1

Kasačními opravnými prostředky se společnosti PAO Severstal (C‑747/21 P) a Novolipetsk Steel PJSC (NLMK) (C‑748/21 P) domáhají zrušení rozsudků Tribunálu Evropské unie ze dne 22. září 2021, Severstal v. Komise [T‑753/16, nezveřejněný, dále jen „rozsudek Severstal v. Komise (T‑753/16)“, EU:T:2021:612], a ze dne 22. září 2021, NLMK v. Komise [T‑752/16, nezveřejněný, dále jen „rozsudek NLMK v. Komise (T‑752/16)“, EU:T:2021:611] (dále jen společně „napadené rozsudky“), kterými tento soud zamítl žalobu společnosti Severstal a žalobu společnosti NLMK znějící na zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1328 ze dne 29. července 2016 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a Ruské federace a o konečném výběru prozatímního cla (Úř. věst. 2016, L 210, s. 1, dále jen „sporné nařízení“) v rozsahu, v němž se jich toto nařízení týkalo.

2

Bez ohledu na to, že přede dnem přijetí sporného nařízení vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21), kterým bylo zrušeno a nahrazeno nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 37/2014 ze dne 15. ledna 2014 (Úř. věst. 2014, L 18, s. 1) (dále jen „základní nařízení“), se na určení dumpingu a újmy dotčené v projednávaných spojených věcech nadále použijí hmotněprávní pravidla stanovená základním nařízením, jelikož šetření dumpingu a újmy, které vedly k přijetí sporného nařízení, se týkalo období od 1. dubna 2014 do 31. března 2015. Avšak vzhledem k tomu, že tato pravidla mají stejný obsah jako odpovídající pravidla stanovená v nařízení 2016/1036, použití nebo dovolávání se posledně zmíněných pravidel v průběhu řízení, která vedla k projednávaným kasačním opravným prostředkům, nemá žádný dopad.

3

Článek 2 odst. 9 základního nařízení stanovil:

„Neexistuje-li vývozní cena nebo ukáže-li se, že vývozní cena z důvodu spojení nebo dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou není spolehlivá, lze vývozní cenu určit početně na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislému kupujícímu, nebo pokud výrobek není prodán nezávislému kupujícímu nebo není znovu prodán ve stavu, ve kterém byl dovezen, na jakémkoli jiném přiměřeném základě.

V těchto případech se provedou úpravy pro všechen zisk a náklady včetně cel a dávek za období mezi dovozem a novým prodejem, aby se stanovila spolehlivá vývozní cena franko hranice [Unie].

Částky, o něž se provedou úpravy, zahrnují veškeré částky obvykle hrazené dovozcem, avšak placené uvnitř nebo mimo [Unie] stranami, u nichž vyšla najevo existence obchodního spojení nebo dohody o vyrovnání s dovozcem nebo s vývozcem; náleží mezi ně obvyklé náklady na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a vedlejší náklady, cla, antidumpingová cla a ostatní poplatky, které je třeba zaplatit v zemi dovozu při příležitosti dovozu nebo prodeje výrobků, jakož i přiměřené rozpětí pro prodejní, správní a režijní náklady a zisk.“

4

Článek 9 odst. 4 tohoto nařízení stanovil:

„Pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma a v zájmu [Evropské unie] podle článku 21 je nutné zasáhnout, uloží [Evropská komise] přezkumným postupem podle čl. 15 odst. 3 konečné antidumpingové clo. Pokud byla uložena prozatímní cla, zahájí Komise tento postup nejpozději jeden měsíc před tím, než tato cla pozbudou platnosti. Výše antidumpingového cla nesmí přesahovat zjištěné dumpingové rozpětí a měla by být nižší než toto rozpětí, pokud menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.“

5

Článek 18 odst. 1 uvedeného nařízení stanovil:

„Pokud účastník řízení odmítne umožnit přístup k nezbytným informacím nebo je neposkytne ve lhůtě stanovené tímto nařízením nebo pokud klade závažným způsobem překážky šetření, mohou prozatímní nebo konečná pozitivní nebo negativní zjištění vycházet z dostupných údajů. Pokud se zjistí, že účastník řízení předložil nepravdivé nebo zavádějící informace, nepřihlédne se k nim a vychází se z dostupných údajů. […]“

6

Skutečnosti předcházející sporům, jak jsou popsány v napadených rozsudcích, lze pro účely tohoto rozsudku shrnout následovně.

7

Severstal a NLMK jsou společnosti založené podle ruského práva působící na trhu výroby a distribuce ocelových výrobků, a zejména plochých za studena válcovaných výrobků z oceli.

8

Na základě podnětu podaného sdružením Eurofer, Association européenne de l’acier, ASBL zveřejnila Evropská komise dne 14. května 2015 oznámení o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu některých plochých za studena válcovaných výrobků z oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a Ruské federace (Úř. věst. 2015, C 161, s. 9).

9

Šetření dumpingu a újmy probíhalo v období od 1. dubna 2014 do 31. března 2015. Kontrola skutečností významných pro posouzení újmy se týkala období od 1. ledna 2011 do 31. března 2015 (dále jen „posuzované období“).

10

Poté, co společnosti Severstal a NLMK předložily odpovědi na antidumpingový dotazník, jakož i po inspekcích na místě provedených Komisí v prostorách těchto podniků a v prostorách obchodníků s nimi ve spojení, informovala Komise uvedené podniky dopisy ze dne 30. října 2015 o svém záměru použít článek 18 základního nařízení z důvodu, že v těchto odpovědích neposkytly nezbytné informace ve stanovených lhůtách a narušily řádný průběh šetření tím, že neposkytly požadovanou dokumentaci na počátku inspekce.

11

Samostatnými dopisy ze dne 13. listopadu 2015 společnosti Severstal a NLMK nesouhlasily s použitím tohoto článku a vyjádřily vůli pokračovat ve spolupráci.

12

Dne 29. července 2016 přijala Komise sporné nařízení, jehož článek 1 stanovil, že se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz plochých válcovaných výrobků ze železa nebo nelegované oceli nebo ostatní legované oceli, avšak s výjimkou nerezavějící oceli, všech šířek, válcovaných za studena (úběrem za studena), neplátovaných, nepokovených ani nepotažených a po válcování za studena (úběrem za studena) již dále neopracovaných spadajících pod určité kódy KN (dále jen „dotčený výrobek“), pocházejících z Čínské lidové republiky a Ruské federace a dále že sazba tohoto cla činila 34 % pro dovozy společnosti Severstal a 36,1 % pro dovozy společnosti NLMK.

13

Návrhy došlými kanceláři Tribunálu dne 28. října 2016 se společnosti Severstal a NLMK domáhaly zrušení sporného nařízení.

14

Dvěma usneseními ze dne 31. května 2017 povolil předseda druhého senátu vedlejší účastenství sdružení Eurofer na podporu návrhových žádání Komise v každém z řízení zahájených společnostmi Severstal a NLMK.

15

Na podporu svých žalob vznesla společnost Severstal šest žalobních důvodů a společnost NLMK pět žalobních důvodů. Pro projednávané kasační opravné prostředky jsou relevantní pouze posouzení prvního a šestého žalobního důvodu vznesených společností Severstal, které učinil Tribunál ve věci, v níž byl vydán rozsudek Severstal v. Komise (T‑753/16), jakož i druhého a pátého žalobního důvodu vznesených společností NLMK ve věci, v níž byl vydán rozsudek NLMK v. Komise (T‑752/16).

16

V rámci prvního a druhého žalobního důvodu společnosti Severstal a NLMK Komisi v podstatě vytýkaly, že porušila článek 18 základního nařízení, článek 6.8 Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (GATT) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103; Zvl. vyd. 11/21, s. 189), přílohu II této dohody a zásadu proporcionality, jakož i to, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že plně nespolupracovaly, takže musely být zohledněny dostupné údaje. Napadenými rozsudky Tribunál tyto žalobní důvody zamítl, přičemž v podstatě potvrdil, že jak společnost Severstal, tak společnost NLMK neposkytly všechny spolehlivé a nezbytné informace pro šetření Komise, takže Komise mohla použít článek 18 základního nařízení, aniž se dopustila pochybení.

17

V rámci šestého a pátého žalobního důvodu uvedených v bodě 15 tohoto rozsudku společnosti Severstal a NLMK Komisi v podstatě vytýkaly, že porušila čl. 2 odst. 9, jakož i čl. 9 odst. 4 základního nařízení a dopustila se zjevně nesprávného posouzení při určení úrovně pro odstranění újmy. Zejména tvrdí, že Komise stanovila nepřiměřené a nadměrné ziskové rozpětí pro výrobní odvětví Unie a dopustila se zjevně nesprávného posouzení, když pro účely výpočtu rozpětí újmy použila obdobně čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Napadenými rozsudky Tribunál tyto žalobní důvody zamítl, neboť měl za to, že Komise stanovila úroveň pro odstranění újmy, aniž se dopustila pochybení.

18

Kasačním opravným prostředkem podaným ve věci C‑747/21 P společnost Severstal navrhuje, aby Soudní dvůr:

19

Kasačním opravným prostředkem podaným ve věci C‑748/21 P společnost NLMK navrhuje, aby Soudní dvůr:

20

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl oba kasační opravné prostředky jako neopodstatněné a uložil společnostem Severstal a NLMK náhradu nákladů řízení.

21

Dne 21. září 2022 vyzval předseda Soudního dvora účastnice řízení, aby se vyjádřily k případnému spojení věcí C‑747/21 P a C‑748/21 P pro účely následného řízení a rozsudku.

22

Dopisy ze dne 22. září 2022 informovala Komise Soudní dvůr, že nemá námitky proti spojení těchto věcí. Dopisem ze dne 28. září 2022 sdělila společnost Severstal Soudnímu dvoru, že s tímto spojením souhlasí. Dopisem z téhož dne společnost NLMK vyjádřila nesouhlas s uvedeným spojením pro další průběh řízení, aniž v tomto ohledu uvedla důvody.

23

Rozhodnutím Soudního dvora ze dne 18. října 2022, přijatým na základě článku 54 jednacího řádu Soudního dvora, byly věci C‑747/21 P a C‑748/21 P spojeny pro účely dalšího průběhu řízení a rozsudku.

24

Dopisem ze dne 24. října 2022 byly strany vyzvány k odpovědi na určité otázky v rámci organizačního procesního opatření. Komise na tyto otázky odpověděla dne 24. listopadu 2022. Společnosti Severstal a NLMK na ně odpověděly dne 1. prosince 2022.

25

Na podporu kasačních opravných prostředků společnosti Severstal a NLMK uplatňují tři důvody, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 18 odst. 1 základního nařízení, ze zkreslení věcně nesprávných důkazů a skutkových zjištění, druhý vychází z nesprávných právních posouzení při použití a výkladu čl. 9 odst. 4 tohoto nařízení a třetí vychází z nesprávných právních posouzení při použití a výkladu čl. 2 odst. 9 uvedeného nařízení.

26

Vzhledem k tomu, že se tyto důvody vznesené jak společností Severstal, tak společností NLMK do značné míry překrývají, budou přezkoumány společně.

27

Navrhovatelky zaprvé tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil čl. 18 odst. 1 základního nařízení, když posoudil použití tohoto ustanovení Komisí ve sporném nařízení, aniž se nejprve vyjádřil k otázce, zda je dotyčný výrobek konečným výrobkem, nebo polotovarem. Kritéria pro přezkum použití čl. 18 odst. 1 základního nařízení přitom závisí na odpovědi na tuto otázku. Mimoto Tribunál neodůvodnil svou volbu kvalifikovat dotčené výrobky jako polotovary a neprávem omezil přezkum šetření Komise. Z těchto důvodů společnost Severstal zpochybňuje body 32, 56, 58 a 68 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) a společnost NLMK body 33, 50, 56, 79, 80 a 163 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16).

28

Zadruhé navrhovatelky tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy a v napadených rozsudcích učinil věcně nesprávná skutková zjištění.

29

Společnost Severstal konkrétně zpochybňuje body 70, 72, 80, 81, 83, 84, 90 až 94, 97 a 102 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) a předkládá následující argumenty:

30

Společnost NLMK zpochybňuje body 54 až 57, 68, 77 až 79 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16) z důvodu, že v nich Tribunál zkreslil důkazy nebo učinil věcně nesprávná skutková zjištění týkající se písemností č. 23, 25, 28 a 34.

31

Společnost NLMK konkrétně tvrdí, že závěry Tribunálu uvedené v bodech 55, 68 a 123 tohoto rozsudku zkreslují skutkový stav uvedený v písemnosti č. 34. Na rozdíl od toho, co vyplývá z těchto bodů, má tato písemnost stejný obsah jako písemnost č. 23, která byla obdržena a ověřena při inspekci na místě a která uvádí množství, jakož i celkové náklady převedených nedokončených výrobků. V tomto ohledu tedy nebylo možné mít za to, že tato písemnost č. 34 obsahovala nové informace nebo že byla předložena opožděně. Mimoto Komise použila uvedenou písemnost č. 34 pouze pro určení množství a celkových částek, a nikoli pro použití, pro které byla požadována, a sice pro rozčlenění informací podle kódů. Takové použití vedlo Komisi k tomu, že se dopustila pochybení při posouzení porovnání výpočtů, a k absurdnímu závěru, podle kterého NLMK prodávala více, než vyráběla.

32

Společnost NLMK zpochybňuje rovněž body 81 a 116 uvedeného rozsudku z důvodu, že na rozdíl od posouzení Tribunálu obsaženého v těchto bodech poskytla přiměřené, úplné a ověřitelné informace. Podle společnosti NLMK přezkum informací poskytnutých v písemnostech č. 23 a 34 umožnil konstatovat, že srovnání, která provedla, byla podložena důkazy systému SAP, který byl ověřen během inspekcí na místě, že vysvětlení byla logická a nerozporná a odrážela složitou účetní strukturu integrované ocelárny. Komise nepochopila, že dodatečný odpočet nákladů bez množství (které již byly předtím odečteny) je nezbytný k úpravě výrobních nákladů opětovně použitelného odpadu, tj. šrotu, na tržní hodnotu, za kterou je tento šrot uváděn do výroby. Takové nepochopení vedlo k nesprávnému závěru, že zaprvé prodávala více, než vyráběla, a zadruhé, že všechny údaje byly málo spolehlivé.

33

Komise má za to, že první důvody kasačních opravných prostředků jsou nepřípustné v rozsahu, v němž směřují k opětovnému posouzení skutkového stavu Soudním dvorem, a ve zbývající části jsou neopodstatněné.

34

Zaprvé vzhledem k tomu, že navrhovatelky vytýkají Tribunálu, že nesprávně vyložil čl. 18 odst. 1 základního nařízení z důvodu, že nezkoumal ani neodůvodnil kvalifikaci dotyčného výrobku jako konečného výrobku nebo jako polotovaru před tím, než posoudil použití tohoto ustanovení ve sporném nařízení Komisí, ačkoli se kritéria pro ověření nezbytných informací uvedená v tomto ustanovení liší v závislosti na této kvalifikaci, je třeba zamítnout námitky Komise týkající se přípustnosti této výtky. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, totiž uvedená výtka vznáší právní, a nikoli skutkovou otázku, jelikož se týká kritérií pro použití čl. 18 odst. 1 základního nařízení.

35

Pokud jde o opodstatněnost téže výtky, je třeba připomenout, že toto ustanovení dává Komisi možnost učinit zjištění o dumpingu a újmě na základě dostupných údajů, pokud účastník řízení nespolupracuje v antidumpingovém šetření tím, že odmítne umožnit přístup k nezbytným informacím nebo je neposkytne ve lhůtách stanovených tímto nařízením nebo závažným způsobem brání tomuto šetření.

36

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že pojem „nezbytné informace“ uvedený v tomto ustanovení odpovídá informacím, které mají k dispozici účastnící řízení a které umožňují Komisi dokončit antidumpingová šetření a učinit prozatímní nebo konečná pozitivní nebo negativní zjištění [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2017, EBMA v. Giant (China), C‑61/16 P, EU:C:2017:968, body 47 až 49 a 57].

37

Soudní dvůr kromě toho upřesnil, že posouzení umožňující určit, zda určitá informace představuje, či nepředstavuje „nezbytnou informaci“ ve smyslu čl. 18 odst. 1 základního nařízení, musí být provedeno s ohledem na zvláštní okolnosti každého šetření, a nikoliv abstraktně [rozsudek ze dne 14. prosince 2017, EBMA v. Giant (Čína), C‑61/16 P, EU:C:2017:968, bod 49].

38

Z toho vyplývá, že toto posouzení musí být provedeno případ od případu s ohledem na skutečnost, že takové informace musí Komisi umožnit dokončit antidumpingová šetření.

39

Relevantní kritérium pro posouzení, zda je informace, kterou má k dispozici účastník řízení, nezbytná ve smyslu čl. 18 odst. 1 základního nařízení, je tedy stejné bez ohledu na konkrétní okolnosti každého šetření. Ve všech případech se totiž jedná o určení, zda tato informace umožňuje Komisi učinit zjištění, které je třeba přijmout v rámci předmětného antidumpingového šetření. To, zda je dotyčný výrobek konečným výrobkem nebo polotovarem, tedy nemůže ovlivnit kritérium pro posouzení použití čl. 18 odst. 1 základního nařízení.

40

Kromě toho v rozsahu, v němž se navrhovatelky dovolávají porušení povinnosti uvést odůvodnění ze strany Tribunálu, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí odůvodnění rozsudku jasně a jednoznačně popisovat úvahy Tribunálu, aby dotčené osoby byly seznámeny s důvody přijetí rozhodnutí a Soudní dvůr mohl rozsudek přezkoumat (rozsudek ze dne 13. prosince 2018, Evropská unie v. Kendrion, C‑150/17 P, EU:C:2018:1014, bod 80 a citovaná judikatura).

41

Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelky, přitom ze znění bodů 46 až 102 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) a bodů 38 až 91 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16) vyplývá, že Tribunál dostatečně uvedl důvody, proč měl za to, že je třeba potvrdit použití čl. 18 odst. 1 základního nařízení Komisí na společnosti Severstal a NLMK v řízení, které vedlo k přijetí sporného nařízení. Toto shrnutí umožňuje navrhovatelkám seznámit se s odůvodněním rozhodnutí Tribunálu a Soudnímu dvoru provést přezkum.

42

Proto je třeba zamítnout jako neopodstatněnou výtku navrhovatelek, podle které Tribunál nesprávně vyložil čl. 18 odst. 1 základního nařízení z důvodu, že před posouzením použití tohoto ustanovení Komisí na navrhovatelky ve sporném nařízení nepřezkoumal ani neodůvodnil kvalifikaci dotyčného výrobku jako polotovaru.

43

Zadruhé v rozsahu, v němž se společnost Severstal dovolává soudního přezkumu posuzovací pravomoci Komise a má za to, že Tribunál v projednávaném případě nesprávně vyložil a uplatnil čl. 18 odst. 1 základního nařízení, když nepřiměřeně omezil rozsah přezkumu šetření Komise, je třeba konstatovat, že společnost Severstal dostatečně nevysvětluje údajné nesprávné právní posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit. Tato výtka tudíž musí být odmítnuta jako nepřípustná.

44

Zatřetí v rozsahu, v němž navrhovatelky vytýkají Tribunálu, že zkreslil některé důkazy a učinil skutková zjištění, která jsou věcně nesprávná, je třeba připomenout, že v souladu s čl. 256 odst. 1 SFEU a čl. 58 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie je kasační opravný prostředek omezen na právní otázky.

45

V případě kasačního opravného prostředku tedy Soudní dvůr není příslušný ke zjišťování skutkového stavu a v zásadě ani k přezkoumávání důkazů, které Tribunál přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud totiž byly tyto důkazy získány řádně a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, přísluší pouze Tribunálu posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy (rozsudek ze dne 11. května 2017, Dyson v. Komise, C‑44/16 P, EU:C:2017:357, bod 30 a citovaná judikatura).

46

Tribunál vykonává takovou výlučnou pravomoc s výhradou věcné nesprávnosti skutkových zjištění, která učinil, a zkreslení důkazů, které mu byly předloženy. V rámci kasačního opravného prostředku se totiž pravomoc Soudního dvora k přezkumu vztahuje, co se týče skutkových zjištění, na věcnou nesprávnost těchto zjištění, která vyplývá z písemností ve spise, a co se týče posouzení skutkového stavu, na zkreslení těchto důkazů Tribunálem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. ledna 2004, BAI a Komise v. Bayer, C‑2/01 P a C‑3/01 P, EU:C:2004:2, bod 47, jakož i ze dne 11. května 2017, Dyson v. Komise, C‑44/16 P, EU:C:2017:357, bod 31 a citovaná judikatura).

47

Je třeba rovněž připomenout, že v případě, že navrhovatelka namítá, že Tribunál zkreslil důkazy, musí na základě článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně uvést skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v analýze, která podle ní vedla Tribunál k tomuto zkreslení. Podle ustálené judikatury musí navíc zkreslení zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné znovu posuzovat skutkový stav a důkazy (rozsudek ze dne 10. listopadu 2022, Komise v. Valencia Club de Fútbol, C‑211/20 P, EU:C:2022:862, bod 55, jakož i citovaná judikatura). Totéž platí pro věcné nesprávnosti skutkových zjištění tvrzených navrhovatelkou.

48

Ve věci C‑747/21 P společnost Severstal zaprvé tvrdí, že Tribunál v bodech 70 a 81 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) učinil věcně nesprávné skutkové zjištění, když uvedl, že Komise nemohla ověřit, zda se celkové náklady na nákup surovin přesně odrazily v jejím účetnictví a zda byly skutečně zahrnuty do výrobních nákladů dotyčného výrobku, jelikož příloha F‑14b její odpovědi na antidumpingový dotazník nadepsaná „Výkaz počátečních nákladů“ a ověřovací písemnost č. 11 uvedená v seznamu písemností Komise jako „Sesouhlasení běžných nákladů se systémem SAP“ prokazují celkové náklady na tyto suroviny.

49

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že z bodů 70 a 81 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) vyplývá, že posouzení Tribunálu spočívá na skutečnosti, že je nesporné, že deklarované náklady zahrnovaly pouze náklady týkající se „prodeje“ dotyčného výrobku, a nikoli náklady na výrobky určené pro vlastní spotřebu. Z této přílohy F‑14b přitom zjevně nevyplývá, že náklady na výrobky vlastní spotřeby byly zahrnuty, a že tedy mohly být ověřeny. Pokud jde o ověřovací písemnost č. 11, která byla údajně uvedena v seznamu písemností Komise jako „Sesouhlasení běžných nákladů se systémem SAP“, společnost Severstal ho nepředložila, ani neposkytla žádné vysvětlení ohledně tohoto seznamu. Kromě toho se tato písemnost neobjevuje v popisu příloh písemností účastnic řízení ve věci T‑753/16. Severstal tedy neprokázala, že bylo zjevné, že náklady uvedené v uvedené písemností zahrnovaly náklady na výrobky vlastní spotřeby.

50

Zadruhé, pokud jde o tvrzení společnosti Severstal, že konstatování Tribunálu v bodě 72 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16), podle kterého tato společnost nevykázala své výrobní náklady v příloze F‑14 A odpovědi na antidumpingový dotazník v souladu s klasifikací nákladů do jednotlivých PCN přijatých Komisí, je věcně nesprávné z důvodu, že v tomto bodě je uvedeno, že společnost Severstal během inspekce na místě poskytla porovnání vlastní klasifikace se strukturou PCN požadovanou Komisí, je třeba poznamenat, že společnost Severstal uvádí uvedený bod zkrácenou citací. Ten totiž upřesňuje, že informace poskytnuté během této inspekce „se nicméně omezují, jak potvrdila žalobkyně na jednání, na výrobní náklady ‚prodávaných‘ výrobků, s výjimkou výrobních nákladů týkajících se výrobků zpracovaných v podniku“. Z toho vyplývá, že společnost Severstal ve skutečnosti neuvedla všechny výrobní náklady v souladu s klasifikací nákladů do jednotlivých PCN přijatých Komisí a že není prokázáno, že zjištění uvedená v bodě 72 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) jsou věcně nesprávná.

51

Zatřetí v rozsahu, v němž společnost Severstal zpochybňuje posouzení uvedené v bodech 80 a 89 tohoto rozsudku, podle kterého tato společnost neprokázala, že neměla k dispozici nezbytné údaje, je třeba takové zpochybnění zamítnout, jelikož společnost Severstal dostatečně neuvádí dotčené věcné nesprávnosti nebo důkazy, které byly v tomto ohledu Tribunálem zkresleny.

52

Začtvrté v rozsahu, v němž společnost Severstal zpochybňuje posouzení uvedená v bodech 90 až 93 uvedeného rozsudku z důvodu, že Tribunál nesprávně rozhodl, že přijala dva různé klíče na rozdělení nákladů na suroviny a že protiprávně potvrdil úpravy výrobních nákladů dotyčného výrobku, je třeba konstatovat, že společnost Severstal ve skutečnosti požaduje nové posouzení skutkového stavu a důkazů, aniž dostatečně přesně uvedla věcné nesprávnosti nebo zkreslení vytýkaná Tribunálu či prokázala pochybení v analýze, která Tribunál při posouzení vedla k tomu, že se dopustil tohoto zkreslení. Takové zpochybnění je tedy nepřípustné.

53

Konečně zapáté v rozsahu, v němž společnost Severstal zpochybňuje body 94, 97 a 102 téhož rozsudku, je nutno konstatovat, že neuvádí důvody, proč jsou posouzení uvedená v těchto bodech z právního hlediska nesprávná, takže takové zpochybnění je rovněž nepřípustné.

54

Ve věci C‑748/21 P má společnost NLMK za to, že Tribunál v bodech 55, 68 a 123 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16) zkreslil důkazy, když měl v podstatě za to, že neposkytla informace týkající se množství a celkových nákladů na výrobu dotyčného výrobku ať už jako konečného výrobku, či jako polotovaru, ačkoli jsou tyto informace uvedeny v písemnostech č. 23 a 34, které byly předloženy Komisi během inspekce na místě.

55

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že jak vyplývá z bodu 54 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16), společnost NLMK nepopřela, že ve své odpovědi na antidumpingový dotazník neuvedla celkový objem výroby dotyčného výrobku. Jak uvádí Komise, aniž to bylo zpochybňováno, dospěla k takovému zjištění poté, co byla písemnost č. 23 předložena během inspekce na místě za účelem ověření odpočtu nákladů na změnu stavu zásob nedokončené výroby, který se, jak se ukázalo, týká polotovarů, jejichž objem nebyl v této odpovědi zahrnut. V návaznosti na toto zjištění Komise požádala společnost NLMK, aby jí poskytla údaje o nákladech podle druhu výrobku pro polotovar, který je předmětem šetření. V odpovědi na tuto žádost společnost NLMK na závěr této inspekce předložila písemnost č. 34. Obsah písemností č. 23 a 34 se částečně překrývá v rozsahu, v němž obě tyto písemnosti obsahují údaje o celkovém množství a výrobních nákladech dotyčného výrobku, ať už jako konečného výrobku, či jako polotovaru. Liší se však v tom, že písemnost č. 34 obsahuje rovněž údaje o nákladech a množství podle druhu polotovaru.

56

Tribunál však tyto písemnosti nezkresluje, když zaprvé v bodě 68 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16) rozhodl, že písemnost č. 34 byla předložena opožděně, že nemohla být ověřena po inspekci na místě a že nebyla pouhým rozpisem informací poskytnutých v písemnosti č. 23 podle výrobních kódů, ale byla předložena v odlišném kontextu za účelem sladění odpočtů nákladů na změny stavu zásob v důsledku nedokončené výroby, jak byly uvedeny v odpovědi na antidumpingový dotazník, zadruhé v bodě 55 tohoto rozsudku, že informace obsažené v písemnosti č. 34 nenapravily nedostatek společnosti NLMK, která neuvedla celkovou výrobu a kapacitu pro celý dotyčný výrobek, ale umožnily Komisi prokázat nekonzistentnost údajů o výrobě vykázaných společností NLMK, neboť prokazovaly, že tato společnost vykázala prodané množství celkově vyšší, než bylo možné vyrobit s ohledem na změny stavu zásob, vypouštění emisí a odpady, tak jak je tato společnost deklarovala, jakož i zatřetí v bodě 123 uvedeného rozsudku, že společnost NLMK nebyla schopna podložit své argumenty, podle kterých bylo třeba zohlednit její údaje o prodaném množství, informacemi již obsaženými v této odpovědi ani informacemi obsaženými v dokumentech shromážděných na místě.

57

Taková posouzení Tribunálu se totiž týkají důkazní hodnoty písemností č. 23 a 34 s ohledem na ověření údajů v nich obsažených Komisí po jejich předložení v průběhu správního řízení, které vedlo k přijetí sporného nařízení. Tato posouzení jsou přitom posouzeními skutkového stavu, která s výhradou jejich zkreslení nepodléhají přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.

58

Stejně tak společnost NLMK nesprávně tvrdí, že Tribunál v bodech 81 a 116 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16) zkreslil informace, které poskytla v rámci dvojího odpočtu odpadů a vypouštění emisí, když měl za to, že tyto informace nejsou spolehlivé. Svými argumenty se společnost NLMK omezuje na zpochybnění posouzení skutkových okolností provedeného Tribunálem bez toho, aby prokázala existenci jakéhokoli zkreslení či věcně nesprávných skutkových zjištění.

59

Nakonec v rozsahu, v němž se společnost NLMK na podporu svých výtek dovolává písemností č. 25 a 28, je nutno konstatovat, že neuvádí, z jakých důvodů byl obsah těchto písemností zkreslen.

60

S ohledem na výše uvedené musí být výtky navrhovatelek vycházející ze zkreslení důkazů Tribunálem a z věcné nesprávnosti skutkových zjištění Tribunálu zamítnuty.

61

První důvody kasačních opravných prostředků je proto třeba zamítnout.

62

Společnosti Severstal a NLMK tvrdí, že se Tribunál v bodech 243 až 257 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) a v bodech 209 až 223 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16) dopustil pochybení při výkladu a přezkumu použití čl. 9 odst. 4 základního nařízení Komisí, jakož i tím, že neodpověděl na jejich argumenty. Kromě toho mají za to, že Tribunál nesplnil povinnost uvést odůvodnění s ohledem na argumenty, které v tomto ohledu předložily.

63

Navrhovatelky Tribunálu zejména vytýkají, že potvrdil, že Komise mohla z důvodu celosvětové finanční krize použít rok 2008 jako poslední reprezentativní rok pro stanovení cílového ziskového rozpětí výrobního odvětví Unie pro účely použití tohoto čl. 9 odst. 4, ačkoli tento rok nebyl součástí posuzovaného období. V projednávaném případě je uvedený rok příliš vzdálený na to, aby mohl být za takový rok považován, a jeho volba vyplývá z nesprávného použití uvedeného čl. 9 odst. 4.

64

Kromě toho mají navrhovatelky za to, že Tribunál porušil zásadu ochrany legitimního očekávání, když rozhodl, že Komise nebyla vázána posuzovaným obdobím při definování posledního reprezentativního roku pro účely stanovení dotčeného ziskového rozpětí.

65

Kromě toho volba roku 2008 pro určení tohoto ziskového rozpětí je z důvodu finanční krize neslučitelná s posouzeními uvedenými v bodech 151 a 152 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16), jakož i v bodech 185 a 186 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16). V těchto bodech totiž Tribunál odmítl odpovědět na argumenty navrhovatelek týkající se zohlednění této krize při posuzování výrobních nákladů výrobního odvětví Unie pro účely posouzení újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Tribunál tak svévolně potvrdil přístup Komise, podle kterého je třeba uvedenou krizi zohlednit při stanovení cílového ziskového rozpětí výrobního odvětví Unie pro účely použití čl. 9 odst. 4 základního nařízení, ale nikoliv při posouzení této újmy. Toto ziskové rozpětí přitom neodpovídá rozpětí, které je žádoucí pro zajištění přežití výrobního odvětví Unie nebo přiměřené návratnosti kapitálu po vzniku vnější události, jako je světová finanční krize.

66

Navrhovatelky tvrdí, že finanční krize může být prvkem, který je třeba zohlednit při výpočtu uvedené újmy, takže dovozy z dotčených zemí nemohou být jediným relevantním faktorem, který je příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Tribunál se tím, že na tyto argumenty neodpověděl, dopustil zjevně nesprávného posouzení a porušil povinnost uvést odůvodnění.

67

Podpůrně navrhovatelky tvrdí, že i když finanční krize nepředstavuje relevantní faktor, který je třeba zohlednit při posuzování příčinné souvislosti mezi touto újmou a těmito dovozy, měl Tribunál konstatovat, že Komise nemohla zvolit rok 2008 jako referenční rok pro výpočet ziskového rozpětí výrobního odvětví Unie.

68

Komise má za to, že druhé důvody kasačních opravných prostředků jsou irelevantní v rozsahu, v němž se týkají bodů 151 a 152 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16), jakož i bodů 185 a 186 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16), a ve zbývající části jsou neopodstatněné.

69

Druhými důvody kasačních opravných prostředků navrhovatelky v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a použití čl. 9 odst. 4 základního nařízení a dále že porušil zásadu ochrany legitimního očekávání, jakož i povinnost uvést odůvodnění, když za poslední reprezentativní rok pro účely stanovení cílového ziskového rozpětí výrobního odvětví Unie považoval nikoli rok, který je součástí posuzovaného období, ale rok 2008.

70

V první řadě je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je pravomoc Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku v zásadě omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů projednávaných u soudu rozhodujícího ve věci samé (rozsudek ze dne 12. září 2017, Anagnostakis v. Komise, C‑589/15 P, EU:C:2017:663, bod 55 a citovaná judikatura). Argument navrhovatelek, podle kterého byla porušena zásada ochrany legitimního očekávání z důvodu volby roku 2008 jako posledního reprezentativního roku pro účely stanovení cílového ziskového rozpětí výrobního odvětví Unie, byl přitom poprvé vznesen ve fázi kasačního opravného prostředku. Tyto argumenty jsou tudíž nepřípustné.

71

V druhé řadě musí být prohlášeny za irelevantní argumenty navrhovatelek vycházející z toho, že Tribunál odmítl zohlednit účinky finanční krize při posuzování újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie a příčinné souvislosti mezi touto újmou a dotčenými dovozy, jak vyplývá z bodů 151 a 152 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16), jakož i z bodů 185 a 186 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16). Tribunál totiž tuto újmu a příčinnou souvislost posoudil při přezkumu třetího a čtvrtého žalobního důvodu vznesených společností NLMK v rámci věci, v níž byl vydán rozsudek NLMK v. Komise (T‑752/16), jakož i při přezkumu čtvrtého a pátého žalobního důvodu vznesených společností Sevestal v rámci věci, v níž byl vydán rozsudek Severstal v. Komise (T‑753/16). Přezkum těchto důvodů Tribunálem však není předmětem projednávaných kasačních opravných prostředků. Argumenty navrhovatelek směřující proti těmto bodům napadených rozsudků proto nemohou bez ohledu na svou opodstatněnost v žádném případě vést ke zrušení těchto rozsudků. Ze stejných důvodů musí být rovněž prohlášeny za irelevantní výtky navrhovatelek vycházející z toho, že Tribunál neodůvodnil zamítnutí jejich argumentů týkajících se účinků finanční krize na posouzení uvedené újmy a uvedené příčinné souvislosti.

72

V třetí řadě, pokud jde o tvrzení navrhovatelek, podle kterých se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a použití čl. 9 odst. 4 základního nařízení, je třeba připomenout, že poslední věta tohoto ustanovení uvádí „pravidlo nižšího cla“, podle kterého musí být výše antidumpingového cla nižší než zjištěné dumpingové rozpětí, pokud menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

73

Jak uvedl generální advokát v bodě 52 svého stanoviska, cílem tohoto pravidla je zabránit tomu, aby uložené antidumpingové clo překračovalo to, co je nezbytné k odstranění újmy způsobené tomuto výrobnímu odvětví dumpingovým dovozem. Takové pravidlo je odůvodněno s ohledem na povahu a účel antidumpingových cel, která nepředstavují ani sankce, ani vyrovnávací opatření určená k náhradě utrpěné škody, ale ochranná opatření proti nekalé soutěži vyplývající z dumpingových dovozů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. října 2000, Industrie des poudres sphériques v. Rada, C‑458/98 P, EU:C:2000:531, bod 91). Cílem těchto cel je pouze zabránit dumpingovým dovozům nebo je učinit hospodářsky nezajímavými a tím napravit nerovnováhu na vnitrostátním trhu způsobenou tímto dumpingem.

74

Z bodu 175 odůvodnění a článku 1 sporného nařízení vyplývá, že Komise použila uvedené pravidlo pro stanovení sazeb konečného antidumpingového cla ve výši 34 %, pokud jde o dovoz dotyčného výrobku společností Severstal, a ve výši 36,1 %, pokud jde o dovoz dotyčného výrobku společností NLMK. Pro výpočet těchto sazeb Komise použila metodu „prodeje pod cenou“. Na základě této metody se rozpětí újmy vypočítá srovnáním ceny dumpingového dovozu s indikativní prodejní cenou výrobního odvětví Unie. Posledně uvedená cena odpovídá ceně, kterou by toto výrobní odvětví mohlo rozumně očekávat na trhu Unie bez tohoto dovozu. Za účelem stanovení takové hypotetické ceny se k výrobním nákladům výrobního odvětví Unie připočítává cílový zisk. Tento cílový zisk odpovídá ziskovému rozpětí, se kterým by výrobní odvětví Unie mohlo rozumně počítat za běžných tržních podmínek.

75

Na základě uvedené metody Komise zohlednila ziskové rozpětí výrobního odvětví Unie použité v průběhu roku 2008. Podle Komise byl tento rok v projednávané věci posledním reprezentativním rokem pro účely stanovení cílového zisku výrobního odvětví Unie, jelikož z jejího šetření zaprvé vyplývalo, že během celého posuzovaného období existovaly značné objemy dovozu za nízké ceny, jež měly nepříznivý dopad na ziskovost výrobního odvětví Unie, a zadruhé, že roky 2009 a 2010 nelze považovat za roky odrážející normální podmínky hospodářské soutěže s ohledem na finanční krizi (v tomto smyslu viz body 154 až 157 sporného nařízení). V bodech 217 až 223 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16) a v bodech 251 až 257 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) Tribunál takový přístup Komise potvrdil.

76

S ohledem na argumenty navrhovatelek je třeba nejprve uvést, že v případě neexistence metody stanovené základním nařízením pro výpočet rozpětí újmy, na které se vztahuje pravidlo nižšího cla, má Komise široký prostor pro uvážení, pokud jde o volbu takové metody výpočtu. Komise je však nadále povinna využít tohoto prostoru pro uvážení při dodržení záruk přiznaných právním řádem Unie ve správních řízeních a ujistit se, že její volba povede k pravděpodobným výsledkům.

77

Komise tím, že v projednávaném případě zvolila metodu založenou na orientačních cenách, nepřekročila uvedený prostor pro uvážení. Jak totiž správně uvedl Tribunál v bodě 214 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16) a v bodě 248 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16), použití orientační ceny namísto skutečné prodejní ceny výrobního odvětví Unie za účelem určení rozpětí újmy umožňuje zohlednit tlak dumpingového dovozu na snižování prodejních cen výrobního odvětví Unie. Zohlednění tohoto tlaku přitom přispívá k pravděpodobnosti výsledků získaných použitím této metody.

78

Dále v rozsahu, v němž mají navrhovatelky za to, že Tribunál nesprávně vyložil čl. 9 odst. 4 základního nařízení tím, že vybral rok, který není součástí posuzovaného období, jako poslední reprezentativní rok pro stanovení cílového zisku výrobního odvětví Unie, je třeba uvést, jak Tribunál v podstatě rozhodl v bodě 218 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16) a v bodě 252 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16), že při neexistenci metody stanovené základním nařízením pro účely určení cílového ziskového rozpětí má Komise při jeho určení rovněž prostor pro uvážení.

79

Kromě toho je třeba konstatovat, že cílem definice cílového ziskového rozpětí výrobního odvětví Unie je co nejpravděpodobněji odrážet zisk tohoto výrobního odvětví za normálních tržních podmínek za účelem určení antidumpingových cel, která mají být uložena v souladu s povahou a účelem těchto cel uvedených v bodě 73 tohoto rozsudku, aniž by bylo překročeno to, co je nezbytné k nápravě nerovnováhy způsobené dumpingovým dovozem na unijní trh.

80

Z toho důvodu, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 55 svého stanoviska, údaje z posledního reprezentativního roku pro určení cílového zisku nesmí pocházet z posuzovaného období, pokud tyto údaje neumožňují poskytnout vhodný obraz o tom, co je nezbytné k obnovení spravedlivé hospodářské soutěže v období po šetření. Jak Tribunál rozhodl v rozsudku ze dne 28. října 1999, EFMA v. Rada (T‑210/95, EU:T:1999:273, bod 60), na který správně odkázal v bodech 215 a 218 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16), jakož i v bodech 249 a 252 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16), ziskové rozpětí, které musí být použito pro výpočet orientační ceny, musí odpovídat ziskovému rozpětí, se kterým by výrobní odvětví Unie mohlo rozumně počítat za normálních podmínek hospodářské soutěže, v případě neexistence dumpingového dovozu vzhledem k tomu, že volba takového ziskového rozpětí přispívá k tomu, aby uložení antidumpingových cel obnovilo spravedlivou hospodářskou soutěž v období po šetření.

81

Tribunál se tudíž nedopustil nesprávného právního posouzení, když vyložil pravidlo nižšího cla uvedené v čl. 9 odst. 4 základního nařízení tak, že umožňuje Komisi při použití metody prodeje pod cenou zohlednit rok mimo posuzované období jako poslední reprezentativní rok pro stanovení cílového zisku výrobního odvětví Unie, aby bylo zajištěno, že tento zisk bude odpovídat zisku, který by výrobní odvětví Unie mohlo rozumně očekávat za normálních podmínek hospodářské soutěže při neexistenci dumpingového dovozu.

82

Dále vzhledem k tomu, že posouzení skutkových okolností, podle kterých zaprvé během celého posuzovaného období existovaly značné objemy dovozu za nízké ceny z dotčených zemí, zadruhé odvětví bylo od roku 2009 silně zasaženo hospodářskou krizí a zatřetí se roky 2005 až 2008 vyznačovaly silnou hospodářskou soutěží bez mimořádně příznivých tržních podmínek, není zpochybňováno, Tribunál mohl v bodech 219 až 222 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16) a v bodech 253 až 256 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) na základě těchto posouzení kvalifikovat rok 2008 jako poslední reprezentativní rok, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení při uplatnění čl. 9 odst. 4 základního nařízení.

83

Nakonec v rozsahu, v němž navrhovatelky vytýkají Tribunálu, že řádně neodůvodnil napadené rozsudky, pokud jde o důvody, kvůli kterým zamítl jejich výtky vycházející z nesprávného výkladu nebo použití čl. 9 odst. 4 základního nařízení, je třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 40 tohoto rozsudku, povinnost uvést odůvodnění vyžaduje, aby z dotčeného rozsudku jasně a jednoznačně vyplývaly úvahy Tribunálu, tak aby se zúčastnění mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí, a Soudní dvůr mohl provést soudní přezkum. Body 217 až 223 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16) a body 251 až 257 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) přitom dostatečně uvádějí důvody, proč Tribunál zamítl výtky navrhovatelek týkající se volby posledního reprezentativního roku učiněné Komisí pro stanovení cílového zisku v rámci použití čl. 9 odst. 4 základního nařízení.

84

Ze všech výše uvedených důvodů musí být druhé důvody kasačních opravných prostředků zamítnuty.

85

Navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když potvrdil přístup Komise ve sporném nařízení, podle kterého mohl být čl. 2 odst. 9 základního nařízení obdobně použit pro určení vývozní ceny prodejců ve spojení s vyvážejícím výrobcem při posuzování újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Společnost Severstal se v tomto ohledu dovolává posouzení Tribunálu uvedených v bodech 260 až 272 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) a NLMK posouzení uvedených v bodech 226 až 239 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16).

86

Podle navrhovatelek je vývozní cenou, kterou je třeba zohlednit pro posouzení cenového podbízení společnostmi, které jsou ve spojení s vyvážejícím výrobcem, vývozní cena CIF (náklady, pojištění a přepravné), tak jak je skutečně účtována na hranici Unie prvnímu nezávislému odběrateli, aniž je na základě obdobného použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení tato cena upravena o prodejní, správní a režijní náklady (náklady VGA), jakož i o přiměřený zisk. Uvedená cena totiž odráží cenovou soutěž mezi dotčeným dovozem a obdobným výrobkem výrobního odvětví Unie. Taková úprava by naproti tomu vedla ke stanovení umělého rozpětí újmy a znamenala by srovnání mezi cenami dovozu a cenami Unie, které se nenacházejí na stejné obchodní úrovni.

87

Na podporu svého argumentu se navrhovatelky dovolávají rozsudků Tribunálu ze dne 30. listopadu 2011, Transnational Company Kazchrome a ENRC Marketing v. Rada a Komise (T‑107/08, EU:T:2011:704), ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234), jakož i ze dne 2. dubna 2020, Hansol Paper v. Komise (T‑383/17, nezveřejněný, EU:T:2020:139), a stanoviska generálního advokáta P. Pikamäea ve věci Komise v. Hansol Paper (C‑260/20 P, EU:C:2022:13).

88

Kromě toho navrhovatelky tvrdí, že Tribunál nesplnil povinnost uvést odůvodnění tím, že nezohlednil rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Hansol Paper v. Komise (T‑383/17, nezveřejněný, EU:T:2020:139), kterého se dovolávaly v průběhu řízení před Tribunálem.

89

Komise má za to, že třetí důvody kasačních opravných prostředků musí být zamítnuty jako neopodstatněné.

90

V první řadě v rozsahu, v němž mají navrhovatelky za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když potvrdil obdobné použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení Komisí za účelem určení vývozní ceny prodejců ve spojení s vyvážejícím výrobcem při posuzování újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, je třeba uvést, že Soudní dvůr rozsudkem ze dne 12. května 2022, Komise v. Hansol Paper (C‑260/20 P, EU:C:2022:370), rozhodl, že takové obdobné použití nepředstavuje nesprávné právní posouzení.

91

Soudní dvůr měl totiž za to, že jelikož je posouzení existence cenového podbízení ekonomicky složitou otázkou, pro kterou základní nařízení nestanoví žádnou konkrétní metodu, má Komise v tomto ohledu širokou posuzovací pravomoc, takže obdobné použití metody početního zjištění ceny uvedené v čl. 2 odst. 9 základního nařízení za účelem přezkumu cenového podbízení může přicházet v úvahu, pokud tato metoda spadá do právního rámce stanoveného základním nařízením a nevede ke zjevně nesprávnému výsledku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. května 2022, Komise v. Hansol Paper, C‑260/20 P, EU:C:2022:370, bod 99).

92

Tribunál se tudíž nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 233 a 234 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16), jakož i v bodech 266 a 267 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) rozhodl, že Komise mohla mít v rámci této široké posuzovací pravomoci za to, že pro účely výpočtu rozpětí prodeje pod cenou bylo třeba při existenci prodejů uskutečněných prostřednictvím dovozců ve spojení určit vývozní cenu na základě obdobného použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení, jelikož správně uvedla, že toto ustanovení je jediným ustanovením tohoto nařízení, které poskytuje pokyny pro výpočet spolehlivé vývozní ceny, pokud se prodej na vývoz uskutečnil prostřednictvím dovozců ve spojení, a dále že uvedené ustanovení odráží zásadu nespolehlivosti převodních cen, kterou lze použít jak na určení rozpětí újmy, tak na výpočet dumpingového rozpětí.

93

Soudní dvůr kromě toho upřesnil, že ze znění čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 3 odst. 2 základního nařízení vyplývá, že újma musí být posouzena k okamžiku „propuštění do volného oběhu v Unii“ dumpingového výrobku, takže výpočet cenového podbízení musí být v zásadě proveden na úrovni dumpingového dovozu. Vyvodil z toho, že Komise mohla za účelem zajištění objektivního srovnání cen na úrovni prvního uvedení dotčeného výrobku do volného oběhu v Unii početně zjistit tuto cenu CIF „na hranice Unie“ tak, že od ceny dalšího prodeje tohoto výrobku nezávislým zákazníkům odečte náklady VGA a ziskové rozpětí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. května 2022, Komise v. Hansol Paper, C‑260/20 P, EU:C:2022:370, body 102 a 105).

94

Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 236 a 237 rozsudku NLMK v. Komise (T‑752/16), jakož i v bodech 269 a 270 rozsudku Severstal v. Komise (T‑753/16) zaprvé za to, že je v projednávaném případě odůvodněné, aby posouzení dostatečnosti nižší sazby cla pro účely odstranění újmy způsobené dovozem vycházelo z vývozní ceny s dodáním „na hranici Unie“, což je úroveň, která je považována za srovnatelnou s „cenou ze závodu“ Unie, a sice orientační prodejní cenou výrobního odvětví Unie prvnímu nezávislému odběrateli sníženou o různé náklady, které vznikly po opuštění závodu, jako jsou náklady na dopravu nebo pojištění, aby se dosáhlo úrovně ceny dotyčného výrobku při opuštění závodu, a zadruhé, že v projednávaném případě použití úrovně obchodu „na hranici Unie“ spíše než úrovně dalšího prodeje prvnímu nezávislému kupujícímu lze jako referenční bod pro účely výpočtu rozpětí újmy odůvodnit jak podle čl. 1 odst. 1 základního nařízení, tak na základě čl. 3 odst. 3 tohoto nařízení.

95

Výše uvedené závěry nejsou zpochybněny odpovědí navrhovatelek na otázku Soudního dvora položenou v rámci organizačního procesního opatření ohledně důsledků, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 12. května 2022, Komise v. Hansol Paper (C‑260/20 P, EU:C:2022:370), pro posouzení jejich třetích důvodů kasačních opravných prostředků.

96

V této odpovědi mají totiž navrhovatelky v podstatě za to, že skutkový základ sporů dotčených v projednávaných spojených věcech se liší od skutkového základu sporu dotčeného ve věci, v níž byl vydán tento rozsudek, což odůvodňuje, aby řešení přijaté v posledně zmíněném rozsudku nebylo v projednávané věci použito. Konkrétně měla Komise nesprávně za to, že obchodníci ve spojení s navrhovatelkami jednali jako dovozci, takže se Tribunál dopustil zjevně nesprávného posouzení, když potvrdil obdobné použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení v projednávané věci. Takový argument však zpochybňuje posouzení skutkového stavu Tribunálem. Jak přitom vyplývá z bodů 44 až 46 tohoto rozsudku, takové posouzení nepodléhá přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku s výhradou případu zkreslení důkazů. Vzhledem k tomu, že nebylo tvrzeno žádné zkreslení, musí být tento argument odmítnut jako nepřípustný.

97

V druhé řadě v rozsahu, v němž navrhovatelky tvrdí, že Tribunál nesplnil povinnost uvést odůvodnění z důvodu, že nezohlednil posouzení obsažená v rozsudku ze dne 2. dubna 2020, Hansol Paper v. Komise (T‑383/17, nezveřejněný, EU:T:2020:139), je třeba připomenout, že Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že povinnost Tribunálu odůvodnit svá rozhodnutí nelze vykládat tak, že je Tribunál povinen podrobně odpovědět na každý argument uplatněný žalobcem (rozsudek ze dne 15. dubna 2010, Gualtieri v. Komise, C‑485/08 P, EU:C:2010:188, bod 41 a citovaná judikatura). Takové posouzení není mimoto zpochybněno okolností, že se sám Tribunál dotázal účastníků řízení na případný dopad rozsudku ze dne 2. dubna 2020, Hansol Paper v. Komise (T‑383/17, nezveřejněný, EU:T:2020:139). Proto musí být výtka žalobkyň vycházející z nedostatku odůvodnění rovněž zamítnuta.

98

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba zamítnout rovněž třetí důvody kasačního opravného prostředku, a tudíž kasační opravné prostředky v plném rozsahu.

99

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

100

Vzhledem k tomu, že Komise v projednávané věci požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelky neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto: