset, jotka hyväksyttiin neuvoston ydinalatyöryhmässä (WPAQ) 13. joulukuuta 2006 ja joita on täydennetty WPNS:n alatyöryhmien kertomusten Asiakirjat 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) ja 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ) löydöksillä. [7][8][9]

Sisältyy asiakirjaan KOM(2003) 32 lopullinen.

Asiakirja 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

Asiakirjat 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) ja 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

Tässä yhteydessä on erityisesti huomioitava WENRAn tekemä työ. Se on organisaatio, johon kuuluu 17 Euroopan maan Alankomaat, Belgia, Bulgaria, Espanja, Italia, Liettua, Ranska, Romania, Ruotsi, Saksa, Slovakia, Slovenia, Suomi, Sveitsi, Tšekki, Unkari ja Yhdistynyt kuningaskunta. ydinturvallisuusviranomaisten johtajia ja seniorihenkilökuntaa. WENRAn jäsenet ovat määritelleet ydinvoimaloilleen useita yhteisiä turvallisuuden viitetasoja, ja niiden avulla pyritään yhdenmukaistamaan kansallisia vaatimuksia vuoteen 2010 mennessä.[10]

Alankomaat, Belgia, Bulgaria, Espanja, Italia, Liettua, Ranska, Romania, Ruotsi, Saksa, Slovakia, Slovenia, Suomi, Sveitsi, Tšekki, Unkari ja Yhdistynyt kuningaskunta.

Vaikutustenarviointi perustuu lisäksi IAEA:n puitteissa laaditussa ydinturvallisuutta koskevassa yleissopimuksessa (joka muodostaa kansainvälisesti tunnustetun foorumin ydinturvallisuuden kehittämiselle) määrättyihin velvollisuuksiin ja vaatimuksiin sekä IAEA:n turvaperusteisiin. Kyseinen yleissopimus ei sisällä yksityiskohtaisia teknisiä määräyksiä. Siinä määrätään kuitenkin täsmällisestä oikeudellisesta kehyksestä, jonka tavoitteena on turvallisuuden jatkuva parantaminen. Euratom ja kaikki EU:n jäsenvaltiot ovat ydinturvallisuutta koskevan yleissopimuksen sopimuspuolia. Kansalliset turvallisuusvaatimukset perustuvat IAEA:n turvaperusteisiin, joihin jäsenvaltiot ovat myötävaikuttaneet merkittävässä määrin.

5. Toimintavaihtoehdot

Vaikutustenarvioinnissa tarkasteltiin seuraavia neljää toimintavaihtoehtoa :

– Nollavaihtoehdon mukaan nykyinen tilanne säilyy muuttumattomana.

– Ykkösvaihtoehdossa hahmotellaan sellaista yhteisön lainsäädäntöä, jolla vahvistetaan yhteiset turvallisuusnormit nykyisille ydinlaitoksille.

– Kakkosvaihtoehdossa annetaan yhteisön lainsäädäntö, jolla perustetaan ainoastaan yhteinen kehys, jonka tavoitteena on korkean ja tasaisen ydinturvallisuuden tason saavuttaminen ja ylläpitäminen kaikkialla yhteisössä siten, että viitataan laajalti tunnustettuihin ydinturvallisuutta koskeviin periaatteisiin, ja korkean tason ryhmässä laaditaan myöhemmin täytäntöönpanotoimenpiteet.

– Kolmosvaihtoehto perustuu joukkoon kansainvälisesti tunnustettuja ydinturvallisuutta koskevia periaatteita (kakkosvaihtoehto), joita on täydennetty uusia ydinvoimaloita koskevilla turvallisuusvaatimuksilla, joita jäsenvaltioiden olisi kehitettävä ydinturvallisuuden jatkuvaa parantamista koskevan periaatteen mukaisesti. Tässä olisi toimittava WENRAn kehittämien turvallisuustasojen mukaisesti ja tiiviissä yhteistyössä kaikkien EU:n jäsenvaltioiden sääntely- ja turvallisuusviranomaisten edustajista koostuvan korkean tason ryhmän (HLG) Ryhmä perustettiin 17.7.2007 tehdyllä komission päätöksellä 2007/530/Euratom, EUVL L 195, 27.7.2007. kanssa.[11]

Ryhmä perustettiin 17.7.2007 tehdyllä komission päätöksellä 2007/530/Euratom, EUVL L 195, 27.7.2007.

6. Vaihtoehtojen vertailu – Ehdotetut EU:n toimet

Vaihtoehtojen arviointi osoitti, että tehokkain tapa vahvistaa yhteisölle ydinturvallisuutta koskeva kehys on kolmosvaihtoehdossa esitetty. Tässä ehdotetussa tarkistetussa direktiivissä lähdetään siitä, että yhteisö vahvistaa ydinturvallisuusalalla vain joukon yhteisiä periaatteita, joista jo määrätään IAEA:n ydinturvallisuutta koskevassa yleissopimuksessa (kansallisten sääntelyviranomaisten aseman voimistaminen, luvanhaltijan ensisijainen vastuu turvallisuudesta valvontaviranomaisen valvonnassa, valvontaviranomaisen riippumattomuuden lisääminen, laajan avoimuuden varmistaminen ydinlaitosten turvallisuuteen liittyvissä kysymyksissä, hallintojärjestelmien täytäntöönpano, turvallisuuden säännöllinen valvonta, ydinturvallisuusasiantuntemuksen saatavuus, turvallisuuden ensisijaisuus). Näitä periaatteita täydennetään uusia ydinvoimaloita koskevilla turvallisuusvaatimuksilla, joita jäsenvaltioiden olisi kehitettävä ydinturvallisuuden jatkuvaa parantamista koskevan periaatteen mukaisesti WENRAn kehittämien turvallisuustasojen mukaisesti ja tiiviissä yhteistyössä korkean tason ryhmän kanssa. Korkean tason ryhmän on määrä toimia jäsenvaltioiden ydinlaitosten turvallisuudesta vastaavien viranomaisten välisenä foorumina ja osallistua siten EU:n ydinturvallisuutta koskevan kehyksen kehittämiseen. Työssään se noudattaa kehittämiään kymmentä ydinturvallisuuden sääntelyä koskevaa periaatetta.

Jäsenvaltioiden on noudatettava IAEA:n turvaperusteita ja ydinturvallisuutta koskevan yleissopimuksen velvollisuuksia ja vaatimuksia.

7. Lisäarvo

Kun Euroopassa ja muualla on nyt uudelleen kiinnostuttu ydinvoimasta, EU:ssa on tärkeää ylläpitää korkeatasoista ydinturvallisuutta ja antaa sitovia sääntöjä ja yhteisiä EU:n turvallisuusnormeja. EU:ssa on ilmoitettu hiljattain uusien ydinvoimaloiden rakentamisesta, minkä takia sääntöjen lähentäminen EU-maiden kesken on entistäkin tarpeellisempaa, jotta jäsenvaltioita voidaan tukea niiden pyrkimyksissä ydinturvallisuuskäytänteiden yhdenmukaistamiseksi. Vaikka ydinvoimaloiden toiminta voi aiheuttaa vaaraa naapurimaissa, on tähän mennessä eri maiden sääntöjä yhdenmukaistettu vain rajoitetusti.

Valitusta toimintatavasta saadaan tämän kehyksen puitteissa se lisäarvo , että sitovan EU:n tason oikeudellisen kehyksen avulla, jossa määritellään ydinlaitosten turvallisuuteen liittyvät perusvelvollisuudet ja yleiset periaatteet, voidaan saavuttaa ydinturvallisuuden toteuttamista, ylläpitämistä ja jatkuvaa parantamista koskeva tavoite, jonka saavuttaminen pelkästään kansallisella tasolla ei olisi yhtä tehokasta. Tällä lähestymistavalla on myös se selkeä etu, että sääntely on varmempaa yhteisön tasolla. Euratomilla on Euratom-perustamissopimuksen instituutioita koskevien määräysten nojalla omat mekanisminsa, joilla varmistetaan se, että kansalliset lait noudattavat direktiivin säännöksiä. Siten Euratom huolehtii tehtävästään varmistaa yhteisön säännöstön oikea soveltaminen. Olisi myös korostettava sitä, että EU:n lainsäädännössä ei anneta oikeuksia ja velvollisuuksia ainoastaan kunkin jäsenvaltion viranomaisille, vaan myös yksittäisille henkilöille ja yrityksille. Kunkin jäsenvaltion viranomaisten velvollisuutena on saattaa EU:n lainsäädäntö osaksi kansallista lainsäädäntöä ja varmistaa moitteettomasti lain noudattaminen, jolloin niiden on myös taattava näistä laeista johtuvat kansalaisten oikeudet.

Niin kauan kuin ei ole olemassa oikeudellista kehystä EU:n tasolla, jäsenvaltioissa sovellettaisiin IAEA:n turvallisuutta koskevaa yleissopimusta. IAEA:n turvallisuutta koskevaan yleissopimukseen kuuluminen on kuitenkin vapaaehtoista, sillä yleissopimus on luonteeltaan suositteleva, eikä sen määräysten noudattamatta jättämisestä voi määrätä mitään seurauksia. Yleissopimuksen tarkoitus ei ole varmistaa, että sopimuspuolet täyttävät velvollisuutensa valvonnan ja seurausten kautta, vaan yleissopimus perustuu sopimuspuolten yhteiseen etuun, joka seuraa korkean turvallisuustason saavuttamisesta. Turvallisuustasoja kehitetään ja edistetään sopimuspuolten säännöllisissä kokouksissa. Yleissopimuksen jäsenyys merkitsee kullekin sopimuspuolelle kahta perussitoumusta: sopimuspuolten on laadittava ja annettava käyttöön tarkastelua varten kansallinen kertomus, joka on jätettävä muiden osapuolten vertaisarvioitavaksi.

Kun laaditaan EU:n lainsäädäntöä ydinturvallisuutta koskevan yleissopimuksen periaatteiden pohjalta ja hyödyntäen IAEA:n turvallisuusasioissa jo tekemää työtä (turvaperusteiden määrittely), tunnustetaan kansainvälisen edistyksen arvo ydinturvallisuuden alalla ja tarjotaan Euroopan kansalaisyhteiskunnalle mahdollisuus osallistua enemmän tämän alan työhön.

Ehdotuksen tarkoituksena on myös voimistaa kansallisten valvontaviranomaisten asemaa ja riippumattomuutta niiden toimivaltaan perustuen sen sijaan, että luotaisiin ylhäältä alaspäin toimiva järjestelmä, kuten alkuperäisessä ydinturvallisuutta koskevassa ehdotuksessa. Ehdotuksella voimistetaan myös kansallisten viranomaisten asemaa sovittujen toimenpiteiden täytäntöönpanossa, mikä on täysin toissijaisuusperiaatteen mukaista.

8. Toissijaisuusperiaate

EU:n jäsenvaltiot ovat jo toteuttaneet toimenpiteitä, joiden avulla ne voivat saavuttaa korkean ydinturvallisuustason EU:ssa. Yhteisiä sääntöjä, joita sovellettaisiin kaikkialla yhteisössä, ei ydinturvallisuuden alalla ole kuitenkaan vielä vahvistettu. Tähän ovat syynä maiden erilaiset historialliset taustat, oikeudelliset kehykset, voimaloiden tyypit ja määrä sekä erilaiset lähestymistavat sääntelyyn. Yhteiset säännöt kuitenkin edesauttaisivat ydinturvallisuuden parantamista entisestään, mitä ei voitaisi saavuttaa yksinomaan kansallisella tasolla.

Uudessa ehdotuksessa käännetään vuoden 2003/2004 ehdotuksen ylhäältä alas lähestymistapa päinvastaiseksi eli alhaalta ylöspäin kehottamalla jäsenvaltioita kehittämään uusien ydinvoimaloiden turvallisuutta varten lisävaatimuksia sen periaatteen mukaisesti, että turvallisuutta on parannettava jatkuvasti WENRA:ssa kehitettyjen turvallisuustasojen mukaisesti ja tiiviissä yhteistyössä korkean tason ryhmän kanssa. Jäsenvaltioilla on myös edelleen oikeus määrätä kansallisella tasolla tiukempia turvallisuustoimenpiteitä kuin ne, joista yhteisön oikeuskehyksessä säädetään.

Tarkistetun direktiivin periaatteet pohjautuvat jäsenvaltioiden valvontaviranomaisten toimivaltaan samoin kuin ydinturvallisuutta koskevan yleissopimuksen kansainvälisesti tunnustettuihin periaatteisiin ja IAEA:n turvaperusteisiin. Jäsenvaltioiden viranomaisille ei näin ollen aseteta mitään lisätaakkaa.

Sitova EU:n lainsäädäntö tarjoaa myös oikeusvarmuutta antamalla kansalaisille mahdollisuuden kääntyä EU:n toimielinten puoleen, jos he tuntevat olonsa epävarmaksi ydinvoiman vuoksi.

Mainittakoon lisäksi, että uudessa ehdotuksessa otetaan tarkasti huomioon mielipiteet, joita jäsenvaltiot ilmaisivat tarkastellessaan vuoden 2003/2004 pakettia. Turvallisuuskysymykset irrotetaan ydinjätteitä koskevista ja taloudellisista kysymyksistä, eikä myöskään perusteta turvatarkastajista muodostuvaa yhteisön elintä. Vastuu ydinturvallisuuden valvonnasta jätetään yksinomaan kansallisille viranomaisille.

9. Seuranta ja arviointi

Indikaattorit, joilla seurataan edistymistä tavoitteiden saavuttamisessa, asetetaan jäsenvaltioiden tasolla.

10. Päätelmät

Ottaen huomioon edellä esitetyt näkökohdat, valittu politiikkavaihtoehto näyttäisi olevan paras, sillä se tarjoaa suurimman valikoiman teknisiä, taloudellisia ja turvallisuuteen liittyviä hyötyjä. Siinä mennään pitemmälle kuin periaatteiden tasolle ja jopa rohkaistaan jäsenvaltioita määrittelemään lisää turvallisuusvaatimuksia.

[1] Vuonna 2003 tehty alkuperäinen ehdotus KOM 2003/32 ja vuonna 2004 tehty tarkistettu versio KOM(2004) 526 lopullinen.

[2] IAEA INFCIRC 449, 5.7.1994.

[3] IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

[4] Viimeksi Maldeikisin mietintö Euratomin perustamissopimuksen 50-vuotispäivän kunniaksi (A6-0129/2007) ja Reulin mietintö tavanomaista energialähteistä (A6-0348/2007).

[5] Eurobarometrin erikoisnumero nro 271 "Eurooppalaiset ja ydinturvallisuus", kenttätyö loka-marraskuu 2006, julkaistu helmikuussa 2007, http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

[6] Asia C-29/99, Euroopan yhteisöjen komissio vastaan Euroopan unionin neuvosto.

[7] Sisältyy asiakirjaan KOM(2003) 32 lopullinen.

[8] Asiakirja 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

[9] Asiakirjat 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) ja 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

[10] Alankomaat, Belgia, Bulgaria, Espanja, Italia, Liettua, Ranska, Romania, Ruotsi, Saksa, Slovakia, Slovenia, Suomi, Sveitsi, Tšekki, Unkari ja Yhdistynyt kuningaskunta.

[11] Ryhmä perustettiin 17.7.2007 tehdyllä komission päätöksellä 2007/530/Euratom, EUVL L 195, 27.7.2007.

PT

(...PICT...)|COMISSÃO DAS COMUNIDADES EUROPEIAS|

Bruxelas, 26.11.2008

SEC(2008) 2893

DOCUMENTO DE TRABALHO DOS SERVIÇOS DA COMISSÃO

que acompanha a Proposta de DIRECTIVA (Euratom) DO CONSELHO que cria um quadro comunitário para a segurança nuclear SÍNTESE DA AVALIAÇÃO DE IMPACTO

{COM(2008) 790 final} {SEC(2008) 2892}

1. Consultas e conhecimentos especializados

A avaliação de impacto, referente ao ponto ‘ 2008/TREN/003 – Revised legislative proposal on nuclear safety ’ da agenda de planificação, acompanha a proposta de directiva que cria um quadro comunitário para a segurança nuclear, cujo objectivo consiste em reiniciar o processo de criação de um enquadramento comum a toda a UE em matéria de segurança nuclear, mediante a substituição da proposta de directiva que define as obrigações de base e os princípios gerais no domínio da segurança das instalações nucleares Proposta inicial da Comissão datada de 2003 (COM(2003) 32 final) e versão revista datada de 2004 (COM(2004) 526 final). , apresentada pela Comissão em 2003. [1]

Proposta inicial da Comissão datada de 2003 (COM(2003) 32 final) e versão revista datada de 2004 (COM(2004) 526 final).

Esta nova proposta resulta de um processo de consulta exaustivo e contínuo, iniciado em 2004, durante a presidência irlandesa do Conselho. Posteriormente, o Grupo de Trabalho do Conselho para a Segurança Nuclear (GSN), o Grupo de Alto Nível para a Segurança Nuclear e a Gestão dos Resíduos (GAN) e o Fórum Europeu da Energia Nuclear prosseguiram os trabalhos sobre esta questão.

O processo de consulta que teve início em 2004 resultou numa revisão minuciosa da abordagem constante da proposta de directiva relativa à segurança, apresentada nesse mesmo ano e que, na altura, fora bloqueada por uma minoria de Estados-Membros (os principais argumentos incidiram numa prescrição excessivamente circunstanciada de legislação vinculativa e em dúvidas quanto à observância plena do princípio da subsidiariedade por parte da proposta).

A proposta legislativa revista sobre segurança nuclear aproveita: a) o trabalho técnico que a Associação dos Organismos de Regulamentação Nuclear da Europa Ocidental (WENRA) realizou em 2006 sobre as instalações nucleares existentes, com a participação de todos os reguladores europeus de segurança nuclear; b) o princípio de que somente reguladores fortes e independentes podem assegurar às centrais nucleares da UE um funcionamento contínuo em segurança; c) a consagração, no direito comunitário, dos princípios que presidem aos principais instrumentos internacionais vigentes, designadamente a Convenção sobre a Segurança Nuclear IAEA INFCIRC 449 , 5.7.1994 e o trabalho realizado pela Agência Internacional da Energia Atómica (AIEA), com destaque para os seus princípios fundamentais de segurança IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006). . Por sua vez, a base técnica de apoio aos princípios fundamentais constantes da actual proposta de directiva revista que cria um quadro comunitário para a segurança nuclear foi proporcionada pelos resultados da actividade dos diversos grupos de peritos com acção na temática da segurança nuclear. [2][3]

IAEA INFCIRC 449 , 5.7.1994

IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

O Parlamento Europeu tem sempre apoiado a adopção de legislação comunitária que estabeleça níveis de referência no domínio da segurança nuclear, conforme atestam os seus relatórios ao longo dos anos Os mais recentes são o Relatório Maldeikis sobre os 50 anos do Tratado Euratom (A6-0129/2007) e o Relatório Reul sobre fontes convencionais de energia (A6-0348/2007). . Além disso, depreende-se das Conclusões do 2.º Fórum Europeu da Energia Nuclear que a indústria apoia hoje, firmemente, legislação de âmbito comunitário neste domínio. [4]

Os mais recentes são o Relatório Maldeikis sobre os 50 anos do Tratado Euratom (A6-0129/2007) e o Relatório Reul sobre fontes convencionais de energia (A6-0348/2007).

Refira-se ainda que, para efeitos de ultimar a avaliação de impacto, foi criado um grupo director ( Steering Group ), com representantes de todos os serviços da Comissão interessados.

O projecto de avaliação de impacto foi sujeito à apreciação do Comité de Avaliação do Impacto, que, a 9 de Setembro de 2008, emitiu o seu parecer inicial e, a 14 de Outubro do mesmo ano, um parecer final sobre um documento revisto. Os comentários finais do Comité de Avaliação do Impacto foram integralmente tidos em conta.

2. Definição do problema

O renovado interesse que diversos Estados-Membros têm manifestado pela energia nuclear, com a perspectiva de sucessivos prolongamentos do período de vida e a construção de novas centrais, confere especial oportunidade a esta proposta revista. É manifesto que os efeitos dos incidentes radiológicos não se atêm às fronteiras, com potenciais consequências para a saúde dos trabalhadores e dos cidadãos em geral e também vastas implicações económicas para o sector da produção de energia. Dado que a protecção da sua população é um dos principais objectivos políticos da União Europeia, um quadro jurídico destinado a alcançar, manter e aperfeiçoar continuamente a segurança nuclear e a sua regulamentação na Comunidade, bem como a reforçar o papel dos organismos reguladores dos Estados-Membros, criará um grau suplementar de garantia para a população da UE.

A aceitação por parte do público é uma condição incontornável para o desenvolvimento da energia nuclear, pelo que, até hoje, a Comunidade tem tido uma actividade sistemática de promoção da segurança nuclear, mas não existe ainda um quadro jurídico comunitário que estabeleça normas comuns de segurança, quer para as novas instalações nucleares quer para as existentes. Ora, as inquietações dos cidadãos europeus quanto à segurança das instalações nucleares devem ser adequadamente atendidas pela Comunidade. Uma das principais conclusões do inquérito de 2007 relativo à segurança nuclear Eurobarómetro n.º 271 (número especial): Europeans and nuclear safety, Fieldwork Oct-Nov 200 6 , Publication Feb 2007 (http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf). foi que, embora os europeus tenham um conhecimento razoável desta temática, como a presença ou ausência de centrais nucleares nos respectivos países, entre 56% e 90% revelam ignorância sobre a questão da segurança nuclear.[5]

Eurobarómetro n.º 271 (número especial): Europeans and nuclear safety, Fieldwork Oct-Nov 200 6 , Publication Feb 2007 (http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf).

3. O direito de agir da UE

A competência da Comunidade para instituir normas de segurança de base a nível da UE está explicitamente regulamentada no Tratado Euratom: o artigo 2.º, alínea b), estipula que, « para o cumprimento da sua missão, a Comunidade deve, nos termos do disposto no [...] Tratado, estabelecer normas de segurança uniformes destinadas à protecção sanitária dos trabalhadores e da população e velar pela sua aplicação ». No título II, o capítulo III («A protecção sanitária») contém várias disposições específicas destinadas a estabelecer, colocar em vigor e aplicar as normas de base referidas na alínea b) do artigo 2.º. Este capítulo III foi utilizado sobretudo para efeitos de protecção contra as radiações até ao reconhecimento, pelo Tribunal de Justiça das Comunidades Europeias, do elo intrínseco entre protecção contra as radiações e segurança nuclear e das competências da Comunidade em matéria de segurança nuclear (no seu acórdão relativo ao Processo C-29/99 Comissão das Comunidades Europeias contra Conselho da União Europeia (Processo C-29/99). , o Tribunal sentenciou que, « para delimitar as competências da Comunidade em matéria de segurança nuclear, não se deve efectuar uma distinção artificial entre a protecção sanitária da população e a segurança das fontes de radiações ionizantes »). Portanto, este acórdão reconhece o facto de as normas de segurança existentes, destinadas a proteger a saúde dos trabalhadores e da população em geral contra os perigos resultantes das radiações ionizantes, terem de ser complementadas com normas de segurança para as instalações nucleares. A competência técnica das autoridades nacionais responsáveis pela segurança não impede a Comunidade de legislar neste contexto.[6]

Comissão das Comunidades Europeias contra Conselho da União Europeia (Processo C-29/99).

4. Fontes da avaliação de impacto

A avaliação de impacto actualiza a avaliação de 2003 da proposta inicial no domínio da segurança nuclear Incluída no documento COM(2003) 32 final. , tendo como suporte técnico as conclusões e recomendações identificadas no relatório final do GSN Documento 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf) , aprovadas pelo Grupo das Questões Atómicas (GQA) do Conselho a 13 de Dezembro de 2006 e complementadas com os resultados incluídos nos relatórios dos subgrupos do GSN Documento 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), documento 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) e documento 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ). . [7][8][9]

Incluída no documento COM(2003) 32 final.

Documento 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

Documento 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), documento 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) e documento 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

Neste contexto, deve ser dada especial ênfase à actividade realizada no âmbito da WENRA, organização que compreende os responsáveis e quadros das autoridades de regulamentação nuclear de 17 países europeus Alemanha, Bélgica, Bulgária, Eslováquia, Eslovénia, Espanha, Finlândia, França, Hungria, Itália, Lituânia, Países Baixos, Reino Unido, República Checa, Roménia, Suécia e Suíça. , cujos membros definiram numerosos níveis comuns de referência de segurança para os reactores nucleares, com vista a alinhar as normas nacionais até 2010.[10]

Alemanha, Bélgica, Bulgária, Eslováquia, Eslovénia, Espanha, Finlândia, França, Hungria, Itália, Lituânia, Países Baixos, Reino Unido, República Checa, Roménia, Suécia e Suíça.

Em segundo lugar, a avaliação de impacto baseia-se nas obrigações e exigências da Convenção sobre a Segurança Nuclear, da AIEA, que constitui uma plataforma internacionalmente reconhecida para o aprofundamento da segurança nuclear, assim como nos princípios fundamentais de segurança da AIEA ( IAEA Safety Fundamentals ). A Convenção não contém regras técnicas pormenorizadas. Cria, porém, um quadro jurídico preciso que visa o aperfeiçoamento contínuo da segurança. A Euratom e todos os Estados-Membros da UE são partes contratantes na Convenção sobre a Segurança Nuclear. Os princípios fundamentais da AIEA constituem um quadro de práticas no qual se baseiam as normas nacionais de segurança e para cujo aperfeiçoamento os Estados-Membros têm dado contributos consideráveis.

5. Opções estratégicas

A avaliação de impacto considera quatro opções estratégicas :

– a opção 0 consiste em manter inalterada a situação actual;

– a opção 1 refere-se à elaboração de legislação comunitária que estabelece normas comuns de segurança para as instalações nucleares existentes;

– a opção 2 consiste na elaboração de legislação comunitária que cria apenas um quadro comum destinado a alcançar e manter um nível elevado e uniforme de segurança nuclear em toda a Comunidade mediante a reiteração de princípios de segurança nuclear amplamente reconhecidos, sendo as subsequentes medidas de execução preparadas no âmbito do GAN;

– a opção 3 resulta de uma série de princípios de segurança nuclear reconhecidos internacionalmente (abordagem proposta pela opção 2), complementados por normas adicionais de segurança para os novos reactores nucleares, que os Estados-Membros são convidados a elaborar segundo o princípio do aperfeiçoamento contínuo da segurança, baseando-se nos níveis de segurança preparados pela WENRA e em estreita colaboração com o GAN Estabelecido pela Decisão 2007/530/Euratom da Comissão de 17 de Julho de 2007 (JO  L 195 de 27/07/2007). , compreendendo representantes de alto nível das autoridades de regulamentação e de segurança de todos os Estados-Membros da UE.[11]

Estabelecido pela Decisão 2007/530/Euratom da Comissão de 17 de Julho de 2007 (JO  L 195 de 27/07/2007).

6. Comparação das opções – proposta de acção da UE

A avaliação das opções indicou que a solução mais eficaz para criar um quadro comunitário de segurança nuclear é a consubstanciada na opção 3 . Por conseguinte, a abordagem de base da actual proposta de directiva revista é que a Comunidade institua apenas um conjunto de princípios comuns no domínio da segurança nuclear, já incluídos na Convenção sobre a Segurança Nuclear da AIEA (realce do papel dos reguladores nacionais, responsabilidade primordial do titular da licença pela segurança, sob o controlo do organismo regulador, reforço da independência do organismo regulador, garantia de um elevado grau de transparência nas questões relacionadas com a segurança das instalações nucleares, implantação de sistemas de gestão, supervisão regular da segurança, disponibilidade de peritos em segurança nuclear, prioridade à segurança), complementados por normas adicionais de segurança para os novos reactores nucleares, que os Estados-Membros são convidados a elaborar segundo o princípio do aperfeiçoamento contínuo da segurança, baseando-se nos níveis de segurança preparados pela WENRA e em estreita colaboração com o GAN. Com base nos dez princípios que adoptou para a regulamentação da segurança nuclear, o GAN tornar-se-á o ponto focal da cooperação entre os organismos reguladores responsáveis pela segurança das instalações nucleares nos Estados-Membros e contribuirá para o desenvolvimento do quadro comunitário relativo à segurança nuclear.

Aos Estados-Membros compete respeitarem os princípios fundamentais de segurança da AIEA, assim como as obrigações e exigências incorporadas na Convenção sobre a Segurança Nuclear.

7. Valor acrescentado

Com o renovado interesse pela energia nuclear, na Europa e não só, é importante manter um grau elevado de segurança nuclear na UE, estabelecendo uma série de regras vinculativas e de normas comuns de segurança para a União. O recente anúncio da construção de novas centrais nucleares na UE torna ainda mais necessária a convergência das regras a nível da União, a fim de apoiar os Estados-Membros nos seus esforços tendentes a harmonizar as práticas de segurança. A despeito da existência de riscos transfronteiras com o funcionamento das instalações nucleares, a estandardização entre países tem sido limitada.

Nesta conformidade, o valor acrescentado fundamental da opção escolhida é que um quadro legislativo comunitário vinculativo que defina obrigações de base e princípios gerais para a segurança das instalações nucleares conduzirá ao objectivo de alcançar, manter e aperfeiçoar continuamente a segurança nuclear na Comunidade, um resultado cujo cumprimento a nível puramente nacional não seria tão eficaz. Esta abordagem apresenta também a clara vantagem de uma certeza acrescida de regulamentação a nível comunitário. Consequentemente, nos termos das disposições institucionais do Tratado Euratom, a Euratom possui mecanismos próprios para garantir que as leis nacionais dos Estados-Membros cumpram o disposto na directiva, desse modo exercendo o seu papel de guardiã da aplicação correcta do acervo comunitário. Deve, ademais, ser sublinhado que a legislação comunitária confere direitos e obrigações, não só às autoridades de cada Estado-Membro, mas também aos cidadãos e às empresas. Em cada Estado-Membro, as autoridades são responsáveis pela transposição da legislação comunitária para o direito nacional e pela sua execução correcta e devem garantir os direitos dos cidadãos no âmbito desse direito.

Na ausência de um quadro jurídico comunitário, seria aplicável aos Estados-Membros a Convenção sobre a Segurança Nuclear da AIEA. Contudo, a participação nesta Convenção tem carácter meramente voluntário, porquanto ela representa um instrumento de incentivo e, portanto, não envolve sanções por incumprimento. A CNS não se destina a assegurar o cumprimento de obrigações pelas partes mediante controlo e sanção, antes se baseia no interesse comum das partes em alcançar níveis mais elevados de segurança, que serão elaborados e promovidos por meio de encontros regulares das partes. A participação implica dois compromissos básicos para cada parte contratante: preparar e disponibilizar um relatório nacional para análise e sujeitar o relatório nacional a uma verificação por pares a efectuar pelas outras partes contratantes.

A elaboração de legislação comunitária com base nos princípios da Convenção sobre a Segurança Nuclear e aproveitando plenamente o trabalho já realizado pela AIEA na definição de princípios fundamentais de segurança reconhece o valor do progresso internacional no domínio da segurança nuclear e oferece à sociedade civil europeia uma possibilidade de se envolver mais profundamente neste tema.

Por último, a proposta visa também reforçar o papel e a independência dos organismos reguladores nacionais, desse modo baseando-se nas suas competências, em vez de criar uma abordagem de cima para baixo, como fizera a proposta inicial relativa à segurança nuclear. Reforça igualmente o papel dos organismos nacionais na aplicação das medidas acordadas, solução inteiramente consonante com o princípio da subsidiariedade.

8. Subsidiariedade

Os Estados-Membros da UE adoptaram já medidas que lhes permitem atingir um nível elevado de segurança nuclear na União. Todavia, dados os diferentes contextos históricos, enquadramentos jurídicos, tipos e quantidades de reactores e opções em matéria de regulamentação, não foram ainda instituídas regras comuns no domínio da segurança nuclear a aplicar em toda a Comunidade, embora isso conduzisse a uma melhoria da segurança nuclear, que não seria alcançada a nível exclusivamente nacional.

A nova proposta troca a abordagem de cima para baixo da proposta de 2003/2004 por uma abordagem de baixo para cima, porquanto, no que respeita à segurança dos novos reactores nucleares, os Estados-Membros são incentivados a elaborar normas adicionais, em conformidade com o princípio do aperfeiçoamento contínuo da segurança, baseando-se nos níveis preparados pela WENRA e em estreita colaboração com o GAN. Acresce que os Estados-Membros mantêm o direito de impor, a nível nacional, medidas de segurança mais rigorosas do que as previstas no quadro jurídico comunitário.

Em segundo lugar, a nível dos princípios propostos, a directiva revista apoia-se na competência detida pelas autoridades de regulamentação dos Estados-Membros, bem como nos princípios internacionalmente aceites da Convenção sobre a Segurança Nuclear e nos princípios fundamentais de segurança da AIEA, não impondo, pois, qualquer ónus adicional às autoridades dos Estados-Membros.

Legislação comunitária vinculativa proporciona também certeza jurídica, na medida em que possibilita que os cidadãos recorram às instituições europeias caso não se sintam seguros quanto à energia nuclear.

Deve, além disso, assinalar-se que a nova proposta tem plenamente em conta os pontos de vista dos Estados-Membros, expressos durante o exame do pacote de 2003/2004, ao dissociar as questões da segurança das questões financeiras e das questões relativas aos resíduos nucleares, e bem assim ao afastar a ideia de criar um corpo comunitário de inspectores de segurança e ao deixar exclusivamente aos reguladores nacionais a responsabilidade pela supervisão da segurança nuclear.

9. Monitorização e avaliação

Os indicadores do progresso no sentido do cumprimento dos objectivos serão estabelecidos a nível dos Estados-Membros.

10. Conclusão

À luz das considerações supra, a opção estratégica escolhida revela ser preferível, visto que, ao transcender o nível dos princípios e estimular efectivamente os Estados-Membros a definirem normas adicionais de segurança, apresenta a gama mais elevada de benefícios técnicos, económicos e de salvaguarda.

[1] Proposta inicial da Comissão datada de 2003 (COM(2003) 32 final) e versão revista datada de 2004 (COM(2004) 526 final).

[2] IAEA INFCIRC 449 , 5.7.1994

[3] IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006).

[4] Os mais recentes são o Relatório Maldeikis sobre os 50 anos do Tratado Euratom (A6-0129/2007) e o Relatório Reul sobre fontes convencionais de energia (A6-0348/2007).

[5] Eurobarómetro n.º 271 (número especial): Europeans and nuclear safety, Fieldwork Oct-Nov 200 6 , Publication Feb 2007 (http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf).

[6] Comissão das Comunidades Europeias contra Conselho da União Europeia (Processo C-29/99).

[7] Incluída no documento COM(2003) 32 final.

[8] Documento 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

[9] Documento 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), documento 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) e documento 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

[10] Alemanha, Bélgica, Bulgária, Eslováquia, Eslovénia, Espanha, Finlândia, França, Hungria, Itália, Lituânia, Países Baixos, Reino Unido, República Checa, Roménia, Suécia e Suíça.

[11] Estabelecido pela Decisão 2007/530/Euratom da Comissão de 17 de Julho de 2007 (JO  L 195 de 27/07/2007).

EL

(...PICT...)|ΕΠΙΤΡΟΠΗ ΤΩΝ ΕΥΡΩΠΑΪΚΩΝ ΚΟΙΝΟΤΗΤΩΝ|

Βρυξέλλες, 26.11.2008

SEC(2008) 2893

ΕΓΓΡΑΦΟ ΕΡΓΑΣΙΑΣ ΤΩΝ ΥΠΗΡΕΣΙΩΝ ΤΗΣ ΕΠΙΤΡΟΠΗΣ

Συνοδευτικό στην πρόταση ΟΔΗΓΙΑΣ (Ευρατόμ) ΤΟΥ ΣΥΜΒΟΥΛΙΟΥ περί θεσπίσεως κοινοτικού πλαισίου για την πυρηνική ασφάλεια ΣΥΝΟΨΗ ΤΗΣ ΕΚΤΙΜΗΣΗΣ ΕΠΙΠΤΩΣΕΩΝ

{COM(2008) 790 τελικό} {SEC(2008) 2892}

1. Διαβουλευση και εμπειρογνωμοσυνη

Η εκτίμηση επιπτώσεων συνδέεται με το σημείο προγραμματισμού της ημερήσιας διάταξης 2008/TREN/003 – Αναθεωρημένη νομοθετική πρόταση για την πυρηνική ασφάλεια . Συνοδεύει το σχέδιο αναθεωρημένης οδηγίας περί θεσπίσεως κοινοτικού πλαισίου για την πυρηνική ασφάλεια, με στόχο την επανεκκίνηση της διαδικασίας καθιέρωσης ενός κοινού πλαισίου της ΕΕ για την πυρηνική ασφάλεια, αντικαθιστώντας την προταθείσα οδηγία για τον καθορισμό βασικών υποχρεώσεων και γενικών αρχών αναφορικά με την ασφάλεια των πυρηνικών εγκαταστάσεων Αρχική πρόταση της Επιτροπής του 2003 (έγγραφο αναφοράς COM 2003/32 τελικό) και αναθεωρημένη έκδοση του 2004 (έγγραφο αναφοράς COM (2004)526 τελικό) που παρουσίασε η Επιτροπή το 2003. [1]

Αρχική πρόταση της Επιτροπής του 2003 (έγγραφο αναφοράς COM 2003/32 τελικό) και αναθεωρημένη έκδοση του 2004 (έγγραφο αναφοράς COM (2004)526 τελικό)

Η νέα πρόταση είναι αποτέλεσμα εκτενούς και διαρκούς διαδικασίας διαβούλευσης, η οποία ξεκίνησε το 2004 κατά τη διάρκεια της ιρλανδικής προεδρίας του Συμβουλίου. Ακολούθως, η ομάδα «Πυρηνική ασφάλεια» του Συμβουλίου, η ομάδα υψηλού επιπέδου για την πυρηνική ασφάλεια και τη διαχείριση αποβλήτων και το ευρωπαϊκό φόρουμ για την πυρηνική ενέργεια συνέχισαν τις εργασίες σχετικά με το θέμα.

Η διαδικασία διαβούλευσης που ξεκίνησε το 2004 είχε ως αποτέλεσμα τη διεξοδική αναθεώρηση της προσέγγισης που ακολουθήθηκε στην πρόταση του 2004 για μια οδηγία για την ασφάλεια, η οποία βρέθηκε αντιμέτωπη την εποχή εκείνη με μια μειοψηφία αρνησικυρίας κρατών μελών. Τα κύρια επιχειρήματα για τη στάση αυτή ήταν η υπερβολικά λεπτομερής περιγραφή της δεσμευτικής νομοθεσίας καθώς και οι αμφιβολίες σχετικά με το κατά πόσον η πρόταση σεβόταν πλήρως την αρχή της επικουρικότητας.

Η αναθεωρημένη νομοθετική πρόταση για την πυρηνική ασφάλεια βασίζεται α) στο τεχνικό έργο της Δυτικοευρωπαϊκής Ένωσης Ρυθμιστικών Αρχών στα Πυρηνικά (WENRA), το οποίο ολοκληρώθηκε το 2006 για τις υφιστάμενες πυρηνικές εγκαταστάσεις, με τη συμμετοχή όλων των ευρωπαϊκών ρυθμιστικών αρχών για την πυρηνική ασφάλεια, β) στην αρχή ότι μόνον ισχυρές και ανεξάρτητες ρυθμιστικές αρχές μπορούν να διασφαλίσουν τη συνεχή ασφαλή λειτουργία σταθμών ηλεκτροπαραγωγής από πυρηνική ενέργεια στην ΕΕ, γ) στην εμπέδωση, στην ευρωπαϊκή νομοθεσία, των αρχών των κυριότερων διαθέσιμων διεθνών μέσων, δηλαδή της σύμβασης για την πυρηνική ασφάλεια IAEA INFCIRC 449 της 5ης Ιουλίου 1994 και των εργασιών με αντικείμενο την ασφάλεια τις οποίες έχει επιτελέσει ο Διεθνής Οργανισμός Ατομικής Ενέργειας (ΔΟΑΕ), και ειδικότερα των θεμελιωδών αρχών ασφάλειας του ΔΟΑΕ IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles (Θεμελιώδεις αρχές ασφάλειας του ΔΟΑΕ), IAEA Safety Standard Series αριθ. SF-1 (2006) . Επιπλέον, οι τεχνικές βάσεις στις οποίες θεμελιώνονται οι βασικές αρχές που προτείνονται στο σχέδιο αναθεωρημένης οδηγίας για τη θέσπιση κοινοτικού πλαισίου για την πυρηνική ασφάλεια είναι αποτέλεσμα της δραστηριότητας των διαφόρων ομάδων εμπειρογνωμόνων με αντικείμενο θέματα πυρηνικής ασφάλειας . [2][3]

IAEA INFCIRC 449 της 5ης Ιουλίου 1994

IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles (Θεμελιώδεις αρχές ασφάλειας του ΔΟΑΕ), IAEA Safety Standard Series αριθ. SF-1 (2006)

Όπως προκύπτει από τις εκθέσεις που δημοσίευσε όλα αυτά τα χρόνια Οι τελευταίες εκθέσεις είναι η έκθεση Maldeikis με την ευκαιρία της 50ής επετείου της συνθήκης Ευρατόμ (έγγραφο αναφοράς A6-0129/2007) και η έκθεση Reul σχετικά με τις συμβατικές πηγές ενέργειας (έγγραφο αναφοράς A6-0348/2007). , το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο υποστήριζε πάντοτε τη θέσπιση ευρωπαϊκής νομοθεσίας για την πυρηνική ασφάλεια, η οποία θα καθορίζει επίπεδα αναφοράς. Επιπλέον, όπως φαίνεται στα συμπεράσματα του δεύτερου ευρωπαϊκού φόρουμ για την πυρηνική ενέργεια, η βιομηχανία είναι πλέον σθεναρός υποστηρικτής της θέσπισης νομοθεσίας για την πυρηνική ασφάλεια σε επίπεδο ΕΕ. [4]

Οι τελευταίες εκθέσεις είναι η έκθεση Maldeikis με την ευκαιρία της 50ής επετείου της συνθήκης Ευρατόμ (έγγραφο αναφοράς A6-0129/2007) και η έκθεση Reul σχετικά με τις συμβατικές πηγές ενέργειας (έγγραφο αναφοράς A6-0348/2007).

Τέλος, για την οριστικοποίηση της εκτίμησης επιπτώσεων, συστάθηκε μια συντονιστική ομάδα, με τη συμμετοχή εκπροσώπων όλων των ενδιαφερόμενων υπηρεσιών της Επιτροπής.

Το σχέδιο εκτίμησης επιπτώσεων υποβλήθηκε για αξιολόγηση στην Επιτροπή Ανάλυσης Επιπτώσεων, η οποία εξέδωσε την αρχική γνωμοδότησή της στις 9 Σεπτεμβρίου 2008 και την τελική γνωμοδότησή της στις 14 Οκτωβρίου 2008, κατόπιν υποβολής αναθεωρημένου εγγράφου. Οι τελικές παρατηρήσεις της Επιτροπής Ανάλυσης Επιπτώσεων λήφθηκαν πλήρως υπόψη.

2. Ορισμοσ του προβληματοσ

Το ανανεωμένο ενδιαφέρον για την πυρηνική ενέργεια που εκδηλώνουν διάφορα κράτη μέλη, με την προοπτική πολυάριθμων παρατάσεων ζωής μονάδων και νέων κατασκευών, καθιστά ιδιαίτερα επίκαιρη την παρούσα αναθεωρημένη πρόταση. Είναι προφανές ότι οι συνέπειες των ραδιολογικών συμβάντων δεν σταματούν στα σύνορα και έχουν δυνητικές επιπτώσεις στην υγεία των εργαζομένων και των πολιτών γενικότερα αλλά και ευρείες οικονομικές συνέπειες στον κλάδο της παραγωγής ενέργειας. Καθώς η προστασία του πληθυσμού της ΕΕ είναι ένας από τους κύριους πολιτικούς στόχους της ΕΕ, ένα νομικό πλαίσιο για την επίτευξη, τη διατήρηση και τη συνεχή βελτίωση της πυρηνικής ασφάλειας και της ρύθμισής της στην Κοινότητα, καθώς και για την ενίσχυση του ρόλου των ρυθμιστικών φορέων των κρατών μελών, θα δημιουργήσει ένα πρόσθετο επίπεδο εγγυήσεων για το κοινό στην ΕΕ.

Η αποδοχή από το κοινό αποτελεί αναγκαία προϋπόθεση για την περαιτέρω ανάπτυξη της πυρηνικής ενέργειας και, έως τώρα, η Κοινότητα δραστηριοποιείται με συνέπεια στην προώθηση της πυρηνικής ασφάλειας, καθώς δεν υπάρχει προς το παρόν κοινοτικό νομικό πλαίσιο που να θεσπίζει κοινά πρότυπα ασφάλειας για τις νέες και τις υφιστάμενες πυρηνικές εγκαταστάσεις στην ΕΕ. Ωστόσο, οι ανησυχίες των ευρωπαίων πολιτών σχετικά με την ασφάλεια των πυρηνικών εγκαταστάσεων πρέπει να ληφθούν δεόντως υπόψη από την Κοινότητα. Ένα από τα κύρια συμπεράσματα της έρευνας σχετικά με την πυρηνική ασφάλεια που διενεργήθηκε το 2007 Ειδική έρευνα αριθ. 271 του Ευρωβαρόμετρου «Europeans and nuclear safety» (Ευρωπαίοι και πυρηνική ασφάλεια), Επιτόπια εργασία Οκτώβριος-Νοέμβριος 2006, δημοσίευση Φεβρουάριος 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf ήταν ότι, ακόμη και αν οι Ευρωπαίοι έχουν κατά μέσο όρο ικανοποιητικό επίπεδο γνώσεων σε πυρηνικά θέματα, ιδίως όσον αφορά το κατά πόσον υπάρχουν στη χώρα τους πυρηνικοί σταθμοί ηλεκτροπαραγωγής , έχουν άγνοια στο θέμα της πυρηνικής ασφάλειας (σε ποσοστό από 56% έως 90%) .[5]

Ειδική έρευνα αριθ. 271 του Ευρωβαρόμετρου «Europeans and nuclear safety» (Ευρωπαίοι και πυρηνική ασφάλεια), Επιτόπια εργασία Οκτώβριος-Νοέμβριος 2006, δημοσίευση Φεβρουάριος 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

3. Δικαιωμα ληψησ μετρων από την ΕΕ

Η αρμοδιότητα της Κοινότητας για τη θέσπιση βασικών προτύπων ασφάλειας σε επίπεδο ΕΕ προβλέπεται ρητά στη συνθήκη Ευρατόμ. Σύμφωνα με το άρθρο 2 στοιχείο β) της Συνθήκης, «για την εκπλήρωση της αποστολής της, η Κοινότης οφείλει κατά τους όρους της παρούσης συνθήκης : …να θεσπίζει ομοιόμορφους κανόνες ασφαλείας για την προστασία της υγείας του πληθυσμού και των εργαζομένων και να μεριμνά για την εφαρμογή τους» . Στον δεύτερο τίτλο, κεφάλαιο 3 «Η προστασία της υγείας», προβλέπονται ορισμένες λεπτομερείς διατάξεις για τη θέσπιση, τη θέση σε ισχύ και την εφαρμογή των βασικών προτύπων που αναφέρονται στο άρθρο 2 στοιχείο β) της συνθήκης Ευρατόμ. Το κεφάλαιο 3 της συνθήκης Ευρατόμ χρησιμοποιήθηκε κυρίως για σκοπούς προστασίας κατά της ακτινοβολίας έως ότου το Δικαστήριο των Ευρωπαϊκών Κοινοτήτων αναγνώρισε τον εγγενή σύνδεσμο μεταξύ της προστασίας κατά της ακτινοβολίας και της πυρηνικής ασφάλειας και την αρμοδιότητα της Κοινότητας στον τομέα της πυρηνικής ασφάλειας (στην απόφασή του στην υπόθεση C-29/99 Επιτροπή των Ευρωπαϊκών Κοινοτήτων κατά Συμβουλίου της Ευρωπαϊκής Ένωσης (υπόθεση C-29/99) , το Δικαστήριο αποφάνθηκε ότι « η τεχνητή διάκριση μεταξύ της υγειονομικής προστασίας του πληθυσμού και της ασφάλειας των πηγών ιονιζουσών ακτινοβολιών δεν είναι αναγκαία για την οριοθέτηση των αρμοδιοτήτων της Κοινότητας » ). Επομένως, η απόφαση αυτή αναγνωρίζει ότι τα ισχύοντα πρότυπα ασφάλειας για την προστασία της υγείας των εργαζομένων και του πληθυσμού κατά των κινδύνων που προκύπτουν από τις ιονίζουσες ακτινοβολίες πρέπει να συμπληρωθούν με πρότυπα ασφάλειας για τις πυρηνικές εγκαταστάσεις. Η τεχνική αρμοδιότητα των εθνικών αρχών που είναι υπεύθυνες για την ασφάλεια δεν εμποδίζει την Κοινότητα να θεσπίσει νομοθεσία στον συγκεκριμένο τομέα.[6]

Επιτροπή των Ευρωπαϊκών Κοινοτήτων κατά Συμβουλίου της Ευρωπαϊκής Ένωσης (υπόθεση C-29/99)

4. Πηγεσ της εκτιμησησ επιπτωσεων

Η παρούσα εκτίμηση επιπτώσεων επικαιροποιεί την εκτίμηση επιπτώσεων του 2003 που αφορούσε την αρχική πρόταση για την πυρηνική ασφάλεια Περιλαμβάνεται στο έγγραφο COM 2003/32 τελικό , χρησιμοποιώντας ως τεχνική βάση τα συμπεράσματα και τις συστάσεις που περιέχονται στην τελική έκθεση της ομάδας «Πυρηνική ασφάλεια» του Συμβουλίου Έγγραφο 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf) , η οποία εγκρίθηκε από την ομάδα «Θέματα ατομικής ενέργειας» του Συμβουλίου στις 13 Δεκεμβρίου 2006 και συμπληρώθηκε με τα πορίσματα των εκθέσεων των υποομάδων της ομάδας εργασίας για την πυρηνική ασφάλεια του Συμβουλίου Έγγραφο 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) έγγραφο 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) έγγραφο 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ) . [7][8][9]

Περιλαμβάνεται στο έγγραφο COM 2003/32 τελικό

Έγγραφο 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

Έγγραφο 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) έγγραφο 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) έγγραφο 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

Στο πλαίσιο αυτό, ιδιαίτερη έμφαση πρέπει να δοθεί στις δραστηριότητες που εκτελούνται στο πλαίσιο της WENRA, ενός οργανισμού που απαρτίζεται από τους επικεφαλής και τους ανώτερους υπαλλήλους των πυρηνικών ρυθμιστικών αρχών 17 ευρωπαϊκών χωρών Βέλγιο, Βουλγαρία, Γαλλία, Γερμανία, Ελβετία, Ηνωμένο Βασίλειο, Ισπανία, Ιταλία, Κάτω Χώρες, Λιθουανία, Ουγγαρία , Ρουμανία, Σλοβακία, Σλοβενία, Σουηδία, Τσεχική Δημοκρατία και Φινλανδία. , τα μέλη του οποίου καθόρισαν πολλά κοινά επίπεδα αναφοράς σχετικά με την ασφάλεια για τους αντιδραστήρες ισχύος με στόχο την ευθυγράμμιση των εθνικών απαιτήσεων έως το 2010. [10]

Βέλγιο, Βουλγαρία, Γαλλία, Γερμανία, Ελβετία, Ηνωμένο Βασίλειο, Ισπανία, Ιταλία, Κάτω Χώρες, Λιθουανία, Ουγγαρία , Ρουμανία, Σλοβακία, Σλοβενία, Σουηδία, Τσεχική Δημοκρατία και Φινλανδία.

Δεύτερον, η έκθεση επιπτώσεων βασίζεται στις υποχρεώσεις και στις απαιτήσεις της σύμβασης για την πυρηνική ασφάλεια του ΔΟΑΕ, η οποία συνιστά διεθνώς αναγνωρισμένη πλατφόρμα για την ανάπτυξη της πυρηνικής ασφάλειας, καθώς και στις θεμελιώδεις αρχές ασφάλειας του ΔΟΑΕ. Η σύμβαση δεν περιέχει λεπτομερείς τεχνικούς κανόνες· θεσπίζει όμως ένα συγκεκριμένο νομικό πλαίσιο με στόχο τη συνεχή βελτίωση της ασφάλειας. Η Ευρατόμ και όλα τα κράτη μέλη της ΕΕ είναι συμβαλλόμενα μέρη της σύμβασης για την πυρηνική ασφάλεια. Οι θεμελιώδεις αρχές του IAEA αποτελούν ένα πλαίσιο πρακτικών επί των οποίων βασίζονται οι εθνικές απαιτήσεις ασφάλειας, στη βελτίωση των οποίων τα κράτη μέλη έχουν συμβάλει σημαντικά.

5. Επιλογεσ πολιτικησ

Η εκτίμηση επιπτώσεων εξετάζει τέσσερις επιλογές πολιτικής :

– η επιλογή πολιτικής 0 συνίσταται στη διατήρηση της παρούσας κατάστασης αμετάβλητης·

– η επιλογή πολιτικής 1 προβλέπει την επεξεργασία κοινοτικής νομοθεσίας για τη θέσπιση κοινών προτύπων ασφάλειας για τις υφιστάμενες πυρηνικές εγκαταστάσεις·

– η επιλογή πολιτικής 2 συνίσταται στην επεξεργασία κοινοτικής νομοθεσίας η οποία θα θεσπίζει μόνον ένα κοινό πλαίσιο με στόχο την επίτευξη και τη διατήρηση ενός υψηλού ομοιόμορφου επιπέδου πυρηνικής ασφάλειας σε ολόκληρη την Κοινότητα υπενθυμίζοντας ευρέως αναγνωρισμένες αρχές πυρηνικής ασφάλειας, ενώ τα μετέπειτα εκτελεστικά μέτρα θα ετοιμαστούν στους κόλπους της ομάδας υψηλού επιπέδου για την πυρηνική ασφάλεια και τη διαχείριση αποβλήτων·

– η επιλογή πολιτικής 3 βασίζεται σε ένα σύνολο διεθνώς αναγνωρισμένων αρχών πυρηνικής ασφάλειας (προσέγγιση που προτείνεται από την επιλογή πολιτικής 2), το οποίο συμπληρώνεται με πρόσθετες απαιτήσεις ασφάλειας για τους νέους πυρηνικούς αντιδραστήρες ισχύος, τους οποίους τα κράτη μέλη ενθαρρύνονται να αναπτύξουν σύμφωνα με την αρχή της συνεχούς βελτίωσης της ασφάλειας, βάσει των επιπέδων ασφάλειας που ανέπτυξε η WENRA και σε στενή συνεργασία με την ομάδα υψηλού επιπέδου για την πυρηνική ασφάλεια και τη διαχείριση αποβλήτων Συστάθηκε με την απόφαση 2007/530/Ευρατόμ της Επιτροπής, της 17ης Ιουλίου 2007 (ΕΕ L 195 της 27/07/2007) , η οποία περιλαμβάνει υψηλού επιπέδου εκπροσώπους των ρυθμιστικών αρχών και των αρχών ασφάλειας όλων των κρατών μελών της ΕΕ.[11]

Συστάθηκε με την απόφαση 2007/530/Ευρατόμ της Επιτροπής, της 17ης Ιουλίου 2007 (ΕΕ L 195 της 27/07/2007)

6. Συγκριση των επιλογων – Προτεινομενη δραση της ΕΕ

Η αξιολόγηση των επιλογών κατέδειξε ότι η αποδοτικότερη λύση για τη θέσπιση ενός κοινοτικού πλαισίου για την πυρηνική ασφάλεια είναι αυτή που προβλέπεται από την επιλογή πολιτικής 3 . Ως εκ τούτου, η βασική προσέγγιση της παρούσας προτεινόμενης αναθεωρημένης οδηγίας είναι ότι η Κοινότητα θεσπίζει μόνον ένα σύνολο κοινών αρχών στον τομέα της πυρηνικής ασφάλειας, οι οποίες περιλαμβάνονται ήδη στη σύμβαση για την πυρηνική ασφάλεια του ΔΟΑΕ (π.χ. βελτίωση του ρόλου των εθνικών ρυθμιστικών αρχών, πρωταρχική ευθύνη του κατόχου της άδειας για την ασφάλεια, υπό τον έλεγχο του ρυθμιστικού φορέα, ενίσχυση της ανεξαρτησίας του ρυθμιστικού φορέα, διασφάλιση υψηλού επιπέδου διαφάνειας σε θέματα που σχετίζονται με την ασφάλεια των πυρηνικών εγκαταστάσεων, εφαρμογή συστημάτων διαχείρισης, τακτική εποπτεία της ασφάλειας, διαθεσιμότητα εμπειρογνωμοσύνης σε θέματα πυρηνικής ασφάλειας, προτεραιότητα στην ασφάλεια), και οι οποίες συμπληρώνονται με πρόσθετες απαιτήσεις ασφάλειας για νέους πυρηνικούς αντιδραστήρες ισχύος, τους οποίους τα κράτη μέλη ενθαρρύνονται να αναπτύξουν σύμφωνα με την αρχή της συνεχούς βελτίωσης της ασφάλειας, βάσει των επιπέδων ασφάλειας που ανέπτυξε η WENRA και σε στενή συνεργασία με την ομάδα υψηλού επιπέδου. Βάσει των δέκα αρχών για τη ρύθμιση της πυρηνικής ασφάλειας που θέσπισε, η ομάδα υψηλού επιπέδου θα καταστεί εστιακός πόλος για τη συνεργασία μεταξύ των ρυθμιστικών φορέων που είναι επιφορτισμένοι με την ασφάλεια των πυρηνικών εγκαταστάσεων στα κράτη μέλη και θα συμβάλει στην ανάπτυξη του πλαισίου για την πυρηνική ασφάλεια της ΕΕ.

Τα κράτη μέλη δεσμεύονται να σέβονται τις θεμελιώδεις αρχές ασφάλειας του IAEA καθώς και τις υποχρεώσεις και τις απαιτήσεις που ενσωματώνονται στη σύμβαση για την πυρηνική ασφάλεια.

7. Προστιθεμενη αξια

Λόγω του ανανεωμένου ενδιαφέροντος για την πυρηνική ενέργεια στην Ευρώπη και αλλού, είναι σημαντικό να διατηρηθεί υψηλό επίπεδο πυρηνικής ασφάλειας εντός της ΕΕ και να θεσπισθεί ένα σύνολο δεσμευτικών κανόνων και κοινών προτύπων ασφάλειας της ΕΕ. Η πρόσφατη ανακοίνωση κατασκευής νέων πυρηνικών σταθμών ηλεκτροπαραγωγής στην ΕΕ καθιστά ακόμη πιο αναγκαία την ύπαρξη κανόνων σύγκλισης σε επίπεδο ΕΕ, για τη στήριξη των κρατών μελών στις προσπάθειές τους να εναρμονίσουν τις πρακτικές ασφάλειας. Παρά την ύπαρξη διασυνοριακών κινδύνων όσον αφορά τη λειτουργία των πυρηνικών εγκαταστάσεων, η τυποποίηση μεταξύ χωρών υπήρξε περιορισμένη στο παρελθόν.

Στο πλαίσιο αυτό, η θεμελιώδης προστιθέμενη αξία της επιλεγείσας πολιτικής επιλογής συνίσταται στο γεγονός ότι το δεσμευτικό νομοθετικό πλαίσιο της ΕΕ που καθορίζει βασικές υποχρεώσεις και γενικές αρχές για την ασφάλεια των πυρηνικών εγκαταστάσεων θα επιφέρει την υλοποίηση του στόχου της επίτευξης, της διατήρησης και της συνεχούς βελτίωσης της πυρηνικής ασφάλειας στην Κοινότητα. Η επίτευξη του αποτελέσματος αυτού σε αμιγώς εθνικό επίπεδο δεν θα ήταν εξίσου αποδοτική. Η προσέγγιση αυτή εμφανίζει επίσης το σαφές πλεονέκτημα της αυξημένης ασφάλειας δικαίου σε κοινοτικό επίπεδο. Κατά συνέπεια, βάσει των θεσμικών διατάξεων της συνθήκης Ευρατόμ, η Ευρατόμ διαθέτει τους δικούς της μηχανισμούς για να εξασφαλίσει τη συμμόρφωση των εθνικών νομοθεσιών των κρατών μελών προς τις διατάξεις της οδηγίας, ασκώντας με τον τρόπο αυτό τον ρόλο της διαφύλαξης της ορθής εφαρμογής του κοινοτικού κεκτημένου. Επιπλέον, πρέπει να τονισθεί ότι η νομοθεσία της ΕΕ απονέμει δικαιώματα και υποχρεώσεις όχι μόνον για τις αρχές κάθε κράτους μέλους, αλλά και για τους ιδιώτες και τις επιχειρήσεις. Οι αρχές κάθε κράτους μέλους είναι αρμόδιες για τη μεταφορά της νομοθεσίας της ΕΕ στο εθνικό τους δίκαιο και για την ορθή εφαρμογή της και πρέπει να διασφαλίζουν τα δικαιώματα των πολιτών που απορρέουν από τους εν λόγω νόμους.

Απουσία νομικού πλαισίου της ΕΕ, θα εφαρμόζεται στα κράτη μέλη η σύμβαση για την πυρηνική ασφάλεια του ΔΟΑΕ. Ωστόσο, η συμμετοχή στη σύμβαση για την πυρηνική ασφάλεια του ΔΟΑΕ έχει εθελοντικό μόνον χαρακτήρα, καθώς η εν λόγω σύμβαση συνιστά πράξη παροχής κινήτρων και, επομένως, η μη συμμόρφωση προς τις διατάξεις της δεν συνεπάγεται καμία κύρωση. Στόχος της σύμβασης δεν είναι να διασφαλίσει την εκπλήρωση των υποχρεώσεων των συμβαλλομένων μερών μέσω ελέγχου και κυρώσεων, αλλά βασίζεται στο κοινό συμφέρον τους για την επίτευξη υψηλότερων επιπέδων ασφάλειας, τα οποία θα αναπτυχθούν και θα προωθηθούν μέσω τακτικών συναντήσεων των συμβαλλομένων μερών. Η συμμετοχή στη σύμβαση συνεπάγεται δύο βασικές δεσμεύσεις για κάθε συμβαλλόμενο μέρος: εκπόνηση και διάθεση για επισκόπηση μιας εθνικής έκθεσης και υποβολή της εθνικής έκθεσης σε αξιολόγηση από ομοτίμους από τα άλλα συμβαλλόμενα μέρη.

Η επεξεργασία νομοθεσίας της ΕΕ, βάσει των αρχών της σύμβασης για την πυρηνική ασφάλεια και αξιοποιώντας πλήρως το έργο στον τομέα της ασφάλειας που έχει ήδη φέρει εις πέρας ο ΔΟΑΕ καθορίζοντας θεμελιώδεις αρχές ασφάλειας, αποτελεί αναγνώριση της αξίας της διεθνούς προόδου που έχει σημειωθεί στον τομέα της πυρηνικής ασφάλειας και παρέχει τη δυνατότητα στην ευρωπαϊκή κοινωνία των πολιτών να εμπλακεί περισσότερο στον συγκεκριμένο τομέα.

Τέλος, στόχος της πρότασης είναι επίσης η ενίσχυση του ρόλου και της ανεξαρτησίας των εθνικών ρυθμιστικών φορέων, αξιοποιώντας με τον τρόπο αυτό τις ικανότητές τους, αντί της δημιουργίας μιας προσέγγισης από πάνω προς τα κάτω, όπως προέβλεπε η αρχική πρόταση για την πυρηνική ασφάλεια. Ενισχύεται επίσης ο ρόλος των εθνικών φορέων όσον αφορά την υλοποίηση των συμφωνηθέντων μέτρων, λύση η οποία είναι απολύτως σύμφωνη προς την αρχή της επικουρικότητας.

8. Επικουρικοτητα

Τα κράτη μέλη της ΕΕ έχουν ήδη εφαρμόσει μέτρα για την επίτευξη υψηλού επιπέδου πυρηνικής ασφάλειας εντός της ΕΕ. Ωστόσο, λόγω των διαφορετικών ιστορικών, νομικών πλαισίων, τύπων και αριθμών αντιδραστήρων και των διαφορετικών νομοθετικών προσεγγίσεων, δεν έχουν θεσπισθεί ακόμη κοινοί κανόνες στον τομέα της πυρηνικής ασφάλειας, για εφαρμογή σε ολόκληρη την Κοινότητα, μολονότι κάτι τέτοιο θα έχει ως αποτέλεσμα την περαιτέρω βελτίωση της πυρηνικής ασφάλειας, η οποία δεν μπορεί να επιτευχθεί αποκλειστικά σε εθνικό επίπεδο.

Η νέα πρόταση αντιστρέφει την προσέγγιση από πάνω προς τα κάτω της πρότασης του 2003/2004 και υιοθετεί μια προσέγγιση από τη βάση προς την κορυφή καθώς, για την ασφάλεια των νέων πυρηνικών αντιδραστήρων ισχύος , τα κράτη μέλη ενθαρρύνονται να αναπτύξουν πρόσθετες απαιτήσεις ασφάλειας, σύμφωνα με την αρχή της συνεχούς βελτίωσης της ασφάλειας βάσει των επιπέδων ασφάλειας που ανέπτυξε η WENRA και σε στενή συνεργασία με την ομάδα υψηλού επιπέδου. Επιπλέον, τα κράτη μέλη διατηρούν το δικαίωμα να επιβάλουν σε εθνικό επίπεδο μέτρα ασφάλειας αυστηρότερα από τα προβλεπόμενα στο κοινοτικό νομικό πλαίσιο.

Δεύτερον, σε επίπεδο προτεινόμενων αρχών, η αναθεωρημένη οδηγία βασίζεται στις υφιστάμενες ικανότητες των ρυθμιστικών αρχών των κρατών μελών καθώς και στις διεθνώς αποδεκτές αρχές της σύμβασης για την πυρηνική ασφάλεια και στις θεμελιώδεις αρχές ασφάλειας του ΔΟΑΕ, χωρίς να επιβάλλει πρόσθετο φόρτο στις αρχές των κρατών μελών.

Επίσης, η δεσμευτική νομοθεσία της ΕΕ παρέχει ασφάλεια δικαίου καθώς παρέχει τη δυνατότητα στους πολίτες να προσφύγουν στα ευρωπαϊκά θεσμικά όργανα, εάν δεν νιώθουν ασφαλείς σχετικά με την πυρηνική ενέργεια.

Επιπλέον, πρέπει να αναφερθεί ότι η νέα πρόταση λαμβάνει πλήρως υπόψη τις απόψεις των κρατών μελών που διατυπώθηκαν κατά την εξέταση της δέσμης του 2003/2004, αποσυνδέοντας την ασφάλεια από τα πυρηνικά απόβλητα και τα οικονομικά θέματα, καθώς και καταργώντας την ιδέα της δημιουργίας ενός κοινοτικού οργάνου επιθεωρητών ασφάλειας και αναθέτοντας την ευθύνη της εποπτείας της πυρηνικής ασφάλειας αποκλειστικά στις εθνικές ρυθμιστικές αρχές.

9. Παρακολουθηση και αξιολογηση

Οι δείκτες προόδου στην πορεία επίτευξης των στόχων θα καθοριστούν σε επίπεδο κρατών μελών .

10. Συμπερασμα

Με βάση τον ανωτέρω προβληματισμό, η επιλεγείσα πολιτική φαίνεται να αποτελεί την προτιμώμενη προσέγγιση, καθώς εμφανίζει το ευρύτερο φάσμα τεχνικών και οικονομικών οφελών καθώς και οφελών ασφάλειας, υπερβαίνοντας το επίπεδο των βασικών αρχών και ενθαρρύνοντας πραγματικά τα κράτη μέλη να καθορίσουν πρόσθετες απαιτήσεις ασφάλειας.

[1] Αρχική πρόταση της Επιτροπής του 2003 (έγγραφο αναφοράς COM 2003/32 τελικό) και αναθεωρημένη έκδοση του 2004 (έγγραφο αναφοράς COM (2004)526 τελικό)

[2] IAEA INFCIRC 449 της 5ης Ιουλίου 1994

[3] IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles (Θεμελιώδεις αρχές ασφάλειας του ΔΟΑΕ), IAEA Safety Standard Series αριθ. SF-1 (2006)

[4] Οι τελευταίες εκθέσεις είναι η έκθεση Maldeikis με την ευκαιρία της 50ής επετείου της συνθήκης Ευρατόμ (έγγραφο αναφοράς A6-0129/2007) και η έκθεση Reul σχετικά με τις συμβατικές πηγές ενέργειας (έγγραφο αναφοράς A6-0348/2007).

[5] Ειδική έρευνα αριθ. 271 του Ευρωβαρόμετρου «Europeans and nuclear safety» (Ευρωπαίοι και πυρηνική ασφάλεια), Επιτόπια εργασία Οκτώβριος-Νοέμβριος 2006, δημοσίευση Φεβρουάριος 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

[6] Επιτροπή των Ευρωπαϊκών Κοινοτήτων κατά Συμβουλίου της Ευρωπαϊκής Ένωσης (υπόθεση C-29/99)

[7] Περιλαμβάνεται στο έγγραφο COM 2003/32 τελικό

[8] Έγγραφο 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf)

[9] Έγγραφο 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) έγγραφο 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) έγγραφο 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf )

[10] Βέλγιο, Βουλγαρία, Γαλλία, Γερμανία, Ελβετία, Ηνωμένο Βασίλειο, Ισπανία, Ιταλία, Κάτω Χώρες, Λιθουανία, Ουγγαρία , Ρουμανία, Σλοβακία, Σλοβενία, Σουηδία, Τσεχική Δημοκρατία και Φινλανδία.

[11] Συστάθηκε με την απόφαση 2007/530/Ευρατόμ της Επιτροπής, της 17ης Ιουλίου 2007 (ΕΕ L 195 της 27/07/2007)

EN

(...PICT...)|COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES|

Brussels, 26.11.2008

SEC(2008) 2893

COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT

Accompanying document to the Proposal for a COUNCIL DIRECTIVE (Euratom) setting up a Community framework for Nuclear Safety SUMMARY OF THE IMPACT ASSESSMENT

{COM(2008) 790 final} {SEC(2008) 2892}

1. Consultation and Expertise

The Impact Assessment relates to the agenda planning item 2008/TREN/003 - Revised legislative proposal on nuclear safety . It accompanies the draft revised Directive setting up a Community framework for Nuclear Safety which aims to re-start the process of establishing a common EU framework on nuclear safety, by replacing the proposed Directive setting out basic obligations and general principles on the safety of nuclear installations Initial 2003 Commission proposal (reference doc. COM(2003) 32 final) and revised 2004 version (reference doc. COM (2004)526 final) presented by the Commission in 2003. [1]

Initial 2003 Commission proposal (reference doc. COM(2003) 32 final) and revised 2004 version (reference doc. COM (2004)526 final)

This new proposal is the result of an extensive and continuous consultation process, initiated in 2004 during the Irish Presidency of the Council. Subsequently, the Council Working Party on Nuclear Safety ( WPNS), the High Level Group on Nuclear Safety and Waste Management (HLG) and the European Nuclear Energy Forum continued work on this issue.

The consultation process that started in 2004 has resulted in a thorough revision of the approach taken in the 2004 proposal for a safety Directive, which at the time faced a blocking minority of Member States. The main arguments were a too detailed prescription of binding legislation, as well as doubts whether the proposal would fully respect the subsidiarity principle.

The revised legislative proposal on nuclear safety builds on: a) the technical work of the Western European Nuclear Regulators Association (WENRA) completed in 2006 for existing nuclear installations, with the participation of all European nuclear safety regulators; b) the principle that only strong and independent regulators can ensure the continued safe operation of nuclear power plants in the EU; c) enshrining in the European legislation the principles of the main international instruments available, namely the Convention on Nuclear Safety IAEA INFCIRC 449 of 5 July 1994 and the safety work carried out by the International Atomic Energy Agency (IAEA), particularly its safety fundamental principles IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006) . In addition, the technical background supporting the basic principles proposed in the draft revised Directive setting up a Community framework for Nuclear Safety was provided by the outcome of the activity of the different expert groups dealing with nuclear safety matters. [2][3]

IAEA INFCIRC 449 of 5 July 1994

IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006)

The European Parliament has constantly supported the setting up of European nuclear safety legislation establishing reference levels, as illustrated over the years in its Reports The latest were the Maldeikis report on the occasion of 50 years of the Euratom Treaty (reference doc. A6-0129/2007) and the Reul report on conventional energies (reference doc. A6-0348/2007). . Additionally, as reflected in the Conclusions of the 2 nd European Nuclear Energy Forum, the industry is now a firm supporter of EU nuclear safety legislation. [4]

The latest were the Maldeikis report on the occasion of 50 years of the Euratom Treaty (reference doc. A6-0129/2007) and the Reul report on conventional energies (reference doc. A6-0348/2007).

Finally, for the purpose of finalising the Impact Assessment, a Steering Group was set up, involving representatives of all the interested services of the Commission.

The draft Impact Assessment has been submitted to the evaluation of the Impact Assessment Board, which has issued its initial opinion on 9 September 2008, followed by a final opinion on 14 October 2008 on a resubmitted revised document. The final comments of the Impact Assessment Board have been fully taken into account.

2. Problem definition

The renewed interest in nuclear power expressed by a number of Member States, with the perspective of numerous life extensions and new build, makes the timing of this revised proposal particularly appropriate. It is evident that the effects of radiological incidents do not stop at borders, with potential consequences both for the health of workers, citizens at large, but also wide ranging economic implications for the energy generating industry. As the protection of the EU public is one of the main political objectives of the EU, a legal framework aiming to achieve, maintain and continuously improve nuclear safety and its regulation in the Community, as well as enhance the role of the Member States' regulatory bodies would create an additional level of guarantee for the public in the EU.

Public acceptance is a prerequisite for the further development of nuclear energy and so far the Community has been consistently active in promoting nuclear safety, as yet there is no Community legal framework establishing common safety standards for the new and existing nuclear installations in the EU. However, the European citizens’ concerns about the safety of nuclear installations must be properly addressed by the Community. One of the main conclusions of the 2007 nuclear safety-related survey Special Eurobarometer no 271 "Europeans and nuclear safety", Fieldwork Oct-Nov 2006, Publication Feb 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf was that even if Europeans on average have a fair level of knowledge of nuclear issues, in particular whether or not there are nuclear power plants (NPPs) in their countries, they feel unfamiliar with the issue of nuclear safety (ranging from 56% to 90%) .[5]

Special Eurobarometer no 271 "Europeans and nuclear safety", Fieldwork Oct-Nov 2006, Publication Feb 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

3. EU right to act

The Community's competence to set up basic safety standards at EU level is explicitly regulated in the Euratom Treaty. According to Art. 2, letter b) of the Treaty, "In order to perform its task, the Community shall, as provided in this Treaty : …establish uniform safety standards to protect the health of workers and of the general public and ensure that they are applied." Title Two, Chapter 3 "Health and Safety", sets up a number of detailed provisions intended to establish, give effect and apply the basic standards mentioned in Article 2(b) of the Euratom Treaty. Chapter 3 of the Euratom Treaty has been used mainly for radiation protection purposes until the recognition by the European Court of Justice of the intrinsic link between radiation protection and nuclear safety and of the Community competence in the field of nuclear safety (in its Ruling in Case C-29/99 Commission of the European Communities v Council of the European Union (Case C-29/99) , the Court stated that “ it is not appropriate, in order to define the Community’s competencies, to draw an artificial distinction between the protection of the health of the general public and the safety of sources of ionising radiation. ”). Therefore, this Ruling acknowledges the fact that the existing safety standards aiming to protect the health of workers and the general public against the dangers arising from ionizing radiations have to be complemented with safety standards for nuclear installations. The technical competence of the national authorities with responsibility for safety does not preclude the Community from legislating in this connection.[6]

Commission of the European Communities v Council of the European Union (Case C-29/99)

4. Sources of the Impact Assessment

The Impact Assessment updates the 2003 Impact Assessment related to the initial nuclear safety proposal Included in doc. COM(2003) 32 final , having as technical background the conclusions and recommendations identified in the Final Report of the WPNS doc. 15475/2/06 REV2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf ) , approved by the Council Working Party on Atomic Questions (WPAQ) on 13 December 2006 and complemented with the findings of the WPNS subgroups' reports doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/ en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 (http://register.consilium. europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf) . [7][8][9]

Included in doc. COM(2003) 32 final

doc. 15475/2/06 REV2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf )

doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/ en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 (http://register.consilium. europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf)

In this context, a special emphasis should be put on the activity carried out in the framework of WENRA, an organisation comprising the Heads and senior staff members of the N uclear Regulatory Authorities from 17 European Countries Belgium, Bulgaria, Czech Republic, Finland, France, Germany, Hungary, Italy, Lithuania, Netherlands, Romania, Slovakia, Slovenia, Spain, Sweden, Switzerland, and UK. , whose members have defined many common safety reference levels for power reactors with a view to align national requirements by the year 2010.[10]

Belgium, Bulgaria, Czech Republic, Finland, France, Germany, Hungary, Italy, Lithuania, Netherlands, Romania, Slovakia, Slovenia, Spain, Sweden, Switzerland, and UK.

Secondly, the Impact Assessment is based on the obligations and requirements of the IAEA Convention on Nuclear Safety, which constitutes an internationally recognised platform for nuclear safety development, as well as on the principles of the IAEA Safety Fundamentals. The Convention does not contain detailed technical rules; however, it sets up a precise legal framework aiming to the continuous improvement of safety. Euratom and all the EU Member States are Contracting Parties to the Convention on Nuclear Safety. The IAEA fundamentals constitute a framework of practices on which national safety requirements are based and to the improvement of which Member States have made considerable contributions.

5. Policy Options

The Impact Assessment considers four policy options :

– Policy option 0 consists in keeping the current situation unchanged;

– Policy option 1 envisages the elaboration of Community legislation establishing common safety standards for existing nuclear installations;

– Policy option 2 consists in the elaboration of Community legislation that sets up only a common framework aiming at achieving and maintaining a high uniform level of nuclear safety throughout the Community by recalling widely recognised nuclear safety principles, the subsequent implementing measures will be prepared within the HLG;

– Policy option 3 is built upon a set of internationally-recognised nuclear safety principles (approach proposed by Policy option 2), supplemented with additional safety requirements for new nuclear power reactors, which Member States are encouraged to develop in line with the principle of continuous improvement of safety, on the basis of the safety levels developed by WENRA and in close collaboration with the HLG established by the Commission Decision 2007/530/Euratom of 17 July 2007 (O.J. L 195 , 27/07/2007) , comprising high-level representatives of the regulatory and safety authorities from all the EU Member States.[11]

established by the Commission Decision 2007/530/Euratom of 17 July 2007 (O.J. L 195 , 27/07/2007)

6. Comparing the options – Proposed EU action

The assessment of the options showed that the most efficient solution for setting up a Community nuclear safety framework is the one envisaged by Policy option 3 . Hence, the basic approach of the current proposed revised Directive is that the Community sets up only a set of common principles in the field of nuclear safety, already included in the IAEA Convention on Nuclear Safety (enhancing the role of national regulators, prime responsibility of the licence holder for safety under the control of the regulatory body, reinforcing the independence of the regulatory body, ensuring a high level of transparency on issues related to the safety of nuclear installations, implementation of management systems, regular safety supervision, availability of nuclear safety expertise, priority to safety), supplemented with additional safety requirements for new nuclear power reactors, which Member States are encouraged to develop in line with the principle of continuous improvement of safety, on the basis of the safety levels developed by WENRA and in close collaboration with the HLG. Based on the ten principles for the regulation of nuclear safety adopted by it, the HLG will become the focal point for cooperation between the regulatory bodies charged with the safety of nuclear installations in the Member States and will contribute to the development of the EU nuclear safety framework.

Member States are bound to respect the IAEA Safety Fundamentals, as well as the obligations and requirements as incorporated in the Convention on Nuclear Safety.

7. Added value

With the renewed interest in nuclear energy in Europe and elsewhere, it is important to maintain a high degree of nuclear safety within the EU, to establish a set of binding rules and common EU safety standards. The recent announcement of new build of NPPs in the EU makes convergence rules at EU level even more necessary in order to support the Member States in their efforts to harmonise safety practices. Despite the existence of cross-border risks in the operation of nuclear installations, there has been only limited standardisation between countries in the past.

Within this framework, the fundamental added value of the chosen policy option is that an EU binding legislative framework defining basic obligations and general principles on the safety of nuclear installations, would lead to the attainment of the objective of achieving, maintaining and continuously improving nuclear safety in the Community, a result whose fulfillment at purely national level would not be as efficient. This approach also presents the clear advantage of an increased certainty of regulation at Community level. Consequently, under the institutional provisions of the Euratom Treaty, Euratom possesses its own mechanisms to ensure the compliance of the national laws of the Member States with the Directive's provisions, thus exercising its role of safeguarding the correct application of the Community acquis. Moreover, it should be highlighted that EU legislation confers rights and obligations not only for the authorities from each Member State, but as well as for individuals and businesses. The authorities in each Member State are responsible for implementing EU legislation into national law and enforcing it correctly, and they must guarantee citizens’ rights under these laws.

In the absence of an EU legal framework, the IAEA Convention on Nuclear Safety would be applicable for Member States. However, the membership to the IAEA Convention on Nuclear Safety has only a voluntary character, as this Convention represents an incentive instrument and thus can not entail any sanctions for non-compliance. The Convention is not designed to ensure the fulfilment of obligations by Parties through control and sanction but is based on their common interest to achieve higher levels of safety, which will be developed and promoted through regular meetings of the Parties. Membership entails two basic commitments for each Contracting Party: to prepare and make available a National Report for review and to subject its National Report to a peer review by the other Contracting Parties.

The elaboration of EU legislation on the basis of the principles of the Convention on Nuclear Safety and taking full advantage of the safety work already carried out by the IAEA in defining Safety Fundamentals recognises the value of the international progress in the nuclear safety area and offers European civil society a possibility to become more involved in this field.

Finally, the proposal also aims to reinforce the role and the independence of the national regulatory bodies thereby building on their competencies, rather than creating a top-down approach, as in the initial nuclear safety proposal. It also reinforces the role of the national bodies in the implementation of the agreed measures, solution which is in full compliance with the principle of subsidiarity.

8. Subsidiarity

The EU Member States have already implemented measures enabling them to achieve a high level of nuclear safety within the EU. However, because of the different historical backgrounds, legal frameworks, type and number of reactors and different approaches to regulation, common rules in the field of nuclear safety to be applied across the Community have not yet been established, although this would lead to a further improvement of nuclear safety, which could not be achieved exclusively at national level.

The new proposal reverses the top-down approach of the 2003/2004 proposal to a bottom-up one, as, for the safety of new nuclear power reactors , Member States are encouraged to develop additional safety requirements, in line with the continuous improvement of safety on the basis of the safety levels developed by WENRA and in close collaboration with the HLG. In addition, Member States retain the right to impose at national level more stringent safety measures than those provided for in the Community legal framework.

Secondly, at the level of principles proposed, the revised Directive is anchored on the competence existing in the Member States' regulatory authorities, as well as on the internationally accepted principles of the Convention on Nuclear Safety and of the IAEA Safety Fundamentals, thus not imposing any additional burden on the Member States' authorities.

EU binding legislation also provides legal certainty by opening the possibility for citizens to turn to the European institutions in case they feel unsafe about nuclear energy.

Moreover, it should be mentioned that the new proposal takes fully into account the Member States' views expressed during the examination of the 2003/2004 package, by decoupling safety from nuclear waste and financial issues, as well as by removing the idea to create a Community body of safety inspectors and leaving the responsibility of nuclear safety supervision solely to the national regulators.

9. Monitoring and evaluation

The indicators of progress towards meeting the objectives will be set up at the level of the Member States.

10. Conclusion

In the framework of the above considerations, the chosen policy option appears to be the preferred approach, as it presents the highest range the technical, economical and security benefits, by going beyond the level of principles and actually encouraging Member States to define additional safety requirements.

[1] Initial 2003 Commission proposal (reference doc. COM(2003) 32 final) and revised 2004 version (reference doc. COM (2004)526 final)

[2] IAEA INFCIRC 449 of 5 July 1994

[3] IAEA Safety Fundamentals: Fundamental safety principles, IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006)

[4] The latest were the Maldeikis report on the occasion of 50 years of the Euratom Treaty (reference doc. A6-0129/2007) and the Reul report on conventional energies (reference doc. A6-0348/2007).

[5] Special Eurobarometer no 271 "Europeans and nuclear safety", Fieldwork Oct-Nov 2006, Publication Feb 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf

[6] Commission of the European Communities v Council of the European Union (Case C-29/99)

[7] Included in doc. COM(2003) 32 final

[8] doc. 15475/2/06 REV2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf )

[9] doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 1( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/ en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ) doc. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 (http://register.consilium. europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf)

[10] Belgium, Bulgaria, Czech Republic, Finland, France, Germany, Hungary, Italy, Lithuania, Netherlands, Romania, Slovakia, Slovenia, Spain, Sweden, Switzerland, and UK.

[11] established by the Commission Decision 2007/530/Euratom of 17 July 2007 (O.J. L 195 , 27/07/2007)

CS

(...PICT...)|KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ|

V Bruselu dne 26.11.2008

SEK(2008) 2893

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE

Průvodní dokument k návrhu SMĚRNICE RADY (Euratom), kterou se zřizuje rámec Společenství pro jadernou bezpečnost SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ

{KOM(2008) 790 v konečném znění} {SEK(2008) 2892}

1. Konzultace a odborné znalosti

Posouzení dopadů se vztahuje k bodu plánu agendy 2008/TREN/003 – Revidovaný legislativní návrh týkající se jaderné bezpečnosti . Je přiloženo k návrhu revidované směrnice, kterou se zřizuje rámec Společenství pro jadernou bezpečnost a která má znovu zahájit proces tvorby společného rámce EU pro jadernou bezpečnost, a to nahrazením navrhované směrnice, kterou se stanoví základní povinnosti a obecné zásady bezpečnosti jaderných zařízení Původní návrh Komise z roku 2003 (referenční dok. KOM 2003/32 v konečném znění) a revidované znění z roku 2004 (referenční dok. KOM(2004) 526 v konečném znění). , který Komise předložila v roce 2003. [1]

Původní návrh Komise z roku 2003 (referenční dok. KOM 2003/32 v konečném znění) a revidované znění z roku 2004 (referenční dok. KOM(2004) 526 v konečném znění).

Tento nový návrh je výsledkem rozsáhlých a průběžných konzultací, které byly zahájeny za irského předsednictví Rady v roce 2004. Touto problematikou se následně zabývala pracovní skupina Rady pro jadernou bezpečnost (dále jen „PSJB“), skupina na vysoké úrovni pro jadernou bezpečnost a nakládání s odpadem (dále jen „SVÚ“) a Evropské fórum pro jadernou energii.

Výsledkem konzultací zahájených v roce 2004 byla důkladná revize přístupu, který zaujal návrh směrnice o bezpečnosti z roku 2004, jenž v té době čelil blokační menšině členských států. Hlavními argumenty bylo, že závazné právní předpisy předepisují příliš mnoho podrobností, a panovaly rovněž obavy, zda návrh plně respektuje zásadu subsidiarity.

Revidovaný legislativní návrh týkající se jaderné bezpečnosti vychází z: a) technických činností Sdružení západoevropských regulačních orgánů pro jadernou energii (WENRA), které byly u stávajících jaderných zařízení dokončeny v roce 2006 a na nichž se podílely všechny evropské regulační orgány pro jadernou energii, b) zásady, že pouze silné a nezávislé regulační orgány mohou zaručit nepřetržitý bezpečný provoz jaderných elektráren v EU, c) skutečnosti, že do evropských právních předpisů byly začleněny zásady hlavních dostupných mezinárodních nástrojů, jmenovitě Úmluvy o jaderné bezpečnosti IAEA INFCIRC 449 ze dne 5. července 1994. , a z práce v oblasti bezpečnosti prováděné Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), zejména z jejích základních bezpečnostních principů IAEA Safety Fundamentals (Základní bezpečnostní principy MAAE): Fundamental safety principles (Základní bezpečnostní principy), IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006) (Řada bezpečnostních standardů MAAE č. SF-1 (2006)). . Kromě toho poskytly výsledky činnosti různých skupin odborníků, které se zabývají otázkami jaderné bezpečnosti, technický kontext, který podporuje základní zásady obsažené ve stávajícím návrhu revidované směrnice, kterou se zřizuje rámec Společenství pro jadernou bezpečnost. [2][3]

IAEA INFCIRC 449 ze dne 5. července 1994.

IAEA Safety Fundamentals (Základní bezpečnostní principy MAAE): Fundamental safety principles (Základní bezpečnostní principy), IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006) (Řada bezpečnostních standardů MAAE č. SF-1 (2006)).

Evropský parlament soustavně podporuje vypracování evropských právních předpisů pro jadernou bezpečnost, které by stanovily referenční úrovně, jak po řadu let dokládají jeho zprávy Posledními zprávami byly Maldeikisova zpráva u příležitosti 50 let Smlouvy o Euratomu (referenční dok. A6-0129/2007) a Reulova zpráva o konvenčních energetických zdrojích (referenční dok. A6-0348/2007). . Jak navíc vyplývá ze závěrů druhého Evropského fóra pro jadernou bezpečnost, odvětví nyní právní předpisy EU pro jadernou bezpečnost rozhodně podporuje. [4]

Posledními zprávami byly Maldeikisova zpráva u příležitosti 50 let Smlouvy o Euratomu (referenční dok. A6-0129/2007) a Reulova zpráva o konvenčních energetických zdrojích (referenční dok. A6-0348/2007).

Na závěr, za účelem dokončení posouzení dopadů byla ustavena řídicí skupina, v níž zasedají zástupci všech zúčastněných útvarů Komise.

Návrh posouzení dopadů byl předložen k vyhodnocení výboru pro posouzení dopadů, který vydal prvotní stanovisko dne 9. září 2008, závěrečné stanovisko k opětovně předloženému revidovanému dokumentu pak dne 14. října 2008. Závěrečné připomínky výboru pro posouzení dopadů byly plně zohledněny.

2. Vymezení problému

Vzhledem k tomu, že řada členských států má znovu zájem o jadernou energii a že lze očekávat, že bude prodloužena životnost řady jaderných zařízení a budou vystavěna zařízení nová, je načasování tohoto revidovaného návrhu obzvláště vhodné. Je zjevné, že dopady radiologických nehod nekončí na hranicích, jejich následky se mohou projevit na zdraví pracovníků i občanů obecně, mohou však také mít rozsáhlé ekonomické důsledky pro odvětví výroby energie. Jelikož ochrana obyvatelstva EU je jedním z hlavních politických cílů EU, byl by právní rámec, jehož cílem by bylo dosažení, udržení a soustavné zvyšování jaderné bezpečnosti a zdokonalování její regulace ve Společenství a posílení úlohy regulačních subjektů členských států, zdrojem dodatečné úrovně záruk pro obyvatelstvo EU.

Základním předpokladem dalšího rozvoje jaderné energie je kladný postoj veřejnosti. Společenství dosud jadernou bezpečnost soustavně aktivně prosazovalo, jelikož zatím neexistuje právní rámec Společenství, který by stanovil společné bezpečnostní standardy pro nová a stávající jaderná zařízení v EU. Společenství se však musí patřičně zabývat obavami evropských občanů o bezpečnost jaderných zařízení. Jedním z hlavních závěrů průzkumu týkajícího se jaderné bezpečnosti z roku 2007 Special Eurobarometer (zvláštní průzkumy Eurobarometru) č. 271 „Evropané a jaderná bezpečnost“, terénní práce říjen–listopad 2006, zveřejnění únor 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf. bylo, že ačkoli Evropané mají v průměru poměrně dobré povědomí o problematice jaderné energetiky, zejména o tom, zda se v jejich zemích nacházejí jaderné elektrárny, nejsou obeznámeni s otázkami jaderné bezpečnosti (od 56 % do 90 %).[5]

Special Eurobarometer (zvláštní průzkumy Eurobarometru) č. 271 „Evropané a jaderná bezpečnost“, terénní práce říjen–listopad 2006, zveřejnění únor 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

3. Právo EU jednat

Pravomoc Společenství stanovit základní bezpečnostní standardy na úrovni EU je výslovně upravena Smlouvou o Euratomu. Ustanovení čl. 2 písm. b) Smlouvy stanoví: „K naplnění svého poslání má Společenství za podmínek stanovených touto smlouvou:...vypracovávat jednotné bezpečnostní standardy pro ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků a dbát na jejich dodržování.“ Hlava 2 kapitola 3 „Ochrana zdraví“ stanoví řadu podrobných ustanovení, jimiž mají být stanoveny, uvedeny v účinnost a uplatňovány základní standardy uvedené v čl. 2 písm. b) Smlouvy o Euratomu. Kapitola 3 Smlouvy o Euratomu byla používána především pro účely ochrany před zářením, dokud Evropský soudní dvůr neuznal vnitřní vazbu mezi ochranou před zářením a jadernou bezpečností a pravomoc Společenství v oblasti jaderné bezpečnosti (v rozsudku ve věci C-29/99 Komise Evropských společenství v. Rada Evropské unie (věc C-29/99). Soudní dvůr uvedl, že „není při vymezování pravomocí Společenství vhodné činit umělý rozdíl mezi ochranou zdraví obyvatelstva a bezpečností zdrojů ionizujícího záření“ ). Tento rozsudek tudíž uznává skutečnost, že stávající bezpečnostní standardy, které mají chránit zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření, musejí být doplněny bezpečnostními standardy pro jaderná zařízení. Technická pravomoc vnitrostátních orgánů, které jsou odpovědné za bezpečnost, nebrání Společenství, aby v této souvislosti vydávalo právní předpisy.[6]

Komise Evropských společenství v. Rada Evropské unie (věc C-29/99).

4. Zdroje posouzení dopadů

Posouzení dopadů aktualizuje posouzení dopadů z roku 2003, které se týkalo původního návrhu pro jadernou bezpečnost Zahrnutý v dokumentu KOM 2003/32 v konečném znění. , jako technický kontext používá závěry a doporučení vymezené v závěrečné zprávě PSJB Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf). , která byla schválena pracovní skupinou Rady pro jaderné otázky (PSJO) dne 13. prosince 2006 a byla doplněna zjištěními uvedenými ve zprávách podskupin PSJB Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ). . [7][8][9]

Zahrnutý v dokumentu KOM 2003/32 v konečném znění.

Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

V této souvislosti je třeba věnovat obzvláštní pozornost činnosti, kterou provádí sdružení WENRA, tedy organizace, kterou tvoří vedoucí a vysoce postavení pracovníci regulačních orgánů pro jadernou bezpečnost ze 17 evropských zemí Belgie, Bulharsko, Česká republika, Finsko, Francie, Německo, Maďarsko, Itálie, Litva, Nizozemsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království. a jejíž členové vymezili mnoho společných referenčních úrovní bezpečnosti pro jaderné reaktory s cílem sladit do roku 2010 vnitrostátní požadavky.[10]

Belgie, Bulharsko, Česká republika, Finsko, Francie, Německo, Maďarsko, Itálie, Litva, Nizozemsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království.

Zadruhé, posouzení dopadů vychází ze závazků a požadavků stanovených v Úmluvě MAAE o jaderné bezpečnosti, která představuje mezinárodně uznávanou platformu pro rozvoj v oblasti jaderné bezpečnosti, a ze zásad obsažených v základních bezpečnostních principech MAAE. Úmluva neobsahuje podrobné technické předpisy; stanoví však přesný právní rámec, jehož cílem je soustavně zvyšovat bezpečnost. Smluvními stranami Úmluvy o jaderné bezpečnosti jsou Euratom a všechny členské státy EU. Základní principy MAAE představují rámec postupů, z něhož vycházejí vnitrostátní bezpečnostní požadavky a k jehož zdokonalení členské státy značně přispěly.

5. Možnosti politiky

Posouzení dopadu zvažuje čtyři koncepční možnosti :

– koncepční možnost 0 ponechává stávající stav beze změn;

– koncepční možnost 1 předpokládá, že budou vypracovány právní předpisy Společenství, které stanoví společné standardy pro bezpečnost stávajících jaderných zařízení;

– koncepční možnost 2 spočívá ve vypracování právních předpisů Společenství, které by stanovily pouze společný rámec, jehož cílem by bylo dosažení a udržení vysoké a jednotné úrovně jaderné bezpečnosti v celém Společenství opětovnou podporou široce uznávaných zásad jaderné bezpečnosti, přičemž následná prováděcí opatření budou vypracována v rámci SVÚ;

– koncepční možnost 3 je založena na souboru mezinárodně uznávaných zásad jaderné bezpečnosti (přístup navrhovaný koncepční možností 2) doplněných dodatečnými bezpečnostními požadavky na nové jaderné reaktory a členské státy jsou povzbuzovány k tomu, aby tyto požadavky rozvíjely v souladu se zásadou soustavného zvyšování bezpečnosti na základě úrovní bezpečnosti vypracovaných sdružením WENRA a v úzké spolupráci se SVÚ Zřízená rozhodnutím Komise 2007/530/Euratom ze dne 17. července 2007 (Úř. věst. L 195, 27.7.2007). tvořenou zástupci na vysoké úrovni regulačních a bezpečnostních orgánů ze všech členských států EU.[11]

Zřízená rozhodnutím Komise 2007/530/Euratom ze dne 17. července 2007 (Úř. věst. L 195, 27.7.2007).

6. Srovnání možností – navrhované opatření EU

Z posouzení možností vyplývá, že nejúčinnějším řešením pro zřízení rámce Společenství pro jadernou bezpečnost je řešení podle koncepční možnosti 3 . Proto spočívá základní přístup stávajícího návrhu revidované směrnice v tom, že Společenství stanoví pouze soubor společných zásad v oblasti jaderné bezpečnosti, které jsou již zahrnuty do Úmluvy MAAE o jaderné bezpečnosti (posílení úlohy regulačních subjektů, prvotní odpovědnost držitele licence za bezpečnost, přičemž držitel licence je pod kontrolou regulačního subjektu, posílení nezávislosti regulačního subjektu, zaručení vysoké úrovně transparentnosti v otázkách bezpečnosti jaderných zařízení, provádění systémů řízení, pravidelného bezpečnostního dozoru, dostupnosti odborných znalostí v oblasti jaderné bezpečnosti a priorita bezpečnosti), jenž bude doplněn dodatečnými bezpečnostními požadavky na nové jaderné reaktory, a členské státy jsou povzbuzovány, aby tyto požadavky rozvíjely v souladu se zásadou soustavného zvyšování bezpečnosti na základě úrovní bezpečnosti vypracovaných sdružením WENRA a v úzké spolupráci se SVÚ. Na základě deseti zásad regulace jaderné bezpečnosti, které přijala, se SVÚ stane ústředním místem spolupráce regulačních subjektů odpovědných za bezpečnost jaderných zařízení v členských státech a bude přispívat k rozvoji rámce EU pro jadernou bezpečnost.

Členské státy jsou povinny dodržovat základní bezpečnostní principy MAAE a závazky a požadavky začleněné do Úmluvy o jaderné bezpečnosti.

7. Přidaná hodnota

Vzhledem k obnovenému zájmu o jadernou energii v Evropě i jiných částech světa je důležité udržet vysokou úroveň jaderné bezpečnosti v EU a stanovit soubor závazných předpisů a společných bezpečnostních standardů EU. V poslední době byla v EU ohlášena výstavba nových jaderných elektráren, a proto je o to nezbytnější sblížit předpisy na úrovni EU, aby byly členské státy podpořeny v úsilí o harmonizaci bezpečnostních postupů. Navzdory existenci přeshraničních rizik spojených s provozem jaderných zařízení došlo v minulosti mezi jednotlivými zeměmi pouze k omezené harmonizaci.

V tomto rámci spočívá základní přidaná hodnota zvolené možnosti politiky v tom, že by díky závaznému právnímu rámci EU, který vymezí základní povinnosti a obecné zásady týkající se bezpečnosti jaderných zařízení, bylo možné dosáhnout cíle, jenž spočívá v dosažení, udržení a soustavném zvyšování jaderné bezpečnosti ve Společenství, což je výsledek, jehož by nebylo možné stejně účinně dosáhnout výlučně na vnitrostátní úrovni. Tento přístup je také jednoznačné výhodný, neboť zvyšuje jistotu právní úpravy na úrovni Společenství. Na základě institucionálních ustanovení Smlouvy o Euratomu následně Euratom disponuje vlastními mechanismy pro zaručení souladu vnitrostátního práva členských států s ustanoveními směrnice, a tudíž zabezpečuje správné uplatňování acquis Společenství. Kromě toho je třeba zdůraznit, že právní předpisy EU udělují práva a povinnosti nejen orgánům každého členského státu, ale také jednotlivcům a podnikům. Za provedení právních předpisů EU do vnitrostátního práva a za jeho správné vynucování odpovídají orgány v každém členském státě a na základě této právní úpravy musejí tyto orgány občanům zaručit jejich práva.

Při neexistenci právního rámce EU by se na členské státy vztahovala Úmluva MAAE o jaderné bezpečnosti. Členství v Úmluvě MAAE o jaderné bezpečnosti je však dobrovolné, neboť tato úmluva je stimulačním nástrojem, a tudíž není možné uložit sankce v případě, že není dodržována. Úmluva není koncipována tak, aby prostřednictvím kontroly a sankcí zaručovala, že strany splní své závazky, ale vychází z jejich společného zájmu o dosažení vyšších úrovní bezpečnosti, který bude rozvíjen a prosazován prostřednictvím pravidelných setkání stran. Se členstvím jsou spojeny dva základní závazky každé smluvní strany: sestavit a zpřístupnit vnitrostátní zprávu pro účely přezkumu a předložit tuto vnitrostátní zprávu ostatním smluvním stranám k vzájemnému hodnocení.

Při přípravě právního předpisu EU na základě zásad Úmluvy o jaderné bezpečnosti a s plným využitím práce v oblasti bezpečnosti, kterou již MAAE odvedla při vymezování základních bezpečnostních principů, se uznává hodnota mezinárodního pokroku v oblasti jaderné bezpečnosti a evropské občanské společnosti je nabídnuta příležitost k aktivnější účasti na této problematice.

Na závěr, cílem návrhu je rovněž posílit úlohu vnitrostátních regulačních subjektů a zvýšit jejich nezávislost, a tudíž návrh spíše vychází z jejich pravomocí, než aby utvářel přístup „shora dolů“, jako tomu bylo v původním návrhu pro jadernou bezpečnost. Rovněž posiluje úlohu vnitrostátních subjektů při provádění sjednaných opatření, což je řešení, které je plně v souladu se zásadou subsidiarity.

8. Subsidiarita

Členské státy EU již provedly opatření, která jim umožňují dosáhnout v EU vysoké úrovně jaderné bezpečnosti. Avšak vzhledem k odlišnému historickému vývoji, různým právním rámcům, typům a počtu reaktorů a odlišným přístupům k regulaci nebyly dosud stanoveny společné předpisy v oblasti jaderné bezpečnosti, které by se měly uplatňovat v celém Společenství, ačkoli by se tak dále zvýšila jaderná bezpečnost, čehož nelze dosáhnout výlučně na vnitrostátní úrovni.

Nový návrh mění přístup „shora dolů“, který zaujal návrh z let 2003/2004, na přístup „zdola nahoru“, jelikož jsou členské státy povzbuzovány, aby vypracovaly dodatečné bezpečnostní požadavky pro bezpečnost nových jaderných reaktorů, a to v souladu se zásadou soustavného zvyšování bezpečnosti na základě úrovní bezpečnosti vypracovaných sdružením WENRA a v úzké spolupráci se SVÚ. Kromě toho členským státům zůstává právo uložit na vnitrostátní úrovni přísnější bezpečnostní požadavky, než jsou požadavky stanovené v právním rámci Společenství.

Zadruhé, na úrovni navržených zásad je revidovaná směrnice zakotvena v pravomoci, kterou disponují regulační orgány členských států, a v mezinárodně přijímaných zásadách Úmluvy o jaderné bezpečnosti a základních bezpečnostních principech MAAE, a tudíž nepředstavuje pro orgány členských států žádnou další zátěž.

Závazné právní předpisy EU jsou rovněž zdrojem právní jistoty, neboť občanům umožňují, aby se v případě, že se v souvislosti s jadernou energií necítí bezpečně, obrátili na evropské orgány.

Kromě toho je třeba zmínit, že nový návrh plně zohledňuje názory, které členské státy vyjádřily během šetření v rámci balíčku z let 2003/2004, neboť odděluje bezpečnost od jaderného odpadu a finančních otázek a upouští od myšlenky vytvořit subjekt Společenství tvořený bezpečnostními inspektory a odpovědnost za dozor nad jadernou bezpečností ponechává výhradně na vnitrostátních regulačních orgánech.

9. Monitorování a hodnocení

Na úrovni členských států budou vytvořeny ukazatele pokroku při dosahování cílů.

10. Závěr

Na základě výše uvedených úvah se zdá, že zvolená koncepční možnost představuje nejvýhodnější přístup, jelikož je nejpřínosnější jak z hlediska technického, tak ekonomického a bezpečnostního, a to tím, že přesahuje úroveň zásad a skutečně se snaží přimět členské státy, aby vymezily dodatečné bezpečnostní požadavky.

[1] Původní návrh Komise z roku 2003 (referenční dok. KOM 2003/32 v konečném znění) a revidované znění z roku 2004 (referenční dok. KOM(2004) 526 v konečném znění).

[2] IAEA INFCIRC 449 ze dne 5. července 1994.

[3] IAEA Safety Fundamentals (Základní bezpečnostní principy MAAE): Fundamental safety principles (Základní bezpečnostní principy), IAEA Safety Standard Series No. SF-1 (2006) (Řada bezpečnostních standardů MAAE č. SF-1 (2006)).

[4] Posledními zprávami byly Maldeikisova zpráva u příležitosti 50 let Smlouvy o Euratomu (referenční dok. A6-0129/2007) a Reulova zpráva o konvenčních energetických zdrojích (referenční dok. A6-0348/2007).

[5] Special Eurobarometer (zvláštní průzkumy Eurobarometru) č. 271 „Evropané a jaderná bezpečnost“, terénní práce říjen–listopad 2006, zveřejnění únor 2007 http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_271_en.pdf.

[6] Komise Evropských společenství v. Rada Evropské unie (věc C-29/99).

[7] Zahrnutý v dokumentu KOM 2003/32 v konečném znění.

[8] Dok. 15475/2/06 REV2 (http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02.en06.pdf).

[9] Dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 1 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad01.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 2 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad02.en06.pdf ), dok. 15475/2/06 REV 2 ADD 3 ( http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/06/st15/st15475-re02ad03.en06.pdf ).

[10] Belgie, Bulharsko, Česká republika, Finsko, Francie, Německo, Maďarsko, Itálie, Litva, Nizozemsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království.

[11] Zřízená rozhodnutím Komise 2007/530/Euratom ze dne 17. července 2007 (Úř. věst. L 195, 27.7.2007).