–

za litevskou vládu: K. Dieninis, V. Kazlauskaitė-Švenčionienė a E. Kurelaitytė, jako zmocněnci,

–

za španělskou vládu: A. Pérez-Zurita Gutiérrez a A. Torró Molés, jako zmocněnci,

–

za francouzskou vládu: M. de Lisi a B. Travard, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: J. Jokubauskaitė a F. Moro, jako zmocněnkyně,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 70 a čl. 173 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1, oprava Úř. věst. L 287, s. 90; dále jen „celní kodex Unie“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností „Tauritus“ UAB a Muitinės departamentas prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos (Celní odbor ministerstva financí Litevské republiky, dále jen „celní odbor“) týkajícího se úroků z prodlení požadovaných posledně uvedeným od společnosti Tauritus z doplatku daně z přidané hodnoty (DPH) při dovozu.

3

Celní právní úprava Evropské unie zahrnuje zejména celní kodex Unie, nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (Úř. věst. 2015, L 343, s. 1), jakož i prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2015, L 343, s. 558).

4

Podle čl. 15 odst. 2 písm. a) celního kodexu Unie se podáním celního prohlášení dotyčná osoba stává odpovědnou za správnost a úplnost informací uvedených v tomto prohlášení.

5

Článek 48 tohoto kodexu, nadepsaný „Kontrola po propuštění zboží“, stanoví, že celní orgány mohou ověřovat správnost a úplnost informací uvedených zejména v celním prohlášení a po propuštění zboží mohou provádět kontrolu účetnictví deklaranta a jiných záznamů vztahujících se k operacím s daným zbožím.

6

Článek 70 uvedeného kodexu, nadepsaný „Metoda určování celní hodnoty na základě převodní hodnoty“, stanoví:

„1.   Prvotním podkladem pro určení celní hodnoty zboží je převodní hodnota, tj. cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Unie, případně upravená.

2.   Cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, se rozumí částka celkové platby, která byla nebo má být uskutečněna mezi kupujícím a prodávajícím nebo mezi kupujícím a třetí stranou ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží a která zahrnuje veškeré platby, které byly nebo mají být uskutečněny jako podmínka prodeje dováženého zboží.

3.   Převodní hodnota se uplatní, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

[…]

[…]“

7

Články 71 a 72 téhož kodexu se řídí úpravy uvedené v čl. 70 odst. 1 tohoto kodexu, které musí být případně provedeny za účelem určení celní hodnoty na základě převodní hodnoty, přičemž se stanoví položky, které musí být případně připočteny k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, nebo naopak položky, které se do celní hodnoty nezahrnují.

8

Článek 73 celního kodexu Unie, nadepsaný „Zjednodušení“, stanoví:

„Celní orgány mohou na žádost povolit, aby byly na základě specifických kritérií stanoveny níže uvedené částky, nejsou-li tyto částky vyčíslitelné ke dni přijetí celního prohlášení:

9

Článek 74 tohoto kodexu, nadepsaný „Doplňkové metody určování celní hodnoty zboží“, stanoví:

„1.   Nemůže-li být celní hodnota zboží určena podle článku 70, pokračuje se postupně podle odst. 2 písm. a) až d) [tohoto článku], přičemž se celní hodnota zboží určí podle prvního z těchto písmen, podle nějž ji lze určit.

[…]

2.   Celní hodnotou podle odstavce 1 je:

3.   Nemůže-li být celní hodnota určena podle odstavce 1, určí se na základě údajů dostupných na celním území Unie s použitím přiměřených prostředků slučitelných se zásadami a obecnými ustanoveními:

10

Článek 101 uvedeného kodexu, nadepsaný „Vyměření výše dovozního nebo vývozního cla“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Výši splatného dovozního nebo vývozního cla vyměří celní orgány […] jakmile k tomu mají potřebné údaje.

2.   Aniž je dotčen článek 48, mohou celní orgány souhlasit, aby výši splatného dovozního nebo vývozního cla vyměřil deklarant.“

11

V hlavě V kapitole 2 téhož kodexu se nachází oddíl 3, nadepsaný „Zjednodušené celní prohlášení“, který obsahuje mimo jiné články 166 a 167 tohoto kodexu. Tento článek 166, nadepsaný „Zjednodušené celní prohlášení“, v odstavci 1 stanoví:

„Celní orgány mohou osobě povolit propuštění zboží do celního režimu na základě zjednodušeného celního prohlášení, které nemusí obsahovat některé údaje [nezbytné pro použití ustanovení upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení] nebo podklady [nezbytné pro použití ustanovení upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení].“

12

Článek 167 celního kodexu Unie, nadepsaný „Doplňkové celní prohlášení“, zní:

„1.   V případě zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 […] deklarant u příslušného celního úřadu ve stanovené lhůtě podá doplňkové celní prohlášení obsahující údaje, které jsou nezbytné pro daný celní režim.

V případě zjednodušeného celního prohlášení uvedeného v článku 166 musí být nezbytné podklady v držení deklaranta a být celním orgánům k dispozici ve stanovené lhůtě.

[…]

4.   Zjednodušené celní prohlášení uvedené v článku 166 […] a doplňkové celní prohlášení se považují za jeden nedělitelný doklad, který nabývá účinku dnem přijetí zjednodušeného celního prohlášení v souladu s článkem 172 […]“

13

Článek 172 odst. 2 tohoto kodexu zní:

„Není-li stanoveno jinak, je dnem přijetí celního prohlášení celními orgány den, který se použije pro použití ustanovení upravujících celní režim, do kterého je zboží v celním prohlášení navrženo, a pro veškeré další dovozní nebo vývozní formality.“

14

Článek 173 uvedeného kodexu, nadepsaný „Změna celního prohlášení“, stanoví:

„1.   Deklarantovi se na jeho žádost povolí změna jednoho nebo více údajů uvedených v již přijatém celním prohlášení. […]

[…]

3.   Na žádost deklaranta podanou do tří let ode dne přijetí celního prohlášení může být povolena změna celního prohlášení po propuštění zboží, aby deklarant mohl splnit své povinnosti v souvislosti s propuštěním zboží do příslušného celního režimu.“

15

Podle čl. 286 odst. 1 a 3 téhož kodexu bylo tímto kodexem zrušeno a nahrazeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) (Úř. věst. 2008, L 145, s. 1).

16

Podle čl. 288 odst. 2 celního kodexu Unie všechna jeho ustanovení uvedená v bodech 4 až 14 tohoto rozsudku nabyla účinnosti dne 1. května 2016.

17

Článek 71 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446, nadepsaný „Zjednodušení“, týkající se článku 73 celního kodexu Unie, v odstavci 1 stanoví:

„Povolení uvedené v článku 73 [celního kodexu Unie] lze udělit při splnění následujících podmínek:

18

Článek 128 prováděcího nařízení 2015/2447, nadepsaný „Převodní hodnota“, týkající se čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie, v odst. 1 stanoví:

„Převodní hodnota zboží prodávaného pro vývoz na celní území Unie se určí v době přijetí celního prohlášení na základě prodeje, ke kterému došlo bezprostředně před vstupem zboží na dané celní území.“

19

Článek 130 tohoto prováděcího nařízení, nadepsaný „Slevy“, týkající se čl. 70 odst. 1 a 2 celního kodexu Unie, stanoví:

„1.   Pro účely určování celní hodnoty podle čl. 70 odst. 1 [celního kodexu Unie] se slevy zohledňují, jestliže je uplatnění slev a jejich výše v době přijetí celního prohlášení upraveno v prodejní [kupní] smlouvě.

[…]

3.   Ke slevám založeným na úpravách provedených ve smlouvě po přijetí celního prohlášení se nepřihlíží.“

20

Článek 133 uvedeného prováděcího nařízení, nadepsaný „Určování hodnoty podmínek a plnění“, týkající se čl. 70 odst. 3 písm. b) celního kodexu Unie, zní takto:

„Podléhá-li prodej nebo cena dováženého zboží podmínkám nebo plněním, jejichž hodnotu lze ve vztahu k hodnocenému zboží určit, považuje se tato hodnota za součást ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena, […]

[…]“

21

Článek 144 téhož prováděcího nařízení, nadepsaný „Náhradní metoda“, týkající se čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie, v odstavci 1 stanoví:

„Při určování celní hodnoty podle čl. 74 odst. 3 [celního kodexu Unie] lze při používání metod uvedených v článku 70 a čl. 74 odst. 2 [tohoto] kodexu uplatnit přiměřenou pružnost. Takto určená hodnota se má co nejvíce zakládat na dříve určených celních hodnotách.“

22

Článek 85 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1) stanoví:

„Při dovozu zboží je základem daně celní hodnota stanovená podle platn[ého] [unijního práva].“

23

Článek 273 první pododstavec této směrnice zní:

„Členské státy mohou uložit další povinnosti, které považují za nezbytné k správnému výběru daně a k předcházení daňovým únikům, […]“

24

V období od 1. října 2015 do 30. dubna 2017 dovážela společnost Tauritus do Litvy motorovou naftu a palivo pro tryskové motory.

25

Smlouvy uzavřené s dodavateli a jimi vystavené proforma faktury uváděly předběžnou kupní cenu tohoto zboží.

26

Tyto smlouvy stanovily, že tato předběžná cena bude později upravena v závislosti na průměrné ceně dotyčného paliva na trhu během určitého období a průměrném směnném kurzu během tohoto období. Konečná cena mohla být vyšší nebo nižší než předběžná cena. Tato cena byla stanovena v dodatcích ke kupním smlouvám a na základě této ceny byly vystaveny konečné faktury.

27

V celních prohlášeních týkajících se dováženého zboží uvedla společnost Tauritus jeho předběžnou cenu jako celní hodnotu a kód 6, pokud jde o metodu použitou k určení této hodnoty, což odpovídalo celní hodnotě určené na základě údajů dostupných na celním území Unie podle zbytkové metody, tzv. náhradní metody stanovené v čl. 74 odst. 3 celního kodexu Unie.

28

Jakmile měla tato společnost k dispozici konečné faktury, podala zpravidla žádosti o změnu hodnoty zboží uvedené v celních prohlášeních.

29

Při kontrole po propuštění zboží provedené dne 26. května 2017 Kauno teritorinė muitinė (Krajská celní správa v Kaunasu, Litva) (dále jen „krajská celní správa“) se však ukázalo, že v období od 29. září 2016 do 1. února 2017 podala společnost Tauritus třináct celních prohlášení v souvislosti s nimiž následně nepožádala o změnu celní hodnoty zboží, ačkoli v období od 6. února do 15. března 2017 obdržela za dotyčné zboží konečné faktury uvádějící konečnou cenu vyšší, než byla předběžná cena, a tudíž celní hodnota uvedená v těchto prohlášeních. Tato společnost tedy nezaplatila za toto zboží doplatek DPH při dovozu. Předkládající soud nicméně uvádí, že žádná skutečnost ve spise ve věci v původním řízení nevede k závěru, že by toto jednání bylo vedeno podvodným úmyslem.

30

V návaznosti na tuto kontrolu přijala krajská celní správa rozhodnutí, v jehož rámci použila metodu určování celní hodnoty na základě převodní hodnoty, stanovenou v čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie (dále jen „metoda převodní hodnoty“), a v důsledku toho použila jako celní hodnotu dotyčného zboží konečnou cenu uvedenou na konečných fakturách. Na tomto základě požadovala výše uvedená celní správa od společnosti Tauritus mimo jiné zaplacení dlužných doplatků DPH při dovozu, navýšených o úroky z prodlení za období ode dne přijetí dotyčných celních prohlášení do dne 14. září 2017, data vyhotovení zprávy o kontrole.

31

Společnost Tauritus podala proti tomuto rozhodnutí odvolání k celnímu odboru a poté správní opravný prostředek k Mokestinių ginčų komisija prie Lietuvos Respublikos Vyriausybės (Komise pro daňové spory při vládě Litevské republiky), které byly zamítnuty, stejně jako žaloba podaná následně k příslušnému správnímu soudu prvního stupně.

32

Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy), k němuž bylo podáno odvolání proti rozsudku tohoto soudu, rozsudkem ze dne 17. června 2020 rozhodl, že krajská celní správa nesprávně vypočítala celní hodnotu zboží podle metody převodní hodnoty, a to z důvodu, že konečná cena zboží nemohla sloužit jako základ pro celní prohlášení, neboť ke dni podání tohoto prohlášení nebyla známa. Věc byla vrácena celnímu odboru k novému projednání.

33

Rozhodnutím ze dne 31. prosince 2020 celní odbor potvrdil rozhodnutí krajské celní správy, přičemž měl za to, že společnost Tauritus je povinna zaplatit úroky z prodlení z doplatku DPH při dovozu za dotyčné zboží. Celní odbor měl konkrétně za to, že tato společnost měla požádat o úpravu celní hodnoty uvedené v celních prohlášeních na základě konečné ceny zboží, a jelikož uvedená společnost tuto povinnost nesplnila před zahájením kontroly po propuštění zboží, byla krajská celní správa oprávněna provést změnu dotyčných celních prohlášení a požadovat úroky z prodlení ode dne podání těchto prohlášení.

34

Vzhledem k tomu, že žaloba, kterou podala společnost Tauritus proti tomuto rozhodnutí k příslušnému správnímu soudu prvního stupně byla zamítnuta, podala tato společnost opětovně odvolání k Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy), který je předkládajícím soudem.

35

Předkládající soud má za to, že praxe litevské celní správy vyžaduje, aby byly článek 70 a čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie vykládány tak, aby mohla určit výši dluhu na DPH při dovozu a datum splatnosti tohoto dluhu, což jsou skutečnosti, které musí prokázat, aby mohla rozhodnout o existenci povinnosti zaplatit úroky z prodlení, což představuje jedinou spornou otázku v rámci věci v původním řízení.

36

Zaprvé má předkládající soud za to, že z článku 70 celního kodexu Unie a čl. 128 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2447 vyplývá, že použití metody převodní hodnoty vyžaduje, aby cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena, byla známa nebo mohla být stanovena v okamžiku podání celního prohlášení. Konkrétně uvádí, že čl. 70 odst. 3 písm. b) tohoto kodexu vylučuje použití této metody, pokud prodej nebo cena podléhají podmínkám nebo plněním, jejichž hodnotu nelze ve vztahu ke zboží, které je hodnoceno určit. V projednávaném případě se přitom tento soud přiklání k názoru, že pozdější úprava předběžné ceny je podmínkou prodeje, jejíž účinek na konečnou cenu nebyl ani určen, ani nebyl určitelný. Výše uvedený soud z toho vyvozuje, že uvedenou metodu nebylo možné použít.

37

Mimoto použití metody převodní hodnoty za takových podmínek, jako jsou podmínky ve věci v původním řízení, je podle předkládajícího soudu neslučitelné s povinností správnosti stanovenou v čl. 15 odst. 2 písm. a) celního kodexu Unie. Uvedení ceny, která bude následně změněna, v celním prohlášení by totiž znamenalo použít libovolnou nebo fiktivní celní hodnotu.

38

Zadruhé má předkládající soud pochybnosti o tom, že čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie ukládá povinnost podat žádost o změnu celního prohlášení týkajícího se zboží, jehož hodnota byla určena podle článku 74 tohoto kodexu, na základě předběžné prodejní faktury, jakmile je známa konečná cena tohoto zboží.

39

V této souvislosti výše uvedený soud uvádí, že podle čl. 173 odst. 2 celního kodexu Unie po propuštění zboží není dovozce již oprávněn změnit celní prohlášení, s výhradou výjimky stanovené v čl. 173 odst. 3 tohoto kodexu, která se týká změny, aby deklarant mohl splnit své povinnosti v souvislosti s propuštěním zboží do příslušného celního režimu.

40

Tento čl. 173 odst. 3 přitom stanoví výjimku, kterou je třeba vykládat striktně a jejíž použitelnost je za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení sporná, neboť nedodržení metody určení celní hodnoty, kterou nebylo možné v okamžiku podání celního prohlášení použít, nepředstavuje chybu nebo nepřesnost, kterou by bylo třeba napravit. Uvedený soud má v tomto ohledu za to, že prováděcí nařízení 2015/2447 nestanoví možnost změnit celní prohlášení v případě, kdy cena skutečně dlužná za dotyčné zboží vyplývá ze změn kupní smlouvy, k nimž došlo po podání celního prohlášení. Naopak uvádí, že toto prováděcí nařízení v čl. 130 odst. 3 zakazuje přihlížet ke slevám založeným na úpravách provedených ve smlouvě po přijetí tohoto prohlášení.

41

Za těchto podmínek se Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

42

Na úvod Soudní dvůr poznamenává, že spor v původním řízení se netýká doplatku DPH požadovaného krajskou celní správou, ale úroků z prodlení účtovaných z této částky, které společnost Tauritus patrně jako jediné zpochybňuje. Otázky položené předkládajícím soudem se přitom týkají výlučně určení celní hodnoty dováženého zboží za takových podmínek, jako jsou podmínky ve věci v původním řízení, a tedy oprávněnosti výzvy k úhradě doplatku DPH za takových okolností.

43

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je v rámci řízení upraveného v článku 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. Týkají-li se tedy položené otázky výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (rozsudky ze dne 21. dubna 1988, Pardini, 338/85, EU:C:1988:194, bod 8, a ze dne 22. října 2024, Kolin Inşaat Turizm Sanayi ve Ticaret, C‑652/22, EU:C:2024:910, bod 36).

44

Soudní dvůr však nemůže rozhodnout o předběžné otázce, je-li zjevné, že výklad pravidla unijního práva požadovaný vnitrostátním soudem nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu, který mu byl předložen, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudky ze dne 13. července 2000, Idéal tourisme, C‑36/99, EU:C:2000:405, bod 20, a ze dne 4. října 2024, Biohemp Concept, C‑793/22, EU:C:2024:837, bod 27).

45

Tak tomu však v projednávané věci není. Předkládající soud zejména dostatečně jasným způsobem vysvětlil důvody, které jej vedly k pochybnostem o výkladu určitých ustanovení unijního práva, které považuje za nezbytné k tomu, aby mohl vydat rozsudek, a není zřejmé, že žádaný výklad nemá žádný vztah ke sporu v původním řízení nebo že daný problém má hypotetickou povahu.

46

Toto konstatování není zpochybněno okolností, že spor v původním řízení se podle všeho týká pouze úroků požadovaných celní správou, jelikož samotná výše DPH není zpochybněna.

47

I když je na členských státech, aby na základě článku 273 směrnice 2006/112 a čl. 325 odst. 1 SFEU přijaly veškerá legislativní a správní opatření k zajištění výběru splatné DPH na jejich územích v plné výši, včetně úroků z prodlení, v rozsahu, v němž přispívá k boji proti nezaplacení částek dlužných z titulu této daně ve stanovených lhůtách (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne13. října 2022, Direktor na Direkcia Obžalvane i danačno-osiguritelna praktika, C‑1/21, EU:C:2022:788, bod 92), ze znění tohoto článku 273 vyplývá, že taková opatření musí přispívat ke správnému výběru DPH.

48

Otázkami týkajícími se metody, podle které musí být základ daně určen za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, se přitom předkládající soud snaží mimo jiné určit právě částku skutečně dlužné DPH a datum splatnosti této částky, které jsou, jak vysvětluje předkládající soud, skutečnostmi, na nichž závisí oprávněnost výzvy k úhradě úroků z prodlení zpochybněná společností Tauritus.

49

Předběžné otázky jsou tudíž přípustné.

50

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda článek 70 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je v okamžiku, kdy je zboží dovezeno na celní území Unie, známa pouze jeho předběžná cena, která je uvedena na proforma faktuře, a kupní smlouva stanoví, že jeho konečná cena bude stanovena později konečnou fakturou na základě určitých předem stanovených objektivních faktorů, jejichž hodnota je nezávislá na vůli stran a není jim v okamžiku přijetí celního prohlášení známa, jako je průměrný směnný kurz některých měn nebo průměrná cena určitých výrobků během daného období, musí být celní hodnota tohoto zboží určena za použití metody převodní hodnoty stanovené v tomto článku.

51

Úvodem je třeba připomenout, že cílem unijního práva týkajícího se celní hodnoty je zavedení spravedlivého, jednotného a neutrálního systému, který vylučuje používání libovolných nebo fiktivních celních hodnot. Celní hodnota tedy musí odrážet skutečnou hospodářskou hodnotu dováženého zboží, a proto musí zohledňovat všechny prvky tohoto zboží, které mají hospodářskou hodnotu (rozsudek ze dne 9. června 2022, Baltic Master, C‑599/20, EU:C:2022:457, bod 24 a citovaná judikatura).

52

Mimoto podle samotného znění článků 70 a 74 celního kodexu Unie představuje převodní hodnota zboží „prvotní podklad pro určení celní hodnoty“ a použití jiných základů pro určení této hodnoty patří mezi „doplňkové metody“, které lze použít pouze tehdy, „[n]emůže-li být celní hodnota zboží určena podle [tohoto] článku 70“.

53

Jak uvedl generální advokát v bodě 36 svého stanoviska, články 70 až 74 celního kodexu Unie výslovně stanoví hierarchii mezi různými metodami určení celní hodnoty, jež stanoví, takže dovozce si nemůže podle svého uvážení zvolit metodu, kterou použije.

54

Celní hodnota dováženého zboží musí být tedy určena přednostně podle metody převodní hodnoty, přičemž se má za to, že tato metoda je nejvhodnější (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Baltic Master, C‑599/20, EU:C:2022:457, bod 26 a citovaná judikatura), zatímco metody uvedené v článku 74 celního kodexu Unie musí být považovány za podpůrné metody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Hamamatsu Photonics Deutschland, C‑529/16, EU:C:2017:984, bod 26 a citovaná judikatura). To platí zvláště v případě zbytkové metody uvedené v čl. 74 odst. 3 tohoto kodexu, která se použije pouze, pokud celní hodnotu nelze určit ani prostřednictvím metody převodní hodnoty, ani žádné z podpůrných metod uvedených v odstavci 2 tohoto článku.

55

V projednávané věci se předkládající soud zabývá otázkou týkající se případných důsledků, které může mít na metodu určení celní hodnoty zboží okolnost, že v okamžiku podání celního prohlášení je známa pouze předběžná cena, přičemž konečná cena se stanoví až později, jakmile budou stanoveny hodnoty různých faktorů, na nichž podle ujednání stran prodeje bude záviset tato konečná cena.

56

Podle čl. 70 odst. 1 celního kodexu Unie je celní hodnotou dováženého zboží převodní hodnota transakce, tj. cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané za účelem vývozu na celní území Unie, případně s výhradou úprav, které je nutné provést v souladu s články 71 a 72 tohoto kodexu. Z odstavce 2 tohoto článku 70 vyplývá, že tato cena zahrnuje veškeré platby, které byly nebo mají být uskutečněny jako podmínka prodeje dováženého zboží.

57

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že cílem přehodnocení předběžné ceny uvedené na proforma fakturách, jak bylo stanoveno ve smlouvách, o které se jedná ve věci v původním řízení, bylo určit konečnou cenu dováženého zboží. Je tedy třeba mít za to, že převodní hodnotou tohoto zboží je tato konečná cena. Předkládající soud má nicméně pochybnosti o možnosti použití takové převodní hodnoty pro určení celní hodnoty tohoto zboží z důvodu, že jeho konečná cena nebyla k datu, kdy bylo uvedené zboží dovezeno na celní území Unie, známa.

58

V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že čl. 70 odst. 3 písm. b) celního kodexu Unie stanoví, že metoda převodní hodnoty se použije pouze za podmínky, že prodej nebo cena nepodléhají podmínkám nebo plněním, jejichž hodnotu nelze ve vztahu ke zboží, které je ohodnocováno, určit.

59

S výhradou ověření předkládajícím soudem přitom z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že konečná prodejní cena zboží, o které se jedná ve věci v původním řízení, byla, jak uvedl generální advokát v bodech 43 a 44 svého stanoviska, s ohledem na smluvní podmínky určení této konečné ceny určitelná již od okamžiku uzavření smluv o prodeji tohoto zboží.

60

Přehodnocení předběžné ceny dováženého zboží, jak bylo stanoveno ve smlouvách, o které se jedná ve věci v původním řízení, totiž záviselo na objektivních předem stanovených faktorech, které byly nezávislé na vůli stran těchto smluv. Mimoto ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, podle všeho vyplývá, že tyto strany byly povinny toto přehodnocení provést.

61

Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě byla konečná cena zboží ke dni dovozu tohoto zboží na celní území Unie podle všeho určitelná, pouhá okolnost, že tato cena nebyla k tomuto datu určena, nemůže dostačovat k vyloučení toho, že celní hodnota uvedeného zboží byla stanovena na základě jeho převodní hodnoty. Ze samotného znění článku 70 celního kodexu Unie totiž vyplývá, že tato převodní hodnota může odpovídat nejen „ceně, která byla skutečně zaplacena“ za dotyčné zboží, ale také „ceně, která má být zaplacena“ za toto zboží

62

Z rozsudku ze dne 19. listopadu 2020, 5th AVENUE Products Trading (C‑775/19, EU:C:2020:948, body 8, 9, 43 a 47), ostatně vyplývá, že částka odpovídající procentnímu podílu na ročním obratu dosaženém na daném území dovozcem zboží, který náleží prodávajícímu vedle původně fakturované ceny jako protiplnění za výlučné právo na distribuci, musí být zahrnuta do celní hodnoty tohoto zboží, i když je tato částka určena až a posteriori.

63

Mimoto je třeba uvést, že články 166 a 167 celního kodexu Unie stanoví postup podání zjednodušeného celního prohlášení, který umožňuje zohlednit smluvní přehodnocení převodní hodnoty zboží, k němuž má dojít po přijetí celního prohlášení týkajícího se tohoto zboží, jako je přehodnocení stanovené ve smlouvách, o které se jedná ve věci v původním řízení.

64

Podle čl. 166 odst. 1 tohoto kodexu totiž celní orgány mohou povolit propuštění zboží do celního režimu na základě zjednodušeného celního prohlášení, které nemusí obsahovat údaje nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení, nebo podklady vyžadované k tomuto použití, přičemž článek 167 uvedeného kodexu stanoví, že deklarant ve stanovené lhůtě podá doplňkové celní prohlášení obsahující údaje, které jsou nezbytné pro daný celní režim, a poskytne celním orgánům k dispozici nezbytné podklady.

65

V rámci tohoto postupu lze podat zjednodušené celní prohlášení, v němž je uvedena celní hodnota, která odpovídá předběžné ceně uvedené na proforma faktuře, a následně je podáno doplňkové celní prohlášení, v němž je uvedena celní hodnota, která odpovídá konečné ceně uvedené na konečné faktuře.

66

Jak v podstatě zdůraznil generální advokát v bodech 58 a 65 až 67 svého stanoviska, za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, použití postupu podání zjednodušeného celního prohlášení stanoveného v článcích 166 a 167 celního kodexu Unie umožňuje deklarovat celní hodnotu, která v souladu s přednostní metodou převodní hodnoty odráží skutečnou hospodářskou hodnotu dováženého zboží, tj. cenu, která byla nebo má být skutečně zaplacena za jeho pořízení, a splnit povinnosti správnosti a úplnosti stanovené v čl. 15 odst. 2 písm. a) tohoto kodexu zejména tím, že se bez dalšího celním orgánům oznámí, že dovážené zboží je prozatímně deklarováno v celním prohlášení v hodnotě, která neodpovídá jeho převodní hodnotě.

67

Je třeba dodat, že zjednodušené určení celní hodnoty stanovené v článku 73 celního kodexu Unie nelze za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, podle všeho použít, což však přísluší určit předkládajícímu soudu.

68

Je pravda, že podle tohoto článku celní orgány mohou povolit, aby byly částky, které mají být zahrnuty do celní hodnoty podle čl. 70 odst. 2 tohoto kodexu, stanoveny na základě specifických kritérií, nejsou-li tyto částky vyčíslitelné ke dni přijetí celního prohlášení.

69

Podle čl. 71 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/2446 však udělení tohoto povolení podléhá dvěma podmínkám, a sice zaprvé, že by použitím postupu podání zjednodušeného celního prohlášení podle článku 166 a 167 celního kodexu Unie vznikly neúměrné administrativní náklady, a zadruhé, že celní hodnota určená na základě takových specifických kritérií se významně neliší od celní hodnoty určené v případě, že by povolení uděleno nebylo.

70

Přitom bez ohledu na skutečnost, že použití takového zjednodušení vyžaduje předchozí povolení, přičemž podle okolností věci v původním řízení lze předpokládat, že o něj nebylo v projednávaném případě požádáno, nic nenasvědčuje tomu, že by použitím postupu podání zjednodušeného celního prohlášení vznikly dovozci, o kterého se jedná ve věci v původním řízení, neúměrné administrativní náklady.

71

Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že za takových okolností musí být hodnota dováženého zboží určena na základě metody převodní hodnoty za použití postupu podání zjednodušeného celního prohlášení stanoveného v článcích 166 a 167 celního kodexu Unie.

72

Tento závěr není zpochybněn rozsudkem ze dne 20. prosince 2017, Hamamatsu Photonics Deutschland (C‑529/16, EU:C:2017:984). Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 45 svého stanoviska, úvahy Soudního dvora uvedené v tomto rozsudku nelze přenést na okolnosti věci v původním řízení.

73

V tomto ohledu je třeba uvést, že věc, ve které byl vydán tento rozsudek, se týkala revize převodních cen dohodnutých mezi společnostmi patřícími do téže skupiny v závislosti na následném rozdělení zbytkového zisku mezi subjekty této skupiny na základě kritérií stanovených mateřskou společností.

74

Skutečná hospodářská hodnota zboží, kterou musí celní hodnota v zásadě odrážet (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2022, Baltic Master, C‑599/20, EU:C:2022:457, bod 24 a citovaná judikatura), nemůže přitom vyplývat z následného rozdělení zisku mezi strany prodeje na základě rozhodnutí přijatého jednou z těchto stran.

75

Dále je třeba uvést, že rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Hamamatsu Photonics Deutschland (C‑529/16, EU:C:2017:984), je zasazen do právního kontextu, jež se liší od věci v původním řízení, neboť se týká zejména použití ustanovení, a sice čl. 78 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), jež se týká postupu přezkumu celního prohlášení a nenachází se v celním kodexu Unie.

76

Nakonec je třeba upřesnit, že okolnost uvedená předkládajícím soudem, že deklarant jednal bez podvodného úmyslu, je irelevantní. Článek 15 celního kodexu Unie totiž ukládá každé osobě, která se podílí na vyřizování celních formalit povinnost poskytnout v celním prohlášení správné a úplné informace, přičemž nesplnění této povinnosti představuje „porušení celních předpisů“ ve smyslu čl. 42 odst. 1 tohoto kodexu, neboť tento pojem se nevztahuje pouze na podvodná jednání, ale zahrnuje jakékoli nedodržení unijních celních předpisů bez ohledu na to, zda k tomu došlo úmyslně, z nedbalosti, nebo i bez jakéhokoliv zaviněného jednání ze strany dotyčného hospodářského subjektu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2023, J. P. Mali, C‑653/22, EU:C:2023:912, body 28 a 29 a citovaná judikatura).

77

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že článek 70 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je v okamžiku, kdy je zboží dovezeno na celní území Unie, známa pouze jeho předběžná cena, která je uvedena na proforma faktuře, a kupní smlouva stanoví, že jeho konečná cena bude stanovena později konečnou fakturou na základě určitých předem stanovených objektivních faktorů, jejichž hodnota je nezávislá na vůli stran a není jim v okamžiku přijetí celního prohlášení známa, jako je průměrný směnný kurz některých měn nebo průměrná cena určitých výrobků během daného období, musí být celní hodnota tohoto zboží určena za použití metody převodní hodnoty stanovené v tomto článku, přičemž se v zásadě využije postup podání zjednodušeného celního prohlášení stanovený v článcích 166 a 167 tohoto kodexu.

78

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 173 odst. 3 celního kodexu Unie musí být vykládán v tom smyslu, že pokud byla celní hodnota takového prodávaného zboží, jako je zboží, o které se jedná ve věci v původním řízení, deklarována v souladu s čl. 74 odst. 3 tohoto kodexu na základě předběžných cen uvedených na původní faktuře, musí deklarant požádat o povolení změnit celní prohlášení, jakmile je známa konečná cena tohoto zboží.

79

Vzhledem k tomu, že z odpovědi na první otázku vyplývá, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, musí být celní hodnota zboží uvedena v celním prohlášení v souladu s článkem 70 celního kodexu Unie, není třeba na druhou otázku odpovídat.

80

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 70 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie,

musí být vykládán v tom smyslu, že

pokud je v okamžiku, kdy je zboží dovezeno na celní území Unie, známa pouze jeho předběžná cena, která je uvedena na proforma faktuře, a kupní smlouva stanoví, že jeho konečná cena bude stanovena později konečnou fakturou na základě určitých předem stanovených objektivních faktorů, jejichž hodnota je nezávislá na vůli stran a není jim v okamžiku přijetí celního prohlášení známa, jako je průměrný směnný kurz některých měn nebo průměrná cena určitých výrobků během daného období, musí být celní hodnota tohoto zboží určena za použití metody převodní hodnoty stanovené v tomto článku, přičemž se v zásadě využije postup podání zjednodušeného celního prohlášení stanovený v článcích 166 a 167 tohoto kodexu.