1

V rámci svého kasačního opravného prostředku se Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) domáhá zrušení rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 5. února 2014, Drakeford v. EMA (F‑29/13, Sb. VS, EU:F:2014:10, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud pro veřejnou službu zrušil rozhodnutí o neobnovení smlouvy Davida Drakeforda.

2

Skutkový základ sporu je popsán v bodech 4 až 19 napadeného rozsudku následovně:

3

Návrhem došlým kanceláři Soudu pro veřejnou službu dne 28. března 2013 podal D. Drakeford žalobu na zrušení rozhodnutí ze dne 30. srpna 2012 a 26. února 2013 a domáhal se, aby mu EMA zaplatila částku ve výši 25000 eur jakožto náhradu nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěl. EMA navrhovala, aby byla žaloba zčásti odmítnuta jako nepřípustná a v každém případě zamítnuta jako neopodstatněná, a podpůrně navrhovala, aby byly zamítnuty návrhy na náhradu nákladů a na náhradu škody D. Drakefordovi ve výši 25000 eur, jakož i jakýkoli jiný návrh na náhradu dosud nezjištěné majetkové újmy, a aby byla D. Drakefordovi uložena náhrada nákladů řízení.

4

Soud pro veřejnou službu nejprve rozhodl, že návrhová žádání znějící na zrušení rozhodnutí ze dne 26. února 2013 jsou nepřípustná v rozsahu, v němž se týkají zamítavého rozhodnutí o obnovení smlouvy D. Drakeforda, překvalifikování jeho smlouvy pro pomocné zaměstnance na smlouvu pro dočasné zaměstnance a překvalifikování jeho smlouvy pro dočasné zaměstnance na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou.

5

Soud pro veřejnou službu dále v bodě 47 napadeného rozsudku vyhověl návrhu D. Drakeforda na zrušení rozhodnutí ze dne 30. srpna 2012, přičemž slovní spojení „každé další obnovení“ obsažené v článku 8 prvním pododstavci třetí větě pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „PŘOZ“) vyložil v tom smyslu, že jde o jakýkoli úkon, kterým je dočasnému zaměstnanci ve smyslu článku 2 písm. a) PŘOZ po uplynutí platnosti jeho smlouvy na dobu určitou umožněno, aby jako dočasný zaměstnanec nadále setrval v pracovněprávním vztahu s jeho zaměstnavatelem, i kdyby toto obnovení bylo spojeno s postupem v platové třídě či změnou náplně práce. Soud pro veřejnou službu dodal, že jinak by tomu bylo pouze v případě nové smlouvy uzavřené v jiném právním režimu nebo pokud by touto novou smlouvu došlo k přerušení profesní dráhy projevujícímu se například věcnou změnou pracovní náplně dotyčného zaměstnance.

6

Soud pro veřejnou službu vycházel při odůvodnění z účelu článku 8 prvního pododstavce PŘOZ, který má podle něj zajišťovat určitou stabilitu zaměstnání, a ze zásady rovného zacházení, a konstatoval, že rozhodnutí ze dne 30. srpna 2012, které bylo přijato s cílem navázat pracovněprávní vztah na dobu určitou, bylo v rozporu s článkem 8 prvním pododstavcem PŘOZ.

7

Pokud jde konečně o majetkovou újmu, Soud pro veřejnou službu za období od uplynutí doby platnosti smlouvy D. Drakeforda pro dočasné zaměstnance uzavřené na dobu určitou do vydání napadeného rozsudku uložil EMA povinnost zaplatit D. Drakefordovi rozdíl ve výši odměny, kterou by obdržel, pokud by zůstal ve funkci, a odměnou, honorářem, příspěvkem v nezaměstnanosti či jakoukoli jinou náhradou či odměnou podobné povahy, která mu byla skutečně vyplacena od 1. května 2013. Za období po vydání napadeného rozsudku Soud pro veřejnou službu s využitím pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci vyzval EMA, aby buď jmenovala D. Drakeford zpět do funkce, nebo se s ním dohodla na spravedlivém peněžním vyrovnání, a vyzval účastníky řízení, aby jej informovali o řešení, k němuž dospějí společnou dohodou, a v případě, že se nedohodnou, aby mu předložili návrhy s konkrétními částkami.

8

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. dubna 2014 podala EMA projednávaný kasační opravný prostředek na základě článku 9 přílohy I statutu Soudního dvora Evropské unie. Dne 25. července 2014 podal D. Drakeford odpověď na kasační opravný prostředek.

9

Akty došlými soudní kanceláři Tribunálu dne 14., 25. a 28. července 2014 podaly Evropská komise, Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), Evropská agentura pro chemické látky (ECHA), Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex) a Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) návrh na vstup do řízení jakožto vedlejší účastníci na podporu EMA. Usneseními ze dne 2 a 24. září 2014 předseda kasačního senátu vyhověl těmto pěti žádostem o vedlejší účastenství na podporu EMA.

10

Komise, ECHA, Frontex, EFSA a ECDC přeložily spisy vedlejších účastníků ve stanovených lhůtách.

11

EMA a D. Drakeford byli vyzváni, aby se vyjádřili ke spisům vedlejších účastníků, čemuž ve stanovené lhůtě vyhověli.

12

EMA, podporovaná Komisí, ECHA, Frontexem, EFSA a ECDC, navrhuje, aby Tribunál:

13

David Drakeford navrhuje, aby Tribunál:

14

Dopisem ze dne 9. února 2015 předložila EMA v souladu s článkem 146 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 žádost uvádějící důvody, pro které si přeje být vyslechnuta v rámci ústní části řízení.

15

Tribunál žádosti navrhovatelky vyhověl a otevřel ústní část řízení.

16

Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 14. dubna 2015.

22

Na úvod je třeba připomenout, že podle obecné výkladové zásady je třeba v případě rozdílů mezi jednotlivými jazykovými zněními dát ustanovení unijního práva do kontextu a vykládat jej ve světle ustanovení tohoto práva jako celku, s ohledem na jeho cíle a vývoj v době, kdy má být dotčené ustanovení použito (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2010, Kirin Amgen, C‑66/09, EU:C:2010:484, bod 41).

23

Rovněž je třeba připomenout, že cílem článku 8 prvního pododstavce PŘOZ není zajistit dočasným zaměstnancům se smlouvou na dobu určitou stabilitu zaměstnání ani stálost pracovněprávního vztahu, nýbrž předcházet tomu, aby byly smlouvy na dobu určitou zneužívány (rozsudek ze dne 21. května 2014, Komise v. Macchia, T‑368/12 P, Sb. VS, EU:T:2014:266, bod 60). Nestabilitu pracovněprávního vztahu potvrzuje i to, že obnovení smlouvy dočasného zaměstnance na dobu určitou je fakultativní, nejde-li o případ uvedený v článku 8 prvním pododstavci poslední větě PŘOZ, který má právě předcházet zneužívání smluv na dobu určitou a umožňuje právně překvalifikovat smlouvu na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou. Pracovněprávní vztah dočasného zaměstnance, jehož smlouva se díky překvalifikování ve smyslu článku 8 prvního pododstavce poslední věty PŘOZ změní na smlouvu na dobu neurčitou, není v žádném případě stabilní. V tomto případě totiž administrativa může tuto smlouvu kdykoli rozvázat z legitimního důvodu a za podmínek stanovených v čl. 47 písm. c) bod i) PŘOZ.

24

V projednávaném případě Soud pro veřejnou službu nejprve konstatoval, že jednotlivá jazyková znění článku 8 prvního pododstavce PŘOZ neumožňují vykládat uvedené ustanovení jednoznačně. Na podporu tohoto závěru Soud pro veřejnou službu poukázal na holandské a italské znění, která svědčí ve prospěch teze obhajované EMA, a poté na znění francouzské, německé, anglické a španělské. Pokud jde o posledně uvedená znění, Soud pro veřejnou službu v bodě 42 napadeného rozsudku konstatoval, že na rozdíl od znění italského a holandského nelze na základě francouzského a německého znění, které hovořící obecně o obnovení pracovního poměru, a na základě anglického a španělského znění, které hovoří o každém dalším obnovení bez dalšího, dospět k závěru, že se slovní spojení „každé další obnovení“ týká jedné a téže smlouvy. Soud pro veřejnou službu konstatoval, že v případě článku 8 první pododstavec PŘOZ existují dvě skupiny jazykových verzí: z první jasně vyplývá, že se „každé další obnovení“ týká smlouvy, ale druhé k takovému závěru nevede. Soud pro veřejnou službu s ohledem na tento rozdíl ve formulacích, z nichž jednoznačně nevyplývá, co musí být obnoveno, aby došlo k překvalifikování smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou, konstatoval, že je třeba formulovat jednotný výklad uvedeného ustanovení.

25

Tento závěr, k němuž Soud pro veřejnou službu dospěl, není nesprávný. Je pravda, jak tvrdí EMA, že Soud pro veřejnou službu pominul fakt, že slovní spojení „každé další obnovení“ v anglickém a španělském znění se na rozdíl od francouzského a německého znění nutně váže ke slovu „smlouva“. Toto pochybení však nemá vliv na posouzení Soudu pro veřejnou službu, neboť správně konstatoval, že francouzské a německé znění nevede k jednoznačnému závěru o tom, jak článek 8 první pododstavec PŘOZ vykládat. Uvedená znění, která střídavě používají výrazy „pracovní poměr“, „smlouva“ a „každé další obnovení [tohoto pracovního poměru]“, totiž činí toto ustanovení nejednoznačným. V tomto ohledu je třeba uvést, že výraz „pracovní poměr“ je obecně pracovněprávním vztahem mezi zaměstnancem a orgánem či agenturou, zatímco „smlouva“ je právním nástrojem, jehož prostřednictvím je tento pracovní poměr konkretizován. Jelikož lze francouzské a německé znění vykládat v tom smyslu, že pracovní poměr zaměstnance lze realizovat uzavíráním jednotlivých smluv v rámci téhož pracovněprávního vztahu, Soud pro veřejnou službu správně rozhodl, že z uvedených znění nevyplývá, zda se slovní spojení „každé další obnovení“ váže jednoznačně k výrazu pracovní poměr či smlouva. Nelze tedy akceptovat následný argument EMA, podle něhož jsou výrazy „pracovní poměr“ a „smlouva“ zaměnitelné.

26

Ani jazykový výklad navrhovaný EMA, podle něhož se obnovení musí týkat jedné a téže smlouvy na dobu určitou, jinak se poslední věta článku 8 PŘOZ nepoužije, není jednoznačný, neboť jazyková znění, v nichž se používá výlučně výraz „smlouva“, mohou vést k odlišnému jazykovému výkladu uvedené věty. Může totiž dojít k tomu, že dočasný zaměstnanec se smlouvou na dobu určitou uzavře následně novou smlouvu na dobu určitou, díky níž na základě formálně jiného dokumentu dojde k věcné kontinuitě původní smlouvy. Z toho vyplývá, že nic nebrání závěru, že pokud jde o předmět obnovení, které vede k přeměně smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou, lze článek 8 první pododstavec poslední větu PŘOZ vykládat v tom smyslu, že hovoří o témže typu smlouvy, tj. smlouvy na dobu určitou, a nikoli o smlouvě totožné s původní smlouvou. Tento příklad tedy v zásadě dokládá, že po sobě následující smlouvy na dobu určitou, které zaměstnanec uzavřel s administrativou, lze zohlednit pro účely aplikace článku 8 prvního pododstavce poslední věty PŘOZ, pokud je mezi nimi a první smlouvou na dobu určitou kontinuita.

27

Vzhledem k výše uvedenému a s ohledem na rozdíly mezi zněními, které mohou vést k rozdílnému výkladu, Soud pro veřejnou službu mohl konstatovat, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení, že se nemůže omezit pouze na jazykový výklad, a pro účely jednotného výkladu článku 8 prvního pododstavce PŘOZ mohl v bodě 45 napadeného rozsudku uplatnit obecnou zásadu, že ustanovení musí být vykládáno ve světle ustanovení unijního práva jako celku s ohledem na jeho cíle a vývoj.

28

První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.

29

Soud pro veřejnou službu dále vyložil článek 8 první pododstavec PŘOZ na základě jeho cíle a kontextu. Pokud jde o cíl uvedeného ustanovení, v bodech 43, 44 a 46 napadeného rozsudku Soud pro veřejnou službu konstatoval, že má zaručit určitou stabilitu zaměstnání v oblasti pracovněprávních vztahů. Stran jeho kontextu Soud pro veřejnou službu v bodě 47 napadeného rozsudku rozhodl, že by bylo v rozporu se zásadou rovného zacházení, kdyby měl být článek 8 první pododstavec PŘOZ vykládán tak, že vylučuje překvalifikování smlouvy dočasného zaměstnance na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou pouze z toho důvodu, že se profesní dráha zaměstnance vyvíjela na základě různých smluv uzavřených s administrativou, což by odporovalo i vůli zákonodárce, kterou vyjádřil výslovně v čl. 12 odst. 1 PŘOZ, a sice zajistit, aby dočasní zaměstnanci zajišťovali orgánům služby s co nejvyšší mírou schopnosti, výkonnosti a bezúhonnosti,

30

Vzhledem k druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku je přitom třeba konstatovat, že se Soud pro veřejnou službu dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že článek 8 první pododstavec PŘOZ má zajišťovat určitou stabilitu zaměstnání. Na rozdíl od tohoto konstatování má článek 8 první pododstavec PŘOZ, jak bylo uvedeno v bodě 23 výše, předejít zneužívání, kterého by se administrativa dopouštěla uzavíráním po sobě jdoucích smluv na dobu určitou. Jak bylo dále uvedeno v bodě 19 výše, pravomoc administrativy rozvázat za podmínek stanovených v článku 47 PŘOZ v kterémkoli okamžiku pracovní poměr se zaměstnancem založený smlouvou na dobu neurčitou potvrzuje omezený účel tohoto článku.

31

Je však třeba konstatovat, že unijní soud může zamítnout důvod nebo výtku jako irelevantní, pokud zjistí, že nejsou s to přivodit požadované určení neplatnosti, a to i kdyby byly opodstatněné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. listopadu 2009, Michail v. Komise, T‑50/08 P, Sb. VS, EU:T:2009:457, bod 59 a citovaná judikatura).

32

Ačkoli se Soud pro veřejnou službu skutečně dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že článek 8 první pododstavec PŘOZ má zaručovat určitou stabilitu zaměstnání, správně uvedl, že tento článek brání tomu, aby mohlo k právnímu překvalifikování smlouvy dočasného zaměstnance na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou dojít pouze v případě, že je stále obnovována tatáž smlouva. Soud pro veřejnou službu totiž v bodě 47 napadeného rozsudku správně konstatoval, že dočasný zaměstnanec se smlouvou na dobu určitou, který kariérně postoupil díky dobrým pracovním výsledkům a nepožíval by ochrany přiznané článkem 8 prvním pododstavcem poslední věty PŘOZ z důvodu, že s ním bylo uzavřeno několik samostatných smluv, by byl v nevýhodě oproti dočasnému zaměstnanci se smlouvou na dobu určitou, která mu byla obnovena, aniž by díky zvláštním zásluhám kariérně postoupil. Argument EMA musí být odmítnut jako irelevantní.

33

Pokud jde konečně o třetí část, postačí konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí EMA, Soud pro veřejnou službu nepřirovnává dočasné zaměstnance k úředníkům. Soud pro veřejnou službu skutečně nevyložil správně účel článku 8 prvního pododstavce PŘOZ, jak bylo konstatováno v bodě 29 výše. Je však třeba podotknout, že v bodě 50 napadeného rozsudku uvedl, že administrativa může smlouvu na dobu neurčitou vypovědět kdykoli za podmínek stanovených v článku 47 písm. c) bodě i) PŘOZ. Soud pro veřejnou službu tedy prokazatelně nesetřel rozdíl mezi úředníky a zaměstnanci ani nezpochybnil širokou posuzovací pravomoc, kterou disponuje administrativa v pracovněprávních vztazích se zaměstnanci (rozsudek ze dne 4. prosince 2013, ETF/Schuerings, T‑107/11 P, Sb. VS. EU:T:2013:624, bod 76).

34

Z výše uvedeného vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku EMA musí být zamítnut jako neopodstatněný.

37

Pokud jde o argument, že poukaz na použití jiného právního režimu je vágní, resp. nevhodný, je třeba konstatovat, že se Soud pro veřejnou službu dopustil nesprávného právního posouzení. Jak totiž správně tvrdí EMA podporovaná Komisí, ECHA, Frontexem, EFSA a ECDC, PŘOZ je jediným použitelným právním režimem pro všechny dočasné zaměstnance. Soud pro veřejnou službu tudíž nesprávně odkázal na jiný právní režim.

38

Jak však bylo uvedeno v bodě 31 výše, unijní soud může zamítnout důvod nebo výtku jako irelevantní, pokud zjistí, že nejsou s to přivodit požadované určení neplatnosti, a to i kdyby byly opodstatněné (v tomto smyslu viz rozsudek Michail v. Komise, bod 31 výše EU:T:2009:457, bod 59 a citovaná judikatura). V projednávaném případě je třeba konstatovat, že poukázat na jiný použitelný právní režim nebylo správné, avšak Soud pro veřejnou službu v napadeném rozsudku založil své odůvodnění na tezi, že došlo k přerušení profesní dráhy. Z toho vyplývá, že argument vycházející z vágnosti, resp. nevhodnosti odkazu na použitelnost jiného právního režimu musí být odmítnut jako neúčinný.

39

Co se týče argumentu založeného na tom, že novou smlouvou došlo k přerušení profesní dráhy dočasného zaměstnance, je třeba nejprve uvést, že výjimka, kterou Soud pro veřejnou službu uplatnil na překvalifikování podle článku 8 prvního pododstavce PŘOZ pro případ přerušení profesní dráhy, vyplývá logicky z výkladu uvedeného článku. Článek 8 první pododstavec PŘOZ má totiž zabránit tomu, aby mohla administrativa v případě kariérního postupu či změny ve funkcích dočasného zaměstnance se smlouvou na dobu určitou zneužít formálně samostatné smlouvy k tomu, aby nedošlo k překvalifikování smlouvy ve smyslu uvedeného článku.

40

Předpokladem pro toto překvalifikování však je, že dočasný zaměstnanec, který kariérně postoupí či změní náplň práce, nadále setrvá v pracovněprávním vztahu u stejného zaměstnavatele. Uzavře-li zaměstnanec smlouvu, v níž byly provedeny věcné, nikoli formální změny týkající se povahy náplně práce, předpoklad pro uplatnění článku 8 prvního pododstavce PŘOZ není dán. Bylo by totiž v rozporu s duchem článku 8 prvního pododstavce PŘOZ připustit, že se pravidlo, které stanoví, použije na jakékoli obnovení. Na rozdíl od toho, co tvrdí EMA, tak Soud pro veřejnou službu v bodech 48 a 49 napadeného rozsudku právně dostačujícím způsobem objasnil pojem přerušení, když konstatoval, že s sebou nese věcnou změnu náplně práce zaměstnance, která vede z funkčního hlediska k přetržení kontinuity jeho pracovněprávního vztahu s administrativou. Proto je třeba argument EMA odmítnout.

41

Na tomto závěru nemění nic ani argument EMA, podle něhož Soud pro veřejnou službu tím, že aplikoval vágní pojem přerušení, dospěl k nesprávnému závěru, že profesní dráha D. Drakeforda nebyla přerušena, ačkoli získal vyšší míru odpovědnosti a náplň jeho práce se formálně změnila, ani argument, že D. Drakeford byl jmenován po konaném externím řízení. Přerušení pracovněprávního vztahu totiž není vágní pojem, a jak bylo konstatováno v bodě 39 výše, argument, že se Soud pro veřejnou službu dopustil v projednávaném případě nesprávného právního posouzení, když tento pojem použil, nemůže obstát. Dále je třeba uvést, že Soud pro veřejnou službu v bodě 49 napadeného rozsudku správně posoudil zvláštní okolnosti tohoto případu s ohledem na pojem přerušení zmíněný v bodě 48 napadeného rozsudku. Porovnáme-li případně plněné úkoly, pozice vedoucího oddělení, na niž se D. Drakeford dostal v externím výběrovém řízení, představuje věcnou změnu v porovnání s pozicí zástupce vedoucího, takže jde o přerušení ve smyslu zavedeném Soudem pro veřejnou službu. Ačkoli to, že nezměnil oblast činnosti, nevede automaticky ke kontinuitě náplně práce, kontinuita je v zásadě vyloučena v případě, že se lze na pozici vedoucího úseku dostat pouze na základě externího výběrového řízení. V projednávaném případě se však jeví, že D. Drakeford byl před jmenováním na pozici vedoucího úseku v roce 2003 prozatímním vedoucím úseku v období 2001–2003. Nelze tedy opravdu dospět k závěru, že jeho jmenováním vedoucím úseku skutečně došlo k přerušení ve srovnání s jeho předchozí náplní práce, i když byl jmenován v návaznosti na externí řízení. Ze spisu v řízení v prvním stupni dále vyplývá, že D. Drakeford byl v dubnu 2003 zařazen do platové třídy A 4 s platovým stupněm 3 a deseti odpracovanými měsíci, a že od 1. května 2003, kdy vstoupila v planost jeho smlouva jakožto vedoucího IT úseku, byl zařazen do platové třídy A 4 s platovým stupněm 3 a jedenácti odpracovanými měsíci. Tento údaj opět potvrzuje kontinuitu pracovněprávního vztahu mezi D. Drakefordem a EMA. Z toho vyplývá, že Soud pro veřejnou službu správně vyloučil, že došlo k věcnému přerušení kontinuity pracovněprávního vztahu mezi EMA a D. Drakefordem, když konstatoval, že D. Drakeford pracoval nepřetržitě v oblasti informačních technologií, a to konkrétně jako zástupce vedoucího úseku, prozatímní vedoucí úseku a vedoucí úseku.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (kasační senát)

rozhodl takto: