RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na čl. 84 odst. 2 a článek 87 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu ( 1 ),

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru ( 2 ),

vzhledem k tomu, že pravidla hospodářské soutěže jsou součástí všeobecných ustanovení Smlouvy, která se vztahují také na námořní dopravu; že prováděcí pravidla k těmto ustanovením jsou uvedena v kapitole Smlouvy o pravidlech hospodářské soutěže nebo mají být stanovena podle postupů v nich uvedených;

vzhledem k tomu, že v souladu s nařízením Rady č. 141 ( 3 ) se nařízení Rady č. 17 ( 4 ) nevztahuje na dopravu; že se nařízení Rady (EHS) č. 1017/68 ( 5 ) vztahuje jen na vnitrozemskou dopravu; že v důsledku toho Komise nemá v současné době prostředky pro přímé šetření případů předpokládaného porušování článků 85 a 86 v námořní dopravě; že navíc Komise nemá oprávnění sama rozhodnout nebo stanovit sankce k odstranění zjištěného protiprávního jednání;

vzhledem k tomu, že tato situace nutně vyžaduje přijetí nařízení o uplatňování pravidel hospodářské soutěže v námořní dopravě; že nařízení Rady (EHS) č. 954/79 ze dne 15. května 1979 o ratifikaci Úmluvy OSN o Kodexu jednání liniových konferencí členskými státy nebo o přistoupení členských států k této úmluvě ( 6 ) stanoví použití kodexu jednání ve značném počtu konferencí obsluhujících Společenství; že nařízení o uplatňování pravidel hospodářské soutěže v námořní dopravě, předkládané v posledním bodě odůvodnění nařízení (EHS) č. 954/79, by mělo vzít v úvahu přijetí kodexu; že pokud jde o konference podléhající kodexu, mělo by toto nařízení kodex doplnit nebo upřesnit;

vzhledem k tomu, že se jeví vhodné vyloučit z oblasti působnosti tohoto nařízení trampovou dopravu, jejíž sazby se volně sjednávají případ od případu na základě nabídky a poptávky;

vzhledem k tomu, že by toto nařízení mělo brát v úvahu jednak nutnost přijetí prováděcích pravidel umožňujících Komisi zajistit, aby hospodářská soutěž na společném trhu nebyla nepatřičně narušována, a jednak by mělo bránit nadměrné regulaci odvětví;

vzhledem k tomu, že toto nařízení by mělo upřesnit oblast působnosti článků 85 a 86 Smlouvy s ohledem na zvláštní povahu námořní dopravy; že obchod mezi členskými státy může být ovlivněn restriktivními praktikami nebo zneužitím mezinárodní námořní dopravy z přístavů Společenství nebo do nich, včetně dopravy uvnitř Společenství; že tyto restriktivní praktiky nebo zneužití mohou ovlivnit hospodářskou soutěž jednak mezi přístavy v různých členských státech tím, že změní jejich spádové oblasti, a jednak mezi činnostmi v těchto spádových oblastech, a narušit obchodní toky na společném trhu;

vzhledem k tomu, že určité typy dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě technické povahy mohou být vyloučeny ze zákazu restriktivních praktik, pokud obecně neomezují hospodářskou soutěž;

vzhledem k tomu, že by měla být stanovena bloková výjimka pro liniové konference; že liniové konference mají stabilizační vliv, neboť zajišťují zasilatelům spolehlivé služby; že přispívají všeobecně k poskytování pravidelných, přiměřených a účinných služeb námořní dopravy a spravedlivě zohledňují zájmy uživatelů; že takové výsledky nelze získat bez spolupráce společností liniové dopravy v rámci konferencí, pokud jde o sazby za přepravu a případně nabídku kapacity nebo rozdělení přepravovaných nákladů, tedy příjem; že většinou konference i nadále podléhají hospodářské soutěži pokud jde o přepravu mimo konference, a také za určitých okolností o trampovou dopravu a jiné druhy dopravy; že mobilita loďstev, která je charakteristickým rysem struktury nabídky v lodní dopravě, vystavuje konference stálé hospodářské soutěži, a ty nejsou obvykle schopny ji omezit, pokud jde o zásadní podíl dané námořní dopravy;

vzhledem k tomu, že je však třeba zabránit konferencím v praktikách neslučitelných s čl. 85 odst. 3 Smlouvy, a proto by výjimky měly být spojeny s určitými podmínkami a povinnostmi;

vzhledem k tomu, že cílem podmínek by mělo být zabránit konferencím v omezování hospodářské soutěže, které není nutné pro dosažení cílů, na jejichž základě je výjimka poskytnuta; že proto by konference neměly ve vztahu k daným trasám používat sazby a podmínky přepravy odlišné pouze podle země původu nebo země určení přepravovaného zboží, a tak v rámci Společenství způsobovat odchylky v obchodu poškozující určité přístavy, zasilatele nebo poskytovatele služeb souvisejících s dopravou; že dále by věrnostní systémy měly být povoleny jen v souladu s pravidly, která neomezují jednostranně svobodu uživatelů a následně hospodářskou soutěž v oblasti námořní dopravy, nicméně aniž jsou dotčena práva konference ukládat sankce uživatelům, kteří se nevhodným způsobem snaží vyhnout věrnostnímu závazku požadovanému za slevy, snížené sazby za přepravu zboží nebo provize udělené konferencí; že uživatelé musí mít volnost výběru podniků, jejich služeb využijí, pokud jde o vnitrozemskou dopravu nebo pobřežní služby, na něž se nevztahuje přepravné nebo jiné sazby dohodnuté s dopravcem;

vzhledem k tomu, že k výjimkám by se měly vztahovat také určité povinnosti; že s ohledem na to musí mít uživatelé vždy možnost se seznámit se sazbami a podmínkami přepravy uplatňovanými členy konference, neboť v případě vnitrozemské dopravy provozované námořními dopravci podléhají tito dopravci nařízení (EHS) č. 1017/68; že by mělo být stanoveno, že rozhodčí nálezy a doporučení rozhodců přijatá stranami musí být neprodleně sdělena Komisi za účelem ověření, že tím konference nejsou vyňaty z podmínek stanovených v uvedeném nařízení, a že tedy neporušují články 85 a 86;

vzhledem k tomu, že konzultace mezi uživateli nebo sdruženími uživatelů a konferencemi mohou zajistit účinnější provoz námořní dopravy a lepší zohlednění jejich požadavků; že by proto měly být vyňaty určité restriktivní praktiky, které by mohly z těchto konzultací vyplynout;

vzhledem k tomu, že nelze udělit výjimku, nejsou-li splněny podmínky čl. 85 odst. 3; že by Komise proto měla mít oprávnění přijmout vhodná opatření, pokud se ukáže, že dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě mají v důsledku zvláštních okolností určitý účinek neslučitelný s čl. 85 odst. 3; že s ohledem na zvláštní úlohu, kterou plní konference v odvětví liniové dopravy, by měla být reakce Komise postupná a přiměřená; že by proto Komise měla mít oprávnění nejprve vydat doporučení, a až poté přijmout rozhodnutí;

vzhledem k tomu, že neplatnost od samého počátku podle čl. 85 odst. 3, pokud jde o dohody nebo rozhodnutí, kterým nebyla poskytnuta výjimka podle čl. 85 odst. 3, kvůli jejich diskriminačním či jiným rysům, se použije pouze na prvky dohody, na něž se vztahuje zákaz podle čl. 85 odst. 1, a na dohodu jako celek pouze pokud tyto prvky nejsou oddělitelné od zbytku dohody; že by Komise proto měla, zjistí-li porušení blokové výjimky, buď upřesnit, které prvky dohody jsou zakázány, a tedy neplatné od samého počátku, nebo uvést důvody, proč tyto prvky nejsou oddělitelné od zbytku dohody a proč je tedy tato dohoda celá neplatná od samého počátku;

vzhledem k tomu, že kvůli charakteristikám mezinárodní námořní dopravy by měla být zohledněna skutečnost, že uplatnění tohoto nařízení na určité restriktivní praktiky nebo zneužití může vyústit v konflikt s právními předpisy určitých třetích zemí a projevit se jako škodlivé pro významné zájmy obchodu a plavby Společenství; že by Komise měla na základě zmocnění Rady konzultovat, a případně jednat s těmito zeměmi v souladu s politikou námořní dopravy Společenství;

vzhledem k tomu, že by toto nařízení mělo stanovit postupy, rozhodovací pravomoci a sankce pro zajištění dodržování zákazů stanovených v čl. 85 odst. 1 a článku 86, jakož i podmínek pro uplatňování čl. 85 odst. 3;

vzhledem k tomu, že by se z tohoto hlediska měl brát zřetel na procesní ustanovení nařízení (EHS) č. 1017/68 vztahujícího se na vnitrozemskou dopravu, které zohledňuje jisté odlišné rysy dopravních činností jako celku;

vzhledem k tomu, že při daných zvláštních rysech námořní dopravy je nezbytné, aby v prvé řadě samotné podniky dbaly na soulad dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě s pravidly hospodářské soutěže, a jejich oznamování Komisi proto nemusí být povinné;

vzhledem k tomu, že podniky mohou v určitých případech požádat Komisi o potvrzení, že jejich dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě jsou v souladu s platnými předpisy, a že by pro tyto případy měl být stanoven zjednodušený postup;

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ: