ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího rozšířeného senátu)
1. února 2017 ( *1 )
„Mimosmluvní odpovědnost — Článek 47 Listiny základních práv — Přiměřená lhůta soudního rozhodování — Okolnosti věci — Význam sporu — Složitost sporu — Jednání účastníků řízení a výskyt námitek či překážek v řízení — Neexistence doby neodůvodněné nečinnosti“
Ve věci T‑725/14,
Aalberts Industries NV, se sídlem v Utrechtu (Nizozemsko), zastoupená R. Wesselingem a M. Tuurenhoutem, avocats,
žalobkyně,
proti
Evropské unii, zastoupené Soudním dvorem Evropské unie, původně zastoupeným A. Placcem, poté J. Inghelramem a E. Beysenem, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Evropskou komisí, zastoupenou S. Noëm, P. van Nuffelem a V. Bottkou, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je návrh na základě článku 268 SFEU znějící na náhradu újmy, která žalobkyni údajně vznikla z důvodu délky řízení před Tribunálem v rámci věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 24. března 2011, Aalberts Industries a další v. Komise (T‑385/06, EU:T:2011:114),
TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát),
ve složení S. Papasavvas, předseda, I. Labucka, E. Bieliūnas (zpravodaj), V. Kreuschitz a I. S. Forrester, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: A. Lamote, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 19. července 2016,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 |
Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. prosince 2006 podala žalobkyně, společnost Aalberts Industries NV, spolu se společnostmi Simplex Armaturen + Fittings GmbH & Co. KG (dále jen „společnost Simplex“) a Acquatis France SAS, nyní Comap SA (dále jen „společnost Acquatis“) žalobu proti rozhodnutí Komise C(2006) 4180 ze dne 20. září 2006 v řízení podle článku [101 SFEU] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F‑1/38.121 – Tvarovky) (dále jen „rozhodnutí C(2006) 4180“). Tyto společnosti v žalobě v podstatě navrhly, aby Tribunál toto rozhodnutí zrušil nebo, podpůrně, snížil výši pokuty, která jim byla v uvedeném rozhodnutí uložena. |
2 |
Rozsudkem ze dne 24. března 2011, Aalberts Industries a další v. Komise (T‑385/06, EU:T:2011:114), Tribunál zrušil článek 1 rozhodnutí C(2006) 4180 v rozsahu, v němž Evropská komise konstatovala, že se společnosti uvedené v bodě 1 výše v období od 25. června 2003 do 1. dubna 2004 podílely na porušování článku 101 SFEU. Tribunál rovněž zrušil čl. 2 písm. a) uvedeného rozhodnutí. Komise v tomto ustanovení uložila žalobkyni společně a nerozdílně s jejími dceřinými společnostmi Simplex a Acquatis pokutu ve výši 100,80 milionu eur. Tribunál konečně zrušil čl. 2 písm. b) bod 2 rozhodnutí C(2006) 4180, podle něhož byly společnosti Simplex a Acquatis společně a nerozdílně odpovědné za uhrazení částky 2,04 milionu eur. |
3 |
Návrhem došlým dne 6. června 2011 podala Komise proti rozsudku ze dne 24. března 2011, Aalberts Industries a další v. Komise (T‑385/06, EU:T:2011:114), kasační opravný prostředek. |
4 |
Rozsudkem ze dne 4. července 2013, Komise v. Aalberts Industries a další (C‑287/11 P, EU:C:2013:445), Soudní dvůr tento kasační opravný prostředek zamítl. |
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
5 |
Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. října 2014 podala žalobkyně projednávanou žalobu proti Evropské unii, zastoupené Soudním dvorem Evropské unie nebo Komisí. |
6 |
Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 17. listopadu 2014 vznesla Komise námitku nepřípustnosti na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991; Soudní dvůr Evropské unie tak učinil podáním došlým dne 17. prosince 2014. |
7 |
Usnesením ze dne 13. února 2015, Aalberts Industries v. Evropská unie (T‑725/14, nezveřejněné, EU:T:2015:107), Tribunál zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Soudním dvorem Evropské unie a odmítl žalobu v rozsahu, v němž směřovala proti Unii zastoupené Komisí. |
8 |
Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 19. března 2015 Soudní dvůr Evropské unie podal proti usnesení ze dne 13. února 2015, Aalberts Industries v. Evropská unie (T‑725/14, nezveřejněné, EU:T:2015:107), kasační opravný prostředek, zapsaný do rejstříku pod číslem C‑132/15 P. |
9 |
Usnesením ze dne 14. dubna 2015 předseda třetího senátu Tribunálu na návrh Soudního dvora Evropské unie přerušil řízení v projednávané věci do vydání rozhodnutí Soudního dvora, jímž bude ukončeno řízení ve věci C‑132/15 P, Soudní dvůr v. Aalberts Industries. |
10 |
Usnesením ze dne 18. prosince 2015, Soudní dvůr v. Aalberts Industries (C‑132/15 P, nezveřejněné, EU:C:2015:858), byla věc vyškrtnuta z rejstříku Soudního dvora. |
11 |
V návaznosti na rozhodnutí o pokračování v řízení v projednávané věci Komise samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 15. ledna 2016 podala návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Soudního dvora Evropské unie. |
12 |
Dne 16. února 2016 Soudní dvůr Evropské unie předložil žalobní odpověď. |
13 |
Dne 17. února 2016 Tribunál předal projednávanou věc třetímu rozšířenému senátu. |
14 |
Dne 2. března 2016 Tribunál rozhodl, že není nutná druhá výměna spisů účastnic řízení. V rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu Tribunálu kromě toho Tribunál vyzval Soudní dvůr Evropské unie, aby uvedl, zda požádal o souhlas žalobkyň ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 24. března 2011, Aalberts Industries a další v. Komise (T‑385/06, EU:T:2011:114) (dále jen „věc T‑385/06“), a Komise k předložení některých dokumentů, které byly obsaženy v přílohách žalobní odpovědi a týkaly se věci T‑385/06, a tento souhlas získal. |
15 |
Usnesením ze dne 15. března 2016, Aalberts Industries v. Evropská unie (T‑725/14, nezveřejněné, EU:T:2016:208), předseda třetího rozšířeného senátu Tribunálu vyhověl návrhu Komise na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Soudního dvora Evropské unie a upřesnil, že Komise má práva stanovená v čl. 116 odst. 6 jednacího řádu ze dne 2. května 1991. |
16 |
Dne 18. března 2016 Soudní dvůr Evropské unie odpověděl na otázku uvedenou v bodě 14 výše. Navrhl Tribunálu, aby rozhodl, že si Soudní dvůr nemusel vyžádat a získat souhlas žalobkyně a Komise k předložení dokumentů týkajících se věci T‑385/06, a podpůrně, aby konstatoval, že žalobkyně a Komise udělily tento souhlas implicitně. Podpůrněji Soudní dvůr Evropské unie navrhl, aby bylo s jeho odpovědí zacházeno jako s návrhem na organizační procesní opatření směřujícím k tomu, aby Tribunál v rámci řízení o projednávané žalobě nařídil předložení dokumentů tvořících spis ve věci T‑385/06 a zejména dokumentů přiložených k žalobní odpovědi. |
17 |
Dne 4. dubna 2016 předseda třetího rozšířeného senátu Tribunálu rozhodl zaprvé o vynětí dokumentů, které byly obsaženy v přílohách žalobní odpovědi předložené v projednávané věci a týkaly se věci T‑385/06, ze spisu. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno jednak tím, že Soudní dvůr Evropské unie nepožádal o souhlas účastnic řízení ve věci T‑385/06 k předložení uvedených dokumentů, ani tento souhlas neobdržel, a jednak tím, že nepožádal o přístup do spisu uvedené věci na základě čl. 38 odst. 2 jednacího řádu. Zadruhé předseda třetího rozšířeného senátu Tribunálu rozhodl na základě čl. 88 odst. 3 jednacího řádu vyzvat žalobkyni, aby se vyjádřila k návrhu na organizační procesní opatření, který Soudní dvůr Evropské unie podpůrněji učinil v odpovědi ze dne 18. března 2016, uvedené v bodě 16 výše. |
18 |
Dne 20. dubna 2016 žalobkyně navrhla, aby Tribunál návrh na organizační procesní opatření podaný Soudním dvorem Evropské unie zamítl. |
19 |
Dne 11. května 2016 Tribunál konstatoval, že připravení projednávané věci a její rozhodnutí vyžadují s ohledem na její předmět, aby měl k dispozici spis ve věci T‑385/06. V rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu Tribunál rozhodl vložit do spisu projednávané věci spis ve věci T‑385/06. |
20 |
Dne 17. června 2016 požádal Soudní dvůr Evropské unie o zaslání spisu ve věci T‑385/06. |
21 |
Dne 29. června 2016 Tribunál požádal žalobkyni o předložení dokumentu. |
22 |
Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 19. července 2016. |
23 |
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
|
24 |
Soudní dvůr Evropské unie, podporovaný Komisí, navrhuje Tribunálu, aby:
|
Právní otázky
25 |
Podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU Unie v případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce. |
26 |
Podle ustálené judikatury vyplývá z článku 340 druhého pododstavce SFEU, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie a uplatnění práva na náhradu způsobené škody závisí na splnění souhrnu podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a namítanou škodou (rozsudky ze dne 29. září 1982, Oleifici Mediterranei v. EHS, 26/81, EU:C:1982:318, bod 16, a ze dne 9. září 2008, FIAMM a další v. Rada a Komise, C‑120/06 P a C‑121/06 P, EU:C:2008:476, bod 106). |
27 |
Žalobkyně se domáhá náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která jí údajně vznikla v důsledku nerespektování požadavků souvisejících s dodržením přiměřené lhůty soudního rozhodování (dále jen „přiměřená lhůta soudního rozhodování“) ve věci T‑385/06. |
28 |
Zaprvé tvrdí, že řízení ve věci T‑385/06 trvalo čtyři roky a tři měsíce a posuzování věci bylo „pozastaveno“ na více než dva roky a dva měsíce. Domnívá se, že Tribunál nemá posuzovat, jaká měla být v této věci přiměřená lhůta soudního rozhodování. Zdůrazňuje totiž, že je třeba posoudit pouze to, zda byla délka řízení nepřiměřená, pokud řízení trvalo déle než tři roky. V tomto směru uvádí, že s ohledem na okolnosti daného případu nemohla být lhůta soudního rozhodování ve věci T‑385/06 delší než tři roky. |
29 |
Zadruhé žalobkyně namítá, že v případě sporu ohledně porušení pravidel hospodářské soutěže je důvodem k tomu, aby byla její žaloba důkladně posouzena v co možná nejkratší přiměřené lhůtě, zásadní požadavek právní jistoty, kterou musí mít hospodářské subjekty, jakož i cíl zajistit, aby na vnitřním trhu nebyla narušena hospodářská soutěž. Žalobkyně také tvrdí, že pokuta, která jí byla uložena v rozhodnutí C(2006) 4180 ve výši více než 100 milionů eur, jí udělala špatnou reklamu, která se projevila v burzovním kurzu jejích akcií a v závěrech finančních analytiků. Dodává, že rozhodnutí C(2006) 4180, kterým jí byla nesprávně uložena pokuta a které Tribunál nakonec zrušil, poškodilo její pověst u klientů. |
30 |
Zatřetí žalobkyně tvrdí, že délku řízení ve věci T‑385/06 nemůže odůvodnit žádná okolnost této věci. Důvodem délky řízení totiž není složitost věci T‑385/06. Délku řízení kromě toho nevysvětluje ani jednání účastnic řízení, jelikož písemná část řízení ve věci T‑385/06 byla ukončena deset měsíců po podání žaloby. |
31 |
Soudní dvůr Evropské unie s těmito tvrzeními nesouhlasí. |
32 |
V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že čl. 47 druhý pododstavec Listiny základních práv Evropské unie zejména stanoví, že „[k]aždý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem“. |
33 |
Takové právo, jehož existence byla potvrzena před vstupem Listiny základních práv v platnost, se jako obecná zásada unijního práva uplatní i v rámci soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí Komise (viz rozsudek ze dne 16. července 2009, Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise, C‑385/07 P, EU:C:2009:456, bod 178 a citovaná judikatura). |
34 |
V projednávaném případě je třeba konstatovat, že ve věci T‑385/06 došla žaloba kanceláři Tribunálu dne 14. prosince 2006 telefaxem a originál žaloby došel kanceláři dne 21. prosince 2006. Věc T‑385/06 byla kromě toho ukončena dne 24. března 2011, kdy byl vyhlášen rozsudek Aalberts Industries a další v. Komise (T‑385/06, EU:T:2011:114). Řízení v této věci, které trvalo déle než čtyři roky a tři měsíce, tedy bylo na první pohled velmi dlouhé. |
35 |
Je však třeba uvést, že přiměřenost lhůty soudního rozhodování je nutno posuzovat v závislosti na okolnostech každé věci a zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci, jakož i jednání žalobce a příslušných orgánů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, EU:C:1998:608, bod 29, a ze dne 9. září 2008, FIAMM a další v. Rada a Komise, C‑120/06 P a C‑121/06 P, EU:C:2008:476, bod 212). |
36 |
Rovněž bylo stanoveno, že mezi okolnosti, která je třeba zohlednit při posuzování přiměřenosti lhůty soudního rozhodování, patří i jednání „účastníků řízení“ a výskyt námitek či překážek v řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2009, Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise, C‑385/07 P, EU:C:2009:456, body 181 a 184). |
37 |
Výčet relevantních kritérií není taxativní a posouzení přiměřenosti uvedené lhůty nevyžaduje systematický přezkum okolností věci ve vztahu ke každému z nich, pokud se ve vztahu jen k jednomu z nich jeví délka řízení jako odůvodněná. Na první pohled příliš dlouhou lhůtu mohou odůvodnit složitost věci nebo zdržující chování navrhovatele (viz rozsudek ze dne 16. července 2009, Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise, C‑385/07 P, EU:C:2009:456, bod 182 a citovaná judikatura). |
38 |
Z toho vyplývá, že přiměřenost lhůty nelze posuzovat s odkazem na konkrétní maximální délku určenou abstraktním způsobem, nýbrž je nutno ji posuzovat v každém konkrétním případě v závislosti na okolnostech dané věci (rozsudky ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, EU:C:2002:582, bod 192, a ze dne 28. února 2013, Přezkum Arango Jaramillo a další v. EIB, C‑334/12 RX-II, EU:C:2013:134, bod 29). |
39 |
V projednávaném případě je tedy třeba posoudit, zda okolnosti věci T‑385/06 mohou vysvětlit délku řízení v této věci. Za tímto účelem je třeba posoudit zaprvé význam sporu pro žalobkyni, zadruhé složitost věci T‑385/06, zatřetí vliv jednání účastnic řízení a výskyt námitek či překážek v řízení a začtvrté případnou dobu neodůvodněné nečinnosti při řešení věci T‑385/06. |
K významu věci T‑385/06 pro žalobkyni
40 |
Je třeba připomenout, že v případě sporu souvisejícího s porušením pravidel hospodářské soutěže má zásadní požadavek právní jistoty, kterou musí mít hospodářské subjekty, jakož i cíl zajistit, aby na vnitřním trhu nebyla narušena hospodářská soutěž, nepřehlédnutelný význam nejen pro žalobce samotného a pro jeho konkurenty, nýbrž vzhledem k velkému počtu dotčených osob a finančních zájmů, které jsou ve hře, rovněž pro třetí osoby (rozsudek ze dne 16. července 2009, Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise, C‑385/07 P, EU:C:2009:456, bod 186). |
41 |
V projednávaném případě je třeba uvést, že Komise v rozhodnutí C(2006) 4180 konstatovala, že se žalobkyně v období od 25. června 2003 do 1. dubna 2004 podílela na jediném, komplexním a trvajícím porušování článku 101 SFEU. Komise v tomto rozhodnutí dále žalobkyni uložila pokutu ve výši 100,80 milionu eur, přičemž k zaplacení částky 55,15 milionu eur byla povinna společně a nerozdílně se společnostmi Acquatis a Simplex, protože s těmito dvěma společnostmi tvořila hospodářskou jednotku. |
42 |
Z toho vyplývá, že věc T‑385/06 měla pro žalobkyni skutečný význam. |
Ke složitosti věci T‑385/06
43 |
Je třeba zaprvé zdůraznit, že žaloba podaná žalobkyní ve věci T‑385/06 vyžadovala důkladné posouzení skutkových okolností a mnoha právních otázek. |
44 |
V tomto ohledu je třeba předně uvést, že Komise v rozhodnutí C(2006) 4180 konstatovala, že se na jediném, komplexním a trvajícím porušování článku 101 SFEU a v období od 1. ledna 1994 článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) podílelo asi třicet společností spadajících do jedenácti skupin, které se účastnily souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě na trhu s měděnými spojovacími tvarovkami a spojovacími tvarovkami ze slitin mědi, které spočívalo v určování cen, domluvě na cenících, slevách, rabatech a na mechanismech provádění zvyšování cen, rozdělení vnitrostátních trhů a zákazníků a výměně dalších obchodních informací. Komise kromě toho uložila žalobkyni pokutu za to, že se tohoto protiprávního jednání dopouštěla v období od 25. června 2003 do 1. dubna 2004. |
45 |
Při podání žaloby žalobkyně dále v průvodním dopise odůvodnila délku žaloby zejména tím, že Komise využila k popisu a analýze komplexního souhrnu skutkových okolností v rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta, 220 stran. Žalobkyně v tomto dopise rovněž vysvětlila, že na rozdíl od většiny řízení týkajících se hospodářské soutěže, která byla zahájena v tomtéž období, zpochybňuje všechny aspekty rozhodnutí C(2006) 4180. |
46 |
Přílohy žaloby kromě toho měly více než 750 stran, a to včetně 220 stran, na kterých bylo uvedeno rozhodnutí C(2006) 4180. Komise připojila ke své žalobní odpovědi více než 120 stran příloh. Co se týče repliky, k té bylo přiloženo 160 stran příloh. |
47 |
Žalobkyně konečně ve věci T‑385/06 uplatnila pět žalobních důvodů. První vycházel z toho, že přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání žalobkyni jakožto mateřské společnosti, bylo protiprávní. Druhý žalobní důvod vycházel z neexistence porušení článku 101 SFEU. Třetí žalobní důvod vycházel z toho, že se žalobkyně nepodílela na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání. Čtvrtý žalobní důvod vycházel z porušení čl. 23 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1, Zvl. vyd. 08/02, s. 205) a pokynů o metodě stanovování pokut udělených podle s čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 [UO] (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171). Pátý žalobní důvod vycházel z porušení zásady řádné správy a článku 2 nařízení č. 1/2003, jelikož Komise porušila zásadu rovnosti zbraní. |
48 |
Žaloba podaná ve věci T‑385/06 vyžadovala důkladné posouzení řady komplexních skutkových okolností, které zčásti nastaly před obdobím protiprávního jednání, které bylo žalobkyni přičteno v rozhodnutí C(2006) 4180. Některé žalobní důvody uplatněné v této věci se kromě toho týkaly komplikovaných právních otázek souvisejících mimo jiné s pojmem jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání. |
49 |
Zadruhé je třeba zdůraznit, že s ohledem na žádosti podané ve věci T‑385/06 a žalobní důvody, které byly v této věci uplatněny, tato věc souvisela s dalšími devíti žalobami, které byly v prosinci 2006 podány proti rozhodnutí C(2006) 4180 v několika jednacích jazycích. |
50 |
Ve věci T‑385/06 a ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 24. března 2011, IMI a další v. Komise (T‑378/06, nezveřejněný, EU:T:2011:109), totiž společnosti Acquatis a Simplex navrhly zrušení čl. 2 písm. b) bodu 2 rozhodnutí C(2006) 4180, v němž jim byla společně a nerozdílně uložena pokuta ve výši 2,04 milionu eur. Komise vznesla na základě této okolnosti ve všech zmíněných věcech námitku litispendence. Tribunál námitce vyhověl a návrh na zrušení čl. 2 písm. b) bodu 2 rozhodnutí C(2006) 4180 byl v rozsudku ze dne 24. března 2011, IMI a další v. Komise (T‑378/06, nezveřejněný, EU:T:2011:109), prohlášen za nepřípustný. V rozsudku ze dne 24. března 2011, Aalberts Industries a další v. Komise (T‑385/06, EU:T:2011:114), Tribunál naproti tomu čl. 2 písm. b) bod 2 rozhodnutí C(2006) 4180 zrušil. |
51 |
V rámci čtvrtého žalobního důvodu ve věci T‑385/06 týkajícího se výše pokuty žalobkyně nadto namítla pochybení ve výpočtu, které souviselo s žalobou podanou ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 24. března 2011, IMI a další v. Komise (T‑378/06, nezveřejněný, EU:T:2011:109). Žalobkyně totiž Komisi vytýkala, že společnostem Acquatis a Simplex dvakrát přičetla velmi závažnou povahu protiprávního jednání, jak plyne z čl. 2 písm. a) a b) rozhodnutí C(2006) 4180. |
52 |
Žalobkyně kromě toho v rámci čtvrtého žalobního důvodu týkajícího se výše pokuty namítla porušení zásady rovného zacházení v souvislosti se stanovením velikosti relevantního zeměpisného trhu, porušení zásady rovného zacházení a povinnosti uvést odůvodnění při rozdělení účastníků kartelové dohody do tří kategorií na základě jejich podílů na trhu a porušení zásady proporcionality při posuzování jejích podílů na trhu. Tyto otázky tedy velmi úzce souvisely se situací na trhu ostatních subjektů, jimž bylo určeno rozhodnutí C(2006) 4180, a tedy i s ostatními devíti žalobami podanými proti uvedenému rozhodnutí. Komise byla ostatně v rámci organizačního procesního opatření přijatého ve věci T‑385/06 a souvisejícího s argumentací, kterou žalobkyně uplatnila v rámci čtvrtého žalobního důvodu, v listopadu 2009 vyzvána, aby předložila ve znění nepodléhajícím utajení tabulku uvedenou v příloze rozhodnutí C(2006) 4180 a údaje, ze kterých při vypracování této tabulky vycházela. |
53 |
A konečně v rámci pátého žalobního důvodu žalobkyně namítla, že Komise nepostupovala objektivně a nestranně, a že pokud jde o prohlášení žadatelů o shovívavost, došlo k obrácení důkazního břemene. |
54 |
Řešení věci T‑385/06 bylo tedy nepochybně složité, jelikož vyžadovalo souběžné posouzení dalších devíti žalob, které byly podány v několika jednacích jazycích proti rozhodnutí C(2006) 4180. |
55 |
Z toho vyplývá, že věc T‑385/06 vykazovala s ohledem na skutkové a právní aspekty žaloby podané v této věci a počet souběžných žalob, které byly podány proti rozhodnutí C(2006) 4180, zvýšenou míru složitosti. |
K jednání účastnic řízení a výskytu námitek či překážek v řízení ve věci T‑385/06
56 |
Je třeba zdůraznit, že žaloba, kterou žalobkyně podala dne 14. prosince 2006 ve věci T‑385/06, měla 75 stran. |
57 |
Tribunál přitom žalobkyni vyzval, aby předložila zkrácenou verzi původního znění žaloby, jelikož délka původního znění překračovala počet stran stanovený v praktických pokynech Tribunálu pro účastníky řízení ze dne 14. března 2002 (Úř. věst. 2002, L 87, s. 48, dále jen „praktické pokyny pro účastníky řízení“), totiž 50 stran. |
58 |
Žalobkyně předložila zkrácenou verzi původní žaloby až dne 13. února 2007 a právě tato zkrácená verze byla doručena Komisi. Tato zkrácená verze kromě toho došla spolu s emailem, ve kterém žalobkyně uvedla, že počet stran zkrácené verze, totiž 65 stran, znovu překračuje limit 50 stran stanovený v praktických pokynech pro účastníky řízení. |
59 |
Pokud jde dále o jednání Komise, je třeba uvést, že poté, co byla zamítnuta její žádost o prodloužení lhůty, dne 3. května 2007 předložila žalobní odpověď, která čítala 66 stran. V průvodním dopise žalobní odpovědi Komise uvedla, že délka této odpovědi je důsledkem délky žaloby. |
60 |
Je rovněž třeba uvést, že Komise dopisem ze dne 3. července 2007 požádala Tribunál, aby prodloužil lhůtu k předložení dupliky, která byla původně stanovena do 10. srpna 2007, do 28. září 2007. Tato žádost byla odůvodněna následovně. Komise zaprvé připomněla, že věc T‑385/06 patří do skupiny deseti žalob podaných proti rozhodnutí C(2006) 4180 ve třech různých jazycích, což vyžadovalo určité koordinační úsilí. Zadruhé v pěti z deseti předmětných věcí byla žalobkyním na základě jejich žádosti prodloužena lhůta k předložení repliky, což vedlo ke dvěma okolnostem: dne 3. července 2007 bylo Komisi zasláno pouze pět replik a lhůta pro předložení dupliky ve věcech, v nich došlo k prodloužení, uplynula v srpnu nebo září 2007. Komise zatřetí namítla, že musí zajistit konzistentnost svých duplik. Komise začtvrté zdůraznila, že jí Tribunál prodloužil lhůtu již ve čtyřech souvisejících věcech. |
61 |
Kancelář Tribunálu v dopisech ze dne 10. července 2007 informovala účastnice řízení, že lhůta k předložení dupliky byla rozhodnutím předsedy senátu prodloužena do 28. září 2007. Komise následně předložila dupliku v jednacím jazyce dne 27. září 2007. V průvodním dopise Komise uvedla, že počet stran dupliky značně překračuje délku stanovenou v praktických pokynech pro účastníky řízení, což je způsobeno zejména délkou repliky a nesprávnostmi v ní obsaženými. |
62 |
Z výše uvedeného vyplývá, že jednání účastnic řízení ve věci T‑385/06 přispělo k celkové délce řízení. |
K tvrzené existenci doby neodůvodněné nečinnosti ve věci T‑385/06
63 |
V prvé řadě je třeba uvést, že ve věci T‑385/06 uplynuly mezi ukončením písemné části řízení v okamžiku, kdy Komise dne 27. září 2007 předložila dupliku, a zahájením ústní části řízení dne 28. října 2009 2 roky a 1 měsíc, tedy 25 měsíců. |
64 |
Během tohoto období byla provedena zejména syntéza argumentů účastnic řízení, příprava věcí a právní a skutková analýza sporů a příprava ústní části řízení. |
65 |
Kromě toho je třeba připomenout, že se věc T‑385/06 týkala žaloby podané proti rozhodnutí Komise v řízení podle článku 101 SFEU. |
66 |
Žaloby, které se týkají uplatnění práva hospodářské soutěže ze strany Komise, jako je i žaloba podaná ve věci T‑385/06, přitom vykazují vyšší míru složitosti než jiné druhy věcí, a to zejména s ohledem na délku napadeného rozhodnutí, objem spisu a nutnost provést podrobné posouzení řady komplexních časově i prostorově rozsáhlých skutkových okolností. |
67 |
Pro posouzení věcí, které se týkají uplatnění práva hospodářské soutěže, jako je věc T‑385/06, je v zásadě přiměřená doba 15 měsíců mezi ukončením písemné části řízení a zahájením ústní části řízení. |
68 |
Kromě toho je nutné zohlednit okolnost, že proti rozhodnutí C(2006) 4180 bylo podáno několik žalob. |
69 |
Žaloby podané proti témuž rozhodnutí přijatému Komisí na základě unijního práva hospodářské soutěže, totiž v zásadě vyžadují souběžné projednání, a to i za situace, kdy tyto žaloby nejsou spojeny. Toto souběžné projednání je odůvodněno zejména souvislostí uvedených žalob, jakož i nutností zajistit konzistentnost analýzy těchto žalob a odpovědi, kterou je na ně třeba poskytnout. |
70 |
Souběžné projednání souvisejících věcí může být důvodem prodloužení doby mezi ukončením písemné části řízení a zahájením ústní části řízení o jeden měsíc za každou další související věc. |
71 |
V projednávaném případě bylo proti rozhodnutí C(2006) 4180 podáno deset žalob ve třech různých jednacích jazycích. |
72 |
Za těchto podmínek bylo projednávání ostatních devíti věcí týkajících se žalob podaných proti rozhodnutí C(2006) 4180 důvodem k prodloužení řízení ve věci T‑385/06 o devět měsíců. |
73 |
Je tudíž třeba konstatovat, že doba mezi ukončením písemné části řízení a zahájením ústní části řízení přiměřená pro projednání věci T‑385/06 byla v zásadě 24 měsíců (15 měsíců plus 9 měsíců). |
74 |
Nakonec je třeba uvést, že jak vyplývá z bodů 43 až 48 výše, žalobou podanou ve věci T‑385/06 byly zpochybněny všechny aspekty rozhodnutí C(2006) 4180 týkajícího se žalobkyně a vzneseny komplexní skutkové a právní otázky, které bylo nutno v celém rozsahu posoudit před zahájením ústní části řízení. Podání účastnic řízení kromě toho byla obzvlášť dlouhá a byly k nim připojeny rozsáhlé přílohy, které musely být před zahájením ústní části řízení důkladně posouzeny a prozkoumány, aby mohla být zejména posouzena jejich důkazní hodnota a aby byly zcela osvětleny skutkové okolnosti dané věci. Jak nadto vyplývá z bodů 49 až 54 výše, mezi věcí T‑385/06 a dalšími devíti žalobami podanými proti uvedenému rozhodnutí v několika různých jazycích existovala úzká spojitost. Komise kromě toho potřebovala relativně dlouhou lhůtu k předložení dupliky v pracovním jazyce Soudního dvora Evropské unie. |
75 |
Tyto objektivní okolnosti mohou zdůvodnit prodloužení doby mezi ukončením písemné části řízení a zahájením ústní části řízení ve věci T‑385/06 alespoň o jeden měsíc. |
76 |
Je tedy třeba konstatovat, že doba 25 měsíců, které uplynula mezi ukončením písemné části řízení a zahájením ústní části řízení ve věci T‑385/06, neukazuje na žádnou dobu neodůvodněné nečinnosti při projednávání uvedené věci. |
77 |
Žalobkyně ve druhé řadě nenamítá existenci neodůvodněné lhůty soudního rozhodování jednak mezi podáním žaloby a podáním dupliky a jednak mezi zahájením ústní části řízení a vyhlášením rozsudku ze dne 24. března 2011, Aalberts Industries a další v. Komise (T‑385/06, EU:T:2011:114). |
78 |
V každém případě je třeba zaprvé zdůraznit, že doba mezi podáním žaloby a podáním dupliky je odůvodněná jednáním účastnic řízení, jakož i složitostí věcí T‑385/06. Zadruhé dobu mezi zahájením ústní části řízení a vyhlášením rozsudku ze dne 24. března 2011, Aalberts Industries a další v. Komise (T‑385/06, EU:T:2011:114), vysvětluje rovněž skutková a právní složitost této věci. |
79 |
Z toho vyplývá, že celková délka řízení ve věci T‑385/06 je s ohledem na okolnosti této věci a zejména na její skutkovou a právní složitost, jednání účastnic řízení a neexistenci doby neodůvodněné nečinnosti v průběhu jednotlivých fází řízení v této věci odůvodněná. |
80 |
S ohledem na vše výše uvedené je třeba odmítnout tvrzení, že ve věci T‑385/06 došlo k porušení čl. 47 druhého pododstavce Listiny základních práv, a konkrétně k nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování v této věci. |
81 |
Podle ustálené judikatury přitom platí, že pokud není splněna jedna z podmínek vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie, žaloba musí být v plném rozsahu zamítnuta, aniž je nutné zkoumat ostatní podmínky uvedené odpovědnosti (rozsudek ze dne 14. října 1999, Atlanta v. Evropské společenství, C‑104/97 P, EU:C:1999:498, bod 65; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 15. září 1994, KYDEP v. Rada a Komise, C‑146/91, EU:C:1994:329, bod 81). |
82 |
Žaloba tedy musí být v plném rozsahu zamítnuta. |
K nákladům řízení
83 |
Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. |
84 |
V usnesení ze dne 13. února 2015, Aalberts Industries v. Evropská unie (T‑725/14, nezveřejněné, EU:T:2015:107), byla zamítnuta námitka nepřípustnosti vznesená Soudním dvorem Evropské unie a bylo rozhodnuto, že o nákladech řízení bude v tomto ohledu rozhodnuto později. Unie zastoupená Soudním dvorem Evropské unie tedy ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní v souvislosti s námitkou nepřípustnosti, kterou vznesl Soudní dvůr Evropské unie a bylo o ní rozhodnuto usnesením ze dne 13. února 2015, Aalberts Industries v. Evropská unie (T‑725/14, nezveřejněné, EU:T:2015:107). |
85 |
Vzhledem k tomu, že žalobkyně naproti tomu neměla ve věci úspěch, pokud jde o její návrhová žádání týkající se věci samé, a Unie požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Unií zastoupenou Soudním dvorem Evropské unie. |
86 |
Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, ponesou vlastní náklady řízení. Je tedy třeba rozhodnout, že Komise ponese vlastní náklady řízení. |
Z těchto důvodů TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát) rozhodl takto: |
|
|
|
|
Papasavvas Labucka Bieliūnas Kreuschitz Forrester Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 1. února 2017. Podpisy. |
( *1 ) – Jednací jazyk: nizozemština.