–

za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi P. Ondrůškem, E. A. Stamate a G. Wilsem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 58 a 63 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65), jakož i zásad proporcionality, odpovědnosti a transparentnosti.

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností SC NV Construct SRL a Judeţul Timiş (župa Timiș, Rumunsko) ve věci zadání veřejné zakázky na posouzení proveditelnosti výstavby silnice.

3

Článek 2 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. 1989, L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 246), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007 (Úř. věst. 2007, L 335, s. 31) (dále jen „směrnice 89/665“), nadepsaný „Náležitosti přezkumného řízení“, v odstavci 9 stanoví:

„Pokud orgány příslušné k přezkumnému řízení nejsou soudy, musí své rozhodnutí vždy písemně odůvodnit. Navíc musí být v takovém případě přijaty předpisy zajišťující, že domnělé protiprávní opatření orgánu příslušného k přezkumu nebo domnělé vady při výkonu svěřených pravomocí podléhají soudnímu přezkumu nebo přezkumu orgánem, který je soudem ve smyslu článku [267 SFEU] a který je nezávislý jak na veřejném zadavateli, tak na orgánu příslušném k přezkumu.

Členové tohoto nezávislého orgánu musí být jmenováni a jejich funkční období končit za stejných podmínek, které platí pro soudce, pokud jde o orgán, který je jmenuje, délku funkčního období a odvolání. Alespoň předseda tohoto nezávislého orgánu musí mít stejnou právní a odbornou kvalifikaci jako soudce. Nezávislý orgán přijímá rozhodnutí po vyslechnutí obou stran a tato rozhodnutí jsou právně závazná způsobem stanoveným jednotlivými členskými státy.“

4

Článek 18 směrnice 2014/24, nadepsaný „Zásady zadávání veřejných zakázek“, v odstavci 1 stanoví:

„Veřejní zadavatelé jednají s hospodářskými subjekty na základě zásady rovného zacházení a nediskriminace a postupují transparentním a přiměřeným způsobem.

Zadávací řízení na veřejné zakázky nelze koncipovat se záměrem vyloučit je z oblasti působnosti této směrnice nebo uměle zúžit hospodářskou soutěž. Hospodářská soutěž se považuje za uměle zúženou, pokud je zadávací řízení na veřejnou zakázku koncipováno se záměrem bezdůvodně zvýhodňovat nebo znevýhodňovat určité hospodářské subjekty.“

5

Článek 42 této směrnice upravuje „[t]echnické specifikace“.

6

Článek 58 uvedené směrnice, nadepsaný „Kvalifikační kritéria pro výběr“, zní následovně:

„1.   Kvalifikační kritéria pro výběr se mohou týkat:

Veřejní zadavatelé mohou kritéria uvedená v odstavcích 2, 3 a 4 hospodářským subjektům uložit pouze jako požadavky pro účast. Požadavky omezí na ty, které zajišťují, aby měl zájemce nebo uchazeč právní a finanční způsobilost a technické a odborné schopnosti pro plnění veřejné zakázky, která má být zadána. Veškeré požadavky musí souviset s předmětem veřejné zakázky a být vzhledem k předmětu veřejné zakázky přiměřené.

2.   Pokud jde o vhodnost pro výkon odborné činnosti, mohou veřejní zadavatelé od hospodářských subjektů vyžadovat, aby byly zapsány v některém z profesních nebo obchodních rejstříků vedeném v členském státě, kde jsou usazeny, a uvedeném v příloze XI, nebo aby dodržely jiný požadavek stanovený v uvedené příloze.

Jsou-li v zadávacích řízeních na služby hospodářské subjekty povinny mít určité oprávnění nebo být členem určité organizace, aby mohly ve své zemi původu poskytovat danou službu, může veřejný zadavatel požadovat, aby prokázaly, že takové oprávnění či členství mají.

[…]

4.   Pokud jde o technickou a odbornou způsobilost, mohou veřejní zadavatelé stanovit požadavky k zajištění toho, aby hospodářské subjekty disponovaly lidskými a technickými zdroji a zkušenostmi, které jsou nezbytné pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě.

Veřejní zadavatelé mohou zejména požadovat, aby hospodářské subjekty disponovaly dostatečnými zkušenostmi, prokázanými prostřednictvím vhodných referencí na veřejné zakázky plněné v minulosti. […]

[…]

5.   Veřejní zadavatelé uvedou požadované podmínky účasti, jež mohou být vyjádřeny jako minimální úroveň způsobilosti, spolu s vhodnými doklady v oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo ve výzvě k potvrzení zájmu.“

7

Článek 63 téže směrnice, nadepsaný „Využití kapacity jiných subjektů“, v odstavci 1 stanoví:

„Pokud jde o kritéria týkající se ekonomické a finanční situace stanovená podle čl. 58 odst. 3 a kritéria týkající se technické a odborné způsobilosti stanovená podle čl. 58 odst. 4, může hospodářský subjekt, je-li to vhodné a pro určitou veřejnou zakázku, využít kapacity jiných subjektů bez ohledu na právní povahu vztahů mezi ním a těmito subjekty. Pokud však jde o kritéria týkající se vzdělání a odborné kvalifikace stanovená v příloze XII části II písm. f) nebo relevantních profesních zkušeností, mohou hospodářské subjekty využít kapacity jiných subjektů pouze tehdy, budou-li uvedené subjekty vykonávat stavební práce nebo služby, pro něž se tyto kapacity vyžadují. Má-li hospodářský subjekt v úmyslu využít způsobilosti jiných subjektů, prokáže veřejnému zadavateli, že bude disponovat nezbytnými zdroji, například tím, že předloží závazek těchto subjektů učiněný za tímto účelem.

Veřejný zadavatel v souladu s články 59, 60 a 61 ověří, zda subjekty, jejichž způsobilosti hodlá hospodářský subjekt využít, splňují příslušná kvalifikační kritéria pro výběr a zda existují důvody pro vyloučení podle článku 57. Veřejný zadavatel požaduje, aby hospodářský subjekt nahradil subjekt, jenž nesplňuje určité příslušné kritérium pro výběr nebo u nějž existují povinné důvody pro vyloučení. Veřejný zadavatel může požadovat, nebo členský stát může po veřejném zadavateli požadovat, aby hospodářský subjekt nahradil subjekt, u nějž existují nepovinné důvody pro vyloučení.

Pokud hospodářský subjekt využívá způsobilosti jiných subjektů v souvislosti s kritérii, která se týkají ekonomické a finanční situace, může veřejný zadavatel požadovat, aby hospodářský subjekt a uvedené subjekty nesly společnou odpovědnost za plnění veřejné zakázky.

Za stejných podmínek může skupina hospodářských subjektů uvedená v čl. 19 odst. 2 využít způsobilosti účastníků skupiny nebo jiných subjektů.“

8

Článek 67 směrnice 2014/24, nadepsaný „Kritéria pro zadání veřejné zakázky“, v odstavci 3 stanoví:

„Má se za to, že kritéria pro zadání jsou spojena s předmětem veřejné zakázky, pokud se týkají stavebních prací, dodávek nebo služeb, které mají být poskytnuty v rámci dané veřejné zakázky, v jakémkoli ohledu a v kterékoli fázi jejich životního cyklu, a to včetně faktorů ve spojitosti s:

a to i v případě, že tyto faktory nejsou součástí jejich věcné podstaty.“

9

Článek 70 této směrnice, nadepsaný „Podmínky plnění veřejné zakázky“, stanoví:

„Veřejní zadavatelé mohou stanovit zvláštní podmínky pro plnění veřejné zakázky za předpokladu, že souvisí s předmětem veřejné zakázky ve smyslu čl. 67 odst. 3 a že jsou uvedeny ve výzvě k účasti v soutěži nebo v zadávací dokumentaci. Tyto podmínky mohou zahrnovat hospodářské, inovační, environmentální, sociální nebo se zaměstnáním související aspekty.“

10

Legea nr. 101/2016 privind remediile și căile de atac în materie de atribuire a contractelor de achiziție publică, a contractelor sectoriale și a contractelor de concesiune de lucrări și concesiune de servicii, precum și pentru organizarea și funcționarea Consiliului Național de Soluționare a Contestațiilor (zákon č. 101/2016 zákon č. 101/2016 o opravných prostředcích v oblasti zadávání veřejných zakázek, odvětvových zakázek a koncesí na stavební práce a služby a o organizaci a fungování Národní rady pro řešení sporů), ze dne 19. května 2016 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 393 ze dne 23. května 2016), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon č. 101/2016“), v čl. 2 odst. 1 stanoví:

„Každá osoba, která má za to, že byla poškozena na některém ze svých práv nebo oprávněných zájmů aktem veřejného zadavatele nebo tím, že ve lhůtě stanovené zákonem nebylo rozhodnuto o podané žádosti, se může domáhat toho, aby byl předmětný akt zrušen, aby byla veřejnému zadavateli uložena povinnost akt vydat nebo přijmout nápravná opatření nebo aby bylo tvrzené právo či oprávněný zájem uznány, a to ve správním nebo soudním řízení.“

11

Článek 4 odst. 1 tohoto zákona stanoví:

„Za účelem vyřešení sporu se osoba, která se cítí poškozena, může obrátit:

12

Článek 15 odst. 1 uvedeného zákona stanoví:

„Řízení o řešení sporů probíhá v souladu se zásadami legality, rychlosti, kontradiktornosti, zaručení práva na obhajobu, nestrannosti a nezávislosti správní a soudní činnosti.“

13

Článek 28 odst. 1 téhož zákona stanoví:

„Rozhodnutí Rady je pro účastníky řízení závazné.“

14

Článek 37 zákona č. 101/2016 stanoví:

„1.   Národní rada pro řešení sporů […] je nezávislý orgán, který vykonává správní a soudní činnost.

[…]

3.   V rámci své činnosti je Rada podřízena pouze zákonu a zasedání pléna Rady se konají řádně za přítomnosti většiny jejích členů.

4.   Pokud jde o její rozhodnutí, je Rada nezávislá a nepodléhá žádnému orgánu nebo veřejné instituci.“

15

Z článku 44 odst. 4 tohoto zákona vyplývá:

„Rada vykonává své pravomoci v souladu se zásadami nezávislosti a stability svých členů.“

16

Podle článku 45 uvedeného zákona:

„1.   Členové Rady jsou vybíráni ve výběrovém řízení a jsou jmenováni rozhodnutím předsedy vlády za podmínek stanovených zákonem.

2.   Členové Rady jsou vybíráni na základě své odborné způsobilosti a dobré pověsti. Uchazeči musí mít vysokoškolské vzdělání, deset let odborné praxe v právní, hospodářské nebo technické oblasti a minimálně tříletou praxi v oblasti veřejných zakázek.

[…]

4.   Předseda Rady předloží předsedovi vlády návrhy na jmenování členů Rady u uchazečů, kteří byli připuštěni do výběrového řízení.“

17

Článek 47 téhož zákona v odstavcích 1 až 3 stanoví:

„1.   Členům Rady je zakázáno:

2.   Členové Rady jsou povinni předložit majetkové přiznání a prohlášení o zájmech […]

3.   Členové Rady nejsou oprávněni podílet se na řešení sporu, nachází-li se v některé z níže uvedených situací, pod sankcí neplatnosti vydaného rozhodnutí:

18

Článek 48a zákona č. 101/2016 stanoví:

„1.   Konstatování kárných provinění členů Rady spadá do působnosti disciplinární komise, která bude zřízena v rámci Rady.

2.   Disciplinární komise je tvořena třemi členy, z nichž jeden je jmenován předsedou Rady, jeden je zvolen členy Rady prostou většinou a jeden je zástupcem Národní agentury pro veřejnou službu.

3.   Disciplinární sankce ukládá na návrh disciplinární komise předseda Rady, s výjimkou sankce spočívající v odvolání z funkce, kterou ukládá osoba, jež má zákonnou pravomoc jmenovat do uvedené funkce.“

19

Článek 39 odst. 1 jednacího řádu Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) stanoví disciplinární sankce, které lze uplatnit, pokud se úředník dopustí kárného provinění, zejména podle Ordonanța de urgență a Guvernului nr. 57/2019 privind Codul administrativ (mimořádné nařízení vlády č. 57/2019 o služebním řádu), ze dne 3. července 2019 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 555 ze dne 5. července 2019, dále jen „správní řád“).

20

Článek 492 služebního řádu, nadepsaný „Kárná odpovědnost“, stanoví:

„1.   Poruší-li státní zaměstnanec zaviněně povinnosti související s funkcí, kterou zastává, a pravidla profesního a občanského chování stanovená zákonem, jedná se o kárné provinění, které zakládá jeho kárnou odpovědnost.

2.   Následující skutky představují kárná provinění:

3.   Tyto disciplinární sankce jsou:

[…]

4.   Za kárná provinění uvedená v odstavci 2 lze uložit následující disciplinární sankce:

[…]

6.   Při individualizaci disciplinární sankce v souladu s ustanoveními odstavce 4 se přihlíží k příčinám a závažnosti kárného provinění, k okolnostem, za kterých k němu došlo, stupni zavinění a důsledkům pochybení, k celkovému chování státního zaměstnance během služby, jakož i k existenci předcházejících dalších disciplinárních sankcí, které nebyly vymazány za podmínek stanovených tímto řádem.

[…]“

21

Z článku 568 odst. 2 tohoto řádu vyplývá:

„Při konstatování kárné odpovědnosti musí být dodržena zásada kontradiktornosti a právo na obhajobu a tato odpovědnost podléhá kontrole správních soudů za podmínek stanovených zákonem.“

22

Článek 3 Legea nr. 98/2016 privind achizižnost iile publice (zákon č. 98/2016 o veřejných zakázkách) ze dne 19. května 2016 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 390 ze dne 23. května 2016, dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) v bodech w) a yy) stanoví:

[…]

23

V rámci otevřeného zadávacího řízení organizovaného za účelem zadání zakázky, jejímž předmětem je „vypracování technicko-ekonomické dokumentace – fáze studie proveditelnosti a technického projektu – týkající se investice: stavba župní silnice spojující mezinárodní letiště ‚Traian Vuia‘ v Temešváru s dálnicí Al“, zařadila župa Timiș, jakožto veřejný zadavatel, dne 6. dubna 2021 společnost NV Construct na čtvrté místo.

24

Dne 16. dubna 2021 se uvedená společnost obrátila na Consiliul Național de Soluționare a Contestațiilor (Národní radu pro řešení sporů), předkládající orgán, a požadovala vyloučení tří uchazečů, kteří se umístili před ní, jakož i nové posouzení jejich nabídek.

25

NV Construct v podstatě tvrdí, že tito tři uchazeči nesplnili požadavky, které nejsou obsaženy v zadávací dokumentaci, avšak jsou vyžadovány na základě zvláštních zákonů upravujících různé činnosti, které musí být provedeny při plnění zakázky nebo při něm mohou být provedeny. Veřejný zadavatel měl ověřit, zda byli uchazeči nebo jejich subdodavatelé oprávněni a schváleni ze strany Autoritatea Feroviară Română (rumunský železniční úřad, Rumunsko). Dále vzhledem k tomu, že úspěšný uchazeč zamýšlel využít k plnění zakázky kapacity třetích subjektů, musel, aby splnil čl. 3 odst. 1 písm. yy) zákona o veřejných zakázkách, nutně využít subdodavatelů, s vyloučením jakékoli jiné formy spolupráce. Konečně bylo třeba určit subdodavatele pro činnost „Služby vypracování dokumentace pro účely stanoviska k[vynětí] vyvlastněné půdy z produkce a změně kategorie využití a k jejich schválení“, i když není jisté, že bude třeba těchto služeb využít, neboť zadávací dokumentace upřesňuje, že tato činnost má být provedena „pouze v případě potřeby“.

26

Veřejný zadavatel a úspěšný uchazeč uvádějí, že zadávací dokumentace neobsahuje žádnou zmínku o nutnosti uvést v nabídce výlučně subjekty schválené rumunským železničním úřadem a Asociația Națională a Evaluatorilor Autorizați din România (rumunská národní asociace autorizovaných znalců). Kromě toho podle veřejného zadavatele v okamžiku podání nabídek není možné vědět, zda bude nezbytné využít služeb vypracování dokumentace pro účely vynětí vyvlastněné půdy z produkce a vypracovat pedologickou studii. Proto úspěšný uchazeč ve své nabídce uvedl, že vypracování této dokumentace zajistí sám a „pouze v případě potřeby“. Kromě toho skutečnost, že nezmínil rovnou svůj úmysl zadat tyto služby subdodavatelům, nevyvolává obtíže, neboť po podepsání zakázky se může obrátit na nové subdodavatele. Navíc byli určeni odborníci z národní asociace autorizovaných znalců, kteří předložili prohlášení o disponibilitě.

27

Předkládající orgán na úvod podotýká, že hodnota zadávané zakázky na služby je odhadována na 1970967 rumunských lei (RON) (přibližně 421553 eur), takže překračuje finanční limit pro použitelnost směrnice 2014/24.

28

Tento orgán zdůrazňuje, že rumunské soudy se neshodují v otázce, zda veřejný zadavatel může vyloučit hospodářský subjekt, jehož nabídka nesplňuje povinnost vyplývající z právní úpravy vztahující se na určité povolání, aniž mu umožní jeho nabídku opravit, ačkoli tato povinnost nebyla výslovně uvedena v zadávací dokumentaci k dotčené zakázce.

29

Projednávaná věc tedy nabízí příležitost vyjasnit otázku, zda musí být zvláštní právní předpisy týkající se každé činnosti dotčené zakázkou bez ohledu na význam těchto činností v této zakázce, považovány za doplňující zadávací dokumentaci, a dále zda uchazeči musí v nabídce povinně určit subdodavatele, kterým svěří činnosti, jež nemají v uvedené zakázce velký význam, jinak bude nabídka odmítnuta.

30

Consiliul Național de Soluționare a Contestațiilor (Národní rada pro řešení sporů) uvádí, že zejména z rozsudku ze dne 2. června 2016, Pizzo (C‑27/15, EU:C:2016:404) vyplývá, že hospodářský subjekt nelze vyloučit ze zadávacího řízení z důvodu, že nesplnil požadavky, které nebyly stanoveny v zadávací dokumentaci.

31

Ve věci v původním řízení se přitom pravidla týkající se výstavby, modernizace, údržby a opravy železniční infrastruktury, která nebyla obsažena v zadávací dokumentaci, vztahují na úspěšného uchazeče až ve fázi plnění dotčené zakázky. Kromě toho, počet hospodářských subjektů schválených pro určité činnosti na tomto trhu je omezený. Povinnost označit je jako subdodavatele tudíž drasticky redukuje hospodářskou soutěž a zároveň zvyšuje administrativní zátěž účastníků zadávacího řízení dotčeného v původním řízení, což je v rozporu se zásadou proporcionality. Předkládající orgán si proto klade otázku, zda je nezbytné systematicky od uchazečů požadovat, aby určili případné subdodavatele v okamžiku podání nabídky, a to bez ohledu na rozsah činností, které jim budou v rámci uvedené zakázky svěřeny, okamžik, kdy se tito subdodavatelé do plnění zakázky zapojí, nebo i pravděpodobnost, že bude jejich účast vyžadována.

32

Kromě toho podle tohoto orgánu nemůže být zadávací dokumentace doplněna některými kritérii, jejichž závazný charakter vyplývá ze zvláštních zákonů, které nejsou v oblasti veřejných zakázek relevantní. Automatické doplnění zadávací dokumentace takovými kritérii by totiž bylo v rozporu se zásadou proporcionality a zpochybňovalo by prostor pro uvážení, který čl. 58 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2014/24 přiznává veřejnému zadavateli, pokud jde o stanovení kritérií pro výběr.

33

Stejně tak v rámci případných žalob mohou poškozené hospodářské subjekty zpochybňovat pouze zadávací dokumentaci, kterou považují za příliš restriktivní, a nemohou tvrdit, že tato dokumentace je příliš benevolentní a měla by obsahovat dodatečná kritéria, která mohou omezit přístup jiných subjektů k dotčenému řízení.

34

Navíc hospodářské subjekty, které se umístily hůře, nemohou zpochybnit hodnocení nabídek provedené v souladu s požadavky uvedenými v zadávací dokumentaci. Musí naopak prokázat, že toto hodnocení tuto dokumentaci nedodržuje, takže byla porušena zásada transparentnosti.

35

Konečně vyžadovat využití subdodavatelů jako jedinou formu výkonu podnikatelské činnosti je v rozporu se smluvní svobodou, právem hospodářských subjektů na vlastní organizaci a článkem 63 směrnice 2014/24. Vzhledem k tomu, že z tohoto článku 63 vyplývá, že předložení závazku stačí k prokázání splnění kritérií pro výběr, mělo by tím spíše stačit prosté prohlášení o disponibilitě, pokud u činností, které mají v rámci zakázky vedlejší význam, není dodržení takových kritérií požadováno.

36

Za těchto podmínek rozhodla Consiliul Național de Soluționare a Contestațiilor (Národní rada pro řešení sporů) přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

37

Nejprve je třeba ověřit, zda Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) lze kvalifikovat jako „vnitrostátní soud“ ve smyslu článku 267 SFEU.

38

Třebaže předkládající orgán má za to, že Soudní dvůr mu tuto kvalifikaci přiznal v usnesení ze dne 17. října 2018, Beny Alex (C‑353/18, nezveřejněné, EU:C:2018:829), je nutné konstatovat, že v uvedeném usnesení se Soudní dvůr omezil na odmítnutí žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou mu tento orgán předložil, jako zjevně nepřípustné ve smyslu čl. 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, aniž uvedený orgán kvalifikoval jako „vnitrostátní soud“ ve smyslu článku 267 SFEU.

39

Jak vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora, pro posouzení toho, zda je předkládající orgán svou povahou „soudem“ ve smyslu článku 267 SFEU, což je otázka, která je upravena výlučně unijním právem, přihlíží Soudní dvůr k souboru faktorů, jako je to, zda je daný orgán zřízen zákonem, zda se jedná o stálý orgán, zda má obligatorní jurisdikci, zda má řízení před ním kontradiktorní povahu, zda aplikuje právní předpisy a zda je nezávislý (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. června 1966, Vaassen-Göbbels, 61/65, EU:C:1966:39, s. 395, a ze dne 21. ledna 2020, Banco de Santander, C‑274/14, EU:C:2020:17, bod 51).

40

S ohledem na informace, které Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) poskytla Soudnímu dvoru dne 6. července 2022 v odpověď na žádost, kterou jí Soudní dvůr zaslal dne 16. května 2022, není důvodné pochybovat o tom, že tento orgán splňuje kritéria týkající se jeho zřízení zákonem, stálosti, kontradiktorní povahy řízení a toho, že aplikuje právní předpisy. Naproti tomu vyvstává otázka, zda tento orgán splňuje kritérium obligatorní jurisdikce a kritérium nezávislosti.

41

Pokud jde na prvním místě o to, zda má obligatorní jurisdikci, je pravda, že z čl. 4 odst. 1 zákona č. 101/2016 ve spojení s čl. 2 odst. 1 tohoto zákona vyplývá, že každý, kdo má za to, že některé z jeho práv nebo oprávněných zájmů byly poškozeny aktem nebo opominutím veřejného zadavatele, se může obrátit buď správní a soudní cestou na Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů), nebo soudní cestou na soud, který má oddělení správního soudnictví. Ze spisu, který má k dispozici Soudní dvůr, vyplývá, že rumunský zákonodárce se rozhodl, při provedení čl. 2 odst. 9 směrnice 89/665, ve znění směrnice 2007/66, přiznat příslušnost k rozhodování tohoto druhu sporů souběžně předkládajícímu orgánu a soudům, které mají oddělení správního soudnictví.

42

Je však třeba uvést, že rozhodnutí Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů), jejíž příslušnost nezávisí na dohodě účastníků řízení, jsou pro tyto účastníky závazná (obdobně viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Consorci Sanitari del Maresme, C‑203/14, EU:C:2015:664, bod 23).

43

Za těchto podmínek splňuje Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) kritérium obligatorní jurisdikce.

44

Na druhém místě, pokud jde o kritérium nezávislosti, vnější aspekt této zásady nezávislosti vnitrostátních soudů vyžaduje, aby daný orgán vykonával své funkce zcela samostatně, nebyl hierarchicky na nikoho vázán ani nebyl nikomu podřízen a od nikoho nepřijímal příkazy či pokyny jakéhokoliv původu. V tomto ohledu je klíčové, aby byla zaručena neodvolatelnost členů dotčeného orgánu tak, aby případy odvolání členů tohoto orgánu byly stanoveny zvláštní právní úpravou, prostřednictvím výslovných legislativních ustanovení, jež poskytují záruky, které jdou nad rámec záruk stanovených obecnými pravidly správního a pracovního práva použitelnými v případě neoprávněného odvolání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. ledna 2020, Banco de Santander, C‑274/14, EU:C:2020:17, body 56 až 60).

45

Vnitřní aspekt pojmu „nezávislost“ souvisí s pojmem „nestrannost“ a týká se rovného odstupu ve vztahu ke stranám sporu a jejich příslušným zájmům s ohledem na předmět sporu. Pojem „nezávislost“ především znamená, že dotyčný orgán má postavení třetí osoby ve vztahu k orgánu, který přijal rozhodnutí, proti němuž byl podán opravný prostředek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. ledna 2020, Banco de Santander, C‑274/14, EU:C:2020:17, body 61 a 62).

46

Tyto záruky nezávislosti a nestrannosti vyžadují existenci pravidel, zejména pokud jde o složení orgánu, jmenování, funkční období, jakož i důvody pro zdržení se rozhodování, vyloučení pro podjatost a odvolání jeho členů, která umožní rozptýlit jakékoli legitimní pochybnosti jednotlivců o neovlivnitelnosti tohoto orgánu ve vztahu k vnějším skutečnostem a jeho neutralitě ve vztahu k zájmům střetávajícím se ve věci (rozsudek ze dne 21. ledna 2020, Banco de Santander, C‑274/14, EU:C:2020:17, bod 63).

47

V projednávaném případě z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že zákon č. 101/2016 opakovaně zdůrazňuje vnější aspekt nezávislosti Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů). Odstavce 1, 3 a 4 článku 37 tohoto zákona stanoví, že tato rada „je nezávislý orgán, který vykonává správní a soudní činnost“, je „podřízena pouze zákonu“ a je „nezávislá a nepodléhá žádnému orgánu nebo veřejné instituci“. Z článku 15 odst. 1 uvedeného zákona rovněž vyplývá, že řízení o řešení sporů probíhá v souladu mimo jiné se zásadou nestrannosti a nezávislosti správní a soudní činnosti. Článek 44 odst. 4 téhož zákona ve stejném duchu stanoví, že Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) „vykonává své pravomoci v souladu se zásadami nezávislosti a stability svých členů“.

48

Pokud jde o jmenování členů tohoto orgánu, z článku 45 zákona č. 101/2016 vyplývá, že tito členové jsou vybíráni ve výběrovém řízení na základě své odborné způsobilosti a dobré pověsti z uchazečů, kteří mají vysokoškolské vzdělání, deset let odborné praxe v oblastech uvedených v tomto článku a minimálně tříletou praxi v oblasti veřejných zakázek. Jsou jmenováni rozhodnutím předsedy vlády na návrh předsedy uvedeného orgánu u uchazečů, kteří byli připuštěni do výběrového řízení.

49

Kromě toho z článku 48a zákona č. 101/2016 vyplývá, že kárná provinění, kterých se dopustili členové předkládajícího orgánu, mohou být konstatována pouze disciplinární komisí zřízenou v jeho rámci. Na návrh této komise uplatňuje disciplinární sankce předseda tohoto orgánu, s výhradou odvolání z funkce, o němž může rozhodnout pouze orgán oprávněný ke jmenování členů uvedeného orgánu, a sice rumunský předseda vlády.

50

Navíc čl. 39 odst. 1 jednacího řádu Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) stanoví stupnici přiměřených sankcí v souladu s čl. 492 odst. 6 správního řádu.

51

Konečně skutečnost, že tento článek 39 odkazuje pro určení případů, kdy členovi Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) hrozí sankce odvolání z funkce, na služební řád, může zaručit právní jistotu.

52

Tato sankce může být zejména uložena členovi Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů), který nemůže odůvodnit svou nepřítomnost v práci nebo nedodržel pravidla týkající se služebního tajemství nebo střetu zájmů. Takové situace, uvedené v čl. 492 odst. 2 služebního řádu, ve spojení s odstavcem 4 tohoto článku, odpovídají výjimečným případům, vyjadřujícím legitimní a naléhavé důvody ospravedlňující přijetí takové sankce, při dodržení zásady proporcionality a vhodných postupů (obdobně viz rozsudek ze dne 21. ledna 2020, Banco de Santander, C‑274/14, EU:C:2020:17, body 59, 60 a 67). Členové Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) mají tedy po dobu svého mandátu záruku stability, od níž se lze odchýlit pouze z důvodů výslovně vyjmenovaných zákonem (obdobně viz rozsudek ze dne 21. ledna 2020, Banco de Santander, C‑274/14, EU:C:2020:17, bod 70).

53

Je však třeba upřesnit, že zásada stability, které požívají podle čl. 44 odst. 4 zákona č. 101/2016 členové Consiliul Național de Soluționare a Contestațiilor (Národní rada pro řešení sporů), musí být vykládána v souladu s kritériem nezávislosti, jak je vymezeno v bodě 44 tohoto rozsudku, které musí splňovat jakýkoliv vnitrostátní orgán, aby mohl být označen za „vnitrostátní soud“ ve smyslu článku 267 SFEU, aby odpovídala zásadě neodvolatelnosti.

54

Kromě toho je třeba uvést, že v odpovědi zmíněné v bodě 40 tohoto rozsudku Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) zdůraznila, že na její členy se vztahují podobná neslučitelnost funkcí a podobné zákazy jako na soudce a k odvolání těchto členů dojde pouze v případě závažných kárných provinění. Nadto v případě, že je některému z uvedených členů uložena taková sankce, má dotyčný podle čl. 568 odst. 2 služebního řádu právo podat žalobu ke správnímu soudu.

55

Předkládající orgán kromě toho uvedl, že v praxi nebyl od jeho založení v roce 2006 odvolán žádný jeho člen.

56

Pokud jde o vnitřní aspekt zásady nezávislosti „vnitrostátních soudů“ ve smyslu článku 267 SFEU, je tato nezávislost podle všeho zaručena článkem 47 zákona č. 101/2016, který má zabránit situacím, jež by mohly vést ke střetu zájmů. Člen Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) tak nesmí vykonávat podnikatelskou činnost, být členem rozhodovacího orgánu hospodářského subjektu, zapojovat se do politické činnosti nebo vykonávat veřejnou či soukromou činnost, s výjimkou pedagogické činnosti v rámci vysokoškolského vzdělávání. Tyto neslučitelnosti jsou ostatně stejné jako ty, kterým podléhají na základě rumunského práva soudci. Kromě toho se na členy Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) vztahují pravidla týkající se důvodů vyloučení pro podjatost, stanovená v čl. 47 odst. 3 tohoto zákona, podle kterých se tito členové nemohou podílet na řešení sporu, nachází-li se v některé ze situací vyjmenovaných v tomto ustanovení, pod sankcí neplatnosti vydaného rozhodnutí.

57

Nadto z čl. 15 odst. 1 uvedeného zákona vyplývá, že řízení o řešení sporů u předkládajícího orgánu probíhá v souladu mimo jiné se zásadami kontradiktornosti, zaručení práva na obhajobu a nestrannosti.

58

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba konstatovat, že Consiliul Naţional de Soluţionare a Contestaţiilor (Národní rada pro řešení sporů) může být kvalifikována jako „vnitrostátní soud“ ve smyslu článku 267 SFEU a projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tedy přípustná.

59

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda článek 58 směrnice 2014/24, ve spojení se zásadami proporcionality a transparentnosti zaručenými v čl. 18 odst. 1 prvním pododstavci této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že veřejný zadavatel je oprávněn stanovit jako kritérium pro výběr povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů vztahujících se na činnosti, které může být nutné provést v rámci plnění veřejné zakázky a které nemají velký význam.

60

Vzhledem k tomu, že veřejný zadavatel má nejlepší možnost posoudit své vlastní potřeby, zákonodárce Evropské unie mu při určování kritérií výběru poskytl široký prostor pro uvážení, o čemž svědčí zejména opakované použití slovesa „může“ v článku 58 směrnice 2014/24. V souladu s odstavcem 1 tohoto článku má tedy určitou volnost při definování podmínek účasti na zadávacím řízení, které považuje za související a přiměřené předmětu zakázky a vhodné k zajištění toho, že zájemce nebo uchazeč bude mít právní a finanční postavení, jakož i technickou a odbornou způsobilost potřebné k provedení zadávané zakázky. Konkrétně podle odstavce 4 uvedeného článku veřejný zadavatel volně posuzuje podmínky účasti, které považuje za vhodné, aby zejména zajistil plnění zakázky na úrovni kvality, kterou považuje za vhodnou (rozsudek ze dne 31. března 2022, Smetna palata na Republika Bulgaria, C‑195/21, EU:C:2022:239, bod 50).

61

Při výkonu této široké posuzovací pravomoci může veřejný zadavatel rozhodnout, že mezi kritéria pro výběr uvedená v oznámení o zakázce nebo v zadávací dokumentaci zahrne povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů vztahujících se na činnosti, které může být nutné provést v rámci plnění veřejné zakázky a které nemají velký význam.

62

V opačném smyslu může zadavatel stejně tak využít této široké posuzovací pravomoci a dospět přitom k závěru, že není namístě tyto povinnosti zařadit mezi kritéria pro výběr. Takové rozhodnutí může být vysvětleno zejména tím, že uvedené povinnosti nemají velký význam, nebo eventuální povahou provádění činností, na které se dotčené povinnosti vztahují. Veřejný zadavatel může rovněž dát přednost tomu, že tyto povinnosti uvede v podmínkách plnění zakázky a uloží povinnost jejich dodržení pouze úspěšnému uchazeči (obdobně viz rozsudek ze dne 7. září 2021, Klaipėdos regiono atliekų tvarkymo centras, C‑927/19, EU:C:2021:700, body 88 a 89).

63

Směrnice 2014/24 totiž nevylučuje možnost koncipovat technické požadavky zároveň jako kritéria pro výběr týkající se technické a odborné způsobilosti ve smyslu čl. 58 odst. 4, jako technické specifikace ve smyslu článku 42 či jako podmínky plnění veřejné zakázky ve smyslu článku 70 této směrnice (rozsudek ze dne 7. září 2021, Klaipėdos regiono atliekų tvarkymo centras, C‑927/19, EU:C:2021:700, body 84). A obráceně, veřejný zadavatel se může rozhodnout, že zvolí jen jednu z těchto kvalifikací.

64

V tomto ohledu může veřejný zadavatel podle článku 70 směrnice 2014/24 stanovit zvláštní podmínky pro plnění zakázky za předpokladu, že souvisí s předmětem veřejné zakázky ve smyslu čl. 67 odst. 3 této směrnice a že jsou uvedeny ve výzvě k účasti v soutěži nebo v zadávací dokumentaci.

65

Kromě toho skutečnost, že se uchazečům ukládá povinnost splnit všechny podmínky plnění veřejné zakázky při podání jejich nabídky, představuje nadměrný požadavek, který může tyto hospodářské subjekty odradit od účasti v zadávacích řízeních, a tím porušuje zásady proporcionality a transparentnosti zakotvené v čl. 18 odst. 1 uvedené směrnice (rozsudek ze dne 8. července 2021, Sanresa, C‑295/20, EU:C:2021:556, bod 62).

66

Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že článek 58 směrnice 2014/24, ve spojení se zásadami proporcionality a transparentnosti zaručenými v čl. 18 odst. 1 prvním pododstavci této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že veřejný zadavatel je oprávněn stanovit jako kritérium pro výběr povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů vztahujících se na činnosti, které může být nutné provést v rámci plnění veřejné zakázky a které nemají velký význam.

67

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda zásady proporcionality a transparentnosti zaručené v čl. 18 odst. 1 prvním pododstavci směrnice 2014/24 musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby byla zadávací dokumentace automaticky doplněna kvalifikačními kritérii, která vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se na činnosti související se zadávanou zakázkou a která nebyla v této dokumentaci stanovena a veřejný zadavatel neměl v úmyslu požadovat od dotčených hospodářských subjektů jejich splnění.

68

Jak vyplývá z odpovědi na první otázku, povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů vztahujících se na činnosti související se zadávanou veřejnou zakázkou nelze automaticky doplnit jako kritéria pro výběr ke kritériím výslovně uvedeným v dokumentaci k této zakázce, jinak by byla široká posuzovací pravomoc, kterou má veřejný zadavatel při stanovení kritérií pro výběr, které hodlá uložit hospodářským subjektům jako podmínky pro účast v zadávacím řízení, zbavena podstaty.

69

Na druhou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že zásady proporcionality a transparentnosti zaručené v čl. 18 odst. 1 prvním pododstavci směrnice 2014/24 musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby byla zadávací dokumentace automaticky doplněna kvalifikačními kritérii, která vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se na činnosti související se zadávanou zakázkou a která nebyla v této dokumentaci stanovena a veřejný zadavatel neměl v úmyslu požadovat od dotčených hospodářských subjektů jejich splnění.

70

Podstatou třetí otázky písm. a) předkládajícího soudu je, zda čl. 63 odst. 1 směrnice 2014/24 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byl uchazeč vyloučen ze zadávacího řízení proto, že neurčil subdodavatele, kterému hodlá svěřit plnění povinností vyplývajících ze zvláštních právních předpisů vztahujících se na činnosti související s dotčenou zakázkou, které nebyly stanoveny v zadávací dokumentaci, pokud tento uchazeč v nabídce uvedl, že splní tyto povinnosti s využitím kapacity jiného subjektu, s nímž však nemá subdodavatelskou smlouvu.

71

Jak vyplývá z bodu 62 tohoto rozsudku, kdyby byly povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů vztahujících se na činnosti související s dotčenou zakázkou, které nebyly stanoveny jako kritéria pro výběr v zadávací dokumentaci, kvalifikovány jako podmínky plnění zakázky a úspěšný uchazeč by je při zadání veřejné zakázky nesplňoval, nemělo by nedodržení těchto povinností vliv na soulad zadání zakázky s ustanoveními směrnice 2014/24 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. září 2021Klaipėdos regiono atliekif tvarkymo centras, C‑927/19, EU:C:2021:700, bod 89.

72

V případě, že by povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů vztahujících se na činnosti související s dotčenou zakázkou, které nejsou stanoveny v zadávací dokumentaci, skutečně představovaly kritéria pro výběr ve smyslu článku 58 směrnice 2014/24, stačí připomenout, že čl. 63 odst. 1 této směrnice přiznává každému hospodářskému subjektu právo využít pro určitou zakázku kapacity jiných subjektů bez ohledu na právní povahu vztahů mezi ním a těmito subjekty, aby splnil jednotlivé kategorie kritérií pro výběr vyjmenované v čl. 58 odst. 1 uvedené směrnice a konkretizované v odstavcích 2 až 4 tohoto článku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. října 2013, Swm Costruzioni 2 a Mannocchi Luigino, C‑94/12, EU:C:2013:646, body 29 a 33, jakož i ze dne 7. září 2021, Klaipėdos regiono atliekų tvarkymo centras, C‑927/19, EU:C:2021:700, bod 150).

73

Kromě toho z poslední věty čl. 63 odst. 1 směrnice 2014/24 jasně vyplývá, že má-li hospodářský subjekt v úmyslu využít způsobilosti jiných subjektů, stačí, aby veřejnému zadavateli prokázal, že bude disponovat nezbytnými zdroji, například tím, že předloží závazek těchto subjektů učiněný za tímto účelem.

74

Je tedy zjevné, že subdodávky jsou pouze jedním ze způsobů, jakým může hospodářský subjekt využít kapacity jiných subjektů, a že mu proto veřejný zadavatel nemůže tento způsob uložit.

75

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku písm. a) odpovědět tak, že čl. 63 odst. 1 směrnice 2014/24 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byl uchazeč vyloučen ze zadávacího řízení proto, že neurčil subdodavatele, kterému hodlá svěřit plnění povinností vyplývajících ze zvláštních právních předpisů vztahujících se na činnosti související s dotčenou zakázkou, které nebyly stanoveny v zadávací dokumentaci, pokud tento uchazeč v nabídce uvedl, že splní tyto povinnosti s využitím kapacity jiného subjektu, s nímž však nemá subdodavatelskou smlouvu.

76

Podstatou třetí otázky písm. b) předkládajícího soudu je, zda čl. 63 odst. 1 směrnice 2014/24, ve spojení se zásadou proporcionality uvedenou v čl. 18 odst. 1 prvním pododstavci této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že hospodářský subjekt má právo na určení vlastní organizace a smluvních vztahů v rámci skupiny a může rovněž zapojit do zakázky určité poskytovatele nebo dodavatele, pokud předmětný poskytovatel nepatří k subjektům, o jejichž kapacitu se uchazeč hodlá opřít, aby prokázal splnění příslušných kritérií.

77

V tomto ohledu je třeba připomenout, že je pravda, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. září 1999, Beck a Bergdorf, C‑355/97, EU:C:1999:391, bod 22, jakož i ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny, C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, bod 43).

78

Avšak z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že postup zavedený článkem 267 SFEU je nástrojem spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, díky němuž Soudní dvůr poskytuje vnitrostátním soudům výklad unijního práva, jenž je pro ně nezbytný k vyřešení sporů, které mají rozhodnout, takže důvodem existence žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce není vydávání konzultativních stanovisek k obecným nebo hypotetickým otázkám, ale potřeba skutečného vyřešení sporu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. prosince 1981, Foglia, 244/80, EU:C:1981:302, bod 18, jakož i ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny, C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, bod 44).

79

Z tohoto pohledu a vzhledem k tomu, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je základem řízení před Soudním dvorem, je nezbytné, aby vnitrostátní soud v této žádosti konkrétně vysvětlil skutkový a právní rámec sporu v původním řízení, obzvláště v některých oblastech, které se vyznačují složitými skutkovými a právními situacemi, jako je oblast veřejných zakázek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. ledna 1993, Telemarsicabruzzo a další, C‑320/90 až C‑322/90, EU:C:1993:26, body 6 a 7, jakož i usnesení ze dne 25. dubna 2018, Secretaria Regional de Saúde dos Açores, C‑102/17, EU:C:2018:294, body 28 a 29).

80

V projednávaném případě je přitom třeba konstatovat, že předkládací rozhodnutí neobsahuje popis skutkového a právního rámce sporu v původním řízení, který by postačoval k tomu, aby Soudní dvůr mohl užitečně odpovědět na třetí otázku písm. b).

81

Tato třetí otázka písm. b) tedy musí být prohlášena za nepřípustnou.

82

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: