–

[ve znění oprav provedených usnesením ze dne 15. června 2020] za Coty Germany GmbH M. Fiebigem, B. Weichhausem a A. Lubbergerem, Rechtsanwälte,

–

za Amazon Services Europe Sàrl a Amazon FC Graben GmbH V. von Bomhardem, C. Elkemannem a A. Lambrechtem, Rechtsanwälte,

–

[ve znění oprav provedených usnesením ze dne 15. června 2020] za německou vládu J. Möllerem, M. Hellmannem a U. Bartlem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi G. Braunem, É. Gippini Fournierem a S. L. Kalėdou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce [Evropské unie] (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění předcházejícím jeho změně na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424 ze dne 16. prosince 2015 (Úř. věst. 2015, L 341, s. 21), jakož i čl. 9 odst. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Coty Germany GmbH (dále jen „společnost Coty“) a společnostmi Amazon Services Europe Sàrl, Amazon Europe Core Sàrl, Amazon FC Graben GmbH a Amazon EU Sàrl ohledně toho, že třetí prodejci prodávají na tržišti na internetové stránce www.amazon.de bez svolení společnosti Coty flakony s parfémem, pro které nejsou vyčerpána práva z ochranné známky.

3

Článek 9 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Práva z ochranné známky [Evropské unie]“, ve znění předcházejícím jeho změně na základě nařízení 2015/2424, v odstavcích 1 a 2 stanovil:

„1.   Z ochranné známky [Evropské unie] vzniká jejímu majiteli výlučné právo. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím stranám užívat bez jeho souhlasu v obchodním styku:

2.   Pokud jsou splněny podmínky odstavce 1, může být zakázáno zejména:

[…]

[…]“

4

Nařízení č. 207/2009, ve znění nařízení 2015/2424, bylo s účinností od 1. října 2017 zrušeno a nahrazeno nařízením 2017/1001.

5

Článek 9 nařízení 2017/1001 zní následovně:

„1.   Ze zápisu ochranné známky [Evropské unie] vyplývají pro jejího vlastníka výlučná práva.

2.   Aniž jsou dotčena práva vlastníků získaná přede dnem podání přihlášky nebo dnem vzniku práva přednosti ochranné známky EU, je vlastník ochranné známky [Evropské unie] oprávněn bránit všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly pro výrobky nebo služby jakékoli označení, je-li:

3.   Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 2, může být zakázáno zejména:

[…]

[…]“

6

Článek 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1), nadepsaný „Shromažďování informací“, v odst. 1 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby v případě služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby nebyl poskytovatel služby odpovědný za informace ukládané na žádost příjemce, pokud:

7

Článek 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. 2004, L 157, s. 45; Zvl. vyd. 17/02, s. 32), nadepsaný „Soudní zákazy“, v první větě stanoví:

„Členské státy zajistí, aby v případě vydání soudního rozhodnutí zjišťujícího porušení práva duševního vlastnictví mohly soudní orgány vydat vůči porušovateli práv soudní zákaz dalšího porušování.“

8

Společnost Coty, která distribuuje parfémy, je držitelkou licence k ochranné známce Evropské unie DAVIDOFF zapsané pod číslem 876874 (dále jen „dotčená ochranná známka“), chráněné pro výrobky „parfumerie, éterické oleje a kosmetické přípravky“.

9

Společnost Amazon Services Europe nabízí třetím prodejcům možnost zveřejnit pro jejich výrobky nabídky k prodeji v části „Amazon-Marketplace“ na internetové stránce www.amazon.de. V případě prodeje jsou smlouvy týkající se těchto výrobků uzavírány mezi těmito třetími prodejci a kupujícími. Uvedení třetí prodejci mají kromě toho možnost účastnit se programu „Logistika Amazon“, v rámci něhož jsou výrobky uskladněny společnostmi skupiny Amazon, mezi něž patří společnost Amazon FC Graben, která provozuje sklad. Odesílání těchto výrobků provádějí externí poskytovatelé.

10

Dne 8. května 2014 si testující kupující společnosti Coty prostřednictvím internetové stránky www.amazon.de objednal flakon s parfémem „Davidoff Hot Water EdT 60 ml“, který nabízela k prodeji třetí prodávající (dále jen „prodávající“) a byl odeslán skupinou Amazon v rámci tohoto programu. Poté, co společnost Coty zaslala prodávající výzvu z důvodu, že práva z dotčené ochranné známky nebyla vyčerpána, pokud jde o výrobky svěřené touto společností společnosti Amazon FC Graben v rámci uvedeného programu, jelikož tyto výrobky nebyly uvedeny na trh v Unii pod touto ochrannou známkou majitelem nebo s jeho souhlasem, prodávající přijala závazek k ukončení činnosti, doplněný o klauzuli stanovící smluvní pokutu pro případ nesplnění.

11

Dopisem ze dne 2. června 2014 vyzvala společnost Coty společnost Amazon Services Europe, aby jí vydala všechny flakony s parfémem označené dotčenou ochrannou známkou skladované na účet prodávající. Společnost Amazon Services doručila společnosti Coty balík obsahující 30 flakonů s parfémem. Poté, co jiná společnost ze skupiny Amazon oznámila společnosti Coty, že 11 z těchto 30 zaslaných flakonů pochází za zásoby zboží jiného prodejce, společnost Coty vyzvala společnost Amazon Services Europe, aby jí předala jméno a adresu tohoto jiného prodejce vzhledem k tomu, že práva z dotčené ochranné známky nebyla vyčerpána, pokud jde o 29 ze 30 flakonů. Společnost Amazon Services Europe odpověděla, že této žádosti nemůže vyhovět.

12

Vzhledem k tomu, že společnost Coty měla za to, že jednání společnosti Amazon Services Europe a společnosti Amazon FC Graben porušují právo k dotčené ochranné známce, v podstatě navrhla zejména to, aby bylo oběma těmto společnostem uloženo pod hrozbou sankcí, aby se zdržely skladování nebo odesílání, nebo aby se zdržely nechat skladovat nebo odesílat v Německu v obchodním styku parfémy s ochrannou známkou Davidoff Hot Water, pokud tyto výrobky nebyly uvedeny na trh v Unii s jejím souhlasem. Podpůrně navrhla, aby totéž bylo těmto společnostem uloženo, pokud jde o parfémy s ochrannou známkou Davidoff Hot Water EdT 60 ml, a podpůrněji navrhla, aby totéž bylo uvedeným společnostem uloženo, pokud jde o parfémy s ochrannou známkou Davidoff Hot Water EdT 60 ml, které jsou uskladněny na účet prodávající nebo u nichž nelze stanovit spojitost s žádným jiným prodejcem.

13

Landgericht (zemský soud, Německo) žalobu podanou společností Coty zamítl. Odvolání podané touto společností bylo zamítnuto, jelikož odvolací soud měl zejména za to, že společnost Amazon Services Europe neskladovala, ani neodesílala dotčené výrobky a že společnost Amazon FC Graben tyto výrobky uchovávala na účet prodávající a jiných třetích prodejců.

14

Společnost Coty podala u předkládajícího soudu opravný prostředek „Revision“. Odpůrkyněmi v rámci řízení u zmíněného soudu jsou pouze společnosti Amazon Services Europe a Amazon FC Graben.

15

Předkládající soud uvádí, že výsledek uvedeného řízení o opravném prostředku v rozsahu, v němž společnost Coty zpochybňuje posouzení odvolacího soudu, podle něhož společnost Amazon FC Graben neodpovídá za porušení práva z ochranné známky, závisí na výkladu čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení č. 207/2009 a čl. 9 odst. 3 písm. b) nařízení 2017/1001.

16

Předkládající soud konkrétně zdůrazňuje, že výsledek řízení o opravném prostředku „Revision“ závisí na tom, zda tato ustanovení musí být vykládána v tom smyslu, že osoba, která pro třetí stranu uskladňuje výrobky porušující práva z ochranné známky a o tomto porušení neví, skladuje tyto výrobky za účelem jejich nabízení nebo uvádění na trh ve smyslu těchto ustanovení, třebaže úmysl nabízet uvedené výrobky nebo je uvádět na trh má pouze třetí strana.

17

Předkládající soud rovněž upřesňuje, že vzhledem k tomu, že společnost Coty zakládá jeden ze svých návrhů na riziku opakování protiprávního jednání, je její žaloba opodstatněná pouze tehdy, je-li protiprávnost jednání dotčených společností skupiny Amazon konstatována jak v době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení, tak v okamžiku vydání rozhodnutí o opravném prostředku „Revision“.

18

Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Skladuje osoba, která pro třetí stranu uskladňuje výrobky porušující práva z ochranné známky, aniž o tomto porušení ví, tyto výrobky za účelem jejich nabízení nebo uvádění na trh, jestliže úmysl nabízet tyto výrobky nebo je uvádět na trh nemá tato osoba, ale pouze třetí strana?“

19

Společnost Coty tvrdí, že předběžná otázka, tak jak byla položena předkládajícím soudem, se týká především skladovatele, který neposkytuje žádnou pomoc při nabídce k prodeji, při prodeji a při uvádění výrobků u něj uskladněných na trh. Společnost Amazon FC Graben přitom podle ní takový charakteristický rys nemá s ohledem na služby nabízené jinými společnostmi skupiny Amazon v rámci uvádění dotčených výrobků na trh, takže nelze vyloučit, že se předběžná otázka týká hypotetického problému nebo že tato otázka nemá dostatečný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení.

20

Dále společnost Coty uvádí, že popis žalovaných či odpůrkyň v původním řízení obsažený v předkládacím rozhodnutí dostatečně neodráží úlohu společností Amazon Services Europe a Amazon FC Graben, pokud jde o uvádění dotčených výrobků na trh. V tomto kontextu tvrdí, že v komunikaci za účelem prodeje a při plnění kupní smlouvy tyto společnosti zcela nahrazují prodávajícího. Kromě toho na příkaz společností Amazon Services Europe a Amazon EU společnost Amazon Europe Core soustavně propaguje dotčené výrobky na internetové stránce www.amazon.de prostřednictvím reklamních sdělení na vyhledávači Google, která odkazují na nabídky poskytované jak společností Amazon EU jejím vlastním jménem, tak třetími osobami, spravované společností Amazon Services Europe. Činnost žalovaných či odpůrkyň v původním řízení posuzovaná jako celek jde tedy nad rámec úlohy společnosti eBay ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 12. července 2011, L’Oréal a další (C‑324/09, EU:C:2011:474).

21

V tomto ohledu je třeba připomenout, že jestliže Soudní dvůr odpovídá na předběžné otázky, přísluší mu, aby vzal v rámci rozdělení pravomocí mezi soudy Unie a vnitrostátními soudy v úvahu takový skutkový a právní kontext, do něhož jsou tyto otázky zasazeny, jak je vymezen předkládacím rozhodnutím (rozsudky ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 24, jakož i ze dne 14. listopadu 2019, Spedidam, C‑484/18, EU:C:2019:970, bod 29 a citovaná judikatura).

22

Vzhledem k tomu, že ke zjištění a posouzení skutkového stavu ve sporu, který mu byl předložen, je příslušný pouze předkládající soud, Soudní dvůr musí v zásadě omezit přezkum na skutečnosti, které se mu předkládající soud rozhodl předložit k posouzení, a musí tedy vycházet ze situace, kterou považuje tento soud za prokázanou, a nemůže být vázán hypotézami, které předložil některý z účastníků původního řízení (rozsudek ze dne 8. června 2016, Hünnebeck, C‑479/14, EU:C:2016:412, bod 36 a citovaná judikatura).

23

Je pouze na vnitrostátním soudu, který rozhoduje spor a musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby posoudil s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. Jestliže se tedy položené otázky týkají výkladu normy unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Dobersberger, C‑16/18, EU:C:2019:1110, bod 18 a citovaná judikatura).

24

Z toho vyplývá, že se na otázky týkající se unijního práva vztahuje domněnka relevance. Soudní dvůr smí rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem odmítnout pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad unijní normy nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Dobersberger, C‑16/18, EU:C:2019:1110, bod 19 a citovaná judikatura).

25

Tak tomu přitom v projednávané věci není.

26

Jak jednoznačně vyplývá z předkládacího rozhodnutí a jak bylo připomenuto v bodě 15 tohoto rozsudku, výsledek řízení o opravném prostředku „Revision“ závisí podle předkládajícího soudu na výkladu čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení č. 207/2009 a čl. 9 odst. 3 písm. b) nařízení 2017/1001, o který žádá tento soud z účelem určení případné odpovědnosti společnosti Amazon FC Graben za porušení práva z ochranné známky společnosti Coty.

27

Dále Soudní dvůr disponuje skutkovými a právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázku, která mu byla položena. Z předkládacího rozhodnutí totiž jasně vyplývá, že společnost Amazon Services Europe nabízí třetím prodejcům možnost zveřejnit pro jejich výrobky nabídky k prodeji v části „Amazon-Marketplace“ na internetové stránce www.amazon.de a že společnost Amazon FC Graben provozuje sklad, v němž byly dotčené výrobky uskladněny.

28

Pokud jde ostatně o skutečnost, že v předkládacím rozhodnutí chybí popis činností společností Amazon EU a Amazon Europe Core, je nutno konstatovat, že případná odpovědnost těchto společností není předmětem opravného prostředku „Revision“ projednávaného před předkládajícím soudem, a tudíž ani žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

29

Z toho vyplývá, že předběžná otázka je přípustná.

30

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení č. 207/2009 a čl. 9 odst. 3 písm. b) nařízení 2017/1001 musí být vykládány v tom smyslu, že je třeba mít za to, že osoba, která pro třetí stranu uskladňuje výrobky porušující práva z ochranné známky, aniž o tomto porušení ví, skladuje tyto výrobky za účelem jejich nabízení nebo uvádění na trh ve smyslu těchto ustanovení, jestliže tato osoba tyto cíle sama nesleduje.

31

Úvodem je třeba připomenout, že podle znění čl. 9 odst. 1 nařízení č. 207/2009, jehož podstata je převzata do čl. 9 odst. 1 a 2 nařízení 2017/1001, z ochranné známky Evropské unie vzniká jejímu majiteli výlučné právo zakázat všem třetím stranám užívat v obchodním styku označení totožné s touto ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána, nebo značení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou Evropské unie a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených touto ochrannou známkou a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnosti anebo označení totožné s ochrannou známkou Evropské unie nebo jí podobné pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je tato ochranná známka zapsána, pokud jde o ochrannou známku, která má v rámci Unie dobré jméno, a pokud by užívání tohoto označení bez řádného důvodu neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména uvedené ochranné známky nebo jim bylo na újmu.

32

Článek 9 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jehož podstata je převzata do čl. 9 odst. 3 nařízení 2017/1001, obsahuje demonstrativní výčet typů užívání, které majitel ochranné známky může zakázat na základě čl. 9 odst. 1 nařízení č. 207/2009 a čl. 9 odst. 1 nařízení 2017/1001 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. března 2010, Google France a Google, C‑236/08 až C‑238/08, EU:C:2010:159, bod 65).

33

K těmto důvodům patří, jak je uvedeno v čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení č. 207/2009, jehož podstata je převzata do čl. 9 odst. 3 písm. b) nařízení 2017/1001, skutečnost, že jsou výrobky nabízeny nebo uváděny na trh anebo jsou skladovány za tímto účelem.

34

V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá jednak, že žalované či odpůrkyně v původním řízení dotčené výrobky pouze uskladnily, aniž je samy nabízely k prodeji nebo je uvedly na trh, a jednak že tyto výrobky ani neměly v úmyslu nabízet k prodeji nebo je uvádět na trh.

35

Je tedy třeba určit, zda taková operace uskladnění může být považována za „užívání“ ochranné známky ve smyslu čl. 9 odst. 1 nařízení č. 207/2009 a čl. 9 odst. 1 a 2 nařízení 2017/1001, a konkrétně za „skladování“ těchto výrobků za účelem jejich nabízení nebo uvedení na trh ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení č. 207/2009, jehož podstata je převzata do čl. 9 odst. 3 písm. b) nařízení 2017/1001.

36

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že nařízení č. 207/2009, ani nařízení 2017/1001 nedefinují pojem „užívat [užívaly]“ ve smyslu článku 9 těchto nařízení.

37

Soudní dvůr již však měl příležitost zdůraznit, že výraz „užívat“ podle svého obvyklého smyslu znamená aktivní jednání a přímou či nepřímou kontrolu nad aktem představujícím užívání. V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že čl. 9 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jehož podstata je převzata do čl. 9 odst. 3 nařízení 2017/1001, který uvádí demonstrativní výčet typů užívání, které může majitel ochranné známky zakázat, zmiňuje výlučně aktivní jednání třetí strany (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. března 2016, Daimler, C‑179/15, EU:C:2016:134, body 39 a 40, jakož i ze dne 25. července 2018, Mitsubishi Shoji Kaisha a Mitsubishi Caterpillar Forklift Europe, C‑129/17, EU:C:2018:594, bod 38).

38

Soudní dvůr rovněž připomněl, že cílem těchto ustanovení je poskytnout majiteli ochranné známky právní nástroj umožňující mu zakázat a tak ukončit jakékoliv užívání jeho ochranné známky třetí osobou bez jeho souhlasu. Avšak pouze třetí osoba, která má přímou či nepřímou kontrolu nad aktem představujícím užívání, je skutečně schopna toto užívání ukončit a vyhovět tak uvedenému zákazu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. března 2016, Daimler, C‑179/15, EU:C:2016:134, bod 41).

39

Soudní dvůr kromě toho opakovaně rozhodl, že užívání označení totožného nebo podobného s ochrannou známkou majitele třetí osobou přinejmenším znamená, že třetí osoba označení užívá v rámci vlastní obchodní komunikace. Určitá osoba tak může umožnit svým zákazníkům užívat označení totožná nebo podobná s ochrannými známkami, aniž by sama uvedená označení užívala (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. března 2010, Google France a Google, C‑236/08 až C‑238/08, EU:C:2010:159, bod 56).

40

Soudní dvůr měl tedy za to, pokud jde o provozování platformy on-line obchodu, že užívání označení totožných nebo podobných s ochrannými známkami v nabídkách k prodeji zobrazovaných na on-line tržišti je uskutečňováno zákazníky-prodávajícími provozovatele tohoto tržiště, a nikoliv tímto provozovatelem samotným (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. července 2011, L’Oréal a další, C‑324/09, EU:C:2011:474, bod 103).

41

Soudní dvůr rovněž uvedl, pokud jde o podnik, jehož hlavní činností je plnění plechovek nápoji, které vyrábí sám nebo třetí osoby, že poskytovatel služeb, jenž se omezuje na plnění plechovek již opatřených označeními podobnými ochranným známkám na objednávku a podle pokynů třetí osoby, a tudíž vykonává pouze technickou část výrobního procesu konečného výrobku, aniž má sebemenší zájem na vnější prezentaci uvedených plechovek, a zejména na nich se nacházejících označeních, sám tato označení „neužívá“, ale pouze vytváří technické podmínky nezbytné k tomu, aby mohla označení užívat tato třetí osoba (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. prosince 2011, Frisdranken Industrie Winters, C‑119/10, EU:C:2011:837, bod 30).

42

Soudní dvůr rovněž uvedl, že třebaže hospodářský subjekt, který doveze nebo předá skladovateli za účelem uvedení na trh zboží označené ochrannou známkou, kterou nevlastní, „užívá“ označení totožné s touto ochrannou známkou, není tomu tak nezbytně v případě skladovatele, který poskytl službu spočívající v uskladnění zboží označeného ochrannou známkou jiné osoby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2015, TOP Logistics a další, C‑379/14, EU:C:2015:497, body 42 a 45).

43

Skutečnost, že jsou vytvořeny technické podmínky nezbytné k užívání označení a že je za tuto službu poskytována odměna, totiž neznamená, že ten, kdo tuto službu poskytuje, uvedené označení sám užívá (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. března 2010, Google France a Google, C‑236/08 až C‑238/08, EU:C:2010:159, bod 57, a ze dne 15. prosince 2011, Frisdranken Industrie Winters, C‑119/10, EU:C:2011:837, bod 29).

44

Zadruhé ze znění čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení č. 207/2009, jehož podstata je převzata do čl. 9 odst. 3 písm. b) nařízení 2017/1001, vyplývá, že se toto ustanovení týká specificky nabídky výrobků, jejich uvádění na trh, jejich skladování „za tímto účelem“ anebo poskytování služeb pod dotčeným označením.

45

Z toho vyplývá, že k tomu, aby uskladnění výrobků označených označeními totožnými nebo podobnými s ochrannými známkami mohlo být kvalifikováno jako „užívání“ těchto označení, je ještě třeba, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 67 svého stanoviska, aby hospodářský subjekt provádějící toto uskladnění sám sledoval cíl uvedený v těchto ustanoveních, který spočívá v nabízení výrobků nebo jejich uvádění na trh.

46

V opačném případě by nebylo možné mít za to, že akt představující užívání ochranné známky lze přičíst této osobě, ani že označení je užíváno v rámci její vlastní obchodní komunikace.

47

V projednávaném případě, pokud jde o žalované či odpůrkyně v původním řízení, jak bylo uvedeno v bodě 34 tohoto rozsudku, přitom předkládající soud jednoznačně uvádí, že samy dotčené výrobky k prodeji nenabízely, ani je neuváděly na trh, přičemž ve zbývající části znění své otázky upřesňuje, že úmysl nabízet výrobky nebo je uvádět na trh má pouze třetí strana. Z toho vyplývá, že žalované či odpůrkyně v původním řízení samy neužívají označení v rámci vlastní obchodní komunikace.

48

Tímto závěrem však není dotčena možnost mít za to, že tyto účastnice řízení samy užívají označení, pokud jde o flakony s parfémem, které skladují nikoli na účet třetích prodejců, ale na vlastní účet nebo které by uvedené účastnice řízení samy nabízely nebo uvedly na trh, pokud by nemohly identifikovat třetí prodejce.

49

Konečně bez ohledu na úvahy uvedené v bodě 47 tohoto rozsudku je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že v rozsahu, v němž hospodářský subjekt umožnil jinému subjektu užívat ochrannou známku, musí být jeho role případně posuzována z hlediska jiných právních pravidel, než je článek 9 nařízení č. 207/2009 nebo článek 9 nařízení 2017/1001 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. března 2010, Google France a Google, C‑236/08 až C‑238/08, EU:C:2010:159, bod 57, a ze dne 15. prosince 2011, Frisdranken Industrie Winters, C‑119/10, EU:C:2011:837, bod 35), jako je čl. 14 odst. 1 směrnice 2000/31 nebo čl. 11 první věta směrnice 2004/48.

50

V tomto ohledu společnost Coty navrhuje, aby Soudní dvůr v případě záporné odpovědi na otázku položenou předkládajícím soudem rozhodl o tom, zda činnost provozovatele on-line tržiště za takových podmínek, jako jsou podmínky v původním řízení, spadá do působnosti čl. 14 odst. 1 směrnice 2000/31, a pokud tomu tak není, zda je takového provozovatele třeba považovat za „porušovatele“ ve smyslu čl. 11 první věty směrnice 2004/48.

51

Je však třeba připomenout, že podle ustálené judikatury není namístě přezkoumávat jiné otázky položené Soudnímu dvoru účastníky původního řízení než ty, které položil vnitrostátní soud v předkládacím rozhodnutí (rozsudek ze dne 3. září 2015, A2A, C‑89/14, EU:C:2015:537, bod 44 a citovaná judikatura).

52

Je přitom nesporné, že předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce tuto otázku nevznesl, a není tedy třeba na ni odpovídat.

53

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení č. 207/2009 a čl. 9 odst. 3 písm. b) nařízení 2017/1001 musí být vykládány v tom smyslu, že je třeba mít za to, že osoba, která pro třetí stranu uskladňuje výrobky porušující práva z ochranné známky, aniž o tomto porušení ví, neskladuje tyto výrobky za účelem jejich nabízení nebo uvádění na trh ve smyslu těchto ustanovení, jestliže tato osoba tyto cíle sama nesleduje.

54

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 9 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce [Evropské unie] a čl. 9 odst. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že je třeba mít za to, že osoba, která pro třetí stranu uskladňuje výrobky porušující práva z ochranné známky, aniž o tomto porušení ví, neskladuje tyto výrobky za účelem jejich nabízení nebo uvádění na trh ve smyslu těchto ustanovení, jestliže tato osoba tyto cíle sama nesleduje.