1

Společnost Ryanair DAC se v rámci kasačního opravného prostředku domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 14. dubna 2021, Ryanair v. Komise (SAS, Švédsko; Covid-19) (T‑379/20, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2021:195), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 2784 final ze dne 24. dubna 2020 o státní podpoře SA.57061 (2020/N) – Švédsko – Náhrada škod způsobených společnosti SAS SA pandemií covidu-19 (Úř. věst. 2020, C 220, s. 9, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Skutečnosti předcházející sporu popsané v napadeném rozsudku lze shrnout následovně.

3

Dne 11. dubna 2020 přijala Evropská komise rozhodnutí C(2020) 2366 final o státní podpoře SA.56812 (2020/N) – Švédsko – covid-19: režim úvěrových záruk ve prospěch leteckých společností, ve kterém schválila podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU opatření podpory ve formě režimu úvěrových záruk pro některé letecké společnosti (Úř. věst. 2020, C 269, s. 1, dále jen „švédský režim podpory“), které Švédské království oznámilo dne 3. dubna 2020. Cílem tohoto režimu bylo zajistit leteckým společnostem, které jsou důležité pro zajištění „dopravní dostupnosti“ Švédska a kterým švédské orgány vydaly provozní licenci, dostatečnou likviditu ve formě veřejné záruky k zachování jejich hospodářské činnosti během krize vyvolané pandemií covidu-19 a po jejím skončení.

4

Dne 21. dubna 2020 oznámilo Švédské království Komisi v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU opatření podpory ve formě záruky k zajištění revolvingové úvěrové linky až do výše 1,5 miliardy švédských korun (SEK) (přibližně 137 miliónů eur), poskytnuté společnosti SAS AB (dále jen „dotčené opatření“), jelikož tato letecká společnost narazila na potíže při získávání úvěrů od úvěrových institucí v rámci švédského režimu podpory. Cílem tohoto opatření bylo poskytnout společnosti SAS částečnou náhradu škody vzniklé zrušením letů nebo změnou letových časů v návaznosti na zavedení omezení pohybu v souvislosti s pandemií covidu-19.

5

Dne 24. dubna 2020 přijala Komise sporné rozhodnutí, kterým prohlásila dotčené opatření za slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU.

6

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. června 2020 podala společnost Ryanair žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí.

7

Společnost Ryanair uplatnila na podporu žaloby pět žalobních důvodů: první žalobní důvod vycházel z toho, že Komise porušila požadavek, podle kterého nejsou podpory poskytnuté na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU určeny k náhradě škod vzniklých jedinému poškozenému, druhý žalobní důvod vycházel z toho, že dotčené opatření není založeno na čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU a že Komise měla neprávem za to, že toto opatření bylo přiměřené vzhledem ke škodám vzniklým společnosti SAS v důsledku pandemie covidu-19, třetí žalobní důvod vycházel z toho, že Komise porušila různá ustanovení týkající se liberalizace letecké dopravy v Evropské unii, čtvrtý žalobní důvod vycházel z toho, že Komise porušila procesní práva navrhovatelky, když navzdory závažným obtížím, které měly vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, odmítla toto řízení zahájit, a pátý žalobní důvod vycházel z toho, že Komise porušila čl. 296 druhý pododstavec SFEU.

8

Zejména s ohledem na úvahy, které vedly k rozhodnutí projednat tuto věc ve zrychleném řízení, a na význam, který měla jak pro společnost Ryanair, tak pro Komisi a Švédské království rychlá odpověď ve věci samé, měl Tribunál za to, že je třeba rovnou zkoumat opodstatněnost žaloby bez předcházejícího rozhodnutí o její přípustnosti.

9

Tribunál napadeným rozsudkem zamítl první až třetí a pátý žalobní důvod společnosti Ryanair jako neopodstatněné. Pokud jde o čtvrtý žalobní důvod, měl zejména s ohledem na důvody, které vedly k zamítnutí prvního až třetího žalobního důvodu, za to, že není nutné zkoumat jeho opodstatněnost. Žalobu tudíž v plném rozsahu zamítl, aniž rozhodoval o její přípustnosti.

10

Společnost Ryanair v rámci kasačního opravného prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:

11

Komise, Švédské království a společnost SAS navrhují, aby Soudní dvůr:

12

Francouzská republika navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl.

13

Společnost Ryanair uplatňuje na podporu kasačního opravného prostředku šest důvodů. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že odmítl argument navrhovatelky, podle kterého nejsou podpory poskytnuté na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU určeny k náhradě škod vzniklých jedinému poškozenému. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a ze zjevného zkreslení skutkového stavu při uplatnění čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU a zásady proporcionality, pokud jde o škody způsobené společnosti SAS v důsledku pandemie covidu-19. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení spočívajícího v tom, že Tribunál nesprávně odmítl argument společnosti Ryanair vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, k němuž mělo dojít tím, že Tribunál odmítl argument navrhovatelky týkající se porušení svobody usazování a volného pohybu služeb. Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, k němuž mělo dojít tím, že se Tribunál rozhodl věcně se nezabývat čtvrtým žalobním důvodem uplatněným v prvním stupni, jež vycházel z porušení procesních práv navrhovatelky. Šestý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu spočívajícího v tom, že Tribunál nesprávně rozhodl, že Komise neporušila povinnost uvést odůvodnění, kterou má na základě čl. 296 druhého pododstavce SFEU.

14

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 22 až 27 napadeného rozsudku, společnost Ryanair Tribunálu v podstatě vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl nesprávně za to, že podpora poskytnutá na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU může být určena k náhradě škod vzniklých jediné osobě nebo jedinému subjektu poškozenému v důsledku mimořádné události, ačkoliv se tato událost dotkla i takových konkurentů tohoto poškozeného, jako je navrhovatelka.

15

Společnost Ryanair je toho názoru, že skutečnosti uvedené v bodech 23 a 24 napadeného rozsudku neodůvodňují zamítnutí prvního žalobního důvodu uplatněného v prvním stupni. Nejde o to, zda mělo Švédské království poskytnout více podpor, ale spíše o to, zda měl tento členský stát poskytnout společnosti SAS vůbec nějakou podporu. Skutečnost, že členský stát nemůže být nikdy povinen podporu poskytnout, nemůže být důvodem pro to, aby takovou podporu poskytl v rozporu s relevantním právním základem, tj. čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU. Stejně tak nejde o to, zda podpora pokrývá všechny škody způsobené mimořádnou událostí, ale zda je poskytnuta všem konkurenčním podnikům působícím na daném trhu, kterým tato škoda vznikla, nebo pouze jednomu svévolně vybranému podniku – v posledně uvedeném případě přitom nedochází ke správnému uplatnění tohoto ustanovení.

16

Společnost Ryanair tvrdí, že Tribunál měl konstatovat, že opodstatněnost tohoto argumentu je potvrzena jednoznačným zněním a systematikou čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, který musí být vykládán restriktivně, a rozhodovací praxí Komise před pandemií covidu-19. V tomto ohledu navrhovatelka uvedla, že samotným účelem tohoto ustanovení je umožnit členským státům vystupovat jako „pojistitelé poslední instance“, jestliže riziko související s přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi nemohou pokrýt tržní podniky. Jedná se zde o základní hospodářskou úlohu každého státu. Tato role „pojistitele poslední instance“ již z povahy věci předpokládá, že stát poskytne stejnou ochranu, za jinak stejných podmínek, všem podnikům, které jsou vystaveny danému riziku. Stát, který poskytuje ochranu pouze malému počtu podniků nebo – jako je tomu v projednávaném případě – jedinému podniku, už tedy nevystupuje jako pojistitel poslední instance, ale z jiných, obecně politických důvodů, jako jsou důvody průmyslové politiky.

17

Společnost Ryanair je přitom toho názoru, že pokud členský stát souběžně sleduje různé cíle obecné politiky prostřednictvím podpory poskytnuté na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, oslabuje to přímou souvislost mezi mimořádnou událostí, škodami a poskytnutou podporou; taková souvislost přitom představuje základní podmínku pro uplatnění tohoto ustanovení, které vychází z ryze kompenzační podstaty.

18

Komise, Francouzská republika a Švédské království tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

19

Úvodem je třeba připomenout, že dotčené opatření bylo ve sporném rozhodnutí prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, který s takovou slučitelností počítá v případě podpor „určen[ých] k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi“.

20

Z ustálené judikatury v tomto ohledu vyplývá, že pokud jde o výjimku z obecné zásady neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem, zakotvené v čl. 107 odst. 1 SFEU, ustanovení odstavce 2 písm. b) tohoto článku musí být předmětem restriktivního výkladu. Soudní dvůr v této souvislosti zejména rozhodl, že na základě posledně uvedených ustanovení mohou být zhojena pouze znevýhodnění přímo způsobená přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi. Z toho plyne, že mezi škodou způsobenou mimořádnou událostí a státní podporou musí existovat přímá souvislost a je nezbytné provést co nejpřesnější zhodnocení škod vzniklých dotyčným subjektům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. února 2006, Atzeni a další, C‑346/03 a C‑529/03, EU:C:2006:130, bod 79 a citovaná judikatura).

21

Společnost Ryanair má za to, že pokud se členský stát rozhodne přijmout podpůrná opatření podle čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, musí tak učinit vůči všem poškozeným podnikům.

22

Ačkoliv je v tomto ohledu pravda, že výjimka obsažená v tomto ustanovení musí být vykládána restriktivně, neznamená to, že by výrazy použité při jejím definování měly být vykládány způsobem, který by ji zbavil účinků; výjimku je totiž třeba vykládat v souladu s cíli, které sleduje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2014, Fastweb, C‑19/13, EU:C:2014:2194, bod 40).

23

Ze znění čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU vykládaného ve světle cíle tohoto ustanovení ovšem nikterak nevyplývá, že za slučitelnou s vnitřním trhem ve smyslu zmíněného ustanovení může být prohlášena pouze podpora, která je poskytnuta všem podnikům postiženým škodami způsobenými mimo jiné určitou mimořádnou událostí. Ačkoliv je totiž podpora poskytnuta pouze jednomu podniku, podle okolností může být určena k náhradě těchto škod a v plném souladu s unijním právem může naplňovat cíl výslovně uvedený ve zmíněném ustanovení.

24

Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 17 svého stanoviska, cíl čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, kterým je kompenzace znevýhodnění přímo způsobených mimořádnou událostí, tedy nebrání tomu, aby se členský stát z objektivních důvodů rozhodl – aniž by měl v úmyslu zvýhodnit určitý podnik oproti jeho konkurentům – že opatření přijaté na základě tohoto ustanovení bude poskytnuto pouze jednomu podniku.

25

Opačný výklad čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU by ostatně z velké části připravil toto ustanovení o užitečný účinek. Kdyby totiž toto ustanovení umožňovalo členskému státu pouze to, aby poskytl podporu všem osobám a subjektům poškozeným v důsledku určité mimořádné události, s tím, že by ji nemohl vyhradit pro omezený počet podniků, či dokonce pouze pro podnik jediný, členské státy by byly od využití této možnosti často odrazovány, a to kvůli nákladům, které by byly za takových okolností spojeny s poskytnutím značně vysoké podpory všem poškozeným podnikům v rámci jeho působnosti.

26

Z výše uvedených úvah vyplývá, že čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU nelze vykládat způsobem, který navrhuje společnost Ryanair, neboť by tím byl ohrožen cíl a užitečný účinek tohoto ustanovení.

27

V rozsahu, v němž společnost Ryanair na podporu prvního důvodu kasačního opravného prostředku v podstatě tvrdí, že členský stát, který poskytne podporu na základě uvedeného ustanovení pouze malému počtu podniků, které byly poškozeny v důsledku mimořádné události, či dokonce jen jednomu z nich, nesleduje cíl uvedený v tomto ustanovení, kterým je náhrada škod způsobených takovou událostí, nýbrž cíle obecné politiky, což navíc oslabuje vyžadovanou přímou souvislost mezi škodami způsobenými mimořádnou událostí a poskytnutou podporou, je ale třeba připomenout – jak v podstatě vyplývá z judikatury citované v bodě 20 tohoto rozsudku – že opatření podpory lze prohlásit za slučitelné s vnitřním trhem na základě výjimky podle čl. 107 odst. 2 SFEU pouze tehdy, jsou-li splněny všechny podmínky pro její uplatnění, což zejména znamená, že toto opatření musí přispívat k dosažení cíle uvedeného v tomto ustanovení a být sledovanému cíli přiměřené.

28

Z toho vyplývá – jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 17 svého stanoviska – že za slučitelné s vnitřním trhem nelze považovat opatření podpory poskytnutá na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, která sice mají za cíl nahradit škody vzniklé v důsledku mimořádné události, avšak ve skutečnosti za nimi stojí svévolné úvahy nebo úvahy, které s tímto cílem nesouvisejí, jakými je například snaha zvýhodnit z důvodů, které se uvedeného cíle nikterak netýkají, určitý podnik oproti jeho konkurentům, a to zejména podnik, který byl v obtížích již před danou událostí.

29

Kdyby tedy Komise při zkoumání slučitelnosti opatření podpory na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU musela mimo jiné konstatovat, že výběr příjemce podpory není v souladu s cílem spočívajícím v kompenzaci znevýhodnění přímo způsobených mimo jiné určitou mimořádnou událostí, na který je poukázáno v tomto ustanovení, a tedy ve skutečnosti neodpovídá snaze dosáhnout tohoto cíle, ale jiným ohledům, které s tímto cílem nesouvisejí, uvedené opatření by nemohlo být prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem na základě výjimky zavedené ve zmíněném ustanovení.

30

Podpora poskytnutá na základě čl. 107 odst. 2 SFEU musí být v tomto ohledu nezbytná k dosažení cílů uvedených v tomto ustanovení, takže podpora, která má za následek zlepšení finanční situace podniku, který je jejím příjemcem, aniž je nezbytná k dosažení těchto cílů, nemůže být považována za slučitelnou s vnitřním trhem (obdobně viz rozsudky ze dne 13. června 2013, HGA a další v. Komise, C‑630/11 P až C‑633/11 P, EU:C:2013:387, bod 104, jakož i ze dne 19. července 2016, Kotnik a další, C‑526/14, EU:C:2016:570, bod 49).

31

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Ryanair, je ovšem třeba podotknout, že pouhá skutečnost, že je podpora podle čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU poskytnuta pouze jednomu podniku – jakým je v projednávané věci společnost SAS – z řady podniků potenciálně poškozených v důsledku dotčené mimořádné události, neznamená, že tato podpora nutně sleduje jiné cíle, než je cíl tohoto ustanovení, nebo že je poskytnuta svévolně.

32

V této souvislosti je třeba odmítnout argumentaci společnosti Ryanair vycházející z toho, že účel čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU předpokládá, že dotyčný členský stát vystupuje jako „pojistitel poslední instance“, jelikož takový výklad uvedeného ustanovení neplyne ze znění, ani z cíle tohoto ustanovení, které jsou připomenuty v bodech 19 a 20 tohoto rozsudku.

33

A konečně ve vztahu k námitce společnosti Ryanair týkající se rozhodovací praxe Komise před pandemií covidu-19 postačuje uvést, že legalitu sporného rozhodnutí a následně napadeného rozsudku je nutno v projednávané věci posoudit pouze v rámci čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, a nikoli s ohledem na údajnou dřívější rozhodovací praxi tohoto orgánu (obdobně viz rozsudky ze dne 21. července 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise, C‑459/10 P, EU:C:2011:515, bod 50, a ze dne 26. března 2020, Larko v. Komise, C‑244/18 P, EU:C:2020:238, bod 114).

34

Z výše uvedeného vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 26 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že společnost Ryanair nemůže důvodně tvrdit, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení již proto, že z dotčeného opatření neměly prospěch všechny podniky, jimž vznikly škody v důsledku pandemie covidu-19.

35

První důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.

36

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 31 až 66 napadeného rozsudku a skládá se z osmi částí, společnost Ryanair Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení a zjevně zkreslil skutkový stav, když nesprávně konstatoval, že dotčené opatření je založeno na čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU a je přiměřené vzhledem ke škodám vzniklým společnosti SAS v důsledku pandemie covidu-19.

37

V první části společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že takové opatření, jako je dotčené opatření, které má podpůrnou povahu ve vztahu ke švédskému režimu podpory, jenž byl prohlášen za slučitelný na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, může být povoleno na základě odst. 2 písm. b) téhož článku. Tribunál v tomto ohledu v bodě 34 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že Smlouva o FEU nebrání současnému použití těchto ustanovení, jsou-li splněny podmínky každého z těchto ustanovení.

38

Toto odůvodnění je podle názoru navrhovatelky z právního hlediska nesprávné zejména proto, že s ohledem na požadavek přímé souvislosti mezi škodami a podporou nelze mít za to, že dotyčný členský stát vystupuje v souladu s čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU jako „pojistitel poslední instance“, pokud se zároveň – a tím stejným opatřením – snaží naplnit jiný politický cíl než ten, který odůvodňuje existenci výjimky stanovené v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Postoj Tribunálu vede ke „sloučení“ samostatných ustanovení čl. 107 odst. 2 písm. b) a čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU do jediného „krizového režimu“, který má zaměnitelné právní základy.

39

Ve druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že Tribunál v bodě 40 napadeného rozsudku nesprávně vyložil body 40 a 41 rozsudku ze dne 11. listopadu 2004, Španělsko v. Komise (C‑73/03, EU:C:2004:711), když z nich vyvodil test pravděpodobnosti. Pokud je totiž dotčené opatření určeno k pokrytí budoucích škod – jako je tomu v projednávané věci – musí být za neslučitelné s vnitřním trhem považovány všechny podpory, které by mohly přesáhnout ztráty vzniklé podnikům, jimž byly podpory poskytnuty, a to bez ohledu na míru pravděpodobnosti, že dojde k nadměrné kompenzaci škod. Zavedení mechanismu pro navrácení nadměrně vyplacené podpory podle společnosti Ryanair nestačí k tomu, aby se zabránilo neoprávněnému, byť dočasnému zvýhodnění podniku, který je příjemcem podpory.

40

Ve třetí části společnost Ryanair vytýká Tribunálu nesprávné právní posouzení a zjevné zkreslení skutkového stavu při uplatnění čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU a kritéria proporcionality, z něhož toto ustanovení vychází, jelikož Tribunál chybně konstatoval, že Komise sporné rozhodnutí správně odůvodnila, ačkoli metoda výpočtu výše škody vzniklé společnosti SAS, kterou tento orgán použil, nebyla dostatečně přesná.

41

Z ustálené judikatury v tomto ohledu podle společnosti Ryanair vyplývá, že podpora může být schválena na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU pouze na základě metody přesného vyčíslení vzniklých škod. V projednávané věci je důvod uvedený v bodě 46 napadeného rozsudku, podle kterého Komise ve sporném rozhodnutí dostatečně přesně vymezila metodu výpočtu výše škody, neslučitelný s obsahem tohoto rozhodnutí, zejména s jeho bodem 35, v němž je uvedeno, že švédské orgány se zavázaly, že metodu, která bude použita k vyčíslení škody, předloží Komisi k předchozímu schválení do 31. prosince 2020. Dotčené opatření tedy podle společnosti Ryanair není ničím jiným než bianco šekem poskytnutým společnosti SAS na více než jeden rok, a to až do okamžiku vyhotovení první zprávy o skutečných ztrátách vzniklých této letecké společnosti.

42

Ve čtvrté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair Tribunálu vytýká nesprávné právní posouzení a zjevné zkreslení skutkového stavu, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že v bodech 47 a 48 napadeného rozsudku uvedl, že zmíněná společnost nepředložila žádnou skutečnost, která by mohla prokázat, že metoda výpočtu, jak je definována ve sporném rozhodnutí, umožňuje vyplacení státní podpory ve výši, jež převyšuje škodu skutečně vzniklou společnosti SAS. Navrhovatelka se domnívá, že Tribunál při ověřování toho, zda metoda výpočtu v projednávané věci představovala takové riziko, zkoumal, zda její použití „mohlo“ vést k nadměrné kompenzaci. Společnost Ryanair přitom předložila řadu důkazů, které prokazují, že podpora poskytnutá společnosti SAS byla skutečně vyšší než ztráty. Odůvodnění, které Tribunál v tomto kontextu uvedl, je kromě toho rozporuplné. Pro účely výpočtu výše škody Tribunál zaprvé uznal význam variabilních nákladů, které bylo třeba při vyčíslení škody vyloučit, a zadruhé konstatoval, že navrhovatelka měla prokázat, že nedostatek informací o těchto nákladech mohl vést k vyplacení podpory přesahující škodu. Tribunál se navíc dopustil nesprávného právního posouzení tím, že důkazní břemeno systematicky uvaloval na navrhovatelku, a nikoli na Komisi.

43

V páté části společnost Ryanair Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nevyvodil důsledky z toho, že v bodě 49 napadeného rozsudku bylo uznáno, že metoda definovaná Komisí neumožňuje zabránit tomu, že posouzení škod bude zahrnovat i důsledky rozhodnutí přijatých společností SAS bez přímé souvislosti s pandemií covidu-19. I v tomto směru Tribunál obrátil důkazní břemeno, když měl za to, že navrhovatelka neprokázala, že v případě neexistence této pandemie by příjmy společnosti SAS pravděpodobně poklesly.

44

V šesté části společnost Ryanair Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 51 napadeného rozsudku na základě prostého odkazu na bod 25 zmíněného rozsudku odmítl argument navrhovatelky, že Komise měla zohlednit škodu vzniklou ostatním leteckým společnostem působícím ve Švédsku. Zásada, podle níž musí být podpora úměrná škodě, totiž vyžaduje, aby byla tato škoda vyhodnocena nejen na úrovni příjemce podpory, ale také na úrovni jeho konkurentů. V projednávané věci tedy bylo třeba posoudit dopad dotčeného opatření na ostatní letecké společnosti působící ve Švédsku. Společnost Ryanair má za to, že Tribunál v každém případě nemohl konstatovat – jak to učinil v bodech 8 a 84 napadeného rozsudku – že dotčené opatření je odůvodněné s ohledem na to, že společnosti SAS vznikla větší škoda v důsledku jejího konkurenčního postavení, a toto postavení nezohlednit při posuzování přiměřenosti podpory ve vztahu ke škodě, která vznikla této společnosti.

45

V sedmé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Tribunálu vytýká, že skutečnost, že Komise nevzala do úvahy podporu poskytnutou Norským královstvím, zdůvodnil s ohledem na závazek Švédského království, že pokud dotčené opatření ve spojení s ostatními opatřeními, a to včetně těch poskytnutých zahraničními orgány, přesáhne škodu, která společnosti SAS skutečně vznikla, bude požadovat navrácení podpory ex post; Komise však měla podporu poskytnutou Norským královstvím zohlednit bez dalšího, neboť byla v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí známa.

46

V osmé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair Tribunálu vytýká nesprávné právní posouzení, kterého se měl dopustit tím, že v bodech 62 a 63 napadeného rozsudku odmítl její argument, že při posuzování slučitelnosti podpory z hlediska čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU měla být zohledněna konkurenční výhoda vyplývající z toho, že společnost SAS byla jedinou leteckou společností, jíž bylo poskytnuto dotčené opatření. Takové posouzení je zásadní pro určení toho, zda podpora nepřesahuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení stanoveného cíle, a zda je tedy přiměřená.

47

Komise, Francouzská republika, Švédské království a společnost SAS tvrdí, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

48

Pokud jde o první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, která směřuje proti bodům 34 a 35 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že – jak vyplývá z bodů 32 a 33 napadeného rozsudku, které společnost Ryanair nezpochybnila – dotčené opatření mělo „podpůrnou“ povahu ve vztahu ke dříve schválenému švédskému režimu podpory pouze v tom smyslu, že toliko letecké společnosti způsobilé pro tento dříve schválený režim podpory mohly být příjemci individuálních podpor, mezi něž patřilo dotčené opatření, které Švédské království zamýšlelo poskytnout těmto společnostem, jelikož pro ně bylo obtížné získat úvěr za podmínek stanovených v rámci uvedeného režimu podpory. Kromě tohoto charakteristického rysu tedy dotčené opatření představuje opatření podpory nezávislé na švédském režimu podpory, neboť bylo předmětem jiného oznámení a rozhodnutí Komise o slučitelnosti než tento režim.

49

Dále je třeba uvést, že když Tribunál v bodě 34 napadeného rozsudku odkázal na „současné použití“ čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, o který se opíralo dotčené opatření, a čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, o který se opíral švédský režim podpory, v žádném případě nenaznačoval, že by společnost SAS měla prospěch z těchto dvou různých opatření podpory. Z bodu 32 napadeného rozsudku naopak vyplývá, že společnost SAS nemohla mít prospěch z dotčeného opatření i ze švédského režimu podpory. Je ostatně nesporné, že z tohoto režimu podpory prospěch neměla.

50

Na základě zmínky o současném použití těchto dvou ustanovení Tribunál konstatoval pouze to, že není vyloučeno, aby členský stát přijal několik opatření podpory na základě různých výjimek stanovených v čl. 107 odst. 2 nebo 3 SFEU ve vztahu k téže události, jako tomu bylo v projednávané věci.

51

Jak totiž Tribunál správně uvedl v bodě 34 napadeného rozsudku, taková událost, jako je pandemie covidu-19, může být kvalifikována jako „mimořádná událost“ ve smyslu čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU i jako událost vedoucí k „vážné poruše v hospodářství“ ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU.

52

Za těchto okolností – jak Tribunál správně konstatoval v bodě 34 napadeného rozsudku – Smlouva o FEU nebrání současnému použití těchto ustanovení ve smyslu uvedeném v bodě 50 tohoto rozsudku, jsou-li splněny podmínky každého z uvedených ustanovení.

53

A konečně v rozsahu, v němž společnost Ryanair na podporu této první části tvrdí – stejně jako v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku – že nelze mít za to, že dotyčný členský stát vystupuje jako „pojistitel poslední instance“, jak údajně stanoví čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, pokud se tím stejným opatřením snaží naplnit jiný cíl, než ten, který je uveden v čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, z bodu 32 tohoto rozsudku vyplývá, že tento argument vychází z nesprávného předpokladu.

54

Z výše uvedeného vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 35 napadeného rozsudku rozhodl, že dotčené opatření může být prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, ačkoliv švédský režim podpory byl prohlášen za slučitelný na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU.

55

První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku proto musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

56

Druhá až osmá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku směřují proti bodům 39 až 66 napadeného rozsudku, ve kterých Tribunál posoudil a zamítl druhou část druhého žalobního důvodu uplatněného v prvním stupni, kterým byla zpochybněna přiměřenost dotčeného opatření vzhledem ke škodám vzniklým společnosti SAS, a to zejména v rozsahu, v němž Komise povolila možnou nadměrnou kompenzaci těchto škod.

57

Pro účely posouzení těchto částí druhého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba předně uvést – jak vyplývá z bodu 30 tohoto rozsudku – že podpora poskytnutá na základě čl. 107 odst. 2 SFEU musí být nezbytná k dosažení cílů uvedených v tomto ustanovení, takže podpora, která má za následek zlepšení finanční situace podniku, který je jejím příjemcem, aniž je nezbytná k dosažení těchto cílů, nemůže být považována za slučitelnou s vnitřním trhem (obdobně viz rozsudky ze dne 13. června 2013, HGA a další v. Komise, C‑630/11 P až C‑633/11 P, EU:C:2013:387, bod 104, jakož i ze dne 19. července 2016, Kotnik a další, C‑526/14, EU:C:2016:570, bod 49).

58

Pokud jde o čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora připomenuté v bodě 20 tohoto rozsudku, na základě tohoto ustanovení mohou být zhojena pouze znevýhodnění přímo způsobená přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi.

59

Z toho vyplývá, že poskytnuté podpory nemohou být vyšší než ztráty vzniklé příjemcům podpor v důsledku dotyčné události, jak již Soudní dvůr v podstatě rozhodl v bodech 40 a 41 rozsudku ze dne 11. listopadu 2004, Španělsko v. Komise (C‑73/03, EU:C:2004:711), který je zmíněn v bodě 40 napadeného rozsudku.

60

V rozsahu, v němž společnost Ryanair v druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu v tomto ohledu vytýká, že v tomto bodě napadeného rozsudku zavedl nesprávný test pravděpodobnosti, který je neslučitelný se závěry vyplývajícími z rozsudku ze dne 11. listopadu 2004, Španělsko v. Komise (C‑73/03, EU:C:2004:711), je třeba uvést, že tato část vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku, jelikož Tribunál takový test nezavedl. Tribunál v bodě 40 napadeného rozsudku pouze uvedl, že v rozsahu, v němž by podpora byla vyšší než škody vzniklé jejímu příjemci, tato část podpory nemůže být odůvodněna na základě uvedeného ustanovení. Z napadeného rozsudku v žádném případě nevyplývá, že by Tribunál při ověřování toho, zda Komise ve sporném rozhodnutí schválila nadměrnou kompenzaci škody skutečně vzniklé společnosti SAS, použil takový test, a měl by tedy tento test vliv na výsledek tohoto posouzení.

61

Z toho vyplývá, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

62

V rozsahu, v němž společnost Ryanair ve třetí části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu zaprvé vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 46 napadeného rozsudku za to, že Komise ve sporném rozhodnutí uvedla dostatečně přesnou metodu výpočtu výše škody vzniklé společnosti SAS, je třeba konstatovat, že v bodě 45 zmíněného rozsudku Tribunál odkazuje na bod 41 tohoto rozsudku, v němž podrobně popsal všechny faktory, které Komise zohlednila při vyčíslení této škody. Na základě tohoto podrobného popisu Tribunál v tomto bodě 45 konstatoval, že Komise ve sporném rozhodnutí zaprvé identifikovala skutečnosti, které byly zohledněny pro účely vyčíslení škody, a sice ztráta příjmu, ušetřené variabilní náklady a úprava ziskového rozpětí, jakož i období, během kterého by se tato škoda mohla projevit, a zadruhé upřesnila, že ztráta příjmů musí být určena s přihlédnutím ke všem příjmům společnosti SAS, a nikoli pouze k příjmům z letecké přepravy cestujících. Tribunál kromě toho uvedl, že Komise vzala na vědomí závazek švédských orgánů, že následně podrobně a konkrétně vyčíslí škodu vzniklou společnosti SAS a výši podpory, která jí byla nakonec poskytnuta, a zajistí, aby společnost SAS vrátila případnou nadměrnou kompenzaci uvedené škody.

63

S ohledem na všechny tyto skutečnosti týkající se určení výše škody vzniklé společnosti SAS, k nimž Komise přihlédla, přitom Tribunál v bodě 46 napadeného rozsudku mohl – aniž se dopustil nesprávného právního posouzení – rozhodnout, že vzhledem k okolnostem projednávané věci, a to zejména nutně prospektivnímu charakteru vyčíslování této škody a výše nakonec poskytnuté podpory, obsahovalo sporné rozhodnutí dostatečně přesný popis metody výpočtu výše uvedené škody.

64

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Ryanair, nelze tento závěr zpochybnit pouze tím, že se švédské orgány zavázaly předložit Komisi podrobnou metodu výpočtu, která bude použita k vyčíslení škody ex post.

65

V rozsahu, v němž společnost Ryanair v této třetí části Tribunálu zadruhé vytýká, že zkreslil skutkové okolnosti, které mu byly sděleny, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že jedině Tribunálu přísluší zaprvé zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a zadruhé tento skutkový stav posoudit (rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 103 a citovaná judikatura).

66

Z toho plyne, že posouzení skutkového stavu nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora (rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 104 a citovaná judikatura).

67

Namítá-li navrhovatel, že Tribunál zkreslil důkazy, musí na základě článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně uvést skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v analýze, která podle něj vedla Tribunál k tomuto zkreslení. Podle ustálené judikatury Soudního dvora navíc zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné znovu posuzovat skutkový stav a důkazy (rozsudek ze dne 25. června 2020, SATCEN v. KF, C‑14/19 P, EU:C:2020:492, bod 105 a citovaná judikatura).

68

V projednávané věci je nutno konstatovat, že společnost Ryanair na podporu této části neuvedla, jaké důkazy měl Tribunál údajně zkreslit, aby dospěl k závěru, že Komise uvedla dostatečně přesnou metodu výpočtu výše škody, a tím spíše neprokázala, jakým způsobem měly být tyto důkazy zkresleny.

69

Z toho vyplývá, že třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku není opodstatněná.

70

Ve čtvrté a páté části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba zkoumat společně, společnost Ryanair Tribunálu vytýká nesprávné právní posouzení a zjevné zkreslení skutkového stavu, jichž se měl dopustit v bodech 47 až 49 napadeného rozsudku, podle nichž navrhovatelka nepředložila žádnou skutečnost, jež by byla způsobilá prokázat zaprvé, že metoda výpočtu Komise umožňuje vyplacení podpory ve výši, jež převyšuje škodu skutečně vzniklou společnosti SAS, zadruhé, že zohlednění dvanácti měsíců před zavedením omezení vyplývajících z pandemie covidu-19 mohlo Komisi vést k tomu, že tuto škodu nadhodnotila, a zatřetí, že v případě neexistence této pandemie by příjmy SAS v období od března 2020 do února 2021 pravděpodobně poklesly oproti období od března 2019 do února 2020.

71

Vzhledem k tomu, že na podporu těchto částí tvrdí společnost Ryanair pouze to, že skutkové okolnosti, které sdělila Tribunálu, mohly prokázat opodstatněnost těchto tří argumentů, je třeba uvedenou část v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 65 a 66 tohoto rozsudku odmítnout jako nepřípustnou, jelikož vzhledem k absenci konkrétních okolností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru o případném zkreslení skutkového stavu, se navrhovatelka ve skutečnosti snaží zpochybnit svrchované posouzení skutkového stavu, které Tribunál provedl v bodě 50 napadeného rozsudku, kde rozhodl, že se Komise v souvislosti s vyčíslením škody vzniklé společnosti SAS nedopustila nesprávného posouzení.

72

V rozsahu, v němž společnost Ryanair dále tvrdí, že tímto Tribunál obrátil důkazní břemeno, které podle jejího názoru měla nést Komise, je třeba připomenout, že je v zásadě na osobě, která se na podporu určitého návrhu nebo argumentu dovolává určitých skutečností, aby poskytla důkazy o jejich existenci [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. června 2001, Brunnhofer, C‑381/99, EU:C:2001:358, bod 52, a usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 25. ledna 2008, Provincia di Ascoli Piceno a Comune di Monte Urano v. Apache Footwear a další, C‑464/07 P(I), EU:C:2008:49, bod 9].

73

Tribunál tedy mohl konstatovat – aniž porušil zásady týkající se rozložení důkazního břemene – že společnost Ryanair nepředložila důkaz o skutečnostech uvedených na podporu své argumentace, podle které se Komise při vyčíslování škody vzniklé společnosti SAS dopustila pochybení.

74

Čtvrtou a pátou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba zčásti odmítnout jako nepřípustnou a zčásti zamítnout jako neopodstatněnou.

75

Šestá část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku v podstatě vychází z toho, že Tribunál při posuzování otázky, zda se Komise mohla domnívat, že je dotčené opatření přiměřené vzhledem ke škodám vzniklým společnosti SAS v důsledku pandemie covidu-19, a že této společnosti nebyla poskytnuta nadměrná kompenzace škody, v bodě 51 napadeného rozsudku nesprávně odmítl argument společnosti Ryanair, podle kterého měla Komise zohlednit škody vzniklé ostatním leteckým společnostem působícím ve Švédsku.

76

Co se v tomto ohledu týče přiměřenosti opatření podpory poskytnutého na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU s ohledem na výši předmětné podpory, z bodu 59 tohoto rozsudku vyplývá, že podpora nemůže být vyšší než ztráty vzniklé jejímu příjemci. Jedná-li se – stejně jako v projednávané věci – o individuální podporu, je tedy na Komisi, aby při posuzování slučitelnosti podpory s vnitřním trhem ověřila, zda příjemce nezíská podporu, jejíž výše by přesahovala škodu, která mu v důsledku dané mimořádné události skutečně vznikla.

77

Pro účely takového posouzení ve vztahu ke konkrétní letecké společnosti je však otázka, zda nebo v jakém rozsahu vznikly škody v důsledku téže události i jiným společnostem, zjevně irelevantní.

78

Z bodů 22 až 26 tohoto rozsudku kromě toho vyplývá, že společnost Ryanair na podporu prvního důvodu kasačního opravného prostředku mylně tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že dotyčný členský stát není povinen zohlednit veškeré škody způsobené dotčenou mimořádnou událostí nebo poskytnout podporu všem osobám či subjektům, kterým byly tyto škody způsobeny. Tribunál tudíž na základě týchž úvah v bodě 51 napadeného rozsudku správně rozhodl, že povolení poskytnout podporu pouze společnosti SAS není podmíněno tím, že Komise prokáže, že škoda způsobená v důsledku této události vznikla pouze tomuto podniku.

79

Společnost Ryanair se nakonec omezila na tvrzení, že je rozporuplné, že Tribunál odůvodnil nezbytnost dotčeného opatření odkazem na konkurenční postavení společnosti SAS, ale nezohlednil toto postavení při posuzování přiměřenosti podpory; na podporu tohoto tvrzení ovšem neuvedla konkrétní právní argumenty.

80

Z toho vyplývá, že šestá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

81

V rozsahu, v němž společnost Ryanair v sedmé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že – na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál v bodech 60 a 61 napadeného rozsudku – Komise měla při posuzování existence nadměrné kompenzace škody vzniklé společnosti SAS bez dalšího zohlednit podporu poskytnutou Norským královstvím a neměla se omezit na posouzení ex post, postačuje uvést, že Tribunál v bodě 61 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise ve sporném rozhodnutí podpory poskytnuté Norským královstvím zohlednila, a společnost Ryanair nepředložila žádný argument, který by tento závěr vyvrátil.

82

Sedmá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku proto musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

83

V osmé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair Tribunálu v podstatě vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 63 a 64 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise nebyla při posuzování slučitelnosti dotčeného opatření s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, a zejména jeho přiměřenosti, povinna zohlednit konkurenční výhodu, jež společnosti SAS vyplynula z toho, že byla jediným příjemcem této podpory.

84

V tomto ohledu je třeba konstatovat – obdobně jak to učinil generální advokát v bodě 48 svého stanoviska – že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Ryanair, je v projednávané věci relevantní rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Aer Lingus a Ryanair Designated Activity (C‑164/15 P a C‑165/15 P, EU:C:2016:990, bod 92), na který Tribunál odkázal v bodě 63 napadeného rozsudku, ačkoliv se týká určení výše protiprávní podpory pro účely jejího navrácení, jelikož z uvedeného bodu 92 lze vyvodit, že výhoda, kterou podpora přináší svému příjemci, nezahrnuje případný hospodářský přínos, který získal příjemce využitím této výhody.

85

V případě dotčeného opatření, a sice podpory ve formě záruky, tedy výše podpory poskytnuté společnosti SAS, kterou by měla Komise zohlednit při určení existence případné nadměrné kompenzace škod, které této letecké společnosti vznikly v důsledku dotčené mimořádné události, v zásadě odpovídá – jak vyplývá ze sdělení Komise o použití článků [107 a 108 SFEU] na státní podpory ve formě záruk (Úř. věst. 2008, C 155, s. 10) a jak Tribunál správně uvedl v bodě 54 napadeného rozsudku – rozdílu mezi úrokovou sazbou, která by pro společnost SAS platila bez dotčeného opatření v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí, a sazbou, kterou tato společnost získala na základě dotčeného opatření. Komise naproti tomu při tomto určování nesmí přihlížet k takové případné výhodě, kterou by z tohoto opatření společnost SAS získala nepřímo, jako je konkurenční výhoda, jíž se dovolává společnost Ryanair.

86

Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 63 až 65 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise nebyla povinna zohlednit konkurenční výhodu, jíž se dovolávala společnost Ryanair.

87

S ohledem na výše uvedené je třeba osmou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou, a proto zamítnout tento důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu.

88

V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 70 až 89 napadeného rozsudku, společnost Ryanair Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, když zamítl první část třetího žalobního důvodu uplatněného v prvním stupni a v bodě 89 napadeného rozsudku rozhodl, že bylo odůvodněné přiznat prospěch z dotčeného opatření pouze společnosti SAS a toto opatření není v rozporu se zásadou zákazu diskriminace.

89

Společnost Ryanair v tomto ohledu v první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál nesprávně uplatnil zásadu zákazu jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti, která je základní zásadou unijního právního řádu. I když Tribunál v bodě 80 napadeného rozsudku uznal, že rozdílné zacházení zavedené dotčeným opatřením lze potud, že z něj má prospěch pouze společnost SAS, považovat za diskriminaci, nesprávně konstatoval, že taková diskriminace musí být posouzena pouze ve světle čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, neboť toto ustanovení je zvláštním ustanovením Smluv ve smyslu článku 18 SFEU. Tribunál měl kromě toho posoudit, zda byla taková diskriminace odůvodněna důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo ochrany zdraví ve smyslu článku 52 SFEU, nebo v každém případě zda byla založena na objektivních hlediscích nezávislých na státní příslušnosti dotyčných osob.

90

V rámci druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že v bodech 74 až 77 napadeného rozsudku se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, pokud jde o určení cíle dotčeného opatření. Zejména v bodech 74 a 75 napadeného rozsudku měl Tribunál nesprávně za to, že cílem tohoto opatření není zachovat „dopravní dostupnost“ Švédska a „dopravní propojení skandinávských zemí“ nebo chránit švédské hospodářství, čímž bylo sporné rozhodnutí vyloženo příliš formalisticky. Tento závěr je navíc v rozporu s bodem 82 napadeného rozsudku. Společnost Ryanair je toho názoru, že nesprávné jsou i závěry Tribunálu uvedené v bodech 76 a 77 napadeného rozsudku, podle kterých není cílem dotčeného opatření zachování struktury trhu a diskriminace je inherentní individuální povaze podpory.

91

V rámci třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál v několika ohledech dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 84 napadeného rozsudku nesprávně za to, že rozdílné zacházení zavedené dotčeným opatřením je odůvodněné, jelikož společnost SAS byla z důvodu svého významnějšího podílu na trhu poškozena omezeními týkajícími se pandemie covidu-19 více než ostatní letecké společnosti působící ve Švédsku.

92

Společnost Ryanair však zaprvé podotýká, že toto odůvodnění nebylo uvedeno ve sporném rozhodnutí. Zadruhé takový závěr v podstatě znamená, že podnik s významným tržním podílem má právo na to, aby mu byly přiznány všechny podpory poskytnuté na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, což odporuje zásadě proporcionality a zásadě nenarušené hospodářské soutěže. Zatřetí, zdůvodnil-li Tribunál v bodě 85 napadeného rozsudku právo společnosti SAS na veškerou podporu tím, že uvedená společnost byla „těmito omezeními zasažena v příslušném poměru podstatně více než [navrhovatelka]“, takový závěr je „absurdní a zjevně nesprávný“. Tribunál se začtvrté dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 87 napadeného rozsudku konstatoval, že s ohledem na relativní výši částky dotčeného opatření navrhovatelka neprokázala, že by rozdělení této částky mezi všechny letecké společnosti působící ve Švédsku nezbavilo uvedené opatření užitečného účinku. Kritérium spojené s takovým „užitečným účinkem“, které Tribunál nikterak neupřesnil, přitom spadá pod „ryzí sui generis výklad“. Taková analýza se v každém případě ve sporném rozhodnutí nikde neobjevila.

93

Komise, Francouzská republika a Švédské království tvrdí, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

94

V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, kterou je třeba zkoumat na prvním místě, společnost Ryanair nejprve v podstatě tvrdí, že Tribunál v bodech 74 až 76 napadeného rozsudku nesprávně identifikoval cíl dotčeného opatření, jak vyplývá ze sporného rozhodnutí, a měl nesprávně za to, že tento cíl nespočívá v zachování „dopravní dostupnosti“ Švédska a „dopravního propojení skandinávských zemí“ nebo v ochraně švédského hospodářství.

95

V tomto ohledu je třeba konstatovat – jak uvedl Tribunál v bodě 75 napadeného rozsudku – že z bodu 9 odůvodnění sporného rozhodnutí, který je obsažen v části nazvané „Cíl opatření“, výslovně vyplývá, že tímto cílem je „poskytnout společnosti SAS náhradu škody vzniklé zrušením letů nebo změnou letových časů v návaznosti na zavedení omezení pohybu v souvislosti s pandemií covidu-19“. Pokud jde naproti tomu o zachování „dopravní dostupnosti“ Švédska a „dopravního propojení skandinávských zemí“ a ochranu švédského hospodářství, tyto aspekty jsou uvedeny v jiné části sporného rozhodnutí, a sice v pasáži nazvané „Příjemce“, v níž je toliko popsán profil podniku, jemuž je dotčené opatření určeno, a nikoli cíl tohoto opatření.

96

Za těchto podmínek se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení ani nezkreslil znění sporného rozhodnutí, když v bodě 74 napadeného rozsudku konstatoval, že s ohledem na toto rozhodnutí není cílem dotčeného opatření, vedle cíle poskytnout společnosti SAS částečnou náhradu škody vzniklé v důsledku pandemie covidu-19, zachovat „dopravní dostupnost“ Švédska a „dopravní propojení skandinávských zemí“ nebo chránit švédské hospodářství.

97

V rozsahu, v němž společnost Ryanair dále namítá rozpor mezi odůvodněním uvedeným v bodech 74 a 75 napadeného rozsudku a odůvodněním obsaženým v bodě 82 zmíněného rozsudku, postačuje konstatovat, že v posledně uvedeném bodě již Tribunál neprováděl analýzu cíle dotčeného opatření, která je uvedena v bodech 74 a 75 napadeného rozsudku, ale zabýval se přiměřeností podmínek poskytnutí tohoto opatření vzhledem k tomuto cíli, jíž se týkají body 80 až 87 uvedeného rozsudku.

98

A konečně v rozsahu, v němž se druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku týká bodu 76 napadeného rozsudku, v němž Tribunál odmítl argument navrhovatelky, podle kterého bylo cílem dotčeného opatření zachování struktury trhu, je třeba konstatovat, že tento závěr není stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení ze stejného důvodu, jako je důvod uvedený v bodě 95 tohoto rozsudku.

99

Druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba v tomto rozsahu zamítnout jako neopodstatněnou.

100

Posledním argumentem uplatněným v rámci první i druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair Tribunálu vytýká, že se v bodech 77 a 80 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení při uplatňování zásady zákazu diskriminace, a konkrétně zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti stanoveného v čl. 18 prvním pododstavci SFEU.

101

Co se v prvé řadě týče tvrzení společnosti Ryanair týkajícího se nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit v bodě 77 napadeného rozsudku, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se pro kvalifikaci vnitrostátního opatření jako „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU vyžaduje, aby byly splněny všechny následující podmínky. Zaprvé se musí jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Zadruhé musí být tento zásah způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí poskytovat příjemci selektivní výhodu. Začtvrté musí narušovat nebo může narušit hospodářskou soutěž (viz zejména rozsudek ze dne 28. června 2018, Německo v. Komise, C‑208/16 P, EU:C:2018:506, bod 79 a citovaná judikatura).

102

Právě ve vztahu k opatřením s takovými vlastnostmi, která mohou narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, je tedy v čl. 107 odst. 1 SFEU stanovena zásada jejich neslučitelnosti s vnitřním trhem.

103

Konkrétně je pak třeba podotknout, že požadavek selektivity vyplývající z čl. 107 odst. 1 SFEU vyžaduje, aby Komise prokázala, že hospodářské zvýhodnění v širším smyslu, které přímo nebo nepřímo plyne z daného opatření, je určeno specificky jednomu či více podnikům. Zejména jí přísluší prokázat, že dotčené opatření zavádí rozlišování mezi podniky, které se s ohledem na sledovaný cíl nacházejí ve srovnatelné situaci. Výhoda tedy musí být poskytnuta selektivním způsobem a tak, že určité podniky může zvýhodnit ve srovnání s ostatními podniky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. června 2016, Belgie v. Komise, C‑270/15 P, EU:C:2016:489, bod 48 a citovaná judikatura).

104

Pokud je – stejně jako v projednávané věci – dotčené opatření koncipováno jako individuální podpora, identifikace hospodářského zvýhodnění v zásadě umožňuje předpokládat její selektivitu (rozsudek ze dne 30. června 2016, Belgie v. Komise, C‑270/15 P, EU:C:2016:489, bod 49 a citovaná judikatura).

105

Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 77 napadeného rozsudku v podstatě uvedl, že individuální podpora svou povahou zavádí rozdílné zacházení mezi podnikem, který je příjemcem této podpory, a všemi ostatními podniky, které se s ohledem na sledovaný cíl nacházejí ve srovnatelné situaci. Na rozdíl od toho, co podle všeho tvrdí společnost Ryanair, kromě toho nelze tento bod 77 chápat v tom smyslu, že v něm Tribunál konstatoval, že individuální podpora, která by podle něj byla v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, je přesto slučitelná s vnitřním trhem, jelikož na konci zmíněného bodu výslovně uvedl, že unijní právo umožňuje členským státům takové podpory poskytovat, „za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky stanovené v článku 107 SFEU“.

106

V posledně uvedeném ohledu čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU upravuje určité výjimky ze zásady neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem, na kterou je poukázáno v bodě 102 tohoto rozsudku. Státní podpory poskytnuté pro účely uvedené v těchto ustanoveních zavádějících výjimku a v souladu s požadavky vymezenými v těchto ustanoveních jsou tedy slučitelné nebo mohou být prohlášeny za slučitelné s vnitřním trhem bez ohledu na to, že mají vlastnosti a účinky uvedené v bodě 101 tohoto rozsudku.

107

Z toho vyplývá, že nemají-li být uvedená ustanovení zavádějící výjimku zbavena veškerého užitečného účinku, nemohou být státní podpory, které jsou poskytovány v souladu s těmito požadavky, to znamená s cílem, který je v nich uznán, a v mezích toho, co je nezbytné a přiměřené k dosažení tohoto cíle, považovány za neslučitelné s vnitřním trhem pouze na základě vlastností či účinků uvedených v bodě 101 tohoto rozsudku, které jsou vlastní každé státní podpoře, a to zejména z důvodů souvisejících s tím, že podpora je selektivní nebo by narušila hospodářskou soutěž (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. března 1977, Iannelli & Volpi, 74/76, EU:C:1977:51, body 14 a 15, a ze dne 26. září 2002, Španělsko v. Komise, C‑351/98, EU:C:2002:530, bod 57).

108

Podporu proto nelze považovat za neslučitelnou s vnitřním trhem z důvodů, které souvisejí pouze s tím, že je podpora selektivní nebo že narušuje či může narušit hospodářskou soutěž.

109

Pokud však jde ve druhé řadě o tvrzení společnosti Ryanair, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 80 napadeného rozsudku neuplatnil zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti zakotvenou v článku 18 SFEU, ale posoudil dotčené opatření z hlediska čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, je třeba připomenout, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že řízení podle článku 108 SFEU nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy. Podpora, která jako taková nebo některými ze svých podmínek porušuje ustanovení nebo obecné zásady unijního práva, tudíž nemůže být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem (rozsudek ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 96 a citovaná judikatura).

110

Pokud jde však konkrétně o článek 18 SFEU, podle ustálené judikatury platí, že se tento článek použije samostatně pouze v situacích upravených unijním právem, pro něž Smlouva o FEU nestanoví zvláštní pravidla o zákazu diskriminace (rozsudek ze dne 18. července 2017, Erzberger, C‑566/15, EU:C:2017:562, bod 25 a citovaná judikatura).

111

Vzhledem k tomu, že – jak bylo připomenuto v bodě 106 tohoto rozsudku – čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU stanoví výjimky ze zásady neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem, která je zakotvena v odstavci 1 tohoto článku, a připouští tak rozdílné zacházení s podniky, jsou-li splněny požadavky stanovené v rámci těchto výjimek, je třeba tyto výjimky – jak uvedl generální advokát v bodě 64 svého stanoviska – považovat za „zvláštní ustanovení“ Smluv ve smyslu čl. 18 prvního pododstavce SFEU.

112

Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 80 napadeného rozsudku za to, že čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU představuje takové zvláštní ustanovení a je třeba zkoumat pouze to, zda je rozdílné zacházení vyvolané dotčeným opatřením přípustné na základě tohoto ustanovení.

113

Z právě uvedeného – na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Ryanair – vyplývá, že rozdílné zacházení, k němuž vedlo dotčené opatření, nemusí být odůvodněno z hlediska aspektů uvedených v článku 52 SFEU.

114

S ohledem na výše uvedené je třeba poslední výtku druhé části a první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněné.

115

V rámci třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair Tribunálu vytýká nesprávné právní posouzení a zjevné zkreslení skutkového stavu, kterých se měl Tribunál dopustit zejména v bodech 84 až 88 napadeného rozsudku, když v souvislosti s otázkou přiměřenosti dotčeného opatření zkoumal opodstatněnost argumentace navrhovatelky, která je shrnuta v bodě 83 zmíněného rozsudku a podle níž rozdílné zacházení vyplývající z tohoto opatření není přiměřené, jelikož toto opatření poskytuje společnosti SAS celou podporu určenou k náhradě škody způsobené pandemií covidu-19, přestože bylo posledně zmíněné společnosti způsobeno pouze 35 % této škody.

116

V tomto ohledu společnost Ryanair v rámci první výtky v podstatě tvrdí, že když Tribunál zejména v bodě 84 napadeného rozsudku uvedl, že společnost SAS byla z důvodu svého významnějšího podílu na trhu dotčena omezeními uloženými v souvislosti s pandemií covidu-19 více než ostatní letecké společnosti působící ve Švédsku, uchýlil se k odůvodnění, které nebylo uvedeno ve sporném rozhodnutí, takže vlastním odůvodněním nahradil odůvodnění, které uvedla na podporu tohoto rozhodnutí Komise.

117

I když z judikatury Soudního dvora vyplývá, že v rámci přezkumu legality podle článku 263 SFEU Soudní dvůr a Tribunál nemohou v žádném případě nahradit odůvodnění autora napadeného aktu vlastním odůvodněním (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2021, World Duty Free Group a Španělsko v. Komise, C‑51/19 P a C‑64/19 P, EU:C:2021:793, bod 70 a citovaná judikatura), je nutno konstatovat, že Tribunál v bodě 84 napadeného rozsudku v reakci na argumentaci navrhovatelky uvedenou v bodě 115 tohoto rozsudku učinil pouze to, že připomněl obsah sporného rozhodnutí a zejména pak vyvodil závěry ze skutečností v něm obsažených; odůvodnění tohoto rozhodnutí však nenahradil.

118

V rozsahu, v němž navrhovatelka v rámci třetí výtky této třetí části poukazuje na závěry Tribunálu uvedené v bodech 84 a 85 napadeného rozsudku, podle nichž byl tržní podíl společnosti SAS „podstatně vyšší než podíl jejího nejbližšího konkurenta“ a společnost SAS byla „těmito omezeními“, tj. omezeními uloženými v souvislosti s pandemií covidu-19, „zasažena v příslušném poměru podstatně více“, je třeba konstatovat, že se jedná o svrchované skutkové posouzení, které navíc Tribunál provedl jen pro úplnost.

119

Tuto výtku je tedy třeba odmítnout jako nepřípustnou, a to tím spíše, že navrhovatelka neprokázala, že by Tribunál tento skutkový stav zkreslil.

120

V rozsahu, v němž společnost Ryanair na podporu druhé a třetí výtky této třetí části v podstatě tvrdí, že v souladu se zásadou proporcionality měly být podpory rozděleny mezi všechny osoby a subjekty poškozené v důsledku dotčené mimořádné události v poměru ke škodám, které jim vznikly, tato argumentace vychází z nesprávného předpokladu, jak plyne z bodů 21 až 26 tohoto rozsudku.

121

Pokud jde o čtvrtou výtku třetí části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky, postačuje konstatovat, že jejím cílem je zpochybnit bod 87 napadeného rozsudku, který má toliko doplňující povahu ve vztahu k jeho rozhodnutí učiněnému v bodě 86 napadeného rozsudku, podle kterého rozdílné zacházení ve prospěch společnosti SAS neodporuje zásadě proporcionality. Tento argument proto musí být zamítnut jako irelevantní.

122

S ohledem na výše uvedené je třeba třetí část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zčásti odmítnout a zčásti zamítnout, a proto zčásti odmítnout a zčásti zamítnout tento důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu.

123

V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 94 až 96 napadeného rozsudku, společnost Ryanair Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu a důkazů, když zamítl druhou část třetího žalobního důvodu uplatněného v prvním stupni, ve které namítala porušení svobody usazování a volného pohybu služeb.

124

V rámci první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že když Tribunál v bodě 94 napadeného rozsudku uvedl, že navrhovatelka neprokázala, v čem ji výlučná povaha dotčeného opatření, ze kterého měla prospěch pouze společnost SAS, „může odradit od usazení se ve Švédsku nebo od poskytování služeb z této země a do této země“, zvolil pro posouzení toho, zda toto opatření brání výkonu volného pohybu služeb a svobody usazování nebo jej činí méně atraktivním, nesprávné kritérium. Tribunál měl v souladu s judikaturou zkoumat spíše to, zda dotčené opatření mohlo odradit „jakýkoli dotčený subjekt“, a tedy – v projednávané věci – jiné letecké společnosti působící ve Švédsku než společnost SAS, od toho, aby se v tomto členském státě usadily nebo v něm poskytovaly služby.

125

V rámci druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že v žalobě v prvním stupni v souladu s relevantním kritériem právně dostačujícím způsobem prokázala, že dotčené opatření v praxi znevýhodňuje pouze letecké dopravce se sídlem v jiném členském státě než ve Švédském království. Předložila totiž řadu důkazů týkajících se omezujícího účinku tohoto opatření na volný pohyb služeb; Tribunál se těmito důkazy nezabýval, a dopustil se proto nesprávného právního posouzení a zkreslení důkazů.

126

V rámci třetí části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že na rozdíl od toho, co Tribunál konstatoval v bodě 94 napadeného rozsudku, prokázala, že omezení volného pohybu služeb a svobody usazování není odůvodněné. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když obecně odkázal na své úvahy týkající se článku 107 SFEU v kontextu článku 18 SFEU, ačkoli se zabýval omezením volného pohybu služeb. Tribunál a před ním i Komise totiž měly zkoumat, zda je omezení volného pohybu služeb vyplývající z dotčeného opatření odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu a zda je nediskriminační, nezbytné a přiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli obecného zájmu. Navrhovatelka přitom uvedla skutkové a právní okolnosti, které dokládaly, že dotčené opatření má omezující účinky na volný pohyb služeb, které s ohledem na jeho deklarovaný cíl nejsou nezbytné, adekvátní ani přiměřené. Tribunál „této skutečnosti nedbal“, a dopustil se proto nesprávného právního posouzení a zjevně zkreslil skutkový stav.

127

Komise, Francouzská republika a Švédské království tvrdí, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

128

V rozsahu, v němž společnost Ryanair v rámci první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál v první větě bodu 94 napadeného rozsudku použil při posuzování toho, zda dotčené opatření brání výkonu volného pohybu služeb a svobody usazování nebo jej činí méně atraktivním, nesprávné kritérium, je třeba konstatovat, že tato část vychází z nesprávného výkladu tohoto bodu. Aniž je nutné zkoumat, zda se Tribunál – jak tvrdí společnost Ryanair – dopustil nesprávného právního posouzení v souvislosti s rozsahem jejího důkazního břemene, z druhé věty tohoto bodu, v níž je odkázáno na body 70 až 89 napadeného rozsudku, ve kterých se Tribunál zabýval přiměřeností dotčeného opatření s ohledem na postavení všech leteckých společností působících ve Švédsku, vyplývá – jak správně uvedla francouzská vláda v kasační odpovědi – že Tribunál obecně poukázal na existenci omezujících účinků, a tedy účinků dotýkajících se nejen společnosti Ryanair, ale všech leteckých společností, které ve Švédsku působí nebo chtějí působit.

129

Tuto část je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

130

V rámci druhé a třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba zkoumat společně, společnost Ryanair Tribunálu v podstatě vytýká, že se v bodě 94 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož se s ohledem na kritéria článku 107 SFEU zabýval toliko tím, že z dotčeného opatření má prospěch pouze společnost SAS, namísto toho, aby ověřil, zda je toto opatření odůvodněné s ohledem na skutečnosti uvedené v ustanoveních týkajících se volného pohybu služeb nebo svobody usazování. Společnost Ryanair přitom Tribunálu sdělila skutkové a právní okolnosti, které dokládají porušení těchto ustanovení.

131

Jak bylo v tomto ohledu připomenuto v bodě 109 tohoto rozsudku, řízení podle článku 108 SFEU nesmí nikdy vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními Smlouvy. Podpora, která jako taková nebo některými ze svých podmínek porušuje ustanovení nebo obecné zásady unijního práva, tudíž nemůže být prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem.

132

Jak ovšem v podstatě uvedl generální advokát v bodě 85 svého stanoviska, omezující účinky opatření podpory na volný pohyb služeb nebo svobodu usazování nepředstavují omezení zakázané Smlouvou v tom případě, jestliže se může jednat o účinek, který je vlastní samotné povaze státní podpory, jako je i její selektivní povaha.

133

Z judikatury Soudního dvora dále vyplývá, že pokud jsou podmínky podpory natolik neoddělitelně spjaty s jejím předmětem, že je nelze posuzovat odděleně, jejich vliv na slučitelnost nebo neslučitelnost podpory jako celku s vnitřním trhem musí být posouzen v rámci řízení podle článku 108 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. března 1977, Iannelli & Volpi, 74/76, EU:C:1977:51, bod 14, a ze dne 31. ledna 2023, Komise v. Braesch a další, C‑284/21 P, EU:C:2023:58, bod 97).

134

Jak přitom v projednávané věci plyne z bodu 95 tohoto rozsudku, volba společnosti SAS jakožto příjemce dotčeného opatření je součástí předmětu tohoto opatření a – v každém případě – i kdyby tato volba měla být považována za podmínku uvedeného opatření, společnost Ryanair nezpochybňuje, že je taková podmínka s uvedeným předmětem – kterým je poskytnutí částečné náhrady škody, jež vznikla tomuto podniku v důsledku pandemie covidu-19 – neoddělitelně spjata. Dopad na vnitřní trh vyplývající z toho, že coby příjemce dotčeného opatření byla vybrána společnost SAS, tedy nemůže být předmětem posuzování, které by bylo odděleno od posuzování slučitelnosti tohoto opatření podpory jako celku s vnitřním trhem v rámci postupu podle článku 108 SFEU.

135

Z výše zmíněných důvodů a z toho, co bylo uvedeno zejména v bodech 107 a 108 tohoto rozsudku, vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 94 napadeného rozsudku v podstatě rozhodl, že za účelem prokázání toho, že dotčené opatření představuje překážku svobodě usazování a volnému pohybu služeb, jelikož z něj má prospěch pouze společnost SAS, měla navrhovatelka v projednávané věci doložit, že toto opatření má omezující účinky, které jdou nad rámec účinků, jež jsou vlastní státní podpoře poskytnuté v souladu s požadavky stanovenými v čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU.

136

Cílem argumentace, kterou společnost Ryanair uvedla na podporu druhé a třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, v jejím souhrnu je ovšem kritika toho, že coby jediný příjemce dotčeného opatření byla zvolena společnost SAS, a důsledků této volby, ačkoliv je tato volba vlastní selektivní povaze tohoto opatření.

137

Pokud jde o kromě toho o důkazy, které společnost Ryanair předložila Tribunálu, je třeba konstatovat, že neuvedla žádný argument, který by mohl prokázat, že Tribunál tyto důkazy zkreslil.

138

Z výše uvedeného vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

139

V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu, když v bodech 99 a 100 napadeného rozsudku konstatoval, že její čtvrtý žalobní důvod uplatněný v prvním stupni, který se týkal rozhodnutí Komise nezahájit formální vyšetřovací řízení, je zbaven uváděného účelu a postrádá samostatný obsah.

140

Na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál, totiž tento žalobní důvod podle názoru navrhovatelky měl samostatný obsah, který se lišil od prvních tří žalobních důvodů uplatněných v prvním stupni, neboť u zjišťování závažných obtíží, které měly vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, se liší kritérium přezkumu, které může být naplněno i tehdy, pokud není prokázáno, že je přezkum prováděný Komisí stižen zjevně nesprávným posouzením skutkového stavu nebo nesprávným právním posouzením, což jsou argumenty, na kterých byly založeny tyto první tři žalobní důvody.

141

Stejně tak je navrhovatelka toho názoru, že čtvrtý žalobní důvod uplatněný v prvním stupni nebyl zbaven uváděného účelu proto, že prokazování existence zjevně nesprávného posouzení ze strany Komise je zcela jiné než prokazování závažných obtíží, které měly vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Společnost Ryanair kromě toho za tímto účelem přednesla samostatné argumenty, které prokazovaly zejména to, že Komise neměla k dispozici údaje o trhu týkající se struktury odvětví letectví, ani informace o vyčíslení výše škod způsobených v důsledku krize spojené s pandemií covidu-19 a výše podpory poskytnuté společnosti SAS. Z toho vyplývá, že společnost Ryanair v řízení před Tribunálem označila mezery a nedostatky ve vyšetřování Komise, jejichž prostřednictvím bylo poukázáno na závažné obtíže a které tvořily „samostatný obsah“ ve vztahu k ostatním žalobním důvodům.

142

Komise, Francouzská republika a Švédské království tvrdí, že pátý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

143

Pokud se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Komise nevznášet námitky vůči určité státní podpoře, zpochybňuje tím především skutečnost, že tento orgán uvedené rozhodnutí přijal bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení, čímž porušil procesní práva žalobce. Žalobce se může k tomu, aby jeho žalobě na neplatnost bylo vyhověno, dovolávat jakéhokoli důvodu, který mu umožní prokázat, že posouzení informací a skutečností, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného přezkumu oznámeného opatření, muselo vyvolat pochybnosti ohledně slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem. Použití takových argumentů však nemůže mít za následek změnu předmětu žaloby nebo pozměnění podmínek její přípustnosti. Existence pochybností o takové slučitelnosti je naopak právě tím důkazem, který je třeba předložit s cílem prokázat, že Komise měla povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, bod 59 a citovaná judikatura).

144

Je na autorovi takového návrhu, aby prokázal, že existovaly pochybnosti o takové slučitelnosti, takže Komise byla povinna zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Takový důkaz je třeba hledat jak v okolnostech přijetí tohoto rozhodnutí, tak v jeho obsahu na základě souboru shodujících se indicií (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 40 a citovaná judikatura).

145

Indicii, že Komise čelila při posuzování slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem závažným obtížím, v důsledku čehož měla zahájit formální vyšetřovací řízení, představuje zejména nedostatečná nebo neúplná povaha přezkumu provedeného tímto orgánem během předběžného přezkumného řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 41 a citovaná judikatura).

146

Pokud jde v tomto ohledu nejprve o výtku vycházející z toho, že Tribunál v bodě 100 napadeného rozsudku rozhodl, že čtvrtý žalobní důvod uplatněný v prvním stupni nemá samostatný obsah, je třeba uvést, že je pravda – jak uvedla společnost Ryanair v kasačním opravném prostředku – že kdyby byla prokázána existence „závažných obtíží“ ve smyslu judikatury Soudního dvora uvedené v předchozím bodě, sporné rozhodnutí by mohlo být zrušeno již z tohoto důvodu, i kdyby nebylo prokázáno, že posouzení provedené Komisí ve věci samé bylo z právního nebo skutkového hlediska nesprávné (obdobně viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise, C‑431/07 P, EU:C:2009:223, bod 66).

147

Kromě toho je třeba podotknout, že existenci takových obtíží lze hledat zejména v rámci tohoto posouzení a v zásadě ji lze prokázat na základě důvodů nebo argumentů předložených žalobcem za účelem zpochybnění opodstatněnosti rozhodnutí nevznášet námitky, a to i v tom případě, když se na základě zkoumání těchto žalobních důvodů nebo argumentů nedospěje k závěru, že posouzení provedené Komisí ve věci samé je ze skutkového nebo právního hlediska nesprávné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise, C‑431/07 P, EU:C:2009:223, body 63 a 66, jakož i citovaná judikatura).

148

V projednávané věci je třeba konstatovat – jak uvedl generální advokát v bodě 93 svého stanoviska – že čtvrtý žalobní důvod, který společnost Ryanair uplatnila v prvním stupni, vycházel v podstatě z neúplnosti a nedostatečnosti přezkumu provedeného Komisí během předběžného přezkumného řízení a z odlišného posouzení slučitelnosti dotčeného opatření, které by Komise provedla po formálním vyšetřovacím řízení. Z žaloby přitom rovněž vyplývá, že navrhovatelka na podporu tohoto žalobního důvodu v podstatě buď zkráceně zopakovala argumenty uvedené v rámci prvních tří důvodů této žaloby, které se týkaly opodstatněnosti sporného rozhodnutí, nebo na tyto argumenty přímo odkázala.

149

Za těchto podmínek mohl Tribunál v bodě 100 napadeného rozsudku konstatovat, že čtvrtý žalobní důvod uplatněný v prvním stupni „postrádá samostatný obsah“ ve vztahu k prvním třem žalobním důvodům, a to v tom smyslu, že po meritorním posouzení posledně uvedených žalobních důvodů, včetně argumentů vycházejících z neúplnosti a nedostatečnosti přezkumu provedeného Komisí, není povinen posoudit opodstatněnost čtvrtého žalobního důvodu samostatně, a to tím spíše, že – jak Tribunál rovněž správně uvedl v tomto bodě napadeného rozsudku – společnost Ryanair v rámci posledně uvedeného žalobního důvodu nevyzdvihla konkrétní skutečnosti, které by mohly prokázat existenci případných „závažných obtíží“, s nimiž se měla Komise potýkat při posuzování slučitelnosti dotčeného opatření s vnitřním trhem.

150

Z toho vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 101 napadeného rozsudku za to, že není nutné posuzovat opodstatněnost čtvrtého žalobního důvodu uplatněného v prvním stupni; není přitom nezbytné zkoumat, zda Tribunál v bodě 99 napadeného rozsudku správně rozhodl, že tento žalobní důvod má podpůrnou povahu a je zbaven uváděného účelu.

151

Navíc je třeba konstatovat, že společnost Ryanair nepředložila žádný argument, který by mohl prokázat, že Tribunál v rámci posuzování čtvrtého žalobního důvodu uplatněného v prvním stupni zkreslil důkazy ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 67 tohoto rozsudku.

152

Z výše uvedeného vyplývá, že pátý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

153

V rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Ryanair Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení a zjevného zkreslení skutkového stavu tím, že v bodech 102 až 115 napadeného rozsudku nesprávně rozhodl, že Komise neporušila povinnost uvést odůvodnění, kterou má na základě čl. 296 druhého pododstavce SFEU.

154

Z úvah Tribunálu podle názoru navrhovatelky vyplývá, že skutkové souvislosti, které vedly k přijetí sporného rozhodnutí, a sice pandemie covidu-19 a dopad, který mohla mít tato situace na redakční kvalitu rozhodnutí Komise, mohou omlouvat to, že v odůvodnění sporného rozhodnutí chybí některé rozhodující skutečnosti, ačkoliv byly nezbytné k tomu, aby se navrhovatelka mohla seznámit s konkrétními úvahami, z nichž vycházely závěry Komise. V důsledku takového volného výkladu čl. 296 druhého pododstavce SFEU, který je v rozporu s judikaturou Soudního dvora, ztrácí povinnost uvést odůvodnění veškerý smysl.

155

Komise, Francouzská republika a Švédské království tvrdí, že šestý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

156

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované čl. 296 druhým pododstavcem SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky čl. 296 druhého pododstavce SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 198 a citovaná judikatura).

157

Pokud jde konkrétně o rozhodnutí nevznášet námitky vůči určitému opatření podpory podle čl. 108 odst. 3 SFEU, o jaké se jedná v projednávané věci, Soudní dvůr již měl příležitost upřesnit, že takové rozhodnutí, přijaté v rámci krátkých lhůt, musí obsahovat – jak správně uvedl i Tribunál v bodě 107 napadeného rozsudku – pouze důvody, na jejichž základě se Komise domnívá, že se při posuzování slučitelnosti dotčené podpory s vnitřním trhem nestřetla se závažnými obtížemi, a i stručné odůvodnění tohoto rozhodnutí musí být z hlediska požadavku odůvodnění, který je stanoven v čl. 296 druhém pododstavci SFEU, považováno za dostatečné, pokud z něho jasně a jednoznačně vyplývají důvody, proč se Komise domnívala, že se s takovými obtížemi nestřetla, přičemž otázka opodstatněnosti uvedeného odůvodnění s tímto požadavkem nesouvisí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 199 a citovaná judikatura).

158

Právě ve světle těchto požadavků, které byly správně připomenuty v bodech 105 a 107 napadeného rozsudku, je třeba posoudit, zda se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že sporné rozhodnutí je odůvodněno právně dostačujícím způsobem.

159

V rozsahu, v němž společnost Ryanair Tribunálu v tomto ohledu v podstatě vytýká, že zmírnil požadavky týkající se povinnosti uvést odůvodnění s ohledem na pandemii covidu-19, během níž bylo sporné rozhodnutí přijato, je nutno konstatovat, že nic nenasvědčuje tomu, že by Tribunál tím, že v bodech 102 až 115 napadeného rozsudku poukázal na krizi související s touto pandemií, chtěl touto okolností ospravedlnit nedostatek odůvodnění tohoto rozhodnutí.

160

V rozsahu, v němž společnost Ryanair dále poukazuje na několik konkrétních okolností, ke kterým se Komise v rozporu se svou povinností uvést odůvodnění údajně nevyjádřila nebo které ve sporném rozhodnutí údajně neposoudila, jako je soulad dotčeného opatření se zásadou rovného zacházení, se svobodou usazování a s volným pohybem služeb, konkurenční výhoda poskytnutá společnosti SAS, metoda výpočtu výše škody a výše podpory, konkrétní důvody, proč bylo se společností SAS zacházeno jinak než s ostatními leteckými společnostmi působícími ve Švédsku, kterým vznikly škody, jakož i podpůrnost dotčeného opatření ve vztahu ke švédskému režimu podpory, je třeba konstatovat, že Tribunál v bodech 108 až 114 napadeného rozsudku při zkoumání jednotlivých těchto skutečností dospěl k závěru, že buď nejsou pro účely sporného rozhodnutí relevantní, nebo že se na ně v tomto rozhodnutí právně dostačujícím způsobem odkazuje tak, aby bylo v tomto ohledu možno úvahy Komise pochopit.

161

Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by Tribunál v rámci tohoto posuzování pominul požadavky na odůvodnění rozhodnutí Komise nevznášet námitky podle čl. 108 odst. 3 SFEU, jak vyplývají z judikatury připomenuté v bodech 156 a 157 tohoto rozsudku, jelikož toto odůvodnění v projednávané věci umožnilo společnosti Ryanair seznámit se s důvody tohoto rozhodnutí a unijnímu soudu vykonat přezkum tohoto rozhodnutí, jak ostatně vyplývá z napadeného rozsudku.

162

V rozsahu, v němž má argumentace uplatněná v rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku ve skutečnosti prokázat to, že sporné rozhodnutí bylo přijato na základě nedostatečného nebo právně nesprávného posouzení ze strany Komise, je třeba tuto argumentaci, která se týká opodstatněnosti tohoto rozhodnutí, a nikoli požadavku na odůvodnění jakožto podstatné formální náležitosti, s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 157 tohoto rozsudku odmítnout.

163

Z výše uvedeného vyplývá, že když Tribunál v bodě 115 napadeného rozsudku rozhodl, že sporné rozhodnutí je odůvodněno právně dostačujícím způsobem, nedopustil se nesprávného právního posouzení.

164

Nakonec je nutno konstatovat, že společnost Ryanair nepředložila žádný argument, který by mohl prokázat, že Tribunál v rámci posuzování pátého žalobního důvodu uplatněného v prvním stupni zkreslil skutkové okolnosti ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 67 tohoto rozsudku.

165

Šestý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.

166

Vzhledem k tomu, že nebylo vyhověno žádnému z důvodů kasačního opravného prostředku navrhovatelky, je třeba kasační opravný prostředek v plném rozsahu zčásti odmítnout a zčásti zamítnout.

167

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení.

168

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise a společnost SAS požadovaly náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit navrhovatelce náhradu všech nákladů řízení o tomto kasačním opravném prostředku.

169

Podle čl. 140 odst. 1 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Francouzská republika a Švédské království, které vystupovaly jako vedlejší účastníci v řízení v prvním stupni a účastnily se řízení před Soudním dvorem, proto ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: