–

za Association interprofessionnelle des fruits a légumes frais (Interfel): A. Bouviala, P. Morrier, S. Pelet-Serra a A. Soualem, avocats,

–

za francouzskou vládu: G. Bain a J.-L. Carré, jako zmocněnci,

–

za řeckou vládu: E. Leftheriotou, M. Tassopoulou a A.-E. Vasilopoulou, jako zmocněnkyněmi,

–

za maďarskou vládu: M. Z. Fehér a R. Kissné Berta, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: M. Konstantinidis a F. Le Bot, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 164 odst. 1 a 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci čtyř sporů probíhajících mezi Association interprofessionnelle des fruits et légumes frais (Mezioborové sdružení pro čerstvé ovoce a zeleninu) (Interfel) a ministre de l’Agriculture et de la Souveraineté alimentaire (ministr zemědělství a potravinové soběstačnosti) (Francie, dále jen „ministr“), které se týkají zamítnutí čtyř žádostí Interfelu o rozšíření čtyř mezioborových dohod uzavřených Interfelem na hospodářské subjekty, které nejsou jejími členy, ze strany ministra.

3

Článek 125a odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (nařízení o jednotné společné organizaci trhů) (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1), ve znění nařízení Rady (ES) č. 361/2008 ze dne 14. dubna 2008 (Úř. věst. 2008, L 121, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1234/2007“), stanovil:

„Stanovy organizace producentů v odvětví ovoce a zeleniny zavazují její členy zejména:

[…]“

4

Článek 125f odst. 1 tohoto nařízení stanovil:

„Je-li organizace producentů v odvětví ovoce a zeleniny působící ve vymezeném hospodářském obvodu u konkrétního produktu považována za reprezentativní pro produkci a producenty tohoto obvodu, může dotyčný členský stát na její žádost vyhlásit níže uvedená pravidla za závazná pro producenty usazené v tomto hospodářském obvodu, kteří nejsou členy organizace producentů:

[…]“

5

Článek 125l uvedeného nařízení stanovil:

„1.   Je-li mezioborová organizace působící v jedné nebo více stanovených oblastech členského státu považována za reprezentativní, pokud jde o produkci nebo zpracování daného produktu nebo obchod s ním, může dotyčný členský stát na její žádost vyhlásit určité dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, sjednané v rámci této organizace, za závazné na omezenou dobu i pro jiné individuální hospodářské subjekty a jejich seskupení, které působí v dotyčné oblasti nebo oblastech a nejsou členy této organizace.

[…]

3.   Pravidla, u nichž lze požádat o rozšíření jejich působnosti na další hospodářské subjekty:

[…]

[…]

4.   Pravidla uvedená v odst. 3 písm. a) […] iv) […] musí být pravidly stanovenými v příloze XVIa. […]“

6

Příloha XVIa téhož nařízení, nadepsaná „Taxativní seznam pravidel, jejichž působnost může být podle článků 125f a 125l rozšířena na producenty, kteří nejsou členy organizací producentů“, obsahovala bod 3, který zněl takto:

„3. Pravidla týkající se uvádění na trh:

7

Nařízení č. 1234/2007 bylo s účinností od 1. ledna 2014 zrušeno nařízením č. 1308/2013 v souladu s jeho čl. 230 odst. 1.

8

Body 132 a 134 odůvodnění nařízení č. 1308/2013 znějí takto:

[…]

9

Část II tohoto nařízení, nadepsaná „Vnitřní trh“, obsahuje hlavu II, nadepsanou „Pravidla týkající se uvádění na trh a organizací producentů“. Kapitola I této hlavy, nadepsaná „Pravidla týkající se uvádění na trh“, obsahuje oddíl 1, nadepsaný „Obchodní normy“, který obsahuje pododdíl 2, nadepsaný „Obchodní normy podle odvětví nebo produktů“, který obsahuje mimo jiné články 74 až 76 uvedeného nařízení.

10

Článek 74 téhož nařízení, nadepsaný „Obecná zásada“, stanoví:

„Produkty, pro něž byly v souladu s tímto oddílem stanoveny obchodní normy podle odvětví nebo produktů, lze uvést na trh v [Evropské] unii, pouze pokud tyto normy splňují.“

11

Článek 75 nařízení č. 1308/2013, nadepsaný „Stanovení a obsah“, stanoví:

„1.   Obchodní normy lze použít na jedno nebo více těchto odvětví nebo jeden a více těchto produktů:

[…]

[…]

3.   […] obchodní normy uvedené v odstavci 1 mohou zahrnovat jeden nebo více z následujících požadavků […]:

[…]

[…]“

12

Článek 76 tohoto nařízení, nadepsaný „Další požadavky na uvádění produktů odvětví ovoce a zeleniny na trh“, stanoví:

„1.   Kromě případných použitelných obchodních norem uvedených v článku 75 platí, že produkty odvětví ovoce a zeleniny, které se mají prodávat spotřebiteli v čerstvém stavu, lze uvádět na trh, pouze pokud jsou řádné a uspokojivé obchodní jakosti a pokud je uvedena země původu.

2.   Obchodní normy uvedené v odstavci 1, stejně jako jakákoli obchodní norma platná pro odvětví ovoce a zeleniny stanovená v souladu s tímto pododdílem se použijí ve všech fázích uvádění na trh včetně dovozu a vývozu, a mohou se vztahovat na jakost, klasifikaci, hmotnost, velikost, obal, balení, skladování, přepravu, obchodní úpravu a uvádění na trh.

3.   Držitel produktů odvětví ovoce a zeleniny, na které se vztahují obchodní normy, může tyto produkty vystavovat za účelem prodeje, nabízet k prodeji, prodávat, dodávat či jakýmkoli jiným způsobem uvádět na trh v rámci Unie pouze v souladu s těmito normami a odpovídá za zajištění tohoto souladu.

4.   Za účelem zajištění řádného uplatňování požadavků stanovených v odstavci 1 tohoto článku a zohlednění určitých specifických situací je [Evropské] komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 227, pokud jde o konkrétní odchylky od tohoto článku, které jsou nezbytné k jeho náležitému uplatňování.“

13

Hlava II části II nařízení č. 1308/2013 obsahuje kapitolu III, nadepsanou „Organizace producentů a sdružení a mezioborové organizace“. Tato kapitola III obsahuje oddíl 3, nadepsaný „Rozšíření působnosti pravidel a povinné příspěvky“, jehož součástí je článek 164 tohoto nařízení, nadepsaný „Rozšíření působnosti pravidel“, který zní takto:

„1.   Je-li uznaná organizace producentů, uznané sdružení organizací producentů nebo uznaná mezioborová organizace působící v konkrétním hospodářském prostoru nebo prostorech členského státu považována za reprezentativní, pokud jde o produkci nebo zpracování daného produktu nebo obchod s ním, může dotyčný členský stát na její žádost učinit určité dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, sjednané v rámci této organizace, závaznými na omezenou dobu i pro jiné jednotlivé hospodářské subjekty a jejich seskupení, které působí v dotyčném hospodářském prostoru nebo prostorech a nejsou členy této organizace nebo tohoto sdružení.

[…]

4.   Pravidla, u nichž lze požadovat rozšíření působnosti na jiné hospodářské subjekty, jak je stanoveno v odstavci 1, musí sledovat jeden z těchto cílů:

Tato pravidla nesmějí způsobit újmu jiným hospodářským subjektům dotčeného členského státu nebo Unii a nesmějí mít žádné účinky uvedené v čl. 210 odst. 4 nebo být jinak neslučitelné s platnými právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy.

[…]“

14

Článek 210 téhož nařízení, nadepsaný „Dohody a jednání ve vzájemné shodě mezi uznanými mezioborovými organizacemi“, v odstavci 4 stanoví:

„Za neslučitelné s pravidly Unie jsou prohlášeny dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které:

15

Podle čl. 230 odst. 2 nařízení č. 1308/2013 se odkazy na nařízení č. 1234/2007 považují za odkazy mimo jiné na nařízení č. 1308/2013 v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze XIV posledně uvedeného nařízení. Z této srovnávací tabulky vyplývá, že čl. 113 odst. 1 nařízení č. 1234/2007 odpovídá čl. 75 odst. 1 písm. a) až e) a odst. 2 nařízení č. 1308/2013 a že čl. 113a odst. 1 až 3 nařízení č. 1234/2007 odpovídá článku 76 nařízení č. 1308/2013. Podle uvedené srovnávací tabulky odpovídají články 125f a 125l nařízení č. 1234/2007 článku 164 nařízení č. 1308/2013.

16

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (Úř. věst. 2011, L 157, s. 1), ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/428 ze dne 12. července 2018 (Úř. věst. 2019, L 75, s. 1) (dále jen „prováděcí nařízení č. 543/2011“), v čl. 3 odst. 1 a 2 stanoví:

„1.   Požadavky stanovené v čl. 113a odst. 1 [nařízení č. 1234/2007] platí jako všeobecná obchodní norma. Podrobnosti všeobecné obchodní normy jsou stanoveny v části A přílohy I tohoto nařízení.

Ovoce a zelenina, na které se nevztahuje zvláštní obchodní norma, musí splňovat všeobecnou obchodní normu. Avšak v případech, kdy je držitel schopen prokázat, že produkty splňují platné normy přijaté Evropskou hospodářskou komisí Organizace spojených národů (EHK/OSN), považují se produkty za produkty splňující všeobecnou obchodní normu.

2.   Zvláštní obchodní normy, na které odkazuje čl. 113 odst. 1 písm. b) [nařízení č. 1234/2007], jsou stanoveny v části B přílohy I tohoto nařízení pro tyto produkty:

[…]

[…]

[…]“

17

Část A přílohy I tohoto prováděcího nařízení je nadepsána „Všeobecná obchodní norma“ a obsahuje oddíly obsahující „[m]inimální požadavky“, „[m]inimální požadavky na zralost“, „[o]dchylku“ a „[o]značování“.

18

Část B této přílohy, nadepsaná „Zvláštní obchodní normy“, obsahuje část 1, nadepsanou „Obchodní norma pro jablka“, jejíž bod III, nadepsaný „Ustanovení o velikosti“, stanoví:

„Velikost se určuje buď podle největšího průměru příčného řezu, nebo podle hmotnosti.

[…]

Pro zajištění jednotné velikosti nesmí překročit rozdíl ve velikosti mezi produkty ve stejném balení:

Pro plody II. jakosti balené v maloobchodním balení nebo volně v balení není stanoven požadavek na jednotnost velikosti.

Na miniaturní odrůdy jablek označené v dodatku k této normě písmenem ‚M‘ se ustanovení o velikosti nevztahují. Tyto miniaturní odrůdy musí mít stupeň Brix [vypočtený podle návodu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) na objektivní zkoušky] minimálně 12°.“

19

Část B uvedené přílohy obsahuje rovněž část 3, nadepsanou „Obchodní norma pro kiwi“, jejíž bod II písm. B, nadepsaný „Minimální požadavky na zralost“, stanoví:

„Plody kiwi musí být dostatečně vyvinuté a musí vykazovat uspokojivou zralost.

Aby byl dodržen tento požadavek, musí plody při balení dosáhnout stupně zralosti alespoň 6,2° Brix [vypočtený podle návodu OECD na objektivní zkoušky] nebo 15 % průměrného obsahu sušiny, což by mělo vést k 9,5° Brix [vypočtený podle návodu OECD na objektivní zkoušky] při vstupu do distribučního řetězce.“

20

Tato část B obsahuje rovněž část 5, nadepsanou „Obchodní norma pro broskve a nektarinky“, jejíž bod III, nadepsaný „Ustanovení o velikosti“, stanoví:

„[…] Minimální velikost je:

V období od 1. července do 31. října (na severní polokouli) a od 1. ledna do 30. dubna (na jižní polokouli) se však neuvádějí na trh plody menší než 56 mm nebo o hmotnosti nižší než 85 g.

[…]“

21

EHK OSN byla založena v roce 1947 rezolucí č. 36 (IV) přijatou dne 28. března 1947 Ekonomickou a sociální radou (OSN) (Ecosoc). V současné době sdružuje 56 zemí Evropy (včetně všech členských států EU), Společenství nezávislých států a Severní Ameriky. Vzhledem k tomu, že Unie není členem Organizace spojených národů, není ani členem EHK-OSN. Účastní se však zasedání EHK OSN jako pozorovatel.

22

V rámci EHK OSN existuje pracovní skupina pro normy jakosti zemědělských produktů, která přijala normu EHK-OSN FFV 15 týkající se uvádění na trh a kontroly obchodní jakosti okurek. Tato norma ve znění vydání z roku 2017 použitelného na spory v původních řízeních v bodě III, nadepsaném „Ustanovení o velikosti“, stanoví:

„Velikost se určuje podle hmotnosti nebo kombinace průměru a délky.

Pro výběrovou a I. jakost je povinná jednotná velikost.

Pro zajištění jednotlivé velikosti u produktů ve stejném balení, musí být zvolena jedna ze dvou následujících možností:

23

Článek L. 632-2-1 druhý pododstavec code rural et de la pêche maritime (zákoník zemědělství a mořského rybolovu) stanoví:

„[Mezioborové organizace] mohou v rámci mezioborových dohod definovat vzorové smlouvy, o jejichž rozšíření mohou požádat správní orgán, které obsahují redakční návrhy vzorů […], jakož i doložky týkající se opatření k regulaci objemů za účelem přizpůsobení nabídky poptávce. […]“

24

Článek L. 632-3 tohoto zákoníku stanoví:

„Dohody uzavřené v rámci uznané mezioborové organizace mohou být příslušným správním orgánem zcela nebo zčásti na určitou dobu rozšířeny, pokud stanoví společné činnosti nebo činnosti ve společném zájmu, které odpovídají obecnému zájmu a jsou slučitelné s právními předpisy Evropské unie.“

25

Článek L. 632-4 uvedeného zákoníku stanoví:

„[…]

Rozšíření působnosti dohod [uzavřených v rámci uznané mezioborové organizace] předpokládá rovněž dodržení podmínek stanovených právem Evropské unie použitelným na tyto dohody.

[…]

Pokud je rozhodnuto o rozšíření působnosti, jsou takto stanovená opatření závazná pro všechny příslušníky profesí tvořících tuto mezioborovou organizaci.

[…]“

26

Interfel je mezioborová zemědělská organizace uznaná na základě článku L. 632-1 code rural et de la pêche maritime (zákoník zemědělství a mořského rybolovu). Dne 10. června 2020 uzavřela mezioborovou dohodu nazvanou „Broskve a nektarinky – stanovení velikosti“ pro hospodářské roky 2021–2023 (dále jen „dohoda o broskvích a nektarinkách“), která stanoví mimo jiné zákaz uvádět na trh broskve nebo nektarinky malé velikosti (velikost D) během celého dotčeného období uvádění na trh. Požádala ministra o rozšíření této mezioborové dohody i na jiné hospodářské subjekty a odůvodnila tuto žádost snahou zajistit kvalitu ovoce prodávaného spotřebitelům.

27

Rozhodnutím ze dne 7. září 2020 ministr odmítl této žádosti vyhovět. Interfel podala ke Conseil d’État (Státní rada) žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí.

28

Conseil d’État (Státní rada) uvádí, že dohoda o broskvích a nektarinkách stanoví, že broskve a nektarinky vypěstované ve Francii, které jsou určeny pro uvedení na francouzský trh a na vývoz, podléhají ve všech etapách uvádění na trh a během celého dotčeného hospodářského roku požadavku minimální velikosti 56 mm nebo 85 g. Tato ustanovení jsou přitom přísnější než ustanovení bodu III části 5 části B přílohy I prováděcího nařízení č. 543/2011.

29

Conseil d’État (Státní rada) dodává, že Interfel předložila zejména žalobní důvod vycházející z toho, že ministr nemůže legálně odmítnout rozšíření působnosti dohody o broskvích a nektarinkách i na jiné hospodářské subjekty. Podle Conseil d’État (Státní rada) vyžaduje posouzení tohoto žalobního důvodu odpověď na otázku, zda čl. 164 odst. 4 nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje rozšířit na jiné hospodářské subjekty mezioborové dohody, které stanoví přísnější pravidla, než jsou pravidla stanovená unijní právní úpravou, nejen pokud jde o „pravidla produkce“ ve smyslu písm. b) tohoto odstavce 4, ale také pokud jde o všechna pravidla, která se týkají jednoho nebo několika cílů uvedených v písmenech a) a c) až n) uvedeného odstavce 4, a zejména odpověď na otázku, zda toto ustanovení umožňuje přijmout ve formě mezioborové dohody pravidla pro uvádění na trh ovoce a zeleniny spadajících do určité kategorie, která jsou přísnější než pravidla stanovená unijní právní úpravou, a rozšířit tato pravidla na všechny hospodářské subjekty.

30

Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být článek 164 nařízení [č. 1308/2013] vykládán v tom smyslu, že opravňuje k rozšíření působnosti mezioborových dohod, které stanoví přísnější pravidla, než jsou pravidla stanovená unijní právní úpravou, nejen v oblasti ‚pravidel produkce‘ uvedených v [písm.] b) [odstavce 4] tohoto článku, nýbrž i ve všech oblastech uvedených v [písmenech] a) a c) až n) [tohoto odstavce 4], pro které lze podle jeho ustanovení požadovat rozšíření působnosti mezioborové dohody, a zejména, zda tento článek opravňuje k přijetí přísnějších pravidel ve formě mezioborové dohody a k jejich rozšíření na všechny hospodářské subjekty, i když unijní právní úprava stanoví pro danou kategorii ovoce nebo zeleniny pravidla pro uvádění na trh?“

31

Dne 10. června 2020 uzavřela Interfel mezioborovou dohodu nazvanou „Okurky dlouhého nebo holandského typu“ pro hospodářské roky 2021–2023 (dále jen „dohoda o okurkách“). Požádala ministra o rozšíření této mezioborové dohody i na jiné hospodářské subjekty a odůvodnila tuto žádost snahou zajistit kvalitu okurek prodávaných spotřebitelům.

32

Rozhodnutím ze dne 7. září 2020 ministr odmítl této žádosti vyhovět. Interfel podala ke Conseil d’État (Státní rada) žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí.

33

Conseil d’État (Státní rada) uvádí, že dohoda o okurkách stanoví, že velikost okurek vypěstovaných v kontinentální Francii a prodávaných ve výběrové nebo I. jakosti se určuje výhradně podle hmotnosti s vyloučením jakéhokoli třídění velikosti kombinujícího průměr a délku, že jejich minimální hmotnost musí činit 250 g, a pro okurky výběrové nebo I. jakosti je povinná jednotná velikost, jelikož stejné balení musí obsahovat pouze produkty odpovídající stejné třídě stanovené stupnice velikosti. Podle Conseil d’État jsou tato ustanovení přísnější než ustanovení vyplývající jednak ze všeobecné obchodní normy ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení č. 543/2011, která nezmiňuje žádné pravidlo pro velikost produktů, a jednak z normy EHK-OSN FFV-15 týkající se certifikace, uvádění na trh a kontroly obchodní jakosti okurek.

34

Conseil d’État (Státní rada) dodává, že Interfel předložila zejména žalobní důvod vycházející z toho, že ministr nemůže legálně odmítnout rozšíření působnosti dohody o okurkách na jiné hospodářské subjekty. Podle Conseil d’État (Státní rada) vyžaduje posouzení tohoto žalobního důvodu odpověď na otázku, zda čl. 164 odst. 4 nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán jednak v tom smyslu, že umožňuje rozšířit na jiné hospodářské subjekty mezioborové dohody, které stanoví přísnější pravidla, než jsou pravidla stanovená unijní právní úpravou, nejen pokud jde o „pravidla produkce“, ve smyslu písm. b) tohoto odstavce 4, ale také pokud jde o všechna pravidla, která se týkají jednoho nebo několika cílů uvedených v písmenech a) a c) až n) uvedeného odstavce 4, a jednak, že v případě neexistence zvláštních pravidel pro danou kategorii ovoce a zeleniny stanovených unijním právem opravňuje k rozšíření takových dohod, které stanoví přísnější pravidla, než jsou pravidla stanovená použitelnými normami přijatými EHK OSN, na jiné hospodářské subjekty.

35

Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

36

Dne 10. června 2020 uzavřela Interfel mezioborovou dohodu nazvanou „Jablka – třídění podle hmotnosti“ pro hospodářské roky 2021–2023 (dále jen „dohoda o jablkách“). Požádala ministra o rozšíření této mezioborové dohody i na jiné hospodářské subjekty a odůvodnila tuto žádost snahou zajistit kvalitu ovoce prodávaného spotřebitelům.

37

Rozhodnutím ze dne 20. listopadu 2020 ministr odmítl této žádosti vyhovět. Conseil d’État (Státní rada) uvádí, že toto rozhodnutí ze dne 20. listopadu 2020 musí být považováno za rozhodnutí o zpětvzetí rozhodnutí o schválení žádosti Interfel o rozšíření, o němž se má za to, že bylo přijato na základě článku L. 632-4 zákoníku zemědělství a mořského rybolovu, jelikož na konci stanovené lhůty pro šetření, která byla prodloužena do 7. listopadu 2020, nebylo ohledně uvedené žádosti o rozšíření přijato výslovné rozhodnutí. Interfel podala ke Conseil d’État (Státní rada) žalobu na neplatnost uvedeného rozhodnutí ze dne 20. listopadu 2020.

38

Conseil d’État (Státní rada) uvádí, že dohoda o jablkách stanoví výhradně třídění podle hmotnosti, čímž vylučuje třídění na základě průměru uvedené v bodě III části 1 části B přílohy I prováděcího nařízení č. 543/2011, a dále stanoví, že jablka I. a II. jakosti balená v řadách a vrstvách nebo rovnaná ve stejném balení musí odpovídat jednomu ze čtrnácti velikostních rozsahů, které stanoví tato dohoda, a že jablka I. jakosti volně ložená ve stejném balení musí odpovídat osmi velikostním rozsahům, které stanoví uvedená dohoda, přičemž tyto rozsahy jsou podrobnější než ty, které jsou stanoveny v bodě III části 1 části B přílohy I prováděcího nařízení č. 543/2011.

39

Conseil d’État (Státní rada) dodává, že Interfel předložila zejména žalobní důvod vycházející z toho, že ministr nemůže legálně vzít zpět rozhodnutí o vyhovění žádosti o rozšíření působnosti dohody o jablkách na jiné hospodářské subjekty. Podle Conseil d’État (Státní rada) vyžaduje posouzení tohoto žalobního důvodu odpověď na otázku, zda čl. 164 odst. 4 nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje rozšířit na jiné hospodářské subjekty mezioborové dohody, které stanoví přísnější pravidla, než jsou pravidla stanovená unijní právní úpravou, nejen pokud jde o „pravidla produkce“ ve smyslu písm. b) tohoto odstavce 4. ale také pokud jde o všechna pravidla, která se týkají jednoho nebo několika cílů uvedených v písmenech a) a c) až n) uvedeného odstavce 4. V případě, že se odpověď na předcházející otázku bude lišit podle toho, zda se jedná o „pravidla pro uvádění produktů na trh“ ve smyslu písm. d) tohoto odstavce 4 nebo o „minimální normy pro obalovou a obchodní úpravu“ uvedené v písm. k) téhož [odstavce], přeje si Conseil d’État (Státní rada) zjistit, zda se na stanovení velikostních rozsahů určených k zajištění jednotnosti produktů ve stejném balení vztahují tato pravidla nebo tyto normy.

40

Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

41

Dne 10. června 2020 uzavřela Interfel mezioborovou dohodu nazvanou „Kiwi Hayward – datum sklizně a uvádění na trh – zralost“, pro hospodářské roky 2021–2023 (dále jen „dohoda o kiwi“). Požádala ministra o rozšíření této mezioborové dohody i na jiné hospodářské subjekty a odůvodnila tuto žádost snahou zajistit kvalitu ovoce prodávaného spotřebitelům.

42

Rozhodnutím ze dne 22. října 2020 ministr odmítl této žádosti vyhovět. Interfel podala ke Conseil d’État (Státní rada) žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí.

43

Conseil d’État (Státní rada) uvádí, že dohoda o kiwi stanoví, že kiwi vypěstovaná z kultivaru Actinidia deliciosa odrůdy Hayward ve Francii nelze sklízet před 10. říjnem a uvádět na trh ve Francii před 6. listopadem. Tato ustanovení jsou přísnější než ustanovení obsažená v bodě II písm. B části 3 části B přílohy I prováděcího nařízení č. 543/2011, která kromě minimálních požadavků na zralost nestanoví žádnou podmínku týkající se dat sklizně a uvádění na trh.

44

Conseil d’État (Státní rada) dodává, že Interfel předložila zejména žalobní důvod vycházející z toho, že ministr nemůže legálně odmítnout rozšíření působnosti dohody o kiwi na jiné hospodářské subjekty. Podle Conseil d’État (Státní rada) vyžaduje posouzení tohoto žalobního důvodu zaprvé odpověď na otázku, zda musí být čl. 164 odst. 4 nařízení č. 1308/2013 vykládán v tom smyslu, že umožňuje rozšířit na jiné hospodářské subjekty mezioborové dohody, které stanoví přísnější pravidla, než jsou pravidla stanovená unijní právní úpravou, nejen pokud jde o „pravidla produkce“ ve smyslu písm. b) tohoto odstavce 4, ale také pokud jde o všechna pravidla, která se týkají jednoho nebo několika cílů uvedených v písmenech a) a c) až n) uvedeného odstavce 4, a zadruhé, zda stanovení data sklizně a data uvádění na trh spadá do oblasti působnosti pravidel, která mohou být stanovena prostřednictvím mezioborové dohody a rozšířena v souladu s článkem 164 nařízení č. 1308/2013, a pokud ano, zda stanovení těchto dat spadá do působnosti „pravidel produkce“ ve smyslu písm. b) téhož odstavce 4 nebo, jak bylo dříve stanoveno v příloze XVIa nařízení č. 1234/2007, do působnosti „pravidel uvádění produktů na trh“.

45

Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

46

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 9. září 2022 byly věci C‑501/22 až C‑504/22 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

47

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu ve věci C‑504/22, kterou je třeba zkoumat na prvním místě, je, zda musí být článek 164 nařízení č. 1308/2013 vykládán v tom smyslu, že se tento článek vztahuje na stanovení dat sklizně nebo dat uvedení zemědělského produktu na trh prostřednictvím dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě učiněných v rámci uznané organizace producentů, uznaného sdružení organizací producentů nebo uznané mezioborové organizace.

48

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že podle bodu 3 písm. a) přílohy XVIa nařízení č. 1234/2007 byla data stanovená pro začátek sklizně a časové rozložení uvádění produktů na trh obsažena jakožto pravidla týkající se uvádění na trh v taxativním seznamu pravidel, jejichž působnost mohla být podle článků 125f a 125l rozšířena na producenty, kteří nejsou členy organizací producentů. Tyto články odpovídají v souladu s článkem 230 nařízení č. 1308/2013 jeho článku 164.

49

Kromě toho byla tímto článkem 230 v jeho odstavci 1 zrušena příloha XVIa nařízení č. 1234/2007. Článek 164 nařízení č. 1308/2013 v odstavci 4 stanoví, že pravidla, u nichž lze požadovat rozšíření působnosti na jiné hospodářské subjekty, musí sledovat jeden z cílů uvedených v tomto odstavci, mezi něž patří uvádění produktů na trh. Posledně uvedené nařízení však neobsahuje ustanovení podobné bodu 3 uvedené přílohy uvádějící taxativní seznam pravidel pro uvádění produktů na trh, která mohou být rozšířena na jiné hospodářské subjekty. Za těchto podmínek je třeba mít za to, že se nařízení č. 1308/2013 vztahuje na „uvádění produktů na trh“ v širokém smyslu.

50

Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce tím, že v nařízení č. 1308/2013 neuvedl taxativní seznam pravidel pro uvádění produktů na trh, která mohou být rozšířena na hospodářské subjekty, které nejsou členy organizací producentů, nezamýšlel v žádném případě omezit v tomto ohledu rozsah článku 164 tohoto nařízení ve srovnání s rozsahem odpovídajících ustanovení nařízení č. 1234/2007, která zrušil.

51

Na druhou otázku ve věci C‑504/22 je proto třeba odpovědět tak, že článek 164 nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že se tento článek vztahuje na stanovení dat sklizně nebo dat uvedení zemědělského produktu na trh prostřednictvím dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě učiněných v rámci uznané organizace producentů, uznaného sdružení organizací producentů nebo uznané mezioborové organizace.

52

Podstatou otázky předkládajícího soudu ve věci C‑501/22, otázek ve věci C‑502/22, jakož i prvních otázek ve věcech C‑503/22 a C‑504/22, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být čl. 164 odst. 1 a 4 nařízení č. 1308/2013 vykládán v tom smyslu, že členský stát může na žádost uznané organizace producentů, uznaného sdružení organizací producentů nebo uznané mezioborové organizace působících v jednom nebo několika konkrétních hospodářských prostorech tohoto členského státu, které jsou považovány za reprezentativní pro produkci, uvádění na trh nebo zpracování daného produktu, učinit určité dohody, určitá rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, sjednané nebo učiněné v rámci této organizace producentů, tohoto sdružení organizací producentů nebo této mezioborové organizace, závaznými pro jiné subjekty, které působí v těchto hospodářských prostorech a nejsou členy uvedené organizace producentů, uvedeného sdružení organizací producentů nebo uvedené mezioborové organizace, pokud jsou pravidla stanovená v těchto dohodách, v těchto rozhodnutích nebo v rámci těchto jednání ve vzájemné shodě týkající se jednoho nebo několika cílů uvedených v odst. 4 písm. a) a c) až n) tohoto článku přísnější než pravidla stanovená unijními právními předpisy nebo normami přijatými EHK OSN.

53

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba vzít při výkladu ustanovení unijního práva v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je uvedené ustanovení součástí [rozsudek ze dne 28. října 2022, Generalstaatsanwaltschaft München (Vydání a ne bis in idem), C‑435/22 PPU, EU:C:2022:852, bod 67 a citovaná judikatura].

54

Kromě toho z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že pokud lze ustanovení unijního práva vykládat několika způsoby, je třeba upřednostnit takový výklad, kterým se zachová jeho užitečný účinek (rozsudek ze dne 7. března 2018, Cristal Union, C‑31/17, EU:C:2018:168, bod 41 a citovaná judikatura).

55

V projednávané věci je třeba konstatovat, že na rozdíl od znění čl. 164 odst. 4 písm. b) nařízení č. 1308/2013 neodkazuje sice znění čl. 164 odst. 4 písm. a) a c) až n) tohoto nařízení na pravidla, „která jsou přísnější než pravidla Unie nebo vnitrostátní pravidla“, avšak toto posledně uvedené znění výslovně nevylučuje možnost, aby byla pravidla, která jsou přísnější než pravidla stanovená v unijních předpisech, rozšířena i na jiné hospodářské subjekty.

56

Pokud jde o kontext, jehož součástí je čl. 164 odst. 1 a 4 nařízení č. 1308/2013, je třeba uvést, že tento článek 164, který je součástí oddílu 3 kapitoly III tohoto nařízení, nadepsaného „Rozšíření působnosti pravidel a povinné příspěvky“, představuje základ umožňující rozšíření některých pravidel přijatých uznanou organizací producentů, uznaným sdružením organizací producentů nebo uznanou mezioborovou organizací na hospodářské subjekty, které nejsou členy dotyčné organizace. Taková možnost rozšíření musí být chápána ve světle článku 74 tohoto nařízení, podle kterého mohou být produkty, pro něž byly stanoveny obchodní normy podle odvětví nebo produktů, uváděny na trh v Unii pouze, pokud tyto normy splňují.

57

Z tohoto článku 74 tedy vyplývá, že každý hospodářský subjekt bez ohledu na to, zda je či není členem uznané organizace producentů, uznaného sdružení organizací producentů nebo uznané mezioborové organizace, je povinen dodržovat pravidla stanovená uvedenými normami, aby mohl uvádět své produkty na trh.

58

Ustanovení čl. 164 odst. 4 písm. a) a c) až n) nařízení č. 1308/2013 by proto byla zbavena užitečného účinku, kdyby členský stát nemohl učinit závaznými pravidla stanovená takovou dohodou, jako je dohoda uvedená v odstavci 1 tohoto článku, která obsahuje pravidla, jež překračují rámec pravidel, která jsou závazná již na základě obchodních norem použitelných na základě unijní právní úpravy.

59

Takový výklad je navíc v souladu s cíli uvedenými v bodech 132 a 134 odůvodnění nařízení č. 1308/2013. Jak uvádí první z nich, mezioborové organizace mohou hrát významnou úlohu při zajišťování dialogu mezi subjekty dodavatelského řetězce a při podpoře osvědčených postupů a transparentnosti trhu. Z druhého z nich vyplývá, že unijní normotvůrce měl za to, že stávající ustanovení v různých odvětvích, která posilují činnost organizací producentů, jejich sdružení a mezioborových organizací tak, že dovolují členským státům za určitých podmínek rozšířit některá pravidla těchto organizací na nečlenské hospodářské subjekty, se ukázala jako účinná a měla by být harmonizována, zefektivněna a rozšířena na všechna odvětví.

60

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že podle čl. 164 odst. 1 nařízení č. 1308/2013 není takové rozšíření povinné, ale představuje pouhou možnost pro dotčený členský stát, který svrchovaně posuzuje účelnost tohoto rozšíření.

61

Pokud jde o využití této možnosti a za účelem zajištění toho, aby takové využití přispívalo k dosažení cílů připomenutých v bodě 59 tohoto rozsudku, čl. 164 odst. 4 nařízení č. 1308/2013 stanoví, že rozšíření takových pravidel na hospodářské subjekty, které nejsou členy organizace nebo sdružení, v jejichž rámci byla přijata, je vyloučeno, pokud tato pravidla způsobují těmto hospodářským subjektům újmu, mají účinky uvedené v čl. 210 odst. 4 tohoto nařízení nebo jsou neslučitelná s platnými unijními nebo vnitrostátními právními předpisy.

62

Kromě toho, pokud jde o normy přijaté EHK OSN, je třeba poznamenat, že čl. 3 odst. 1 nařízení č. 543/2011 ve spojení s článkem 76 nařízení č. 1308/2013 stanoví, že požadavky stanovené v posledně uvedeném ustanovení platí jako všeobecná obchodní norma, kterou musí splňovat ovoce a zelenina, na které se nevztahuje zvláštní obchodní norma, avšak zároveň stanoví, že pokud je držitel schopen prokázat, že produkty splňují platné normy přijaté EHK OSN, považují se za produkty splňující všeobecnou obchodní normu. Z toho vyplývá, že úvahy uvedené v bodech 55 až 61 tohoto rozsudku platí mutatis mutandis pro normy přijaté EHK OSN.

63

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na otázku ve věci C‑501/22, na otázky ve věci C‑502/22 a na první otázky ve věcech C‑503/22 a C‑504/22 odpovědět tak, že čl. 164 odst. 1 a 4 nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát může na žádost uznané organizace producentů, uznaného sdružení organizací producentů nebo uznané mezioborové organizace působících v jednom nebo několika konkrétních hospodářských prostorech tohoto členského státu, které jsou považovány za reprezentativní pro produkci, uvádění na trh nebo zpracování daného produktu, učinit určité dohody, určitá rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, sjednané nebo učiněné v rámci této organizace producentů, tohoto sdružení organizací producentů nebo této mezioborové organizace, závaznými pro jiné subjekty, které působí v těchto hospodářských prostorech a nejsou členy uvedené organizace producentů, uvedeného sdružení organizací producentů nebo uvedené mezioborové organizace, pokud jsou pravidla stanovená v těchto dohodách, v těchto rozhodnutích nebo v rámci těchto jednání ve vzájemné shodě týkající se jednoho nebo několika cílů uvedených v odst. 4 písm. a) a c) až n) tohoto článku přísnější než pravidla stanovená unijními právními předpisy nebo normami přijatými EHK OSN.

64

Druhá otázka ve věci C‑503/22 byla položena pouze pro případ, že by se odpověď na první otázku v této věci lišila podle toho, zda se jedná o „pravidla pro uvádění produktů na trh“ ve smyslu čl. 164 odst. 4 písm. c) nařízení č. 1308/2013 nebo o „minimální normy pro obalovou a obchodní úpravu“ ve smyslu čl. 164 odst. 4 písm. k) tohoto nařízení.

65

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci tomu tak není, není třeba na tuto druhou otázku odpovídat.

66

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Náklady vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: