Věc C-388/05
Komise Evropských společenství
v.
Italská republika
„Nesplnění povinnosti státem – Ochrana přírodních stanovišť – Volně žijící živočichové a planě rostoucí rostliny – Zvláště chráněné území ,Valloni e steppe pedegarganiche‘ “
Stanovisko generální advokátky E. Sharpston přednesené dne 3. května 2007
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 20. září 2007
Shrnutí rozsudku
1. Životní prostředí – Ochrana volně žijících ptáků – Směrnice 79/409
(Směrnice Rady 79/409 čl. 4 odst. 4)
2. Životní prostředí – Ochrana volně žijících ptáků – Směrnice 79/409
(Směrnice Rady 79/409 čl. 4)
3. Životní prostředí – Ochrana volně žijících ptáků – Směrnice 79/409
(Směrnice Rady 79/409 čl. 4 odst. 4 a 92/43 čl. 6 odst. 2 a 7)
1. Článek 4 odst. 4 směrnice 79/409 o ochraně volně žijících ptáků ukládá členským státům povinnost přijmout vhodná opatření pro předcházení ve zvláště chráněném území znečišťování nebo poškozování stanovišť, jakož i rušivých zásahů, které negativně ovlivňují ptáky, pokud by mohly být významné z hlediska cílů uvedeného článku.
Členské státy musejí dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají zejména z uvedeného ustanovení, i když dotčené území nebylo označeno jako zvláště chráněné území, jelikož tak mělo být označeno.
(viz body 17–18)
2. Katalog území významných pro ochranu volně žijících ptáků (Inventory of Important Bird Areas), ačkoli není pro dotčené členské státy právně závazný, obsahuje vědecké důkazy umožňující posoudit dodržování ze strany členského státu jeho povinnosti označit, jako zvláště chráněná, území, která jsou na základě počtu druhů a rozlohy k ochraně chráněných druhů nejvhodnější.
(viz bod 19)
3. Vzhledem k tomu, že území „Valloni e steppe pedegarganiche“ bylo označeno jako zvláště chráněné území dne 28. prosince 1998, vztahuje se od uvedeného data na uvedené území čl. 6 odst. 2 směrnice 92/43 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a nikoli první věta čl. 4 odst. 4 směrnice 79/409 o ochraně volně žijících ptáků.
Ohledně území označených jako zvláště chráněné území totiž článek 7 směrnice 92/43 stanoví, že povinnosti vyplývající z čl. 4 odst. 4 směrnice 79/409 jsou nahrazeny zejména povinnostmi vyplývajícími z čl. 6 odst. 2 směrnice 92/43, a to ode dne provádění posledně uvedené směrnice nebo ode dne označení podle směrnice 79/409, podle toho, které datum je pozdější.
(viz body 24–25)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
20. září 2007(*)
„Nesplnění povinnosti státem – Ochrana přírodních stanovišť – Volně žijící živočichové a planě rostoucí rostliny – Zvláště chráněné území ,Valloni e steppe pedegarganiche‘ “
Ve věci C‑388/05,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 24. října 2005,
Komise Evropských společenství, zastoupená A. Aresuem a D. Recchia, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
Italské republice, zastoupené I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Fiengem, avvocato dello Stato, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalované,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, K. Schiemann, J. Makarczyk, L. Bay Larsen (zpravodaj) a C. Toader, soudci,
generální advokátka: E. Sharpston,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 3. května 2007,
vydává tento
Rozsudek
1 Svojí žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Italská republika:
– před 28. prosincem 1998, datem, kdy „Valloni e steppe pedegarganiche“ byla označena jako zvláště chráněné území (dále jen „ZCHÚ“), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 103, s. 1; Zvl. vyd. 15/01, s. 98, dále jen „směrnice o ochraně ptáků“), neboť nepřijala vhodná opatření k předcházení znečišťování nebo poškozování stanovišť, jakož i rušivých zásahů, které významným způsobem negativně ovlivňují ptáky, pokud jde o plán označený jako „regionální dohoda“, a projekty v něm uvedené, které mohly mít dopad na stanoviště a druhy na území významném pro ochranu ptáků, též zvaném významné ptačí území (Important Bird Area, dále jen „IBA“), zapsané pod č. 94 v katalogu IBA z roku 1989 jako „Promontorio del Gargano“ a pod č. 129 v katalogu IBA z roku 1998 jako „Promontorio del Gargano“, a které skutečně způsobily poškození stanovišť a rušivé zásahy negativně ovlivňující ptáky v uvedeném území;
– po 28. prosinci 1998, datu, kdy „Valloni e steppe pedegarganiche“ byla označena jako ZCHÚ, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 a 4 a z článku 7 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102, dále jen „směrnice o ochraně stanovišť“), neboť:
– v rozporu s čl. 6 odst. 2 uvedené směrnice nepřijala vhodná opatření, aby v ZCHÚ „Valloni e steppe pedegarganiche“ vyloučila poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů, jakož i vyrušování druhů, pro něž je toto ZCHÚ určeno, pokud jde o již ukončené projekty uvedené v „regionální dohodě“, které způsobují poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů, jakož i vyrušování druhů v uvedeném území;
– v rozporu s čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice neprovedla ex ante posouzení dopadu a v souladu s podmínkami stanovenými v uvedeném článku, pokud jde o již ukončené projekty uvedené v „regionální dohodě“, které mohly mít významný dopad na ZCHÚ „Valloni e steppe pedegarganiche“;
– v rozporu s čl. 6 odst. 4 téže směrnice neuplatnila postup, který umožňuje uskutečnit projekt navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, nebo z důvodů souvisejících s ochranou lidského zdraví a veřejné bezpečnosti nebo s nesporně příznivými důsledky mimořádného významu pro životní prostředí, nebo, podle stanoviska Komise, z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu; a nesdělila Komisi všechna kompenzační opatření přijatá za účelem zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě Natura 2000 ve vztahu k projektům uvedeným v „regionální dohodě“ – navzdory jejich důsledkům pro ZCHÚ „Valloni e steppe pedegarganiche“ – schváleným za účelem boje proti sociálně-hospodářské krizi a nezaměstnanosti dotýkající se regionu Manfredonia.
Právní rámec
Právní úprava Společenství
2 Článek 4 směrnice o ochraně ptáků stanoví:
„1. Druhy uvedené v příloze I musí být předmětem zvláštních opatření týkajících se ochrany jejich stanovišť s cílem zajistit přežití těchto druhů a rozmnožování v jejich areálu rozšíření.
[…]
Členské státy především označí území nejvhodnější z hlediska počtu druhů a rozlohy jako zvláště chráněné oblasti [zvláště chráněná území] určené [určená] pro ochranu těchto druhů, přičemž vezmou v úvahu jejich požadavky na ochranu na pevnině a na moři v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje.
2. Členské státy přijmou obdobná opatření pro pravidelně se vyskytující stěhovavé druhy, které nejsou uvedeny v příloze I, přičemž vezmou v úvahu potřebu jejich ochrany na moři a na pevnině v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje, pokud jde o zimoviště, místa zastávek na jejich tahových cestách, místa, kde se tažné druhy rozmnožují a pelichají. V této souvislosti věnují členské státy zvláštní pozornost ochraně mokřadů, a zejména mokřadů mezinárodního významu.
[…]
4. S ohledem na ochranu oblastí [území] uvedených v odstavcích 1 a 2 přijmou členské státy vhodná opatření pro předcházení znečišťování nebo poškozování stanovišť nebo jakýchkoli rušivých zásahů, které negativně ovlivňují ptáky, pokud by mohly být významné z hlediska cílů tohoto článku. Členské státy musí rovněž usilovat o předcházení znečišťování nebo poškozování stanovišť mimo tyto chráněné oblasti [tato chráněná území].“
3 Článek 6 odst. 2 směrnice o ochraně stanovišť stanoví:
„Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů a vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.“
4 Článek 6 odst. 3 směrnice o ochraně stanovišť zavádí postup pro posouzení důsledků pro chráněné oblasti plánů nebo projektů, které by mohly mít na tyto oblasti vliv, zatímco čl. 6 odst. 4 téže směrnice stanoví přijetí, za určitých podmínek, kompenzačních opatření, pokud musí být plán nebo projekt uskutečněn navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro dotčenou lokalitu.
5 Článek 7 směrnice o ochraně stanovišť uvádí, že povinnosti vyplývající z ustanovení čl. 6 odst. 2 až 4 uvedené směrnice „nahrazují povinnosti vyplývající z první věty čl. 4 odst. 4 směrnice [o ochraně ptáků], pokud jde o území označená podle čl. 4 odst. 1 nebo obdobně uznaná podle čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice, a to ode dne provádění této směrnice nebo ode dne označení nebo uznání členským státem podle směrnice [o ochraně ptáků], podle toho, které datum je pozdější.“
Skutkový základ sporu a postup před zahájením soudního řízení
6 V únoru 2001 Lega Italiana Protezione Uccelli (Italská liga na ochranu ptáků) podala Komisi stížnost, podle které byla zeměpisná oblast nazvaná „Valloni e steppe pedegarganiche“, která byla dne 28. prosince 1998 označena jako ZCHÚ, předmětem početných prací za účelem rozvoje průmyslu a výstavby nemovitostí, již ukončených i dosud probíhajících, jež měly za následek poškozování přírodních stanovišť a narušování ochrany početných druhů volně žijících ptáků, jež v uvedené oblasti trvale či přechodně sídlí.
7 Dopisem ze dne 22. srpna 2001 Komise požádala Italskou republiku o informace týkající se uskutečněných a plánovaných prací a v uvedeném území, zejména prací spadajících pod „regionální dohodu“ o průmyslovém rozvoji regionu Manfredonia, uzavřenou Regionem Puglia a obcí Manfredonia.
8 Italské orgány odpověděly prostřednictvím dopisů Stálého zastoupení Italské republiky při Evropské unii ze dne 6. prosince 2001 a ze dne 15. února 2002, jakož i dopisu Regionu Puglia ze dne 13. února 2003.
9 Komise zaslala dne 19. prosince 2003 Italské republice výzvu dopisem, kterým ji vyzvala k podání jejích vyjádření ve lhůtě dvou měsíců od oznámení tohoto dopisu.
10 Vzhledem k tomu, že uvedený členský stát neodpověděl na uvedenou výzvu dopisem, Komise jí dne 9. července 2004 zaslala odůvodněné stanovisko.
11 Italská republika odpověděla na odůvodněné stanovisko dopisem ze dne 9. listopadu 2004, v němž uvedla, že Komisi brzy odpoví na vytýkané skutečnosti.
12 Vzhledem k neexistenci další odpovědi se Komise rozhodla podat projednávanou žalobu.
13 Komise nicméně upustila od žalobních důvodů vycházejících z porušení čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice o ochraně stanovišť, takže není třeba je přezkoumávat.
K žalobě
Argumentace účastnic řízení
14 Komise tvrdí, že „regionální dohoda“ o průmyslovém rozvoji regionu Manfredonia byla schválena v březnu 1998 a projekty v ní uvedené byly zahájeny okamžitě, čímž došlo k narušení ochrany početných chráněných druhů ptáků, trvale nebo přechodně sídlících v zeměpisné oblasti nazvané „Valloni e steppe pedegarganiche“, označené dne 28. prosince 1998 jako ZCHÚ. Ostatně uvedené projekty jsou nadále prováděny.
15 Uvedená „regionální dohoda“ byla schválena bez přijetí opatření k předcházení znečišťování nebo poškozování stanovišť, jakož i rušivých zásahů, které negativně ovlivňují ptáky v území „Valloni e steppe pedegarganiche“, a bez předchozího posouzení důsledků pro uvedené území.
16 Italská republika uznává, že „regionální dohoda“ byla schválena v březnu 1998 bez předběžného postupu posouzení jejích důsledků pro území „Valloni e steppe pedegarganiche“. Přiznává, že průmyslový podnik měl přímý vliv na zmizení přírodního stanoviště v zájmu Společenství z uvedeného území.
Závěry Soudního dvora
K situaci před označením zeměpisné oblasti nazvané „Valloni e steppe pedegarganiche“ jako ZCHÚ
17 Článek 4 odst. 4 směrnice o ochraně ptáků ukládá členským státům přijmout vhodná opatření pro předcházení v ZCHÚ znečišťování nebo poškozování stanovišť, jakož i rušivých zásahů, které negativně ovlivňují ptáky, pokud by mohly být významné z hlediska cílů tohoto článku.
18 Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že členské státy musejí dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají zejména z čl. 4 odst. 4 směrnice o ochraně ptáků, i když dotčené území nebylo označeno jako ZCHÚ, jestliže tak mělo být označeno (viz rozsudek ze dne 18. března 1999, Komise v. Francie, C‑166/97, Recueil, s. I‑1719, bod 38).
19 V tomto ohledu měl Soudní dvůr za to, že katalog IBA, ačkoli není pro dotčené členské státy právně závazný, obsahuje vědecké důkazy umožňující posoudit dodržování ze strany členského státu jeho povinnosti označit jako ZCHÚ území, která jsou na základě počtu druhů a rozlohy k ochraně chráněných druhů nejvhodnější (viz zejména rozsudek ze dne 7. prosince 2000, Komise v. Francie, C‑374/98, Recueil, s. I‑10799, bod 25).
20 Přitom je nesporné, že zeměpisná oblast nazvaná „Valloni e steppe pedegarganiche“, která se nachází v Regionu Puglia v obci Manfredonia, poskytuje útočiště vzácným druhům volně žijících ptáků, a proto byla BirdLife International v roce 1989 označena jako IBA pod názvem „Promontorio del Gargano“. Byla ostatně rovněž zařazena jako IBA do katalogu IBA z roku 1998.
21 V důsledku toho se zdá, že uvedené území mělo být označeno jako ZCHÚ dříve než 28. prosince 1998.
22 Mimoto nebylo zpochybněno, že výstavba průmyslových podniků v rámci „regionální dohody“ měla za následek zničení části území „Valloni e steppe pedegarganiche“, jež bylo na velmi dobré úrovni zachování, a tím došlo k narušení ochrany několika chráněných druhů ptáků sídlících v uvedené oblasti.
23 Je tedy třeba konstatovat, že před dnem 28. prosince 1998 Italská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice o ochraně ptáků a že žaloba Komise musí být v tomto bodě přijata.
K situaci po označení zeměpisné oblasti nazvané „Valloni e steppe pedegarganiche“ jako ZCHÚ
24 Je třeba poznamenat, že ohledně území označených jako ZCHÚ stanoví článek 7 směrnice o ochraně stanovišť, že povinnosti vyplývající z čl. 4 odst. 4 směrnice o ochraně ptáků jsou nahrazeny zejména povinnostmi vyplývajícími z čl. 6 odst. 2, směrnice o ochraně stanovišť, a to ode dne provádění posledně uvedené směrnice nebo ode dne označení podle směrnice o ochraně ptáků, podle toho, které datum je pozdější (viz rozsudek ze dne 13. června 2002, Komise v. Irsko, C‑117/00, Recueil, s. I‑5335, bod 25).
25 Vzhledem k tomu, že území „Valloni e steppe pedegarganiche“ bylo označeno jako ZCHÚ dne 28. prosince 1998, v projednávané věci z toho vyplývá, že čl. 6 odst. 2 směrnice o ochraně stanovišť se na uvedené území vztahuje od uvedeného data.
26 V tomto ohledu je namístě připomenout, že čl. 6 odst. 2 směrnice o ochraně stanovišť, stejně jako první věta čl. 4 odst. 4 směrnice o ochraně ptáků, ukládá členským státům přijmout vhodná opatření pro předcházení, v ZCHÚ označených podle odstavce 1 posledně uvedeného článku, poškozování stanovišť, jakož i rušivých zásahů, které negativně ovlivňují druhy, pro něž jsou ZCHÚ určena (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Komise v. Irsko, bod 26).
27 Přitom ze spisu vyplývá, že po dni 28. prosince 1998 přetrvávala situace popsaná v bodě 22 tohoto rozsudku. V tomto ohledu je třeba připomenout, že Region Puglia za účelem odpovědi na výtky Komise v nótě ze dne 7. července 2004 uvedl, že zohlednil potřebu přijmout přiměřená kompenzační opatření, což znamená buď rozšíření dotčeného ZCHÚ nebo označení nového ZCHÚ, kde se vyskytují živočichové a rostliny srovnatelné s živočichy a rostlinami poškozeného stanoviště.
28 V důsledku toho žalobní důvod vycházející z toho, že Italská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 směrnice o ochraně stanovišť, je opodstatněný. Tudíž žaloba Komise musí být přijata rovněž v tomto bodě.
29 Je tedy třeba konstatovat, že Italská republika tím, že nepřijala vhodná opatření k předcházení v ZCHÚ „Valloni e steppe pedegarganiche“ poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů, jakož i vyrušování druhů, pro něž je toto území určeno, nesplnila, pokud jde o období před dnem 28. prosince 1998, povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice o ochraně ptáků, a pokud jde o období po uvedeném datu, povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 směrnice o ochraně stanovišť.
K nákladům řízení
30 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala po Italské republice náhradu nákladů řízení a posledně uvedená neměla ve věci úspěch, je namístě jí uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Italská republika tím, že nepřijala vhodná opatření k předcházení ve zvláště chráněném území „Valloni e steppe pedegarganiche“ poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů, jakož i vyrušování druhů, pro něž je toto území určeno, nesplnila, pokud jde o období před dnem 28. prosince 1998, povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků, a pokud jde o období po uvedeném datu, povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
2) Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.
* Jednací jazyk: italština.