–

za IP H. Georgievem, advokat,

–

za DD V. Vasilevem, advokat,

–

za Evropskou komisi M. Wasmeierem a I. Zaloguinem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem (Úř. věst. 2016, L 65, s. 1), a čl. 47 druhého pododstavce Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení zahájeného proti HYA, IP, DD, ZI a SS (dále společně jen „dotčení obžalovaní“) pro trestné činy spáchané v oblasti nedovoleného přistěhovalectví.

3

Článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), nazvaný „Právo na spravedlivý proces“, stanoví:

„1.   Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. […]

[…]

3.   Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva:

[…]

[…]“

4

Body 22, 33, 34, 36, 41 a 47 odůvodnění směrnice 2016/343 znějí takto:

[…]

[…]

[…]

[…]

5

Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na fyzické osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení. Použije se ve všech stadiích trestního řízení od okamžiku, kdy se určitá osoba stane podezřelou nebo je obviněna ze spáchání trestného činu nebo údajného trestného činu, až do okamžiku nabytí právní moci konečného rozhodnutí o tom, zda tato osoba uvedený trestný čin spáchala.“

6

Článek 6 uvedené směrnice, nadepsaný „Důkazní břemeno“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby důkazní břemeno při prokazování viny podezřelé nebo obviněné osoby leželo na obžalobě. Tím není dotčena případná povinnost soudce nebo příslušného soudu vyhledávat důkazy svědčící ve prospěch i v neprospěch podezřelé nebo obviněné osoby a právo obhajoby předkládat důkazy v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy.“

7

Článek 8 této směrnice, nadepsaný „Právo být přítomen při řízení před soudem“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby podezřelá nebo obviněná osoba měla právo být ve vlastní věci přítomna při řízení před soudem.

2.   Členské státy mohou stanovit, že řízení před soudem, jež může vést k rozhodnutí o vině či nevině podezřelé nebo obviněné osoby, se může konat v její nepřítomnosti, pokud:

8

Z ustanovení čl. 72 odst. 1 ve spojení s článkem 73 zakona za Ministerstvoto na vatreshnite raboti (zákon o ministerstvu vnitra) ze dne 28. května 2014 (DV č. 53 ze dne 27. června 2014, s. 2), ve znění použitelném na spor v původním řízení, vyplývá, že osoba podezřelá ze spáchání trestného činu může být zadržena na dobu 24 hodin před vznesením obvinění.

9

Podle článku 12 Nakazatelno-procesualen kodeks (trestní řád; dále jen „NPK“) má soudní řízení kontradiktorní povahu a obhajoba má stejná práva jako obžaloba.

10

V souladu s čl. 46 odst. 2 bodem 1 a článkem 52 NPK provádějí přípravnou fázi trestního řízení vyšetřovací orgány pod dohledem státního zástupce.

11

Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, podle čl. 107 odst. 1 a článků 139 a 224 je NPK svědek vyslýchaný v přípravné fázi trestního řízení za účelem shromáždění důkazů obvykle vyslýchán bez přítomnosti obviněného a jeho obhájce. V souladu s čl. 280 odst. 2 NPK ve spojení s jeho článkem 253 je svědek následně znovu vyslechnut během soudní fáze řízení, při jednání, za přítomnosti obviněného a jeho obhájce, kteří tak mohou svědkovi položit vlastní otázky.

12

Článek 223 NPK, nadepsaný „Výslech svědka za účasti soudce“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Hrozí-li, že se svědek nebude moci dostavit k soudu z důvodu vážné nemoci, delší nepřítomnosti v zemi nebo jiných důvodů, které znemožňují jeho účast na soudním řízení, a rovněž v případě, kdy je nezbytné zaznamenat svědectví, které je pro prokázání objektivní pravdy obzvláště významné, provede výslech soudce soudu prvního stupně, který je příslušný, nebo soudu prvního stupně, v jehož obvodu k události došlo. Za těchto podmínek není soudci předložen spis.

2.   Orgán, který je odpovědný za přípravné řízení, zajistí přítomnost svědka a umožní obviněnému a případně jeho obhájci účastnit se výslechu.“

13

Článek 281 NPK, nadepsaný „Čtení svědecké výpovědí“, v odstavcích 1 a 3 stanoví:

„1.   Svědecká výpověď poskytnutá v téže věci v přípravném řízení za účasti soudce nebo v jiném složení soudu se přečte [na jednání], pokud:

[…]

[…]

3.   Za podmínek stanovených v odst. 1 bodu 1 až 6 se výpověď svědka učiněná před orgánem, který vede předběžné řízení, přečte [na jednání], pokud se obviněný a jeho obhájce, pokud byl takový obhájce ustanoven nebo zvolen, účastnili výslechu. V případě více obžalovaných vyžaduje přečtení výpovědí týkajících se obvinění vznesených proti nim souhlas obviněných, kteří nebyli předvoláni k výslechu nebo kteří svou nepřítomnost řádně odůvodnili.“

14

Dotčení obžalovaní, mezi něž patří příslušníci pohraniční policie na letišti v Sofii (Bulharsko), jsou trestně stíháni pro trestné činy v oblasti nedovoleného přistěhovalectví.

15

IP, DD, SS a HYA byly zadrženi večer dne 25. května 2017 a obviněni následující den. ZI byla zadržena dne 31. května 2017 a téhož dne obviněna. Následně byli dotčení obžalovaní vzati do zajišťovací vazby a byla jim zajištěna pomoc obhájce.

16

V přípravné fázi trestního řízení vyslechly vyšetřovací orgány státního zastupitelství několik státních příslušníků třetích zemí, a sice MM, RB, KH, HN a PR (dále jen společně „dotyční svědci“), jejichž protiprávní vstup na bulharské území dotčení obžalovaní usnadnili.

17

Část výslechů byla prováděna za účasti soudce. MM a RB tak byly vyslechnuti za účasti soudce dne 30. března 2017 a dne 12. dubna 2017, KH dne 26. května 2017, HN dne 30. března 2017, a PR dne 30. března 2017 a dne 12. dubna 2017.

18

Z důvodu nelegálního pobytu na bulharském území byla proti dotyčným svědkům zahájena správní řízení za účelem jejich vyhoštění.

19

Během přípravné fáze trestního řízení požádali SS a DD výslovně o možnost vyslechnout MM. Státní zastupitelství těmto žádostem nevyhovělo.

20

Dne 19. června 2020 se Specializirana prokuratura (specializované státní zastupitelství, Bulharsko), které mělo za to, že skutky vytýkané dotčeným obžalovaným jsou podložené, obrátilo na Specializiran nakazatelen sad (specializovaný trestní soud, Bulharsko) za účelem jejich odsouzení v trestním řízení.

21

Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, snahy uvedeného soudu předvolat dotyčné svědky za účelem jejich výslechu v přítomnosti dotyčných obžalovaných a jejich obhájců byly neúspěšné, buď proto, že nebylo možné určit jejich bydliště, nebo proto, že byli z území Bulharska vyhoštěni nebo jej dobrovolně opustili. Podle uvedeného soudu tak neexistuje možnost vyslechnout dotyčné svědky osobně v rámci soudní fáze řízení.

22

Na jednání, které se konalo před předkládajícím soudem dne 9. dubna 2021, požádalo státní zastupitelství, aby v souladu s čl. 281 odst. 1 NPK byly přečteny výpovědi, jež dotyční svědci učinili v přípravné fázi trestního řízení, aby se tak tyto výpovědi staly součástí důkazů, na jejichž základě uvedený soud meritorně rozhodne.

23

Předkládající soud má pochybnosti o tom, zda za okolností projednávané věci je použití tohoto vnitrostátního ustanovení slučitelné s unijním právem, a klade si otázku, zda není povinen jej ve věci v původním řízení vyloučit.

24

V tomto ohledu uvádí, že výpovědi dotyčných svědků představují rozhodující prvek pro posouzení viny dotčených obžalovaných a jeho rozsudek bude do značné míry záviset na tom, zda a případně v jakém rozsahu se může opírat o informace, které tyto výpovědi obsahují.

25

Upřesňuje, že uvedené vnitrostátní ustanovení má zabránit riziku, že svědek nebude moci být vyslechnut během soudní fáze trestního řízení, tím, že stanoví, že svědek může být vyslechnut v přípravné fázi tohoto řízení za účasti soudce. Úlohou uvedeného soudce, který nemá k dispozici spis, je zajištění formální legality výslechu. Pokud byl podezřelý již obviněn, je v takovém případě o výslechu svědka informován a má možnost se jej zúčastnit.

26

Tato vnitrostátní právní úprava je však v praxi obcházena, jako tomu bylo v projednávaném případě. Stačí totiž, aby byl v přípravné fázi trestního řízení výslech svědka za účasti soudce veden v době 24 hodin od zadržení podezřelého do jeho obvinění, aby ani obviněný, jelikož dosud nebyl formálně obviněn, ani jeho obhájce neměli právo se tohoto výslechu zúčastnit.

27

Za těchto podmínek se Specializiran nakazatelen sad (specializovaný trestní soud, Bulharsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je s čl. 8 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 ve spojení s body 33 a 34 odůvodnění směrnice 2016/343, jakož i čl. 47 odst. 2 Listiny slučitelný vnitrostátní zákon, podle kterého je zachováno právo obviněného být přítomen při řízení a státní zastupitelství řádně splní svou povinnost prokázat vinu obviněného, pokud jsou v soudní fázi trestního řízení použity výpovědi svědků, které z objektivních důvodů nelze vyslechnout, pořízené v přípravném řízení, přičemž tito svědkové byli vyslechnuti pouze obžalobou a bez účasti obhajoby, avšak za účasti soudce, a obžaloba mohla účast obhajoby na tomto výslechu umožnit již v přípravném řízení, ale neučinila tak?“

28

Dopisem ze dne 5. srpna 2022 informoval Sofijski gradski sad (městský soud v Sofii, Bulharsko) Soudní dvůr o tom, že v návaznosti na změnu právních předpisů, která vstoupila v platnost dne 27. července 2022, byl Specializiran nakazatelen sad (specializovaný trestní soud) zrušen a některé trestní věci projednávané u posledně uvedeného soudu, včetně věci v původním řízení, byly od tohoto dne převedeny na Sofijski gradski sad (městský soud v Sofii).

29

Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 52 odst. 3 Listiny platí, že pokud Listina obsahuje práva odpovídající právům zaručeným EÚLP, jsou smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, jež jim přikládá uvedená úmluva. Jak přitom vyplývá z vysvětlení k Listině základních práv (Úř. věst. 2007, C 303, s. 17), čl. 48 odst. 2 Listiny, podle kterého je každému obviněnému zaručeno respektování práv na obhajobu, odpovídá čl. 6 odst. 3 EÚLP. Proto musí být předběžná otázka posouzena rovněž z hlediska čl. 48 odst. 2 Listiny.

30

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem a čl. 48 odst. 2 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní právní úpravy, která vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby v případě, že není možné vyslechnout svědka obžaloby v rámci soudní fáze trestního řízení, založil rozhodnutí o vině či nevině obviněné osoby na výpovědi uvedeného svědka získané při výslechu vedeném za účasti soudce v rámci předběžné fáze trestního řízení, avšak bez účasti obviněné osoby nebo jejího obhájce.

31

Pokud jde na prvním místě o čl. 6 odst. 1 směrnice 2016/343, toto ustanovení stanoví, že členské státy zajistí, aby důkazní břemeno při prokazování viny podezřelé nebo obviněné osoby leželo na obžalobě.

32

Je pravda, že čl. 6 odst. 1 směrnice 2016/343, které upravuje rozložení důkazního břemene (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. listopadu 2019, Specializirana prokuratura, C‑653/19 PPU, EU:C:2019:1024, bod 31), brání, jak vyplývá z bodu 22 odůvodnění této směrnice, tomu, aby bylo toto břemeno přesunuto z obžaloby na obhajobu. Jak však uvedl generální advokát v bodě 61 svého stanoviska, tento čl. 6 odst. 1 nestanoví způsob, jakým musí obžaloba prokázat vinu obviněné osoby, ani způsob, jakým musí být tato osoba při výkonu svého práva na obhajobu schopna zpochybnit důkazy předložené obžalobou v soudní fázi trestního řízení.

33

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že čl. 6 odst. 1 směrnice 2016/343 se na takovou vnitrostátní právní úpravu, o jakou se jedná v původním řízení, nevztahuje.

34

Pokud jde na druhém místě o čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343, podle tohoto ustanovení musí členské státy zajistit, aby podezřelá nebo obviněná osoba měla právo být ve vlastní věci přítomna při řízení před soudem.

35

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle článku 2 směrnice 2016/343 se tato směrnice vztahuje na fyzické osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení. Použije se ve všech stadiích trestního řízení od okamžiku, kdy se určitá osoba stane podezřelou nebo je obviněna ze spáchání trestného činu nebo údajného trestného činu, až do okamžiku nabytí právní moci konečného rozhodnutí o tom, zda tato osoba uvedený trestný čin spáchala.

36

Kromě toho z čl. 8 odst. 2 směrnice 2016/343 vykládaného ve světle bodů 36 a 41 jejího odůvodnění vyplývá, že obviněný musí mít na základě svého práva být přítomen při řízení před soudem možnost účastnit se osobně soudních jednání, která se konají v rámci vůči němu vedeného řízení.

37

Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 38 svého stanoviska, předkládající soud si klade otázku ohledně obsahu a podmínek výkonu práva být přítomen při řízení před soudem v rámci soudní fáze trestního řízení. Je totiž pravda, že zohlednění – pro účely rozhodnutí o vině nebo nevině obviněné osoby – výpovědi svědka obžaloby vyslýchaného v nepřítomnosti této osoby a jejího obhájce v přípravné fázi trestního řízení, aniž posledně uvedení mají možnost vyslýchat nebo dát vyslýchat tohoto svědka během soudní fáze tohoto řízení, nezbavuje obviněnou osobu možnosti dostavit se osobně k jednáním, která se konají v rámci proti ní vedeného řízení. V takovém případě se však úloha obviněné osoby omezuje na pasivní účast při čtení obsahu výpovědí učiněných tímto svědkem, jak jsou zaznamenány v protokolu o výslechu, kterého se v přípravné fázi trestního řízení nemohla zúčastnit.

38

Za těchto podmínek je třeba v prvé řadě určit, zda právo být přítomen při řízení před soudem, jež je zakotveno v čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343, přiznává obviněné osobě vedle práva osobně se účastnit jednání, která se konají v rámci proti ní vedeného řízení, rovněž právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky obžaloby v průběhu soudní fáze trestního řízení.

39

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle bodu 47 odůvodnění směrnice 2016/343 tato směrnice podporuje základní práva a zásady uznané v Listině a EÚLP, včetně práva na spravedlivý proces, presumpce neviny a práva na obhajobu.

40

Jak vyplývá z bodu 33 odůvodnění této směrnice, právo podezřelé nebo obviněné osoby na to, aby byla přítomna při řízení před soudem, vychází z práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v článku 6 EÚLP, jemuž odpovídá – jak je upřesněno ve vysvětleních k Listině – čl. 47 druhý a třetí pododstavec a článek 48 Listiny. Soudní dvůr musí tudíž dbát na to, aby jím podaný výklad posledně uvedených ustanovení zajišťoval úroveň ochrany, která bude v souladu s úrovní, jež je zaručena článkem 6 EÚLP, tak jak jej vykládá Evropský soud pro lidská práva [rozsudek ze dne 15. září 2022, DD (Opakování výslechu svědka), C‑347/21, EU:C:2022:692, bod 31 a citovaná judikatura].

41

V tomto ohledu z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že účast obviněné osoby má zásadní význam v zájmu spravedlivého trestního procesu, přičemž povinnost zaručit této osobě právo být přítomna v jednací síni je v tomto ohledu jedním ze základních prvků článku 6 EÚLP (v tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne 18. října 2006, Hermi v. Itálie, CE:ECHR:2006: 1018JUD001811402, § 58).

42

Evropský soud pro lidská práva konkrétně rozhodl, že s ohledem na práva obhajoby zaručená mimo jiné v čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP zahrnuje možnost obviněné osoby zúčastnit se jednání její právo skutečně se podílet na soudním jednání (v tomto smyslu viz rozsudky ESLP ze dne 5. října 2006, Marcello Viola v. Itálie, CE:ECHR:2006:1005JUD004510604, §§ 52 a 53, jakož i ze dne 15. prosince 2011, Al-Khawaja a Tahery v. Spojené království, CE:ECHR:2011:1215JUD002676605, § 142), přičemž právo takové osoby vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě uvedené v tomto ustanovení je specifickým aspektem práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 6 odst. 1 EÚLP (v tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne 19. února 2013, Gani v. Španělsko, CE:ECHR:2013:0219JUD006180008, § 36).

43

Soudní dvůr kromě toho uvedl, že možnost obviněného být konfrontován se svědky za přítomnosti soudce, který nakonec rozhodne o vině či nevině této osoby, představuje jednu z důležitých náležitostí spravedlivého trestního řízení, přičemž hodnocení věrohodnosti svědka je složitým úkolem, který zpravidla nemůže být splněn pouhým přečtením obsahu jeho prohlášení zaznamenaných do protokolů o výsleších (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Gambino a Hyka, C‑38/18, EU:C:2019:628, body 42 a 43).

44

Z výše uvedených úvah vyplývá, že právo být přítomen při řízení před soudem zakotvené v čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 musí být zaručeno takovým způsobem, aby mohlo být během soudní fáze trestního řízení vykonáváno za podmínek, které jsou v souladu s požadavky spravedlivého procesu. Toto právo se tak neomezuje na záruku prosté přítomnosti obviněné osoby na jednáních, jež se konají v rámci vůči ní vedeného řízení, ale vyžaduje, aby tato osoba byla schopna se na tomto jednání skutečně podílet a vykonávat za tím účelem práva obhajoby, mezi něž patří právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky obžaloby v této soudní fázi řízení.

45

Jak totiž v podstatě uvedl generální advokát v bodě 43 svého stanoviska, restriktivnější výklad čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 v tom smyslu, že právo být přítomen při řízení před soudem je omezeno na zajištění toho, aby obviněná osoba byla osobně přítomna na jednáních, která se konají v rámci vůči ní vedeného řízení, by vedl ke zbavení základního práva na spravedlivý proces jeho podstaty.

46

Za těchto podmínek je třeba v druhé řadě určit, zda čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem a čl. 48 odst. 2 Listiny brání tomu, aby trestní soud použil vnitrostátní právní úpravu, podle které v případě, že se svědek nemůže z objektivních důvodů účastnit soudní fáze trestního řízení, může tento soud přečíst výpovědi učiněné tímto svědkem za účasti soudce v průběhu přípravné fáze řízení, za účelem rozhodnutí o vině či nevině obviněné osoby, a to i pokud tato osoba nebyla v době, kdy se výslech tohoto svědka konal, obviněna a ani ona ani její obhájce se výslechu nemohli zúčastnit.

47

Použití takové vnitrostátní právní úpravy přitom může zasáhnout do práva být přítomen při řízení před soudem, jak je definováno v bodě 44 tohoto rozsudku.

48

Předkládajícímu soudu tak přísluší, aby v souladu s výkladem poskytnutým Soudním dvorem posoudil, zda je použití vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení slučitelné s uvedenými ustanoveními unijního práva.

49

Je totiž třeba připomenout, že článek 267 SFEU neopravňuje Soudní dvůr k aplikaci pravidel unijního práva na určitý případ, nýbrž pouze k tomu, aby podal výklad Smluv a aktů přijatých unijními orgány. Podle ustálené judikatury však Soudní dvůr může v rámci soudní spolupráce zavedené tímto článkem poskytnout vnitrostátnímu soudu na základě okolností uvedených ve spise prvky výkladu unijního práva, které by mohly být pro tento soud užitečné při posuzování účinků toho či onoho ustanovení uvedeného práva [rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Odvolání), C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 96, jakož i citovaná judikatura].

50

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 52 odst. 1 Listiny může být výkon práv v ní zakotvených omezen za předpokladu, že tato omezení jsou stanovena zákonem, respektují podstatu uvedených práv a jsou při dodržení zásady proporcionality nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

51

Zaprvé, pokud jde o požadavek, že každé omezení výkonu základních práv musí být stanoveno zákonem, tento požadavek znamená, že možnost zohlednit výpovědi nepřítomných svědků musí být stanovena příslušným vnitrostátním právním rámcem. S výhradou posouzení, která v tomto ohledu přísluší předkládajícímu soudu, se zdá, že tomu tak ve sporu v původním řízení je.

52

Zadruhé, pokud jde o respektování podstaty základních práv obviněné osoby, je třeba mít za to, že tato podstata je respektována, pokud mohou být výpovědi nepřítomných svědků zohledněny pouze za omezených okolností, z legitimních důvodů a při dodržení spravedlivosti trestního řízení jako celku.

53

V této souvislosti je třeba upřesnit, že takové posouzení je v souladu s relevantní judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, z níž vyplývá, že použití výpovědí svědků získaných v přípravné fázi trestního řízení jakožto důkazu není samo o sobě neslučitelné s čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) EÚLP, s výhradou dodržení práva na obhajobu, které obecně vyžaduje, aby byla obžalovanému poskytnuta přiměřená a dostatečná možnost napadnout svědectví obžaloby, a vyslechnout svědky buď při jejich výpovědi nebo v pozdější fázi (v tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne 15. prosince 2015, Schatschaschwili v. Německo, CE:ECHR:2015:1215JUD000915410, § 105 a citovaná judikatura).

54

Zatřetí, pokud jde o dodržení zásady proporcionality, tato zásada vyžaduje, aby omezení práv a svobod zakotvených v Listině, která mohou obsahovat zejména akty unijního práva, nepřekračovala meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení sledovaných legitimních cílů, nebo potřeby ochrany práv a svobod druhého, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi více vhodnými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. prosince 2022, Orde van Vlaamse Balies a další, C‑694/20, bod 41 a citovaná judikatura).

55

Za účelem ověření dodržení této zásady musí předkládající soud určit, zda existuje vážný důvod ospravedlňující neúčast svědka a zda v rozsahu, v němž může jeho výpověď představovat jediný nebo rozhodující základ případného odsouzení obviněné osoby, existují vyvažující faktory, zejména silné procesní záruky, které jsou dostačující ke kompenzování obtíží způsobených této osobě a jejímu obhájci v důsledku zohlednění uvedené výpovědi a k zajištění spravedlivé povahy trestního řízení jako celku (v tomto smyslu viz rozsudky ESLP ze dne 15. prosince 2011, Al-Khawaja a Tahery v. Spojené království, CE:ECHR:2011:1215JUD002676605, §152, ze dne 15. prosince 2015, Schatschaschwili v. Německo, CE:ECHR:2015:1215JUD000915410, § 107, jakož i ze dne 7. června 2018, Dimitrov a Momin v. Bulharsko, CE:ECHR:2018:0607JUD003513208, § 52).

56

V tomto ohledu přísluší nejprve předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda je nepřítomnost svědka obžaloby v soudní fázi trestního řízení odůvodněna vážným důvodem, jako je úmrtí, zdravotní stav, obava ze svědecké výpovědi nebo nemožnost nalézt jej, přičemž pokud jde o posledně uvedený případ, je uvedený soud povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze od něj rozumně očekávat, aby účast tohoto svědka zajistil (v tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne 15. prosince 2015, Schatschaschwili v. Německo, CE:ECHR:2015:1215JUD000915410, §§ 119 až 121 a citovaná judikatura).

57

Dále je třeba zohlednit, že výpověď svědka nepřítomného v soudní fázi trestního řízení, připustí-li se v této fázi jako důkaz, avšak byla získána dříve, by představovala jediný základ odsouzení obviněné osoby, pokud by tento svědecký důkaz byl jediným důkazem svědčícím proti ní. Tento základ by bylo třeba považovat za rozhodující v případě, že by uvedený svědecký důkaz byl natolik významný, že by mohl určit rozhodnutí ve věci, přičemž pokud výpověď nepřítomného svědka může být podepřena jinými důkazy, závisí posouzení rozhodující povahy této výpovědi na důkazní síle těchto jiných důkazů, a čím je tato síla vyšší, tím méně lze považovat výpověď nepřítomného svědka za rozhodující (v tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne 15. prosince 2015, Schatschaschwili v. Německo, CE:ECHR:2015:1215JUD000915410, § 123 a citovaná judikatura).

58

Konečně, pokud jde o existenci vyvažujících faktorů, takové faktory musí umožnit správné a spravedlivé posouzení spolehlivosti neověřeného svědectví a týkají se konkrétně způsobu, jakým soud posuzuje neověřenou výpověď nepřítomného svědka, předložení shodujících se důkazů v průběhu soudní fáze trestního řízení a jejich důkazní síly, jakož i procesních opatření přijatých ke kompenzaci toho, že nebylo možné provést křížový výslech svědka v rámci soudní fáze trestního řízení (v tomto smyslu viz rozsudky ESLP ze dne 15. prosince 2015, Schatschaschwili v. Německo, CE:ECHR:2015:1215JUD000915410, §§ 125 až 131, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 7. června 2018, Dimitrov a Momin v. Bulharsko, CE:ECHR:2018:0607JUD003513208, § 53). Pokud jde o posledně uvedený aspekt, procesní záruka, kterou lze vyvážit obtíže způsobené obhajobě v důsledku nepřítomnosti svědka během soudní fáze trestního řízení, může spočívat v tom, že této osobě nebo jejímu obhájci bylo umožněno vyslechnout svědka v přípravné fázi řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne 10. února 2022, Al Alo v. Slovensko, CE:ECHR:2022:0210JUD003208419, § 56 a citovaná judikatura).

59

V projednávaném případě je třeba zaprvé připomenout, že nemožnost nalézt svědka za účelem jeho předvolání v soudní fázi trestního řízení v zásadě představuje vážný důvod ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 56 tohoto rozsudku, zejména pokud tento svědek již nemá bydliště na území dotčeného členského státu a pokusy o jeho nalezení, zejména prostřednictvím Interpolu, nebyly úspěšné.

60

Zadruhé předkládající soud musí ověřit, zda v případě odsouzení dotčených obžalovaných by jeho rozhodnutí mohlo být založeno výlučně nebo rozhodujícím způsobem ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 57 tohoto rozsudku na výpovědích učiněných dotyčnými svědky v přípravné fázi trestního řízení.

61

Zatřetí předkládajícímu soudu přísluší určit, zda v projednávaném případě existují vyvažující faktory dostačující ke kompenzaci obtíží způsobených dotčeným obviněným a jejich obhájcům v důsledku případného zohlednění výpovědí dotyčných svědků učiněných v přípravné fázi trestního řízení jakožto důkazu, ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 58 tohoto rozsudku, zejména možnost dotčených obviněných a jejich obhájců vyslechnout dotyčné svědky v přípravné fázi trestního řízení a existence opravného prostředku proti případnému zamítavému rozhodnutí.

62

S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/343 ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem a čl. 48 odst. 2 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní právní úpravy, která vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby v případě, že není možné vyslechnout svědka obžaloby v rámci soudní fáze trestního řízení, založil rozhodnutí o vině či nevině obviněné osoby na výpovědi uvedeného svědka získané při výslechu vedeném za účasti soudce v rámci předběžné fáze trestního řízení, avšak bez účasti obviněné osoby nebo jejího obhájce, ledaže existuje vážný důvod odůvodňující neúčast svědka během soudní fáze trestního řízení, výpověď tohoto svědka nepředstavuje jediný nebo rozhodující základ pro odsouzení obviněné osoby a existují vyvažující faktory dostačující ke kompenzaci obtíží způsobených obviněné osobě a jejímu obhájci v důsledku zohlednění uvedené výpovědi.

63

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem, ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem a čl. 48 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie,

musí být vykládán v tom smyslu, že

brání použití vnitrostátní právní úpravy, která vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby v případě, že není možné vyslechnout svědka obžaloby v rámci soudní fáze trestního řízení, založil rozhodnutí o vině či nevině obviněné osoby na výpovědi uvedeného svědka získané při výslechu vedeném za účasti soudce v rámci předběžné fáze trestního řízení, avšak bez účasti obviněné osoby nebo jejího obhájce, ledaže existuje vážný důvod odůvodňující neúčast svědka během soudní fáze trestního řízení, výpověď tohoto svědka nepředstavuje jediný nebo rozhodující základ pro odsouzení obviněné osoby a existují vyvažující faktory dostačující ke kompenzaci obtíží způsobených obviněné osobě a jejímu obhájci v důsledku zohlednění uvedené výpovědi.