–

za YJ L. Ripoll Sans, abogada,

–

za Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) A. R. Trillo Garcíou a P. García Perea, jako zmocněnci,

–

za španělskou vládu M. J. Ruiz Sánchez, jako zmocněnkyní,

–

za Evropskou komisi C. Valero a I. Galindo Martín, jako zmocněnkyněmi,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst. 1 směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (Úř. věst. 1979, L 6, s. 24; Zvl. vyd. 05/01, s. 215).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi YJ a Instituto Nacional de la Seguridad Social (Národní institut sociálního zabezpečení, Španělsko, dále jen „INSS“) týkajícího se toho, že INSS odmítl přiznat YJ příspěvek z důvodu v mateřství v rámci jejího předčasného starobního důchodu.

3

První a druhý bod odůvodnění směrnice 79/7 uvádějí:

„vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky [(Úř. věst. 1976, L 39, s. 40; Zvl. vyd. 05/01, s. 187)], stanoví, že Rada [Evropských společenství] přijme na návrh Komise [Evropských společenství] k zajištění postupného zavedení zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení předpisy vymezující zejména její obsah, rozsah a prováděcí pravidla; že Smlouva [o EHS] pro tyto účely neurčila zvláštní pravomoci pro jednání;

vzhledem k tomu, že je vhodné zavést zásadu rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení nejdříve v právní úpravě, která zajišťuje ochranu pro případ nemoci, invalidity, stáří, pracovního úrazu, nemoci z povolání a nezaměstnanosti, a v předpisech o sociální pomoci, pokud slouží k doplnění nebo nahrazení zmíněné úpravy“.

4

Článek 1 této směrnice stanoví:

„Účelem této směrnice je v oblasti sociálního zabezpečení a dalších složkách sociální ochrany uvedené v článku 3 postupné zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (dále jen ‚zásada rovného zacházení‘).“

5

Článek 4 uvedené směrnice stanoví:

„1.   Zásada rovného zacházení znamená vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví buď přímo, nebo nepřímo, například s ohledem na manželský nebo rodinný stav, zejména pokud jde o:

2.   Zásada rovného zacházení se nedotýká opatření na ochranu žen z důvodu mateřství.“

6

Článek 7 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Tato směrnice se nedotýká práva členských států vyloučit z její oblasti působnosti:

[…]“

7

Článek 60 Ley General de la Seguridad Social (obecný zákon o sociálním zabezpečení), v konsolidovaném znění schváleném Real Decreto Legislativo 8/2015 por el que se aprueba el texto refundido de la Ley General de la Seguridad Social (královské legislativní nařízení 8/2015, kterým se schvaluje přepracované znění obecného zákona o sociálním zabezpečení) ze dne 30. října 2015 (BOE č. 261 ze dne 31. října 2015, s. 103291) (dále jen „LGSS“), nadepsaný „Příspěvek z důvodu mateřství k příspěvkovým důchodům ze systému sociálního zabezpečení“, zní následovně.

„1.   Ženám, které měly vlastní či osvojené děti, a pobírají starobní, vdovský či trvalý invalidní důchod v kterémkoli režimu v rámci systému sociálního zabezpečení, se přiznává příspěvek k důchodu vzhledem k jejich demografickému přínosu k sociálnímu zabezpečení.

Uvedený příspěvek, který má pro všechny účely právní povahu příspěvkového veřejného důchodu, sestává z částky získané uplatněním určité procentní hodnoty na vyměřovací základ, a to v závislosti na počtu dětí:

Pro účely vzniku nároku na příspěvek, jakož i jeho výši, se zohledňují pouze děti narozené či osvojené před vznikem nároku na příslušný důchod.

2.   Přesáhne-li částka původně přiznaného důchodu hranici stanovenou v článku 57 bez uplatnění příspěvku, nesmí být součet důchodu a příspěvku vyšší než uvedená hranice zvýšená o 50 % poskytnutého příspěvku.

Obdobně platí, že dosáhne-li částka přiznaného důchodu hranici stanovenou v článku 57 jen s uplatněním části příspěvku, vzniká dotyčné osobě rovněž nárok na 50% části příspěvku, o kterou je překročena horní hranice platná v příslušném okamžiku.

V případech, kdy na základě právních nebo správních předpisů může být horní hranice překročena z jiných důvodů, se příspěvek vypočítá v souladu s tímto odstavcem tak, že se jako počáteční výše důchodu zohlední výše horní hranice platná v příslušném okamžiku.

Vzniká-li nárok na důchod, k němuž je požadován příspěvek, sečtením dob pojištění získaných poměrným dílem na základě mezinárodních pravidel, vypočítá se příspěvek z teoretického důchodu, na který by vznikl nárok, a na výslednou částku se uplatní příslušný poměr dob.

[…]

4.   Příspěvek k důchodu nepřísluší v případech dobrovolného odchodu dotyčné osoby do předčasného starobního důchodu ani v případech odchodu do částečného důchodu podle článků 208 a 215.

Příslušný příspěvek k důchodu se však přizná v okamžiku přechodu z částečného do plného starobního důchodu po dosažení potřebného důchodového věku.

[…]“

8

Článek 208 LGSS, nadepsaný „Dobrovolný odchod dotyčné osoby do předčasného starobního důchodu“, stanoví:

„1.   Dobrovolný odchod dotyčné osoby do předčasného starobního důchodu podléhá následujícím podmínkám:

[…]“

9

Na základě své žádosti dosáhla YJ rozhodnutím INSS ze dne 11. prosince 2017 toho, že může odejít do předčasného starobního důchodu a pobírat důchod s účinností ode dne 4. prosince 2017. YJ podala proti tomuto rozhodnutí stížnost, v níž uvedla, že INSS jí měl přiznat příspěvek k důchodu z důvodu mateřství stanovený v článku 60 LGSS, jelikož měla tři děti.

10

Vzhledem k tomu, že INSS tuto stížnost zamítl rozhodnutím ze dne 9. května 2018 z důvodu, že se příspěvek k důchodu z důvodu mateřství nepoužije v případě, kdy si dotyčná osoba zvolila odchod do předčasného starobního důchodu, předložila YJ věc Juzgado de lo Social no 3 de Barcelona (soud pro pracovněprávní věci č. 3 v Barceloně, Španělsko). Před předkládajícím soudem v podstatě tvrdí, že článek 60 LGSS vede k diskriminaci žen, které jelikož si zvolily odchod do předčasného starobního důchodu, nemohou mít nárok na uvedený příspěvek k důchodu z důvodu mateřství.

11

Předkládající soud připomíná, že v rozsudku ze dne 12. prosince 2019, Instituto Nacional de la Seguridad Social (Příspěvek k důchodu pro matky) (C‑450/18, EU:C:2019:1075), měl Soudní dvůr za to, že článek 60 LGSS, na který se nevztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7, ani výjimka stanovená v čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice, představuje přímou diskriminaci na základě pohlaví, kterou uvedená směrnice zakazuje.

12

Předkládající soud dodává, že neexistuje žádný důvod, proč by nebylo možné uplatnit mutatis mutandis úvahy Soudního dvora v uvedeném rozsudku s ohledem na všechny ženy, které se nacházejí ve stejné situaci, nezávisle na druhu a dni přístupu k důchodovému systému, na základě něhož přísluší tentýž příspěvek k důchodu z důvodu mateřství.

13

Předkládající soud si tak klade otázku, zda režim stanovený v článku 60 LGSS, podle kterého je nárok na příspěvek k důchodu z důvodu mateřství stanovený v tomto článku vyloučen u žen, které si podobně jako YJ zvolí odchod do předčasného starobního důchodu – na rozdíl od žen, které do starobního důchodu odcházejí v zákonném věku, nebo které odcházejí do předčasného starobního důchodu z důvodu činnosti vykonávané v průběhu jejich profesního života, z důvodu zdravotního postižení nebo v návaznosti na ukončení činnosti během období, které bezprostředně předchází odchodu do starobního důchodu z důvodů, které jim nelze přičítat – je v souladu se zásadou unijního práva zaručující rovné zacházení v širokém smyslu, tedy pro muže i ženy, ale rovněž pro ženy ve srovnání s jinými ženami, a zda tak tento režim nepředstavuje přímou diskriminaci ve smyslu směrnice 79/7.

14

Za těchto podmínek se Juzgado de lo Social no 3 de Barcelona (soud pro pracovněprávní věci č. 3 v Barceloně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Lze takové ustanovení, jako je čl. 60 odst. 4 [LGSS], jež nárok na příspěvek k důchodu z důvodu mateřství vylučuje u žen, které do předčasného starobního důchodu odcházejí dobrovolně – na rozdíl od žen, které do starobního důchodu odcházejí v zákonném věku, nebo které odcházejí do předčasného starobního důchodu, avšak z důvodu činnosti vykonávané v průběhu jejich profesního života, zdravotního postižení nebo proto, že pracovní činnost ukončily před vznikem nároku na starobní důchod z důvodů, které jim nelze přičítat – považovat za přímou diskriminaci ve smyslu směrnice 79/7?“

15

Úvodem je třeba uvést, že předkládající soud ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zmiňuje směrnici 79/7 obecně, aniž uvádí ustanovení této směrnice, jejíž nebo jejichž výklad požaduje.

16

Jak z formulace položené otázky, tak z vysvětlení poskytnutých předkládajícím soudem v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však vyplývá, že cílem této otázky je ve skutečnosti určit existenci přímé diskriminace na základě pohlaví ve smyslu směrnice 79/7, která je zakázána čl. 4 odst. 1 této směrnice, který stanoví, že zásada rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení znamená vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví buď přímo, nebo nepřímo, například s ohledem na manželský nebo rodinný stav dotyčné osoby.

17

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury v rámci spolupráce s vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout předkládajícímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen, a z tohoto hlediska je na Soudním dvoru, aby případně přeformuloval otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 3. března 2020, Gómez del Moral Guasch, C‑125/18, EU:C:2020:138, bod 27 a citovaná judikatura).

18

Za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je tedy třeba položenou otázku chápat tak, že jejím cílem je v podstatě určit, zda čl. 4 odst. 1 směrnice 79/7 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví ve prospěch žen, které měly alespoň dvě vlastní či osvojené děti, příspěvek k důchodu z důvodu mateřství v případě odchodu do starobního důchodu v zákonném věku nebo odchodu do předčasného starobního důchodu z určitých důvodů stanovených zákonem, ale nikoliv v případě dobrovolného odchodu dotyčné osoby do předčasného starobního důchodu.

19

V tomto ohledu je třeba připomenout, že pojem „přímá diskriminace na základě pohlaví“, na který se odkazuje v čl. 4 odst. 1 směrnice 79/7, musí být chápán v tom smyslu, že se vztahuje na všechny situace, v nichž je s určitou osobou z důvodu jejího pohlaví zacházeno méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci [rozsudek ze dne 26. června 2018, MB (Změna pohlaví a starobní důchod), C‑451/16, EU:C:2018:492, bod 34]. Z toho vyplývá, že k tomu, aby se mohlo jednat o přímou diskriminaci „na základě pohlaví“, je třeba, aby s určitou osobou bylo z důvodu její příslušnosti k mužskému nebo ženskému pohlaví zacházeno nepříznivě.

20

Mimoto je třeba zdůraznit, že podle svého nadpisu, jakož i svého článku 1 ve spojení s prvním a druhým bodem odůvodnění je cílem směrnice 79/7 postupné zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení. Kromě toho legislativní zkratka definovaná v článku 1 této směrnice svědčí o tom, že výraz „zásada rovného zacházení“ použitý ve zbývající části uvedené směrnice musí být chápán tak, že odkazuje zkráceně na „zásadu rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení“.

21

Pojem „diskriminace na základě pohlaví“ uvedený v čl. 4 odst. 1 směrnice 79/7 se tedy může týkat pouze případů diskriminace mezi pracovníky mužského pohlaví a pracovnicemi ženského pohlaví.

22

Za těchto podmínek nelze čl. 4 odst. 1 směrnice 79/7 pojmout tak, že představuje ustanovení unijního práva zaručující rovné zacházení v širokém smyslu, to znamená rovněž mezi osobami příslušejícími ke stejnému pohlaví. Pojem „přímá diskriminace na základě pohlaví“, na který se odkazuje v tomto ustanovení, naopak zahrnuje situaci, ve které je se pracovníky či pracovnicemi zacházeno méně příznivě z důvodu jejich příslušnosti k mužskému nebo ženskému pohlaví v porovnání s jinými pracovníky či pracovnicemi opačného pohlaví ve srovnatelné situaci.

23

V projednávaném případě se situace, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, týká ženy, která vzhledem k tomu, že si zvolila odchod do předčasného starobního důchodu, nemůže mít nárok na příspěvek k důchodu z důvodu mateřství, a má tak za to, že je s ní zacházeno méně příznivě než se ženami, které vzhledem k tomu, že do starobního důchodu odešly v zákonném věku nebo odešly do předčasného starobního důchodu z určitých důvodů stanovených zákonem, nárok na tento příspěvek k důchodu mít mohou.

24

Směrnice 79/7 se přitom na takovou situaci nemůže použít, jelikož kritérium, na základě něhož je přiznání dotyčného příspěvku k důchodu z důvodu mateřství odepřeno ženám, které dobrovolně odejdou do předčasného starobního důchodu, spočívá nikoli v pohlaví dotyčného pracovníka, nýbrž v podmínkách jeho odchodu do starobního důchodu, takže údajné diskriminační zacházení není „založeno na pohlaví“. Dotyčná situace se navíc týká nikoli diskriminace mezi pracovníky mužského pohlaví a pracovnicemi ženského pohlaví, ale údajného narušení rovného zacházení s pracovnicemi ženského pohlaví ve srovnání s jinými takovými pracovnicemi.

25

Tento závěr není zpochybněn rozsudkem ze dne 12. prosince 2019, Instituto Nacional de la Seguridad Social (Příspěvek k důchodu pro matky) (C‑450/18, EU:C:2019:1075), i když se věc, v níž byl uvedený rozsudek vydán, týkala stejné vnitrostátní právní úpravy, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení. V uvedené věci měl totiž žalobce v původním řízení, který byl pracovníkem mužského pohlaví, za to, že je s ním zacházeno méně příznivě než s pracovnicemi ženského pohlaví, jelikož mu byl dotčený příspěvek k důchodu z důvodu mateřství odepřen z důvodu, že přísluší k mužskému pohlaví. V uvedeném rozsudku tak Soudní dvůr mohl založit své úvahy na směrnici 79/7 v rozsahu, v němž se takto tvrzené narušení rovného zacházení týkalo pracovníků mužského pohlaví ve srovnání s pracovnicemi ženského pohlaví, a bylo tedy založeno na pohlaví dotyčného pracovníka, čemuž tak v projednávané věci není.

26

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že situace, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, nespadá do oblasti působnosti směrnice 79/7.

27

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že se směrnice 79/7 nepoužije na vnitrostátní právní úpravu, která stanoví ve prospěch žen, které měly alespoň dvě vlastní či osvojené děti, příspěvek k důchodu z důvodu mateřství v případě odchodu do starobního důchodu v zákonném věku nebo odchodu do předčasného starobního důchodu z určitých důvodů stanovených zákonem, ale nikoliv v případě dobrovolného odchodu dotyčné osoby do předčasného starobního důchodu.

28

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

Směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení se nepoužije na vnitrostátní právní úpravu, která stanoví ve prospěch žen, které měly alespoň dvě vlastní či osvojené děti, příspěvek k důchodu z důvodu mateřství v případě odchodu do starobního důchodu v zákonném věku nebo odchodu do předčasného starobního důchodu z určitých důvodů stanovených zákonem, ale nikoliv v případě dobrovolného odchodu dotyčné osoby do předčasného starobního důchodu.