1

Svým kasačním opravným prostředkem se Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 16. března 2022, Nowhere v. EUIPO –Ye (APE TEES) (T‑281/21, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2022:139), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 10. února 2021 (věc R 2474/2017‑2) týkající se námitkového řízení mezi společností Nowhere Co. Ltd a J. Yem (dále jen „sporné rozhodnutí“) a ve zbývající části žalobu společnosti Nowhere zamítl.

2

Podle článku 58a prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie se opravný prostředek proti rozhodnutí Tribunálu, které se týká rozhodnutí nezávislého odvolacího senátu EUIPO, projedná, pouze pokud jej Soudní dvůr uzná přijatelným.

3

Podle článku 58a třetího pododstavce tohoto statutu se opravný prostředek uzná zcela nebo zčásti přijatelným v souladu s pravidly upřesněnými v jednacím řádu Soudního dvora, pokud nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj práva Unie.

4

Článek 170a odst. 1 jednacího řádu stanoví, že v případech uvedených v čl. 58a prvním pododstavci uvedeného statutu přiloží navrhovatel ke kasačnímu opravnému prostředku návrh na uznání jeho přijatelnosti, v němž popíše otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, kterou kasační opravný prostředek nastoluje, a v němž musí být obsaženy všechny nezbytné skutečnosti, aby mohl Soudní dvůr o tomto návrhu rozhodnout.

5

V souladu s čl. 170b odst. 1 a 3 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku co možná nejdříve usnesením s odůvodněním.

6

Na podporu návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku EUIPO uvádí, že jediný důvod jeho kasačního opravného prostředku nastoluje otázky významné pro jednotu, soulad a další vývoj práva Unie.

7

V tomto ohledu EUIPO na prvním místě připomíná obsah jediného důvodu kasačního opravného prostředku a šesti částí, které jej tvoří.

8

EUIPO zaprvé uvádí, že v rámci jediného důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál porušil čl. 8 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1). Tribunál podle něj v bodech 28 až 31 napadeného rozsudku nesprávně konstatoval, že hmotné právo použitelné ratione temporis se určuje k datu podání přihlášky a přihláška sporné ochranné známky byla podána před uplynutím přechodného období stanoveného články 126 a 127 (dále jen „přechodné období“) dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a z Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7, dále jen „dohoda o vystoupení“), která byla přijata dne 17. října 2019 a nabyla účinnosti dne 1. února 2020, takže odvolací senát měl zohlednit starší nezapsané britské ochranné známky, na které poukazovala žalobkyně v prvním stupni. Tribunál dále podle něj v bodě 46 tohoto rozsudku nesprávně odmítl tezi, že relevantním datem pro vyřešení dotčeného sporu je datum přijetí sporného rozhodnutí.

9

Zadruhé EUIPO uvádí, že v první částí jediného důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, že v bodech 28 až 31 napadeného rozsudku zaměnil počáteční otázku určení rozhodného práva ratione temporis s procesní a věcnou otázkou platnosti staršího práva k datu přijetí rozhodnutí o námitkách.

10

Zatřetí EUIPO uvádí, že ve druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál v bodech 29 a 30 napadeného rozsudku nesprávně vycházel z judikatury, která se na tento případ neuplatní, jelikož se týká potenciálního zániku staršího práva po přijetí rozhodnutí, které je předmětem žaloby podané k Tribunálu, přičemž zánik onoho práva nemá vliv na legalitu tohoto rozhodnutí.

11

Začtvrté EUIPO uvádí, že ve třetí části jediného důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, že nesprávně vycházel z toho, že dohoda o vystoupení neobsahuje žádné ustanovení týkající se námitek podaných před koncem přechodného období, namísto toho, aby použil obecné pravidlo, podle něhož musí být starší právo platné v okamžiku přijetí konečného rozhodnutí o námitkách.

12

Zapáté EUIPO uvádí, že v čtvrté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál nezohlednil judikaturu Soudního dvora týkající se rozlišování mezi žalobami pro porušení práv a správními řízeními týkajícími se ochranných známek Evropské unie, jak je uvedeno zejména v bodě 47 rozsudku ze dne 21. února 2013, Fédération Cynologique Internationale (C‑561/11, EU:C:2013:91), a v bodech 61 a 62 rozsudku ze dne 21. července 2016, Apple and Pear Australia a Star Fruits Diffusion v. EUIPO (C‑226/15 P, EU:C:2016:582), když nesprávně předpokládal, že odmítnutí zapsat spornou ochrannou známku Evropské unie zaručuje, že budou starší práva chráněna proti neoprávněnému užívání této ochranné známky v době od podání přihlášky této ochranné známky do konce přechodného období. Podle EUIPO tedy toto nesprávné právní posouzení vedlo Tribunál k nesprávnému závěru v bodě 42 napadeného rozsudku, že během tohoto období dochází ke střetu mezi uvedenou přihláškou ochranné známky Evropské unie a dotčenými staršími britskými právy a že žalobkyně v prvním stupni měla oprávněný zájem na úspěchu svých námitek.

13

Zašesté EUIPO uvádí, že v páté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, že nezohlednil vůli unijního normotvůrce vyjádřenou v čl. 1 odst. 2 nařízení č. 207/2009, ani zásadu teritoriality práv duševního vlastnictví, když v bodě 45 napadeného rozsudku konstatoval, že případná přeměna přihlášky sporné ochranné známky Evropské unie na přihlášku národní ochranné známky nemá vliv na zájem žalobkyně v prvním stupni na úspěchu námitek ani na to, že dochází ke střetu starších britských práv a ochranné známky Evropské unie, jíž se tato přihláška týká, jakož i ke střetu mezi těmito právy a případnými národními ochrannými známkami vzniklými přeměnou uvedené přihlášky.

14

Zasedmé EUIPO poukazuje na to, že v šesté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu vytýká, že v bodech 30, 31, 34 a 36 až 39 napadeného rozsudku nevyložil čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 s ohledem na jeho znění, kontext a cíle, což je v rozporu s požadavky judikatury Soudního dvora, a konkrétně že nerespektoval cíl tohoto ustanovení spočívající v ochraně zájmů majitelů starších práv tím, že je zachována základní funkce těchto práv ve vztahu ke střetům s případnými pozdějšími ochrannými známkami Evropské unie.

15

Na druhém místě EUIPO tvrdí, že kasační opravný prostředek vyvolává otázku, jaký dopad má zánik staršího práva ex nunc v průběhu správního řízení na účel námitkového řízení, na zájem osoby, která podala námitky, na úspěchu tohoto řízení a na to, zda má či nemá povinnost toto právo zohlednit, přičemž tato otázka je významná pro jednotu, soulad a dalšího vývoj unijního práva ve smyslu čl. 58a třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

16

V tomto ohledu EUIPO zaprvé tvrdí, že kasační opravný prostředek nastoluje horizontální otázku, tj. otázku, zda je základní podmínka právního zájmu na podání žaloby a na pokračování v řízení před unijním soudem, která je zakotvena zejména v bodě 42 rozsudku ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise (C‑362/05 P, EU:C:2007:322), a připomenuta v bodech 63 až 68 stanoviska generálního advokáta G. Pitruzzelly ve věci Izba Gospodarcza Producentów i Operatorów Urządzeń Rozrywkowych v. Komise (C‑560/18 P, EU:C:2019:1052), relevantní pro účely výkladu takových ustanovení, jako je čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, která upravují správní řízení týkající se ochranných známek Evropské unie. Tato otázka se mimoto týká účelu námitkového řízení s ohledem na zásadní funkci staršího práva, která představuje jeden ze základů práv duševního vlastnictví a systému ochranné známky Evropské unie.

17

Zadruhé EUIPO tvrdí, že otázka vznesená v kasačním opravném prostředku jde nad rámec důvodů kasačního opravného prostředku jako takových, takže objasnění od Soudního dvora je nezbytné jak pro jednotlivce, tak pro příslušné vnitrostátní orgány. Tato otázka totiž nesouvisí výlučně s vystoupením Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Unie, ale vztahuje se především na jakýkoli jiný případ zániku staršího práva ex nunc v průběhu správního řízení, a to konkrétně u častých případů uplynutí doby platnosti tohoto práva, jeho zrušení nebo vzdání se tohoto práva v průběhu tohoto řízení. Uvedená otázka se dále neomezuje na výklad čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 nebo na zánik nezapsaných starších ochranných známek, ale vztahuje se na všechny relativní důvody pro zamítnutí a neplatnost stanovené v článcích 8 a 53 tohoto nařízení, jakož i na zánik jakéhokoli staršího práva uplatněného na základě těchto důvodů, přičemž toto starší právo může být právem, jehož význam není pouze místní, může být ochrannou známkou Evropské unie, národní ochrannou známkou, autorským právem nebo (průmyslovým) vzorem či patentem. Tatáž otázka se konečně týká nejen řízení před EUIPO, ale všech řízení před vnitrostátními správními nebo soudními orgány, která se týkají relativních důvodů pro zamítnutí a důvodů neplatnosti založených na starších právech v souladu s vnitrostátními právními předpisy provádějícími směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2015, L 336, s. 1), a zejména její článek 5.

18

Zatřetí má EUIPO za to, že otázka vznesená v kasačním opravném prostředku se týká problematiky, kterou již Soudní dvůr zkoumal, pokud jde o základní rozdíl mezi správními řízeními týkajícími se ochranných známek Evropské unie a žalobami pro porušení práv, což Tribunál podle něj v napadeném rozsudku nezohlednil.

19

Začtvrté EUIPO tvrdí, že se uvedená otázka týká základní zásady teritoriality práv duševního vlastnictví, kterou Tribunál údajně nezohlednil, když dospěl k závěru, že potenciálně hrozí střet mezi staršími britskými právy a národními ochrannými známkami vzniklými v důsledku případné přeměny přihlášky sporné ochranné známky Evropské unie.

20

Zapáté má EUIPO za to, že tatáž otázka je v judikatuře Tribunálu posuzována odlišně. Až do nedávné doby totiž z rozsudků Tribunálu – zejména z rozsudků ze dne 13. září 2006, MIP Metro v. OHIM – Tesco Stores (METRO) (T‑191/04, EU:T:2006:254, body 30 až 34 a citovaná judikatura), a ze dne 2. června 2021, Style & Taste v. EUIPO – The Polo v. Lauren Company (Zobrazení hráče póla) (T‑169/19, EU:T:2021:318, body 22 až 32 a citovaná judikatura), jakož i z usnesení ze dne 20. července 2021, Coravin v. EUIPO – Cora (CORAVIN) (T‑500/19, nezveřejněné, EU:T:2021:493, body 32 až 47 a citovaná judikatura) – ustáleně vyplývalo, že starší právo musí být platné v okamžiku, kdy EUIPO rozhoduje o námitkách nebo o návrhu na prohlášení neplatnosti. Tribunál se naproti tomu od této judikatury odchýlil v řadě rozsudků vydaných v kontextu vystoupení Spojeného království z Unie, zejména v rozsudku ze dne 30. ledna 2020, Grupo Textil Brownie v. EUIPO – The Guide Association (BROWNIE) (T‑598/18, EU:T:2020:22), a rozsudku ze dne 23. září 2020, Bauer Radio v. EUIPO – Weinstein (MUSIKISS) (T‑421/18, EU:T:2020:433), z nichž v podstatě vyplývá, že relevantní je pouze platnost tohoto staršího práva ke dni podání přihlášky ochranné známky Evropské unie. V napadeném rozsudku přitom Tribunál ponechal podle EUIPO tyto odlišnosti v judikatuře bez povšimnutí a nevysvětlil přístup zaujatý v tomto rozsudku, což samo o sobě vyvolává otázku významnou pro jednotu, soulad a dalšího vývoj unijního práva.

21

Zašesté EUIPO tvrdí, že se kasační opravný prostředek týká základní zásady jednoty ochranné známky Evropské unie, která vyjadřuje vůli unijního normotvůrce stanovit jednotný režim ochranných známek Unie jako alternativu k národním ochranným známkám pro podniky, které chtějí vyvíjet činnost na úrovni Unie, a nastoluje otázku dělby pravomocí mezi zákonodárnou a soudní moc, jelikož Tribunál nahradil obecné pravidlo, podle něhož musí být starší právo platné v okamžiku přijetí konečného rozhodnutí EUIPO o námitce, pravidlem novým.

22

Zasedmé EUIPO tvrdí, že přístup Tribunálu v napadeném rozsudku s sebou nese riziko právní nejistoty a absence vzájemnosti, jelikož pomíjí účinky čl. 50 odst. 3 SEU a článků 126 a 127 dohody o vystoupení a ukládá EUIPO povinnost zkoumat relativní důvod pro zamítnutí ve vztahu k území, na němž sporná ochranná známka Evropské unie nebude nijak chráněna. Takový přístup by totiž mohl podle něj vést k nespravedlivé nerovnováze ve prospěch britských práv, která by byla v Unii chráněna lépe, než jsou chráněny ochranné známky Evropské unie ve Spojeném království.

23

Úvodem je třeba poukázat na to, že je na navrhovateli, aby prokázal, že otázky, které nastoluje jeho kasační opravný prostředek, jsou významné pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva (usnesení ze dne 10. prosince 2021, EUIPO v. The KaiKai Company Jaeger Wichmann, C‑382/21 P, EU:C:2021:1050, bod 20 a citovaná judikatura).

24

Jak kromě toho vyplývá z čl. 58a třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, ve spojení s čl. 170a odst. 1 a čl. 170b odst. 4 jednacího řádu, musí návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku obsahovat všechny skutečnosti nezbytné k tomu, aby mohl Soudní dvůr rozhodnout o přijatelnosti kasačního opravného prostředku a v případě, že bude uznán přijatelným zčásti, mohl určit důvody kasačního opravného prostředku nebo jeho části, k nimž se musí kasační odpověď vztahovat. Vzhledem k tomu, že mechanismus předchozího uznávání přijatelnosti kasačních opravných prostředků uvedený v článku 58a tohoto statutu má za cíl omezit přezkum Soudního dvora na otázky, které mají význam pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, je Soudní dvůr v řízení o kasačním opravném prostředku povinen zkoumat pouze ty důvody uváděné navrhovatelem, které takové otázky nastolují (usnesení ze dne 10. prosince 2021, EUIPO v. The KaiKai Company Jaeger Wichmann, C‑382/21 P, EU:C:2021:1050, bod 21 a ze dne 7. června 2022, Magic Box Int. Toys v. EUIPO, C‑194/22 P, nezveřejněné, EU:C:2022:463, bod 14).

25

Návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku tudíž musí v každém případě jasně a přesně uvádět důvody, o které se kasační opravný prostředek opírá, označit stejně přesným a jasným způsobem právní otázku, kterou každý z těchto důvodů nastoluje, upřesnit, zda je tato otázka významná pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, a konkrétním způsobem popsat, proč je uvedená otázka z hlediska uplatněného kritéria významná. Pokud jde konkrétně o důvody kasačního opravného prostředku, musí návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku upřesnit ustanovení unijního práva nebo judikaturu, které měly být v rozsudku nebo usnesení napadeném kasačním opravným prostředkem porušeny, stručně popsat, v čem spočívá nesprávné právní posouzení, jehož se měl Tribunál údajně dopustit, a uvést, v jakém rozsahu toto pochybení ovlivnilo výsledek rozsudku nebo usnesení napadeného kasačním opravným prostředkem. Pokud namítané nesprávné právní posouzení vyplývá z porušení judikatury, musí být v návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku stručně, ale jasně a přesně uvedeno zaprvé, kde se tvrzený rozpor nachází, spolu s označením bodů rozsudku nebo usnesení napadeného kasačním opravným prostředkem, které navrhovatel zpochybňuje, a bodů rozhodnutí Soudního dvora nebo Tribunálu, které měly být porušeny, a zadruhé proč konkrétně takový rozpor nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva (usnesení ze dne 10. prosince 2021, EUIPO v. The KaiKai Company Jaeger Wichmann, C‑382/21 P, EU:C:2021:1050, bod 22 a citovaná judikatura).

26

V projednávané věci z bodů 28 až 31 napadeného rozsudku citovaných EUIPO vyplývá, že podle Tribunálu z jeho „nyní ustálené“ judikatury stejně jako z judikatury Soudního dvora, podle níž je pro účely určení použitelného hmotného práva rozhodující datum podání přihlášky ochranné známky, proti níž jsou podány námitky, vyplývá, že existence relativního důvodu pro zamítnutí musí být posuzována v okamžiku podání této přihlášky k zápisu. Okolnost, že starší ochranná známka může pozbýt status ochranné známky v členském státě po podání přihlášky ochranné známky Evropské unie zejména v důsledku případného vystoupení dotyčného členského státu z Unie, je tudíž irelevantní. Tribunál na základě toho dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že přihláška sporné ochranné známky byla podána před uplynutím přechodného období, ba dokonce před datem účinnosti dohody o vystoupení, starší nezapsané ochranné známky uplatňované na podporu námitek podaných proti této přihlášce v zásadě mohly být, pokud byly užívány v obchodním styku ve Spojeném království, základem pro takové námitky, a že je odvolací senát měl vzít v úvahu při posouzení, což však odmítl učinit pouze z toho důvodu, že přechodné období k datu přijetí uvedeného rozhodnutí uplynulo.

27

V bodu 42 napadeného rozsudku, který EUIPO rovněž cituje, pak Tribunál konstatoval, že i kdybychom připustili, že po skončení přechodného období již nemůže dojít ke střetu mezi dotčenými ochrannými známkami, nic to nemění na tom, že v případě zápisu přihlašované ochranné známky by k takovému střetu nicméně mohlo dojít v období ode dne podání přihlášky ochranné známky Evropské unie do uplynutí přechodného období. Tribunál z toho vyvodil, jak připomíná EUIPO, že žalobkyně v prvním stupni měla oprávněný zájem na úspěchu svých námitek, pokud jde o toto období.

28

V souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie a uplynutím přechodného období v průběhu správního řízení před EUIPO tedy Tribunál v bodě 46 napadeného rozsudku rozhodl, jak připomíná EUIPO, že žádný z argumentů předložených posledně uvedeným nemůže podpořit jeho stanovisko, že datum přijetí sporného rozhodnutí, které je jedinou skutečností v tomto případě, která nastala po uplynutí přechodného období, je relevantním datem pro vyřešení sporu, a je tudíž namístě vyhovět jedinému žalobnímu důvodu a zrušit sporné rozhodnutí v souladu s prvním bodem návrhových žádání uplatněným žalobkyní v prvním stupni.

29

V prvém sledu je třeba uvést, že EUIPO přesně a jasně popisuje jediný důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, přičemž jako první upřesňuje, že Tribunál zaměnil počáteční otázku určení rozhodného práva použitelného ratione temporis s procesní a věcnou otázkou týkající se platnosti staršího práva k datu přijetí rozhodnutí o námitkách a dále že Tribunál nezohlednil rozdíl zavedený judikaturou Soudního dvora mezi žalobami pro porušení práv a správními řízeními týkajícími se ochranných známek Evropské unie, když vycházel z předpokladu, že odmítnutí zapsat přihlášku sporné ochranné známky Evropské unie zaručovalo ochranu starších práv před neoprávněným užíváním této ochranné známky v období od podání této přihlášky do konce přechodného období, a konečně že Tribunál v rozporu s judikaturou Soudního dvora nezohlednil cíl čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 spočívající v tom, že zájmy majitelů starších práv jsou chráněny zachováním základní funkce těchto práv ve vztahu ke střetům s pozdějšími ochrannými známkami Evropské unie.

30

Pokud jde konkrétně o argumenty, podle nichž Tribunál nezohlednil judikaturu Soudního dvora týkající se rozdílu mezi žalobami pro porušení práv a správními řízeními týkajícími se ochranných známek Evropské unie, jak vyplývá z rozsudků ze dne 21. února 2013, Fédération Cynologique Internationale (C‑561/11, EU:C:2013:91, bod 47), a ze dne 21. července 2016, Apple and Pear Australia a Star Fruits Diffusion v. EUIPO (C‑226/15 P, EU:C:2016:582, body 61 a 62), ustálenou judikaturu Tribunálu týkající se účinků zániku staršího práva v průběhu námitkového řízení a řízení na prohlášení neplatnosti před EUIPO, jak vyplývá z rozsudku ze dne 13. září 2006, MIP Metro v. OHIM – Tesco Stores (METRO) (T‑191/04, EU:T:2006:254, body 30 a 34), jakož i ze dne 2. června 2021, Style & Taste v. EUIPO – The Polo v. Lauren Company (Zobrazení hráče póla) (T‑169/19, EU:T:2021:318, body 22 až 32 a citovaná judikatura), jakož i cíl čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, kterým je ochrana základní funkce starší ochranné známky, je třeba konstatovat, že EUIPO identifikoval jak dotčené body napadeného rozsudku, tak body rozhodnutí a údajně porušená ustanovení.

31

V druhém sledu EUIPO vytýká Tribunálu zejména to, že v bodě 31 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že dotčené starší britské ochranné známky, které nebyly zapsány, mohou být v zásadě základem pro námitky žalobkyně v prvním stupni, a že je tedy odvolací senát měl vzít v úvahu při posouzení navzdory skutečnosti, že přechodné období k okamžiku přijetí sporného rozhodnutí uplynulo, a že v bodě 42 tohoto rozsudku v odpověď na argument EUIPO upřesnil, že tato žalobkyně měla oprávněný zájem na úspěchu svých námitek, pokud jde o období od podání přihlášky sporné ochranné známky Evropské unie do data uplynutí přechodného období. Jak připomíná EUIPO, Tribunál sporné rozhodnutí zrušil zejména na základě těchto úvah. Z návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku tak jasně vyplývá, že údajně nesprávný výklad procesních a hmotněprávních požadavků použitelných na námitková řízení před EUIPO, který podal Tribunál, měl rozhodující vliv na výsledek napadeného rozsudku.

32

V třetím sledu v souladu s důkazním břemenem, které nese osoba podávající návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku, musí navrhovatel prokázat, že nezávisle na právních otázkách, které uplatňuje v kasačním opravném prostředku, tento kasační opravný prostředek nastoluje jednu či více otázek významných pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva, přičemž rozsah tohoto kritéria překračuje rámec rozsudku napadeného kasačním opravným prostředkem, a v konečném důsledku i rámec jeho kasačního opravného prostředku (usnesení ze dne 10. prosince 2021, EUIPO v. The KaiKai Company Jaeger Wichmann, C‑382/21 P, EU:C:2021:1050, bod 27).

33

Toto prokázání pak vyžaduje doložení jak existence, tak významu takových otázek prostřednictvím konkrétních skutečností, které jsou pro konkrétní případ charakteristické, a nikoli pouze prostřednictvím argumentů obecné povahy (usnesení ze dne 10. prosince 2021, EUIPO v. The KaiKai Company Jaeger Wichmann, C‑382/21 P, EU:C:2021:1050, bod 28).

34

V projednávané věci přitom EUIPO identifikuje otázku vznesenou v rámci jediného důvodu kasačního opravného prostředku, která v podstatě spočívá v určení data a okolností, které je třeba zohlednit pro účely posouzení oprávněného zájmu majitele staršího práva na úspěchu námitek proti přihlášce ochranné známky Evropské unie a povinnosti EUIPO vzít v potaz uvedené starší právo v případě, že se jednak spor předložený Tribunálu týká rozhodnutí přijatého v rámci námitkového řízení založeného na starším právu chráněném pouze ve Spojeném království a jednak přechodné období k datu tohoto rozhodnutí uplynulo. Obecně se tato otázka podle EUIPO týká toho, jaký vliv má zánik staršího práva ex nunc v průběhu námitkového řízení nebo řízení o prohlášení neplatnosti před EUIPO na výsledek tohoto řízení.

35

EUIPO kromě toho popisuje konkrétní důvody, proč je taková otázka významná pro jednotu, soulad a další vývoj unijního práva.

36

EUIPO konkrétně upřesňuje, že se uvedená otázka týká použitelnosti základní podmínky právního zájmu na podání žaloby a na pokračování v řízení a zásad, které tvoří pilíře práva duševního vlastnictví, tj. zásady teritoriality, zásady jednoty ochranné známky Evropské unie a klíčového pojmu základní funkce ochranné známky Evropské unie, na správní řízení týkající se ochranných známek Evropské unie v souvislosti s uplynutím přechodného období. Taková otázka se mimoto týká zásadního judikaturou zavedeného rozdílu mezi správními řízeními týkajícími se ochranných známek Evropské unie na jedné straně a žalobami pro porušení práv na straně druhé.

37

EUIPO v tomto ohledu nejprve zdůrazňuje horizontální povahu otázky, zda je podmínka právního zájmu na podání žaloby a na pokračování v řízení uplatňovaná v rámci soudních řízení před Tribunálem a Soudním dvorem relevantní v rámci správních řízení týkajících se ochranných známek Evropské unie a zda musí být oprávněný zájem na úspěchu správního řízení v konečném důsledku zohledněn pro účely výkladu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 a potažmo pro účely výkladu jiných ustanovení tohoto nařízení týkajících se takových řízení.

38

Dále upřesňuje, že objasnění Soudním dvorem je nezbytné jak pro uživatele systému ochranné známky Evropské unie, tak pro vnitrostátní soudy, zejména s ohledem na skutečnost, že se položená otázka týká nejen účinku vystoupení Spojeného království z Unie, ale rovněž všech situací, které jsou v oblasti duševního vlastnictví časté a v nichž starší právo zanikne v průběhu správního řízení, zejména v případě zrušení nebo uplynutí doby platnosti tohoto práva. Pokud jde v tomto ohledu o otázku, zda starší právo musí být platné v okamžiku konečného rozhodnutí EUIPO, nebo pouze ke dni podání přihlášky sporné ochranné známky Evropské unie, EUIPO poukazuje na rozpornou judikaturu Tribunálu v dané oblasti a zdůrazňuje spojitost mezi touto otázkou a otázkou zániku takového staršího práva v průběhu soudního řízení ex nunc, přičemž podotýká, že posledně uvedenou otázku uplatnil v rámci věci projednávané před Soudním dvorem.

39

Konečně v podstatě uvádí, že otázka, kterou vznáší, se týká základní zásady jednoty ochranné známky Evropské unie, se kterou unijní normotvůrce počítal při zavádění této ochranné známky do unijního právního řádu, v kontextu, kdy při neexistenci zvláštní úpravy v nařízení č. 207/2009 nebo v dohodě o vystoupení Tribunál v napadeném rozsudku zakotvil pravidlo, které pomíjí účinky čl. 50 odst. 3 SEU a článků 126 a 127 dohody o vystoupení a ukládá EUIPO povinnost zkoumat relativní důvod pro zamítnutí zápisu ve vztahu k území, na němž požadované ochranná známka Evropské unie v každém případě nebude nijak chráněna. Dodává, že kromě rizik tohoto přístupu z hlediska zásady právní jistoty představuje uvedený přístup rovněž riziko z hlediska zásady vzájemnosti, jelikož může vytvořit nerovnováhu mezi ochranou starších britských práv v Unii a ochranou ochranných známek Evropské unie ve Spojeném království.

40

Z návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku tedy vyplývá, že otázka nastolená tímto kasačním opravným prostředkem přesahuje rámec napadeného rozsudku a v konečném důsledku i rámec tohoto kasačního opravného prostředku.

41

S ohledem na skutečnosti uvedené EUIPO je třeba konstatovat, že jím předložený návrh na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku prokazuje právně dostačujícím způsobem, že kasační opravný prostředek nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad a další vývoj unijního práva.

42

S ohledem na výše uvedené je třeba kasační opravný prostředek uznat přijatelným v plném rozsahu.

43

Článek 170b odst. 4 jednacího řádu stanoví, že je-li kasační opravný prostředek uznán jako celek nebo zčásti přijatelným z hlediska kritérií uvedených v čl. 58a třetím pododstavci statutu Soudního dvora Evropské unie, pokračuje se v řízení v souladu s články 171 až 190a tohoto jednacího řádu.

44

Podle článku 137 uvedeného jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, se o nákladech řízení rozhoduje v rozsudku nebo usnesení, jímž se končí řízení.

45

Vzhledem k tomu, že návrhu na uznání přijatelnosti kasačního opravného prostředku bylo vyhověno, je třeba o nákladech řízení rozhodnout později.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (senát rozhodující o přijatelnosti kasačních opravných prostředků) rozhodl takto: