–

za rakouskou vládu: A. Posch, J. Schmoll, K. Ibili a E. Riedl, jako zmocněnci,

–

za dánskou vládu: M. P. B. Jespersen, V. Pasternak Jørgensen, M. Søndahl Wolff a Y. T. Thyregod Kollberg, jako zmocněnci,

–

za německou vládu: J. Möller a M. Hellmann, jako zmocněnci,

–

za estonskou vládu: M. Kriisa, jako zmocněnkyně,

–

za Irsko: M. Browne, Chief State Solicitor, A. Joyce a M. Lane, jako zmocněnci, ve spolupráci s: R. Farrell, SC, D. Fennelly, BL, a D. O’Reilly, solicitor,

–

za francouzskou vládu: R. Bénard, A. Daniel, A.-L. Desjonquères a J. Illouz, jako zmocněnci,

–

za kyperskou vládu: I. Neophytou, jako zmocněnkyně,

–

za maďarskou vládu: Zs. Biró-Tóth a M. Z. Fehér, jako zmocněnci,

–

za nizozemskou vládu: M. K. Bulterman, A. Hanje a J. Langer, jako zmocněnci,

–

za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,

–

za finskou vládu: A. Laine, jako zmocněnkyně,

–

za švédskou vládu: J. Lundberg, H. Eklinder, C. Meyer-Seitz, A. M. Runeskjöld, M. Salborn Hodgson, R. Shahsavan Eriksson, H. Shev a O. Simonsson, jako zmocněnci,

–

za norskou vládu: F. Bergsjø, H. Busch, K. Moe Winther a P. Wennerås, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: G. Braun, S. L. Kalėda, H. Kranenborg a F. Wilman, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 5 a čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. 2002, L 201, s. 37; Zvl. vyd. 13/29, s. 514), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009 (Úř. věst. 2009, L 337, s. 11) (dále jen „směrnice 2002/58“) ve spojení s články 7, 8, 11, 41 a 47 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi CG a Bezirkshauptmannschaft Landeck (Okresní hejtmanství Landeck, Rakousko), který se týkal zajištění mobilního telefonu CG policejními orgány a pokusů policejních orgánů v rámci vyšetřování obchodu s omamnými látkami telefon odblokovat za účelem přístupu k údajům v něm obsaženým.

3

Článek 1 směrnice 2002/58, nadepsaný „Oblast působnosti a cíl“, stanoví:

„1.   Touto směrnicí se harmonizují předpisy členských států požadované pro zajištění rovnocenné úrovně ochrany základních práv a svobod, zejména práva na soukromí a zachování důvěrnosti informací, se zřetelem na zpracování osobních údajů v odvětví elektronických komunikací, a pro zajištění volného pohybu těchto údajů a elektronických komunikačních zařízení a služeb ve Společenství.

[…]

3.   Tato směrnice se nevztahuje na činnosti, které nespadají do oblasti působnosti Smlouvy o [FEU] jako činnosti uvedené v hlavách V a VI Smlouvy o [EU], a v žádném případě na činnosti týkající se veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti státu (včetně hospodářské prosperity státu, pokud jsou tyto činnosti spojeny s otázkami bezpečnosti státu) a na činnosti státu v oblasti trestního práva.“

4

Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Dotčené služby“, stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na zpracování osobních údajů ve spojení s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve veřejných komunikačních sítích ve Společenství, včetně veřejných komunikačních sítí podporujících zařízení pro shromažďování a identifikaci údajů.“

5

Článek 5 uvedené směrnice, nadepsaný „Důvěrný charakter sdělení“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajistí prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů důvěrný charakter sdělení přenášených pomocí veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s nimi souvisejících provozních údajů. Zejména zakáží příposlech, odposlech, uchovávání nebo jiné druhy zachycování či sledování sdělení a s nimi souvisejících provozních údajů osobami jinými než uživateli bez souhlasu dotčených uživatelů, pokud k takovému jednání nejsou zákonem oprávněny v souladu s čl. 15 odst. 1. Tento odstavec nebrání technickému uchovávání, které je nezbytné pro přenos sdělení, aniž by tím byla dotčena zásada důvěrnosti.“

6

Článek 15 uvedené směrnice, nadepsaný „některých ustanovení směrnice 95/46/ES“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy mohou přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práv a povinností uvedených v článku 5, článku 6, čl. 8 odst. 1, 2, 3 a 4 a článku 9 této směrnice, pokud toto omezení představuje v demokratické společnosti nezbytné, vhodné a přiměřené opatření pro zajištění národní bezpečnosti (tj. bezpečnosti státu), obrany, veřejné bezpečnosti a pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronického komunikačního systému, jak je uvedeno v čl. 13 odst. 1 směrnice [Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355)]. Za tímto účelem mohou členské státy mimo jiné přijmout legislativní opatření umožňující uchovávání údajů po omezenou dobu na základě důvodů uvedených v tomto odstavci. Veškerá opatření uvedená v tomto odstavci musí být v souladu s obecnými zásadami práva Společenství, včetně zásad uvedených v čl. 6 odst. 1 a 2 [SEU].“

7

Body 2, 4, 7, 10, 11, 15, 26, 37, 44, 46 a 104 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. 2016, L 119, s. 89), zní takto:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

8

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět a cíle“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Tato směrnice stanoví pravidla týkající se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení.

2.   Členské státy v souladu s touto směrnicí:

9

Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavcích 1 a 3 stanoví:

„1.   Tato směrnice se vztahuje na zpracování osobních údajů příslušnými orgány pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1.

[…]

3.   Tato směrnice se nevztahuje na zpracování osobních údajů prováděné:

[…]“

10

Článek 3 téže směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumějí:

[…]

[…]“

11

Článek 4 směrnice 2016/680, nadepsaný „Zásady zpracování osobních údajů“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby byly osobní údaje:

[…]“

12

Článek 6 této směrnice, nadepsaný „Rozlišování mezi různými kategoriemi subjektů údajů“, stanoví:

„Členské státy stanoví, že správce, v příslušných případech a pokud je to možné, musí jasně rozlišovat mezi osobními údaji různých kategorií subjektů údajů, například:

13

Článek 10 uvedené směrnice, nadepsaný „Zpracování zvláštních kategorií osobních údajů“, zní takto:

„Zpracování osobních údajů, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filosofickém přesvědčení nebo členství v odborech, a zpracovaní genetických údajů, biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby, údajů o zdravotním stavu nebo údajů o sexuálním životě či sexuální orientaci fyzické osoby je povoleno pouze tehdy, pokud je zcela nezbytné, pokud existují vhodné záruky práv a svobod subjektu údajů a:

14

Článek 13 směrnice 2016/680, nadepsaný „Informace poskytované subjektu údajů“, stanoví:

„1.   Členské státy stanoví, že správce poskytuje subjektu údajů alespoň:

2.   Členské státy právním předpisem stanoví, že ve zvláštních případech poskytne správce subjektu údajů vedle informací uvedených v odstavci 1 tyto další informace s cílem umožnit výkon jeho práv:

3.   Členské státy mohou přijmout legislativní opatření, aby poskytnutí informací subjektu údajů podle odstavce 2 odložily, omezily či od něho upustily, v takovém rozsahu a na takovou dobu, jak je to v demokratické společnosti s náležitým přihlédnutím k základním právům a oprávněným zájmům dotčené fyzické osoby nutné a přiměřené, s cílem:

[…]“

15

Článek 54 této směrnice, nadepsaný „Právo na účinnou soudní ochranu vůči správci nebo zpracovateli“, stanoví:

„Aniž je dotčena jakákoli dostupná správní nebo mimosoudní ochrana, včetně práva podat stížnost u dozorového úřadu podle článku 52, stanoví členské státy právo subjektu údajů na účinnou soudní ochranu, pokud má za to, že práva mu přiznaná předpisy přijatými na základě této směrnice byla porušena v důsledku zpracování jeho osobních údajů v rozporu s uvedenými předpisy.“

16

Ustanovení § 27 odst. 1 Suchtmittelgesetz (zákon o omamných látkách) ze dne 5. září 1997 (BGBl. I, 112/1997), ve znění použitelném na spor v původním řízení, stanoví:

„Každý, kdo protiprávně

[…]

bude potrestán trestem odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem až do výše 360 denních sazeb.

[…]“

17

Ustanovení § 17 Strafgesetzbuch (trestní zákoník) ze dne 1. ledna 1975 (BGBl., 60/1974), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „StGB“), stanoví:

„(1)   Zločiny jsou úmyslné činy, za které lze uložit trest odnětí svobody na doživotí nebo trest odnětí svobody na dobu delší než tři roky.

(2)   Všechny ostatní trestné činy jsou přečiny.“

18

Ustanovení § 18 Strafprozessordnung (trestní řád) ze dne 30. prosince 1975 (BGBl., 631/1975), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „StPO“), stanoví:

„(1)   Služba kriminální policie plní úkoly v rámci výkonu trestního soudnictví (čl. 10 odst. 1 bod 6 Bundes-Verfassungsgesetz [spolkový ústavní zákon]).

(2)   Služba kriminální policie podléhá pravomoci bezpečnostních orgánů, jejichž organizaci a územní působnost upravují ustanovení Sicherheitspolizeigesetz (zákon o bezpečnostních složkách) týkající se organizace řízení veřejné bezpečnosti.

(3)   Orgány služby veřejné bezpečnosti (§ 5 odst. 2 zákona o bezpečnostních složkách) zajišťují výkon služby kriminální policie, která spočívá ve vyšetřování a stíhání trestných činů v souladu s ustanoveními tohoto zákona.

[…]“

19

Ustanovení § 99 odst. 1 StPO stanoví:

„Služba kriminální policie provádí vyšetřování z vlastního podnětu nebo na základě oznámení, přičemž se musí řídit příkazy státního zastupitelství a soudů (§ 105 odst. 2).“

20

Dne 23. února 2021 zabavili úředníci celního úřadu v Innsbrucku (Rakousko) v rámci kontroly zaměřené na vyhledání omamných látek balíček adresovaný CG, který obsahoval 85 gramů marihuany. Tato zásilka byla předána k prozkoumání na ústřední policejní stanici v rakouském St. Anton am Arlberg (Rakousko).

21

Dne 6. března 2021 provedli dva policisté z této policejní stanice domovní prohlídku u CG, během níž se jej dotazovali na odesílatele balíčku a prohledali jeho dům. Během prohlídky si policisté vyžádali nahlédnutí do údajů o telefonických spojeních uskutečněných prostřednictvím mobilního telefonu CG. Když to CG odmítl, policisté mobilní telefon, který obsahoval SIM kartu a SD kartu, zabavili a předali CG zápis o zajištění.

22

Mobilní telefon byl poté předán k odblokování odborníkovi z okresního policejního velitelství v Landecku (Rakousko). Vzhledem k tomu, že se tomuto odborníkovi nepodařilo překonat zabezpečení daného mobilního telefonu, byl tento telefon předán Bundeskriminalamt (Spolkový kriminální úřad, Rakousko) do Vídně, kde došlo k opětovnému neúspěšnému pokusu o jeho odblokování.

23

Zabavení mobilního telefonu CG a následné pokusy o jeho prozkoumání byly provedeny z vlastního podnětu příslušných policistů, aniž k tomu byli pověřeni státním zástupcem nebo soudem.

24

Dne 31. března 2021 podal CG stížnost k Landesverwaltungsgericht Tirol (Zemský správní soud spolkové země Tyrolsko, Rakousko), který je předkládajícím soudem, v níž napadl zákonnost zajištění mobilního telefonu. Mobilní telefon mu byl vrácen dne 20. dubna 2021.

25

CG nebyl bezprostředně informován o pokusech o prozkoumání daného mobilního telefonu. O této skutečnosti se dozvěděl tak, že příslušník policie, který provedl zajištění mobilního telefonu a následně dal pokyn k zahájení digitální analýzy, byl vyslechnut jako svědek v rámci řízení probíhajícího před předkládajícím soudem. Skutečnost, že došlo k pokusu o prozkoumání, nebyla ani zaznamenána do policejního spisu.

26

S ohledem na tyto skutečnosti se předkládající soud nejprve táže, zda s ohledem na body 52 až 61 rozsudku ze dne 2. října 2018, Ministerio Fiscal (C‑207/16, EU:C:2018:788), a judikaturu uvedenou v těchto bodech, musí být čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 ve světle článků 7 a 8 Listiny vykládán v tom smyslu, že neomezený a nekontrolovaný přístup ke všem údajům obsaženým v mobilním telefonu, konkrétně k údajům o telefonických spojeních, obsahu komunikace, fotografiím a historii prohlížení, který může poskytnout velmi podrobný a důkladný obraz téměř o všech oblastech soukromého života subjektu údajů, představuje tak závažný zásah do základních práv zakotvených v článcích 7 a 8, že v oblasti prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů musí být takový přístup omezen na boj proti závažné trestné činnosti.

27

V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že trestný čin, z něhož je CG obviněn v trestním řízení ve věci v původním řízení, je uveden v § 27 odst. 1 zákona o omamných látkách a lze za něj uložit trest odnětí svobody až na jeden rok, přičemž s ohledem na kvalifikaci podle § 17 StGB se jedná pouze o přečin.

28

Zadruhé po připomenutí závěrů, které vyplývají z bodů 48 až 54 rozsudku ze dne 2. března 2021, Prokuratuur (Podmínky přístupu k údajům o elektronické komunikaci) (C‑746/18, EU:C:2021:152), jakož i judikatury citované v těchto bodech, si předkládající soud klade otázku, zda čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava obsažená v § 18 ve spojení s § 99 odst. 1 StPO, podle níž si může kriminální policie v průběhu vyšetřování trestného činu bez povolení soudu nebo nezávislého správního orgánu sama zjednat neomezený a nekontrolovaný přístup k veškerým digitálním údajům uloženým v mobilním telefonu.

29

Zatřetí a konečně poté, co poukázal na to, že § 18 StPO ve spojení s § 99 odst. 1 StPO neukládá policejním orgánům povinnost dokumentovat opatření k digitální analýze mobilního telefonu ani informovat jeho vlastníka o existenci takových opatření, aby se proti nim mohl vlastník případně bránit prostřednictvím preventivních nebo následných prostředků nápravy, se vnitrostátní soud táže, zda jsou tato ustanovení StPO slučitelná se zásadou rovnosti zbraní a s právem na účinnou právní ochranu ve smyslu článku 47 Listiny.

30

Za těchto okolností se Landesverwaltungsgericht Tirol (Zemský správní soud spolkové země Tyrolsko, Rakousko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

31

Dne 20. října 2021 zaslal Soudní dvůr předkládajícímu soudu žádost o informace, v níž jej požádal, aby uvedl, zda by směrnice 2016/680 mohla být relevantní ve věci v původním řízení, a pokud ano, aby uvedl ustanovení vnitrostátního práva, kterými byla tato směrnice provedena do rakouského práva a která by se mohla použít v projednávané věci.

32

Dne 11. listopadu 2021 předkládající soud na tuto žádost odpověděl a mimo jiné uvedl, že v projednávané věci je třeba dodržet požadavky uvedené směrnice. Tato odpověď byla spolu s předkládacím rozhodnutím oznámena zúčastněným uvedeným v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie.

33

Dne 8. listopadu 2022 požádal Soudní dvůr na základě článku 61 jednacího řádu Soudního dvora účastníky ústní fáze řízení, aby se ve své řeči soustředili na směrnici 2016/680 a při ústním jednání odpověděli na některé otázky týkající se této směrnice.

34

Po přednesení stanoviska generálního advokáta podala rakouská vláda podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 17. května 2024 žádost o opravu tohoto stanoviska z důvodu, že toto stanovisko zkresluje postoj, který vyjádřila ve svých písemných a ústních vyjádřeních, a že obsahuje věcné chyby.

35

Podle této vlády totiž jednak z bodu 50 stanoviska generálního advokáta ve spojení s poznámkou pod čarou 14 tohoto stanoviska vyplývá, že podle jejího názoru pokus o přístup k údajům obsaženým v mobilním telefonu, jako je ten, o který se jedná ve věci v původním řízení, nemůže představovat zpracování osobních údajů ve smyslu čl. 3 bodu 2 směrnice 2016/680. Na jednání před Soudním dvorem však rakouská vláda tvrdila opak a výslovně se ztotožnila se stanoviskem Evropské komise uvedeným v jejím písemném vyjádření, podle něhož ze systematického výkladu směrnice ve světle jejích cílů vyplývá, že upravuje nejen zpracování jako takové, ale i operace předcházející takovému zpracování, jako je pokus o zpracování, aniž je použití směrnice podmíněno tím, že pokus o zpracování byl úspěšný.

36

Rakouská vláda jednak tvrdí, že bod 27 stanoviska generálního advokáta vychází z nesprávného pochopení skutkových okolností, neboť naznačuje, že pokusy o zpracování uvedené v bodě 22 tohoto rozsudku nebyly zaznamenány v policejním spisu. V tomto ohledu tato vláda připomíná, že na rozdíl od toho, co vyplývá z tohoto bodu 27 a z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, v písemném vyjádření uvedla, že tyto pokusy o zpracování byly zaznamenány ve dvou zprávách vypracovaných policisty pověřenými vyšetřováním ve věci v původním řízení a že tyto zprávy byly následně založeny do spisu státního zastupitelství.

37

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 23. května 2023 byl návrh rakouské vlády na opravu stanoviska generálního advokáta překvalifikován na návrh na znovuotevření ústní části řízení ve smyslu článku 83 jednacího řádu.

38

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že statut Soudního dvora Evropské unie ani jednací řád neumožňují zúčastněným uvedeným v článku 23 tohoto statutu předložit vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem. Dále je třeba připomenout, že podle čl. 252 druhého pododstavce SFEU předkládá generální advokát veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle tohoto statutu vyžadují jeho účast. Soudní dvůr není vázán tímto stanoviskem ani důvody, na základě kterých k němu generální advokát dospěl. Nesouhlas zúčastněné strany se stanoviskem generálního advokáta tedy nemůže sám o sobě představovat důvod ke znovuotevření ústní části řízení, a to bez ohledu na otázky, kterými se generální advokát ve stanovisku zabýval (rozsudek ze dne 14. března 2024, f6 Cigarettenfabrik,C‑336/22, EU:C:2024:226, bod 25 a citovaná judikatura).

39

Je pravda, že podle článku 83 svého jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl projednán.

40

V projednávané věci má však Soudní dvůr za to, že po ukončení písemné části řízení a jednání, které se před ním konalo, má k dispozici všechny informace nezbytné pro vydání rozhodnutí o projednávané žádosti o předběžné otázce. Kromě toho skutečnosti, kterých se rakouská vláda dovolává na podporu svého návrhu na znovuotevření ústní části řízení, nepředstavují nové skutečnosti, které by mohly mít rozhodující vliv na rozhodnutí, které má Soudní dvůr v projednávané věci vydat.

41

Pokud jde konkrétně o skutkové okolnosti uvedené v bodě 36 tohoto rozsudku, je třeba připomenout, že v rámci řízení o předběžné otázce nepřísluší Soudnímu dvoru určovat, zda jsou tvrzené skutečnosti prokázány, ale přísluší mu pouze poskytnout výklad relevantních ustanovení unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. ledna 2023, Puig Gordi a další, C‑158/21, EU:C:2023:57, bod 36). Podle judikatury Soudního dvora totiž platí, že otázky týkající se výkladu unijního práva jsou položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. června 2024, Bundesrepublik Deutschland (Účinek rozhodnutí o přiznání postavení uprchlíka), C‑753/22, EU:C:2024:524, bod 44 a citovaná judikatura).

42

Za těchto podmínek má Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta za to, že není namístě nařídit znovuotevření ústní části řízení.

43

Několik zúčastněných, kteří předložili písemná vyjádření v tomto řízení, zpochybnilo přípustnost žádost o rozhodnutí o předběžné otázce jako celku nebo některých otázek položených předkládajícím soudem.

44

Rakouská, francouzská a švédská vláda zaprvé tvrdí, že předkládací rozhodnutí nesplňuje požadavky stanovené v článku 94 jednacího řádu, neboť neobsahuje informace ke skutkovým a právním aspektům nezbytné pro poskytnutí užitečné odpovědi tomuto soudu.

45

Zadruhé rakouská vláda tvrdí, že podstatou druhé a třetí předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda jsou ustanovení § 18 a § 99 StPO ve vzájemném spojení v souladu s unijním právem. Vzhledem k tomu, že tato ustanovení nestanoví podmínky, za kterých musí být zabavené nosiče dat využity, nemají tyto otázky žádný vliv na předmět sporu v původním řízení. Dále tvrdí, že podle rakouského práva je příkaz státního zástupce nezbytný k zabavení mobilního telefonu nebo k pokusu o přístup k údajům obsaženým v tomto telefonu. Předkládající soud by tedy měl konstatovat, že bylo porušeno rakouské právo, takže otázky položené tímto soudem nejsou pro rozhodnutí sporu nezbytné, a tudíž není třeba rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

46

Na úvod je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Týkají-li se tedy položené otázky výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (rozsudek ze dne 24. července 2023, Lin, C‑107/23 PPU, EU:C:2023:606, bod 61 a citovaná judikatura).

47

Z toho plyne, že se k otázkám týkajícím se unijního práva váže domněnka relevance. Odmítnutí rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 24. července 2023, Lin, C‑107/23 PPU, EU:C:2023:606, bod 62 a citovaná judikatura).

48

Pokud jde zaprvé o argument založený na nedodržení požadavků stanovených v článku 94 jednacího řádu, je třeba uvést, že podle ustálené judikatury, která se nyní odráží v čl. 94 písm. a) a b) jednacího řádu, nezbytnost dospět k takovému výkladu unijního práva, jenž bude užitečný pro vnitrostátní soud, vyžaduje, aby tento soud vymezil skutkový a právní rámec, do něhož jsou zasazeny jím položené otázky, nebo alespoň vysvětlil skutkové předpoklady, na nichž jsou tyto otázky založeny. Kromě toho je nezbytné, jak uvádí čl. 94 písm. c) jednacího řádu, aby sama žádost o rozhodnutí o předběžné otázce obsahovala důvody, které vedly předkládající soud k otázce týkající se výkladu či platnosti určitých ustanovení unijního práva, jakož i souvislosti, které uvedený soud spatřuje mezi uvedenými ustanoveními a vnitrostátní právní úpravou použitelnou ve sporu v původním řízení (rozsudek ze dne 21. prosince 2023, European Superleague Company, C‑333/21, EU:C:2023:1011, bod 59 a citovaná judikatura).

49

V projednávané věci předkládající soud, pokud jde o skutkové okolnosti, v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce uvedl, že rakouské policejní orgány se poté, co v rámci policejního vyšetřování obchodu s omamnými látkami zajistily mobilní telefon CG, pokusily ve dvou případech z vlastního podnětu získat přístup k údajům obsaženým v tomto telefonu, aniž k tomu měly předchozí povolení státního zástupce nebo soudu. Dále uvedl, že CG se o pokusech o přístup k údajům obsaženým v jeho mobilním telefonu dozvěděl až z výpovědi policisty. Konečně uvedl, že tyto pokusy o přístup nebyly zdokumentovány ve spise založeném policií.

50

Pokud jde o právní úpravu, předkládající soud uvedl, že vnitrostátní předpisy, na které odkazuje v předkládacím rozhodnutí, umožňují pokus o přístup k údajům obsaženým v mobilním telefonu pro účely prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, přičemž tato možnost není omezena pouze na účely boje proti závažné trestné činnosti, tento pokus o přístup nepodléhá předchozí kontrole ze strany soudu nebo nezávislého správního orgánu a není stanoveno, že subjekty údajů musí být o tomto pokusu o přístup informovány, zejména proto, aby se proti němu mohly domáhat soudní ochrany.

51

Jak vyplývá z bodů 26 až 29 tohoto rozsudku, předkládající soud vysvětlil důvody, které jej vedly k předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru, a souvislost, která podle něj existuje mezi ustanoveními unijního práva a Listiny uvedenými v této žádosti a ustanoveními rakouského práva, která jsou podle něj použitelná na spor v původním řízení.

52

Skutečnosti uvedené v bodech 49 až 51 tohoto rozsudku tak umožňují mít za to, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce splňuje požadavky stanovené v článku 94 jednacího řádu.

53

Zadruhé, pokud jde o tvrzení, že ustanovení rakouského práva uvedená ve druhé a třetí předběžné otázce jsou irelevantní a že vnitrostátní soud měl konstatovat porušení tohoto práva, je třeba připomenout, že Soudnímu dvoru nepřísluší, aby se vyjadřoval k výkladu vnitrostátních ustanovení, ani aby posuzoval, zda jejich výklad nebo aplikace, které provádí vnitrostátní soud, jsou správné, jelikož takový výklad je ve výlučné pravomoci vnitrostátního soudu [rozsudek ze dne 15. června 2023, Getin Noble Bank (Pozastavení plnění smlouvy o úvěru), C‑287/22, EU:C:2023:491, bod 32 a citovaná judikatura].

54

V projednávané věci z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, a zejména ze znění předběžných otázek, vyplývá, že předkládající soud má jednak za to, že uvedená ustanovení rakouského práva jsou použitelná na spor v původním řízení a jednak za to, že pokus o přístup k údajům obsaženým v mobilním telefonu bez předchozího povolení státního zástupce nebo soudu, o jaký se jedná v původním řízení, je podle rakouského práva přípustný. V souladu s judikaturou uvedenou v předchozím bodě tohoto rozsudku nepřísluší Soudnímu dvoru rozhodovat o výkladu těchto ustanovení.

55

Z toho plyne, že otázky položené předkládajícím soudem jsou přípustné.

56

Rakouská vláda ve svém písemném vyjádření tvrdí, že Soudní dvůr nemá pravomoc odpovědět na první a druhou předběžnou otázku, jelikož se tyto otázky týkají výkladu článku 5 a čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, přičemž je zjevné, že se tato směrnice na spor v původním řízení nepoužije. Na jednání několik vlád namítalo, že není možné přeformulovat předběžné otázky s ohledem na směrnici 2016/680. Rakouská vláda zejména zdůraznila, že tomuto přeformulování brání skutečnost, že posledně uvedená směrnice neobsahuje ustanovení rovnocenná článku 5 a čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58. Francouzská vláda uvedla, že jedním z limitů pravomoci přeformulovat předběžné otázky je právo členských států předložit písemné vyjádření. Podle této vlády by toto právo bylo zbaveno veškeré účinnosti, pokud by se právní rámec řízení mohl radikálně změnit, když Soudní dvůr přeformuluje předběžné otázky.

57

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr na základě zejména čl. 1 odst. 1 a 3 a článku 3 směrnice 2002/58 rozhodl, že pokud členské státy přímo provádějí opatření odchylující se od zásady důvěrnosti elektronických komunikací, aniž poskytovatelům služeb takových komunikací uloží povinnosti zpracování, nespadá ochrana údajů subjektů údajů do působnosti směrnice 2002/58, nýbrž jen do působnosti vnitrostátního práva, s výhradou použití směrnice 2016/680 (rozsudky ze dne 6. října 2020, Privacy International, C‑623/17, EU:C:2020:790, bod 48, a ze dne 6. října 2020, La Quadrature du Net a další, C‑511/18, C‑512/18 a C‑520/18, EU:C:2020:791, bod 103).

58

Je přitom nesporné, že se spor v původním řízení týká pokusu o přístup k osobním údajům obsaženým v mobilním telefonu přímo ze strany policejních orgánů, aniž byl vyžádán jakýkoli zásah poskytovatele služeb elektronických komunikací.

59

Je tedy zřejmé, že tento spor nespadá do působnosti směrnice 2002/58, které se týkají první a druhá předběžná otázka.

60

Je však třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny. Soudní dvůr může kromě toho zohlednit i normy unijního práva, na které vnitrostátní soud ve svých otázkách neodkázal [rozsudky ze dne 15. července 2021, Ministrstvo za obrambo, C‑742/19, EU:C:2021:597, bod 31 a citovaná judikatura, a ze dne 18. června 2024, Generalstaatsanwaltschaft Hamm (Žádost o vydání uprchlíka do Turecka), C‑352/22, EU:C:2024:521, bod 47].

61

Okolnost, že vnitrostátní soud formuloval předběžnou otázku po formální stránce tak, že odkázal na určitá ustanovení unijního práva, nebrání tomu, aby Soudní dvůr tomuto soudu poskytl všechny prvky výkladu, které mohou být pro rozsouzení věci, jež mu byla předložena, užitečné, ať již na ně posledně uvedený ve svých otázkách odkázal, či nikoli. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit (rozsudek ze dne 22. června 2022, Volvo a DAF Trucks, C‑267/20, EU:C:2022:494, bod 28 a citovaná judikatura).

62

Z ustálené judikatury vyplývá, že informace uvedené v předkládacím rozhodnutí musí nejen umožnit Soudnímu dvoru podat užitečné odpovědi, ale také poskytnout vládám členských států a dalším zúčastněným možnost předložit vyjádření v souladu s článkem 23 statutu Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ze dne 21. prosince 2023, Royal Antwerp Football Club, C‑680/21, EU:C:2023:1010, bod 32 a citovaná judikatura).

63

Jak však vyplývá z bodů 31 až 33 tohoto rozsudku, v odpověď na žádost o informace zaslanou Soudním dvorem předkládajícímu soudu tento soud uvedl, že směrnice 2016/680 je na spor v původním řízení použitelná. Zúčastnění mohli v písemných vyjádřeních zaujmout stanovisko k výkladu této směrnice a k její relevanci pro původní řízení. Soudní dvůr s ohledem na ústní jednání požádal účastníky ústní fáze řízení, aby na tomto jednání zodpověděli některé otázky týkající se uvedené směrnice. Zejména je vyzval, aby zaujali stanovisko k relevanci článku 4 této směrnice pro zodpovězení první předběžné otázky, jakož i článků 13 a 54 téže směrnice pro účely odpovědi na třetí předběžnou otázku.

64

V důsledku toho skutečnost, že se první a druhá předběžná otázka týkají výkladu článku 5 a čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, a nikoli směrnice 2016/680, nebrání přeformulování otázek položených předkládajícím soudem s ohledem na ustanovení posledně uvedené směrnice, která jsou relevantní pro projednávanou věc, a v důsledku toho ani pravomoci Soudního dvora na tyto otázky odpovědět.

65

Tento závěr není zpochybněn argumentem Irska a francouzské a norské vlády, podle kterého pokus o přístup k osobním údajům nespadá do působnosti směrnice 2016/680, neboť ta se vztahuje pouze na skutečně provedené operace zpracování.

66

Tyto vlády v tomto ohledu tvrdí, že výklad ustanovení uvedené směrnice není užitečný pro řešení sporu v původním řízení, stejně jako výklad Listiny, neboť ta je použitelná pouze v případě, že členské státy uplatňují unijní právo.

67

Pokud však není zjevné, že výklad ustanovení unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jako je tomu v projednávané věci v případě směrnice 2016/680, námitka vycházející z nepoužitelnosti této směrnice na věc v původním řízení se týká meritorní stránky otázek (obdobně viz rozsudek ze dne 24. července 2023, Lin, C‑107/23, EU:C:2023:606, bod 66 a citovaná judikatura).

68

Je proto nutné nejprve přezkoumat, zda pokus policejních orgánů o přístup k údajům obsaženým v mobilním telefonu spadá do věcné působnosti této směrnice.

69

Článek 2 odst. 1 směrnice 2016/680 vymezuje věcnou působnost této směrnice. Podle tohoto ustanovení se směrnice „vztahuje na zpracování osobních údajů příslušnými orgány pro účely uvedené v [jejím] čl. 1 odst. 1“, tedy zejména „prevenci, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů“.

70

Podle čl. 3 bodu 2 směrnice se „zpracováním“ rozumí „jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je […] vyhledání, nahlédnutí“ nebo „šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění“.

71

Ze samotného znění čl. 3 bodu 2 směrnice 2016/680, a zejména z použití výrazů „jakákoliv operace“, „soubor operací“ a „jakékoli jiné zpřístupnění“, je tedy zřejmé, že unijní normotvůrce zamýšlel koncipovat pojem „zpracování“, a tedy i věcnou působnost této směrnice široce. Tento výklad je potvrzen demonstrativní povahou výčtu operací uvedených v tomto ustanovení, vyjádřenou slovním spojením „jako je“ [obdobně viz rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování osobních údajů pro daňové účely), C‑175/20, EU:C:2022:124, bod 35].

72

Tyto textové prvky tedy svědčí ve prospěch výkladu, podle něhož pokud policejní orgány zabaví telefon a manipulují s ním za účelem vyhledání a nahlédnutí do osobních údajů obsažených v tomto telefonu, zahajují zpracování ve smyslu čl. 3 bodu 2 směrnice 2016/680, i když tyto orgány nemají z technických důvodů k těmto údajům přístup.

73

Tento výklad je potvrzen kontextem čl. 3 bodu 2 směrnice 2016/680. Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice musí členské státy zajistit, aby osobní údaje byly shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nebyly zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný. V posledně uvedeném ustanovení je zakotvena zásada omezení účelů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. ledna 2023, Ministerstvo na vatrešnite raboty (Zpracování biometrických a genetických údajů policejními orgány), C‑205/21, EU:C:2023:49, bod 122). Efektivita této zásady nutně vyžaduje, aby účel shromažďování byl určen ve fázi, kdy se příslušné orgány pokoušejí získat přístup k osobním údajům, neboť takový pokus, pokud bude úspěšný, jim pravděpodobně umožní zejména okamžitě shromáždit takové údaje, vyhledat je nebo do nich nahlédnout.

74

Pokud jde o cíle směrnice 2016/680, jejím cílem je zejména, jak vyplývá z jejích bodů 4, 7 a 15 odůvodnění, zajistit vysokou úroveň ochrany osobních údajů fyzických osob.

75

Tento cíl by přitom byl zpochybněn, pokud by pokus o přístup k osobním údajům obsaženým v mobilním telefonu nemohl být kvalifikován jako „zpracování“ těchto údajů. Výklad směrnice 2016/680 v tomto smyslu by totiž vystavil osoby dotčené takovým pokusem o přístup značnému riziku, že již nebude možné vyhnout se nedodržení zásad stanovených touto směrnicí.

76

Je třeba rovněž poznamenat, že takový výklad je v souladu se zásadou právní jistoty, která v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora vyžaduje, aby byla právní pravidla jasná a přesná a jejich použití bylo pro právní subjekty předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky (rozsudek ze dne 27. června 2024, Gestore dei Servizi Energetici, C‑148/23, EU:C:2024:555, bod 42 a citovaná judikatura). Výklad, podle kterého by použitelnost směrnice 2016/680 závisela na úspěšnosti pokusu o přístup k osobním údajům obsaženým v mobilním telefonu, by totiž pro příslušné vnitrostátní orgány i pro jednotlivce vytvářel nejistotu, která je s touto zásadou neslučitelná.

77

Z výše uvedeného vyplývá, že takový pokus policejních orgánů o přístup k údajům obsaženým v mobilním telefonu pro účely vyšetřování trestné činnosti, jako je pokus dotčený ve věci v původním řízení, spadá, jak uvedl generální advokát v bodě 53 svého stanoviska, do působnosti směrnice 2016/680.

78

Předkládající soud v první a druhé otázce výslovně uvedl jednak čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, který zejména vyžaduje, aby legislativní opatření, jejichž přijetí členskými státy umožňuje, která omezují rozsah práv a povinností stanovených v několika ustanoveních této směrnice, představovala v demokratické společnosti nezbytné, vhodné a přiměřené opatření pro zajištění národní bezpečnosti (tj. bezpečnosti státu), obrany, veřejné bezpečnosti a pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronického komunikačního systému, a jednak čl. 52 odst. 1 Listiny, který zakotvuje zásadu proporcionality v souvislosti s omezením výkonu práv a svobod uznaných Listinou.

79

Podle čl. 4 odst. 1 písm. c) směrnice (EU) 2016/680 musí členské státy zajistit, aby osobní údaje byly přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelům, pro které jsou zpracovávány. Toto ustanovení tedy vyžaduje, aby členské státy dodržovaly zásadu „minimalizace údajů“, která je vyjádřením zásady proporcionality (rozsudek ze dne 30. ledna 2024, Direktor na Glavna direkcia Nacionalna policia pri MVR – Sofia, C‑118/22, EU:C:2024:97, bod 41 a citovaná judikatura).

80

Z toho plyne, že zejména shromažďování osobních údajů v rámci trestního řízení a jejich uchovávání policejními orgány pro účely uvedené v čl. 1 odst. 1 této směrnice musí stejně jako jakékoli zpracování spadající do oblasti působnosti této směrnice dodržovat tuto posledně uvedenou zásadu (rozsudek ze dne 30. ledna 2024, Direktor na Glavna direkcia Nacionalna policia pri MVR – Sofia, C‑118/22, EU:C:2024:97, bod 42 a citovaná judikatura).

81

Podstatou první a druhé předběžné otázky předkládajícího soudu, kterými je třeba se zabývat společně, tedy je, zda čl. 4 odst. 1 písm. c) směrnice 2016/680 ve světle článků 7 a 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny brání takové vnitrostátní právní úpravě, která příslušným orgánům přiznává možnost přístupu k údajům obsaženým v mobilním telefonu pro účely prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů obecně a která nepodmiňuje výkon této možnosti předchozí kontrolou ze strany soudu nebo nezávislého správního orgánu.

82

Úvodem je třeba poznamenat, jak vyplývá z bodů 2 a 4 odůvodnění směrnice 2016/680, že směrnice sice stanoví pevný a jednotný rámec pro ochranu osobních údajů za účelem zajištění dodržování základního práva na ochranu fyzických osob při zpracovávání osobních údajů, které je zakotveno v čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a v čl. 16 odst. 1 SFEU, avšak jejím cílem je přispět k dotvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva v rámci Unie [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. února 2021, Komise v. Španělsko (Směrnice o osobních údajích – Trestní oblast), C‑658/19, EU:C:2021:138, bod 75].

83

Jak je uvedeno v bodě 74 tohoto rozsudku, směrnice 2016/680 za tímto účelem usiluje zejména o zajištění vysoké úrovně ochrany osobních údajů fyzických osob.

84

V tomto ohledu je třeba připomenout, jak je zdůrazněno v bodě 104 odůvodnění směrnice 2016/680, že omezení výkonu práva na ochranu osobních údajů, které je zakotveno v článku 8 Listiny, stanovená touto směrnicí, jakož i práva na respektování soukromého a rodinného života, které je chráněno článkem 7 této Listiny, musí být vykládána v souladu s požadavky čl. 52 odst. 1 Listiny, které zahrnují dodržování zásady proporcionality (viz rozsudek ze dne 30. ledna 2024, Direktor na Glavna direkcia Nacionalna policia pri MVR – Sofia, C‑118/22, EU:C:2024:97, bod 33 a citovaná judikatura).

85

Tato základní práva nejsou absolutními výsadami, ale musí být nahlížena v souvislosti s jejich funkcí ve společnosti a musí být v rovnováze s ostatními základními právy. Každé omezení výkonu těchto základních práv musí být v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny stanoveno zákonem a respektovat podstatu uvedených základních práv a zásadu proporcionality. Podle posledně uvedené zásady mohou být omezení zavedena pouze tehdy, když jsou nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého. Musí být činěna v mezích toho, co je nezbytně nutné, a právní úprava, která s sebou přináší dotčená omezení, musí stanovit jasná a přesná pravidla pro rozsah a použití těchto omezení (viz rozsudek ze dne 30. ledna 2024, Direktor na Glavna direkcia Nacionalna policia pri MVR – Sofia, C‑118/22, EU:C:2024:97, bod 39 a citovaná judikatura).

86

Pokud jde zaprvé o cíl obecného zájmu, který může odůvodnit omezení výkonu základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny, jako je omezení vyplývající z právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení, je třeba zdůraznit, že takové zpracování osobních údajů v rámci policejního vyšetřování za účelem stíhání trestného činu, jako je pokus o získání přístupu k údajům obsaženým v mobilním telefonu, musí být v zásadě považováno za zpracování, které skutečně odpovídá cíli obecného zájmu, který uznává Unie ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny.

87

Pokud jde zadruhé o požadavek, že takové omezení musí být nezbytné, jak je v podstatě zdůrazněno v bodě 26 odůvodnění směrnice 2016/680, tento požadavek není splněn, pokud lze sledovaného cíle obecného zájmu přiměřeně dosáhnout stejně účinným způsobem jinými prostředky, které by méně zasahovaly do základních práv subjektů údajů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2024, Direktor na Glavna direkcia Nacionalna policia pri MVR – Sofia, C‑118/22, EU:C:2024:97, bod 40 a citovaná judikatura).

88

Požadavek nezbytnosti je naproti tomu splněn, pokud cíle sledovaného dotčeným zpracováním údajů nelze přiměřeně dosáhnout stejně účinným způsobem jinými prostředky, které by méně zasahovaly do základních práv subjektů údajů, zejména do práva na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů, která jsou zaručena v článcích 7 a 8 Listiny [rozsudek ze dne 26. ledna 2023, Ministerstvo na vatrešnite raboty (Zpracování biometrických a genetických údajů policejními orgány), C‑205/21, EU:C:2023:49, bod 126 a citovaná judikatura].

89

Pokud jde zatřetí o přiměřenost omezení výkonu základních práv zaručených články 7 a 8 Listiny, které z takového zpracování vyplývá, tato přiměřenost vyžaduje zvážení všech relevantních okolností věci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. ledna 2024, Direktor na Glavna direkcia Nacionalna policia pri MVR – Sofia, C‑118/22, EU:C:2024:97, body 62 a 63 a citovaná judikatura).

90

Mezi tyto okolnosti patří závažnost takto uloženého omezení výkonu dotčených základních práv, která závisí na povaze a citlivosti údajů, k nimž budou mít příslušné policejní orgány přístup, na významu cíle obecného zájmu sledovaného omezením, na souvislosti mezi vlastníkem mobilního telefonu a dotčeným trestným činem a na významu dotčených údajů pro zjištění skutkového stavu.

91

Pokud jde zaprvé o závažnost omezení základních práv vyplývajícího z takové právní úpravy, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že tato právní úprava umožňuje příslušným policejním orgánům přístup k údajům obsaženým v mobilním telefonu bez předchozího povolení.

92

V závislosti na obsahu daného mobilního telefonu a rozhodnutí policejních orgánů může takový přístup zahrnovat nejen provozní a lokalizační údaje, ale také fotografie a historii vyhledávání na internetu v telefonu, nebo dokonce i část obsahu komunikace uskutečněné prostřednictvím telefonu, zejména nahlédnutím do zpráv v něm uložených.

93

Přístup k takovému souboru údajů totiž může umožnit učinit velmi přesné závěry týkající se soukromého života subjektu údajů, jako jsou jeho každodenní zvyky, místo trvalého nebo přechodného pobytu, denní nebo jinak načasovaný pohyb, vykonávané činnosti, sociální vazby této osoby a společenské kruhy, v nichž se pohybuje.

94

Konečně nelze vyloučit, že údaje obsažené v mobilním telefonu mohou obsahovat zvláště citlivé údaje, jako jsou osobní údaje odhalující rasový nebo etnický původ, politické názory a náboženské nebo filozofické přesvědčení, přičemž tato citlivost odůvodňuje zvláštní ochranu, kterou ve vztahu k nim vyžaduje článek 10 směrnice 2016/680, který se vztahuje i na údaje, které odhalují informace této povahy nepřímo, na základě myšlenkového pochodu spočívajícího v dedukci nebo spojení souvislostí [obdobně viz rozsudek ze dne 5. června 2023, Komise v. Polsko (Nezávislost a soukromý život soudců), C‑204/21, EU:C:2023:442, bod 344].

95

Zásah do základních práv zaručených články 7 a 8 Listiny, k němuž může vést použití takové právní úpravy, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, je proto třeba považovat za závažný, nebo dokonce zvlášť závažný.

96

Pokud jde zadruhé o význam sledovaného cíle, je třeba zdůraznit, že závažnost vyšetřovaného trestného činu je jedním z hlavních parametrů při posuzování přiměřenosti takto závažného zásahu, který představuje přístup k osobním údajům obsaženým v mobilním telefonu, jenž umožňuje učinit přesné závěry o soukromém životě subjektu údajů.

97

Mít však za to, že pouze boj proti závažné trestné činnosti může odůvodnit přístup k údajům obsaženým v mobilním telefonu, by omezilo vyšetřovací pravomoci příslušných orgánů ve smyslu směrnice 2016/680 ve vztahu k trestným činům obecně. To by vedlo ke zvýšení rizika beztrestnosti takových trestných činů, a to vzhledem k významu, který tyto údaje mohou mít pro jejich vyšetření. Takové omezení by tedy nerespektovalo zvláštní povahu úkolů, které tyto orgány plní pro účely stanovené v čl. 1 odst. 1 uvedené směrnice, jak je zdůrazněno v jejích bodech 10 a 11 odůvodnění, a narušilo by cíl dotvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva v Unii, který tato směrnice sleduje.

98

Tím není dotčen požadavek vyplývající z čl. 52 odst. 1 Listiny, že každé omezení výkonu základního práva musí být „stanoveno zákonem“, což znamená, že právní základ umožňující takové omezení musí jasně a přesně definovat jeho rozsah [viz rozsudek ze dne 26. ledna 2023, Ministerstvo na vatrešnite raboty (Zpracování biometrických a genetických údajů policejními orgány), C‑205/21, EU:C:2023:49, bod 65 a citovaná judikatura].

99

Za účelem splnění tohoto požadavku musí vnitrostátní zákonodárce dostatečně přesně vymezit skutečnosti, které je třeba zohlednit, a to zejména povahu nebo kategorie dotčených trestných činů.

100

Pokud jde zatřetí o souvislost mezi vlastníkem mobilního telefonu a určitým trestným činem a význam daných údajů pro zjištění skutkového stavu, z článku 6 směrnice (EU) 2016/680 vyplývá, že pojem „subjekt údajů“ zahrnuje různé kategorie osob, a sice v podstatě osoby podezřelé ze spáchání trestného činu nebo z toho, že se jej chystají spáchat, osoby odsouzené za trestný čin, oběti nebo možné oběti takových trestných činů, jakož i třetí strany v souvislosti s trestným činem, které by mohly být předvolány jako svědci při vyšetřování trestného činu nebo při následném trestním řízení. Podle tohoto článku jsou členské státy povinny stanovit, že správce, v příslušných případech a pokud je to možné, musí jasně rozlišovat mezi osobními údaji různých kategorií subjektů údajů.

101

V tomto ohledu, zejména pokud jde o přístup k údajům obsaženým v mobilním telefonu osoby, která je předmětem trestního vyšetřování, je stejně jako ve věci v původním řízení důležité, aby existence důvodného podezření, že tato osoba spáchala, páchá nebo plánuje spáchat trestný čin nebo se na takovém trestném činu nějakým způsobem podílí, byla podložena objektivními a dostatečnými důkazy.

102

Zejména s cílem zajistit, aby byla v každém konkrétním případě dodržena zásada proporcionality na základě zvážení všech relevantních skutečností, je nezbytné, aby v případech, kdy přístup příslušných vnitrostátních orgánů k osobním údajům představuje riziko závažného, nebo dokonce zvlášť závažného zásahu do základních práv subjektu údajů, podléhal tento přístup předchozí kontrole ze strany soudu nebo nezávislého správního orgánu.

103

Tato předchozí kontrola vyžaduje, aby soud nebo nezávislý správní orgán pověřený jejím výkonem měl veškeré pravomoci a skýtal veškeré záruky nezbytné ke sladění různých dotčených oprávněných zájmů a práv. Zejména v souvislosti s vyšetřováním trestných činů taková kontrola vyžaduje, aby byl tento soud nebo tento orgán schopen zajistit spravedlivou rovnováhu mezi legitimními zájmy souvisejícími s potřebami vyšetřování v rámci boje proti trestné činnosti na jedné straně a základními právy na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů osob, jejichž údajů se přístup týká, na straně druhé.

104

Tato nezávislá kontrola musí být v situaci, jako je situace uvedená v bodě 102 tohoto rozsudku, provedena před jakýmkoli pokusem o přístup k dotčeným údajům, s výjimkou řádně odůvodněných naléhavých případů, kdy musí být kontrola provedena neprodleně poté. Následná kontrola totiž nemůže splnit účel předchozí kontroly, kterým je zabránit tomu, aby přístup k dotčeným údajům překročil meze toho, co je nezbytně nutné.

105

Zejména musí být soud nebo nezávislý správní orgán v rámci předchozí kontroly prováděné na základě odůvodněné žádosti o přístup, která spadá do oblasti působnosti směrnice 2016/680, oprávněn odmítnout nebo omezit takový přístup, pokud zjistí, že zásah do základních práv, který by takový přístup představoval, by byl nepřiměřený s ohledem na všechny relevantní skutečnosti.

106

Přístup k údajům obsaženým v mobilním telefonu ze strany příslušných policejních orgánů musí být tedy odmítnut nebo omezen, pokud se s ohledem na závažnost trestného činu a potřeby vyšetřování přístup k obsahu komunikace nebo k citlivým údajům nejeví jako odůvodněný.

107

Pokud jde zejména o zpracování citlivých údajů, je třeba zohlednit požadavky stanovené v článku 10 směrnice, jehož cílem je zajistit zvýšenou ochranu v souvislosti s tímto zpracováním, které může vyvolávat, jak vyplývá z bodu 37 odůvodnění uvedené směrnice, závažná rizika pro taková základní práva a svobody, jako je právo na respektování soukromého života a právo na ochranu osobních údajů, která jsou zaručena články 7 a 8 Listiny. Za tímto účelem, jak vyplývá ze samotného článku 10 směrnice 2016/680, požadavek, podle kterého je zpracování takových údajů povoleno „pouze tehdy, pokud je zcela nezbytné“, musí být vykládán tak, že definuje přísnější podmínky pro zákonnost zpracování citlivých údajů ve srovnání s podmínkami vyplývajícími z čl. 4 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 8 odst. 1 této směrnice, které odkazují pouze na „nezbytnost“ zpracování údajů, které obecně patří do působnosti uvedené směrnice [rozsudek ze dne 26. ledna 2023, Ministerstvo na vatrešnite raboty (Zpracování biometrických a genetických údajů policejními orgány), C‑205/21, EU:C:2023:49, body 116 a 117 a citovaná judikatura].

108

Zaprvé použití příslovce „pouze“ před výrazem „tehdy, pokud je zcela nezbytné“ zdůrazňuje, že zpracování zvláštních kategorií údajů ve smyslu článku 10 směrnice 2016/680 může být považováno za nezbytné pouze v omezeném počtu případů. Zadruhé „naprostá“ nezbytnost zpracování takových údajů znamená, že tato nezbytnost musí být posuzována obzvláště striktně [rozsudek ze dne 26. ledna 2023, Ministerstvo na vatrešnite raboty (Zpracování biometrických a genetických údajů policejními orgány), C‑205/21, EU:C:2023:49, bod 118].

109

V projednávané věci přitom předkládající soud uvádí, že v průběhu trestního řízení jsou rakouské policejní orgány oprávněny k přístupu k údajům obsaženým v mobilním telefonu. Dále uvádí, že takový přístup v zásadě nepodléhá předchozímu povolení soudu nebo nezávislého správního orgánu. Je však pouze na tomto soudu, aby vyvodil důsledky z upřesnění uvedených zejména v bodech 102 až 108 tohoto rozsudku pro spor v původním řízení.

110

Z výše uvedeného vyplývá, že na první a druhou otázku je třeba odpovědět tak, že čl. 4 odst. 1 písm. c) směrnice (EU) 2016/680 ve světle článků 7 a 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, která příslušným orgánům přiznává možnost přístupu k údajům obsaženým v mobilním telefonu pro účely prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů obecně, pokud tato právní úprava:

111

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda měl být CG informován o pokusech o přístup k údajům obsaženým v jeho mobilním telefonu, aby mohl uplatnit své právo na účinnou právní ochranu zaručené článkem 47 Listiny.

112

V tomto ohledu jsou relevantními ustanoveními směrnice 2016/680 jednak článek 13 této směrnice, nadepsaný „Informace poskytované subjektu údajů“, a jednak článek 54 této směrnice, nadepsaný „Právo na účinnou soudní ochranu vůči správci nebo zpracovateli“.

113

Je rovněž důležité připomenout, jak zdůrazňuje bod 104 odůvodnění směrnice 2016/680, že omezení, která tato směrnice stanoví pro právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces chráněné článkem 47 Listiny, musí být vykládána v souladu s požadavky jejího čl. 52 odst. 1, které zahrnují dodržování zásady proporcionality.

114

Je tedy třeba mít za to, že podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda články 13 a 54 směrnice 2016/680 vykládané ve světle článku 47 a čl. 52 odst. 1 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje orgánům činným v trestním řízení pokusit se o přístup k údajům obsaženým v mobilním telefonu bez informování subjektu údajů.

115

Z článku 13 odst. 2 písm. d) směrnice 2016/680 vyplývá, že kromě informací uvedených v odstavci 1, jako je totožnost správce, účel tohoto zpracování a právo podat stížnost u dozorového úřadu, které musí být poskytnuty subjektu údajů, členské státy právním předpisem stanoví, že správce poskytne subjektu údajů, s cílem umožnit výkon jeho práv, v případě potřeby doplňující informace, zejména jsou-li osobní údaje sebrány bez vědomí tohoto subjektu.

116

Článek 13 odst. 3 písm. a) a b) směrnice 2016/680 však umožňuje vnitrostátnímu zákonodárci omezit poskytování informací subjektu údajů podle odstavce 2 nebo tyto informace neposkytnout, „v takovém rozsahu a na takovou dobu, jak je to v demokratické společnosti s náležitým přihlédnutím k základním právům a oprávněným zájmům dotčené fyzické osoby nutné a přiměřené“, zejména s cílem „zabránit maření úředních nebo právních šetření, vyšetřování nebo postupů“ nebo „zabránit nepříznivému ovlivňování prevence, odhalování, vyšetřování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů“.

117

Konečně je třeba připomenout, že článek 54 směrnice (EU) 2016/680, který je vyjádřením článku 47 Listiny, ukládá členským státům povinnost stanovit, pokud má dotčená osoba za to, že práva jí přiznaná předpisy přijatými na základě této směrnice byla porušena v důsledku zpracování jejích osobních údajů v rozporu s uvedenými předpisy, že má tato osoba právo na účinnou soudní ochranu.

118

Z judikatury vyplývá, že právo na účinnou právní ochranu zaručené článkem 47 Listiny v zásadě vyžaduje, aby měl dotyčný možnost seznámit se s důvody přijatého rozhodnutí, které se ho týká, aby mu bylo umožněno hájit svá práva za co nejpříznivějších podmínek a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je účelné obrátit se na příslušný soud, jakož i k tomu, aby byl tento soud plně schopen provést přezkum legality tohoto rozhodnutí [rozsudek ze dne 16. listopadu 2023, Ligue des droits humains (Ověření zpracování údajů dozorovým úřadem), C‑333/22, EU:C:2023:874, bod 58].

119

I když toto právo nepředstavuje absolutní výsadu a v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny jej lze omezit, platí to za podmínky, že jsou tato omezení stanovena zákonem, respektují podstatu dotčených práv a svobod a jsou při dodržení zásady proporcionality nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého [rozsudek ze dne 16. listopadu 2023, Ligue des droits humains (Ověření zpracování údajů dozorovým úřadem), C‑333/22, EU:C:2023:874, bod 59].

120

Z ustanovení uvedených v bodech 115 až 119 tohoto rozsudku tedy vyplývá, že je povinností příslušných vnitrostátních orgánů, kterým soud nebo nezávislý správní orgán povolil přístup k uchovávaným údajům, informovat subjekty údajů v rámci platných vnitrostátních postupů o důvodech, na nichž je toto povolení založeno, jakmile to nemůže ohrozit vyšetřování prováděné těmito orgány, a poskytnout jim všechny informace uvedené v čl. 13 odst. 1 směrnice 2016/680. Tyto informace jsou totiž nezbytné k tomu, aby tyto osoby mohly uplatnit zejména právo na soudní ochranu výslovně stanovené v článku 54 směrnice 2016/680 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Specializirana prokuratura (Uchovávání provozních a lokalizačních údajů), C‑350/21, EU:C:2022:896, bod 70 a citovaná judikatura].

121

Na druhou stranu vnitrostátní právní úprava, která by obecně vylučovala jakékoli právo na získání takových informací, by nebyla v souladu s unijním právem [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. listopadu 2022, Specializirana prokuratura (Uchovávání provozních a lokalizačních údajů), C‑350/21, EU:C:2022:896, bod 71].

122

V projednávané věci je z předkládacího rozhodnutí zřejmé, že CG věděl, že jeho mobilní telefon byl zajištěn, když se jej rakouské policejní orgány marně pokoušely odblokovat, aby získaly přístup k údajům v něm obsaženým. Za těchto okolností se nezdá, že by informování CG o tom, že se tyto orgány pokusí získat přístup k těmto údajům, mohlo narušit vyšetřování, takže CG měl být informován předem.

123

Z výše uvedeného vyplývá, že na třetí otázku je třeba odpovědět tak, že články 13 a 54 směrnice 2016/680 vykládané ve světle článku 47 a čl. 52 odst. 1 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje příslušným orgánům pokusit se o přístup k údajům obsaženým v mobilním telefonu, aniž informují subjekt údajů, v rámci použitelných vnitrostátních postupů, o důvodech, na nichž je založeno povolení přístupu k těmto údajům vydané soudem nebo nezávislým správním orgánem, a to v okamžiku, kdy sdělení těchto informací již nemůže ohrozit úkoly, které těmto orgánům vyplývají z této směrnice.

124

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: