1

Einhell Germany AG, Hans Einhell Nederlands BV, Einhell France SAS a Hans Einhell Österreich GmbH (dále společně jen „žalobkyně“) jsou čtyři společnosti patřící do skupiny Einhell, které dováží zejména kompresory na vzduch pocházející z Číny. Do Evropské unie dovážejí zvláště kompresory, které nakupují od společnosti Nu Air (Shanghai) Compressors and Tools Co. Ltd (dále jen „Nu Air Shanghai“ nebo „výrobce-vývozce“), která má sídlo v Číně a patří do skupiny Nu Air.

2

Nařízením (ES) č. 261/2008 ze dne 17. března 2009 Rada Evropské unie uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některých kompresorů pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 81, s. 1). Na kompresory vyrobené společností Nu Air Shanghai, na které se vztahuje nařízení č. 261/2008 (dále jen „dotčený výrobek“), bylo uvaleno antidumpingové clo ve výši 13,7 %.

3

Mezi červnem 2009 a červencem 2010 žalobkyně podaly na základě čl. 11 odst. 8 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst., L 56, s. 1), v pozměněném znění [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009, o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst., L 343, s. 51, dále jen „základní nařízení“)] několik žádostí o vrácení konečného antidumpingového cla uloženého nařízením č. 261/2008, které zaplatily z dovozů kompresorů vyrobených společností Nu Air Shanghai, v celkové výši 1067158,66 eura. Tyto žádosti byly podány u Evropské komise prostřednictvím příslušných vnitrostátních orgánů nacházejících se v Německu, Nizozemsku, Francii a Rakousku.

4

Žádosti o vrácení antidumpingového cla zaplaceného z dovozu kompresorů vyráběných společností Nu Air Shanghai byly mimoto u Komise podány společnostmi náležejícími do skupiny Nu Air, totiž společnostmi Nu Air Compressors and Tools SpA, Nu Air Polska sp. z o.o. a Mecafer (dále společně jen „propojený dovozce“).

5

Komise zahájila šetření ve věci vrácení antidumpingového cla zaplaceného z dovozu kompresorů vyrobených společností Nu Air Shanghai, které se týkalo období od 1. září 2008 do 31. prosince 2009 (dále jen „období šetření vrácení cla“).

6

Dne 6. dubna 2011 Komise zaslala žalobkyním čtyři informační dokumenty, ve kterých byl uveden skutkový stav a hlavní úvahy, na jejichž základě navrhovala stanovit pro společnost Nu Air Shanghai upravené dumpingové rozpětí ve výši 11,2 % a přiznat žalobkyním částečné vrácení cla.

7

Dne 26. dubna 2011 žalobkyně informovaly Komisi, že se domnívají, že výše upraveného dumpingové rozpětí stanoveného pro společnost Nu Air Shanghai je nižší než 11,2 %, a zaslaly Komisi prostřednictvím propojeného dovozce v tomto ohledu připomínky.

8

Komise v dopise ze dne 19. července 2011 určeném propojenému dovozci uznala opodstatněnost některých jeho připomínek a snížila dumpingové rozpětí na 10,7 %.

9

Elektronickou zprávou ze dne 26. července 2011 předložil propojený dovozce Komisi nové připomínky, v nichž zpochybnil metodu výpočtu dumpingového rozpětí použitou Komisí. Zvláště nesouhlasil s odpočtem antidumpingového cla při výpočtu vývozní ceny, přičemž se dovolával ustanovení čl. 11 odst. 10 základního nařízení. Konečně požádal Komisi, aby mu předložila výpočty, ze kterých vycházela pro odečtení antidumpingového cla od vývozní ceny početně zjištěné na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Tyto výpočty byly téhož dne elektronickou zprávou zaslány propojenému dovozci.

10

Dne 28. července 2011 zaslal propojený dovozce Komisi elektronickou zprávu s žádostí o vysvětlení způsobu, jakým vyložila výsledky výše uvedených výpočtů, na kterou Komise odpověděla elektronickou zprávou téhož dne.

11

Dne 17. října 2011 zaslala Komise žalobkyním čtyři konečné informační dokumenty, ve kterých byl uveden skutkový stav a hlavní úvahy, na jejichž základě zamýšlela upravit dumpingové rozpětí použitelné pro dotčený výrobek a přiznat jim částečné vrácení zaplaceného antidumpingového cla.

12

Elektronickými zprávami ze dne 20. a 21. října 2011 propojený dovozce požádal Komisi o doplňující vysvětlení, pokud jde o metodu, kterou použila pro posouzení existence zohlednění antidumpingového cla v ceně dalšího prodeje dotčeného výrobku prvnímu nezávislému kupujícímu usazenému v Unii. Komise odmítla vyhovět této žádosti a odkázala propojeného dovozce na vysvětlení uvedená v její předchozí elektronické zprávě ze dne 28. července 2011.

13

Dne 6. prosince 2011 Komise přijala rozhodnutí C (2011) 8831 final, C (2011) 8825 final, C (2011) 8828 final a C (2011) 8810 final (dále společně jen „napadená rozhodnutí“), ve kterých stanovila upravené dumpingové rozpětí společnosti Nu Air Shanghai na 10,7 % a také žalobkyním přiznala částečné vrácení antidumpingového cla nesprávně zaplaceného na základě rozdílu mezi počátečním dumpingovým rozpětím (13,7 %) a upraveným dumpingovým rozpětím (10,7 %).

14

Pro účely výpočtu upraveného dumpingového rozpětí byla běžná hodnota dotčeného výrobku vypočítána podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení.

15

Pokud se dále vývoz do Unie uskutečnil přímo nezávislým odběratelům v Unii nebo prostřednictvím propojené obchodní společnosti usazené vně Unie, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě cen, které byly skutečně zaplaceny za dotčený výrobek, nebo cen, které je třeba zaplatit.

16

V případě, že vývozní prodeje do Unie byly uskutečněny prostřednictvím propojených společností usazených v Unii, jež plnily všechny dovozní funkce pro dotčený výrobek jakožto dovozce propojený s výrobcem-vývozcem, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanovena na základě cen, za které byly dovážené výrobky poprvé dále prodány nezávislému kupujícímu usazenému v Unii. Ke stanovení spolehlivé vývozní ceny byly provedeny úpravy s přihlédnutím ke všem nákladům, které vznikly mezi dovozem a dalším prodejem, a k dosaženým ziskům.

17

Konkrétně podle čl. 11 odst. 10 základního nařízení bylo zaplacené antidumpingové clo odečteno od početně zjištěné vývozní ceny, protože propojený dovozce neprokázal, že toto clo bylo řádně zohledněno ve všech cenách dalšího prodeje. Kromě toho argument propojeného dovozce, podle kterého jeho celkový obrat související s následným prodejem dotčeného výrobku zaznamenal zvýšení, které překračovalo celkovou výši cla zaplaceného v souvislosti s dovozem tohoto výrobku, byl zamítnut, neboť nezpochybňoval závěr, podle kterého nebylo antidumpingové clo řádně zohledněné v cenách dalšího prodeje v případě velkého počtu typů dotčeného výrobku, a v důsledku toho nebyla cenová politika změněna tak, aby odrážela zaplacené antidumpingové clo.

18

Konečně dumpingové rozpětí 10,7 % bylo vypočteno porovnáním průměrné běžné hodnoty podle typu výrobku s váženým průměrem vývozní ceny odpovídajícího typu dotčeného výrobku.

19

V důsledku toho Komise v rozhodnutí C (2011) 8831 final vyhověla žádosti o vrácení podané společností Einhell Germany ve výši 157950,76 eura a ve zbývající části, a sice pro částku 734777,06 eura, tuto žádost zamítla; v rozhodnutí C (2011) 8825 final Komise vyhověla žádosti o vrácení podané společností Hans Einhell Nederlands ve výši 21113,52 eura a ve zbývající části, a sice pro částku 92502,22 eura, tuto žádost zamítla; v rozhodnutí C (2011) 8828 final Komise vyhověla žádosti o vrácení podané společností Einhell France ve výši 11517,09 eur a ve zbývající části, a sice pro částku 41077,62 eura, tuto žádost zamítla, a konečně v rozhodnutí C (2011) 8810 final Komise vyhověla žádosti o vrácení podané společností Hans Einhell Österreich ve výši 1800,09 eura a ve zbývající části, a sice pro částku 6420,30 eura, tuto žádost zamítla.

20

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. února 2012 podaly žalobkyně projednávanou žalobu.

21

Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (první senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 svého jednacího řádu ze dne 2. května 1991 položil písemně otázky účastnicím řízení, a vyzval je, aby mu poskytly určité dokumenty. Účastnice řízení těmto organizačním procesním opatřením vyhověly.

22

Dopisem ze dne 27. listopadu 2014 předložily žalobkyně nové návrhy na provedení důkazů. Všechny dokumenty byly založeny do spisu rozhodnutím předsedy prvního senátu Tribunálu ze dne 5. prosince 2014.

23

Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání dne 12. prosince 2013.

24

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

25

Komise navrhuje, aby Soud:

26

Podle čl. 48 odst. 1 jednacího řádu ze dne 2. května 1991:

„Účastníci řízení mohou v replice a v duplice navrhnout na podporu své argumentace další důkazy. Musí však odůvodnit toto prodlení.“

27

Tento článek umožňuje navrhnout provedení důkazů zejména nad rámec situace upravené v čl. 46 odst. 1 jednacího řádu ze dne 2. května 1991. Obdobně Tribunál připouští, že podání návrhů na provedení některých důkazů později než v duplice je možné v případě, že navrhovatel nemohl mít před ukončením písemné části řízení předmětné důkazy k dispozici, nebo pokud opožděné předložení důkazů protistrany odůvodňuje, aby byl spis doplněn s cílem zajistit dodržování zásady kontradiktornosti (rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Gaki-Kakouri v. Soudní dvůr, C‑243/04 P, EU:C:2005:238, bod 32).

28

Pokud jde o výjimku z pravidel, která upravují předkládání důkazů, čl. 48 odst. 1 jednacího řádu ze dne 2. května 1991 ukládá účastníkům řízení odůvodnit prodlení v předložení jejich důkazních návrhů. Taková povinnost znamená, že je soudu přiznána pravomoc přezkoumávat opodstatněnost odůvodnění opožděného předložení těchto důkazních návrhů a případně obsah důkazů, jakož i pravomoc tyto důkazy odmítnout, není-li návrh odůvodněn právně dostačujícím způsobem. A fortiori je tomu tak rovněž u důkazních návrhů předložených po podání dupliky (rozsudek Gaki‑Kakouri v. Soudní dvůr, bod 27 výše, bod 33).

29

V projednávané věci žalobkyně předložily v příloze dopisu ze dne 27. listopadu 2014 devět rozhodnutí Komise, která byla vydána v jiných řízeních o vrácení antidumpingového cla a osm z nich bylo přijato před koncem písemné části řízení a deváté po ukončení písemné části. K odůvodnění zpoždění předložení těchto důkazů žalobkyně zejména uvedly, že výše uvedená rozhodnutí nebyla zveřejněna, a proto musely předložit Komisi několik žádostí o jejich zpřístupnění, kterým Komise vyhověla až poté, co byla podána replika.

30

Komise v tomto ohledu nevznesla žádné námitky.

31

Za těchto podmínek je třeba prohlásit důkazní návrhy předložené žalobkyněmi v příloze dopisu ze dne 27. listopadu 2014 za přípustné.

32

Komise v příloze D.5 dupliky předložila dokument, který obdržela jako žalovaná ve věcech Mecafer v. Komise (T‑74/12), Nu Air Polska v. Komise (T‑75/12) a Nu Air Compressors and Tools v. Komise (T‑76/12). Kromě toho v bodě 86 dupliky Komise odkázala na obsah přílohy D.5 za účelem odmítnutí opodstatněnosti argumentace uvedené žalobkyněmi.

33

Tento dokument, který patřil do přílohy D.5, však předložila každá ze žalobkyň ve věcech T‑74/12, T‑75/12 a T‑76/12 jako přílohu svých písemností v řízení před Tribunálem.

34

V odpovědi na ústní otázku Tribunálu na jednání Komise uvedla, že nepožádala žalobkyně ve věcech T‑74/12, T‑75/12 a T‑76/12 o souhlas s použitím dokumentu, který je součástí přílohy D.5 v rámci projednávané věci.

35

Žalobkyně namítly nepřípustnost přílohy D.5 na jednání.

36

V tomto ohledu je zaprvé třeba připomenout, že každá věc podaná k Tribunálu má svůj vlastní spis, který obsahuje zejména procesní písemnosti a podání předložené účastníky řízení v předmětné věci, a že každý z těchto spisů je zcela samostatný. Uvedené je vyjádřeno článkem 5 odst. 6 pokynů pro vedoucího kanceláře Tribunálu, podle kterého „[p]procesní písemnost předloženou v určité věci, založenou do spisu k této věci, nelze vzít v potaz pro potřeby přípravy jiné věci“.

37

Zadruhé je ustálenou judikaturou, že podle pravidel, která upravují projednávání věcí před Tribunálem, jsou účastníci řízení chránění proti zneužití procesních písemností, takže hlavní nebo vedlejší účastníci řízení v jedné věci mají právo použít podání jiných účastníků řízení, ke kterým jim byl umožněn přístup, pouze pro účely své obhajoby v rámci uvedené věci (usnesení ze dne 15. října 2009, Hangzhou Duralamp Electronics v. Rada, T‑459/07, Sb. rozh., EU:T:2009:403, bod 13 a citovaná judikatura).

38

Avšak až na výjimečné případy, v nichž by zpřístupnění dokumentu mohlo ohrozit řádný výkon spravedlnosti, mohou účastníci řízení volně zpřístupňovat vlastní spisy účastníka řízení osobám nezúčastněným na tomto řízení (viz usnesení Hangzhou Duralamp Electronics v. Rada, bod 37 výše, EU:T:2009:403, bod 14 a citovaná judikatura). Ve stejném smyslu může účastník řízení v jednom řízení s toutéž výhradou souhlasit s tím, že spis účastníka řízení, který předložil v rámci tohoto řízení, bude použit jiným účastníkem řízení v této věci v rámci jiného řízení (usnesení Hangzhou Duralamp Electronics v. Rada, bod 37 výše, EU:T:2009:403, bod 14).

39

V projednávané věci je zaprvé třeba uvést, že dokument obsažený v příloze D.5 obsahuje dvě tabulky uvádějící výpočty provedené žalobkyněmi ve věcech T‑74/12, T‑75/12 a T‑76/12 s cílem prokázat, že upravené dumpingové rozpětí společnosti Nu Air Shanghai by mělo být nižší, než rozpětí vypočítané Komisí.

40

Zadruhé je nesporné, že Komise nebyla oprávněna předložit dokument uvedený v příloze D.5 v rámci projednávané věci.

41

V důsledku toho je na základě judikatury uvedené v bodech 37 a 38 výše třeba prohlásit přílohu D.5 za nepřípustnou

42

Tento závěr nemůže být zpochybněn argumenty uvedenými Komisí na jednání.

43

Komise nejprve tvrdí, že před jednáním žalobkyně nevznesly vůči příloze D.5 námitky, přestože je zastupoval stejný advokát jako advokát žalobkyň ve věcech T‑74/12, T‑75/12 a T‑76/12. Tato okolnost však nezpochybňuje skutečnost, že příloha D.5 byla předložena bez souhlasu žalobkyň.

44

Argument Komise je tudíž třeba odmítnout jako neúčinný.

45

Kromě toho Komise v podstatě tvrdí, že v projednávané věci byly údaje, které jsou uvedeny v dokumentu obsaženém v příloze D.5, předloženy žalobkyněmi ve výtažcích v přílohách A.15 a A.16. Je však třeba uvést, že údaje, které jsou uvedeny v přílohách A.15 a A.16, nejsou stejné jako údaje obsažené v příloze D.5.

46

Argument Komise je tudíž třeba odmítnout jako neopodstatněný.

47

Vzhledem k výše uvedenému je třeba nařídit, aby byla příloha D.5 vyňata ze spisu a ze spisu odstranit všechny odkazy na uvedenou přílohu, jakož i na její obsah.

48

Žalobkyně navrhují zaprvé částečné zrušení napadených rozhodnutí na základě článku 263 SFEU a zadruhé dočasné zachování účinků uvedených rozhodnutí na základě článku 264 SFEU.

49

V rámci prvního bodu návrhových žádání se žalobkyně v podstatě domáhají částečného zrušení napadených rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise jen částečně vyhověla jejich žádostem o vrácení antidumpingového cla, a proto jí nepřiznala vrácení nad rámec částek uvedených v článku 1 uvedených rozhodnutí.

50

Na podporu svého prvního bodu návrhových žádání žalobkyně uvádějí dva žalobní důvody. V rámci prvního žalobního důvodu Komisi vytýkají, že se dopustila zjevně nesprávných posouzení při výběru ziskového rozpětí, které bylo odečteno od vývozní ceny početně zjištěné podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení a porušila čl. 2 odst. 9 a čl. 18 odst. 3 základního nařízení. V rámci druhého žalobního důvodu Komisi v podstatě vytýkají, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když od početně zjištěné vývozní ceny odečetla antidumpingové clo zaplacené propojeným dovozcem, a tudíž v rozporu s čl. 2 odst. 9 a 11 a čl. odst. 10 základního nařízení neurčila spolehlivou vývozní cenu a spolehlivé dumpingové rozpětí.

51

Tribunál považuje za vhodné zkoumat nejprve druhý žalobní důvod uplatněný na podporu prvního bodu návrhových žádání a až potom první žalobní důvod.

52

Žalobkyně na podporu druhého žalobního důvodu uplatňují pět částí, z nichž první vychází z chyby, které se Komise dopustila při výkladu čl. 11 odst. 10 základního nařízení, když se domnívala, že zohlednění antidumpingového cla bylo třeba konstatovat pro každý typ kompresorů na vzduch, druhá z negativního vlivu tohoto přístupu na stanovení spolehlivé vývozní ceny a spolehlivého váženého průměrného dumpingového rozpětí, třetí z porušení judikatury odvolacího orgánu Světové obchodní organizace (WTO) a Soudního dvora, čtvrtá z nadměrné důležitosti přiznané tomuto přístupu v rámci analýzy cen dalšího prodeje a konečné pátá z jejího svévolného charakteru.

53

Tribunál považuje za vhodné zkoumat nejprve první část druhého důvodu a pak třetí, čtvrtou, pátou a druhou část.

54

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a nesprávných právních posouzení, když pro účely posouzení, zda antidumpingová cla byla zohledněna v cenách dalšího prodeje prvnímu nezávislému kupujícímu usazenému v Unii, použila metodu analýzy podle jednotlivých kontrolních čísel výrobků (dále jen „metoda KČV podle jednotlivých KČV“), která nemá oporu ani v základním nařízení, ani v judikatuře. Podle žalobkyň je tato metoda v rozporu s jazykovým a teleologickým výkladem čl. 11 odst. 10 základního nařízení, podle kterého je třeba zohlednění antidumpingového cla posoudit podle stejných pravidel a metod, jaké jsou uvedeny v článku 2 základního nařízení, na který čl. 11 odst. 10 uvedeného nařízení výslovně odkazuje, a proto celkově, tedy pro dotčený výrobek a ne pro každé z kontrolních čísel výrobků (dále jen „KČV“), ze kterých se skládá. Dodávají, že metoda KČV podle jednotlivých KČV vytváří dodatečnou překážku pro neodečtení antidumpingového cla při výpočtu vývozní ceny, a v důsledku toho je v rozporu s čl. 11 odst. 10 základního nařízení, jak je vykládán ve světle článku 9.3.3 Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (GATT) (Úř. věst. L 336, s. 103, dále jen „antidumpingová dohoda“), která se nachází v příloze 1 A Dohody o zřízení WTO (Úř. věst., L 336, s. 3), který provádí.

55

Komise zpochybňuje opodstatněnost těchto argumentů.

56

Úvodem na jedné straně z judikatury vyplývá, že v oblasti opatření na ochranu obchodu Rada a Komise (dále společně jen „orgány“) mají širokou posuzovací pravomoc z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí zkoumat (rozsudky ze 17. července 1998, Thai Bicycle v. Rada, T‑118/96, Recueil, EU:T:1998:184, bod 32, a ze dne 25. října 2011, CHEMK a KF v. Rada, T‑190/08, Sb. rozh., EU:T:2011:618, bod 38). Z toho vyplývá, že přezkum těchto posouzení prováděný unijním soudem se musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění použitých k provedení zpochybňované volby, neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu nebo zneužití pravomoci (rozsudky ze 14. března 1990, Gestetner Holdings v. Rada a Komise, C‑156/87, Recueil, EU:C:1990:116, bod 63; výše uvedený Thai Bicycle v. Rada, EU:T:1998:184, bod 33, a ze dne 7. února 2013, EuroChem MCC v. Rada, T‑84/07, Sb. rozh., EU:T:2013:64, bod 32).

57

Na druhé straně je třeba nejprve připomenout, že čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoví, že vývozní cena je cena skutečně zaplacená za dotčený výrobek, nebo cena, kterou je třeba zaplatit za výrobek prodaný za účelem vývozu ze země vývozu do Unie. Článek 2 odst. 9 první pododstavec základního nařízení však uvádí, že neexistuje-li vývozní cena nebo se ukáže, že vývozní cena z důvodu obchodního spojení nebo dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou není spolehlivá, lze vývozní cenu početně zjistit na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislému kupci nebo – pokud výrobek není prodán nezávislému kupci nebo není znovu prodán ve stavu, ve kterém byl dovezen – na jakémkoli jiném přiměřeném základě (rozsudek CHEMK a KF v. Rada, bod 56 výše, EU:T:2011:618, bod 25).

58

Z článku 2 odst. 9 základního nařízení tedy vyplývá, že orgány mohou mít za to, že vývozní cena není spolehlivá ve dvou případech, a sice existuje-li obchodní spojení mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou nebo z důvodu dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou. S výjimkou těchto případů jsou orgány povinny v případě, že existuje vývozní cena, vycházet z této ceny při stanovení dumpingu (rozsudek CHEMK a KF v. Rada, bod 56 výše, EU:T:2011:618, bod 26).

59

Zadruhé je třeba uvést, že podle čl. 2 odst. 9 druhého pododstavce základního nařízení je-li vývozní cena početně zjištěna na základě ceny účtované za dovezené výrobky prvnímu nezávislému kupujícímu nebo na jakémkoli jiném přiměřeném základě, provedou se úpravy pro zohlednění všeho zisku a nákladů za období mezi dovozem a novým prodejem, včetně daní a cel, a ziskového rozpětí, aby se stanovila spolehlivá vývozní cena na hranici Unie. Článek 2 odst. 9 třetí pododstavec základního nařízení stanoví, že náklady, vůči nimž se provedou úpravy, zahrnují přiměřené rozpětí pro prodejní, správní a režijní náklady a zisk (rozsudek CHEMK a KF v. Rada, bod 53 výše, EU:T:2011:618, bod 27).

60

Je třeba dodat, že úpravy uvedené v čl. 2 odst. 9 druhém a třetím pododstavci základního nařízení provádějí orgány bez návrhu (obdobně viz rozsudky ze dne 7. května 1987, Nachi Fujikoshi v. Rada, 255/84, Recueil, EU:C:1987:203, bod 33; Minebea v. Rada, 260/84, Recueil, EU:C:1987:206, bod 43, a ze dne 14. září 1995, Descom Scales v. Rada, T‑171/94, Recueil, EU:T:1995:164, bod 66).

61

Zatřetí z čl. 11 odst. 10 základního nařízení vyplývá, že při všech přezkumech nebo šetřeních týkajících se vracení antidumpingového cla, pokud je rozhodnuto určit vývozní cenu v souladu s článkem 2 odst. 9, základního nařízení, Komise musí vývozní cenu vypočíst bez odečtení částky zaplacených antidumpingových cel, pokud jsou předloženy nezvratné důkazy, že clo je řádně zohledněno v cenách dalšího prodeje a v cenách následných prodejů v Unii.

62

V projednávané věci je třeba připomenout, že žalobkyně v podstatě Komisi vytýkají, že posoudila existenci zohlednění antidumpingového cla podle metody KČV podle jednotlivých KČV, a nikoli celkově, to znamená na základě zvýšení obratu týkajícího se prodeje všech modelů dotčeného výrobku uskutečněného propojeným dovozcem, ke kterým došlo mezi počátečním obdobím šetření a obdobím šetření vrácení cla. Žalobkyně se domnívají, že kdyby Komise provedla takovou analýzu, konstatovala by, že obrat propojeného dovozce vzrostl o částku, která byla vyšší než částka antidumpingového cla zaplaceného z dovozu uvedeného výrobku vyjádřeného v procentech hodnoty ceny, nákladů, pojištění a nákladů na přepravu u dovozů, ke kterým došlo v průběhu období šetření vrácení cla.

63

Ve světle těchto úvah je třeba zkoumat opodstatněnost argumentů vznesených žalobkyní na podporu první části druhého žalobního důvodu.

64

Žalobkyně zaprvé na podporu metody popsané v bodě 62 výše uvádějí tvrzení, podle kterého v podstatě z výrazu „řádně zohledněno“ použitého v čl. 11 odst. 10 základního nařízení vyplývá, že zohlednění antidumpingového cla musí být posouzeno v souladu s tím, co je požadované nebo přiměřené, což podle jejich názoru znamená použití pravidel a metod uvedených v článku 2 základního nařízení, jejichž cílem je stanovit individuální a jediné dumpingové rozpětí pro každého výrobce-vývozce bez ohledu na to, zda existuje či neexistuje více modelů dotčeného výrobku.

65

Komise zpochybňuje opodstatněnost tohoto argumentu.

66

V tomto ohledu je třeba na jedné straně uvést, že navzdory dvojímu odkazu na článek 2 základního nařízení nacházejícímu se v čl. 11 odst. 10 téhož nařízení se příslovce „řádně“ nevztahuje na metodu přezkumu nebo pravidlo uvedené v článku 2 základního nařízení, ale na cíl zohlednění antidumpingového cla v cenách dalšího prodeje uplatňovaných společnostmi propojenými s výrobcem-dovozcem vůči prvnímu nezávislému kupujícímu usazenému v Unii, tedy na změněné chování uvedených společností po zavedení antidumpingového cla, totiž in fine odstranění počátečně zjištěného dumpingového rozpětí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 1996, NMB Francie a další v. Komise, T‑162/94, Recueil, EU:T:1996:71, body 76 až 81).

67

Na druhé straně čl. 11 odst. 10 základního nařízení nestanoví metodu pro posouzení toho, zda důkazy předložené dovozci, kteří žádají vrácení antidumpingového cla, jsou „nezvratné“ a zda antidumpingové clo bylo „řádně zohledněno“ v prodejních cenách uplatňovaných vůči prvnímu nezávislému kupujícímu v Unii.

68

Proto je třeba se domnívat, že neexistuje jen jedna, nýbrž několik metod umožňujících zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 11 odst. 10 základního nařízení.

69

Z judikatury vyplývá, že výběr mezi různými metodami výpočtu předpokládá posouzení komplexních hospodářských situací, což omezuje přezkum takového posouzení prováděný unijním soudem (obdobně viz rozsudky ze dne 7. května 1987, NTN Toyo Bearing a další v. Rada, 240/84, Recueil, EU:C:1987:202, bod 19; Nachi Fujikoshi v. Rada, bod 60 výše, EU:C:1987:203, bod 21, a NMB France a další v. Komise, bod 66 výše, EU:T:1996:71, bod 72).

70

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba rozhodnout, že Komise má širokou posuzovací pravomoc při volbě metody, podle které je třeba posoudit, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 11 odst. 10 základního nařízení, takže Tribunál provádí v této oblasti jen omezený soudní přezkum (bod 56 výše).

71

Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, ze znění čl. 11 odst. 10 základního nařízení tedy nelze vyvodit, že zohlednění antidumpingového cla je třeba posoudit celkově.

72

Tento argument žalobkyně je tedy třeba odmítnout.

73

Zadruhé žalobkyně v podstatě tvrdí, že metoda přezkumu založená na celkovém zvýšení obratu je odůvodněna skutečností, že existuje jen jeden dotčený výrobek, který je třeba považovat za jeden celek. V projednávané věci bod 19 odůvodnění nařízení č. 261/2008, navzdory existenci několika modelů kompresorů na vzduch podléhajících platnému antidumpingovému clu, výslovně uvádí, že se tyto kompresory považují pro účely původního antidumpingového šetření za jediný výrobek. Podle jejího názoru byl jednotný charakter dotčeného výrobku potvrzen také bodem 20 odůvodnění základního nařízení, jakož i rozsudkem ze dne 21. března 2012, Marine Harvest Norway a Alsaker Fjordbruk v. Rada (T‑113/06, EU:T:2012:135).

74

Komise zpochybňuje opodstatněnost tohoto argumentu.

75

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že posouzení zohlednění antidumpingového cla podle metody KČV podle jednotlivých KČV negativně neovlivňuje jednotný charakter dotčeného výrobku, protože Komise nedefinovala dumpingová rozpětí podle jednotlivých KČV, ale jediné dumpingové rozpětí pro dotčený výrobek.

76

Dále je nesporné, že v projednávané věci je dotčený výrobek komplexním výrobkem, jehož různé modely mají odlišné technické vlastnosti a jehož ceny se mohou významně lišit. Proto se metoda KČV podle jednotlivých KČV, na základě které se porovnávají KČV, jejichž vlastnosti a ceny dalšího prodeje jsou podobné, zdá být přiměřenější účelům posouzení vývoje ceny dalšího prodeje dotčeného výrobku mezi počátečním obdobím šetření a obdobím šetření vrácení cla.

77

Kromě toho je třeba uvést, že metoda analýzy založená na celkovém zvýšení obratu neumožňuje prokázat, zda propojený dovozce skutečně změnil své chování na trhu, nebo naopak zvolil cenovou politiku, která mu umožnila nahradit nejméně prodávané modely nejvíce prodávanými modely, a tím ovlivnit dosažený zisk.

78

Kromě toho bod 20 odůvodnění základního nařízení zejména stanoví, že „při novém výpočtu dumpingu, který vyžaduje nový výpočet vývozních cen, se se cly nenakládá jako s náklady vzniklými mezi dovozem a novým prodejem, pokud se tato cla odrazí v cenách výrobků, které jsou předmětem opatření [v Unii]“.

79

V rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, z výrazu „výrobky, které jsou předmětem opatření“ použitého v bodě 20 odůvodnění základního nařízení nelze odvodit, že zohlednění antidumpingového cla musí být posuzováno pro dotčený výrobek chápaný jako celek. Bod 20 odůvodnění základního nařízení, stejně jako čl. 11 odst. 10 uvedeného nařízení, totiž na „ceny dalšího prodeje“, „pozdější prodejní ceny“, a „ceny výrobků, které jsou předmětem opatření [v Unii]“ odkazují v množném čísle. Podle doslovného výkladu výše uvedených ustanovení by proto bylo třeba zkoumat zohlednění antidumpingového cla v každé prodejní ceně, a tudíž spíše podle metody podle jednotlivých transakcí, případně podle metody podle jednotlivých modelů nebo metody KČV podle jednotlivých KČV.

80

Konečně odkaz žalobkyň na rozsudek Marine Harvest Norway a Alsaker Fjordbruk v. Rada, bod 73 výše (EU:T:2012:135) není v projednávané věci relevantní, neboť spor, který byl předložen Tribunálu ve věci, v níž byl vydán tento rozsudek, se netýkal určení vývozní ceny.

81

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba rozhodnout, že Komise se v projednávané věci nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že je vhodnější provést přezkum zohlednění antidumpingového cla podle metody KČV podle jednotlivých KČV, a nikoli podle celkové metody založené na zvýšení obratu mezi počátečním šetřením a šetřením vrácení cla.

82

Proto je třeba tento argument žalobkyň odmítnout.

83

Zatřetí žalobkyně v podstatě tvrdí, že metoda KČV podle jednotlivých KČV použitá Komisí je v rozporu s cílem čl. 11 odst. 10 základního nařízení, vykládaného ve světle článku 9.3.3 antidumpingové dohody.

84

Úvodem z judikatury vyplývá, že ustanovení základního nařízení musí být vykládána v co největší míře s ohledem na příslušná ustanovení antidumpingové dohody (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. ledna 2003, Petrotub a Republica v. Rada, C‑76/00 P, Recueil, EU:C:2003:4, bod 57, a ze dne 22. května 2014, Guangdong Kito Ceramics a další v. Rada, T‑633/11, EU:T:2014:271, bod 38).

85

Unie totiž přijala základní nařízení s cílem splnit své mezinárodní závazky vyplývající z antidumpingové dohody (rozsudek Petrotub a Republica v. Rada, bod 84 výše, EU:C:2003:4, bod 56). Kromě toho se Unie prostřednictvím čl. 11 odst. 10 základního nařízení snažila provést zvláštní závazky, které obsahuje článek 9.3.3 antidumpingové dohody. Článek 11 odst. 10 základního nařízení je proto třeba vykládat ve světle tohoto ustanovení.

86

V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 9.3.3 antidumpingové dohody stanoví, že „[p]ři určování, zda a do jaké míry bude vrácení provedeno v případě, že je vývozní cena konstruována v souladu s odstavcem 3 článku 2 [antidumpingové dohody], by měly úřady vzít v úvahu každou změnu normální hodnoty, každou změnu nákladů vzniklých mezi dovozem a dalším prodejem a každý pohyb prodejní ceny, který se řádně promítá do následných prodejních cen a měly by počítat vývozní cenu bez srážky za částku zaplaceného antidumpingového cla, jsou-li o těchto skutečnostech poskytnuty nezvratné důkazy“.

87

Mimoto článek 2.3 antidumpingové dohody stanoví, že „[v] případech, kdy neexistuje vývozní cena nebo kdy se jeví příslušným úřadům vývozní cena nespolehlivá kvůli asociačnímu nebo kompenzačnímu ujednání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou, může být vývozní cena konstruována na základě ceny, za kterou jsou dovezené výrobky poprvé prodány nezávislému kupujícímu, nebo jestliže výrobky nejsou prodány nezávislému kupujícímu, nebo nejsou prodány ve stavu, v jakém byly dovezeny, na takovém rozumném základě, jaký mohou úřady určit“.

88

Konečně článek 2.4 čtvrtá věta antidumpingové dohody stanoví, že „[v] případech uvedených v odstavci 3 článku 2 budou brány v úvahu náklady, včetně cel a daní, vzniklé mezi dovozem a dalšími prodeji, jakož i vzniklé zisky […]“.

89

Z uvedeného vyplývá, že článek 2.4 čtvrtá věta antidumpingové dohody stanoví, podobně jako čl. 2 odst. 9 druhý pododstavec základního nařízení, pravidlo „clo jako náklad“, podle něhož cla a daně, které vznikly mezi dovozem a dalším prodejem, mezi které patří zaplacené antidumpingové clo, představují náklady, které je třeba odečíst při početním zjištění vývozní ceny (rozsudek NMB France a další v. Komise, bod 66 výše, EU:T:1996:71, bod 104).

90

V tomto kontextu je třeba mít za to, že neodečtení částky antidumpingového cla podle článku 9.3.3 antidumpingové dohody je výjimkou z pravidla „clo jako náklad“ stanoveného v článku 2.4 čtvrté větě uvedené dohody. Stejně tak neodečtení antidumpingového cla, stanovené v čl. 11 odst. 10 základního nařízení je výjimkou z pravidla „clo jako náklad“ stanoveného v článku 2 odst. 9 druhém pododstavci uvedeného nařízení.

91

Tak jako každá výjimka z obecného pravidla se odpočet antidumpingového cla od početně zjištěné vývozní ceny musí vykládat striktně (obdobně viz rozsudek ze dne 18. března 2009, Shanghai Excell M & E Enterprise a Shanghai Adeptech Precision v. Rada, T‑299/05, Sb. rozh., EU:T:2009:72, bod 82 a citovaná judikatura).

92

V projednávané věci je třeba uvést, že metoda založená na zvýšení obratu prosazovaná žalobkyní by vedla ke konstatování, že antidumpingová cla byla celkově zohledněna vůči zákazníkům propojeného dovozce. Komise však prostřednictvím metody KČV podle jednotlivých KČV prokázala, že v případě několika modelů dotčeného výrobku k takovému zohlednění nedošlo.

93

Proto metoda KČV podle jednotlivých KČV, která v případě, jakým je projednávaný případ, vede k přísnějšímu posouzení zohlednění antidumpingového cla lépe, více odpovídá doslovnému a teleologickému výkladu čl. 11 odst. 10 základního nařízení, a v důsledku toho ji je třeba upřednostnit před přístupem založeným na celkovém zvýšení obratu mezi obdobím počátečního šetření a obdobím šetření vrácení cla.

94

Argumenty uplatněné žalobkyněmi neumožňují vyvrátit tento závěr.

95

Nejprve žalobkyně tvrdí, že z použití jednotného čísla použitého ve výrazu „každý pohyb prodejní ceny“, uvedeném v článku 9.3.3 antidumpingové dohody, vyplývá, že zohlednění antidumpingového cla je třeba zkoumat celkově.

96

Po výrazu „každý pohyb prodejní ceny“ bezprostředně následuje použití množného čísla ve výrazu „který se řádně promítá do následných prodejních cen“. Navíc výrazy „každá změna“, použité v článku 9.3.3 antidumpingové dohody, jsou z povahy věci neurčité.

97

Žalobkyně dále v podstatě tvrdí, že metoda KČV podle jednotlivých KČV je v rozporu s cílem článku 9.3.3 antidumpingové dohody, totiž omezením překážek pro neodečtení antidumpingového cla. Tato metoda totiž posiluje překážku „double jump“, podle níž propojený dovozce může dosáhnout vrácení zaplaceného antidumpingového cla v plné výši pouze tehdy, pokud prokáže, že zvýšil ceny dalšího prodeje v Unii o dvojnásobek dumpingového rozpětí, nebo se snaží připustit novou překážku „triple jump“.

98

V tomto ohledu na jedné straně z bodů 89 až 91 výše vyplývá, že pokud jde o prodeje realizované prostřednictvím propojeného dovozce, je třeba vývozní cenu vypočítat odečtením zaplaceného antidumpingového cla podle pravidla „clo jako náklad“. Neodečtení antidumpingového cla stanovené v článku 11 odst. 10 základního nařízení představuje výjimku z tohoto základního pravidla, kterou je tedy třeba vykládat striktně (bod 88 výše). Překážka „double jump“ uvedená žalobkyněmi je tedy nevyhnutelným důsledkem toho, že podmínky stanovené v čl. 11 odst. 10 základního nařízení nejsou splněny a že dochází k uplatnění pravidla „clo jako náklad“.

99

Na druhé straně je třeba uvést, že použití metody KČV podle jednotlivých KČV za předpokladu, že je uceleně uplatněna ve všech fázích zkoumání žádosti o vrácení, neznamená stanovení dodatečných podmínek pro vrácení celého zaplaceného antidumpingového cla, ale pouze ověření dodržení podmínek stanovených v čl. 11 odst. 10 základního nařízení na úrovni jednotlivých KČV spíše než na úrovni dotčeného výrobku jako celku.

100

Za těchto okolností žalobkyně nesprávně tvrdí, že metoda KČV podle jednotlivých KČV posiluje překážku „double jump“, či se dokonce snaží připustit novou překážku pro neodečtení antidumpingového cla.

101

V důsledku toho je třeba rozhodnout, že metoda KČV podle jednotlivých KČV není v rozporu s doslovným a teleologickým výkladem čl. 11 odst. 10 základního nařízení.

102

Argument žalobkyň je tedy třeba zamítnout.

103

S ohledem na předcházející úvahy se Komise nedopustila pochybení, když se na jedné straně domnívala, že v projednávané věci metoda založená na celkovém zvýšení obratu zastávaná žalobkyněmi neumožňuje nezvratně stanovit, že propojený dovozce řádně přenesl antidumpingová cla na vlastní zákazníky usazené v Unii, a na druhé straně tím, že považovala metodu KČV podle jednotlivých KČV za vhodnější s ohledem na okolnosti projednávané věci a zvláště komplexní povahu dotčeného výrobku.

104

První část druhého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

105

Žalobkyně tvrdí, že zkoumání zohlednění antidumpingového cla podle jednotlivých KČV se velmi podobá praxi „vynulování“, a tudíž je v rozporu se zprávou odvolacího orgánu WTO „Evropská společenství – antidumpingová cla na dovozy bavlněného ložního prádla z Indie“ (WT/DS141/AB/R) přijatou dne 1. března 2001 a rozsudkem ze dne 27. září 2007, Ikea Wholesale (C‑351/04, Sb. rozh., EU:C:2007:547).

106

Komise zpochybňuje opodstatněnost těchto argumentů.

107

Úvodem je třeba připomenout, že praxe „vynulování“ potrestaná odvolacím orgánem WTO a Soudním dvorem byla Komisí uplatněna jen pro účely výpočtu celkového dumpingového rozpětí. Tato praxe v případě, že dotčený výrobek obsahoval řadu modelů, v podstatě spočívala zaprvé v sčítání pouze hodnot dumpingu, pokud jde o všechny modely, u nichž se zjistilo kladné dumpingové rozpětí, a zadruhé ve snížení všech záporných dumpingových rozpětí na nulu. Takto spočítaná celková částka dumpingu byla následně vyjádřena v procentech součtu hodnoty všech vývozních obchodů všech vzorů, ať byly, nebo nebyly předmětem dumpingu.

108

V tomto ohledu je třeba jednak uvést, že v projednávané věci žalobkyně nezpochybňují metodu výpočtu dumpingového rozpětí, ale metodu, kterou Komise použila, aby ověřila, zda byly splněny podmínky pro neodečtení antidumpingového cla od vývozní ceny početně zjištěné podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Metoda KČV podle jednotlivých KČV, napadená žalobkyněmi, je použita ve fázi před výpočtem dumpingového rozpětí a má odlišný cíl.

109

Na druhé straně žalobkyně nepředložily žádný důkaz na podporu svého tvrzení vycházejícího z podobnosti mezi praxí „vynulování“ a metodou KČV podle jednotlivých KČV.

110

Žalobkyně tedy neprokázaly existenci podobnosti mezi praxí „vynulování“ a metodou KČV podle jednotlivých KČV.

111

Konečně žalobkyně v odpovědi na ústní otázku Tribunálu položenou na jednání upřesnily svou argumentaci tím, že v podstatě uvedly, že účinek praxe „vynulování“, tedy změnu vývozní ceny, a v důsledku toho dumpingového rozpětí, považují za praxi s podobným účinkem, jako má metoda KČV podle jednotlivých KČV.

112

Již dříve bylo uvedeno, že se Komise nedopustila pochybení, když posoudila zohlednění antidumpingového cla podle metody KČV podle jednotlivých KČV, která vzhledem k okolnostem projednávané věci umožňovala co nejpřesněji zkoumat, zda byly splněny podmínky stanovené v čl. 11 odst. 10 základního nařízení (body 76, 92 a 93 výše).

113

V důsledku toho žalobkyně nemohou tvrdit, že metoda KČV podle jednotlivých KČV uplatněná Komisí způsobila zkreslení vývozní ceny a in fine upraveného dumpingové rozpětí.

114

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba třetí část druhého žalobního důvodu zamítnout.

115

Žalobkyně tvrdí, že použití analýzy KČV podle jednotlivých KČV nemá žádný právní základ.

116

Komise zpochybňuje opodstatněnost tohoto argumentu.

117

Skutečnost, že přístup podle jednotlivých KČV není vůbec uveden v základním nařízení, nedokazuje, že je protiprávní nebo zjevně nesprávný.

118

V této souvislosti je třeba poznamenat, že samy žalobkyně v žalobě uznaly, že analýza KČV podle jednotlivých KČV je administrativní technikou, která je odůvodněna v rámci váženého průměrného dumpingového rozpětí podle čl. 2 odst. 12 základního nařízení, neboť umožňuje zajistit spravedlivé srovnání mezi různými modely nebo typy zboží, které jsou předmětem šetření a mají odlišné charakteristiky.

119

Žalobkyně však nevysvětlují, proč je možné se domnívat, že přístup podle jednotlivých KČV nebo jednotlivých modelů je vhodný v rámci výpočtu dumpingového rozpětí, a nikoli pro účely zkoumání zohlednění antidumpingového cla.

120

Každopádně, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, se v praxi použití výše uvedené metody orgány neomezuje jen na výpočet dumpingového rozpětí. Soudní dvůr zejména schválil metodu podle jednotlivých modelů za účelem výpočtu hranice zanedbatelných prodejů obdobného výrobku určeného pro spotřebu na vnitřním trhu vyvážející země (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. října 1988, Canon a další v. Rada, 277/85 a 300/85, Recueil, EU:C:1988:467, bod 14).

121

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba čtvrtou část druhého žalobního důvodu zamítnout.

122

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že metoda KČV podle jednotlivých KČV přijatá Komisí je svévolná, jelikož se Komise v jiných věcech domnívala, že podmínky stanovené v čl. 11 odst. 10 základního nařízení jsou splněny, přičemž zohlednila vážené průměrné ceny dalších prodejů v Unii, nebo dokonce akceptovala nižší úroveň dokazování než úroveň požadovanou v projednávané věci.

123

Komise zpochybňuje opodstatněnost tohoto argumentu.

124

Zaprvé je třeba připomenout, že v kontextu řízení o vrácení cla má Komise širokou posuzovací pravomoc pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky pro neodpočítání antidumpingového cla od početně zjištěné vývozní ceny (bod 70 výše). Tuto posuzovací pravomoc je třeba v každém jednotlivém případě vykonávat v závislosti na veškerých relevantních okolnostech (obdobně viz rozsudek Gestetner Holdings v. Rada a Komise, bod 56 výše, EU:C:1990:116, bod 43).

125

Zadruhé podmínky pro neodečtení antidumpingového cla od výpočtu vývozní ceny musejí být posuzovány ve světle důkazů předložených dovozci, kteří žádají o neodečtení antidumpingového cla, a také ve světle skutkových okolností každé věci.

126

Proto nelze přijmout argument žalobkyň vycházející ze svévolné povahy přístupu přijatého Komisí v napadených rozhodnutích ve srovnání s její dřívější nebo pozdější praxi (obdobně viz rozsudky ze 7. května 1991, Nakajima v. Rada, C‑69/89, Recueil, EU:C:1991:186, bod 119; ze dne 17. prosince 2010, EWRIA a další v. Komise, T‑369/08, Sb. rozh., EU:T:2010:549, bod 93, a ze dne 10. října 2012, Ningbo Yonghong Fasteners v. Rada, T‑150/09, EU:T:2012:529, body 119 a 120).

127

Každopádně je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázaly, že okolnosti projednávané věci byly úplně stejné jako okolnosti v ostatních řízeních o vrácení antidumpingového cla nebo opětovném přezkumu, které uvedly na podporu svého tvrzení založeného na svévolné povaze metody KČV podle jednotlivých KČV.

128

Zvláště je třeba uvést, že okolnosti projednávané věci se liší od okolností věci, která dala podnět k přijetí prováděcího nařízení Rady (EU) č. 60/2012 ze dne 16. ledna 2012, kterým se ukončuje částečný prozatímní přezkum antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz ferosilicia pocházejícího mimo jiné z Ruska prováděný podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 1225/2009 (Úř. věst. L 22, s. 1), které žalobkyně uvedly v příloze žaloby, a od rozhodnutí Komise ze dne 10. srpna 2012 týkající se žádostí o vrácení zaplaceného antidumpingového cla z dovozu ferosilicia pocházejícího z Ruska, které žalobkyně předložily v příloze dopisu ze dne 24. listopadu 2014 (dále jen „takzvané věci ‚ferosilicium pocházející z Ruska‘“). Komise totiž v duplice a na jednání na jedné straně vysvětlila, že v takzvaných věcech „ferosilicium pocházející z Ruska“ rozdělila dotčený výrobek do čtyř KČV, a tudíž zkoumala, zda jsou splněny podmínky uvedené v čl. 11 odst. 10 základního nařízení pro každé KČV. Na druhé straně konstatovala, že došlo správně k zohlednění antidumpingového cla u jednoho ze čtyř KČV, které představovalo více než 80 % dotčených transakcí, což podle ní stačilo na to, aby vyhověla žádosti o neodečtení antidumpingového cla od početně zjištěné vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

129

Naopak v projednávané věci platí, že pro pět z deseti nejprodávanějších KČV nebylo prokázáno, že antidumpingové clo bylo přeneseno na zákazníky propojeného dovozce.

130

V tomto kontextu žalobkyně nemohou Komisi vytýkat, že každopádně nepřijala stejné řešení jako v takzvaných věcech „ferosilicium pocházející z Ruska“.

131

Je tedy třeba zamítnout pátou část druhého žalobního důvodu.

132

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že úplné odečtení antidumpingových cel od vývozní ceny je nepřiměřené, neboť zahrnuje clo zaplacené u modelů nebo KČV, u nichž došlo k přenesení do cen dalšího prodeje. Komisi se tak nepodařilo stanovit spolehlivou vývozní cenu a spolehlivé vážené průměrné dumpingové rozpětí.

133

Komise zpochybňuje opodstatněnost těchto argumentů.

134

Úvodem je třeba zaprvé připomenout, že čl. 11 odst. 10 základního nařízení představuje výjimku z pravidla „clo jako náklad“ zakotveného v čl. 2 odst. 9 druhém pododstavci téhož nařízení. Možnost neodečíst antidumpingové clo z početně zjištěné vývozní ceny musí být tedy vykládána striktně (body 90 a 91 výše).

135

Zadruhé po zkoumání zohlednění antidumpingového cla podle jednotlivých KČV Komise konstatovala, pro velký počet KČV se neprokázalo, že antidumpingové clo bylo přeneseno do cen dalšího prodeje a do prodejních cen v Unii.

136

Analýza KČV podle jednotlivých KČV také ukázala, že pro pět z deseti nejprodávanějších KČV ceny dalšího prodeje uplatňované propojeným dovozcem vůči nezávislým kupujícím usazeným v Unii vyjadřovaly zaplacená antidumpingová cla. Jak však vyplývá z výpočtové tabulky vypracované Komisí, která byla připojena k její elektronické zprávě ze dne 26. července 2011 a předložena žalobkyněmi v příloze A. 15 žaloby, pět výše uvedených KČV odpovídá na jedné straně množství 119523 prodaných kompresorů na vzduch z celkového množství 229239 kompresorů na vzduch prodaných v průběhu období šetření vrácení cla dovážejícími společnostmi propojenými s výrobcem-vývozcem, usazenými v Unii a na druhé straně více než 50 % celkové hodnoty ceny, nákladů, pojištění a nákladů na přepravu v rámci těchto prodejů.

137

Právě s ohledem na tato připomenutí a upřesnění je třeba zkoumat, zda se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, a v důsledku toho porušila čl. 2 odst. 9 a 11 a čl. 11 odst. 10 základního nařízení tím, že od početně zjištěné vývozní ceny odečetla antidumpingové clo zaplacené propojeným dovozcem, ačkoli v případě několika KČV skutečně došlo k tomuto zohlednění.

138

Úvodem je třeba uvést, jak správně tvrdí žalobkyně, že mezi čl. 2 odst. 9 a čl. 11 odst. 10 základního nařízení existuje nevyvratitelný vztah.

139

Zaprvé totiž čl. 11 odst. 10 základního nařízení dvakrát výslovně odkazuje na článek 2 a čl. 2 odst. 9 téhož nařízení.

140

Zadruhé v rámci řízení o opětovném přezkumu nebo vrácení antidumpingového cla je zkoumání přenesení antidumpingového cla na zákazníky propojeného dovozce stanovené v čl. 11 odst. 10 základního nařízení fází výpočtu vývozní ceny početně zjištěné na základě čl. 2 odst. 9 uvedeného nařízení. V závislosti na výsledku získaném po tomto zkoumání bude totiž antidumpingové clo odečteno od početně zjištěné vývozní ceny, a proto bude mít přímý vliv na výši této ceny, neboť tato cena bude nevyhnutelně nižší, než kdyby antidumpingové clo nebylo odečteno.

141

Navíc je třeba uvést, že čím je nižší vývozní cena, tím je větší rozdíl od běžné ceny, a tím je vyšší upravené dumpingové rozpětí.

142

Článek 11 odst. 10 základního nařízení se tedy podílí na početním zjištění vývozní ceny a nepřímo na výpočtu upraveného dumpingového rozpětí.

143

V tomto kontextu Komise musí přijmout soudržné metody pro účely uplatnění čl. 2 odst. 9 a 11 a čl. 11 odst. 10 základního nařízení.

144

V tomto ohledu je třeba připomenout, že za účelem výpočtu vývozní ceny, jelikož dotčený výrobek byl v Unii prodán prostřednictvím propojeného dovozce, Komise s ohledem na povahu dotčeného výrobku považovala za vhodnější ověřit, zda došlo k zohlednění antidumpingového cla pro každé KČV.

145

Kromě toho Komise použila tuto analýzu KČV podle jednotlivých KČV, když vypočítala jedinou váženou průměrnou vývozní cenu a jedinou váženou průměrnou běžnou cenu pro každé KČV a rovněž vypočítala dumpingové rozpětí pro každé KČV před tím, než vypočítala jediné dumpingové rozpětí pro dotčený výrobek.

146

Komise však z metody KČV podle jednotlivých KČV, kterou se sama rozhodla uplatnit, nevyvodila všechny důsledky, protože odmítla neodečtení antidumpingového cla od vývozních cen KČV, u kterých však bylo toto clo přeneseno do cen dalšího prodeje a do následných prodejních cen v Unii. V důsledku toho odečetla všechna zaplacená antidumpingová cla od početně zjištěné vývozní ceny podle článku 2 odst. 9 základního nařízení, čímž uměle snížila jedinou váženou průměrnou vývozní cenu pro KČV, a v důsledku toho zvýšila míru upraveného dumpingového rozpětí společnosti Nu Air Shanghai.

147

S ohledem na toto konstatování je třeba rozhodnout, že Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, které mělo vliv na míru upraveného dumpingového rozpětí, a tudíž na výšku antidumpingového cla, které mělo být vráceno žalobkyni, přičemž je třeba připomenout, že tato výše vyplývá z rozdílu mezi počátečním dumpingovým rozpětím a upraveným dumpingovým rozpětím (bod 13 výše).

148

Argumenty předložené Komisí nemohou vyvrátit předcházející závěr.

149

Komise zaprvé v podstatě tvrdí, že podle striktního výkladu čl. 11 odst. 10 základního nařízení nelze odečíst antidumpingové clo zaplacené pouze pro některé transakce, modely nebo KČV, neboť by to neumožnilo odstranit riziko obcházení práva a manipulace s cenami a bylo by to v rozporu s cílem čl. 11 odst. 10 základního nařízení, kterým je vyloučit jakoukoli možnost zkreslení cen dalšího prodeje a cen následných prodejů vyplývajícího z dumpingu. Pokud by se totiž připustilo částečné neodečtení antidumpingového cla, propojený dovozce by mohl vytvořit vnitřní kompenzační mechanismy, jako například zohlednění antidumpingového cla v cenách KČV, po kterých je poptávka málo pružná, ale nikoli v cenách KČV, po kterých je poptávka velmi pružná.

150

V tomto ohledu je na jedné straně třeba připomenout, že čl. 11 odst. 10 základního nařízení nestanoví metodu pro posouzení, zda antidumpingové clo bylo náležitě zohledněno v ceně dalšího prodeje a ceně následných prodejů v Unii, a Komise proto v této oblasti má široký prostor pro uvážení (body 64 až 67 výše). Stejně tak na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí Komise, jí čl. 11 odst. 10 základního nařízení neukládá povinnost odečítat systematicky celé zaplacené antidumpingové clo v takovém případě, jakým je projednávaný případ, kdy přezkum zohlednění antidumpingového cla podle metody KČV podle jednotlivých KČV neumožňoval dospět k závěru, že k tomuto zohlednění došlo u všech KČV, nýbrž pouze u některých z nich.

151

Na druhé straně Komise neprokázala, že v projednávané věci propojený dovozce obešel právo zavedením vyrovnávacího mechanismu mezi nejvíce a nejméně prodávanými KČV, nebo mezi KČV, po kterých je poptávka málo pružná a po kterých je poptávka velmi pružná.

152

Argument Komise tedy musí být zamítnut.

153

Komise zadruhé tvrdí, že částečné neodečtení antidumpingového cla by mělo být vyloučeno, protože v případě nových produktů by bylo prakticky nepoužitelné. V případě neexistence srovnatelných výrobků prodávaných během počátečního šetření totiž nelze ověřit, zda jejich ceny dalšího prodeje vzrostly tak, že mohou odrážet zaplacené antidumpingové clo.

154

Avšak jedinou podmínkou stanovenou v čl. 11 odst. 10 základního nařízení je, že propojený dovozce poskytne nezvratné důkazy, že clo je zohledněno v cenách dalšího prodeje a cenách následných prodejů v Unii.

155

V tomto kontextu může být důkaz o zohlednění antidumpingových cel v cenách dalšího prodeje a cenách následných prodejů v Unii za podmínky, že je „nezvratný“, poskytnut jakýmkoli způsobem a nejen porovnáním mezi prodejními cenami uplatňovanými před zavedením antidumpingových cel a po jejich zavedení.

156

Argument Komise tedy musí být zamítnut.

157

Vzhledem k předcházejícím úvahám se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když odečetla antidumpingové clo v celém rozsahu, a nikoli pouze z vývozních cen KČV, u nichž na základě analýzy KČV podle jednotlivých KČV konstatovala, že clo nebylo zohledněno v cenách dalšího prodeje a cenách následných prodejů v Unii, a proto porušila čl. 2 odst. 9 a 11 a čl. 11 odst. 10 základního nařízení.

158

Je nesporné, že pokud by se Komise nedopustila pochybení, byla by výše antidumpingového cla, které mělo být žalobkyni vráceno, vyšší než výše stanovená v článku 1 napadených rozhodnutí.

159

V důsledku toho je třeba vyhovět druhé části druhého důvodu, a tudíž prvnímu bodu návrhových žádání a částečně zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise nepřiznala žalobkyním vrácení antidumpingového cla bezdůvodně zaplaceného nad rámec částky uvedené v článku 1 uvedených rozhodnutí, přičemž není třeba zkoumat první a žalobní důvod uvedený na podporu prvního bodu návrhových žádání.

160

Žalobkyně v podstatě navrhují, aby Tribunál v případě, že vyhoví prvnímu bodu návrhových žádání, uplatnil svou pravomoc, kterou má podle článku 264 SFEU, a nařídil zachování účinků napadeného rozhodnutí, dokud Komise nepřijme opatření nezbytná k vyhovění rozsudku Tribunálu v této věci. V tomto ohledu zaprvé žalobkyně tvrdí, že pokud by bylo napadené rozhodnutí zrušeno, byly by povinny vrátit příslušným orgánům v plné výši částku, která jim byla vrácena na základě uvedeného rozhodnutí. Zadruhé uvádějí, že žádají pouze opravu napadeného rozhodnutí, a nikoli jeho zrušení ve všech jeho částech, protože tímto rozhodnutím jim bylo částečně vyhověno.

161

Komise nevznesla proti druhému bodu návrhových žádání námitky.

162

V tomto ohledu je třeba připomenout, že napadená rozhodnutí musejí být zrušena v rozsahu, v němž Komise částečně nevyhověla žádostem o vrácení antidumpingového cla předloženým žalobkyněmi, a proto jim nepřiznala vrácení nad rámec částky uvedené v článku 1 uvedeného rozhodnutí, jejíž konkrétní výši musí určit Komise.

163

Za těchto okolností částečné zrušení napadených rozhodnutí neznamená, že žalobkyně musejí vrátit příslušným orgánům částku, která jim byla vrácena na základě uvedených rozhodnutí.

164

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba zamítnout argumentaci žalobkyň jako neúčinnou, a proto zamítnout druhou část návrhových žádání.

165

Podle článku 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl v podstatné části svých návrhových žádání úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovaly náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto: