1.

Zjištění újmy výrobnímu odvětví Unie způsobené dumpingovým dovozem je základním požadavkem pro přijetí antidumpingových opatření. Ve své analýze za účelem zjištění existence takové újmy musí Evropská komise mimo jiné provést objektivní posouzení účinků tohoto dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie, zejména prostřednictvím stanovení existence cenového podbízení.

2.

Je Komise při tomto komplexním posouzení povinna – a pokud ano, v jakých případech – zohlednit segmenty trhu týkající se posuzovaného výrobku? Je Komise v rámci tohoto posouzení povinna zohlednit veškerý prodej obdobných výrobků výrobců v Unii, kteří jsou předmětem vzorku vybraného pro účely šetření? Jaký je v této souvislosti rozsah soudního přezkumu, který musí unijní soud vykonat v případě tohoto typu analýzy provedené Komisí, která zahrnuje posouzení složitých hospodářských situací?

3.

Takové jsou v zásadě hlavní otázky nastolené v projednávané věci, která se týká kasačního opravného prostředku, kterým se Evropská komise domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 24. září 2019, Hubei Xinyegang Special Tube v. Komise (dále jen „napadený rozsudek“) ( 2 ), kterým Tribunál zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/804 ze dne 11. května 2017, kterým bylo uloženo antidumpingové clo na určité typy trubek pocházejících z Čínské lidové republiky ( 3 ).

4.

Článek 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (dále jen „základní nařízení“) ( 4 ), nadepsaný „Zjišťování újmy“, stanoví následující:

„1.   Není-li stanoveno jinak, rozumí se pro účely tohoto nařízení ‚újmou‘ podstatná újma výrobnímu odvětví Unie, její hrozba nebo závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Unie a tento pojem se vykládá v souladu s tímto článkem.

2.   Zjištění újmy se musí zakládat na skutečných důkazech a zahrnovat objektivní posouzení:

3.   S ohledem na objem dumpingového dovozu se posoudí, zda došlo k významnému zvýšení dumpingového dovozu v absolutních hodnotách nebo v poměru k výrobě nebo spotřebě v Unii. Pokud jde o účinek dumpingového dovozu na ceny, posoudí se, zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie existuje značné cenové podbízení ze strany dumpingového dovozu nebo zda tento dovoz jinak významnou měrou způsobil pokles cen nebo zabránil významnou měrou jejich růstu, ke kterému by jinak došlo. Žádné z uvedených kritérií nemusí být rozhodující.

[…]

5.   Posouzení účinků dumpingového dovozu na dotčené výrobní odvětví Unie zahrnuje posouzení všech relevantních hospodářských činitelů a ukazatelů, které ovlivňují stav daného výrobního odvětví […].

6.   Ze všech relevantních důkazů předložených podle odstavce 2 musí vyplývat, že dumpingový dovoz působí újmu ve smyslu tohoto nařízení. K tomu zejména patří důkaz o tom, že objem nebo cena či objem i cena zjištěné podle odstavce 3 mají na výrobní odvětví Unie nepříznivé účinky ve smyslu odstavce 5 a že tyto účinky dosahují takových rozměrů, že mohou být označeny jako podstatné.

7.   Zkoumají se rovněž jiné známé činitele než dumpingový dovoz, které ve stejnou dobu působí újmu výrobnímu odvětví Unie, aby bylo zajištěno, že újma způsobená těmito jinými činiteli není přičítána dumpingovému dovozu podle odstavce 6. Mezi činitele, které je v této souvislosti možno vzít v úvahu, patří: objem a ceny dovozu, který nebyl prodáván za dumpingové ceny; snížení poptávky nebo změny struktury spotřeby; restriktivní obchodní praktiky výrobců ve třetích zemích a v Unii a hospodářská soutěž mezi nimi; rozvoj technologie a vývozní výkonnost a produktivita výrobního odvětví Unie.“

5.

Na základě stížnosti zahájila Komise dne 13. února 2016 antidumpingové šetření týkající se dovozu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa (jiného než litiny) nebo z oceli (jiné než nerezavějící oceli), s kruhovým příčným průřezem a o vnějším průměru převyšujícím 406,4 mm, pocházejících z Čínské lidové republiky.

6.

V průběhu šetření byla do vzorku čínských vyvážejících výrobců podle článku 17 základního nařízení vybrána Hubei Xinyegang, společnost se sídlem v Číně, která vyrábí a vyváží bezešvé trubky a duté profily do Unie.

7.

Dne 11. listopadu 2016 přijala Komise nařízení (EU) 2016/1977, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz posuzovaného výrobku pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „prozatímní nařízení“) ( 5 ).

8.

Dne 11. května 2017 přijala Komise sporné nařízení, jehož článek 1 stanoví uložení konečného antidumpingového cla všem čínským vyvážejícím výrobcům posuzovaného výrobku. Pokud jde o výrobky vyráběné a vyvážené společností Hubei Xinyegang, byla sazba antidumpingového cla stanovena na 54,9 %.

9.

Dne 7. srpna 2017 podala Hubei Xinyegang žalobu k Tribunálu, kterou se domáhala zrušení sporného nařízení, přičemž na podporu své žaloby uvedla čtyři důvody.

10.

Tribunál analyzoval pouze první žalobní důvod, který byl rozdělen na dvě části a týkal se porušení čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení a článků 3.1 a 3.2 dohody o provádění článku VI obecné dohody o clech a obchodu 1994 ( 6 ) (dále jen „antidumpingová dohoda“), a druhý žalobní důvod týkající se porušení čl. 3 odst. 6 uvedeného nařízení a článku 3.5 uvedené dohody.

11.

V napadeném rozsudku Tribunál poté, co zamítl první část prvního žalobního důvodu ( 7 ), což je otázka, která není předmětem projednávané věci, naopak vyhověl druhé části prvního žalobního důvodu, kterou předložila Hubei Xinyegang a která se týká metody použité Komisí, v rámci stanovení existence újmy, za účelem srovnání cen dumpingového dovozu a cen výrobků prodávaných výrobním odvětvím Unie. Tribunál stanovil, že Komise v rozporu s čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení nezohlednila při analýze cenového podbízení a účinku dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie všechny relevantní skutečnosti projednávané věci. K učinění tohoto závěru Tribunál odkázal zejména na zprávu odvolacího orgánu zřízeného orgánem pro řešení sporů (Dispute Settlement Body) Světové obchodní organizace (WTO) (dále jen „odvolací orgán WTO“) ve sporu „Čína – Opatření ukládající antidumpingová cla na bezešvé trubky a duté profily z vysoce účinné nerezavějící oceli ‚HP-SSST‘ pocházející z Japonska“ (WT/DS 454/AB/R a WT/DS 460/AB/R ze dne 14. října 2015, dále jen „zpráva odvolacího orgánu ‚HP-SSST‘ “) a svůj rozsudek ze dne 28. října 2004, Shanghai Teraoka Electronic v. Rada (T‑35/01, EU:T:2004:317, dále jen „rozsudek Shanghai Teraoka“).

12.

Tribunál zaprvé konstatoval, že i když Komise zjistila existenci tří segmentů trhu souvisejících s posuzovaným výrobkem, nesprávně nezohlednila tuto segmentaci ve své analýze týkající se cenového podbízení a obecně ve své analýze účinků dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie ( 8 ). Zadruhé Tribunál navíc vyhověl argumentu společnosti Hubei Xinyegang, podle kterého v rámci analýzy cenového podbízení Komise nesprávně nezohlednila v analýze cenového podbízení 17 typů výrobků z 66 výrobků prodávaných výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Konečně Tribunál konstatoval, že závěry, k nimž dospěl, nemohou být zpochybněny důkazy založenými Komisí do spisu po jednání, tedy v pozdní fázi řízení.

13.

Tribunál poté rovněž vyhověl druhému žalobnímu důvodu společnosti Hubei Xinyegang, který se týkal porušení čl. 3 odst. 6 základního nařízení, jakož i článku 3.5 antidumpingové dohody ( 9 ). Tribunál v zásadě stanovil, že poté, co v analýze prvního žalobního důvodu dospěl k závěru, že Komise nezohlednila všechny relevantní skutečnosti pro účely stanovení cenového podbízení a účinku dovozů na ceny obdobných výrobků na trhu Unie, musel být závěr Komise týkající se existence příčinné souvislosti ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení rovněž považován za vycházející z neúplného skutkového stavu ( 10 ).

14.

Tribunál tedy zrušil sporné nařízení v rozsahu, v němž se týkalo Hubei Xinyegang, aniž se zabýval ostatními důvody, kterých se tato společnost dovolávala na podporu své žaloby.

15.

V kasačním opravném prostředku Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek; zamítl jako neopodstatněný první a druhý žalobní důvod; vrátil věc Tribunálu k přezkoumání ostatních důvodů; rozhodl, že o nákladech vynaložených v řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.

16.

Společnost Hubei Xinyegang Soudnímu dvoru navrhuje, aby kasační opravný prostředek zamítl; podpůrně, aby vrátil věc Tribunálu k přezkoumání zbývajících žalobních důvodů; a uložil Komisi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení před Tribunálem.

17.

ArcelorMittal Tubular Products Roman SA, Válcovny trub Chomutov a.s. a Vallourec Deutschland GmbH (dále jen „ArcelorMittal a další“), které vstoupily do řízení v postavení vedlejších účastnic před Tribunálem na podporu návrhových žádání Komise ( 11 ), navrhují, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek; zamítl první a druhý žalobní důvod jako právně neopodstatněné; vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí o třetím a čtvrtém žalobním důvodu; uložil společnosti Hubei Xinyegang náhradu nákladů tohoto řízení; a rozhodl, že o zbývajících nákladech bude rozhodnuto později.

18.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku Komise, podporovaná ArcelorMittal a dalšími, uvádí šest důvodů, které lze rozdělit do tří skupin.

19.

Cílem prvních tří důvodů je zpochybnit část napadeného rozsudku, v níž Tribunál vytkl Komisi, že ve své analýze týkající se cenového podbízení nesprávně nezohlednila různé segmenty trhu týkající se posuzovaného výrobku ( 12 ).

20.

Cílem čtvrtého a pátého důvodu je zpochybnit část napadeného rozsudku, v níž Tribunál dospěl k závěru, že Komise při analýze cenového podbízení nesprávně nezohlednila ceny 17 typů výrobků z 66 prodávaných výrobci v Unii ( 13 ).

21.

Konečně, v rámci šestého důvodu Komise tvrdí, že Tribunál použil nesprávnou úroveň rozsahu soudního přezkumu.

22.

Před analýzou důvodů kasačního opravného prostředku vznesených Komisí považuji za vhodné učinit několik úvodních poznámek.

23.

Projednávaná věc se týká analýzy cenového podbízení provedené Komisí v rámci antidumpingového řízení za účelem zjištění existence újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Zjištění takové újmy je základním požadavkem pro přijetí antidumpingových opatření ( 14 ). Ustanovení upravující zjištění újmy jsou stanovena v článku 3 základního nařízení.

24.

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, jak uvedl Tribunál ( 15 ), že odstavce 1, 2 a 3 článku 3 základního nařízení obsahují v zásadě stejná ustanovení jako ustanovení článků 3.1 a 3.2 antidumpingové dohody. Z toho vyplývá úmysl unijního normotvůrce provést do unijního práva, prostřednictvím těchto ustanovení, zvláštní povinnost převzatou v rámci dohod WTO ( 16 ). Za takových okolností a v rámci těchto mezí přísluší unijnímu soudu ověřit legalitu sporného nařízení s ohledem na tato ustanovení antidumpingové dohody ( 17 ). V rámci takového přezkumu legality musí unijní soud rovněž zohlednit výklad jednotlivých ustanovení této dohody, který provedl orgán pro řešení sporů WTO ( 18 ).

25.

Zadruhé je třeba uvést, že z čl. 3 odst. 2 základního nařízení vyplývá, že zjištění újmy se musí zakládat na skutečných důkazech a zahrnovat objektivní posouzení jak objemu dumpingového dovozu a jeho účinku na ceny obdobných výrobků na trhu Unie, tak následného vlivu tohoto dovozu na výrobní odvětví Unie.

26.

Pokud jde konkrétně o analýzu účinků dumpingového dovozu na ceny obdobného výrobku na trhu Unie, z čl. 3 odst. 3 druhé věty základního nařízení vyplývá, že je třeba posoudit zejména: zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie existuje značné cenové podbízení ze strany dumpingového dovozu nebo jinými slovy zda existovalo značné cenové „podbízení“ ( 19 ).

27.

Stanovení účinků dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků výrobního odvětví Unie, a konkrétně stanovení existence cenového podbízení, zahrnuje posouzení vztahu mezi cenami tohoto dovozu a cenami obdobných výrobků, což je posouzení, které předpokládá srovnání těchto dvou cen ( 20 ).

28.

Článek 3 antidumpingové dohody, a v důsledku toho článek 3 základního nařízení však nestanoví zvláštní metodu analýzy pro stanovení existence újmy nebo konkrétně cenového podbízení ( 21 ). Taková analýza se však musí zakládat na skutečných důkazech a na objektivním posouzení, a je tudíž nestranná a spravedlivá a zohledňuje všechny relevantní důkazy ( 22 ).

29.

V tomto ohledu je třeba připomenout, jak vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora, že v oblasti společné obchodní politiky a obzvláště v oblasti obchodních ochranných opatření mají unijní orgány z důvodu složitosti hospodářských a politických situací, které musí zkoumat, širokou posuzovací pravomoc ( 23 ). Soudní dvůr výslovně uznal, že takováto široká posuzovací pravomoc existuje, zejména pokud jde o zjišťování existence újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie ( 24 ).

30.

Jak správně uvedl Tribunál, analýza cenového podbízení a obecně analýza účinků dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků výrobního odvětví Unie nepochybně zahrnuje posouzení složitých hospodářských situací ( 25 ), což jak bude podrobněji uvedeno v analýze šestého důvodu kasačního opravného prostředku, má dopad na rozsah soudního přezkumu prováděného unijním soudem.

31.

Zatřetí, pokud jde konkrétně o projednávanou věc, je třeba upřesnit některé skutkové okolnosti zjištěné Tribunálem, které nejsou mezi účastnicemi řízení sporné.

32.

V antidumpingovém šetření Komise především konstatovala, že posuzovaný výrobek sestával z určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa (jiného než litiny) nebo z oceli (jiné než nerezavějící oceli) s kruhovým příčným průřezem a o vnějším průměru převyšujícím 406,4 mm, pocházejících z Čínské lidové republiky ( 26 ). Komise uvedla existenci tří segmentů trhu souvisejících s tímto výrobkem, jednoho s ropou a plynem, jednoho s výrobou elektřiny a jednoho se stavebnictvím ( 27 ). Definice posuzovaného výrobku a obdobného výrobku, přestože byla napadena během správního řízení, nebyla společností Hubei Xinyegang před Tribunálem zpochybněna, a musí být tedy považována za konečnou.

33.

Je rovněž třeba uvést, že v projednávané věci provedla Komise analýzu zaměřenou na zjištění cenového podbízení čínského dovozu ve srovnání s cenami výrobního odvětví Unie porovnáním cen dovozu s cenami výrobního odvětví Unie pomocí systému jedinečných kontrolních čísel výrobku (Product Control Numbers, „PCN“, dále také „metoda PCN“).

34.

Na základě této metody byl každému typu výrobku vyráběnému a prodávanému čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku a každému typu výrobku vyráběnému a prodávanému výrobci v Unii zařazenými do vzorku přiděleno jedinečné PCN, které záviselo na hlavních vlastnostech výrobku ( 28 ). Typy výrobků dovážené z Číny byly tedy porovnány na základě PCN s výrobky vyráběnými a prodávanými výrobním odvětvím Unie, které mají stejné nebo podobné vlastnosti ( 29 ). Při výpočtu cenového podbízení porovnala Komise prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku s prodejními cenami čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, PCN oproti PCN. Pro každé PCN, u nichž došlo k odpovídajícímu prodeji, stanovila Komise rozpětí cenového podbízení. Poté Komise vypočítala vážené průměrné rozpětí cenového podbízení u každého z čínských vývozců zařazených do vzorku. Použití této metody vedlo k určení rozpětí cenového podbízení mezi 15,2 % a 29,1 % ( 30 ). Použití metody PCN jako metody srovnání nebylo jako takové společností Hubei Xinyegang zpochybněno ( 31 ).

35.

Konečně, je prokázáno a mezi účastnicemi řízení není sporné, že veškerý čínský dovoz byl analyzován v rámci stanovení cenového podbízení ( 32 ).

36.

V rámci prvních třech důvodů kasačního opravného prostředku Komise zpochybňuje napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál v bodech 59 až 67 konstatoval, že Komise ve své analýze týkající se cenového podbízení nesprávně nezohlednila různé segmenty trhu související s posuzovaným výrobkem. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku Komise zpochybňuje zejména body 77 až 79 napadeného rozsudku, ve kterých Tribunál zamítl některé důkazy předložené Komisí, na jeho žádost, po jednání v řízení v prvním stupni.

37.

V bodech 59 až 67 napadeného rozsudku Tribunál považoval za nesporné, ačkoli Komise uvedla existenci tří segmentů trhu týkajících se posuzovaného výrobku, že Komise nezohlednila tuto segmentaci při analýze cenového podbízení.

38.

V tomto ohledu však Tribunál uvedl, že projednávaná věc byla charakterizována čtyřmi prvky (analyzovanými v bodech 61, 62, 63 a 64 napadeného rozsudku): zaprvé ne všechny typy výrobků obsažené v obdobném výrobku byly přímo zaměnitelné na straně poptávky, i když výrobci mohli přesměrovat svou nabídku; zadruhé použití různých surovin při výrobě typů výrobků ovlivnilo cenové rozdíly mezi segmenty trhu, tj. rozdíly, které jak vyplývá ze zprávy odvolacího orgánu „HP-SSST“, představovaly relevantní prvek, který je třeba zohlednit pro účely analýzy cenového podbízení; zatřetí Komise potvrdila, že 75,1 % čínského dovozu zařazeného do vzorku bylo soustředěno do stavebního segmentu, který měl být, jak vyplývá z rozsudku Shanghai Teraoka, analyzován samostatně; a začtvrté z prozatímního nařízení vyplynulo, že více než 60 % prodejů největší společnosti výrobců v Unii souviselo s ropným a plynárenským průmyslem.

39.

Tribunál poté v bodě 65 napadeného rozsudku uvedl, že ve sporném nařízení Komise stanovila souvislost mezi analýzou cenového podbízení dumpingových dovozů a vývojem cen výrobního odvětví Unie, který však byl stanoven globálně, aniž by se rozlišovalo mezi různými segmenty trhu.

40.

Za těchto podmínek dospěl Tribunál v bodě 66 napadeného rozsudku k závěru, že Komise nezohledněním segmentace trhu posuzovaného výrobku při analýze cenového podbízení a obecně účinků dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie nezaložila svou analýzu na všech relevantních skutečnostech projednávané věci. Tribunál poté v bodě 67 napadeného rozsudku dodal, že s ohledem na čtyři skutečnosti uvedené v bodě 38 výše se měla Komise přinejmenším ujistit o tom, že pokles cen výrobního odvětví Unie nepocházel ze segmentu, v němž byl čínský dovoz omezený nebo na úrovni cenového podbízení – za předpokladu, že existuje – která nemohla být považována za „značnou“ ve smyslu čl. 3 odst. 3 základního nařízení. Tribunál stanovil, že tímto závěrem není dotčeno použití metody PCN Komisí, jako v projednávané věci, pokud je tato metoda součástí analýzy zohledňující segmentaci trhu.

41.

Konečně, v bodech 77 a 79 Tribunál shledal, že závěry, k nimž dospěl, nemohou být zpochybněny důkazy založenými Komisí do spisu po jednání, tedy v pozdní fázi řízení. Podle Tribunálu se totiž Komise nemohla na podporu sporného nařízení platně dovolávat důvodů, které v něm nejsou obsaženy a které uvedla až po podání žaloby.

42.

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, který je rozdělen do tří částí, Komise, podporovaná společností ArcelorMittal a dalšími, zpochybňuje závěr Tribunálu, podle kterého ačkoli všechny trubky a duté profily, které byly předmětem šetření, nepochybně představovaly jediný „obdobný výrobek“, měla Komise provést analýzu újmy podle segmentu trhu.

43.

V první části Komise tvrdí, že Tribunál tím, že dospěl k závěru, že je Komise povinna provést samostatné posouzení cenového podbízení pro každý segment trhu posuzovaného výrobku, porušil čl. 1 odst. 2 a 4, čl. 3 odst. 2, 3 a 8, jakož i článek 4 základního nařízení. Z těchto ustanovení vyplývá, že stačí, aby Komise provedla analýzu cenového podbízení na úrovni „obdobného výrobku“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení. Tato ustanovení neukládají podrobnější analýzu, ani povinnost provést analýzu cenového podbízení samostatně pro každý segment trhu. Vzhledem k tomu, že před Tribunálem nebylo zpochybněno ani určení „obdobného výrobku“, ani určení „výrobního odvětví Unie“ uvedené v sporném nařízení, nemohou být tato určení zpochybněna v rámci důvodů týkajících se zjištění existence újmy. Tribunál zavedl analýzu založenou na pojmu „relevantní trh“ obsažený v právu hospodářské soutěže, který se však liší od pojmu „obdobný výrobek“ v rámci antidumpingové právní úpravy.

44.

Ve druhé části Komise tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil dva precedenty, na nichž založil svou analýzu (tedy zprávu odvolacího orgánu „HP-SSST“ a rozsudek Shanghai Teraoka), nebo je alternativně kvalifikoval nesprávně nebo zkreslil skutečnosti, které byly zcela odlišné od skutečností relevantních v projednávané věci. Ani jeden z těchto dvou precedentů totiž nemohl být základem pro závěr, podle něhož byla Komise povinna provést analýzu cenového podbízení pro každý segment trhu nad rámec analýzy provedené na úrovni obdobného výrobku.

45.

Ve třetí části Komise tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil sporné nařízení nebo podpůrně provedl nesprávnou právní kvalifikaci skutečností, když v bodě 67 napadeného rozsudku rozhodl, že skutečnosti uvedené v bodech 59, 61, 62 (první část) a 64 napadeného rozsudku představovaly výjimečné okolnosti, které vyžadovaly analýzu cenového podbízení podle segmentu trhu.

46.

Společnost Hubei Xinyegang nejprve tvrdí, že Komise nesprávně popisuje napadený rozsudek. Tribunál nestanovil obecnou povinnost Komise provést analýzu cenového podbízení pro každý segment trhu, ale pouze stanovil, že s ohledem na skutkové okolnosti věci Komise ve sporném nařízení nesprávně nezohlednila segmentaci trhu ve své analýze cenového podbízení. Argumenty týkající se údajné povinnosti provést analýzu cenového podbízení pro každý segment trhu jsou tudíž irelevantní. Kromě toho je implicitní zpochybnění různých skutečností, aniž by bylo namítáno jejich zkreslení, nepřípustné, a dodatečné informace poskytnuté Komisí jsou nové, a tedy nepřípustné.

47.

Pokud jde o první část, společnost Hubei Xinyegang tvrdí, že odkaz v čl. 4 odst. 1 a čl. 3 odst. 2 základního nařízení na „obdobné výrobky“ v množném čísle prokazuje, že pojem „obdobný výrobek“ může zahrnovat různé typy výrobků, a tedy různé segmenty trhu. To potvrzuje judikatura Soudního dvora. Odvolací orgán WTO navíc zdůraznil význam posuzování existence různých segmentů trhu v analýze cenového podbízení a napadený rozsudek je v souladu s tímto postojem. Podle společnosti Hubei Xinyegang, ačkoli neexistuje žádná povinnost určit existenci cenového podbízení u každého typu výrobku nebo segmentu trhu, tak Komise byla povinna posoudit všechny relevantní prvky, včetně otázky, jaký může mít existence odlišných segmentů trhu celkový dopad na analýzu účinků na ceny, v tomto případě cenové podbízení.

48.

Pokud jde o druhou část, společnost Hubei Xinyegang tvrdí, že základ pro zrušení sporného nařízení spočíval v povinnosti založit zjištění na skutečných důkazech ve smyslu čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení. Odkaz na zprávu odvolacího orgánu „HP-SSST“ a na rozsudek Shanghai Teraoka podporuje pouze tvrzení, že pokud existují segmenty trhu se značnými cenovými rozdíly, je třeba zohlednit dopad takové segmentace na analýzu cenového podbízení. Navíc několik tvrzení Komise týkajících se těchto dvou precedentů je nepřesných. Konečně, tvrzení, že v projednávané věci byl jak čínský dovoz, tak výrobky prodávané výrobním odvětvím Unie soustředěny ve stejném segmentu trhu, nebylo obsaženo ve sporném nařízení, jak uvedl Tribunál.

49.

Také třetí část musí být podle společnosti Hubei Xinyeganga zamítnuta. Zúčastněné strany totiž vznesly otázku existence různých segmentů trhu nikoli v kontextu definice posuzovaného výrobku, ale v souvislosti s újmou a příčinnou souvislostí. Dále, pokud jde o úpravu provedenou Komisí za účelem výpočtu rozpětí újmy v důsledku ekonomické situace a ziskovosti největší společnosti ve vzorku výrobců v Unii, tyto prvky měly zjevně významný dopad na analýzu újmy.

50.

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise zpochybňuje body 60 a 67 napadeného rozsudku, ve kterých Tribunál v zásadě stanovil, že metoda PCN není schopna zohlednit segmentaci trhu. Tribunál tak nesprávně vyložil bod 24 odůvodnění sporného nařízení, jakož i vysvětlení podaná během správního řízení a v ústních a písemných vyjádřeních Komise před Tribunálem. Podpůrně Komise tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy předložené v tomto ohledu.

51.

Podle Komise představuje metoda PCN nejpodrobnější analýzu, kterou lze provést pro srovnání posuzovaného výrobku a obdobného výrobku. Tato metoda, kterou navíc hlavní obchodní partneři Unie nepoužívají, spočívá v mnohem podrobnější analýze, než která byla provedena na úrovni segmentů trhu obdobného výrobku. Konstrukce PCN totiž zohledňovala všechny vlastnosti výrobku, a umožnila tak Komisi porovnat každý výrobek čínských výrobců zařazených do vzorku s výrobkem výrobce v Unii zařazeného do vzorku co nejsrovnatelněji. První číslo PCN zohledňovalo segment trhu, do kterého spadá typ výrobku. Nelze vyvodit žádný závěr, že Komise, když se opřela o PCN, nezohlednila určité specifické vlastnosti výrobku nebo trhu (zejména změny cen). Metoda PCN zajišťuje prostřednictvím svého pojetí a fungování analýzu podle segmentu trhu.

52.

Společnost Hubei Xinyegang tvrdí, že v napadeném rozsudku Tribunál pouze uvedl, že v projednávané věci je použití metody PCN samo o sobě nedostatečné k zohlednění segmentace trhu. Je pravda, že tato metoda umožnila Komisi stanovit, že se čínské dovozy spadající pod PCN nebo konkrétní typ výrobku související s konkrétním segmentem trhu uskutečňovaly za ceny nižší (cenové podbízení), než jsou prodejní ceny fakturované výrobci v Unii zahrnutými do vzorku pod stejné PCN nebo typ výrobku spadající do stejného segmentu trhu. Metoda PCN však Komisi neumožnila určit účinky dovozu v daném segmentu na prodejní ceny výrobního odvětví Unie u výrobků patřících do jiných segmentů.

53.

Třetím důvodem kasačního opravného prostředku, který je rozdělen na dvě části, Komise zpochybňuje body 77 až 79 napadeného rozsudku, ve kterých Tribunál odmítl důkazy, které Komise předložila po jednání v prvním stupni a které jednak prokazovaly, že cenové podbízení existovalo ve všech třech dotčených segmentech trhu, a jednak že prodeje výrobců v Unii byly soustředěny v segmentu stavebnictví.

54.

V první části Komise tvrdí, že tímto způsobem Tribunál nesprávně a příliš restriktivně vyložil povinnost Komise uvést odůvodnění, kterou má v oblasti antidumpingu. Takový výklad je v rozporu s judikaturou a porušuje článek 296 SFEU. Nebylo nezbytné, aby Komise ve sporném nařízení konkrétně vysvětlila, že cenové podbízení bylo zjištěno ve všech třech segmentech trhu a že prodeje výrobců v Unii byly soustředěny v segmentu stavebnictví. Tyto informace byly v každém případě v průběhu šetření společnosti Hubei Xinyegang obecně sděleny.

55.

V druhé části Komise tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy, které měl k dispozici, když v bodě 78 napadeného rozsudku stanovil, že analýza podle segmentu trhu byla provedena pouze ex post. Rozdíl mezi různými segmenty trhu byl záměrně v analýze internalizován metodou PCN, jejíž fungování Tribunál nezohlednil nebo nepochopil a zkreslil.

56.

Pokud jde o první část, společnost Hubei Xinyegang tvrdí, že rozsudek, o který Komise opírá svou argumentaci ( 33 ), se týká konkrétní situace, kdy si společnost, která se neúčastnila správního řízení, stěžovala na porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o tvrzení, která neučinila. Její postavení je však zásadně odlišné v tom, že od začátku správního řízení zdůrazňovala, že existence různých segmentů trhu je důležitá pro účely analýzy cenového podbízení. Z judikatury rovněž vyplývá, že orgány jsou povinny uvést skutečnosti a právní úvahy, které mají podstatný význam v systematice rozhodnutí, a odůvodnění aktu musí být uvedeno ve znění tohoto aktu. Rovněž není pravda, že si byla vědoma toho, že cenové podbízení bylo zjištěno ve všech třech segmentech trhu a že prodeje výrobců v Unii byly soustředěny v segmentu stavebnictví, neboť z důvodu důvěrnosti neměla přístup k výpočtům týkajícím se cenového podbízení ostatních čínských výrobců.

57.

Pokud jde o druhou část, společnost Hubei Xinyegang tvrdí, že Tribunál nevytýká Komisi, že nepoužila metodu PCN podle segmentu, nýbrž že neprovedla analýzu podle segmentu. Tribunál totiž kritizoval skutečnost, že metoda PCN umožnila Komisi pouze stanovit cenové podbízení v konkrétním segmentu, aniž by jí umožnila analyzovat účinky cenového podbízení zjištěného v jednom segmentu na prodejní ceny fakturované výrobci v Unii v jiném segmentu.

58.

Aby bylo možné analyzovat první, druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku vznesené Komisí, je podle mého názoru nejprve nutné upřesnit přesný rozsah výtky formulované Tribunálem v napadeném rozsudku. Účastnice řízení se totiž neshodují, pokud jde o dosah, který má být přiznán napadenému rozsudku ( 34 ).

59.

Podle mého názoru z výkladu bodů 65, 66 a 67 napadeného rozsudku, které jsou uvedeny v bodech 39 a 40 výše, vyplývá, že v uvedeném rozsudku Tribunál vzal na vědomí použití metody PCN Komisí za účelem analýzy existence cenového podbízení, ale uvedl, že použití této metody nebylo dostačující, ve světle čtyř prvků uvedených v bodě 38 výše, které charakterizují projednávanou věc, aby bylo možné přiměřeně zohlednit segmentaci trhu za účelem analýzy účinků dumpingového dovozu na ceny výrobního odvětví Unie. Tribunál tak vytkl Komisi, že nezaložila svou analýzu na všech relevantních skutečnostech projednávané věci.

60.

Podle Tribunálu, jelikož Komise vytvořila souvislost mezi analýzou cenového podbízení a cenovým vývojem výrobního odvětví Unie, který byl určen globálně bez zohlednění segmentace trhu ( 35 ), tak vzhledem k okolnostem věci se Komise měla přinejmenším ujistit, že cenový vývoj výrobního odvětví Unie (tedy snížení těchto cen) „nepocházel“ ze segmentu, v němž byl čínský dovoz omezený nebo na nikoli „značné“ úrovni cenového podbízení. Jinými slovy, Tribunál shledal, že i přes použití metody PCN měla Komise konstatovat, že toto snížení cen obdobného výrobku výrobního odvětví Unie jako celku nebylo výsledkem vývoje, který nastal v segmentu trhu, kde dumpingový dovoz neměl žádný podstatný dopad z důvodu jeho nevýznamného objemu nebo z důvodu nikoli značné úrovně cenového podbízení; v takovém případě by totiž toto snížení nebylo důsledkem dumpingového dovozu (jeho účinků na ceny).

61.

V této souvislosti následující analýza nejprve určí rozsah povinností, které má Komise při posuzování cenového podbízení v případě, že lze v rámci výrobků posuzovaných v rámci šetření identifikovat několik segmentů trhu. Poté bude třeba ověřit, zda Tribunál správně stanovil, že s ohledem na skutečnosti charakterizující projednávanou věc byla analýza provedená Komisí stižena porušením čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení.

62.

Nejprve je třeba si položit otázku, zda čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení – vykládaný ve světle ostatních ustanovení tohoto nařízení a odpovídajících ustanovení antidumpingové dohody – stanoví obecnou povinnost Komise provést analýzu cenového podbízení podle jednotlivých segmentů, kdykoli lze u posuzovaného výrobku identifikovat různé segmenty trhu ( 36 ).

63.

Mám za to, že tomu tak není, a v tomto ohledu uvádím, že účastnice řízení se shodují, že taková povinnost Komise obecné povahy neexistuje.

64.

Jak správně uvádí Komise, ze samotného znění čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení vyplývá, že analýza účinků dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie, a zejména posouzení za účelem určení toho, zda byl tento dovoz proveden za značně nižší ceny než obdobné výrobky výrobního odvětví Unie (a tedy zda došlo k cenovému podbízení), musí být uskutečněno s ohledem na obdobný výrobek ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení. Z těchto ustanovení, ani ze žádného jiného ustanovení základního nařízení, nevyplývá, že by Komise měla obecnou povinnost provést analýzu existence cenového podbízení na podrobnější úrovni, než je úroveň obdobného výrobku.

65.

Tento výklad je navíc potvrzen výkladem článku 3.2 antidumpingové dohody učiněným ve zprávě odvolacího orgánu „HP-SSST“, který výslovně uvedl, že orgán pověřený šetřením není podle tohoto ustanovení povinen určit existenci cenového podbízení pro každý typ výrobku, který je předmětem šetření, nebo pro celou řadu výrobků, z nichž se obdobný výrobek skládá ( 37 ).

66.

Z toho vyplývá, že jakmile je určen posuzovaný výrobek a obdobný výrobek a jejich definice nebude zpochybněna, v zásadě stačí, aby Komise provedla analýzu účinků dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie, a to na úrovni takto definovaného obdobného výrobku, a nikoli na podrobnější úrovni.

67.

Nicméně z čl. 3 odst. 2 základního nařízení vyplývá, že Komise je povinna provést objektivní posouzení účinků dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie. Objektivní posouzení vyžadované tímto ustanovením, vykládané ve světle výkladu odvolacího orgánu WTO podanému k odpovídajícímu ustanovení článku 3.1 antidumpingové dohody, musí zohlednit všechny relevantní důkazy, které mohou případně zahrnovat zohlednění tržních podílů týkajících se každého typu výrobku zahrnutého do šetření ( 38 ).

68.

Z toho vyplývá, že za určitých okolností, aby se zajistilo, že posouzení existence značného cenového podbízení na úrovni obdobného výrobku bude „objektivní“ ( 39 ), je vhodné zohlednit tržní podíly různých typů dotčeného výrobku, a tudíž může být nutné zohlednit různé segmenty trhu posuzovaného výrobku.

69.

Je tudíž třeba si položit otázku, v jakých případech je za účelem zajištění objektivního posouzení zaměřeného na určení existence cenového podbízení vhodné, nebo dokonce nutné provést analýzu podle jednotlivých segmentů se zohledněním tržního podílu týkajícího se každého typu výrobku. Na základě této analýzy bude následně nutné ověřit, zda Tribunál právem učinil závěr, že projednávaná věc spadá do této kategorie případů.

70.

V tomto ohledu Tribunál v napadeném rozsudku za účelem odůvodnění potřeby posoudit v projednávané věci cenové podbízení podle jednotlivých segmentů odkázal na dva precedenty, které byly předmětem rozsáhlé diskuze mezi účastnicemi řízení: rozsudek samotného Tribunálu ve věci Shanghai Teraoka a zprávu odvolacího orgánu „HP-SSST“.

71.

První z těchto precedentů, tedy rozsudek Shanghai Teraoka, se týkal věci, v níž byly u dotčeného výrobku identifikovatelné tři samostatné segmenty a ve které bylo 97 % dotčeného dovozu soustředěno pouze v jednom z těchto tří segmentů.

72.

V průběhu antidumpingového šetření provedla Rada Evropské unie posouzení cenového podbízení pouze s ohledem na tento segment a poté vyvodila závěry týkající se účinků na ceny v tomto segmentu na všechny obdobné výrobky ( 40 ). Před Tribunálem žalobkyně tvrdila, že Rada tímto porušila článek 3 základního nařízení, neboť provedla analýzu účinků dumpingových dovozů pouze ve vztahu k části obdobného výrobku ( 41 ).

73.

V tomto skutkovém rámci Tribunál nejprve rozhodl, že v rámci zjišťování újmy podle článku 3 základního nařízení mohou unijní orgány provést analýzu podle jednotlivých segmentů za účelem posouzení různých ukazatelů újmy, zejména pokud jsou výsledky dosažené na základě jiné metody, ať již z jakéhokoliv důvodu, pochybné za předpokladu, že je náležitě vzat do úvahy výrobek jako celek ( 42 ). Dále Tribunál uvedl, že v situaci, kdy je 97 % dovozu soustředěno v konkrétním segmentu, je logické a dokonce nevyhnutelné pro správný výsledek šetření, aby tato analýza obsahovala oddělené posouzení tohoto segmentu ( 43 ). Na základě těchto úvah Tribunál zamítl argument žalobkyně.

74.

Z tohoto rozsudku podle mého názoru právně vyplývá, že v případě, kdy je dovoz silně soustředěn do segmentu trhu s dotčeným výrobkem, mohou se unijní orgány v rámci široké posuzovací pravomoci, kterou mají v rámci opatření na ochranu obchodu, připomenuté v bodě 29 výše, omezit na analýzu cenového podbízení s ohledem na tento segment, pokud je to vhodné k zajištění objektivní povahy posouzení účinků dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie, pod podmínkou, že je náležitě vzat do úvahy dotčený výrobek ve svém celku. Kromě toho může být v závislosti na okolnostech případu pro zajištění objektivity takového posouzení vhodné nebo dokonce nevyhnutelné samostatné posouzení segmentu.

75.

Pokud jde o druhý precedent, tedy zprávu odvolacího orgánu „HP-SSST“, jednalo se o případ, kdy byly v rámci obdobného výrobku, jak jej definovaly čínské orgány odpovědné za antidumpingové šetření, identifikovatelné tři segmenty (třída A, třída B a třída C). V tomto případě se dumpingový dovoz a domácí prodej soustředily na různé segmenty trhu: domácí prodej se soustředil do segmentu souvisejícího s třídou A, ve kterém došlo k zanedbatelnému množství dovozu (rovnajícímu se 1,45 %); naopak dumpingový dovoz se soustředil do segmentů souvisejících s třídami B a C. Kromě toho byly ceny výrobků zařazených do tříd B a C dvakrát, resp. třikrát vyšší než ceny zařazené do třídy A. V této souvislosti čínské orgány stanovily existenci cenového podbízení v segmentech odpovídajících třídám B a C, na které se soustředil dovoz, ale nestanovily žádné cenové podbízení v segmentu týkajícímu se třídy A, na který se soustředila domácí výroba ( 44 ). Tyto orgány tudíž nestanovily cenové podbízení na úrovni obdobného výrobku, ale omezily se na stanovení cenového podbízení pouze u tříd B a C ( 45 ).

76.

V tomto skutkovém rámci odvolací orgán WTO jednak konstatoval, že objektivní posouzení zaměřené na ověření existence značného cenového podbízení dumpingovým dovozem ve srovnání s obdobným domácím výrobkem (zahrnujícím tři typy výrobků) mělo zohlednit relevantní tržní podíly různých typů výrobku, a jednak, že vhodná analýza účinků na ceny měla zohlednit, že mezi cenami různých typů výrobků byly značné rozdíly. Tento orgán rovněž konstatoval, že orgán pověřený šetřením nemůže ponechat bez povšimnutí důkazy, které naznačují, že dumpingový dovoz nemá žádný účinek na domácí ceny nebo má pouze omezený účinek ( 46 ).

77.

Ze zprávy odvolacího orgánu „HP-SSST“ tedy vyplývá, že v situaci charakterizované silným soustředěním domácího prodeje a dumpingového dovozu do různých segmentů, které se vyznačují poměrně významnými cenovými rozdíly, je třeba za účelem zajištění objektivního posouzení existence cenového podbízení, vyžadovaného podle článku 3.1 antidumpingové dohody (a tedy podle čl. 3 odst. 2 základního nařízení), zohlednit tržní podíly pro každý typ výrobku a tyto významné cenové rozdíly.

78.

Dva výše uvedené precedenty poskytují vodítka k určitým situacím, ve kterých je vhodné, nebo dokonce nevyhnutelné zohlednit segmentaci trhu za účelem zajištění objektivního posouzení cenového podbízení. Právě s ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba analyzovat, zda Tribunál správně uvedl, že v projednávané věci je nutné, aby Komise zohlednila segmentaci trhu posuzovaného výrobku a že tím, že tak neučinila, nezaložila svou analýzu na všech relevantních skutečnostech projednávané věci.

79.

Aby bylo možné provést analýzu uvedenou v předchozím bodě, je však třeba nejprve ověřit, zda Tribunál, jak vyplývá z bodů 77 až 79 napadeného rozsudku, správně odmítl zohlednit důkazy, které předložila Komise po jednání v řízení v prvním stupni, anebo zda se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, jak tvrdí Komise v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku. Tyto důkazy mají totiž zásadní význam pro pochopení přesného kontextu projednávané věci.

80.

V tomto ohledu ze spisu vyplývá, že v návaznosti na diskusi, která proběhla během jednání konaného před Tribunálem, Tribunál sám uložil Komisi lhůtu, aby mu poskytla určité informace za účelem objasnění procenta prodejů výrobců v Unii zařazených do vzorku ve třech dotčených segmentech trhu, jakož i další údaje o dovozu čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

81.

Komise této žádosti vyhověla a poskytla údaje vyplývající z použití metody PCN na prodeje čínských výrobců a výrobců v Unii zařazených do vzorku. Tyto údaje jednak ukázaly, že v každém ze tří dotčených segmentů existovala shoda mezi dumpingovým dovozem a prodeji výrobního odvětví Unie, které byly zhruba na stejné úrovni. Z těchto údajů konkrétně vyplynulo, že jak dovoz, tak domácí prodeje se soustředily hlavně v segmentu stavebnictví (s příslušným podílem 75,1 % a 71,6 %), že měly nezanedbatelnou úroveň v segmentu ropy a zemního plynu (17,3 % a 15,3 %) a že byly přítomny v menší míře, ale nikoli bezvýznamně, v segmentu výroby elektřiny (7,4 % a 13,1 %). Dále z těchto údajů vyplynulo, že k cenovému podbízení došlo ve všech třech dotčených segmentech.

82.

Tribunál odmítl relevantnost těchto údajů a v zásadě ve výše uvedených bodech napadeného rozsudku uvedl, že Komise nemohla doplnit odůvodnění sporného nařízení o důvody uvedené po podání žaloby k Tribunálu.

83.

V tomto ohledu je však třeba připomenout, že z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí být posouzeno s ohledem na okolnosti věci a s ohledem na jeho kontext a soubor právních pravidel upravujících dotčenou oblast ( 47 ).

84.

Zejména v případě aktu s obecnou působností, jako je nařízení o uložení antidumpingových cel, musí být povinnost odůvodnění vykládána v tom smyslu, že nelze vyžadovat, aby unijní orgány uvedly jednotlivé skutečnosti, na jejichž základě bylo nařízení přijato a které jsou často velmi početné a složité, nebo a fortiori, aby obsahovalo více či méně úplné posouzení takových skutečností ( 48 ).

85.

V tomto ohledu je třeba uvést, že Tribunál neshledal nedostatečnost odůvodnění sporného nařízení, ale odmítl zohlednit určité údaje poskytnuté Komisí na jeho žádost, které za účelem odpovědi na argumenty vznesené žalobkyní nabídly podrobnější pohled na závěry obsažené v sporném nařízení. Konkrétně, za účelem odpovědi na argumenty vznesené společností Hubei Xinyegang, tyto údaje upřesňují závěr – jehož dostatečnost odůvodnění není zpochybněna – podle něhož analýza založená na metodě PCN prokázala, že v projednávané věci existovalo cenové podbízení na úrovni obdobného výrobku ( 49 ).

86.

V této souvislosti se domnívám, že by Komisi mělo být umožněno reagovat na argumenty předložené v žalobě proti nařízení o uložení antidumpingových cel poskytnutím doplňujících údajů, které by unijnímu soudu umožnily – pokud je to nezbytné pro provedení soudního přezkumu aktu – plně porozumět analýze zahrnující posouzení složitých hospodářských situací a založené na četných ekonomických údajích provedené Komisí za účelem dosažení závěrů obsažených v uvedeném aktu s obecnou působností. V tomto ohledu uvádím, že se zdá, že praxe samotného Tribunálu v antidumpingové oblasti jde tímto směrem ( 50 ).

87.

Kromě toho, pokud to unijní soud považuje za nutné, může, jak v projednávané věci učinil Tribunál, požádat dotyčný orgán o informace a vysvětlení za účelem dosažení dalšího objasnění ohledně omezeného, ale dostatečného odůvodnění pro přijetí aktu s obecnou působností ( 51 ).

88.

Z výše uvedeného vyplývá, že podle mého názoru měl Tribunál zohlednit údaje vyplývající z použití metody PCN a uvedené v bodě 81 výše, s nimiž Komise na žádost samotného Tribunálu a za účelem vyvrácení argumentu vzneseného společností Hubei Xinyegang v její žalobě podrobněji rozvedla závěr obsažený ve sporném nařízení týkající se zjištění existence cenového podbízení na úrovni obdobného výrobku v projednávané věci.

89.

Z toho vyplývá, že podle mého názoru je třeba vyhovět třetímu důvodu kasačního opravného prostředku Komise a že napadený rozsudek je v tomto bodě stižen nesprávným právním posouzením. V důsledku toho musí být důkazy uvedené v bodě 81 výše zohledněny v rámci následující analýzy.

90.

Za účelem úplného pochopení posouzení provedeného Komisí v projednávané věci je k určení existence cenového podbízení dumpingového dovozu ve vztahu k cenám obdobných výrobků výrobního odvětví Unie a kritizovaného Tribunálem v napadeném rozsudku nutné rozvést analýzu metody PCN použité pro tento účel Komisí a již zmíněnou v bodech 33 a 34 výše.

91.

Z bodu 24 odůvodnění sporného nařízení, jakož i z informací ve spisu vyplývá, že PCN jsou alfanumerické kódy, z nichž každý odpovídá kategorii výrobku. Tyto kódy jsou definovány bezprostředně po zahájení šetření na základě specifických vlastností výrobku ( 52 ).

92.

V projednávané věci byly při použití této metodiky různé výrobky posuzované v průběhu šetření rozděleny do 5 kategorií, které lze identifikovat podle prvního čísla kódu, který osvědčuje typ výrobku. Je nesporné, že výrobky obsažené v PCN odpovídajícímu kategoriím 1 a 2 byly zahrnuty do segmentu ropy a zemního plynu, že výrobky odpovídající kategorii 3 byly použity v odvětví stavebnictví a že výrobky odpovídající kategorii 4 a 5 spadaly do segmentu výroby elektřiny.

93.

Jak je uvedeno v bodě 34 výše, za účelem zjištění existence značného cenového podbízení podle metody PCN Komise porovnala, PCN oproti PCN, dovozní ceny a ceny výrobců v Unii. Komise tedy porovnala prodeje každého posuzovaného výrobku, který spadal pod PCN, čínských výrobců zařazených do vzorku s odpovídajícím výrobkem výrobního odvětví Unie. Tímto způsobem, v rozsahu, v němž, jak vyplývá z předchozího bodu, bylo rozdělení výrobků podle PCN založeno na kritériích, která umožňovala posoudit různé segmenty, do kterých byl dotyčný výrobek rozdělen, Komise zohlednila tyto segmenty v analýze cenového podbízení.

94.

Informace obsažené ve spisu ( 53 ) umožňují konstatovat, že použití této metody umožnilo zohlednit relativní objemy různých prodejů na úrovni různých segmentů. To ostatně prokazuje skutečnost, že na základě této analýzy bylo možné určit, jak učinila Komise, různé podíly prodejů pro jednotlivé segmenty. Jak vyplývá z bodu 81 výše, na základě tohoto určení tak bylo možné konstatovat, že v různých segmentech existuje podstatná shoda mezi čínským dovozem a domácím prodejem v Unii, a konkrétně, že se obojí soustřeďuje do stejného segmentu, tedy stavebnictví, ale že v ostatních dvou segmentech existovalo nezanedbatelné zastoupení dovozu a domácího prodeje.

95.

Použití této metody rovněž umožnilo zohlednit úroveň cenového podbízení v různých segmentech trhu, což dokazuje skutečnost, že Komise byla schopna stanovit, že v každém segmentu docházelo k cenovému podbízení.

96.

Z výše uvedených úvah podle mého názoru vyplývá, že závěr obsažený v bodech 60 a 66 napadeného rozsudku, podle něhož Komise navzdory použití metody PCN nezohlednila při posouzení cenového podbízení všechny relevantní údaje, neboť nezohlednila segmentaci odpovídající různým typům posuzovaného výrobku, je nesprávný. Způsoby, jakými byla tato metoda navržena, a její použití v praxi totiž v projednávané věci zajistily analýzu výrobků, které byly předmětem šetření, podle segmentu trhu.

97.

Pokud jde o argument společnosti Hubei Xinyegang, podle něhož metoda PCN Komisi neumožnila určit účinky dovozu v daném segmentu na prodejní ceny výrobního odvětví Unie u výrobků patřících do jiných segmentů, mám za to, že taková dodatečná analýza není nutná v situaci, kdy dovoz a domácí prodej byly v podstatě na stejné úrovni ve třech stávajících segmentech a kdy bylo zjištěno cenové podbízení ve všech třech segmentech.

98.

Z výše uvedeného vyplývá, že podle mého názoru je třeba rovněž vyhovět druhému důvodu kasačního opravného prostředku Komise.

99.

V bodě 67 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že s ohledem na čtyři okolnosti charakterizující projednávanou věc – které Tribunál analyzoval v bodech 61 až 64 napadeného rozsudku a jsou zmíněny v bodě 38 výše – se měla Komise navzdory použití metody PCN přinejmenším ujistit, že vývoj cen výrobního odvětví Unie (tedy snížení těchto cen) „nepocházel“ ze segmentu, v němž byl čínský dovoz omezený nebo na nikoli značné úrovni cenového podbízení. Tudíž, jak je uvedeno v bodě 60 výše, podle Tribunálu existence těchto okolností vyžadovala, aby Komise, navzdory použití metody PCN, za účelem zajištění objektivního posouzení cenového podbízení a obecně účinků cen dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie, provedla dodatečnou analýzu s cílem ověřit, zda snížení cen obdobného výrobku výrobního odvětví Unie, posuzovaného jako celek, bylo skutečně důsledkem (cenových účinků) dumpingového dovozu. Tribunál konstatoval, že neprovedením této dodatečné analýzy bylo posouzení provedené Komisí neúplné.

100.

Je tedy třeba ověřit, zda s ohledem na projednávanou věc tyto čtyři okolnosti ukládají Komisi, aby navzdory posouzení provedenému metodou PCN provedla analýzu požadovanou Tribunálem v bodě 67 napadeného rozsudku.

101.

V tomto ohledu, pokud jde o první z těchto okolností, tedy obtížnou zaměnitelnost různých typů výrobků zahrnutých do obdobného výrobku, jak je definován ( 54 ), uvádím, že ačkoli je nahraditelnost z hlediska poptávky jistě zásadním kritériem analýzy pro definici relevantního trhu v oblasti hospodářské soutěže, nehraje stejně tak zásadní roli v antidumpingové oblasti. Kritéria použitá k definování obdobného výrobku v antidumpingové oblasti podle čl. 1 odst. 4 základního nařízení jsou různá a není neobvyklé, že v rámci antidumpingového šetření je jako obdobný výrobek definován výrobek zahrnující různé typy výrobků, které by v rámci práva hospodářské soutěže spadaly do různých relevantních trhů výrobků. V tomto ohledu je třeba rovněž uvést, že společnost Hubei Xinyegang před Tribunálem nezpochybnila definici obdobného výrobku, takže tuto definici je třeba považovat za nespornou a nelze ji zpochybnit na úrovni analýzy zaměřené na zjištění existence újmy ( 55 ).

102.

Z toho vyplývá, že obtížná zaměnitelnost výrobků, které jsou předmětem šetření, na straně poptávky se nejeví jako relevantní faktor pro stanovení toho, že v projednávané věci byla Komise povinna provést dodatečnou analýzu požadovanou Tribunálem v bodě 67 napadeného rozsudku nad rámec analýzy provedené na základě metody PCN.

103.

Pokud jde o druhou z těchto okolností, tedy existenci cenových rozdílů mezi různými segmenty, Tribunál s odkazem na zprávu odvolacího orgánu „HP-SSST“ shledal, že existenci takových cenových rozdílů je třeba zohlednit pro účely analýzy cenového podbízení a že existence takových cenových rozdílů mezi segmenty přispívá k uložení dodatečné analýzy uvedené v bodě 67 napadeného rozsudku ( 56 ).

104.

Avšak ačkoli je pravda, jak vyplývá z bodu 76 výše, že v této zprávě odvolací orgán stanovil, že v tomto případě měla vhodná analýza účinků na ceny zohlednit značné rozdíly mezi cenami různých typů výrobků, mám za to, že z tohoto precedentu nelze odvodit, že v projednávané věci byla Komise za účelem objektivního posouzení cenového podbízení podle čl. 3 odst. 2 základního nařízení povinna provést analýzu uvedenou v bodě 67 napadeného rozsudku.

105.

Jak totiž vyplývá z bodů 75 až 77 výše, v případě posuzovaném odvolacím orgánem WTO se dumpingový dovoz a domácí prodeje soustředily do různých segmentů a cenové podbízení bylo konstatováno pouze ve dvou ze tří dotčených segmentů, do kterých se dovoz soustředil, a nebylo konstatováno v segmentu, do kterého se soustředily domácí prodeje. V projednávané věci, jak vyplývá z údajů uvedených v bodě 81 výše, byly naopak dumpingový dovoz a domácí prodeje soustředěny do stejného segmentu a v ostatní segmentech se objevovaly na srovnatelné úrovni. V projednávané věci bylo dále konstatováno cenové podbízení ve všech segmentech, do kterých byl posuzovaný výrobek rozdělen. Ze spisu navíc vyplývá, že srovnání prostřednictvím metody PCN umožnilo zohlednit cenové rozdíly mezi různými typy výrobků zahrnutých do různých segmentů. V této souvislosti je třeba dospět k závěru, že ani druhá okolnost zjištěná Tribunálem, posuzovaná ve světle zprávy odvolacího orgánu „HP-SSST“, nevyžadovala, aby Komise v projednávané věci provedla dodatečnou analýzu vyžadovanou v bodě 67 napadeného rozsudku.

106.

Pokud jde o třetí z okolností posuzovaných Tribunálem, tedy skutečnost, že 75,1 % dovozu čínských výrobců zařazených do vzorku bylo soustředěno do segmentu stavebnictví, Tribunál s odkazem na rozsudek Shanghai Teraoka konstatoval, že to činí samostatnou analýzu tohoto segmentu logickou, ne-li nezbytnou ( 57 ). Tento precedent však podle mého názoru nemůže v projednávané věci prokázat nesprávnou analýzu Komise. Jak totiž jednak vyplývá z bodů 71 až 74 výše, tento precedent se týká jiné situace, než je situace v projednávané věci. Na rozdíl od uvedeného rozsudku se totiž Komise v projednávané věci neomezila na provedení posouzení cenového podbízení pouze ve vztahu k segmentu, do kterého se dovoz soustředil, ale provedla jej u posuzovaného výrobku jako celku. Dále Komise prostřednictvím metody PCN zohlednila, jak vyžaduje tento precedent, segmentaci trhu ( 58 ). V každém případě s ohledem na skutečnost, že dumpingový dovoz a domácí prodeje byly soustředěny do stejného segmentu a byly přítomny ve srovnatelné míře v ostatních segmentech a že cenové podbízení bylo zjištěno ve všech segmentech, do nichž byl posuzovaný výrobek rozdělen, ani třetí okolnost uvedená Tribunálem nemůže prokázat nesprávnou analýzu Komise.

107.

Konečně, pokud jde o čtvrtou okolnost zjištěnou Tribunálem, tedy že z prozatímního nařízení vyplynulo, že více než 60 % prodejů největší společnosti výrobců v Unii souviselo s ropným a plynárenským průmyslem, ani ta nepodporuje závěr Tribunálu, podle kterého byla v projednávané věci nezbytná dodatečná analýza stanovená v bodě 67 napadeného rozsudku. Relevance této okolnosti, prostřednictvím které měl Tribunál v úmyslu naznačit, že je pravděpodobné, že se dumpingový dovoz a prodeje výrobního odvětví Unie soustředily do různých segmentů, je však zjevně vyvrácen konstatováním vyplývajícím z informací uvedených v bodě 81 výše, podle něhož se dumpingový dovoz a prodeje v Unii soustředily do stejného segmentu, tedy do segmentu stavebnictví.

108.

Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že žádný ze čtyř prvků uvedených Tribunálem nemohl odůvodnit potřebu další analýzy, jako je analýza uvedená v bodě 67 napadeného rozsudku. Přesněji řečeno, v situaci, kdy Komise použila metodu PCN k určení cenového podbízení, a zaprvé se dumpingový dovoz a domácí prodeje soustředily do stejného segmentu a byly přítomny na srovnatelné úrovni v ostatních segmentech, a zadruhé cenové podbízení existovalo ve všech segmentech, do kterých byl posuzovaný výrobek rozdělen, nelze Komisi vytýkat, že neprovedla dodatečnou analýzu uvedenou v bodě 67 napadeného rozsudku.

109.

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba dospět k závěru, že napadený rozsudek je stižen několika vadami v části, v níž dochází k závěru, že jelikož Komise při analýze cenového podbízení nezohlednila segmentaci trhu a obecně účinků na ceny, nezaložila svou analýzu na všech relevantních skutečnostech projednávané věci, a že navzdory použití metody PCN se měla v projednávané věci Komise přinejmenším ujistit, že vývoj cen výrobního odvětví Unie (tedy snížení těchto cen) „nepocházel“ ze segmentu, v němž byl čínský dovoz omezený nebo na nikoli značné úrovni cenového podbízení.

110.

V důsledku toho je podle mého názoru třeba vyhovět prvnímu, druhému a třetímu důvodu kasačního opravného prostředku vznesenými Komisí.

111.

V rámci čtvrtého a pátého důvodu kasačního opravného prostředku Komise, podporovaná společností ArcelorMittal a dalšími, zpochybňuje napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál v bodech 68 až 76 rozhodl, že Komise v analýze týkající se cenového podbízení nesprávně nezohlednila určitý objem obdobného výrobku vyrobeného výrobci v Unii zařazenými do vzorku.

112.

V těchto bodech napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že 17 typů výrobků z 66 prodávaných výrobci v Unii zařazenými do vzorku, což představuje 8 % objemu prodeje těchto výrobců, nebylo v analýze cenového podbízení zohledněno, jelikož tyto výrobky nebyly čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku vyvezeny, a tudíž nemohlo dojít ke srovnání.

113.

Na základě zprávy odvolacího orgánu „HP-SSST“ Tribunál v bodě 71 napadeného rozsudku učinil závěr, že neexistuje žádný důvod domnívat se, že určitý objem obdobného výrobku, který není předmětem cenového podbízení, nelze při analýze podle čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení zohlednit. Tribunál v bodech 72 až 74 napadeného rozsudku rovněž konstatoval, že souvislost stanovená Komisí ve sporném nařízení mezi analýzou cenového podbízení dumpingových dovozů a cenovým vývojem výrobního odvětví Unie byla nutně založena na nesprávném skutkovém základě, jelikož byla stanovena bez zohlednění výše uvedených 17 typů výrobků, u nichž nedošlo k cenovému podbízení. Tribunál tedy shledal, že vzhledem k tomu, že v tomto ohledu chybí konkrétní odůvodnění sporného nařízení, nelze vyloučit, že se těchto 17 typů výrobků nezanedbatelně podílelo na snížení cen výrobců v Unii zařazených do vzorku. Tribunál stanovil, že Komise v rozporu s čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení nezohlednila při analýze cenového podbízení a účinků dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie všechny relevantní skutečnosti projednávané věci.

114.

Ve čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku, který je rozdělen na dvě části, Komise, podporovaná společností ArcelorMittal a dalšími, vytýká Tribunálu, že porušil čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení.

115.

V první části Komise tvrdí, že závěr Tribunálu, podle něhož je třeba provést analýzu cenového podbízení s ohledem na všechny typy výrobků prodávané výrobním odvětvím Unie, vychází z nesprávného pochopení posouzení cenového podbízení. Ze samotného znění čl. 3 odst. 3 základního nařízení vyplývá, že takové posouzení nemusí být prováděno u každého typu výrobku nebo PCN prodávaného výrobním odvětvím Unie, ale že cenové podbízení by mělo být stanoveno na úrovni obdobného výrobku. Komise nejprve vypočítala cenové podbízení na úrovni každého PCN a poté vážený průměr cenového podbízení pro všechna PCN vyrobená výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Pokud pro PCN není zjištěno žádné cenové podbízení nebo je zjištěno negativní cenové podbízení, neznamená to, že antidumpingové clo nelze uložit také na PCN, u nichž nebylo zjištěno žádné cenové podbízení.

116.

Ve druhé části Komise tvrdí, že stanovením toho, že posouzení účinků na ceny podle čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení vyžaduje rovněž posouzení 17 PCN nevyrobených čínskými výrobci zařazenými do vzorku, Tribunál zaměnil toto posouzení s analýzou „nepřičtení“, která je stanovena v čl. 3 odst. 7 základního nařízení. Ze samotného znění těchto ustanovení totiž vyplývá, že předpokládají posouzení cenového podbízení mezi dováženým dumpingovým výrobkem a obdobným výrobkem, a nikoli účinky PCN prodávaných výrobním odvětvím Unie, ale nikoli čínskými vyvážejícími výrobci. Ve sporném nařízení určila Komise účinky na ceny s odkazem na PCN, u kterých vzorek čínských prodejů umožnil srovnat PCN se vzorkem prodejů v Unii. Komise nemohla stanovit cenové podbízení u 17 PCN prodávaných výrobci v Unii zařazenými do vzorku, které však čínští výrobci zařazení do vzorku nevyváželi. Otázka uvedená v bodech 72 až 74 napadeného rozsudku, podle které měla Komise posoudit riziko, že by výrobní odvětví Unie mohlo utrpět značné ztráty v reakci na prodeje 17 PCN v Unii, které čínští vyvážející výrobci nevyváželi, spadá do rámce analýzy nepřičtení uvedené v čl. 3 odst. 7 základního nařízení. Společnost Hubei Xinyegang se však nedovolávala porušení tohoto článku na podporu své žaloby. Zpráva odvolacího orgánu „HP-SSST“ navíc nijak nepodporuje závěry Tribunálu.

117.

Společnost Hubei Xinyegang především tvrdí, že Komise nesprávně popisuje napadený rozsudek. Tribunál se nedomníval, že cenové podbízení musí být stanoveno na úrovni každého PCN, pouze vytkl skutečnost, že Komise rozšířila svá zjištění týkající se existence cenového podbízení ohledně určitých typů výrobků na jiné typy výrobků, u nichž k tomuto zjištění nedošlo, a to bez poskytnutí vysvětlení.

118.

Pokud jde o první část, společnost Hubei Xinyegang tvrdí, že Tribunál správně stanovil, že obavy identifikované v judikatuře ( 59 ), pokud jde o vyloučení vývozních transakcí do Unie týkajících se určitých druhů posuzovaného výrobku z výpočtu dumpingového rozpětí, platí rovněž v souvislosti s analýzou cenového podbízení nebo účinků na ceny. Rovněž by existovalo riziko manipulace, pokud by se mělo za to, že Komise není povinna zohlednit veškeré prodeje výrobců zahrnutých do vzorku Unie. To by jí totiž umožnilo konstatovat cenové podbízení pouze u omezené části prodeje výrobního odvětví Unie a rozšířit toto konstatování na zbytek prodejů, aniž by bylo nutné vysvětlit, jaké byly účinky těchto posledně uvedených prodejů na ceny.

119.

Pokud jde o druhou část, společnost Hubei Xinyegang tvrdí, že argument Komise, podle kterého jsou analýza účinků na ceny a určení příčinné souvislosti navzájem zcela nezávislé kroky, je irelevantní, neboť Komise nezpochybnila bod 86 napadeného rozsudku, ve kterém Tribunál konstatoval existenci vztahu mezi určením cenového podbízení a určením příčinné souvislosti. V každém případě čl. 3 odst. 2 základního nařízení v části, v níž odkazuje na dopad dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie, zahrnuje požadavky na příčinnou souvislost a nepřičtení, které jsou dále upřesněny v čl. 3 odst. 6 a 7 uvedeného nařízení. Tribunál dále správně odkázal na zprávu odvolacího orgánu „HP-SSST“, ze které vyplývá, že je třeba zjistit účinky na ceny pro výrobek jako celek, aniž by byly vyloučeny typy výrobků, u nichž nebylo zjištěno žádné cenové podbízení.

120.

V rámci pátého důvodu Komise tvrdí, že Tribunál porušil článek 17 základního nařízení ( 60 ) tím, že uvedl, že Komise nesprávně nezohlednila účinky 17 typů výrobků, které nebyly prodávány čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku, ale byly prodávány výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Neexistence dovozů pro 17 dotčených PCN je vlastním důsledkem použití metody výběru vzorku v projednávané věci, ve vztahu k níž má Komise prostor pro uvážení. Vzhledem k tomu, že se vzorek považuje za reprezentativní, je zjištění cenového podbízení založené na váženém průměru rozpětí cenového podbízení stanoveného pro PCN prodávané čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku reprezentativní pro všechny PCN, a tedy i pro posuzovaný výrobek. Výklad Tribunálu zbavuje výběr vzorku jakéhokoli užitečného účinku a nepřiměřeně omezuje prostor pro uvážení, který v tomto ohledu Komise má.

121.

Společnost Hubei Xinyegang zaprvé namítá, že i když má Komise při výběru vzorku určitý prostor pro uvážení, nic to nemění na skutečnosti, že jakmile bude vzorek vybrán, musí Komise splnit všechny zákonné povinnosti stanovené v základním nařízení, včetně požadavku na provedení řádné analýzy účinků na ceny. Zadruhé napadený rozsudek nemá dopad na možnost Komise použít výběr vzorku, ani flexibilitu, kterou v tomto ohledu má. Napadený rozsudek vyžadoval pouze zohlednění, jakmile budou stanoveny vzorky, účinků veškerého dumpingového dovozu vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na ceny všech typů výrobků prodávaných výrobci v Unii zařazenými do vzorku.

122.

Aby bylo možné analyzovat čtvrtý a pátý důvod, je třeba nejprve, stejně jako u prvních tří důvodů, upřesnit rozsah výtky formulované Tribunálem. I pokud jde totiž o část napadeného rozsudku zpochybněnou v rámci těchto důvodů, účastnice řízení se neshodují v rozsahu, který má být výtce Tribunálu přiznán.

123.

Komise a ArcelorMittal a další tvrdí, že v napadeném rozsudku Tribunál uložil Komisi povinnost provést analýzu cenového podbízení pro každý typ výrobku, tedy pro každé PCN, který je prodáván výrobním odvětvím Unie. Tyto účastnice řízení dále tvrdí, že základní výtka formulovaná Tribunálem nespadá do analýzy účinků dumpingových dovozů na ceny výrobního odvětví Unie, ale do analýzy tzv. „nepřičtení“ uvedené v čl. 3 odst. 7 základního nařízení, který nebyl před Tribunálem uplatněn.

124.

Společnost Hubei Xinyegang naopak tvrdí, že Tribunál vytkl Komisi, že pouze rozšířila rozsah svých zjištění týkajících se cenového podbízení některých typů výrobků na typy výrobků, u nichž nebylo prokázáno žádné cenové podbízení, a to bez odůvodnění. Vyloučením výše uvedených 17 typů výrobků ze své analýzy tudíž Komise neprokázala účinek dovozů na ceny obdobného výrobku jako celku, a to v rozporu s čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení.

125.

V tomto ohledu zaprvé uvádím, že v napadeném rozsudku Tribunál nejprve v bodě 69 konstatoval, že při uplatnění metody PCN nebyla Komise schopna určit rozpětí cenového podbízení pro 17 typů výrobků výrobního odvětví Unie, pro které neexistovaly žádné odpovídající dovážené výrobky. V bodě 71 poté Tribunál s odkazem na zprávu odvolacího orgánu „HP-SSST“ uvedl, že v příslušných ustanoveních však není nic, co by umožňovalo se domnívat, že určitý objem obdobného výrobku, který není předmětem cenového podbízení, tedy těchto 17 výrobků, u nichž nelze stanovit rozpětí cenového podbízení při uplatnění metody PCN, lze vyloučit z analýzy stanovené v čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení.

126.

Podle mého názoru Tribunál tímto posledně uvedeným konstatováním vyjádřil zásadu, podle které je Komise při analýze účinků na ceny povinna zohlednit veškeré prodeje obdobného výrobku výrobního odvětví Unie. Následně Tribunál použil tuto zásadu na projednávanou věc a rozhodl, že jelikož v projednávané věci byla tato analýza provedena určením cenového podbízení při použití metody PCN, byla Komise povinna vzít v úvahu, za účelem toho, aby svou analýzu založila na všech relevantních údajích, všechna PCN výrobců v Unii zařazených do vzorku.

127.

Zadruhé v bodech 73 a 74 napadeného rozsudku Tribunál v zásadě vytkl Komisi to, že souvislost, kterou zjistila mezi analýzou cenového podbízení a vývojem cen výrobního odvětví Unie, založila na nesprávném skutkovém základě, neboť nezohlednila 17 dotčených typů výrobků, a to z toho důvodu, že nelze vyloučit, že se tyto typy výrobků „v nezanedbatelné míře podílely na snižování cen výrobců v Unii zařazených do vzorku“.

128.

Z toho vyplývá, že základní výtka Tribunálu vůči Komisi spočívá v tom, že při analýze, kterou provedla, nezohlednila možný vliv, který (ceny) těchto 17 typů výrobků – u nichž nebylo možné určit rozpětí cenového podbízení – mohly mít na cenový vývoj výrobců v Unii, který byl vypočítán Komisí s odkazem na obdobný výrobek posuzovaný jako celek.

129.

V této souvislosti je třeba si nejprve položit otázku, zda existuje, jak zdá se vyplývá z bodu 71 napadeného rozsudku, povinnost Komise vždy při posouzení účinků dumpingového dovozu na ceny zohlednit všechny typy výrobků prodávané výrobním odvětvím Unie, zejména pokud je toto posouzení uskutečněno prostřednictvím konstatování cenového podbízení.

130.

Za účelem odůvodnění zásadního konstatování obsaženého v bodě 71 napadeného rozsudku Tribunál odkázal na bod 5.180 zprávy odvolacího orgánu „HP-SSST“, ve kterém tento orgán stanovil, že v dané věci byly čínské orgány „povinny posoudit značnou povahu cenového podbízení způsobeného dumpingovými dovozy ve vztahu k ‚podílu domácí výroby, u níž nebylo zjištěno žádné cenové podbízení‘ “.

131.

Tribunál analogicky rozšířil rozsah tohoto konstatování na projednávanou věc a poté, co v bodě 70 napadeného rozsudku konstatoval, že u 17 dotčených typů výrobků nebylo „zjištěno žádné cenové podbízení“, odvodil v bodě 71 výše uvedenou zásadu, podle které z posouzení účinků na ceny nelze vyloučit žádnou část obdobného výrobku.

132.

Nejsem však přesvědčen, že z tohoto bodu zprávy odvolacího orgánu „HP-SSST“ lze vyvodit obecnou zásadu, jakou vyvozuje Tribunál. Tento bod musí být totiž vykládán v kontextu dané věci posuzované odvolacím orgánem WTO. Jak vyplývá z bodu 75 výše, tato věc se týkala situace, ve které čínské orgány neanalyzovaly, a tudíž nezjistily, cenové podbízení u výrobků v segmentu třídy A, do které byly soustředěny domácí prodeje, ale pouze rozšířily na tento segment zjištění cenového podbízení týkajícího se segmentů trhu třídy B a C, do kterých byl soustředěn dumpingový dovoz.

133.

Z toho vyplývá, že v tomto bodě měl odvolací orgán v úmyslu naznačit, že ve velmi specifické situaci tohoto druhu, kdy byl domácí prodej silně soustředěn do jednoho segmentu (třída A) a dumpingový dovoz soustředěn do jiných segmentů (třída B a C), nemohly čínské orgány pouze rozšířit zjištění týkající se cenového podbízení učiněná pro třídy B a C na výrobky zahrnuté do segmentu třídy A.

134.

Na rozdíl od tohoto případu Komise v projednávané věci nevyloučila „podíl domácí výroby“ ze zjištění cenového podbízení z důvodu účelnosti, ale nebyla schopna, jak sám Tribunál uznal, vypočítat rozpětí cenového podbízení pro tyto výrobky, a to z důvodu vzorku a metody analýzy zvolené při uplatnění jejího prostoru pro uvážení ( 61 ).

135.

Z toho vyplývá, že podle mého názoru nemůže být předmětný bod ve zprávě odvolacího orgánu „HP-SSST“ základem pro obecnou zásadu, jakou lze vyvodit z konstatování obsaženého v bodě 71 napadeného rozsudku, podle něhož je nezbytné, aby Komise při analýze cenového podbízení a účinků na ceny vždy zohlednila všechny typy výrobků prodávaných výrobním odvětvím Unie, které spadají do rámce obdobného výrobku, jak byl stanoven.

136.

Společnost Hubei Xinyegang však tvrdí, že tato zásada je v souladu s přístupem přijatým Soudním dvorem v rozsudku Changshu City. V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr v uvedeném rozsudku stanovil, že vzhledem k jeho znění, cíli a kontextu, do něhož je zasazen, čl. 2 odst. 11 základního nařízení nemůže být vykládán tak, že umožňuje vyloučit z výpočtu dumpingového rozpětí vývozní transakce do Unie, které se týkají některých druhů posuzovaného výrobku, a že naopak z tohoto ustanovení vyplývá, že unijní orgány musí při tomto výpočtu zohlednit všechny tyto transakce ( 62 ).

137.

V tomto ohledu však uvádím, že výklad čl. 2 odst. 11 základního nařízení podaný Soudním dvorem v uvedeném rozsudku pro výpočet dumpingového rozpětí nemusí být automaticky použitelný na posouzení cenových podbízení podle čl. 3 odst. 2 a 3 tohoto nařízení. Již z hlediska doslovného výkladu je třeba uvést, že tato dvě ustanovení jsou formulována zásadně odlišným způsobem. Článek 2 odst. 11 základního nařízení totiž výslovně stanoví povinnost zohlednit„ceny všech srovnatelných vývozních obchodů“ ( 63 ). Lze tedy mít za to, že v rozsahu, v němž jsou ustanovení čl. 3 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení formulována odlišně, nutně v této analýze nevyžadují zohlednění všech prodejů obdobného výrobku výrobním odvětvím Unie.

138.

To ostatně patrně rovněž odpovídá odlišné logice, z níž vychází výpočet dumpingového rozpětí a stanovení cenového podbízení. Zatímco se totiž výpočet dumpingového rozpětí obvykle ( 64 ) uskutečňuje zohledněním domácích prodejů a vývozů stejného podniku, tedy vyvážejícího výrobce, stanovení cenového podbízení naopak předpokládá srovnání mezi prodejem různých výrobců (tedy dumpingový dovoz vyvážejících výrobců a domácí prodeje výrobního odvětví Unie).

139.

Z výše uvedené analýzy vyplývá, že ani zpráva odvolacího orgánu „HP-SSST“, o kterou se opřel Tribunál, ani rozsudek Changshu City, kterého se dovolává společnost Hubei Xinyegang, nemohou stanovit zásadu, podle níž je Komise vždy a za všech okolností povinna při analýze cenového podbízení a obecně účinků dumpingového dovozu na ceny zohlednit veškeré prodeje všech typů obdobných výrobků výrobců v Unii.

140.

Nicméně mám za to, že je nutné učinit následující úvahy.

141.

Zaprvé, jak je uvedeno v bodech 28 a 67 výše, z čl. 3 odst. 2 základního nařízení vyplývá, že Komise je povinna provést objektivní posouzení účinků dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie. Nelze tudíž vyloučit, že za určitých okolností je za účelem zajištění objektivity takového posouzení skutečně nezbytné zohlednit veškeré prodeje výrobků výrobního odvětví Unie.

142.

Zadruhé, jak vyplývá ze samotného znění čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení, předmětná analýza předpokládá posouzení účinků dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie. V projednávané věci, jak je uvedeno v bodě 35 výše, je nesporné, že toto posouzení bylo provedeno s odkazem na veškerý dovoz posuzovaného výrobku, který uskutečnili čínští vývozci zařazení do vzorku.

143.

Zatřetí, jak bylo připomenuto v bodech 28 a 29 výše, článek 3 základního nařízení nestanoví zvláštní metodu analýzy pro stanovení existence újmy nebo konkrétně cenového podbízení a v tomto ohledu mají unijní orgány z důvodu složitosti hospodářských a politických situací, které musí zkoumat, širokou posuzovací pravomoc. V této souvislosti, za předpokladu, že je zajištěna objektivita posouzení, přísluší těmto orgánům, aby za účelem určení účinků na ceny zvolily metodu analýzy, kterou považují za nejvhodnější s ohledem na specifika předmětného šetření.

144.

Začtvrté v projednávané věci ze sporného nařízení jednak vyplývá, že se Komise rozhodla použít výběr vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení ( 65 ) jak ve vztahu k čínským vyvážejícím výrobcům, tak k výrobcům v Unii. Tento výběr vzorku, v souvislosti s nímž judikatura uznala určitý prostor pro uvážení ( 66 ), nebyl v projednávané věci zpochybněn.

145.

Dále, jak již bylo uvedeno v bodech 33, 34, jakož i 90 a následujících výše, v projednávané věci se Komise rozhodla k určení cenového podbízení použít, při uplatnění výše uvedeného prostoru pro uvážení, metodu PCN. Tato metoda, která rovněž nebyla zpochybněna, měla mimo jiné za cíl zajistit srovnatelnost cen výrobků pocházejících od různých podniků a určených ke srovnání. Za účelem zajištění této srovnatelnosti bylo stanovení různých PCN založeno, jak již bylo uvedeno, na fyzikálních a technických vlastnostech výrobků. Jak však správně argumentují ArcelorMittal a další, použití takového systému předpokládá kompromis mezi nutností zajistit výše uvedenou cenovou kompatibilitu a nutností zajistit, aby bylo možné porovnat nejvyšší možný počet dovozů a domácích prodejů, tak aby byl výsledek co nejreprezentativnější. Z tohoto hlediska platí, že čím podrobnější bude PCN, tím srovnatelnější budou dovážené a domácí výrobky zahrnuté do PCN. Zároveň však platí, že čím podrobnější je PCN, tím větší je riziko, že určité výrobky (PCN) nemají ekvivalenty, a tudíž je nelze při analýze zohlednit. V projednávané věci bylo zjištěno, že použití metody PCN navržené Komisí umožnilo velmi vysokou úroveň srovnatelnosti, neboť 100 % dumpingového dovozu bylo porovnáno s 92 % domácího prodeje podniků zařazených do vzorku. Jak již bylo uvedeno, tato metoda nebyla zpochybněna.

146.

Ve světle těchto úvah je třeba analyzovat pochybení vytýkané Komisi ze strany Tribunálu.

147.

Z bodu 76 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál vytýkal Komisi, že v rámci posouzení cenového podbízení a účinků dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie nezohlednila všechny relevantní skutečnosti projednávané věci.

148.

Z bodů 73 a 74 napadeného rozsudku, na které se odkazuje v bodech 113 a 127 výše, vyplývá, že pokud jde o druhou výtku, relevantní skutečnosti, které měla Komise nesprávně nezohlednit, byly údaje týkající se dopadu, který mohly prodejní ceny 17 typů výrobků, u nichž nebylo možné stanovit cenové podbízení, mít na snížení cen prodejů výrobců v Unii zařazených do vzorku obdobného výrobku posuzovaného jako celku. Jak je uvedeno v bodě 128 výše, Tribunál v zásadě Komisi vytkl, že při analýze cenového podbízení a účinků na ceny nezohlednila možný vliv, který mohly mít prodeje těchto 17 typů výrobku na cenový vývoj výrobců v Unii, pokud jde o obdobný výrobek posuzovaný jako celek.

149.

V tomto ohledu však jednak uvádím, jak bylo uvedeno v bodě 142 výše, že ze znění čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení výslovně vyplývá, že analýza účinků na ceny se týká účinků dumpingového dovozu na ceny obdobného výrobku na trhu Unie, a nikoli účinku cen části obdobných výrobků. V projednávané věci však Tribunál vytkl Komisi, že porušila tato ustanovení nikoli z důvodu nezohlednění účinků dovozu (z něhož 100 % bylo při analýze zohledněno), ale účinků prodejů 17 typů výrobků výrobců v Unii.

150.

Dále se tato výtka týká údajného neověření toho, zda snížení cen obdobného výrobku posuzovaného jako celku nebylo „nezanedbatelným“ způsobem zapříčiněno snížením cen 17 typů předmětných výrobků. To znamená, že Komise měla zjistit, zda ceny těchto 17 typů výrobků nepřiměřeně nepřispěly ke snížení cen obdobného výrobku posuzovaného jako celku v porovnání s důsledky, pro obdobný výrobek jako takový, vyplývajícími ze snížení cen dalších 49 typů výrobků, u nichž bylo zjištěno cenové podbízení.

151.

Jak však správně zdůraznila společnost Arcelor Mittal a další, k tomuto nepřiměřenému snížení předmětných 17 typů výrobků mohlo dojít pouze ze dvou důvodů: buď v důsledku nepřiměřeného dopadu dumpingového dovozu na tyto výrobky, anebo z důvodu vlivu jiných faktorů, vnitřních nebo vnějších, nesouvisejících s tímto dovozem. V této souvislosti však z jednoho z těchto dvou. V prvním případě by toto nepřiměřené snížení znamenalo, že dumpingový dovoz měl na ceny těchto 17 typů výrobků ještě větší vliv, než jaký stanovila Komise pro ostatní typy výrobků, u nichž bylo konstatováno cenové podbízení. V takovém případě by však závěr o existenci poškozujících účinků na ceny obdobného výrobku v důsledku dovozu na trh Unie zcela jistě nemohl být zpochybněn jako chybný. Ve druhém případě by nepřiměřené snížení cen těchto výrobků bylo naopak způsobeno dopadem „jiných činitelů než dumpingového dovozu, které ve stejnou dobu působí újmu výrobnímu odvětví Unie“. Jak však uvedla Komise, posouzení těchto dalších činitelů spadá do analýzy „nepřičtení“ uvedené v čl. 3 odst. 7 základního nařízení, jejíž porušení společnost Hubei Xinyegang nenamítla, a nemůže tudíž odůvodnit vyhovění její žalobě ( 67 ).

152.

Pokud jde o těchto 17 typů výrobků, musím ještě uvést, že podle mého názoru je chybný závěr, ke kterému dospěl Tribunál v bodě 71 in fine napadeného rozsudku – na základě zjištění obsaženého v bodě 70 napadeného rozsudku – podle kterého 17 dotčených typů výrobků nepodléhalo žádnému cenovému podbízení. Právě z důvodu výběru vzorku a volby metody PCN totiž, jak ostatně sám Tribunál uvedl v bodě 69 napadeného rozsudku, nebylo možné vypočítat rozpětí cenového podbízení pro tyto typy výrobků ( 68 ). To však neznamená, že těchto 17 typů výrobků nebylo cenově podhodnoceno. Není totiž vyloučeno, že ostatní čínští vývozci, kteří nebyli zahrnuti do vzorku, dováželi těchto 17 typů výrobků za výrazně nižší ceny než ceny výrobců v Unii ( 69 ). Takové zjištění nebylo možné pouze z důvodu volby metody, kterou Komise zvolila v rámci své posuzovací pravomoci a která navíc nebyla zpochybněna.

153.

Z výše uvedeného vyplývá, že podle mého názoru je také analýza Tribunálu obsažená v bodech 68 až 76 napadeného rozsudku stižena nesprávným právním posouzením, a že tedy Tribunál založil také tuto část rozsudku na nesprávném výkladu čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení.

154.

Šestý důvod kasačního opravného prostředku vznesený Komisí, která je podporována společností ArcelorMittal a dalšími, je rozdělen do tří částí. V první části Komise vytýká Tribunálu, že rozhodl ultra petita, když překvalifikoval první a druhý žalobní důvod, čímž rozšířil rozsah sporu nad rámec úzkých mezí stanovených samotnou žalobou. Společnost Hubei Xinyegang totiž nezpochybnila zjištění skutkového stavu, ale tím, že zpochybnila způsob, jakým Komise vykonala svou posuzovací pravomoc, zpochybnila posouzení skutkového stavu.

155.

Ve druhé části Komise tvrdí, že v bodech 34, 35 a 45 napadeného rozsudku Tribunál nesprávně určil rozsah soudního přezkumu, který měl provést. Tribunál se v napadeném rozsudku opřel o široký výklad pojmu „zjištění skutkového stavu“, který nemá oporu v judikatuře a není slučitelný s rozsahem soudního přezkumu uznaným ustálenou judikaturou. Tribunál provedl úplný soudní přezkum, ačkoli bylo použitelné kritérium zjevného pochybení.

156.

Ve třetí části Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení skutkového stavu. I kdyby byl rozsah soudního přezkumu určený Tribunálem přiměřený, quod non, Komise by mu vyhověla, neboť v průběhu šetření shromáždila všechny údaje nezbytné k provedení analýzy podle segmentu trhu a posouzení 17 sporných PCN.

157.

Pokud jde o první část, společnost Hubei Xinyegang tvrdí, že z pouhého výkladu žaloby vyplývá, že Tribunál nepřekvalifikoval důvody, které předložila, ale pouze jim vyhověl. Pokud jde o druhou část, tato společnost tvrdí, že Tribunál provedl soudní přezkum správně, v souladu s judikaturou Soudního dvora. Pokud jde o třetí část, tato společnost tvrdí, že i kdyby bylo pravdou, že Komise shromáždila veškeré údaje nezbytné pro analýzu, nevyplývá to ze sporného nařízení, ani z důkazů předložených Tribunálu.

158.

Pokud jde zaprvé o první část tohoto důvodu, souhlasím se společností Hubei Xinyegang, že z výkladu žaloby vyplývá, že Tribunál v napadeném rozsudku skutečně vyhověl důvodům týkajícím se porušení čl. 3 odst. 2, 3 a 6 základního nařízení, které tato společnost vznesla, aniž by je překvalifikoval. První část tohoto důvodu tedy musí být podle mého názoru zamítnuta.

159.

To však neznamená, že tímto Tribunál nemohl, jak tvrdila Komise ve druhé části, uplatnit nesprávný rozsah soudního přezkumu.

160.

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že určení existence újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie předpokládá posouzení složitých hospodářských situací, takže soudní přezkum takového posouzení musí být omezen na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla, zda byla skutková zjištění věcně správná a zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení těchto skutkových zjištění nebo zneužití pravomoci. Tak je tomu zejména v případě určení činitelů, které způsobují újmu výrobnímu odvětví Unie v rámci antidumpingového šetření ( 70 ).

161.

V tomto ohledu Soudní dvůr též judikoval, že přezkum důkazů, na nichž unijní orgány zakládají svá zjištění, ze strany Tribunálu nepředstavuje nové posouzení skutkového stavu nahrazující posouzení těchto orgánů. Tento přezkum nezasahuje do široké posuzovací pravomoci těchto orgánů v oblasti obchodní politiky, ale omezuje se na určení, zda tyto důkazy mohou podepřít závěry vyvozené orgány. Tribunálu tedy přísluší nejen ověřit věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být vzaty v úvahu při posuzování komplexní situace, a zda o ně lze opřít závěry, které jsou z nich vyvozovány ( 71 ).

162.

Kromě toho v rámci přezkumu legality podle článku 263 SFEU nemůže unijní soud nahradit odůvodnění autora napadeného aktu vlastním odůvodněním ( 72 ).

163.

V projednávané věci zaprvé uvádím, že v bodě 34 napadeného rozsudku Tribunál odkázal na formulaci převzatou ze své ustálené judikatury ( 73 ), která v zásadě stanoví zásady vyjádřené v judikatuře Soudního dvora uvedené v bodech 160 a161 výše. Tato formulace však obsahuje větu, kterou nelze najít v uvedené judikatuře Soudního dvora, tedy větu, podle níž „[t]ento omezený soudní přezkum neznamená, že unijní soud nesmí přezkoumávat výklad hospodářských údajů provedený orgány“. Zdá se, že tato věta je jasně převzata z judikatury týkající se rozsahu soudního přezkumu ve věcech hospodářské soutěže ( 74 ). Nemám však za to, že určení rozsahu soudního přezkumu učiněné Soudním dvorem ve věcech hospodářské soutěže je automaticky použitelné v antidumpingové oblasti. Ačkoli obě oblasti mají hospodářskou povahu, obě se týkají jednání podniků a obě spadají do výlučné pravomoci Unie, zásadně se liší. Zejména mají orgány v obou oblastech velmi odlišné vyšetřovací pravomoci a v antidumpingové oblasti, na rozdíl od odvětví hospodářské soutěže, základní nařízení Komisi nesvěřuje žádnou vyšetřovací pravomoc, která by jí umožňovala donutit společnosti, aby se účastnily šetření nebo poskytly informace ( 75 ). Dále prostor pro uvážení přiznaný orgánům v antidumpingové oblasti musí být v zásadě širší, neboť jak výslovně vyplývá z judikatury, vychází z nutnosti posoudit složitost nejen hospodářských situací, jako je tomu v oblasti hospodářské soutěže, ale také politických situací ( 76 ).

164.

Zadruhé je třeba připomenout, jak uvedl Tribunál a jak bylo připomenuto v bodě 28 výše, že článek 3 základního nařízení nestanoví konkrétní metodu analýzy pro zjištění existence újmy nebo konkrétně cenového podbízení. Vzhledem k tomu, že neexistuje požadavek na přesnou metodu provádění takové analýzy, která zahrnuje posouzení složitých hospodářských situací, existuje a fortiori prostor pro uvážení Komise.

165.

V této souvislosti je podle mého názoru vhodné zdůraznit, jak vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora zmíněné v bodě 161 výše, že ačkoli je Tribunál povinen ověřit, zda důkazy, které má Komise k dispozici, představují soubor relevantních údajů, které je třeba zohlednit pro posouzení složité situace, nic to nemění na skutečnosti, že v tomto posouzení nemůže Tribunál jít nad rámec mezí omezeného soudního přezkumu a jít tak daleko, že nahradí posouzení Komise svým vlastním posouzením. Zjištění, že Komise neměla všechny relevantní údaje, musí vést k závěru, že v důsledku toho se dopustila zjevně nesprávného posouzení. Jinými slovy, judikatura uvedená v bodě 161 výše musí být vykládána ve světle judikatury uvedené v bodě 160 výše. Z toho vyplývá, že za účelem zrušení takového nařízení, jako je nařízení dotčené v projednávané věci, musí unijní soud konstatovat, že případný nedostatek relevantních údajů pro posouzení složité hospodářské situace vedl ke zjevně nesprávnému posouzení ze strany Komise.

166.

Zatřetí a ve vztahu k výše uvedeným úvahám mám za to, že je třeba objasnit rozsah výše uvedené míry prostoru pro uvážení přiznané orgánům. Dělicí čára mezi zjištěním dostatečnosti relevantních údajů pro posouzení složité hospodářské situace a zpochybněním použité metody analýzy je totiž poměrně tenká.

167.

V tomto ohledu mám za to, že v takové situaci, jako je situace dotčená v projednávané věci, se tento prostor pro uvážení rozšiřuje přinejmenším na rozhodnutí týkající se volby metody analýzy, údajů a důkazů, které mají být shromážděny, způsobů výpočtu, které se použijí ke stanovení rozpětí cenového podbízení, jakož i výkladu a posouzení shromážděných údajů. Ve vztahu ke všem těmto otázkám je třeba použít standard zjevného pochybení a soudní přezkum, který má unijní soud provést, je omezený.

168.

Při analýze projednávané věci ve světle výše uvedených úvah z bodů 59 a 60 výše vyplývá, že první výtka Tribunálu ve vztahu ke Komisi spočívá jednak v nezohlednění, navzdory použití metody PCN, segmentace trhu při analýze cenového podbízení a obecně účinků na ceny a jednak opomenutí dodatečné analýzy zaměřené na ověření toho, zda snížení cen obdobného výrobku výrobního odvětví Unie jako celku nebylo výsledkem vývoje, který nastal v segmentu trhu, kde dumpingový dovoz neměl žádný podstatný dopad z důvodu svého nevýznamného objemu nebo z důvodu nikoli značné úrovně cenového podbízení.

169.

Z bodu 128 výše vyplývá, že v rámci druhé výtky Tribunál vytkl Komisi, že při své analýze nezohlednila možný vliv, který ceny 17 typů výrobků, u nichž nebylo možné zjistit cenové podbízení, mohly mít na cenový vývoj výrobců v Unii, který byl vypočítán Komisí s odkazem na obdobný výrobek posuzovaný jako celek.

170.

Právě z důvodu těchto dvou předpokládaných nesprávných analýz dospěl Tribunál v bodě 76 napadeného rozsudku k závěru, že Komise nezohlednila všechny relevantní skutečnosti projednávané věci.

171.

V tomto ohledu jednak uvádím, že tyto výtky ukazují poměrně vysokou míru zásahu Tribunálu do analýzy cenového podbízení provedené Komisí, což je podle mého názoru obtížné sladit s omezeným rozsahem soudního přezkumu stanoveným judikaturou uvedenou v bodě 160 výše. V tomto ohledu mimo jiné uvádím, že jak vyplývá z nadpisu oddílu napadeného rozsudku, který začíná v bodě 53, cílem druhé části prvního žalobního důvodu vzneseného v řízení v prvním stupni společností Hubei Xinyegang, které Tribunál vyhověl, bylo zpochybnit metodu, kterou Komise použila ke svému posouzení cenového podbízení, což jak je uvedeno v bodě 167 výše, podle mého názoru nepochybně spadá do širokého rozsahu prostoru pro uvážení přiznaného Komisi v této oblasti.

172.

Dále uvádím, že Tribunál v žádném případě nekonstatoval, že údajné nezohlednění všech relevantních skutečností projednávané věci představovalo zjevné pochybení Komise. Z toho vyplývá, že podle mého názoru Tribunál nepoužil standard vyžadovaný judikaturou pro uplatnění soudního přezkumu v takové věci, jako je projednávaná věc.

173.

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy mám za to, že také šestému důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět.

174.

Z bodů 109, 110, 153 a 173 výše podle mého názoru vyplývá, že jak část rozsudku týkající se první výtky Tribunálu (body 59 až 67 a body 77 až 79), tak část napadeného rozsudku týkající se druhé výtky (body 68 až 76) jsou stiženy nesprávným právním posouzením. Z toho vyplývá, že napadený rozsudek musí být zrušen ve vztahu k analýze provedené Tribunálem ohledně prvního žalobního důvodu vzneseného v řízení v prvním stupni společností Hubei Xinyegang.

175.

V rozsahu, v němž, jak vyplývá z bodu 88 napadeného rozsudku, Tribunál založil vyhovění druhému žalobnímu důvodu vznesenému v řízení v prvním stupni společností Hubei Xinyegang výlučně na stejných zjištěních, jaká byla učiněna v rámci analýzy prvního žalobního důvodu, je třeba, jak uvedla Komise, zrušit rovněž část napadeného rozsudku týkající se analýzy druhého žalobního důvodu (body 82 až 89), a tedy napadený rozsudek v plném rozsahu.

176.

Podle článku 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

177.

Mám za to, že tomu tak je pokud jde o první a druhý žalobní důvod vznesené společností Hubei Xinyegang před Tribunálem, které jsou shrnuty v bodech 24, 25 a 82 napadeného rozsudku. Ze všech výše uvedených úvah totiž vyplývá, že na rozdíl od toho, co Tribunál konstatoval, argumenty předložené společností Hubei Xinyegang v rámci těchto prvních dvou žalobních důvodů neprokazují zjevné pochybení Komise při analýze cenového podbízení a účinků dumpingového dovozu na ceny obdobných výrobků na trhu Unie.

178.

Na druhou stranu mám za to, že stav řízení neumožňuje Soudnímu dvoru rozhodnout o třetím a čtvrtém žalobním důvodu, které nebyly Tribunálem v napadeném rozsudku analyzovány a u nichž nelze vyloučit, že je nezbytné provést další šetření. Za těchto okolností mám za to, že věc musí být vrácena Tribunálu, aby mohl rozhodnout o těchto zbývajících žalobních důvodech.

179.

Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že tomu tak v projednávané věci není, bude o nákladech řízení rozhodnuto později.

180.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl následovně: