–

za Komisiu za protivodejstvie na korupcijata i za otnemane na nezakonno pridobitoto imuštestvo S. Cacarovem,

–

za ZV, AX a „Medicinski centar po dermatologia i estetična medicina PRIMA DERM“ ООD S. Kostovem a G. Atanasovem, advokati,

–

za bulharskou vládu T. Mitovou a M. Georgievou, jako zmocněnkyněmi,

–

za českou vládu M. Smolkem, J. Vláčilem a T. Machovičovou, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi původně N. Nikolovou, I. Zaloguinem a M. Wilderspinem, poté N. Nikolovou a I. Zaloguinem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii (Úř. věst. 2014, L 127, s. 39, a oprava Úř. věst. 2014, L 138, s. 114) a článků 17 a 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Komisia za protivodejstvie na korupcijata i za otnemane na nezakonno pridobitoto imuštestvo (komise pro boj s korupcí a konfiskaci nezákonně nabytého majetku, Bulharsko) (dále jen „komise pro konfiskaci majetku“) na jedné straně a ZV, AX a „Medicinski centar po dermatologia i estetična medicina PRIMA DERM“ ООD na straně druhé ohledně návrhu na konfiskaci majetku, který údajně nezákonně nabyla ZV a její rodinní příslušníci.

3

V bodech 9, 15 a 22 odůvodnění směrnice 2014/42 je uvedeno:

[…]

[…]

4

V článku 1 odst. 1 této směrnice je uvedeno:

„Tato směrnice stanoví minimální pravidla pro zajištění majetku za účelem případné pozdější konfiskace a pro konfiskaci majetku v trestních věcech.“

5

Článek 3 uvedené směrnice zní takto:

„Tato směrnice se vztahuje na trestné činy uvedené v:

[…]“

6

Článek 4 téže směrnice, nadepsaný „Konfiskace“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy přijmou nezbytná opatření, která umožní úplnou nebo částečnou konfiskaci nástrojů a výnosů nebo majetku v hodnotě odpovídající těmto nástrojům nebo výnosům v návaznosti na pravomocné odsouzení za trestný čin, které může být i výsledkem řízení v nepřítomnosti.“

7

Zakon za otnemane v polza na daržavata na nezakono pridobito imuštestvo (zákon o konfiskaci nezákonně nabytého majetku ve prospěch státu) (DV č. 38 ze dne 18. května 2012, dále jen „zákon o konfiskaci majetku z roku 2012“), který nabyl účinnosti dne 19. listopadu 2012, byl zrušen Zakonem za protivodejstvie na korupciata i za otnemane na nezakono pridobitoto imušestvo (zákon o boji s korupcí a konfiskaci nezákonně nabytého majetku) (DV č. 7 ze dne 19. ledna 2018), ale – jak uvedl předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce – v projednávané věci se ratione temporis i nadále použije.

8

Článek 1 zákona o konfiskaci majetku z roku 2012 stanovil:

„1)   Tento zákon upravuje podmínky a způsoby konfiskace nezákonně nabytého majetku státem.

2)   Majetkem uvedeným v odstavci 1 se rozumí majetek, jehož legitimní zdroj nelze zjistit.“

9

Článek 2 tohoto zákona stanovil:

„Řízení podle tohoto zákona probíhá nezávisle na trestním řízení vedeném proti prověřované osobě nebo osobám, které jsou s ní propojeny.“

10

Článek 22 odst. 1 uvedeného zákona stanovil:

„Šetření podle čl. 21 odst. 2 se zahajuje rozhodnutím ředitele příslušného oblastního ředitelství, pokud je dotčená osoba obviněna ze spáchání trestného činu uvedeného v následujících ustanoveních:

[…]

8. články 201 až 203;

[…]

20. články 282, 283 a 283а;

[…]

Nakazatelen kodeks [trestního zákoníku].“

11

Dne 5. května 2015 Vojenno okražna prokuratura – Sofia (vojenské státní zastupitelství regionu Sofie, Bulharsko) oznámilo komisi pro konfiskaci majetku, že proti ZV bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v čl. 282 odst. 2 první větě trestního zákoníku, ve spojení s čl. 282 odst. 1 tohoto zákoníku.

12

ZV je stíhána konkrétně proto, že v období od 29. listopadu 2004 do 10. září 2014 coby úřední osoba, a sice vedoucí katedry dermatologie, venerologie a alergologie na Vojennomedicinska akademia (Vojenská lékařská akademie) v Sofii (Bulharsko) prováděla úkony nad rámec pravomocí, které jí byly v dané funkci svěřeny, a to ve snaze získat pro sebe nebo pro společnost DERMA PRIM-MK OOD, v níž vlastnila většinový podíl, majetkovou výhodu.

13

V současné době je proti ZV vedeno trestní řízení u Sofijski vojenen sad (vojenský soud v Sofii, Bulharsko).

14

Komise pro konfiskaci majetku zahájila proti ZV na základě oznámení vojenského státního zastupitelství regionu Sofie šetření v souladu s článkem 22 zákona o konfiskaci majetku z roku 2012.

15

Tato komise na základě provedeného šetření konstatovala, že majetek ZV a jejího manžela na jedné straně a jejich příjmy na straně druhé jsou ve značném nepoměru. Dne 18. ledna 2017 proto podala u předkládajícího soudu návrh znějící na to, aby majetek, který ZV a fyzické nebo právnické osoby, u nichž se mělo za to, že jsou se ZV propojeny, nebo že je ZV ovládá, byl zkonfiskován ve prospěch státu.

16

Předkládající soud vydal na žádost uvedené komise opatření k zajištění majetku, jehož konfiskace byla navrhována.

17

Odpůrci v původním řízení namítají, že je tento návrh nepřípustný, a tvrdí, že zákon o konfiskaci majetku z roku 2012 není v souladu se směrnicí 2014/42. Uvádějí, že se tato směrnice použije i na netrestní věci a že nebyla do bulharského práva správně provedena, a to zejména proto, že uvedený zákon neupravuje procesní záruky odpůrců a třetích osob, na které se vztahují pravidla ukládání zajišťovacích opatření nebo pravidla konfiskace nezákonně nabytého majetku.

18

Předkládající soud nejprve uvádí, že zákon o konfiskaci majetku z roku 2012 v článku 2 výslovně stanovil, že průběh řízení o konfiskaci zahájeného před občanskoprávním soudem nezávisí na trestním řízení vedeném proti prověřované osobě, osobám, které jsou s ní propojeny, nebo osobám, která tato osoba ovládá. Podle vnitrostátní judikatury totiž pro zahájení šetření vůči určité osobě postačuje pouze to, že byla obviněna. Řízení zahájené podle tohoto zákona je tedy vedeno nezávisle na tom, zda byla prověřovaná osoba pravomocně odsouzena.

19

Předkládající soud dále zdůrazňuje, že zákonem o konfiskaci majetku z roku 2012 došlo k přenesení důkazního břemene. Postačuje totiž, aby komise pro konfiskaci majetku tvrdila, že má důvodné podezření, že majetek byl nabyt nezákonně. Vnitrostátní zákonodárce tak vytvořil domněnku, že nabytí majetku, jehož původ není zjištěn nebo prokázán, je nezákonné a zavedl pojem „majetkový nepoměr“ jako jediný a rozhodující důkaz o existenci nezákonně nabytého majetku. Konfiskaci tedy nepodléhá pouze majetek pocházející z určité trestné činnosti nebo ze závažného přestupku, nýbrž veškerý majetek, jehož původ není zjištěn nebo prokázán.

20

Předkládající soud má konečně za to, že ačkoliv se musí návrh na konfiskaci majetku posuzovat dle občanského práva procesního, opatření spočívající v konfiskaci nezákonně nabytého majetku je svou povahou trestněprávním opatřením, které spadá do působnosti směrnice 2014/42.

21

Vzhledem k tomu, že zákon o konfiskaci majetku z roku 2012 nestanoví minimální záruky požadované směrnicí 2014/42, této směrnici odporuje. Kromě toho má předkládající soud za to, že nepřiměřené důkazní břemeno, které nese dotyčná osoba, odporuje článku 48 Listiny.

22

Vzhledem k tomu, že Sofijski gradski sad (městský soud v Sofii, Bulharsko) má určité pochybnosti o výkladu ustanovení směrnice 2014/42, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

23

Komise pro konfiskaci majetku tvrdí, že odpověď na předběžné otázky je pro řešení sporu v původním řízení irelevantní, jelikož směrnice 2014/42 se na tento spor nepoužije, a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je proto nepřípustná. Uvedená komise je zejména toho názoru, že návrh na konfiskaci majetku vychází z trestného činu uvedeného v čl. 282 odst. 2 trestního zákoníku. Tento trestný čin přitom není uveden mezi trestnými činy zmíněnými v článku 3 směrnice 2014/42, který určuje věcnou působnost této směrnice.

24

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout vydat rozhodnutí o žádosti podané vnitrostátním soudem pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudky ze dne 24. června 2008, Commune de Mesquer, C‑188/07, EU:C:2008:359, bod 30, a ze dne 19. března 2020, Agro In 2001, C‑234/18, EU:C:2020:221, bod 43 a citovaná judikatura).

25

Pokud přitom jako v projednávané věci není zjevné, že výklad ustanovení unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, námitka vycházející z nepoužitelnosti tohoto ustanovení na věc v původním řízení se netýká přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, ale týká se podstaty položených otázek (rozsudek ze dne 19. března 2020, Agro In 2001, C‑234/18, EU:C:2020:221, bod 44 a citovaná judikatura).

26

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tudíž přípustná.

27

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být směrnice 2014/42 vykládána v tom smyslu, že se vztahuje na právní úpravu členského státu, která stanoví, že konfiskaci nezákonně nabytého majetku nařizuje vnitrostátní soud v rámci řízení nebo v návaznosti na řízení, které se netýká konstatování, že byl spáchán jeden nebo více trestných činů.

28

Je třeba předeslat, že ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že na rozdíl od jednání dotčených ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 19. března 2020, Agro In 2001 (C‑234/18, EU:C:2020:221, bod 47), spadají trestné činy, za které je stíhána ZV, pod pojem „trestný čin“ ve smyslu úmluvy zmíněné v čl. 3 písm. a) směrnice 2014/42.

29

Okolnost, že někteří zúčastnění před Soudním dvorem tvrdí, že uvedené trestné činy do působnosti zmíněné úmluvy ve skutečnosti nespadají a že skutkové okolnosti věci v původním řízení nastaly před vstupem směrnice 2014/42 v platnost nebo před uplynutím lhůty stanovené pro její provedení, nemůže tento předpoklad zpochybnit.

30

Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr nemůže podle judikatury uvedené v bodě 24 tohoto rozsudku ověřovat správnost právního a skutkového rámce vymezeného předkládajícím soudem, musí totiž vycházet z předpokladu, že se tato směrnice na věc v původním řízení použít může.

31

Je však ještě třeba ověřit, zda směrnice 2014/42 upravuje konfiskaci nástrojů a výnosů pocházejících z protiprávní činnosti, kterou nařizuje soud členského státu v rámci řízení nebo v návaznosti na řízení, které se netýká konstatování, že byl spáchán jeden nebo více trestných činů.

32

Za tímto účelem je třeba připomenout, že směrnice 2014/42 je založena na ustanoveních třetí části hlavy V kapitoly 4 Smlouvy o FEU, nadepsané „Justiční spolupráce v trestních věcech“, a konkrétně na čl. 82 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 SFEU.

33

Tato ustanovení umožňují Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie, aby stanovily zaprvé minimální pravidla v rozsahu nezbytném pro usnadnění vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a policejní a justiční spolupráce v trestních věcech s přeshraničním rozměrem a zadruhé minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem z důvodu povahy nebo dopadu těchto trestných činů nebo kvůli potřebě potírat ji na společném základě.

34

V tomto ohledu je třeba uvést, že pokud by mělo být možné konfiskovat nástroje a výnosy z trestné činnosti, nebo majetek, jehož hodnota odpovídá takovým nástrojům nebo výnosům, z bodu 15 odůvodnění této směrnice vyplývá, že by tomu tak mělo být pouze s výhradou pravomocného odsouzení za trestný čin, přičemž toto pravomocné odsouzení může být rovněž výsledkem řízení v nepřítomnosti.

35

Článek 4 odst. 1 směrnice 2014/42 v této souvislosti vyžaduje, aby členské státy přijaly nezbytná opatření, která umožní úplnou nebo částečnou konfiskaci nástrojů a výnosů nebo majetku v hodnotě odpovídající těmto nástrojům nebo výnosům v návaznosti na pravomocné odsouzení za trestný čin, které může být i výsledkem řízení v nepřítomnosti.

36

S ohledem na cíle a znění ustanovení směrnice 2014/42, jakož i na kontext, v němž byla tato směrnice přijata, je tedy třeba mít za to, že tato směrnice je stejně jako rámcové rozhodnutí 2005/212, jehož ustanovení má podle bodu 9 svého odůvodnění rozšířit, aktem, jehož cílem je uložit členským státům povinnost zavést minimální společná pravidla pro konfiskaci nástrojů a výnosů v souvislosti s trestnými činy, a to zejména za účelem usnadnění vzájemného uznávání soudních příkazů ke konfiskaci přijatých v rámci trestních řízení (obdobně viz, pokud jde o rámcové rozhodnutí 2005/212, rozsudek ze dne 19. března 2020, Agro In 2001, C‑234/18, EU:C:2020:221, bod 56).

37

Směrnice 2014/42 tedy neupravuje konfiskaci nástrojů a výnosů pocházejících z protiprávní činnosti, kterou nařídí soud členského státu v rámci řízení nebo v návaznosti na řízení, které se netýká konstatování, že byl spáchán jeden nebo více trestných činů (obdobně viz rozsudek ze dne 19. března 2020, Agro In 2001, C‑234/18, EU:C:2020:221, bod 57). Taková konfiskace totiž nepodléhá minimálním pravidlům, která tato směrnice stanoví v souladu se svým čl. 1 odst. 1, a její právní úprava tedy spadá do pravomoci členských států stanovit ve vnitrostátním právu širší pravomoci, která je zmíněna v bodě 22 odůvodnění uvedené směrnice.

38

V projednávaném případě se jeví, že řízení o konfiskaci probíhající před předkládajícím soudem má občanskoprávní povahu a že ve vnitrostátním právu koexistuje s režimem konfiskace podle trestního práva. Je zajisté pravda, že podle čl. 22 odst. 1 zákona o konfiskaci majetku z roku 2012 komise pro konfiskaci majetku takové řízení zahájí, je-li informována o tom, že je dotčená osoba obviněna ze spáchání určitých trestných činů. Z písemností založených ve spise, který má Soudní dvůr k dispozici, však vyplývá, že podle ustanovení tohoto zákona platí, že jakmile se zahájí toto řízení, které se zaměřuje výlučně na majetek, v souvislosti s nímž je tvrzeno, že byl nabyt nezákonně, je vedeno nezávisle na případném trestním řízení vedeném proti údajnému pachateli dotčených trestných činů, jakož i na výsledku takového řízení, zvláště na případném odsouzení uvedeného pachatele (rozsudek ze dne 19. března 2020, Agro In 2001, C‑234/18, EU:C:2020:221, bod 60).

39

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že rozhodnutí, které má předkládající soud přijmout ve věci v původním řízení, nespadá do rámce řízení nebo nenavazuje na řízení, které se týká jednoho nebo více trestných činů. Konfiskace, kterou může nařídit na základě posouzení návrhu, jenž mu byl předložen, kromě toho nezávisí na odsouzení dotyčné osoby v trestním řízení. Takové řízení tedy do působnosti směrnice 2014/42 nespadá (obdobně viz rozsudek ze dne 19. března 2020, Agro In 2001, C‑234/18, EU:C:2020:221, bod 61).

40

Tento výklad nelze zpochybnit rozsudkem ze dne 14. ledna 2021, Okražna prokuratura – Chaskovo a Apelativna prokuratura – Plovdiv (C‑393/19, EU:C:2021:8), ve kterém Soudní dvůr zohlednil rámcové rozhodnutí 2005/212. Věc v původním řízení se totiž od věci, ve které byl vydán uvedený rozsudek, liší, jelikož konfiskace, o niž se jednalo v posledně uvedené věci, byla stanovena trestním zákoníkem, její uplatnění souviselo se spácháním trestného činu, v daném případě pašování, a dotčená osoba byla za spáchání zmíněného trestného činu odsouzena.

41

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že směrnice 2014/42 musí být vykládána v tom smyslu, že se nevztahuje na právní úpravu členského státu, která stanoví, že konfiskaci nezákonně nabytého majetku nařizuje vnitrostátní soud v rámci řízení nebo v návaznosti na řízení, které se netýká konstatování, že byl spáchán jeden nebo více trestných činů.

42

Vzhledem k odpovědi na první otázku není třeba na druhou, třetí, pátou a sedmou otázku odpovídat.

43

V rámci čtvrté a šesté otázky, které je třeba zkoumat společně, předkládající soud Soudní dvůr žádá o výklad Listiny, a konkrétně jejích článků 17 a 48.

44

Podle čl. 51 odst. 1 Listiny jsou přitom její ustanovení určena členským státům, pouze pokud uplatňují unijní právo a podle ustálené judikatury pojem „uplatňování unijního práva“ ve smyslu uvedeného ustanovení předpokládá existenci souvislosti mezi aktem unijního práva a dotčeným vnitrostátním opatřením, která jde nad rámec příbuznosti dotyčných oblastí nebo nepřímého dopadu jedné oblasti na druhou s přihlédnutím ke kritériím pro posouzení definovaným Soudním dvorem (rozsudek ze dne 22. dubna 2021, Profi Credit Slovakia, C‑485/19, EU:C:2021:313, bod 37 a citovaná judikatura).

45

Jak v projednávaném případě vyplývá z bodu 41 tohoto rozsudku, řízení o konfiskaci dotčené ve věci v původním řízení nespadá do působnosti směrnice 2014/42, takže nelze mít za to, že by bulharský právní předpis upravující toto řízení uplatňoval unijní právo.

46

Jelikož se za těchto podmínek Listina ve sporu v původním řízení nepoužije, Soudní dvůr nemá pravomoc na čtvrtou a šestou otázku odpovědět (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 2. července 2020, S. A. D. Maler und Anstreicher, C‑256/19, EU:C:2020:523, body 32 až 34 a citovaná judikatura).

47

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii musí být vykládána v tom smyslu, že se nevztahuje na právní úpravu členského státu, která stanoví, že konfiskaci nezákonně nabytého majetku nařizuje vnitrostátní soud v rámci řízení nebo v návaznosti na řízení, které se netýká konstatování, že byl spáchán jeden nebo více trestných činů.