1

Kasačním opravným prostředkem se PV domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 30. ledna 2020, PV v. Komise (T‑786/16 a T‑224/18, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2020:17), kterým Tribunál zamítl žaloby podané PV znějící

2

Článek 1e odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie, ve znění použitelném na spor (dále jen „služební řád“), stanoví:

„Úředníkům v činné službě jsou poskytnuty pracovní podmínky vyhovující příslušným normám v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví, které jsou přinejmenším rovnocenné minimálním požadavkům použitelným v rámci opatření, která jsou podle Smluv v těchto oblastech přijímána.“

3

Článek 11a odst. 1 a 2 služebního řádu stanoví:

„1.   Není-li dále stanoveno jinak, úředník se při plnění svých služebních povinností nesmí zabývat záležitostí, na které má, přímo nebo nepřímo, osobní, zvláště rodinný nebo finanční zájem, jenž by mohl ohrozit jeho nezávislost.

2.   Každý úředník, který by se měl v rámci plnění svých služebních povinností zabývat záležitostí ve smyslu odstavce 1, musí neprodleně uvědomit orgán oprávněný ke jmenování. Orgán oprávněný ke jmenování přijme vhodná opatření, především může úředníka zbavit úkolů souvisejících s touto záležitostí.“

4

Článek 12a odst. 1 až 3 služebního řádu stanoví:

„1.   Úředník se zdrží veškerých projevů psychického nebo sexuálního obtěžování.

2.   Úředník, který se stal obětí psychického nebo sexuálního obtěžování, nesmí utrpět žádnou újmu ze strany orgánu. Úředník, který předložil důkazy o psychickém nebo sexuálním obtěžování, nesmí utrpět žádnou újmu ze strany orgánu, pokud jednal v dobré víře.

3.   ‚Psychickým obtěžováním‘ se rozumí každé nepřístojné chování, které trvá po delší dobu, je opakované nebo systematické a zahrnuje mluvené nebo psané projevy, úmyslná jednání nebo gesta učiněná úmyslně, které mohou těžce poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu člověka.“

5

Článek 21a odst. 1 a 2 služebního řádu zní takto:

„1.   Úředník, který obdrží pokyny, které považuje za nesprávné nebo o kterých se domnívá, že by mohly vést k závažným obtížím, neprodleně uvědomí svého přímého nadřízeného, jenž na uvedenou informaci, byla-li předložena písemně, písemně odpoví. Potvrdí-li přímý nadřízený platnost pokynů, a domnívá-li se úředník, že uvedené potvrzení nepředstavuje náležitou odpověď na příčiny jeho obav, obrátí se, s výhradou odstavce 2, s písemným dotazem na nejbližšího vyššího nadřízeného podle služební hierarchie. Potvrdí-li tento písemně uvedené pokyny, úředník je provede, pokud nejsou zjevně protiprávní nebo v rozporu s odpovídajícími bezpečnostními normami.

2.   Domnívá-li se přímý nadřízený, že pokyny musí být neprodleně provedeny, úředník je provede, pokud nejsou zjevně protiprávní nebo v rozporu s odpovídajícími bezpečnostními normami. Na žádost úředníka je přímý nadřízený povinen vydat uvedené pokyny písemně.“

6

Článek 23 první pododstavec služebního řádu uvádí:

„Výsady a imunity požívané úředníky se poskytují výlučně v zájmu Unie. S výhradou protokolu o výsadách a imunitách nejsou úředníci osvobozeni od plnění soukromých povinností nebo dodržování platných právních a policejních předpisů.“

7

Článek 24 služebního řádu zní takto:

„Unie pomáhá všem úředníkům zejména při postupu proti jakékoli osobě, která se dopustila vyhrožování, urážky nebo pomluvy nebo jiného útoku vůči osobě nebo majetku, kterému je tato osoba nebo člen její rodiny vystavena z důvodů svého postavení nebo služebních povinností.

Společně a nerozdílně nahradí úředníkovi škody utrpěné v takových případech, pokud úředník nezpůsobil škodu úmyslně nebo hrubou nedbalostí a nemůže-li získat náhradu způsobené škody od jejího původce.“

8

Článek 25 první a druhý pododstavec služebního řádu stanoví:

„Úředníci mohou předkládat žádosti k otázkám, na něž se vztahuje tento služební řád, orgánu jejich orgánu oprávněnému ke jmenování.

Každé rozhodnutí týkající se určité osoby přijaté na základě tohoto služebního řádu se neprodleně sdělí písemně dotyčnému úředníkovi. Každé rozhodnutí týkající se stížnosti na úředníka uvede důvody, na kterých je založeno.“

9

Článek 59 odst. 1 a 3 služebního řádu stanoví:

„1.   Úředník, který prokáže neschopnost vykonávat své služební povinnosti z důvodu nemoci nebo úrazu, má nárok na volno z důvodu nemoci.

Dotčený úředník co nejdříve informuje orgán o své pracovní neschopnosti a zároveň oznámí svoji současnou adresu. Pokud jeho nepřítomnost přesáhne tři dny, předloží lékařské potvrzení. […] Pokud tak úředník neučiní, ledaže k odeslání potvrzení nedojde z důvodů, které úředník nemůže ovlivnit, považuje se nepřítomnost úředníka na pracovišti za nepovolenou.

Úředník může být kdykoli podroben lékařskému vyšetření, které zprostředkuje orgán. Nemůže-li se lékařské vyšetření konat z důvodů na straně úředníka, považuje se jeho nepřítomnost za nepovolenou ode dne stanoveného pro uvedené vyšetření.

Je-li podle nálezu uvedeného vyšetření úředník schopen vykonávat své služební povinnosti, považuje se jeho nepřítomnost, s výhradou následujícího pododstavce, ode dne vyšetření za neoprávněnou.

Považuje-li úředník závěry lékařského vyšetření zprostředkovaného orgánem oprávněným ke jmenování za neoprávněné z lékařského hlediska, může on sám nebo lékař jednající v jeho zastoupení podat do dvou dnů žádost orgánu, aby byla záležitost předložena k posouzení nezávislému lékaři.

[…]

3.   Aniž je dotčeno uplatňování pravidel disciplinárního řízení, každá nepřítomnost úředníka, považovaná podle odstavců 1 a 2 za neoprávněnou, se případně odečte od dovolené za kalendářní rok dotčeného úředníka. Vyčerpal-li již svou dovolenou za kalendářní rok, neobdrží odměnu ve výši odpovídající zameškané době.“

10

Článek 6 odst. 5 přílohy IX služebního řádu stanoví:

„Dotčený úředník má právo do pěti dnů od zřízení komise zamítnout účast jednoho z členů v komisi. Také orgán je oprávněn jednoho z členů komise zamítnout.

Ve stejné lhůtě mohou členové komise požádat o uvolnění z funkce z oprávněných důvodů a odstoupit v případě střetu zájmů.

[…]“

11

Skutečnosti předcházející sporu jsou vylíčeny v bodech 1 až 33 napadeného rozsudku. Pro účely tohoto řízení je lze shrnout následovně.

12

PV, který byl úředníkem Evropské unie od 16. července 2007, byl do 30. září 2009 zařazen ke GŘ Komise pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování.

13

Dne 5. srpna 2009 podal PV žádost o pomoc na základě článku 24 služebního řádu z důvodu, že se podle svého názoru stal obětí obtěžování. Toto řízení bylo ukončeno dne 9. června 2010 po skončení vyšetřování provedeného Úřadem Komise pro vyšetřování a disciplinární opatření, který dospěl k závěru, že podmínky stanovené v čl. 12a odst. 3 služebního řádu pro kvalifikaci určitého jednání jako psychického obtěžování nebyly splněny. Dne 1. října 2009 byl PV převeden ke GŘ Komise pro rozpočet.

14

Dne 1. dubna 2013 byl PV zařazen do oddělení „Rozpočtové a finanční řízení“ GŘ pro tlumočení.

15

Dne 12. listopadu 2013 podal vedoucí tohoto oddělení na PV disciplinární stížnost z důvodu problémů s chováním, nedodržování platných postupů a neuspokojivé výkonnosti.

16

V období od 8. května 2014 do 31. července 2016 se PV nedostavil do práce, jelikož se domníval, že je obětí psychického obtěžování.

17

Ve dnech 27. června a 10. října 2014 vydal pověřený lékař Komise lékařské posudky, v nichž uvedl, že PV je schopen návratu do práce. Následně byl PV vyzván, aby se dostavil na lékařské prohlídky, avšak těmto výzvám nevyhověl.

18

Vzhledem k tomu, že nepřítomnost PV byla neoprávněná, přijal generální ředitel GŘ pro tlumočení několik rozhodnutí o srážkách z platu PV.

19

Dne 23. prosince 2014 podal PV druhou žádost o pomoc podle článku 24 služebního řádu. Orgán oprávněný ke jmenování svým rozhodnutím ze dne 12. března 2015 rozhodl, že neexistují žádné skutečnosti svědčící o psychickém obtěžování PV, a dospěl k závěru, že tudíž nejsou odůvodněná mimořádná opatření spočívající v přeložení.

20

Dne 10. července 2015 zahájila Komise proti PV disciplinární řízení CMS 13/087 pro opakované porušení kázně při výkonu služby, nevhodné chování a nepovolenou nepřítomnost na pracovišti.

21

Rozhodnutími ze dne 31. května a 5. července 2016 prohlásil generální ředitel GŘ pro tlumočení nepřítomnost PV na pracovišti v období od 5. února do 31. března 2016 a od 4. dubna do 31. května 2016 za neoprávněnou a rozhodl o provedení srážek z platu PV. PV podal proti těmto rozhodnutím stížnosti, které byly zamítnuty rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 28. listopadu 2016.

22

Rozhodnutím ze dne 11. července 2016 rozhodl PMO o pozastavení výplaty platu PV od 1. července 2016. PV podal proti tomuto rozhodnutí stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 17. ledna 2017.

23

Rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 26. července 2016, přijatým v návaznosti na disciplinární řízení CMS 13/087, byl PV s účinností od 1. srpna 2016 zbaven funkce (dále jen „rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 26. července 2016“). PV podal proti tomuto rozhodnutí stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 2. února 2017.

24

Sdělením ze dne 31. července 2016 oznámil generální ředitel GŘ pro tlumočení PV svůj záměr považovat jeho nepřítomnost v období od 2. června do 31. července 2016 za neoprávněnou a provést srážky z jeho platu. PV podal proti tomuto sdělení stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 17. ledna 2017.

25

Dopisem ze dne 21. září 2016 PMO předběžně informoval PV, že dluží Komisi částku 42704,74 eura, která odpovídá jeho neoprávněné nepřítomnosti. PV podal proti tomuto rozhodnutí stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 17. ledna 2017.

26

Dne 24. července 2017 orgán oprávněný ke jmenování zpětně odvolal své rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 26. července 2016 a PV byl sdělením generálního ředitele GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost informován, že bude dne 16. září 2017 přijat zpět a zařazen do oddělení „Počítačové a konferenční systémy“ GŘ pro tlumočení. PV podal proti rozhodnutí, jímž bylo jeho zbavení funkce zpětně odvoláno, stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 15. ledna 2018.

27

Sdělením ze dne 12. září 2017 ředitel PMO započetl částky, na něž měl PV nárok za období, kdy byl zbaven funkce, proti jeho dluhům vůči Komisi, přičemž z tohoto titulu byla PV vyplacena částka 9550 eur. PV podal proti tomuto sdělení o započtení stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 9. března 2018.

28

Dne 20. září 2017 byl PV informován, že jeho nepřítomnost v době od 16. září 2017 je považována za neoprávněnou.

29

Dne 6. října 2017 zahájila Komise disciplinární řízení CMS 17/025 pro stejná porušení, pro která bylo vedeno disciplinární řízení CMS 13/087. PV podal proti zahájení nového disciplinárního řízení stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 2. května 2018.

30

Dne 13. října 2017 přijal generální ředitel GŘ pro tlumočení rozhodnutí o pozastavení vyplácení platu PV od 1. října 2017.

31

E-mailem ze dne 15. listopadu 2017 byl PV vyzván k účasti na postupu hodnocení za rok 2016. PV podal proti této výzvě stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 16. března 2018.

32

E-mailem ze dne 22. února 2018 byl PV vyzván k účasti na postupu hodnocení za rok 2017. PV podal proti této výzvě stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 20. června 2018.

33

Rozhodnutím ze dne 21. října 2019, přijatým v návaznosti na disciplinární řízení CMS 17/025, Komise zbavila PV funkce (dále jen „rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 21. října 2019“). Toto zbavení funkce vstoupilo v platnost dne 1. listopadu 2019.

34

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. prosince 2017 podal PV, kterému byla předsedou Tribunálu přiznána bezplatná právní pomoc, k Tribunálu žalobu, zapsanou do rejstříku pod číslem T‑786/16, znějící zaprvé na zrušení sporných aktů uvedených v bodě 1 první a druhé odrážce tohoto rozsudku. Zadruhé PV navrhoval, aby byla Komisi uložena povinnost zaplatit částku 889000 eur z titulu náhrady tvrzené nemajetkové újmy a 132828,67 eura z titulu náhrady tvrzené majetkové újmy.

35

Na podporu této žaloby předložil PV pět žalobních důvodů vycházejících v podstatě z porušení zaprvé článku 12a služebního řádu, zadruhé článků 21a a 23 služebního řádu, zatřetí zásady náležité péče a článku 24 služebního řádu, začtvrté článků 59 a 60 služebního řádu, jakož i zapáté článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

36

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 11. dubna 2018 podal PV k Tribunálu žalobu, zapsanou do rejstříku pod číslem T‑224/18, znějící zaprvé na určení, že se stal obětí psychického obtěžování, zadruhé na zrušení sporných aktů uvedených v bodě 1 čtvrté odrážce tohoto rozsudku, jakož i zatřetí na to, aby byla Komisi uložena povinnost zaplatit částku 98000 eur z titulu náhrady tvrzené nemajetkové újmy a částku 23190,44 eura z titulu náhrady tvrzené majetkové újmy, a podpůrně částku 7612,87 eura z titulu náhrady tvrzené majetkové újmy.

37

Na podporu této žaloby předložil PV sedm žalobních důvodů vycházejících v podstatě z porušení zaprvé článku 12a služebního řádu, zadruhé článků 21a a 23 služebního řádu, zatřetí článku 11a služebního řádu a článku 41 Listiny, začtvrté zásady náležité péče, zapáté zásady exceptio non adimpleti contractus (práva odepřít plnění) a zásady legality, zašesté zásady ne bis in idem a zasedmé článku 41 Listiny.

38

Napadeným rozsudkem Tribunál obě žaloby podané PV zamítl.

39

Tribunál zaprvé v bodech 67 až 130 tohoto rozsudku odmítl jako nepřípustná návrhová žádání PV znějící na určení, že se stal obětí psychického obtěžování, jakož i návrhová žádání znějící na zrušení zejména rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 26. července 2016, disciplinárních řízení CMS 13/087 a CMS 17/025 a rozhodnutí, jejichž zrušení podpůrně navrhuje ve věci T‑786/16.

40

Tribunál zadruhé v bodech 131 a 132 téhož rozsudku rozhodl, že není třeba zkoumat pátý žalobní důvod uplatněný ve věci T‑786/16, ani šestý a sedmý žalobní důvod uplatněné ve věci T‑224/18, jelikož tyto žalobní důvody byly uplatněny na podporu návrhových žádání znějících na zrušení prvního a druhého disciplinárního řízení, které byly prohlášeny za nepřípustné.

41

Zatřetí Tribunál v bodech 135 až 248 napadeného rozsudku zamítl ostatní žalobní důvody.

42

Za tímto účelem v bodě 173 uvedeného rozsudku nejprve konstatoval, že skutečnosti, které podle tvrzení PV zakládaly psychické obtěžování, nebyly prokázány právně dostačujícím způsobem.

43

Tribunál dále v bodech 177 až 241 uvedeného rozsudku zamítl žalobní důvody PV vycházející z porušení článků 11a, 21a, 23, 24 59 a 60 služebního řádu, jakož i zásady legality, zásady náležité péče a zásady exceptio non adimpleti contractus.

44

Tribunál začtvrté v bodech 249 až 255 téhož rozsudku zamítl návrhová žádání PV znějící na náhradu škody s odůvodněním, že se tato návrhová žádání v podstatě zakládají na tvrzené protiprávnosti rozhodnutí napadených žalobami na neplatnost a že protiprávnost těchto rozhodnutí PV neprokázal.

45

Kasačním opravným prostředkem PV navrhuje, aby Soudní dvůr:

46

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

47

PV předkládá na podporu kasačního opravného prostředku deset důvodů kasačního opravného prostředku vycházejících zaprvé z porušení článků 72 a 270 SFEU a článku 23 služebního řádu, zadruhé z porušení článku 4 SEU, článku 41 Listiny a článku 11a služebního řádu, zatřetí z porušení zásady fraus omnia corrumpit a článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie, začtvrté z porušení článků 1, 3, 4, 31 a 41 Listiny, jakož i článků 1e a 12a služebního řádu, zapáté z nesprávného výkladu článku 59 služebního řádu a porušení interního rozhodnutí Komise, zašesté z porušení zásady exceptio non adimpleti contractus, zasedmé z porušení článku 41 Listiny a článku 25 služebního řádu, zaosmé ze zkreslení skutkového stavu, zadeváté z porušení článku 15 Listiny, jakož i zadesáté z porušení zákazu rozhodnout ultra petita.

48

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku PV kritizuje posouzení jeho argumentace vycházející z porušení článků 21a a 23 služebního řádu, které Tribunál učinil v bodech 184 a 185 napadeného rozsudku.

49

Zaprvé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 184 tohoto rozsudku rozhodl, že existenci psychického obtěžování nebo falešného tvrzení lze prokázat jedině odsuzujícím rozsudkem a že usnesení o provedení důkazů je v rámci přezkumu opodstatněnosti takových skutečností zcela irelevantní.

50

Zadruhé Tribunál porušil článek 270 SFEU, když v bodě 185 uvedeného rozsudku rozhodl, že pracovní poměr mezi úředníkem a orgánem, k němuž je přiřazen, se řídí výlučně služebním řádem, byť jsou relevantní i jiné prameny práva, mimo jiné trestní právo členského státu, na jehož území dotyčný zaměstnanec pracuje. Každý trestný čin spáchaný zaměstnancem, jako je psychické obtěžování, padělání veřejných listin nebo korupce, který je trestný podle belgického trestního zákoníku, tak rovněž představuje porušení článku 23 služebního řádu. Usnesení vydaná belgickým vyšetřujícím soudcem v návaznosti na stížnosti podané PV na několik úředníků přitom umožňují prokázat, že k takovým trestným činům došlo. Tribunál tím, že nezohlednil důkazy, na nichž jsou tato soudní rozhodnutí založena, porušil rovněž článek 2 SEU a čl. 67 odst. 3 SFEU.

51

Zatřetí Tribunál zkreslil skutkový stav tím, že nezohlednil několik rozhodujících skutečností. Tribunál především nezohlednil usnesení přijatá belgickým vyšetřujícím soudcem za účelem výslechu některých úředníků Komise, kteří se podíleli na přijetí některých sporných aktů, byť tato usnesení byla přijata podle procesního režimu, který prokazuje, že tyto osoby jsou považovány za podezřelé ze spáchání tvrzeného protiprávního jednání. Dále měl Tribunál přihlédnout k tomu, že belgický vyšetřující soudce dne 19. září 2018 zabavil disciplinární spis CMS 17/025 jako usvědčující důkaz o spáchání trestného činu padělání veřejné listiny. Konečně zfalšovaný podpis, který byl uveden v rozhodnutí o srážce z platu ze dne 15. září 2016, měl vést Tribunál k uplatnění zásady fraus omnia corrumpit.

52

Mimoto Tribunál zkreslil skutkový stav, když v bodě 184 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise na jednání uvedla, aniž to PV zpochybňoval, že belgické soudy mu uložily povinnost zaplatit pověřenému lékaři Komise částku 25000 eur z titulu náhrady. PV totiž nebyla uložena povinnost zaplatit takovou částku z titulu náhrady. Naproti tomu tribunal correctionnel de Bruxelles (trestní soud v Bruselu, Belgie) konstatoval nepřípustnost přímé obžaloby pověřeného lékaře Komise a uložil PV povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 440 eur.

53

Podle názoru Komise musí být tento důvod zamítnut.

54

Pokud jde zaprvé o nesprávné právní posouzení, kterého se PV dovolává ve vztahu k závěru Tribunálu obsaženému v bodě 184 napadeného rozsudku, je třeba poznamenat, že PV vytýká Tribunálu, že konstatoval, že existenci psychického obtěžování nebo falešného tvrzení lze prokázat jedině odsuzujícím rozsudkem, a dále že usnesení o provedení důkazů je v rámci přezkumu opodstatněnosti takových skutečností zcela irelevantní.

55

K tomuto je třeba zaprvé uvést, že Tribunál v tomto bodě 184 správně rozhodl, že skutky, které nevedou ke konečnému zjištění o skutečnostech zakládajících falešné tvrzení nebo obtěžování, samy o sobě neumožňují tyto skutečnosti prokázat.

56

Zadruhé tvrzení PV, podle kterého Tribunál v bodě 184 napadeného rozsudku shledal, že usnesení o provedení důkazů postrádá jakoukoli relevanci pro účely prokázání psychického obtěžování nebo falešného tvrzení, vyplývá z nesprávného výkladu tohoto bodu 184.

57

Tribunál totiž tím, že v uvedeném bodě 184 konstatoval, že žádný ze skutků, které PV označil za psychické obtěžování nebo falešné tvrzení, nesplňuje tuto kvalifikaci, ani za něj nebyl belgickým vnitrostátním soudem uložen trest, shledal, že usnesení přijatá v rámci trestního vyšetřovacího řízení, jichž se PV dovolává, sama o sobě neumožňují tyto skutečnosti prokázat, a nejsou tedy v rámci tohoto posouzení rozhodující, avšak nepovažoval je za irelevantní.

58

Argumentace PV, podle které se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v témže bodě 184, je proto neopodstatněná.

59

Zadruhé, pokud jde o výklad článku 270 SFEU přijatý Tribunálem v bodě 185 napadeného rozsudku, který jej vedl k tomu, že na základě tohoto ustanovení odmítl jakoukoli relevanci vnitrostátního práva při posuzování argumentů PV týkajících se porušení článků 21a a 23 služebního řádu, je třeba poznamenat, že článek 270 SFEU stanoví, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat všechny spory mezi Unií a jejími zaměstnanci v mezích a za podmínek stanovených ve služebním řádu a pracovním řádu ostatních zaměstnanců Unie.

60

Z tohoto ustanovení vyplývá, že každý spor mezi úředníkem nebo zaměstnancem Unie a orgánem, k němuž je přiřazen, jenž má původ v pracovněprávním vztahu mezi dotyčnou osobou a tímto orgánem, spadá do výlučné pravomoci Soudního dvora. [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, OH (vynětí z pravomoci soudů), C‑758/19, EU:C:2021:603, body 24 a 34].

61

Naproti tomu ze znění článku 270 SFEU nijak nevyplývá, že by se pracovní poměr mezi úředníkem a jeho orgánem řídil výlučně služebním řádem.

62

Jak uvedl generální advokát v bodech 62 až 71 svého stanoviska, na pracovněprávní vztah mezi úředníkem a jeho orgánem se totiž použijí i jiná ustanovení primárního a sekundárního unijního práva.

63

Kromě toho některá ustanovení služebního řádu obsahují odkazy na vnitrostátní právo členských států.

64

To platí zejména o článcích 21a a 23 služebního řádu, kterých se dovolává PV na podporu svých žalob na neplatnost.

65

Článek 23 služebního řádu týkající se výsad a imunit úředníků v prvním pododstavci upřesňuje, že dotyčné osoby nejsou osvobozeny od dodržování platných právních a policejních předpisů. Z tohoto ustanovení tudíž vyplývá, že úředníci jsou povinni dodržovat právní předpisy přijaté členským státem místa jejich zaměstnání, jejichž dodržování je závazné pro všechny osoby, které se nacházejí na jeho území, což zahrnuje trestní právo tohoto členského státu.

66

Stejně tak čl. 21a odst. 1 služebního řádu stanoví, že úředník není povinen provést pokyny, které jsou zjevně protiprávní nebo v rozporu s odpovídajícími bezpečnostními normami. Toto ustanovení ve spojení s čl. 23 prvním pododstavcem služebního řádu tedy úředníkovi umožňuje odmítnout provést pokyny, které obdržel, z důvodu, že by jejich splnění znamenalo porušení trestního práva členského státu jeho místa zaměstnání.

67

Z těchto úvah vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 185 napadeného rozsudku rozhodl, že se pracovní poměr mezi úředníkem a jeho orgánem řídí výlučně služebním řádem, čímž na základě článku 270 SFEU upřel jakoukoli relevanci vnitrostátnímu trestnímu právu.

68

K tomu je třeba uvést, že v případě, že je odůvodněním rozsudku Tribunálu porušeno unijní právo, ale jeho výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, musí být kasační opravný prostředek zamítnut (rozsudek ze dne 25. února 2021, Dalli v. Komise, C‑615/19 P, EU:C:2021:133, bod 165 a citovaná judikatura).

69

V tomto ohledu je třeba podotknout, že článek 21a služebního řádu umožňuje úředníkovi odmítnout provést pokyny, pokud jsou tyto pokyny zjevně protiprávní nebo v rozporu s odpovídajícími bezpečnostními normami.

70

Z toho vyplývá, že se tohoto ustanovení nelze dovolávat na podporu žaloby na neplatnost rozhodnutí, která nevyplývají z odmítnutí úředníka splnit pokyny, které obdržel.

71

Je přitom nutno konstatovat, že v projednávané věci není žádné ze sporných rozhodnutí v rámci věcí T‑786/16 a T‑224/18 důsledkem odmítnutí PV splnit pokyny.

72

Pokud jde o výtku vycházející z porušení článku 23 služebního řádu, je třeba konstatovat, že pouhé tvrzení, že úředníci, kteří se podíleli na přijetí sporných rozhodnutí, spáchali trestné činy a že bylo zahájeno trestní vyšetřování těchto trestných činů, v jehož rámci byli tito úředníci vyslýcháni, nepostačuje k prokázání, že tyto trestné činy byly spáchány při přijetí těchto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že argumentace PV, které se týká bod 185 napadeného rozsudku, je založena na takových nepodložených tvrzeních, měla být v každém případě zamítnuta jako neopodstatněná.

73

Argumentace vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil v bodě 185, musí být tudíž odmítnuta jako irelevantní.

74

Pokud jde o tvrzení PV, že Tribunál porušil článek 2 SEU a čl. 67 odst. 3 SFEU tím, že nezohlednil důkazy, na nichž jsou založena usnesení vydaná belgickým vyšetřovacím soudcem, jichž se PV dovolává, stačí uvést, že cílem ani účinkem těchto ustanovení není stanovit pravidla pro posuzování skutkového stavu a hodnocení důkazů unijním soudem.

75

Zatřetí, pokud jde o tvrzení PV, podle kterého se Tribunál dopustil „zkreslení v důsledku opomenutí“, je třeba poukázat na to, že ačkoli argumentace rozvinutá PV v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku odkazuje na body 184 a 185 napadeného rozsudku, Tribunál v tomto bodě 185 neprovedl skutková zjištění, takže argumentaci PV vycházející ze zkreslení skutkového stavu je třeba chápat tak, že zpochybňuje skutkový stav uvedený v bodě 184 tohoto rozsudku.

76

V uvedeném bodě 184 Tribunál zejména konstatoval, že žádný ze skutků, které PV označil za psychické obtěžování nebo falešné tvrzení, nesplňuje tuto kvalifikaci, ani za něj nebyl belgickým vnitrostátním soudem uložen trest. Rovněž uvedl, že trestní oznámení podaná PV u belgických soudů vedla k trestnímu vyšetřování.

77

V této souvislosti je třeba připomenout, že z článku 256 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že kasační opravný prostředek je omezen na právní otázky. Ke zjištění a posouzení relevantního skutkového stavu, jakož i k hodnocení důkazů, je tedy příslušný pouze Tribunál. Posuzování tohoto skutkového stavu a těchto důkazů tedy s výhradou případu jejich zkreslení nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudek ze dne 21. října 2021, Parlament v. UZ, C‑894/19 P, EU:C:2021:863, bod 46 a citovaná judikatura).

78

O takové zkreslení se jedná, pokud se posouzení existujících důkazů jeví zjevně nesprávné, aniž byly uplatněny nové důkazy. Toto zkreslení však musí zjevně vyplývat z písemností ve spisu a není nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů. Kromě toho pokud navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil zkreslení důkazů, musí přesně označit důkazy, jež byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v jeho analýze, které vedlo Tribunál při jeho posouzení k tomuto zkreslení (rozsudek ze dne 27. února 2020, Litva v. Komise, C‑79/19 P, EU:C:2020:129, bod 71 a citovaná judikatura).

79

S ohledem na tuto judikaturu by skutková zjištění učiněná Tribunálem v bodě 184 napadeného rozsudku mohla být zpochybněna pouze tehdy, kdyby bylo prokázáno, že z písemností, které byly Tribunálu předloženy, zjevně vyplývá, že tato zjištění jsou nesprávná.

80

PV se v tomto ohledu nejprve dovolává několika písemností, které předložil v prvním stupni a které Tribunál nezohlednil.

81

Je pravda, že se skutková zjištění Tribunálu uvedená v bodě 184 napadeného rozsudku zakládají na okolnosti, že trestní oznámení podaná PV u belgických soudů vedla k zahájení trestního vyšetřování, na dvou rozsudcích trestního senátu cour d’appel de Bruxelles (odvolací soud v Bruselu, Belgie) a na jiném rozsudku belgického soudu.

82

Tím, že se PV omezil na výčet písemností, které Tribunál nezkoumal, však neprokázal, že tyto písemnosti mohou zpochybnit posouzení provedené Tribunálem v bodě 184 tohoto rozsudku, podle něhož žádný ze skutků, které PV označil za falešné tvrzení nebo psychické obtěžování, nesplňuje tuto kvalifikaci, ani za něj nebyl belgickým soudem uložen trest.

83

Dále, pokud jde o tvrzené zkreslení vyjádření Komise na jednání před Tribunálem, je třeba poukázat na to, že i za předpokladu, že by Tribunál neprávem konstatoval, že Komise na tomto jednání uvedla, že belgické soudy uložily PV povinnost zaplatit pověřenému lékaři Komise částku 25000 eur z titulu náhrady, zatímco ve skutečnosti musel PV zaplatit pouze částku 440 eur, takové pochybení v každém případě nemůže zpochybnit posouzení provedené Tribunálem v bodě 184 napadeného rozsudku a připomenuté v bodě 76 tohoto rozsudku. Tento argument musí být tedy odmítnut jako irelevantní.

84

Konečně, pokud jde o tvrzení PV, podle kterého měl Tribunál zkoumat, zda údajný zfalšovaný podpis na rozhodnutí o srážce z platu ze dne 15. září 2016 znamená uplatnění zásady fraus omnia corrumpit, je třeba připomenout, že v rámci řízení o kasačním opravném prostředku je přezkum Soudního dvora omezen na posouzení právního řešení žalobních důvodů a argumentů projednávaných před Tribunálem. Účastník řízení proto nemůže vznést důvody nebo argumenty, které nevznesl v řízení před Tribunálem, poprvé až před Soudním dvorem (rozsudek ze dne 18. března 2021, Pometon v. Komise, C‑440/19 P, EU:C:2021:214, bod 51 a citovaná judikatura).

85

V projednávané věci se PV dovolával v prvním stupni zásady fraus omnia corrumpit pouze na podporu návrhu na zrušení disciplinárního řízení CMS 17/025, takže výtka vycházející z porušení této zásady musí být považována za nepřípustnou, pokud jde o ostatní sporné akty uvedené v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jako je rozhodnutí o srážce z platu ze dne 15. září 2016.

86

Pokud jde o disciplinární řízení CMS 17/025, vzhledem k tomu, že Tribunál v bodě 94 napadeného rozsudku prohlásil návrhová žádání znějící na zrušení tohoto disciplinárního řízení za nepřípustná, aniž PV toto posouzení zpochybňoval v kasačním opravném prostředku, Tribunálu nelze právoplatně vytýkat, že se při posuzování těchto návrhových žádání nezabýval argumentací vycházející z porušení zásady fraus omnia corrumpit, takže argumentace PV vycházející z nerozhodnutí o údajném porušení této zásady musí být odmítnuta jako neopodstatněná.

87

Z toho vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku je třeba zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

88

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku PV tvrdí, že zjištění Tribunálu v bodě 184 napadeného rozsudku, podle něhož žádný ze skutků, jež PV označuje za psychické obtěžování nebo falešné tvrzení, nesplňuje tuto kvalifikaci, ani za něj nebyl belgickým vnitrostátním soudem uložen trest, je důsledkem systematického „sabotování“ trestního vyšetřování ze strany Komise, čímž bylo porušeno právo PV na spravedlivý proces. Tento orgán zneužil svou funkční imunitu tím, že systematicky odmítal udělit souhlas s výslechem úředníků vyšetřujícím soudcem v rozporu se zásadou loajální spolupráce stanovenou v čl. 4 odst. 3 SEU, ačkoli nebyl dotčen žádný akt veřejné moci. Mimoto Komise a někteří z jejích úředníků zasahovali do trestního vyšetřování vedeného belgickými orgány v rozporu s článkem 72 SFEU, článkem 23 služebního řádu, jakož i právy, které článek 41 Listiny přiznává PV jakožto poškozenému v rámci těchto trestních řízení.

89

Kromě toho Tribunál zkreslil spis, když v bodě 192 napadeného rozsudku zamítl výtku vycházející z porušení článku 11a služebního řádu s odůvodněním, že pouhé trestní oznámení podané PV na členy orgánu oprávněného ke jmenování, kteří vůči němu přijímají rozhodnutí, nestačí k tomu, aby se tyto osoby dostaly do situace střetu zájmů, třebaže několik trestních oznámení podaných PV vedlo k zahájení trestního vyšetřování. Podle názoru PV měla tato okolnost vést Tribunál ke konstatování, že tito členové orgánu oprávněného ke jmenování se nacházeli v situaci střetu zájmů v rámci disciplinárního řízení CMS 17/025, jakož i při přijetí rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 21. října 2019. Tribunál měl tudíž podle něj rozhodnout, že došlo k porušení článku 41 Listiny, článku 11a služebního řádu a čl. 6 odst. 5 přílohy IX služebního řádu.

90

Podle Komise je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.

91

Zaprvé, pokud jde o tvrzení, podle kterého Komise zneužila své funkční imunity a zasahovala do trestních vyšetřování v Belgii, je třeba podotknout, že PV před Tribunálem tvrdil pouze to, že nesouhlas bývalého generálního tajemníka Komise s výslechem osoby, která se podílela na přijetí některých sporných aktů, může představovat porušení zásady loajální spolupráce.

92

V souladu s judikaturou Soudního dvora citovanou v bodě 84 tohoto rozsudku je tudíž třeba toto tvrzení odmítnout jako nepřípustné v rozsahu, v němž vychází z jiných údajných odmítnutí výslechů a údajného zasahování do trestního vyšetřování v Belgii.

93

Pokud jde o argumentaci vycházející z porušení zásady loajální spolupráce z důvodu, že bývalý generální tajemník Komise neudělil souhlas s výslechem osoby, která se podílela na přijetí některých sporných aktů, je třeba poukázat na to, že první věta bodu 184 napadeného rozsudku se omezuje na konstatování, že žádný ze skutků, které PV označil za psychické obtěžování nebo falešné tvrzení, nesplňuje tuto kvalifikaci, ani za něj nebyl belgickým soudem uložen trest. Vzhledem k tomu, že takové konstatování neobsahuje žádné posouzení legality této námitky, je nutno konstatovat, že argumentace PV vychází z nesprávného výkladu této věty napadeného rozsudku, a musí být tedy jako neopodstatněná zamítnuta.

94

Zadruhé, pokud jde o pochybení, kterého se měl dopustit Tribunál v bodě 192 napadeného rozsudku, je třeba uvést, že argumentace PV týkající se porušení článku 11a služebního řádu se týká disciplinárního řízení CMS 17/025 a rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 21. října 2019.

95

Jak bylo přitom uvedeno v bodě 86 tohoto rozsudku, Tribunál prohlásil návrhová žádání znějící na zrušení tohoto disciplinárního řízení za nepřípustná, aniž by PV toto posouzení zpochybňoval v kasačním opravném prostředku. Mimoto rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 21. října 2019 není předmětem návrhových žádání PV v jeho žalobách ve věcech T‑786/16 a T‑224/18.

96

Argumentace vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál měl dopustit v bodě 192 tohoto rozsudku, je tudíž irelevantní.

97

Z toho vyplývá, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

98

V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku PV tvrdí, že Tribunál „zkreslil skutkový stav v důsledku opomenutí“ a porušil povinnost uvést odůvodnění, která vyplývá z článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie, když nezkoumal uplatnění zásady fraus omnia corrumpit na disciplinární řízení CMS 17/025 z důvodu, že v tomto řízení bylo použito rozhodnutí, v němž byl uveden zfalšovaný podpis.

99

S ohledem na tuto zásadu měl Tribunál zrušit administrativní šetření, disciplinární řízení CMS 17/025 a několik rozhodnutí týkajících se platu PV.

100

Komise tvrdí, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

101

Je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora uvedené v bodě 84 tohoto rozsudku nemůže účastník řízení vznést důvody nebo argumenty, které nevznesl v řízení před Tribunálem, poprvé až v rámci kasačního opravného prostředku před Soudním dvorem.

102

V projednávané věci se PV v prvním stupni dovolával zásady fraus omnia corrumpit pouze vůči disciplinárnímu řízení CMS 17/025. Třetí důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba považovat za nepřípustný v rozsahu, v němž vytýká Tribunálu, že neuplatnil uvedenou zásadu na rozhodnutí týkající se platu PV.

103

Pokud jde o disciplinární řízení CMS 17/025, jak bylo uvedeno v bodě 86 tohoto rozsudku, návrhová žádání znějící na zrušení tohoto řízení prohlásil Tribunál za nepřípustná v bodě 94 napadeného rozsudku, aniž kasační opravný prostředek toto posouzení zpochybňoval. Proto nelze Tribunálu právoplatně vytýkat, že nerozhodl ve věci samé o uplatnění zásady fraus omnia corrumpit. Výtka PV vycházející z toho, že nebylo rozhodnuto o uplatnění zásady fraus omnia corrumpit, tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

104

Z toho vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je třeba zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

105

V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku, který se v podstatě dělí na tři části a kterým je třeba se zabývat na čtvrtém místě, PV tvrdí, že se Tribunál dopustil několika pochybení, když odmítl jeho argumentaci týkající se porušení článku 59 služebního řádu a falešného tvrzení ze strany Komise.

106

V rámci druhé části pátého důvodu kasačního opravného prostředku, kterou je třeba zkoumat na prvním místě, PV tvrdí, že Tribunál zkreslil skutkový stav a dopustil se nesprávného právního posouzení, když v bodech 112 až 116 napadeného rozsudku posuzoval argumentaci, podle níž z toho, že Komise použila falešná tvrzení v podobě lékařských posudků vydaných pověřeným lékařem služebního orgánu, vyplývá nicotnost sporných aktů.

107

Zaprvé Tribunál nemohl v bodě 114 tohoto rozsudku právoplatně konstatovat, že okolnost, že některé zprávy o nedostavení se k lékařskému vyšetření byly nazvány „lékařské posudky“, vyplývala z nedbalostní redakční chyby. PV tvrdí, že s ohledem na množství lékařských posudků vydaných pověřeným lékařem Komise se nemůže jednat o nedbalost. Jednání tohoto lékaře je naopak třeba považovat za úmyslné.

108

Zadruhé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v tomto bodě 114 konstatoval, že tato redakční chyba byla následně objasněna a opravena. PV tvrdí, že dotčené lékařské posudky nebyly opraveny, takže tvrzená protiprávnost přetrvává. Tribunál ostatně neupřesnil, jakým způsobem byly tyto lékařské posudky opraveny.

109

Toto nesprávné právní posouzení vedlo Tribunál k tomu, že v bodech 115 a 116 napadeného rozsudku nesprávně shledal, že tvrzené protiprávní jednání není natolik zjevné a závažné, aby sporné akty prohlásil za nicotné.

110

Zatřetí se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 114 tohoto rozsudku rozhodl, že zpráva pověřeného lékaře o nedostavení se k lékařskému vyšetření nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení a že takovou zprávu nelze napadnout prostřednictvím žádosti, aby byla záležitost předložena k posouzení nezávislému lékaři podle čl. 59 odst. 1 pátého pododstavce služebního řádu. Obě podmínky vyžadované tímto ustanovením, a sice existence závěrů lékařského vyšetření a neoprávněná povaha těchto závěrů z lékařského hlediska, jsou totiž splněny, pokud jde jak o posudky, tak o sporné zprávy pověřeného lékaře. Tyto akty tedy musí být zrušeny, neboť pověřený lékař bez uvedení důvodů odmítl žádosti PV, aby byla záležitost předložena k posouzení nezávislému lékaři.

111

Komise tvrdí, že druhou část pátého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

112

Pokud jde o nesprávné právní posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit v bodě 114 napadeného rozsudku, je třeba připomenout, že z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že za „napadnutelné akty“ ve smyslu článku 263 SFEU se považují všechna opatření přijatá orgány v jakékoliv formě, jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky (rozsudek ze dne 6. října 2021, Tognoli a další v. Parlament, C‑431/20 P, EU:C:2021:807, bod 33, jakož i citovaná judikatura).

113

Soudní dvůr rovněž upřesnil, že mezitímní opatření, která slouží k přípravě konečného rozhodnutí v rámci řízení zahrnujícího několik fází, nejsou v zásadě akty, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost (rozsudek ze dne 6. října 2021, Tognoli a další v. Parlament, C‑431/20 P, EU:C:2021:807, bod 35, jakož i citovaná judikatura).

114

Jak Tribunál v podstatě uvedl v bodě 114 napadeného rozsudku, v projednávané věci představují zprávy pověřeného lékaře o nedostavení se k lékařskému vyšetření mezitímní opatření, která nemají samostatné právní účinky a která mohou být případně napadena v rámci žalob podaných proti rozhodnutím přijatým na jejich základě.

115

Z toho vyplývá, že tvrzení PV, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v tomto bodě 114 rozhodl, že zpráva o nedostavení se k lékařskému vyšetření nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, musí být zamítnuto jako neopodstatněné.

116

Mimoto vzhledem k tomu, že z výše uvedených úvah vyplývá, že zprávy o nedostavení se k lékařskému vyšetření nejsou napadnutelnými akty ve smyslu článku 263 SFEU, je třeba odmítnout argument PV vycházející z porušení čl. 59 odst. 1 pátého pododstavce služebního řádu v každém případě jako irelevantní.

117

Totéž platí pro další nesprávná právní posouzení tvrzená PV v rámci druhé části pátého důvodu kasačního opravného prostředku.

118

I za předpokladu, že by se Tribunál v bodě 114 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že redakční chyba postihující některé zprávy o nedostavení se k lékařskému vyšetření byla objasněna a opravena, je třeba podotknout, že tyto zprávy o nedostavení se k lékařskému vyšetření nejsou samy o sobě napadnutelnými akty ve smyslu článku 263 SFEU, a dále že taková chyba nemůže, pokud jde o sporné akty přijaté v souvislosti s těmito zprávami o nedostavení se k lékařskému vyšetření, zpochybnit závěr Tribunálu uvedený v bodě 115 tohoto rozsudku, podle kterého nebylo dosaženo požadované míry zjevnosti a závažnosti vedoucí k nicotnosti těchto aktů.

119

Z toho vyplývá, že druhá část pátého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

120

V rámci třetí části pátého důvodu kasačního opravného prostředku PV zpochybňuje body 112 a 113 napadeného rozsudku, ve kterých Tribunál konstatoval neexistenci seznamu administrativních rozhodnutí, která PV označil za falešná tvrzení. PV tvrdí, že poskytl Tribunálu seznam rozhodnutí, jejichž zrušení se domáhá. Kromě toho musí být všechna zamítavá administrativní rozhodnutí nebo rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení založená na neoprávněné nepřítomnosti považována za falešná tvrzení, neboť všechny nepřítomnosti PV byly odůvodněny potvrzeními o pracovní neschopnosti.

121

Komise má za to, že třetí část pátého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

122

Zaprvé argument PV, podle kterého mu Tribunál v bodech 112 a 113 napadeného rozsudku neprávem vytkl, že nepředložil seznam aktů, které označuje za falešné tvrzení, musí být zamítnut jako neopodstatněný, jelikož spočívá na nesprávném výkladu těchto bodů.

123

Tribunál totiž v bodě 112 napadeného rozsudku rozhodl, že je na PV, aby u každého sporného aktu prokázal, jak údajné použití falešných tvrzení Komisí způsobilo vadu aktu, jejíž závažnost je natolik zjevná, že ji v unijním právním řádu nelze strpět. Dále v bodě 113 tohoto rozsudku konstatoval, že se PV v tomto ohledu omezil na předložení obecných tvrzení, což jej vedlo v bodě 115 uvedeného rozsudku k závěru, že nebylo dosaženo míry zjevnosti a závažnosti vedoucí k nicotnosti aktu.

124

Tribunál tak rozhodl, že z argumentace PV není zřejmé, že by bylo dosaženo požadované míry zjevnosti a závažnosti, avšak neopíral se o skutečnost, že PV nepředložil seznam aktů, které posledně uvedený označil za falešné tvrzení.

125

Zadruhé argumentace PV vycházející z obsahu potvrzení o pracovní neschopnosti je v souladu s judikaturou citovanou v bodě 77 tohoto rozsudku nepřípustná, jelikož se týká posouzení skutkového stavu Tribunálem, aniž se PV dovolává zkreslení v tomto ohledu.

126

Z toho vyplývá, že třetí část pátého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zčásti zamítnout jako neopodstatněnou a zčásti odmítnout jako nepřípustnou.

127

V rámci první části pátého důvodu kasačního opravného prostředku, kterou je třeba zkoumat na třetím místě, PV zaprvé tvrdí, že Tribunál v bodě 226 napadeného rozsudku zkreslil skutkový stav.

128

Tribunál konstatoval, že skutečnost, že se PV nedostavil k lékařskému vyšetření, nebyla z lékařského hlediska oprávněná, třebaže nepřítomnost PV byla odůvodněna potvrzeními od jeho ošetřujícího lékaře, která mu předepisovala, aby se vyhýbal jakémukoli kontaktu s pracovním prostředím, což zahrnovalo kontrolní lékařskou službu Komise. Mimoto tento orgán mohl podle PV uspořádat lékařskou prohlídku v místě bydliště, což neučinil.

129

Kromě toho Tribunál zkreslil skutkový stav tím, že nezohlednil, že osm pozvánek na lékařské vyšetření bylo zasláno opožděně a že je PV obdržel až po datu dotyčné prohlídky. Z toho vyplývá, že závěr uvedený v bodě 220 napadeného rozsudku, podle kterého je skutečnost, že se PV nedostavil k různým lékařským vyšetřením, přičitatelná PV, je ve vztahu k těmto osmi pozvánkám nesprávný.

130

Zadruhé lékařské posudky ze dne 27. června a 10. října 2014, podle nichž se PV mohl vrátit do práce, pravděpodobně vyplývají z pokynů, které obdržel od GŘ pro tlumočení, a představují tedy aktivní účast na psychickém obtěžování, jehož obětí se stal PV, jakož i porušení pravidel profesní etiky a zásady obezřetnosti.

131

Mimoto podle PV Tribunál nezkoumal nesrovnalosti v posudcích vydaných pověřeným lékařem Komise. Tyto lékařské posudky totiž představují falešná tvrzení. Uvádí se v nich, že nepřítomnosti PV byly neoprávněné, třebaže PV předložil potvrzení o pracovní neschopnosti vystavená jeho ošetřujícím lékařem. Navíc tyto lékařské posudky nejsou založeny na žádném lékařském vyšetření. Neprovedení lékařského vyšetření ostatně zbavuje zjištění o neoprávněné nepřítomnosti do budoucna jakéhokoli významu, neboť takové zjištění není založeno na posouzení pracovní schopnosti.

132

Zatřetí Tribunál zkreslil skutkový stav tím, že nekonstatoval neexistenci seznamu nezávislých lékařů, který měl být vypracován v souladu s čl. 59 odst. 6 služebního řádu.

133

Komise má za to, že první část pátého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta.

134

Zaprvé vzhledem k tomu, že PV tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, neboť nesprávně interpretoval potvrzení vydaná jeho ošetřujícím lékařem, je třeba nejprve uvést, že i když zkreslení důkazů může spočívat ve výkladu dokumentu neodpovídajícího jeho obsahu, k prokázání takového zkreslení nestačí doložit, že tento dokument mohl být vykládán jinak, než jej vyložil Tribunál. Za tímto účelem je nezbytné prokázat, že Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení tohoto dokumentu zejména tím, že jej vyložil v rozporu s jeho zněním (rozsudek ze dne 25. února 2021, Dalli v. Komise, C‑615/19 P, EU:C:2021:133, bod 139 a citovaná judikatura).

135

I když nelze vyloučit, že lékařská potvrzení předložená PV, která předepisovala, jak uvedl Tribunál v bodě 219 napadeného rozsudku, aby se PV vyhýbal „jakémukoli kontaktu s pracovním prostředím […], aby se vyhnul druhému vyhoření“, lze vykládat tak, že jeho ošetřující lékař měl za to, že by se neměl podrobit lékařské prohlídce organizované Komisí, nic to nemění na tom, že Tribunál zjevně nepřekročil meze přiměřeného posouzení těchto dokumentů, když v bodě 219 konstatoval, že lékařská služba není pracovním prostředím PV, a že tedy tato lékařská potvrzení neopravňují PV nepodrobit se lékařským prohlídkám organizovaným Komisí.

136

Argumentace vycházející ze zkreslení uvedených dokumentů tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

137

Pokud jde zadruhé o výtky, kterými PV vytýká Komisi, že nezorganizovala lékařskou prohlídku v místě jeho bydliště, že zaslala některé pozvánky na lékařské vyšetření opožděně a že údajně dala pokyny pověřenému lékaři Komise k vypracování některých lékařských posudků, a dále se dovolává neexistence seznamu nezávislých lékařů, musí být tyto výtky v souladu s judikaturou Soudního dvora připomenutou v bodě 84 tohoto rozsudku odmítnuty jako nepřípustné, jelikož je PV neuplatnil před Tribunálem.

138

Zatřetí, jelikož výtka směřující proti bodu 114 napadeného rozsudku, podle něhož zpráva pověřeného lékaře o nedostavení se k lékařskému vyšetření nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, byla v bodě 115 tohoto rozsudku zamítnuta jako neopodstatněná, je třeba výtky směřující proti zprávám o nedostavení se k lékařskému vyšetření odmítnout v každém případě jako irelevantní.

139

První část pátého důvodu kasačního opravného prostředku je proto třeba zamítnout jako zčásti neopodstatněnou a zčásti nepřípustnou.

140

Z toho vyplývá, že pátý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout v plném rozsahu.

141

V rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku PV zaprvé tvrdí, že Tribunál zkreslil spis, když v bodě 237 napadeného rozsudku konstatoval, že pravidlo shody mezi správní stížností a následnou žalobou nebylo dodrženo, pokud jde o žalobní důvod vycházející z porušení zásady belgického práva exceptio non adimpleti contractus, třebaže tento žalobní důvod byl uplatněn ve stížnosti R/413/17.

142

Zadruhé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 239 tohoto rozsudku rozhodl, že se zásada belgického práva exceptio non adimpleti contractus v projednávané věci nepoužije. PV tvrdí, že tato zásada platí obecně pro synallagmatické vztahy.

143

Zatřetí Tribunál v bodě 241 uvedeného rozsudku odmítl argumentaci, na jejíž podporu se PV dovolával uvedené zásady, čímž „překroutil“ časový sled událostí. Tribunál totiž v bodě 240 téhož rozsudku konstatoval, že se PV za účelem odůvodnění odmítnutí návratu do práce v GŘ pro tlumočení dovolával rozhodnutí, které bylo vydáno po tomto odmítnutí, zatímco událost, na kterou se PV za tímto účelem odvolával, uvedenému odmítnutí předcházela.

144

Komise uvádí, že šestý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

145

Pokud jde zaprvé o nesprávné právní posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit v bodě 239 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že Tribunál v tomto bodě 239 právem konstatoval, že se zásada belgického práva exceptio non adimpleti contractus neuplatní ve vztazích mezi úředníkem a jeho orgánem.

146

Pracovní poměr mezi úředníkem a jeho orgánem je totiž služební povahy. Řídí se proto unijním právem. Zásada belgického práva exceptio non adimpleti contractus je však zásadou belgického občanského práva, která se má podle PV uplatňovat na smluvní vztahy. Za těchto podmínek nelze učinit závěr, že by se taková zásada vztahovala na pracovní poměr mezi úředníkem a jeho orgánem, pokud na ni použitelná ustanovení unijního práva výslovně neodkazují.

147

Tento argument je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněný.

148

Zadruhé s ohledem na výše uvedené úvahy i za předpokladu, že by se Tribunál dopustil zkreslení spisu tím, že konstatoval, že PV neuplatnil důvod vycházející z porušení zásady belgického práva exceptio non adimpleti contractus ve stížnosti R/413/17, a dále že by Tribunál „překroutil“ časový sled událostí, takové pochybení by nemělo vliv na zamítnutí žalobního důvodu vycházejícího z porušení uvedené zásady v bodě 241 napadeného rozsudku.

149

Argumentace PV vycházející ze zkreslení spisu a časového sledu událostí je tudíž v každém případě irelevantní.

150

Z toho vyplývá, že šestý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

151

V rámci sedmého důvodu kasačního opravného prostředku PV tvrdí, že Tribunál zkreslil dopis PMO ze dne 21. září 2016 o předběžné informaci, když v bodě 20 napadeného rozsudku konstatoval, že částka dluhu uvedená v tomto dopise činí 42704,74 eura, zatímco z tabulky připojené k žalobě v prvním stupni ve věci T‑786/16 vyplývá, že částka tohoto dluhu činila 58837,20 eura.

152

Tribunál dále zkreslil skutkový stav tím, že nezohlednil podvodný charakter této tabulky, která zahrnovala neexistující dluhy. V tomto ohledu PV tvrdí, že PMO porušil povinnost uvést odůvodnění stanovenou v článku 41 Listiny a článku 25 služebního řádu tím, že nepředložil žádný důkaz na podporu srážek z platu provedených na úhradu těchto dluhů. Kromě toho rozhodnutí o srážce z platu ze dne 15. září 2016 obsahuje falešný podpis, což mělo vést Tribunál k uplatnění zásady fraus omnia corrumpit. Tato zkreslení vedla Tribunál k nesprávnému právnímu posouzení v bodech 165 a 206 napadeného rozsudku, když shledal, že dluhy byly řádně zjištěny, zatímco celkový dluh ve výši 58837,20 eura byl založen na nesrovnalostech.

153

V této souvislosti se PV rovněž dovolává porušení svého práva na obhajobu, neboť nemohl tyto dluhy zpochybnit z důvodu, že PMO porušil povinnost uvést odůvodnění.

154

Komise tvrdí, že sedmý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

155

Zaprvé, pokud jde o údajné zkreslení dopisu PMO ze dne 21. září 2016 o předběžné informaci, je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 134 tohoto rozsudku platí, že i když zkreslení důkazů může spočívat ve výkladu dokumentu neodpovídajícího jeho obsahu, k prokázání takového zkreslení nestačí doložit, že tento dokument mohl být vykládán jinak, než jej vyložil Tribunál. Za tímto účelem je nezbytné prokázat, že Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení tohoto dokumentu, zejména tím, že jej vyložil v rozporu s jeho zněním.

156

V projednávané věci je v dopise PMO ze dne 21. září 2016 o předběžné informaci, který byl přiložen k žalobě v prvním stupni ve věci T‑786/16 a na který odkazuje Tribunál v bodě 20 napadeného rozsudku, uveden dluh ve výši 42704,74 eura. Mimoto je tatáž částka uvedena v tabulce připojené k uvedenému dopisu, která je rovněž přiložena k žalobě v prvním stupni, ve sloupci nadepsaném „zbývající dlužná částka“.

157

Konstatování Tribunálu v bodě 20 napadeného rozsudku, podle něhož částka dluhu uvedená v témže dopise činila 42704,74 eura, se tedy nejeví zjevně nepřesné s ohledem na tabulku předloženou PV.

158

Argument PV vycházející ze zkreslení této tabulky tedy musí být zamítnut jako neopodstatněný.

159

Zadruhé argumenty týkající se podvodného charakteru uvedené tabulky a porušení práva PV na obhajobu jsou v souladu s judikaturou Soudního dvora připomenutou v bodě 84 tohoto rozsudku nepřípustné, jelikož nebyly uplatněny před Tribunálem.

160

Pokud jde o tvrzení PV, podle kterého měl Tribunál uplatnit zásadu fraus omnia corrumpit z důvodu údajného falešného podpisu na rozhodnutí o srážce z platu ze dne 15. září 2016, je třeba jej z důvodů uvedených v bodech 84 až 86 tohoto rozsudku zamítnout jako neopodstatněné, pokud jde o disciplinární řízení CMS 17/025, a odmítnout jako nepřípustné, pokud jde o ostatní sporné akty uvedené v rámci sedmého důvodu kasačního opravného prostředku.

161

Argumentace PV vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit v bodech 165 a 206 napadeného rozsudku z důvodu zkreslení tvrzených PV v rámci sedmého důvodu kasačního opravného prostředku, musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.

162

Z toho plyne, že sedmý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

163

V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, který je třeba zkoumat na sedmém místě, PV v první řadě tvrdí, že se Tribunál v bodech 6, 8, 17, 20, 54, 147, 162, 163, 164, 166, 173, 205, 206, 242 a 246 napadeného rozsudku dopustil zkreslení a „překroucení“ několika skutečností, na jejichž základě neprávem rozhodl, že psychické obtěžování nebylo prokázáno.

164

Zaprvé PV vytýká Tribunálu, že nezmínil psychické obtěžování, jehož byl obětí v rámci GŘ pro rozpočet v období od července 2010 do prosince 2011 a které bylo prokázáno znaleckými posudky jeho psychiatra.

165

Zadruhé měl Tribunál zohlednit okolnost, že GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost schválilo a doporučilo opatření spočívající v přeložení navržená důvěryhodnou osobou, na kterou se PV během doby svého zařazení ke GŘ pro tlumočení obrátil, jakož i odmítnutí posledně uvedeného GŘ těmto opatřením vyhovět.

166

Zatřetí Tribunál zkreslil skutkový stav, když v bodě 242 napadeného rozsudku konstatoval, že skutečnosti týkající se psychického obtěžování, kterému byl PV vystaven, jak tvrdí ve svých písemnostech, nebyly potvrzeny svědky, třebaže PV předložil výpovědi dvou bývalých kolegů, kteří tyto skutečnosti potvrdili.

167

Začtvrté Tribunál „překroutil“ vyjádření PV, když zejména v bodech 6, 17, 20 a 54 tohoto rozsudku použil výrazy „tvrdí“ nebo „údajně“ ve vztahu k jeho tvrzením, čímž naznačil, že tato tvrzení jsou nesprávná nebo učiněná ve zlé víře.

168

Totéž platí pro závěr v bodě 166 uvedeného rozsudku, podle kterého nebylo v rámci GŘ pro tlumočení prokázáno žádné psychické obtěžování.

169

Zapáté Tribunál „překroutil“ dosah lékařských zpráv předložených PV, když v bodě 164 téhož rozsudku konstatoval, že tyto lékařské zprávy neumožňují prokázat, že potíže PV byly způsobeny psychickým obtěžováním.

170

Totéž platí pro úvahu uvedenou v bodě 205 napadeného rozsudku, podle které PV nepředložil žádný důkaz o údajném psychickém obtěžování v GŘ pro tlumočení.

171

Zašesté Tribunál záměrně ponechal bez povšimnutí ostatní důkazy o psychickém obtěžování, které PV utrpěl v rámci GŘ pro tlumočení, zejména přiznání jedné z dotčených osob a rozhodnutí belgického vyšetřujícího soudce považovat tuto osobu za podezřelou, což jej vedlo k tomu, že v bodě 173 tohoto rozsudku neprávem učinil závěr, že psychické obtěžování tvrzené PV nebylo právně dostačujícím způsobem prokázáno.

172

Bod 163 uvedeného rozsudku, v němž Tribunál shledal, že lékařské zprávy ošetřujícího lékaře PV nemohou samy o sobě prokázat existenci psychického obtěžování, a bod 206 téhož rozsudku, ve kterém Tribunál rozhodl, že PV nepředložil žádný důkaz umožňující dospět k závěru, že byl vystaven jakémukoli psychickému obtěžování v rámci GŘ pro tlumočení, ani že neoprávněná nepřítomnost, která vedla k přijetí napadených rozhodnutí, byla důsledkem takového obtěžování, jsou rovněž stiženy vadou spočívající ve zkreslení.

173

Zasedmé měl Tribunál v bodech 8 a 162 napadeného rozsudku zohlednit skutečnost, že rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost PV podaná proti odmítnutí přijmout požadovaná opatření spočívající v přeložení, je založeno na úmyslné neochotě GŘ pro tlumočení, neboť k odmítnutí tohoto GŘ uplatnit tato opatření spočívající v přeložení došlo před vypracováním zprávy o interním šetření, ve které bylo konstatováno, že k obtěžování nedošlo.

174

Mimoto se Tribunál dopustil zjevně nesprávného posouzení, když v bodě 162 tohoto rozsudku konstatoval, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc podané dne 23. prosince 2014 se stalo konečným. Obtěžování totiž představuje zneužívající jednání, které je trvalé povahy, a tudíž nemusí nutně skončit dnem přijetí rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc.

175

Zaosmé Tribunál podle navrhovatele zkreslil skutkový stav, když v bodě 147 uvedeného rozsudku konstatoval, že PV nepředložil žádný důkaz umožňující dospět k závěru, že orgán oprávněný ke jmenování požadoval důkaz o zlém úmyslu údajných obtěžovatelů, ačkoli tato okolnost byla doložena dopisem, který PV obdržel dne 12. prosince 2019.

176

Kromě toho Tribunál zkreslil skutkový stav, když v bodě 246 napadeného rozsudku uvedl, že určité chování, i když se může jevit jako nevhodné, není dostatečné k tomu, aby bylo kvalifikováno jako obtěžování.

177

V druhé řadě se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když s ohledem na důkazy předložené PV za účelem prokázání psychického obtěžování neuznal, že zamítnutí sporných žádostí o změnu pracovního zařazení a žádostí o pomoc představuje porušení článků 1, 3, 4 a 31 Listiny, jakož i článků 1e a 12a služebního řádu.

178

V třetí řadě měl Tribunál zrušit zamítnutí žádostí o pomoc podaných PV z důvodu porušení jeho práva být vyslechnut zakotveného v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny. Pokud by totiž byl PV vyslechnut, mohl by předložit výsledky trestních vyšetřování týkajících se psychického obtěžování, kterému byl údajně vystaven v GŘ pro tlumočení, což mohlo vést orgán oprávněný ke jmenování k přijetí opatření spočívajících v přeložení.

179

Komise má za to, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

180

V první řadě je třeba se zabývat zkreslením a „překroucením“, kterých se dovolává PV v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.

181

Pokud jde v tomto ohledu zaprvé o argumentaci PV, podle které Tribunál v napadeném rozsudku nezmínil údajné obtěžování, které PV utrpěl v GŘ pro rozpočet, je třeba poukázat na to, že Tribunál v bodě 150 napadeného rozsudku konstatoval, že PV tvrdí, že byl od 1. září 2008 obětí soustavného obtěžování a že prošel různými akty psychického obtěžování ve třech různých generálních ředitelstvích, mezi něž, jak vyplývá z bodů 3 a 4 tohoto rozsudku, patří i generální ředitelství pro rozpočet, kam byl PV zařazen v období od 1. října 2009 do 31. března 2013.

182

Kromě toho z bodu 155 uvedeného rozsudku, který není v kasačním opravném prostředku kritizován, vyplývá, že tvrzení PV o psychickém obtěžování ze strany jeho nadřízených nepostačuje k prokázání protiprávnosti jakéhokoli aktu přijatého těmito osobami a že k prokázání této protiprávnosti bylo nutné, aby PV prokázal dopad jednání, které mělo představovat psychické obtěžování, na obsah každého sporného rozhodnutí.

183

Žádný ze sporných aktů uvedených v bodech 129 a 130 napadeného rozsudku přitom nebyl přijat v období, kdy byl PV zařazen ke GŘ pro rozpočet.

184

Tribunál tedy implicitně, ale nutně konstatoval, že PV neprokázal dopad údajného obtěžování v GŘ pro rozpočet na posouzení jím podaných žalob na neplatnost. Tribunálu tedy nelze vytýkat, že v rámci tohoto GŘ neshledal existenci psychického obtěžování.

185

Zadruhé, pokud jde o zaujetí stanoviska GŘ pro lidské zdroje a bezpečnost k opatřením spočívajícím v přeložení navrženým důvěryhodnou osobou, na kterou se PV během doby svého zařazení ke GŘ pro tlumočení obrátil, je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou Soudního dvora citovanou v bodě 78 tohoto rozsudku platí, že pokud navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil zkreslení skutkového stavu nebo důkazů, musí přesně uvést skutečnosti a označit důkazy, jež byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v jeho analýze, které vedlo Tribunál při jeho posouzení k tomuto zkreslení.

186

Je přitom třeba poukázat na to, že PV ve své argumentaci neuvádí žádné zjištění Tribunálu v napadeném rozsudku, které by bylo stiženo zkreslením skutkového stavu nebo důkazů na základě písemnosti, na kterou se odvolává, takže tato argumentace musí být odmítnuta jako nepřípustná.

187

Zatřetí, pokud jde o údajné psychické obtěžování v GŘ pro tlumočení, PV se opírá o několik dokumentů, které byly předloženy v prvním stupni.

188

Nicméně tím, že se PV dovolává těchto dokumentů, které Tribunál v napadeném rozsudku nezohlednil, nesleduje prokázání zkreslení nebo nesprávného právního posouzení Tribunálu v bodě 173 napadeného rozsudku, nýbrž vyzývá Soudní dvůr, aby provedl nové hodnocení těchto důkazů, což nespadá do jeho pravomoci.

189

Začtvrté na podporu výtky, že se Tribunál dopustil zkreslení skutkového stavu tím, že v bodě 147 napadeného rozsudku odmítl tvrzení, podle kterého orgán oprávněný ke jmenování požadoval důkaz o zlém úmyslu údajných obtěžovatelů, se PV dovolává dopisu, který údajně obdržel dne 12. prosince 2019. Nicméně vzhledem k tomu, že tento dopis nebyl předložen Tribunálu, musí být tato výtka zamítnuta jako neopodstatněná.

190

Zapáté, pokud jde o argumentaci týkající se zkreslení skutkového stavu, kterého se měl Tribunál dopustit v bodě 242 napadeného rozsudku, je třeba ji v každém případě odmítnout jako irelevantní.

191

Z ustálené judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že výtky směřující proti nadbytečnému odůvodnění rozhodnutí Tribunálu nemohou vést ke zrušení tohoto rozhodnutí, a nejsou tedy relevantní (rozsudek ze dne 2. října 2019, Crédit mutuel Arkéa v. ECB, C‑152/18 P a C‑153/18 P, EU:C:2019:810, bod 68, jakož i citovaná judikatura).

192

Vzhledem přitom k tomu, že Tribunál v bodech 135 až 241 napadeného rozsudku zamítl všechny žalobní důvody, které PV uvedl na podporu své žaloby na neplatnost, nemohou závěry uvedené v bodě 242 tohoto rozsudku toto zamítnutí vyvrátit. Tyto závěry je tudíž třeba považovat za nadbytečné odůvodnění.

193

Zašesté, pokud jde o argument PV týkající se použití výrazů „tvrdí“ a „údajně“ Tribunálem ve vztahu k jeho vyjádřením, je třeba konstatovat, že tento argument vychází z nesprávného výkladu uvedeného rozsudku, neboť použití těchto výrazů má za cíl pouze upřesnit, že skutečnosti, ke kterým se tyto výrazy vztahují, představují tvrzení, aniž by byla jakkoli posuzována jejich opodstatněnost nebo dobrá víra jejich autora. Tento argument tudíž musí být zamítnut za neopodstatněný.

194

Pokud jde o argumenty PV vycházející z údajné úmyslné neochoty GŘ pro tlumočení, jakož i z porušení jeho práva být vyslechnut, jelikož tyto argumenty nebyly uplatněny v prvním stupni, musí být v souladu s judikaturou Soudního dvora připomenutou v bodě 84 tohoto rozsudku odmítnuty jako nepřípustné.

195

Zasedmé, pokud jde o údajná zkreslení, jimiž jsou stiženy body 163, 164, 166, 205, 206 a 246 napadeného rozsudku, stačí konstatovat, že PV neprokázal, že se posouzení skutkového stavu nebo hodnocení důkazů provedené Tribunálem v těchto bodech jeví zjevně nesprávné.

196

Zaosmé, pokud jde o argument týkající se zjevně nesprávného posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál v bodě 162 napadeného rozsudku, je třeba poukázat na to, že odůvodnění uvedené v bodech 163 až 165 uvedeného rozsudku, které, jak bylo uvedeno v bodech 161 a 195 tohoto rozsudku, nebylo PV v rámci jeho kasačního opravného prostředku účinně zpochybněno, postačuje k odůvodnění závěru uvedeného v bodě 173 napadeného rozsudku, podle něhož PV právně dostačujícím způsobem neprokázal tvrzené psychické obtěžování v tomto oddělení GŘ pro tlumočení.

197

Z toho vyplývá, že odůvodnění uvedené v bodě 162 tohoto rozsudku, které má podpořit tento závěr, je ve vztahu k bodům 163 až 165 uvedeného rozsudku nadbytečné.

198

Argumentace PV týkající se bodu 162 téhož rozsudku je tudíž v souladu s judikaturou citovanou v bodě 191 tohoto rozsudku irelevantní.

199

V druhé řadě je třeba připomenout, že z článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, čl. 168 odst. 1 písm. d) a článku 169 jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, jinak je dotyčný kasační opravný prostředek nebo důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný (rozsudek ze dne 29. září 2022, ABLV Bank v. CRU, C‑202/21 P, EU:C:2022:734, bod 34 a citovaná judikatura).

200

Tyto požadavky tedy nesplňuje důvod kasačního opravného prostředku, jehož argumentace není dostatečně jasná a přesná k tomu, aby Soudní dvůr mohl vykonat přezkum legality, zejména proto, že hlavní skutečnosti, o které se důvod kasačního opravného prostředku opírá, nevyplývají dostatečně uceleně a srozumitelně ze znění tohoto kasačního opravného prostředku, který je v tomto ohledu formulován nejasně a nejednoznačně (rozsudek ze dne 3. března 2022, WV v. ESVČ, C‑162/20 P, EU:C:2022:153, bod 45 a citovaná judikatura).

201

V projednávané věci je třeba konstatovat, že argumentace PV, podle které se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když neshledal, že zamítnutí změny pracovního zařazení a žádostí o pomoc představuje porušení článků 1, 3, 4 a 31 Listiny, jakož i článků 1e a 12a služebního řádu, neobsahuje přesné označení bodů napadeného rozsudku, které by mohly být stiženy takovým nesprávným právním posouzením. Mimoto PV neuvádí právní argumenty, které konkrétně podporují tuto argumentaci, která tedy musí být prohlášena za nepřípustnou.

202

Z toho vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

203

V rámci osmého důvodu kasačního opravného prostředku PV zaprvé tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když se v bodě 81 napadeného rozsudku opřel o započtení, které provedl orgán oprávněný ke jmenování mezi dluhy PV a Komise. Zpětným odvoláním rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 26. července 2016 podle PV totiž zanikly se zpětnou účinností veškeré účinky tohoto rozhodnutí, včetně závěrů o neoprávněné nepřítomnosti v práci. Z toho vyplývá, že v důsledku tohoto zpětného odvolání dopisy o dluhu a srážky z jeho platu již neměly právní základ, takže nebylo možné provést započtení.

204

Zadruhé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 82 tohoto rozsudku shledal, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 26. července 2016 bylo zpětně odvoláno a jeho finanční účinky neutralizovány před podáním žaloby ve věci T‑786/16, je návrh na zrušení tohoto rozhodnutí bezpředmětný.

205

Orgán oprávněný ke jmenování totiž nekompenzoval finanční důsledky uvedeného rozhodnutí, neboť za tímto účelem bylo nezbytné, aby PV obdržel majetkové i nemajetkové odškodnění.

206

Komise má za to, že osmý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

207

Pokud jde zaprvé o nesprávné právní posouzení, kterého se Tribunál údajně dopustil v bodě 81 napadeného rozsudku, je třeba poznamenat, že protiprávní povaha nepřítomnosti v práci, která je PV vytýkána, nebyla jedním z důsledků rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 26. července 2016. Na rozdíl od toho, co tvrdí PV, tedy zpětné odvolání tohoto rozhodnutí nemůže mít za následek odůvodnění této nepřítomnosti. Z toho vyplývá, že argument vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit v tomto bodě 81, je neopodstatněný.

208

Zadruhé, pokud jde o argumentaci PV, že se Tribunál v bodě 82 tohoto rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, je třeba uvést, že Tribunál v témže bodě rovněž rozhodl, že jelikož rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 26. července 2016 bylo zpětně odvoláno, PV již neměl právní zájem na podání žaloby proti tomuto rozhodnutí. Proto i za předpokladu, že by Tribunál v tomto bodě 82 nesprávně shledal, že finanční účinky uvedeného rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 26. července 2016 byly neutralizovány před podáním žaloby ve věci T‑786/16, nemůže takové pochybení zpochybnit posouzení Tribunálu obsažené v bodě 85 uvedeného rozsudku, podle kterého je návrh na zrušení tohoto rozhodnutí nepřípustný. Tuto argumentaci je tedy třeba odmítnout jako v každém případě irelevantní.

209

Z toho vyplývá, že osmý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

210

V rámci devátého důvodu kasačního opravného prostředku PV zaprvé tvrdí, že Tribunál zkreslil skutkový stav, když v bodě 25 napadeného rozsudku konstatoval, že jeho pracovní poměr u soukromého zaměstnavatele vznikl v červenci 2017, třebaže tento pracovní poměr vznikl dne 26. června 2017. Toto zkreslení umožnilo Tribunálu nepovšimnout si, že uvedený pracovní poměr vznikl před zpětným odvoláním rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 26. července 2016.

211

Zadruhé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 170 tohoto rozsudku konstatoval, že se měl PV v důsledku zpětného odvolání rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 26. července 2016 vrátit zpět do GŘ pro tlumočení. Jeho zpětné přijetí do zaměstnání totiž vyžadovalo uzavření nového pracovního poměru, neboť PV byl před zpětným odvoláním tohoto rozhodnutí již zaměstnán u jiného zaměstnavatele, což znamená, že před jeho zpětným přijetím do tohoto GŘ bylo třeba získat jeho souhlas. S tímto zpětným přijetím do zaměstnání přitom nesouhlasil.

212

Kromě toho Komise nevyplatila náhradu za ztrátu na výdělku, která PV vznikla v době, kdy byl po zbavení funkce nezaměstnaný, což mu umožnilo uplatnit zásadu belgického práva exceptio non adimpleti contractus. Navíc PV nemá potřebné technické dovednosti pro výkon nové funkce, kterou byl pověřen. Konstatování Tribunálu, že se měl PV v důsledku zpětného odvolání zbavení funkce vrátit zpět do GŘ pro tlumočení, je tudíž rovněž v rozporu s článkem 15 Listiny.

213

Zatřetí Tribunál zkreslil skutkový stav, když nezmínil, že PV podal stížnost proti rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 21. října 2019.

214

Komise tvrdí, že devátý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

215

Pokud jde zaprvé o výtku zkreslení žalob v bodě 25 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že PV v bodě 131 své žaloby ve věci T‑786/16 a v bodě 23 své žaloby ve věci T‑224/18 upřesnil, že se nemůže vrátit zpět do GŘ pro tlumočení z důvodu existence jiného pracovního poměru od července 2017. PV tedy nemůže Tribunálu právoplatně vytýkat, že toto tvrzení zopakoval v bodě 25 napadeného rozsudku. Tato výtka zkreslení tedy není opodstatněná.

216

Zadruhé, pokud jde o nesprávné právní posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál v bodě 170 tohoto rozsudku, jelikož zpětné odvolání aktu s sebou nese zánik účinků tohoto aktu, Tribunál v tomto bodě 170 právem rozhodl, že po zpětném odvolání rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 26. července 2016 byl PV plnohodnotným úředníkem s právy a povinnostmi spojenými s tímto postavením.

217

Argumentace PV vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál v uvedeném bodě 170, musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.

218

Zatřetí argumentace PV týkající se nezmínění stížnosti podané proti rozhodnutí o zbavení funkce ze dne 21. října 2019 je v souladu s judikaturou citovanou v bodech 199 a 200 tohoto rozsudku nepřípustná, jelikož chybí upřesnění, v čem by takové opomenutí představovalo zkreslení skutkového stavu.

219

Z toho plyne, že devátý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný

220

V rámci desátého důvodu kasačního opravného prostředku PV podpůrně tvrdí, že Tribunál porušil zákaz rozhodnout ultra petita, když v poslední větě bodu 246 napadeného rozsudku rozhodl o otázce, která mu nebyla předložena.

221

Komise tvrdí, že desátý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

222

Z pravidel upravujících řízení u unijních soudů, zejména z článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i z článku 76 a z čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, vyplývá, že spor je v zásadě určen a vymezen účastníky řízení a že unijní soud nemůže rozhodnout ultra petita. Vzhledem k tomu, že soud posuzující otázky legality nemůže rozhodnout ultra petita, nemůže jít zrušující výrok nad rámec návrhu žalobce (rozsudek ze dne 22. prosince 2022, Parlament v. Moi, C‑246/21 P, nezveřejněný, EU:C:2022:1026, body 55 a 56).

223

V projednávaném případě je nesporné, že Tribunál žalobu zamítl, takže rozhodnutí nezrušil, a nemohl tedy rozhodnout ultra petita.

224

Mimoto vzhledem k tomu, že Tribunál v bodech 135 až 241 napadeného rozsudku zamítl všechny žalobní důvody, které PV uplatnil na podporu svých žalob na neplatnost, je třeba závěry uvedené v poslední větě bodu 246 uvedeného rozsudku považovat za nadbytečné odůvodnění.

225

Z toho vyplývá, že desátý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

226

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.

227

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník, který měl ve věci úspěch, požadoval.

228

Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a PV neměl ve věci úspěch, je důvodné mu uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: