I. Právní rámec

II. Postup před zahájením soudního řízení a řízení před Soudním dvorem

III. K žalobě

A. K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z toho, že nebyly vyhlášeny zvláštní oblasti ochrany

1. Argumentace účastníků řízení

2. Závěry Soudního dvora

B. Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z toho, že nebyly stanoveny cíle ochrany

1. Argumentace účastníků řízení

2. Závěry Soudního dvora

C. Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti stanovit nezbytná ochranná opatření

1. Argumentace účastníků řízení

a) Lokality, na které se podle Komise nevztahuje žádné ochranné opatření nebo na které se vztahují částečná ochranná opatření

b) Lokality, na které se podle Komise vztahují ochranná opatření, jež nevycházejí z cílů ochrany

c) Trvalá a systematická praxe spočívající v tom, že se stanovují ochranná opatření, která nejsou dostatečně konkrétní a neumožňují se vypořádat se všemi významnými tlaky a hrozbami

2. Závěry Soudního dvora

a) Úvodní poznámky

b) Lokality, na které se nevztahuje žádné ochranné opatření nebo na které se vztahují neúplná ochranná opatření

c) Lokality, na které se vztahují ochranná opatření, jež nevycházejí z cílů ochrany

d) Trvalá a systematická praxe spočívající v tom, že se stanovují ochranná opatření, která nejsou dostatečně konkrétní a neumožňují se vypořádat se všemi významnými tlaky a hrozbami

K nákladům řízení

1

Evropská komise se žalobou domáhá, aby Soudní dvůr určil, že:

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích.

2

Ve třetím a osmém bodě odůvodnění směrnice o stanovištích je uvedeno:

„vzhledem k tomu, že hlavním cílem této směrnice je podpořit ochranu biologické rozmanitosti s ohledem na hospodářské, sociální, kulturní a regionální požadavky, představuje tato směrnice příspěvek k obecnému cíli udržitelného rozvoje; že zachování biologické rozmanitosti může v určitých případech vyžadovat udržování nebo přímo podporu určitých lidských činností;

[…]

vzhledem k tomu, že je vhodné v každé vyhlášené oblasti ochrany provést nezbytná opatření beroucí ohled na cíle ochrany“.

3

Článek 1 písm. l) této směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se:

[…]

4

Článek 2 odst. 2 uvedené směrnice zní:

„Cílem opatření přijímaných na základě této směrnice je zachování nebo obnova příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v zájmu Společenství.“

5

Článek 3 odst. 1 a 2 téže směrnice stanoví:

„1.   Pod názvem NATURA 2000 bude vytvořena spojitá evropská ekologická síť zvláštních oblastí ochrany. Tato síť složená z lokalit s přírodními stanovišti uvedenými v příloze I a stanovišti druhů uvedenými v příloze II umožní zachovat příslušné typy přírodních stanovišť a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Síť NATURA 2000 zahrne i zvláště chráněná území označená členskými státy podle směrnice 79/409/EHS.

2.   Každý členský stát přispěje k vytvoření sítě NATURA 2000 v poměru, který odpovídá zastoupení typů přírodních stanovišť a stanovišť druhů uvedených v odstavci 1 na jeho území. Za tímto účelem vymezí každý členský stát v souladu s článkem 4 lokality jako zvláštní oblasti ochrany se zřetelem k cílům stanoveným v odstavci 1.“

6

Článek 4 směrnice o stanovištích stanoví:

„1.   Na základě kritérií stanovených v příloze III (etapa 1) a na základě příslušných vědeckých informací navrhne každý členský stát seznam lokalit, v němž bude uvedeno, jaké typy přírodních stanovišť z přílohy I a jaké druhy z přílohy II, původní pro toto území, se na jednotlivých lokalitách vyskytují. U druhů živočichů, které obývají rozsáhlé oblasti, musí tyto lokality odpovídat místům v přirozeném areálu rozšíření těchto druhů s takovými fyzikálními nebo biologickými faktory, jež jsou nezbytné pro jejich život a rozmnožování. Pro vodní druhy obývající rozsáhlé oblasti se taková místa navrhnou jen tam, kde existují jasně vymezitelná území s přírodními [fyzikálními] a biologickými faktory nezbytnými pro život a rozmnožování těchto druhů. Kde je to vhodné, mohou členské státy navrhnout úpravu seznamu na základě výsledků sledování uvedeného v článku 11.

Seznam spolu s informacemi o každé lokalitě musí být do tří let po zveřejnění této směrnice předložen Komisi. Informace budou zahrnovat mapu lokality, její název, zeměpisnou polohu, rozlohu a údaje vyplývající z uplatnění kritérií vyjmenovaných v příloze III (etapa 1) v úpravě stanovené Komisí a v souladu s postupem podle článku 21.

2.   Na základě kritérií stanovených v příloze III (etapa 2) a v rámci jak každé z devět [devíti] biogeografických oblastí uvedených v čl. 1 písm. c) bod [bodě] iii), tak celého území uvedeného v čl. 2 odst. 1, vypracuje Komise po dohodě s každým členským státem návrh seznamu lokalit významných pro Společenství, které vybere ze seznamů členských států, na nichž se vyskytuje jeden nebo více prioritních typů přírodních stanovišť nebo prioritních druhů.

Členské státy, kde lokality s výskytem jednoho nebo více typů prioritních přírodních stanovišť a prioritních druhů představují více než 5 % rozlohy jejich území, mohou po dohodě s Komisí požádat, aby kritéria uvedená v příloze III (etapa 2) byla pro jejich území při výběru všech lokalit významných pro Společenství uplatněna poněkud pružněji.

Seznam lokalit vybraných jako lokality významné pro Společenství, na nichž se vyskytuje jeden nebo více typů prioritních přírodních stanovišť nebo prioritních druhů, přijme Komise postupem podle článku 21.

3.   Seznam uvedený v odstavci 2 bude vypracován do 6 let od oznámení této směrnice.

4.   Jakmile je lokalita významná pro Společenství přijata postupem podle odstavce 2, vyhlásí příslušný členský stát co nejdříve a nejpozději do šesti let tuto lokalitu jako zvláštní oblast ochrany a podle významu lokality stanoví priority pro uchování nebo obnovu příznivého stavu z hlediska ochrany u typu přírodního stanoviště uvedeného v příloze I nebo druhu uvedeného v příloze II a pro ekologickou soudržnost sítě NATURA 2000 a také podle toho, jak jsou tyto lokality ohroženy postupným znehodnocováním nebo zničením.

5.   Jakmile je některá lokalita zařazena do seznamu uvedeného v třetím pododstavci odstavce 2, vztahuje se na ni ustanovení čl. 6 odst. 2, 3 a 4.“

7

Článek 6 této směrnice zní:

„1.   Pro zvláštní oblasti ochrany stanoví členské státy nezbytná ochranná opatření zahrnující v případě potřeby odpovídající plány péče vypracované speciálně pro dané lokality nebo integrované do jiných plánů rozvoje a vhodná opatření právního, správního nebo smluvního charakteru, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II, jež se na těchto lokalitách vyskytují.

2.   Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů ani k [, jakož i] vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.

3.   Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. S přihlédnutím k výsledkům uvedeného hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou odstavce 4 schválí příslušné orgány příslušného státu tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a co si v případě potřeby opatří stanovisko široké veřejnosti.

4.   Pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000. […]

[…]“

8

Rozhodnutím 2004/813 přijala Komise seznam lokalit významných pro Společenství v atlantské biogeografické oblasti, přičemž 413 z nich se nachází na území Irska. Šestiletá lhůta pro vyhlášení těchto lokalit jako zvláštních oblastí ochrany, která je stanovena v čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích, uplynula dne 7. prosince 2010. Tento seznam byl aktualizován rozhodnutími 2008/23 a 2009/96, jimiž byly v případě Irska dvě lokality sloučeny, a 11 jich bylo na seznam přidáno, takže celkový počet lokalit nacházejících se na území tohoto členského státu se zvýšil na 423.

9

Dopisem ze dne 23. dubna 2013 Komise Irsko požádala, aby jí poskytlo informace o opatřeních přijatých za účelem dosažení souladu s ustanoveními čl. 4 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích a zejména o tom, jak pokročilo vyhlašování dotčených lokalit významných pro Společenství jako zvláštních oblastí ochrany, jakož i o stavu připravenosti cílů ochrany a ochranných opatření.

10

S ohledem na odpověď Irska ze dne 11. září 2013 měla Komise za to, že tento členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z výše uvedených ustanovení, a dne 27. února 2015 mu zaslala formální upozornění.

11

Poté, co Komise posoudila odpověď Irska obsaženou v dopise ze dne 5. května 2015 a zprávy o pokroku předložené tímto členským státem, na základě čl. 258 prvního pododstavce SFEU vydala dne 29. dubna 2016 odůvodněné stanovisko, v němž tomuto členskému státu vytkla, že nesplnil:

12

Pokud jde o povinnosti vyplývající z čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích, Irsko v odpovědi ze dne 27. června 2016 poukázalo na složitost procesu vyhlašování lokalit významných pro Společenství za zvláštní oblasti ochrany. Tento členský stát počítal s tím, že vyhlášení zvláštních oblastí ochrany dokončí v roce 2017. Konstatoval však, že dotčené lokality jsou již chráněny irským zákonem jakožto „lokality ucházející se o vyhlášení za zvláštní oblasti ochrany“ (dále jen „kandidátské lokality“).

13

Dopisem ze dne 9. listopadu 2018, který byl Irsku doručen téhož dne, zaslala Komise tomuto členskému státu dodatečné odůvodněné stanovisko. Irské orgány vyzvala, aby tomuto stanovisku vyhověly ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Napříště měla za to, že se nesplnění povinností ze strany tohoto členského státu týká:

14

V dopise ze dne 11. ledna 2019 Irsko uvedlo, že má v úmyslu vyhlásit zbývající lokality jako zvláštní oblasti ochrany a stanovit cíle ochrany těchto lokalit nejpozději do konce roku 2020 a tyto lokality už jsou chráněny jako kandidátské lokality. Představilo také program provádění ochranných opatření.

15

E-maily z 26. dubna, 2. května, 11. října a 12. prosince 2019 a ze 14. ledna a 14. dubna 2020 Irsko Komisi informovalo o stavu procesů týkajících se vyhlášení dotčených lokalit významných pro Společenství jako zvláštních oblastí ochrany a stanovení cílů ochrany.

16

Komise měla za to, že Irsko nepřijalo opatření nezbytná pro splnění povinností, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 4 a z čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích, a proto podala dne 16. července 2021 projednávanou žalobu.

17

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 6. prosince 2021 byl Spolkové republice Německo povolen vstup do řízení na podporu návrhových žádání Irska.

18

Komise uplatňuje na podporu žaloby tři důvody – první dva vycházejí z porušení čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích a třetí z porušení čl. 6 odst. 1 této směrnice. Komise zaprvé tvrdí, že 217 dotčených lokalit významných pro Společenství nebylo vyhlášeno jako zvláštní oblasti ochrany, zadruhé uvádí, že pro 140 dotčených lokalit významných pro Společenství nebyly stanoveny cíle ochrany, a zatřetí namítá, že pro dotčené lokality významné pro Společenství nebyla stanovena dostatečná ochranná opatření.

19

Irsko navrhuje, aby byla žaloba pro nesplnění povinnosti zamítnuta. Spolková republika Německo, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice na podporu jeho návrhových žádání, ovšem zaujala stanovisko pouze ke třetímu žalobnímu důvodu.

20

V rámci prvního žalobního důvodu Komise Irsku vytýká, že porušilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích, tím, že nevyhlásilo 217 dotčených lokalit významných pro Společenství jako zvláštní oblasti ochrany co nejdříve a nejpozději do šesti let od přijetí rozhodnutí 2004/813 a 2009/96.

21

Tento orgán má za to, že na posuzovaný případ lze uplatnit judikaturu Soudního dvora, a sice rozsudky ze dne 27. února 2003, Komise v. Belgie (C‑415/01, EU:C:2003:118, body 22 a 23), jakož i ze dne 14. října 2010, Komise v. Rakousko (C‑535/07, EU:C:2010:602, bod 64), týkající se zvláště chráněných oblastí podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. 2010, L 20, s. 7), ve znění směrnice 2013/17 (dále jen „směrnice o ochraně ptáků“), a to s ohledem na cíle ochrany, které sleduje směrnice o stanovištích a směrnice o ochraně ptáků. Na základě této judikatury tedy musí být vymezení těchto oblastí a chráněných druhů zveřejněno, aby bylo nesporně závazné, a byl tak naplněn požadavek právní jistoty.

22

Komise uvádí, že jak vyplývá z její zprávy o vyhlášení zvláštních oblastí ochrany ze dne 14. května 2012, musí být jasně uveden název a zeměpisná poloha lokality, druhy a typy stanovišť, pro které je zvláštní oblast ochrany vyhlášena, a dále hranice uvedené oblasti, cíl vyhlášení a ustanovení o ochraně vztahující se na takovou oblast.

23

Irsko Komisi informovalo, že se toto vyhlášení provádí prostřednictvím sekundárních právních předpisů. I když Komise proti takovému způsobu vyhlášení nic nenamítá, zdůrazňuje, že se v okamžiku uplynutí lhůty stanovené v dodatečném odůvodněném stanovisku, k němuž mělo být posouzeno, zda došlo k nesplnění povinností, týkalo pouze 206 dotčených lokalit významných pro Společenství. Irsko totiž uznalo, že vyhlásilo pouze 212 lokalit – šest z nich, a sice Hempton’s Turbot Bank SAC, Porcupine Bank Canyon SAC, South-East Rockall Bank, Codling Fault Zone SAC, Blackwater Bank SAC a West Connacht Coast SAC, přitom nepatří mezi oněch 423 dotčených lokalit významných pro Společenství. Ke dni podání žaloby na vyhlášení stále čekalo 154 lokalit.

24

Poskytnutí ochrany lokalitám po jejich zařazení na seznam lokalit významných pro Společenství podle Komise nemá vliv na povinnost vyhlásit je jako zvláštní oblasti ochrany podle čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích.

25

Irsko v žalobní odpovědi připomíná, že obecným cílem článku 6 směrnice o stanovištích je uložit členským státům řadu povinností, jejichž účelem je zachování nebo obnova příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť a druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, na nichž má Evropská unie zájem, k dosažení obecnějšího cíle této směrnice, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí [rozsudky ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko (Bělověžský prales), C‑441/17, EU:C:2018:255, bod 106, jakož i ze dne 7. listopadu 2018, Holohan a další, C‑461/17, EU:C:2018:883, bod 30 a citovaná judikatura].

26

Tento členský stát zaprvé tvrdí, že opatření uvedená Komisí a připomenutá v bodě 22 tohoto rozsudku byla přijata pro všechny dotčené lokality významné pro Společenství prostřednictvím ochrany, kterou irské právo poskytuje všem „evropským lokalitám“, což je pojem irského práva, jenž zahrnuje i kandidátské lokality a stejným způsobem lokality významné pro Společenství. Cíl, kterým je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí a přispět k vytvoření sítě Natura 2000, byl tedy u všech dotčených lokalit významných pro Společenství naplněn.

27

Kandidátská lokalita tedy podle Irska požívá stejné ochrany jako zvláštní oblasti ochrany.

28

Pro ilustraci Irsko uvádí, že čtvrtá a pátá část European Communities (Birds and Natural Habitats) Regulations 2011 (nařízení z roku 2011, kterým se provádí směrnice Evropských společenství o ochraně ptáků a o stanovištích, dále jen „prováděcí nařízení“) ukládají ministrovi pro bydlení, místní správu a kulturní a přírodní dědictví (dále jen „příslušný ministr“) povinnosti týkající se činností, plánů nebo projektů, které mohou mít vliv na evropské lokality. Tyto části tedy poskytují lokalitám ochranu stejným způsobem bez ohledu na to, zda byly formálně vyhlášeny jako zvláštní oblasti ochrany.

29

Podle článku 28 prováděcího nařízení v tomto ohledu platí, že má-li příslušný ministr za to, že určitá činnost může mít na evropskou lokalitu významný vliv, v zásadě je povinen tuto činnost zakázat. Uvedené nařízení obsahuje za tímto účelem seznam činností podléhajících povolení. Seznam činností podléhajících povolení musí kromě toho zohledňovat orgány veřejné správy při posuzování žádosti o povolení v rámci jakéhokoli legislativního režimu nebo při navrhování přijetí vlastních plánů nebo projektů.

30

V páté části tohoto nařízení je nadto upraven postup, kterým orgán veřejné správy případně provádí odpovídající posouzení plánu nebo projektu, ve vztahu k němuž obdržel žádost o povolení nebo který chce uskutečnit.

31

Irsko uvádí, že podle článku 11 zmíněného nařízení musí být informace o označení lokality coby lokality ucházející se o vyhlášení za lokalitu významnou pro Společenství zpřístupněna v kanceláři příslušného ministra a na internetu a musí být sdělena určeným subjektům, vlastníkům pozemků a široké veřejnosti. Takto zpřístupněná informace obsahuje mimo jiné mapu vymezující hranice lokality, její název, zeměpisnou polohu a rozlohu, jakož i důvod, proč byla označena jako lokalita ucházející se o vyhlášení za lokalitu významnou pro Společenství.

32

Irsko zadruhé poukazuje – a to aniž je dotčeno výše uvedené – na složitost procesu formálního vyhlášení dotčených lokalit významných pro Společenství jako zvláštních oblastí ochrany, který je ve většině případů spojen s povinností informovat dotyčné vlastníky a umožnit jim vznést vůči tomuto vyhlášení námitky, což je klíčové pro zajištění jejich právní ochrany. Formální vyhlášení dotčených lokalit v této souvislosti obnášelo dialog s 18516 vlastníky a vyřízení 674 žalob, jež tito vlastníci podali.

33

Mezi dosud nevyhlášenými lokalitami je kromě toho 20 vrchovišť, u kterých závisí dokončení procesu vyhlášení na dohodě s Komisí ohledně řešení celkové péče o síť takových vrchovišť, o němž se s uvedeným orgánem vede hloubkový dialog.

34

Komise v replice nesouhlasí s tím, že proces vyhlášení těchto 20 vrchovišť závisí na výsledku diskusí o způsobu péče o tyto lokality, a uvádí, že pokud jde o případnou složitost procesu formálního vyhlášení v irském právu – například nutnost vyřídit žaloby vlastníků pozemků – podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že členské státy se nemohou dovolávat ustanovení, praxe nebo situací svého vnitrostátního právního řádu jako důvodu nesplnění povinností vyplývajících z unijního práva [rozsudek ze dne 12. listopadu 2019, Komise v. Irsko (Větrný park v Derrybrien), C‑261/18, EU:C:2019:955, bod 89 a citovaná judikatura].

35

Tento orgán má za to, že z kontextu čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích vyplývá povinnost dokončit proces upravený v tomto článku vyhlášením lokality jako zvláštní oblasti ochrany. Opačný výklad, kterého se dovolává Irsko, by připravil odstavec 4 uvedeného článku o veškerý užitečný účinek.

36

Komise kromě toho podotýká, že povinnost chránit lokality před jejich vyhlášením za zvláštní oblasti ochrany je stanovena v čl. 4 odst. 5 směrnice o stanovištích.

37

Ochrana poskytovaná kandidátským lokalitám podle irského práva je nadto dle Komise menší než ochrana, která musí být poskytnuta zvláštním oblastem ochrany, jichž jediných se týká povinnost stanovit ochranná opatření podle čl. 6 odst. 1 této směrnice.

38

Komise se kromě toho domnívá, že tato ochrana neodpovídá požadavku jasnosti a právní jistoty. Seznam kandidátských lokalit se totiž může měnit na základě námitek dotčených osob.

39

Irsko v duplice zdůrazňuje, že ze zprávy Komise uvedené v bodě 22 tohoto rozsudku vyplývá, že se proces vyhlášení zvláštních oblastí ochrany řídí vnitrostátním právem členských států. Irsko se v rámci svého prostoru pro uvážení rozhodlo vyhlásit zvláštní oblasti ochrany tak, že jim poskytlo veškerou požadovanou ochranu jakožto evropským lokalitám.

40

Tvrzení, že okruh lokalit se může před formálním vyhlášením měnit, není podle tohoto členského státu podloženo. Vyhlášení zvláštních oblastí ochrany kromě toho neznamená, že jsou s konečnou platností určeny jejich hranice – tyto hranice lze totiž poté, co jsou vymezeny, změnit z důvodu vědeckého omylu.

41

V důsledku výkladu, který navrhuje Irsko, by čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích neztratil užitečný účinek. Irské právo totiž dle názoru Irska splňuje povinnosti vyplývající z tohoto odstavce, a zajišťuje tak ochranu dotyčných lokalit tím, že vyžaduje uplatňování zásady obezřetnosti a provedení posouzení uvedeného v čl. 6 odst. 3 této směrnice.

42

Irsko je toho názoru, že ochrana, kterou poskytuje jeho právní úprava kandidátským lokalitám, jde nad rámec ochrany vyplývající z čl. 4 odst. 5 směrnice o stanovištích, jelikož tato právní úprava počítá se zveřejněním podrobných informací o dotčené lokalitě a její rozlohy, kvalifikovaných zájmů a seznamu činností, k jejichž provádění je třeba předchozí povolení.

43

Ke dni podání dupliky Irsko uvedlo, že dokončilo formální vyhlášení 339 ze 423 dotčených lokalit významných pro Společenství.

44

Úvodem je třeba připomenout, že čl. 3 odst. 2 směrnice o stanovištích ukládá členským státům povinnost přispět k vytvoření sítě Natura 2000 v poměru, který odpovídá zastoupení typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I této směrnice a stanovišť druhů uvedených v příloze II zmíněné směrnice na jejich území, a za tímto účelem v souladu s článkem 4 téže směrnice vymezit lokality jako zvláštní oblasti ochrany, a to postupem upraveným v této směrnici.

45

Postup pro vyhlášení lokalit jako zvláštních oblastí ochrany, jak je upraven v článku 4 směrnice o stanovištích, probíhá ve čtyřech etapách. Podle čl. 4 odst. 1 každý členský stát navrhne seznam lokalit, v němž bude uvedeno, jaké typy přírodních stanovišť a jaké původní druhy se v lokalitě vyskytují, a tento seznam je předán Komisi (první etapa). Podle čl. 4 odst. 2 vypracuje Komise po dohodě s každým členským státem návrh seznamu lokalit významných pro Společenství, které vybere ze seznamů členských států (druhá etapa). Na základě tohoto návrhu seznamu sestaví Komise seznam vybraných lokalit (třetí etapa). Podle odstavce 4 téhož článku 4 platí, že jakmile je lokalita významná pro Společenství vybrána, vyhlásí příslušný členský stát co nejdříve a nejpozději do šesti let tuto lokalitu za zvláštní oblast ochrany a podle významu lokality stanoví priority pro uchování nebo obnovu příznivého stavu z hlediska ochrany u typu přírodního stanoviště nebo druhu a pro soudržnost sítě Natura 2000 (čtvrtá etapa) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. června 2019, CFE, C‑43/18, EU:C:2019:483, bod 37).

46

Irsko nezpochybňuje skutečnost, že ke dni uplynutí lhůty stanovené v dodatečném odůvodněném stanovisku nebylo za zvláštní oblasti ochrany formálně vyhlášeno všech 217 dotčených lokalit. Poukazuje však na to, že ochrana, kterou poskytuje kandidátským lokalitám, je obdobou ochrany poskytované zvláštním oblastem ochrany, takže jsou naplněny cíle směrnice o stanovištích.

47

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souvislosti se žalobou pro nesplnění povinnosti podanou proti Portugalské republice tento členský stát uplatnil jako důvod na obranu argument, že stávající vnitrostátní opatření a programy ochrany, které jsou pro veřejnou správu právně závazné, se na dotčené lokality významné pro Společenství vztahují ode dne, kdy byl Komisi zaslán seznam sestavený Portugalskou republikou na základě čl. 4 odst. 1 směrnice o stanovištích [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. září 2019, Komise v. Portugalsko (Vyhlášení a ochrana zvláštních oblastí ochrany), C‑290/18, EU:C:2019:669, bod 31].

48

V reakci na tento argument Soudní dvůr rozhodl, že k tomu, aby byl naplněn požadavek právní jistoty, musí být ustanovení směrnice provedena s nezpochybnitelným závazným účinkem a s požadovanou specifičností, přesností a jasností [rozsudek ze dne 5. září 2019, Komise v. Portugalsko (Vyhlášení a ochrana zvláštních oblastí ochrany), C‑290/18, EU:C:2019:669, bod 35].

49

Soudní dvůr dále konstatoval, že když Portugalská republika tvrdila, že procesy vyhlášení dotčených lokalit významných pro Společenství jako zvláštních oblastí ochrany nebyly dokončeny z formálního hlediska, nezpochybnila, že ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku tyto lokality dosud nevyhlásila jako zvláštní oblasti ochrany [rozsudek ze dne 5. září 2019, Komise v. Portugalsko (Vyhlášení a ochrana zvláštních oblastí ochrany), C‑290/18, EU:C:2019:669, bod 37].

50

Takové odůvodnění je třeba použít i ve vztahu k důvodu, který na svou obranu uplatnilo Irsko a podle něhož ke splnění povinností, jež vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích, postačuje ochrana, kterou irská právní úprava přiznává lokalitám významným pro Společenství a kandidátským lokalitám.

51

V projednávaném případě je třeba konstatovat, že vnitrostátní právní úprava, které se Irsko dovolává na podporu své reakce na první žalobní důvod Komise a jež podle tohoto členského státu poskytuje dotčeným lokalitám významným pro Společenství, jež nebyly vyhlášeny jako zvláštní oblasti ochrany, dostatečnou ochranu, nemůže splňovat specifickou povinnost formálně vyhlásit lokality významné pro Společenství jako zvláštní oblasti ochrany, která je stanovena v čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích.

52

Taková povinnost je totiž nutnou etapou režimu ochrany stanovišť a druhů podle této směrnice.

53

Vedle této povinnosti je dána ještě povinnost určit cíle ochrany v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích a stanovit ochranná opatření v souladu s čl. 6 odst. 1 této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko, C‑849/19, EU:C:2020:1047, bod 50).

54

Posledně uvedená povinnost členských států přijmout ochranná opatření nezbytná k ochraně zvláštních oblastí ochrany, která je stanovena v článku 6 směrnice o stanovištích, se podle judikatury uvedené v bodě 45 tohoto rozsudku liší od formální povinnosti těchto států vyhlásit lokality významné pro Společenství jako zvláštní oblasti ochrany, která je stanovena v čl. 4 odst. 4 této směrnice.

55

Pokud jde o složitost procesu formálního vyhlášení, na kterou poukazuje Irsko a jež je především důsledkem toho, že vlastníci dotčených lokalit podávali proti takovému vyhlášení žaloby, je třeba připomenout, že členské státy se nemohou dovolávat ustanovení, praxe nebo situací svého vnitrostátního právního řádu jako důvodu nesplnění povinností vyplývajících z unijního práva [rozsudek ze dne 12. listopadu 2019, Komise v. Irsko (Větrný park v Derrybrien), C‑261/18, EU:C:2019:955, bod 89 a citovaná judikatura].

56

Za těchto podmínek je třeba určit, že Irsko tím, že co nejdříve a nejpozději do šesti let nevyhlásilo jako zvláštní oblasti ochrany 217 ze 423 dotčených lokalit významných pro Společenství, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích.

57

Prvnímu žalobnímu důvodu je proto nutno vyhovět.

58

V rámci druhého žalobního důvodu Komise Irsku vytýká, že porušilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích, tím, že nestanovilo podrobné cíle ochrany pro 140 dotčených lokalit významných pro Společenství.

59

Tento orgán vyvozuje povinnost stanovit podrobné cíle ochrany pro každou lokalitu nejpozději do šesti let z čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích, jak jej vyložil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko (C‑849/19, EU:C:2020:1047, body 46 až 52).

60

Ke dni uplynutí lhůty stanovené v dodatečném odůvodněném stanovisku Irsko tuto povinnost nesplnilo v případě 140 ze 423 dotčených lokalit významných pro Společenství.

61

Irsko v žalobní odpovědi uznává, že nedokončilo postup vymezení a zveřejnění konkrétních cílů ochrany u všech 423 dotčených lokalit významných pro Společenství.

62

Tento členský stát uvádí, že vynaložil na vymezení a zveřejnění konkrétních cílů ochrany značné úsilí. Dokončení této práce však pozdržela pandemie covidu-19. Ke dni předložení žalobní odpovědi Irska mělo cíle ochrany vymezeno 371 lokalit. Ke dni předložení dupliky tohoto členského státu byly cíle ochrany vymezeny pro všechny lokality.

63

Vzhledem k tomuto vývoji dle Irska nedošlo k podstatnému porušení čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích.

64

Pokud jde o znění čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích, je třeba konstatovat, že i když ve znění tohoto ustanovení není povinnost vymezit cíle ochrany výslovně zmíněna, toto ustanovení vyžaduje, aby příslušné orgány příslušného členského státu při vyhlášení zvláštní oblasti ochrany podle významu lokality stanovily priority pro uchování nebo obnovu příznivého stavu z hlediska ochrany u typu stanoviště. Předpokladem stanovení těchto priorit je přitom to, že již byly vymezeny tyto cíle ochrany (rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko, C‑849/19, EU:C:2020:1047, bod 46).

65

Soudní dvůr tedy konstatoval – a to i s ohledem na kontext a účel čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích – že i když z tohoto ustanovení vyplývá, že co nejdříve a v každém případě nejpozději do šesti let od okamžiku, kdy byla lokalita významná pro Společenství vybrána postupem podle odstavce 2 tohoto článku, musí být provedeno vyhlášení zvláštních oblastí ochrany a určení priorit v oblasti ochrany, tato lhůta se vztahuje i na stanovení cílů ochrany, jelikož tyto cíle jsou nezbytné pro vymezení těchto priorit, a musí být tedy stanoveny před tímto vymezením (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko, C‑849/19, EU:C:2020:1047, body 47 až 53).

66

Je třeba dodat, že za „cíle ochrany“ ve smyslu směrnice o stanovištích, lze považovat pouze cíle specifické a konkrétní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko, C‑849/19, nezveřejněný, EU:C:2020:1047, bod 59).

67

Šestileté lhůty, které byly v projednávaném případě Irsku stanoveny pro vyhlášení lokalit, jejichž seznam je uveden v rozhodnutích 2004/813 a 2009/96, uplynuly v případě prvně uvedeného rozhodnutí dne 7. prosince 2007 a v případě rozhodnutí uvedeného na druhém místě dne 12. prosince 2014.

68

Irsko uznává, že ke dni uplynutí lhůty stanovené v dodatečném odůvodněném stanovisku, tedy ke dni 9. ledna 2019, nevymezilo ve vnitrostátním právním řádu specifické cíle ochrany pro 140 lokalit významných pro Společenství, ve vztahu k nimž Komise uplatňuje druhý žalobní důvod.

69

Za těchto podmínek je třeba určit, že Irsko tím, že pro 140 ze 423 dotčených lokalit významných pro Společenství nevymezilo podrobné cíle ochrany specifické pro každou z těchto lokalit, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích.

70

Druhému žalobnímu důvodu je proto nutno vyhovět.

71

Komise v žalobě Irsku vytýká, že nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích, tím, že nepřijalo nezbytná ochranná opatření. Předně uvedla, že u 230 lokalit nebylo přijato žádné ochranné opatření. Dále podotkla, že ochranná opatření přijatá u 149 dalších lokalit jsou toliko dílčí. Opatření u 44 lokalit s úplnými ochrannými opatřeními kromě toho podle Komise nejsou platná, jelikož byla přijata před stanovením cílů ochrany. Konečně Irsku vytýká, že zavedlo obecnou praxi spočívající ve stanovování nedostatečně konkrétních ochranných opatření.

72

Komise má za to, že požadovaná ochranná opatření měla být přijata ve lhůtě šesti let stanovené v čl. 4 odst. 4 této směrnice, která se vztahuje na vyhlášení zvláštních oblastí ochrany. Tvrdí, že rámci těchto zvláštních oblastí ochrany musí být v souladu s rozsudky ze dne 5. září 2019, Komise v. Portugalsko (Vyhlášení a ochrana zvláštních oblastí ochrany) (C‑290/18, EU:C:2019:669, bod 52), jakož i ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko (C‑849/19, EU:C:2020:1047, bod 76), stanovena a zavedena ochranná opatření ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích, a to ve lhůtě pro vyhlášení těchto zvláštních oblastí ochrany.

73

Komise má za to, že ze znění čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích jasně vyplývá, že dotčený členský stát musí zavést ochranná opatření pro všechny zvláštní oblasti ochrany na svém území.

74

Irsko jí však u 230 lokalit ze 423 dotčených lokalit významných pro Společenství neoznámilo žádné ochranné opatření.

75

Co se dále týče 193 zbývajících lokalit, ve vztahu k nimž byla ochranná opatření přijata, Komise na základě rozsudků ze dne 5. září 2019, Komise v. Portugalsko (Vyhlášení a ochrana zvláštních oblastí ochrany) (C‑290/18, EU:C:2020:669, bod 55), a ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko (C‑849/19, EU:C:2020:1047, bod 86), tvrdí, že ochranná opatření musí být stanovena ve vztahu ke každému druhu a každému typu stanoviště vyskytujícímu se v jednotlivých dotčených lokalitách. Ve 149 lokalitách však Irsko zavedlo ochranná opatření pouze pro část chráněných druhů nebo typů stanovišť.

76

Komise uvádí, že k tomuto číslu dospěla tak, že porovnala počet způsobilých předmětů ochrany v daných lokalitách, který Irsko uvedlo v příslušných standardních informačních formulářích, a počet těchto předmětů ochrany, ve vztahu k nimž Irsko uvedlo, že stanovilo ochranná opatření.

77

Opatření, na která Irsko poukázalo v odpovědi na odůvodněné stanovisko Komise, nepostačují ke snížení počtu lokalit, na něž se vztahují částečná ochranná opatření. Většina těchto opatření se totiž dle Komise teprve vypracovává, konkrétně se nachází ve fázi přípravy. Irsko kromě toho neposkytlo žádnou informaci, na jejímž základě by bylo možno dospět k závěru, že zmíněná opatření doplňují všechna ochranná opatření, a vztahují se tedy na všechny předměty ochrany v dotčených lokalitách, o které se jedná.

78

Irsko v žalobní odpovědi uvádí, že zavedlo komplexní a podrobná ochranná opatření prostřednictvím deseti národních programů. Uvedené programy se vypracovávají podle typů stanovišť a druhů, a nikoli podle lokality. Uvedené programy se ovšem provádějí způsobem specifickým pro každou lokalitu. Uvedené skutečnosti dokládají nejen to, že tento členský stát dodržuje čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích, ale i jeho snahu nadále pragmaticky plnit požadavky tohoto ustanovení tím, že zajišťuje odpovídající ochranu dotčených druhů a stanovišť.

79

Tento členský stát konkrétně uvádí, že přijal úplná ochranná opatření pro 79 lokalit uvedených v příloze žalobní odpovědi, a pro ilustraci předložil opatření přijatá pro vzorek 6 lokalit. V řadě lokalit jsou zavedena alespoň částečná ochranná opatření.

80

Irsko uvádí, že ochranná opatření obsahuje i prováděcí nařízení, jelikož vyžaduje předchozí povolení k výkonu činnosti, a jeho cílem je tedy zabránit poškození dotčené lokality. Ochranná opatření se tedy vztahují na každou z dotčených lokalit.

81

Irsko uznává, že může být nefunkční způsob předávání informací Komisi. Vzhledem k tomu, že neexistuje centralizovaný systém správy údajů, ve kterém by se zaznamenávaly zásahy a opatření, jejichž cílem je péče o dotčené lokality, pro Irsko je náročné provádět úplné předávání výsledků na základě důkazů z místní úrovně péče o lokality na úroveň celostátní. Plánuje se vytvoření centralizované informační platformy.

82

Komise uvádí, že 10 národních programů, na které poukázalo Irsko, a seznam 79 lokalit, na něž se údajně vztahují úplná ochranná opatření, se dohromady týkají pouze 137 lokalit. Irsko tedy připouští, že přinejmenším u 286 lokalit žádná ochranná opatření přijata nebyla.

83

Pokud jde o těchto 79 lokalit, jakož i o další lokality, kterých se týká oněch 10 národních programů, jichž se Irsko dovolává s odkazem na obsah dokumentů přiložených k jeho žalobní odpovědi, Komise tvrdí, že tento členský stát v žalobní odpovědi neuvedl, v jaké části příloh se hovoří o údajně „vyčerpávající a úplné“ povaze ochranných opatření týkajících se těchto 79 lokalit, ani neodkázal na oněch 10 programů, jejichž obsah shrnul v jedné z těchto příloh, aby vyvrátil zejména tvrzení o neúplnosti ochranných opatření. V souladu s čl. 124 odst. 1 písm. b) jednacího řádu Soudního dvora tak není namístě k informacím obsaženým v těchto přílohách přihlížet.

84

Komise kromě toho uvádí, že čtyři z těchto deseti programů byly přijaty po uplynutí lhůty stanovené v dodatečném odůvodněném stanovisku. Z přílohy k žalobní odpovědi rovněž vyplývá, že některé z těchto programů se vztahují na způsobilé předměty ochrany v dotčených lokalitách pouze částečně.

85

Irsko v duplice tvrdí, že výklad čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích, který prosazuje Komise a podle něhož toto ustanovení vyžaduje, aby bylo prokázáno, že ochranná opatření byla zavedena ve všech lokalitách a tato opatření fungují, je neproveditelný a opomíjí skutečný kontext. Tento výklad nemá oporu ani ve směrnici, ani v judikatuře Soudního dvora.

86

Ochranná opatření podle Irska již ze své povahy vyžadují úpravy, takže vymezení dalších či odlišných opatření nepostačuje k prokázání toho, že Irsko nesplnilo své povinnosti. Stačí, aby Irsko zajistilo soustavné sledování ochranných opatření zavedených v rámci celé sítě Natura 2000, a zabezpečilo tak, že jsou zohledňovány hrozby a tlaky, které byly zjištěny u jednotlivých lokalit. Tento výklad je podpořen i články 11 a 17 směrnice o stanovištích, jež počítají se zhodnocováním ochranných opatření a v případě potřeby s úpravou jejich provádění ve snaze zajistit jejich účinnost.

87

Skutečnost, že programy ochrany nejsou výslovně vázány na hranice lokalit, nezpochybňuje účinnost těchto opatření. Irsko je naopak toho názoru, že zavedení komplexních programů – a nikoli individuálních opatření pro každou lokalitu – má celkové dopady na ochranu druhů a stanovišť a odráží potřebu koordinace činností, kterou vyžaduje spletitost cíle ochrany.

88

Irsko v příloze k duplice předložilo ochranná opatření přijatá pro 6 dalších lokalit, jež jsou uvedeny na seznamu 79 lokalit, a 21 lokalit s netopýrem Rhinolophus hipposideros, a další informace týkající se několika lokalit, které si v žalobní odpovědi vybralo pro ilustraci.

89

Spolková republika Německo ve spisu vedlejší účastnice nesouhlasí s výkladem, podle kterého se ochranná opatření musí týkat každého druhu nebo každého typu stanoviště vyskytujícího se v dotčených lokalitách.

90

V judikatuře Soudního dvora se poukazuje na povinnost přijmout ochranná opatření nikoliv specifická či individuální pro každý druh nebo typ stanoviště, nýbrž stanovená v závislosti na ekologických požadavcích každého druhu a každého typu stanoviště [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. září 2019, Komise v. Portugalsko (Vyhlášení a ochrana zvláštních oblastí ochrany), C‑290/18, nezveřejněný, EU:C:2019:669, bod 55].

91

V rozsudku ze dne 7. prosince 2000, Komise v. Francie (C‑374/98, EU:C:2000:670, bod 20), který se sice týkal směrnice o ochraně ptáků, ale lze jej uplatnit i na směrnici o stanovištích, Soudní dvůr zamítl žalobní důvod – který byl uplatněn proti Francouzské republice a podle něhož byla zvláštní ochranná opatření údajně nedostatečná, poněvadž nebyla přijata zvláštní úprava pro každý druh volně žijících ptáků vyskytující se v dotyčné oblasti – a to s odůvodněním, že jelikož dotčená vnitrostátní ustanovení stanovila zákaz činností, které mohly mít nepříznivý vliv na celistvost dotčených biotopů, byla ku prospěchu veškerému ptactvu, které se vyskytovalo v oblastech, na něž se vztahovala tato právní úprava.

92

Podle kontextu buď postačují k prevenci hlavních rizik nebo hrozeb v dané lokalitě obecné zákazy, nebo jsou nezbytná diferencovaná opatření. Systematicky vyžadovat opatření pro každou oblast je tudíž dle Spolkové republiky Německo příliš formalistické.

93

Komise se v odpovědi na spis Spolkové republiky Německo jakožto vedlejší účastnice jakémukoliv formalismu brání.

94

Tento orgán se Spolkovou republikou Německo souhlasí v tom, že se ochranné opatření může zaměřovat na několik předmětů ochrany, mají-li podobné ekologické požadavky. Na každé stanoviště a na každý druh vyskytující se v dané lokalitě by se však měla vztahovat nezbytná ochranná opatření vycházející z konkrétních cílů ochrany. Tak tomu v daném případě není, neboť Irsko oznámilo opatření pouze ve vztahu k části relevantních předmětů ochrany.

95

Komise v žalobě Irsku vytýká, že přijalo ochranná opatření, ačkoliv u 44 dotčených lokalit, na něž se vztahují úplná ochranná opatření, dosud nebyly stanoveny cíle ochrany.

96

Z judikatury Soudního dvora, zejména z rozsudku ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko (C‑849/19, EU:C:2020:1047, body 46 až 52), podle Komise plyne, že ochranná opatření musí být založena na cílech ochrany.

97

Komise z toho vyvozuje právní povinnost založit ochranná opatření na jednoznačně vymezených cílech ochrany specifických pro každou lokalitu – tato povinnost má přitom věcnou složku (cíle a opatření si musí vzájemně odpovídat) a sekvenční složku (cíle nesmí následovat po opatřeních). Tento přístup je potvrzen systematickým výkladem čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích ve světle čl. 6 odst. 3 této směrnice, který stanoví, že projekty, jež mohou mít vliv na zvláštní oblast ochrany, musí být posouzeny s ohledem na cíle ochrany.

98

Irsko v žalobní odpovědi výklad rozsudku ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko (C‑849/19, EU:C:2020:1047), který zastává Komise, zpochybňuje – podle jeho názoru je příliš doslovný a nezohledňuje duch a znění čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích. Ve věci, v níž byl vydán zmíněný rozsudek, nebyl stanoven žádný cíl ochrany. Od projednávané věci, v níž byly cíle ochrany vymezeny po stanovení ochranných opatření, je třeba takový případ odlišovat.

99

Komise v replice dodává, že cíle ochrany musí předcházet ochranným opatřením s ohledem na předmět a účel směrnice o stanovištích. Cíle ochrany totiž vymezují parametry pro posouzení toho, zda ochranná opatření dosahují těchto cílů. Kdyby byly cíle ochrany stanoveny až po přijetí ochranných opatření, hrozilo by, že tyto cíle budou pouze odrážet dříve vymezená ochranná opatření.

100

Irsko v duplice zdůrazňuje, že na základě výkladu provedeného Komisí se k ochranným opatřením zavedeným členskými státy pro účely směrnice o stanovištích nebude přihlížet jen proto, že byla přijata před zveřejněním cílů ochrany.

101

Dotčená ochranná opatření jsou přitom založena na odpovídajícím posouzení hrozeb a tlaků.

102

Spolková republika Německo má ve spise vedlejší účastnice rovněž za to, že k nesplnění povinnosti nemůže dojít jen proto, že stanovení cílů ochrany nebylo provedeno před vymezením ochranných opatření. Rozhodující okolností pro posouzení toho, zda došlo k nesplnění povinnosti, je účinnost ochranných opatření bez ohledu na to, kdy byla přijata.

103

Z odlišného výkladu by plynula ryze formální povinnost přijmout ochranná opatření znovu, i když jsou přijatá opatření účinná a plně odpovídají věcným kritériím stanoveným v čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích. Kdyby byl takový formální požadavek uložen, odporovalo by to judikatuře Soudního dvora, zejména rozsudku ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko (Bělověžský prales) (C‑441/17, EU:C:2018:255, bod 213), podle níž je klíčové to, aby byla nezbytná ochranná opatření prováděna účinným způsobem.

104

Spolková republika Německo kromě toho spatřuje v argumentaci Komise jistý rozpor. Tento orgán má na jedné straně za to, že cíle ochrany musí být stanoveny, jakmile je lokalita vyhlášena coby lokalita významná pro Společenství. Na druhé straně připouští, že se na stanovení těchto cílů uplatní šestiletá lhůta stanovená v čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích.

105

V odpovědi na spis Spolkové republiky Německo jakožto vedlejší účastnice Komise tvrdí, že je pouhou shodou okolností, že ochranná opatření přijatá před stanovením cílů ochrany těmto cílům odpovídají. Existuje naopak riziko, že cíle ochrany ex post nebudou splňovat svou funkci spočívající v určení potenciálního přínosu lokality pro síť Natura 2000, neboť budou jednoduše odrážet ambice stávajících ochranných opatření, která nejsou založena na cílech ochrany, a nezaměřují se tudíž na obecný cíl směrnice o stanovištích, kterým je uchování a obnova příznivého stavu z hlediska ochrany. Pokud se opatření – stejně jako v projednávané věci – přijímají před stanovením cílů systematicky, tento problém se zintenzivňuje.

106

Uvedený orgán kromě toho popírá, že by se v jím provedeném výkladu vyskytoval jakýkoliv rozpor. Pořadí stanovené ve směrnici o stanovištích vychází ze znění článků 4 a 6 této směrnice.

107

Komise v žalobě tvrdí, že ochranná opatření musí být jasná a konkrétní. Obecná či koncepční opatření nebo opatření, která vyžadují upřesnění, aby mohla být účinně provedena, nejsou dostatečná (rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko, C‑849/19, EU:C:2020:1047, body 77 a 78 a citovaná judikatura).

108

Článek 6 odst. 1 směrnice o stanovištích kromě toho stanoví i kvalitativní požadavek, a sice že tato opatření musí umožňovat vypořádání se se všemi významnými tlaky a hrozbami.

109

V projednávaném případě Komise podotýká, že ochranná opatření zavedená Irskem jsou – systematicky a trvale – nedostatečně konkrétní a podrobná k tomu, aby se vypořádala se všemi významnými tlaky a hrozbami.

110

Komise se může na základě článku 258 SFEU domáhat určení, že nebyla dodržena ustanovení směrnice, neboť orgány členského státu přijaly obecnou praxi, která je s těmito ustanoveními v rozporu a již případně dokreslují konkrétní situace (rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko, C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 27).

111

Tento orgán na základě kvalitativního posouzení široké škály irských lokalit, na které se vztahují stávající ochranná opatření, tvrdí, že ochranná opatření zavedená v irských lokalitách byla systematicky a trvale nedostatečná, protože nebyla dostatečně konkrétní a podrobná nebo nepostačovala k tomu, aby se vypořádala se všemi významnými tlaky a hrozbami.

112

Komise tento systémový nedostatek ilustruje podrobným posouzením zaměřeným na dva významné typy prioritních stanovišť vyskytující se v rámci široké škály irských lokalit, a sice pobřežní laguny a povrchová rašeliniště a dále zvláště ohrožený druh – perlorodku říční.

113

Tyto příklady jsou dle Komise reprezentativní, a svědčí tudíž o tom, že Irsko porušuje čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích všeobecně a trvale. Týkají se velkého počtu lokalit, které byly vybrány především kvůli svému nepříznivému nebo špatnému stavu z hlediska ochrany, jenž byl zjištěn ve zprávách Irska vypracovaných na základě článku 17 této směrnice, a významu dotčených stanovišť a druhů, jelikož v Irsku se nachází velká část povrchových rašelinišť a perlorodek říčních. Komise nakonec podotýká, že zeměpisné rozložení zkoumaných lokalit je reprezentativní pro zeměpisnou strukturu sítě lokalit významných pro Společenství a zvláštních oblastí ochrany v Irsku.

114

V této souvislosti Komise předně uvádí příklad pobřežních lagun, ve vztahu k nimž byla oznámena ochranná opatření spočívající především v „zakalování“ a „zaplavování“, jakož i v „řízení výšky vodní hladiny“. Tato opatření nejsou dostatečně konkrétní z kvantitativního hlediska ani z hlediska označení odpovědných subjektů nebo činností, které mají být provedeny, a zejména neodpovídají tlaku souvisejícímu se znečištěním vod.

115

Skutečnost, že je na tento typ stanoviště vyvíjena široká škála tlaků a tato opatření jsou nedostatečná, je dle Komise potvrzena zprávou, kterou Irsko vypracovalo v roce 2019 na základě směrnice o stanovištích a podle níž je stav lagun špatný a zhoršuje se.

116

Komise dále uvádí příklad povrchových rašelinišť. Ochranná opatření dotčených lokalit jsou příliš obecná. Komise v této souvislosti poukazuje na takové skutečnosti, jako je „mechanické odstraňování rašeliny“, „těžba rašeliny“, „vypalování“, „odlesňování“, „spásání“, „obecné lesní obhospodařování“, „řízení výšky vodní hladiny“, „jiné důsledky související s cestovním ruchem a volnočasovými aktivitami“, „lov“, „odstraňování křovin“, „odstraňování/kontrola rostlinných druhů“ a „oplocování“.

117

Ze zprávy Irska za rok 2013 vypracované podle směrnice o stanovištích vyplývá, že se tato opatření zaměřují na hrozbu nadměrného spásání; s ostatními významnými tlaky a hrozbami, jimž povrchová rašeliniště čelila a jakými byly například – jak vyplývá ze zprávy Irska za rok 2019 – větrné elektrárny a další infrastruktura, řezání rašeliny, eroze, vypalování, zalesňování, zemědělská činnost vedoucí k ukládání dusíku nebo odvodňování, se však dostatečně nevypořádala. Ve zmíněných zprávách je uvedeno, že stav těchto rašelinišť je špatný a zhoršuje se.

118

Komise nakonec uvádí příklad lokalit na ochranu perlorodky říční a má za to, že ochranná opatření pro tyto lokality velmi obecně odkazují na „vypouštění“, „likvidaci odpadu z domácností“, „znečištění vody“ nebo „zavlažování“; nejsou v nich ale zmíněny kvantitativní aspekty, odpovědné subjekty ani časové harmonogramy.

119

Komise se kromě toho domnívá, že se tato opatření nevypořádávají s tlaky, na které poukázalo Irsko a jsou důsledkem „difúzního znečištění povrchových vod kvůli zemědělské a lesnické činnosti“, „odběru povrchových vod pro veřejné zásobování vodou“, „požárů“ nebo „zalesňování holin“.

120

Opatření v rámci projektu KerryLIFE, na který Irsko odkázalo v odpovědi na dodatečné odůvodněné stanovisko Komise, jsou dle názoru tohoto orgánu nedostatečná zejména proto, že nečelí tlakům, jež způsobuje v dotčených lokalitách lesní hospodářství. Irsko poukázalo i na projekt evropského inovačního partnerství, který se týká sedmi lokalit na ochranu perlorodky říční, ale neposkytlo informace o tom, jak se mají související opatření vypořádat s jednotlivými hlavními tlaky a hrozbami, jímž je dotčený druh v těchto lokalitách vystaven.

121

Tlaky vyvíjené na uvedené lokality dle názoru Komise potvrzuje zpráva za rok 2019, kterou Irsko vypracovalo na základě směrnice o stanovištích a jež dokládá nedostatečnost ochranných opatření pro tyto lokality, neboť jejich celkový stav je v ní hodnocen tak, že je špatný a „zhoršuje se“.

122

Irsko v žalobní odpovědi pro ilustraci vysvětluje, že pro celou síť irských vrchovišť vyhlášených jako zvláštní oblasti ochrany, a to včetně 53 dotčených lokalit, byly vypracovány plány obnovy a odvodnění specifické pro každou z těchto lokalit a v současné době jsou v rámci celé této sítě prováděna ochranná opatření. Ochranná opatření stanovená v jednotlivých plánech jsou koncipována tak, aby bylo pro každou zvláštní oblast ochrany dosaženo záměrů stanovených v rámci cíle ochrany specifického pro stanoviště „aktivní vrchoviště“ uvedené v příloze I směrnice o stanovištích. Tyto plány jsou v současné době prováděny na základě různých částí programu na ochranu vrchovišť.

123

Komise v replice tvrdí, že stručné vysvětlení uvedené v žalobní odpovědi a jejích přílohách nedokládá, že přijatá opatření jsou pro typy stanovišť a druhů, jichž se týká tento žalobní důvod, dostatečně konkrétní a podrobná. Irsko neupřesnilo, „kdo, co, kde a kdy má činit“ a zda jsou přijatá opatření dostatečná k tomu, aby se vypořádala se všemi zásadními tlaky a hrozbami.

124

Komise kromě toho podotýká, že mezi 6 lokalitami uvedenými v bodě 79 tohoto rozsudku, které patří k 79 lokalitám, ve vztahu k nimž Irsko dle svého tvrzení přijalo úplná ochranná opatření, je i lokalita Carrownagappul Bog SAC, která je jedním z vrchovišť, pro něž jsou plány obnovy vypracovány zatím jen v podobě návrhu, a lokalita Slieve Bloom Mountains, tedy povrchové rašeliniště, jež vyžaduje aktivní obnovu a pro které dosud nebyl vypracován žádný plán obnovy.

125

Neexistenci ochranných opatření, jež by řešila problémy způsobené lesním hospodářstvím v povodí lokalit, kde se vyskytují perlorodky říční, potvrzuje dle Komise poslední vědecká analýza tohoto druhu a jeho ochrany. Projekt KerryLIFE je v ní kritizován, jelikož neumožnil obnovit oblasti, které byly odvodňovány v zájmu lesního hospodářství.

126

Irsko v duplice zdůrazňuje, že pracuje na tom, aby se ochranná opatření zlepšovala. Tento členský stát má za to, že čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích nevyžaduje, aby se ochranná opatření vypořádávala se všemi hrozbami a tlaky, jimž je určitá lokalita v daném okamžiku vystavena.

127

Spolková republika Německo ve spise vedlejší účastnice zpochybňuje míru úplnosti a konkrétnosti, kterou vyžaduje Komise, a nesouhlasí s tím, že za účelem prokázání tohoto nesplnění povinnosti byly zohledněny zprávy vypracované Irskem na základě článku 17 směrnice o stanovištích.

128

Co se týče úplnosti opatření, někdy lze předejít všem hlavním rizikům a hrozbám prostřednictvím pouhého obecného zákazu škodlivého jednání. Všeobecný požadavek, aby byla pro každou hrozbu nebo pro každý druh či přírodní stanoviště vždy přijata specifická opatření pro každou oblast, je projevem čistého formalismu.

129

Pokud jde o míru konkrétnosti, má tento členský stát za to, že z požadavku, aby ochranná opatření byla jasná a konkrétní, nelze vyvodit, že musí vždy zahrnovat kvantitativní cíle a lhůty pro požadované kroky nebo že v nich musí být upřesněno, „kdo, co, kde a kdy má činit“.

130

Z rozsudku ze dne 10. května 2007, Komise v. Rakousko (C‑508/04, EU:C:2007:274, bod 76), totiž dle Spolkové republiky Německo vyplývá, že směrnice o stanovištích vyžaduje přijetí nezbytných ochranných opatření a omezuje případné legislativní a rozhodovací pravomoci vnitrostátních orgánů na prostředky a technické volby v rámci provádění uvedených opatření. V rozsudku ze dne 14. října 2010, Komise v. Rakousko (C‑535/07, EU:C:2010:602, bod 60), týkajícím se směrnice o ochraně ptáků, kromě toho Soudní dvůr rozhodl, že tato směrnice je závazná pro každý členský stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků pro provedení uvedené směrnice se ponechává vnitrostátním orgánům.

131

Pokud jde o použití zpráv vypracovaných Irskem na základě článku 17 směrnice o stanovištích, Spolková republika Německo zdůrazňuje, že se tyto zprávy netýkají konkrétně situace v dotyčných lokalitách, nýbrž situace na celém dotčeném území. Není tedy možné z nich vyvozovat závěr o účinnosti opatření přijatých v dotčených lokalitách.

132

Spolková republika Německo kromě toho podotýká, že vývoj zkoumaný v těchto zprávách může být důsledkem toho, že se jedná o populace a přírodní ekosystémy s občasně zvýšenou fluktuací – a to kvůli přírodním vlivům – nebo s vlastní dynamikou, kterou navíc mohou posilovat, překrývat či brzdit různé antropické vlivy, které nelze vždy kompenzovat opatřeními specifickými pro chráněné oblasti.

133

V odpovědi na spis Spolkové republiky Německo jakožto vedlejší účastnice Komise tvrdí, že je zajisté možné, aby se ochranné opatření zaměřovalo na několik předmětů ochrany, mají-li podobné ekologické požadavky. Problémem mnoha irských lokalit však bylo to, že Irsko ve vztahu k řadě lokalit oznámilo opatření pouze pro jednu část relevantních předmětů ochrany.

134

Komise kromě toho uvádí, že prostor pro uvážení, který mají členské státy při provádění ochranných opatření, je omezený. Z článku 6 odst. 1 směrnice o stanovištích předně vyplývá, že ochranná opatření se musí vypořádat se všemi hlavními tlaky a hrozbami, které mohou mít vliv na typy stanovišť a druhy vyskytující se v dané lokalitě. Ochranná opatření pak musí být jasná a konkrétní. Soudní dvůr konečně rozhodl, že ochranná opatření jsou nedostatečná, pokud jsou obecná a koncepční nebo pokud vyžadují upřesnění, aby mohla být účinně provedena [rozsudky ze dne 5. září 2019, Komise v. Portugalsko (Vyhlášení a ochrana zvláštních oblastí ochrany), C‑290/18, EU:C:2019:669, bod 55, jakož i ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko, C‑849/19, EU:C:2020:1047, bod 82]. Kvalita ochranných opatření, včetně jejich konkrétnosti, tedy na volném uvážení členských států ponechána není.

135

Ve zprávě vypracované na základě článku 17 směrnice o stanovištích je kromě toho dle Komise uvedeno, že stav z hlediska ochrany u typů stanovišť „pobřežní laguny“ a „povrchová rašeliniště“ a u zvlášť ohroženého druhu perlorodka říční, vykazuje v rámci sítě Natura 2000 „zhoršující se“ tendenci. Je v ní tedy výslovně odkázáno na situaci v oblastech Natura 2000.

136

Předně je třeba připomenout, že článek 6 směrnice o stanovištích ukládá členským státům řadu povinností a stanoví zvláštní postupy, které mají zabezpečit, jak vyplývá z čl. 2 odst. 2 této směrnice, zachování nebo případně obnovu příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť a druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, na nichž má Unie zájem, k dosažení obecnějšího cíle uvedené směrnice, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí, pokud jde o lokality chráněné podle této směrnice (rozsudek ze dne 7. listopadu 2018, Holohan a další, C‑461/17, EU:C:2018:883, bod 30 a citovaná judikatura).

137

Podle čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích konkrétně platí, že členské státy musí pro každou zvláštní oblast ochrany stanovit nezbytná ochranná opatření, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I této směrnice a druhů uvedených v příloze II zmíněné směrnice, jež se na těchto lokalitách vyskytují [rozsudek ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko (Bělověžský prales), C‑441/17, EU:C:2018:255, bod 207].

138

Povinnosti, které pro členské státy vyplývají z článku 6 směrnice o stanovištích, a to včetně povinnosti přijmout nezbytná ochranná opatření, jež je stanovena v odstavci 1 tohoto článku, musí být provedeny účinným způsobem prostřednictvím úplných, jasných a konkrétních opatření [rozsudek ze dne 5. září 2019, Komise v. Portugalsko (Vyhlášení a ochrana zvláštních oblastí ochrany), C‑290/18, EU:C:2019:669, bod 53 a citovaná judikatura].

139

V projednávaném případě je třeba uvést, že – jak bylo konstatováno v bodě 56 tohoto rozsudku – Irsko co nejdříve a nejpozději do šesti let nevyhlásilo jako zvláštní oblasti ochrany 217 ze 423 dotčených lokalit významných pro Společenství. Nezbytná ochranná opatření ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích přitom musí být stanovena a prováděna v rámci těchto zvláštních oblastí ochrany [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. září 2019, Komise v. Portugalsko (Vyhlášení a ochrana zvláštních oblastí ochrany), C‑290/18, EU:C:2019:669, bod 52].

140

V důsledku toho, že Irsko nesplnilo povinnost vyplývající z čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích, která spočívá ve vyhlášení dotčených lokalit významných pro Společenství za zvláštní oblasti ochrany, se ve vztahu k týmž lokalitám nemůže vyhnout povinnosti stanovit nezbytná ochranná opatření v souladu s čl. 6 odst. 1 této směrnice a konstatování, že došlo k nesplnění této povinnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. září 2019, Komise v. Portugalsko (Vyhlášení a ochrana zvláštních oblastí ochrany), C‑290/18, EU:C:2019:669, body 52 až 54].

141

Po tomto upřesnění je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury týkající se důkazního břemene v rámci řízení pro nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU prokazuje tvrzené nesplnění povinnosti Komise. Musí Soudnímu dvoru předložit důkazy nezbytné k tomu, aby mohl ověřit, zda došlo k tomuto nesplnění povinnosti, a nesmí se přitom opírat o žádné domněnky [rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Švédsko (Čistírny odpadních vod), C‑22/20, EU:C:2021:669, bod 143 a citovaná judikatura].

142

Členské státy jsou nicméně podle čl. 4 odst. 3 SEU povinny usnadňovat Komisi plnění jejího poslání spočívajícího podle čl. 17 odst. 1 SEU zejména v dohlížení na uplatňování ustanovení Smlouvy o FEU, jakož i aktů přijatých orgány na jejím základě. Je třeba zejména zohlednit skutečnost, že při přezkumu správného použití vnitrostátních ustanovení určených k zajištění účinného provedení směrnice v praxi je Komise, jež nemá vlastní vyšetřovací pravomoc v této oblasti, z valné míry odkázána na informace poskytnuté případnými stěžovateli, jakož i dotčeným členským státem [rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Švédsko (Čistírny odpadních vod), C‑22/20, EU:C:2021:669, bod 144 a citovaná judikatura].

143

Z toho zejména plyne, že pokud Komise předložila dostatečné informace o určitých skutečnostech, je na členském státu, aby takto poskytnuté informace zevrubně a podrobně zpochybnil (rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko, C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 44).

144

V projednávaném případě Komise uvedla, že jí Irsko neoznámilo žádné ochranné opatření u 230 lokalit ze 423 dotčených lokalit významných pro Společenství. Na základě srovnání uvedeného v bodě 71 tohoto rozsudku kromě toho Komise tvrdí, že v rámci 193 zbývajících lokalit, ve vztahu k nimž ochranná opatření existují, nejsou u 149 lokalit přijata úplná opatření, která by se vztahovala na každý druh a každý typ stanoviště, jež se v těchto lokalitách ve významné míře vyskytují.

145

V reakci na tento argument Irsko tvrdí, že ochranná opatření jsou prováděna prostřednictvím deseti národních programů vypracovaných podle typů stanovišť a druhů a prostřednictvím prováděcího nařízení, které počítá s předchozím povolením k výkonu činnosti, jež může mít významné či škodlivé následky nebo může lokalitu významnou pro Společenství poškodit.

146

Tento členský stát dále uvádí, že úplná ochranná opatření přijal pro 79 dotčených lokalit významných pro Společenství.

147

Pokud jde v tomto ohledu v prvé řadě o zmíněné prováděcí nařízení, je třeba připomenout, že článek 6 směrnice o stanovištích rozděluje opatření do tří kategorií, a to ochranná opatření upravená v prvním odstavci, preventivní opatření stanovená ve druhém odstavci a kompenzační opatření vymezená ve čtvrtém odstavci tohoto článku (rozsudek ze dne 21. července 2016, Orleans a další, C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 33).

148

Článek 6 odst. 2 směrnice o stanovištích stanoví povinnost vyloučit poškozování lokalit a čl. 6 odst. 3 této směrnice vyžaduje odpovídající posouzení plánů a projektů, které budou mít pravděpodobně na lokality významný vliv. Cílem těchto dvou odstavců je tedy ochrana lokalit před poškozováním.

149

K provedení čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích může být nutné přijmout jak opatření určená k předejití vnějších zásahů a narušování způsobených člověkem, tak i opatření směřující k zastavení přirozeného vývoje, který může ve zvláštních oblastech ochrany způsobit zhoršení stavu druhů a přírodních stanovišť z hlediska jejich ochrany (rozsudek ze dne 20. října 2005, Komise v. Spojené království, C‑6/04, EU:C:2005:626, bod 34).

150

Ochranná opatření uvedená v čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích se tím spíše v zásadě nemohou omezovat na opatření k předejití vnějších zásahů a narušování způsobených člověkem a měla by v případě potřeby zahrnovat i pozitivní proaktivní opatření pro zachování nebo obnovu stavu lokality z hlediska její ochrany.

151

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že prováděcí nařízení, které počítá pouze s předchozím povolením k výkonu činnosti, jež může mít významné či škodlivé následky nebo může lokalitu významnou pro Společenství poškodit, není ke splnění povinností vyplývajících z čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích dostatečné.

152

Pokud jde ve druhé řadě o 10 národních programů vypracovaných Irskem podle typů stanovišť a druhů a seznam 79 lokalit, v souvislosti s nimiž tento členský stát tvrdí, že přijal úplná ochranná opatření, je třeba zaprvé konstatovat, že informace, které tento členský stát předložil Soudnímu dvoru, nepostačují k vyvrácení argumentace Komise, že u 230 lokalit, jichž se týká tato výtka, neexistují žádná ochranná opatření.

153

Zadruhé informace, jež Irsko předložilo Soudnímu dvoru, nemohou prokázat, že opatření přijatá tímto členským státem systematicky zahrnují ve vztahu ke všem 193 lokalitám uvedeným v bodě 144 tohoto rozsudku a nad rámec 44 lokalit, u nichž Komise toto tvrzení akceptovala, ochranná opatření stanovená v závislosti na ekologických požadavcích každého druhu a každého typu stanoviště, které se vyskytují v těchto lokalitách. Článek 6 odst. 1 směrnice o stanovištích přitom vyžaduje, aby byla ochranná opatření stanovena v závislosti na ekologických požadavcích každého druhu a každého typu stanoviště, které se vyskytují v jednotlivých dotčených lokalitách významných pro Společenství [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. září 2019, Komise v. Portugalsko (Vyhlášení a ochrana zvláštních oblastí ochrany), C‑290/18, EU:C:2019:669, bod 55].

154

Je tudíž třeba určit, že uvedený členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích, zaprvé tím, že nepřijal ochranná opatření pro 230 ze 423 dotčených lokalit, a zadruhé tím, že nepřijal úplná ochranná opatření pro 149 ze 193 zbývajících lokalit.

155

Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, členské státy jsou povinny stanovit nezbytná ochranná opatření, která odpovídají ekologickým požadavkům, přičemž předpokladem vymezení těchto opatření je stanovení cílů ochrany (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko, C‑849/19, EU:C:2020:1047, bod 49).

156

Soudní dvůr rozhodl, že stanovení cílů ochrany je nezbytným předpokladem pro stanovení priorit a ochranných opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko, C‑849/19, EU:C:2020:1047, bod 50).

157

Z toho vyplývá, že stanovení cílů ochrany je povinným a nezbytným krokem mezi vyhlášením zvláštních oblastí ochrany a zavedením ochranných opatření (rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko, C‑849/19, EU:C:2020:1047, bod 52).

158

Je pravda, že – jak vyplývá z bodů 64 až 70 tohoto rozsudku a z rozsudku ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko (C‑849/19, EU:C:2020:1047, body 42 až 61) – pokud členský stát nepřijme specifické a konkrétní cíle ochrany, je třeba mít za to, že porušil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice o stanovištích.

159

Jak ovšem v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 85 až 88 svého stanoviska, čl. 6 odst. 1 této směrnice nevyžaduje, aby byla ochranná opatření povinně přijata až po přijetí cílů ochrany.

160

Nic to ale nemění na tom, že i když jsou zmíněné cíle vymezeny až po přijetí ochranných opatření, je nezbytné, aby tato opatření těmto cílům odpovídala.

161

Co se přitom v projednávané věci týče oněch 44 lokalit, o nichž má Komise za to, že se na ně vztahují úplná ochranná opatření, tento orgán neprokázal, že by konkrétní ochranná opatření přijatá Irskem neodpovídala cílům ochrany vymezeným po přijetí těchto opatření.

162

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že pouhá skutečnost, že vůči dotčeným lokalitám významným pro Společenství byla přijata ochranná opatření před vymezením cílů ochrany, nepředstavuje porušení čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích, takže Komise u oněch 44 dotčených lokalit neprokázala, že přijatá ochranná opatření neodpovídají požadavkům uvedeného ustanovení.

163

Je třeba připomenout, že směrnice o stanovištích ukládá povinnost přijmout nezbytná ochranná opatření, což v tomto ohledu vylučuje jakýkoli prostor pro uvážení členských států a omezuje případné legislativní a rozhodovací pravomoci vnitrostátních orgánů na prostředky a technické volby v rámci provádění uvedených opatření (rozsudek ze dne 10. května 2007, Komise v. Rakousko, C‑508/04, EU:C:2007:274, bod 76).

164

V projednávané věci Komise pro ilustraci uvádí tři příklady, které podle ní pokrývají širokou škálu lokalit a týkají se dvou typů prioritních stanovišť – pobřežních lagun a povrchových rašelinišť – a jednoho prioritního druhu – perlorodky říční – a na jejichž základě chce prokázat, že ochranná opatření přijatá a uplatňovaná v Irsku jsou systematicky a trvale nedostatečná, jelikož nejsou dostatečně konkrétní a podrobná nebo nepostačují pro vypořádání se se všemi významnými tlaky a hrozbami.

165

V tomto ohledu je třeba připomenout, že aniž je dotčena povinnost Komise unést v obou směrech své důkazní břemeno, nic jí a priori nebrání v tom, aby současně stíhala nesplnění povinností plynoucích z ustanovení směrnice z důvodu postoje, který zaujaly orgány členského státu ke konkrétním situacím, jež jsou specifikovány, a nesplnění povinností plynoucích z uvedených ustanovení z důvodu, že tyto orgány přijaly obecnou praxi, která je s těmito ustanoveními v rozporu a již případně dokreslují uvedené konkrétní situace (rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko, C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 27).

166

Pokud Komise předložila dostatečné poznatky, jež svědčí o tom, že orgány členského státu vytvořily opakovanou a trvající praxi, která je v rozporu s ustanoveními nějaké směrnice, přísluší tomuto členskému státu, aby zevrubně a podrobně takto předložené informace a z nich vyplývající důsledky zpochybnil (rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko, C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 47).

167

Zároveň je třeba podotknout, že s ohledem na povinnost Komise prokázat tvrzené nesplnění povinnosti, nelze připustit, aby Komise pod zástěrkou toho, že dotyčnému členskému státu vytýká obecné a trvající neplnění povinností – které má tento stát podle unijního práva – nedodržela tuto povinnost předložit důkaz nesplnění povinnosti vytýkaného na základě konkrétních skutečností charakterizujících porušení zvláštních ustanovení, jichž se dovolává, a vycházela z pouhých domněnek nebo schematických kauzalit [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. září 2019, Komise v. Itálie (Bakterie Xylella fastidiosa), C‑443/18, EU:C:2019:676, bod 80].

168

Projednávaná žaloba se týká 423 lokalit významných pro Společenství v atlantské biogeografické oblasti.

169

Uvedená oblast se vyznačuje velkým počtem lokalit, které jsou předmětem žalobního důvodu vzneseného Komisí, a – jak vyplývá ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici – značnou rozmanitostí druhů a stanovišť vyskytujících se v těchto lokalitách.

170

V takovém případě musí Komise s ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 167 tohoto rozsudku prokázat – jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodě 106 svého stanoviska – že příklady druhů a stanovišť, kterých se tento orgán dovolává na podporu žalobního důvodu směřujícího k určení obecného a trvajícího neplnění povinností vyplývajících ze směrnice o stanovištích, jsou reprezentativní pro všechny dotčené lokality významné pro Společenství.

171

V projednávané věci však Komise důkazní břemeno uvedené v předchozím bodě neunesla.

172

Je pravda, že Komise v žalobě tvrdila, že v době uplynutí lhůty stanovené v dodatečném odůvodněném stanovisku měla na základě kvalitativního posouzení široké škály irských lokalit, na které se vztahují stávající ochranná opatření, za to, že zavedená ochranná opatření jsou systematicky a trvale nedostatečná, jelikož nejsou dostatečně konkrétní a podrobná nebo nepostačují k tomu, aby se vypořádala se všemi významnými tlaky a hrozbami.

173

V žalobě, ani v replice ovšem Komise právně dostačujícím způsobem – a to dostatečně přesnými, jasnými a podrobnými argumenty a informacemi – neprokázala, že příklady, které uvádí pro ilustraci, a sice pobřežní laguny, povrchová rašeliniště a perlorodka říční, jsou reprezentativní pro všechny dotčené lokality významné pro Společenství.

174

Pokud jde konkrétně o konstatování Komise, podle něhož zeměpisné rozložení zkoumaných lokalit reprezentuje zeměpisnou strukturu sítě lokalit významných pro Společenství a zvláštních oblastí ochrany v Irsku, je třeba poznamenat, že Komise v tomto ohledu odkazuje na přílohy A.21 a A.22 žaloby, které obsahují mapy Irska. Jelikož však Komise v žalobě neprovedla konkrétní, podrobný a vyčerpávající výklad údajů, jež jsou v těchto mapách obsaženy, analýza těchto map sama o sobě neumožňuje učinit závěr o tom, do jaké míry lze ony tři příklady uvedené v předchozím bodě považovat za reprezentativní pro všechny dotčené lokality významné pro Společenství.

175

Argument Komise, podle kterého byla ochranná opatření zavedená Irskem obecně, systematicky a trvale nedostatečná, jelikož nebyla dostatečně konkrétní a podrobná nebo jelikož nepostačovala k tomu, aby se vypořádala se všemi významnými tlaky a hrozbami, za těchto podmínek nemůže obstát.

176

Třetí žalobní důvod je proto opodstatněný pouze v rozsahu, v němž Irsko nepřijalo nezbytná ochranná opatření, která by odpovídala ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II směrnice o stanovištích, pro 423 dotčených lokalit významných pro Společenství.

177

Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je třeba určit, že:

178

Ve zbývající části se žaloba zamítá.

179

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Irsko nemělo ve věci z velké části úspěch, je důvodné uložit posledně uvedenému náhradu nákladů řízení.

180

Podle čl. 140 odst. 1 jednacího řádu, který stanoví, že členské státy, jež vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení, ponese Spolková republika Německo vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: