–

za MI a TB G. Beghinem, avvocato,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Grecem, avvocato dello Stato,

–

za řeckou vládu I. Kotsoni, S. Chala a E. Skandalou, jakož i K. Georgiadisem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi L. Malferrarim a C. Vrignon, jako zmocněnci,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 15 odst. 7 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě (Úř. věst. 1985, L 370, s. 8), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 (Úř. věst. 2006, L 102, s. 1) (dále jen „nařízení č. 3821/85“).

2

Tyto žádosti byly předloženy v rámci dvou sporů mezi Prefettura Ufficio territoriale del governo di Firenze (Prefektura – úřad místní státní správy Florencie, Itálie) a dvěma řidiči vozidel silniční dopravy MI (věc C‑870/19) a TB (věc C‑871/19) ve věci několika správních sankcí uložených posledně uvedeným za porušení právní úpravy týkající se dodržování doby řízení a dob odpočinku.

3

Nařízení č. 3821/85 zrušilo a nahradilo nařízení Rady (EHS) č. 1463/70 ze dne 20. července 1970 o zavedení záznamového zařízení v silniční dopravě (Úř. věst. 1970, L 164, s. 1) (neoficiální překlad). Samotné nařízení č. 3821/85 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 ze dne 4. února 2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení č. 3821/85 a o změně nařízení č. 561/2006 (Úř. věst. 2014, L 60, s. 1). Vzhledem k době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení je však třeba vycházet z nařízení č. 3821/85.

4

Třetí, sedmý a jedenáctý bod odůvodnění nařízení č. 3821/85 zněly takto:

„vzhledem k tomu, že však používáním záznamového zařízení, které zaznamenává časové úseky uvedené v nařízení (EHS) č. 3820/85 ze dne 20. prosince 1985 o harmonizaci určitých sociálních právních předpisů v silniční dopravě [(Úř. věst. 1985, L 370, s. 1)], může být účinně kontrolováno dodržování sociálních předpisů;

[…]

vzhledem k tomu, že automatické zaznamenávání dalších údajů o jízdě vozidla, např. rychlosti a ujeté vzdálenosti, podstatně přispěje k bezpečnosti silničního provozu a k rozumnému řízení vozidla[,] a že se proto zdá účelné zajistit rovněž, aby zařízení zaznamenávalo rovněž tyto údaje;

[…]

vzhledem k tomu, že pro dosažení výše uvedených cílů kontroly doby práce a odpočinku je nezbytné, aby zaměstnavatelé a řidiči měli odpovědnost za dohled nad správnou činnosti zařízení a aby s patřičnou pečlivostí vykonávali předepsané činnosti“.

5

Článek 3 odst. 1 tohoto nařízení stanovil:

„Záznamové zařízení musí být zabudováno a užíváno ve vozidlech, která jsou registrována v členském státě a používána pro silniční přepravu cestujících nebo zboží, s výjimkou vozidel uvedených v článku 3 nařízení[…] č. 561/2006 […].“

6

Článek 13 uvedeného nařízení stanovil:

„Zaměstnavatel a řidiči odpovídají za správné fungování a používání jak záznamového zařízení, tak karty řidiče, jestliže je na řidiči požadováno řídit vozidlo vybavené záznamovým zařízením v souladu s přílohou IB.“

7

Článek 14 odst. 1 a 2 téhož nařízení stanovil:

„1.   Zaměstnavatel vydá dostatečný počet záznamových listů řidičům vozidel vybavených záznamovým zařízením podle přílohy 1 s ohledem na individuální povahu těchto listů, na dobu trvání přepravy a na nutnost nahradit listy poškozené nebo odebrané pověřeným kontrolním pracovníkem. Zaměstnavatel smí vydat řidičům pouze listy schváleného vzoru vhodné pro použití v zařízení zabudovaném ve vozidle.

Je-li vozidlo vybaveno záznamovým zařízení podle přílohy IB, musí zaměstnavatel a řidič zajistit, aby s ohledem na dobu trvání přepravy mohly být v případě kontroly na požádání správně vytištěny údaje podle přílohy IB.

2.   Dopravce uchovává záznamové listy a výtisky, vyhotovují-li se podle čl. 15 odst. 1, v chronologickém pořadí a čitelné podobě nejméně jeden rok po jejich použití a na žádost dotyčného řidiče mu vydá jejich kopie. […]“

8

Článek 15 nařízení č. 3821/85 stanovil:

„[…]

2.   Řidiči používají záznamové listy nebo karty řidiče každý den, kdy řídí, od okamžiku, kdy převezmou vozidlo. Záznamový list nebo karta řidiče nesmí být vyjmut před koncem denní pracovní doby, pokud není jeho vyjmutí jinak povoleno. Žádný záznamový list nebo karta řidiče nesmí být používán po dobu delší, než pro kterou je určen.

[…]

7.   

[…]“

9

Článek 19 odst. 1 nařízení č. 3821/85 stanovil:

„Členské státy přijmou včas po konzultaci s Komisí právní a správní předpisy nezbytné pro provedení tohoto nařízení.

Tyto předpisy musí mimo jiné zahrnovat organizaci, postupy a prostředky pro kontrolu dodržování tohoto nařízení, jakož i sankce v případě jeho porušení.“

10

Příloha I tohoto nařízení obsahovala bod I, nadepsaný „Definice“, který zněl takto:

„Pro účely této přílohy se rozumí:

list určený k přijímání a zaznamenávání údajů, který se vkládá do záznamového zařízení a na němž zapisovací zařízení záznamového zařízení průběžně zapisuje informace, které mají být zaznamenány;

[…]“

11

Příloha I B uvedeného nařízení obsahovala bod I, nadepsaný „Definice“, který zněl takto:

„V této příloze se:

[…]

[…]

[…]“

12

V bodech 17, 26 a 27 odůvodnění nařízení č. 561/2006 se uvádí:

[…]

13

Článek 1 tohoto nařízení zní takto:

„Toto nařízení stanoví pravidla pro doby řízení, přestávky v řízení a doby odpočinku řidičů zajišťujících silniční přepravu zboží a cestujících za účelem harmonizace podmínek hospodářské soutěže mezi druhy pozemní dopravy, zejména v silniční dopravě, a zlepšení pracovních podmínek a bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Účelem tohoto nařízení je rovněž lepší monitorování a prosazování jednotlivými členskými státy a zlepšení pracovní praxe v silniční dopravě.“

14

Článek 6 uvedeného nařízení stanoví maximální denní a týdenní doby řízení, jakož i maximální dobu řízení za období dvou po sobě následujících týdnů, zatímco články 7 a 8 tohoto nařízení se týkají přestávek a dob odpočinku.

15

Článek 19 téhož nařízení stanoví:

„1.   Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a nařízení […] č. 3821/85 a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené, odrazující a nediskriminační. Při porušení tohoto nařízení nebo nařízení […] č. 3821/85 může být uložena pouze jedna sankce nebo zahájeno jedno řízení. Členské státy oznámí tato opatření a sankce Komisi ve lhůtě stanovené v čl. 29 druhém pododstavci. Komise o nich uvědomí ostatní členské státy.

[…]

4.   Členské státy zajistí, aby existoval systém přiměřených sankcí, který může zahrnovat finanční sankce, pro případ porušení tohoto nařízení nebo nařízení […] č. 3821/85 dopravci, zasílateli, speditéry, organizátory turistických zájezdů, hlavními dodavateli, subdodavateli a agenturami zprostředkovávajícími zaměstnání řidičům.“

16

Článek 9, nadepsaný „Systém hodnocení rizika“, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES ze dne 15. března 2006 o minimálních podmínkách pro provedení nařízení č. 3820/85 a č. 3821/85 o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě a o zrušení směrnice Rady 88/599/EHS (Úř. věst. 2006, L 102, s. 35), ve znění směrnice Komise 2009/5/ES ze dne 30. ledna 2009 (Úř. věst. 2009, L 29, s. 45) (dále jen „směrnice 2006/22“), stanoví:

„1.   Členské státy zavedou systém hodnocení rizika dopravců na základě relativního počtu a závažnosti porušení nařízení […] č. 3820/85 nebo […] č. 3821/85, kterých se jednotlivý dopravce dopustil. Komise podporuje dialog mezi členskými státy, a podporuje tak soulad mezi uvedenými systémy hodnocení rizika.

2.   Dopravci s vyšším stupněm rizika budou kontrolováni důkladněji a častěji. Ve výboru uvedeném v článku 12 budou projednána kritéria a prováděcí pravidla k takovému systému s cílem vytvořit systém pro výměnu informací o osvědčených postupech.

3.   Počáteční seznam porušení nařízení […] č. 3820/85 a […] č. 3821/85 je uveden v příloze III.

Aby bylo možno stanovit pokyny pro posuzování závažnosti porušení nařízení […] č. 3820/85 a […] č. 3821/85, může Komise podle potřeby postupem podle čl. 12 odst. 2 upravit přílohu III s cílem vypracovat pokyny týkající se společné stupnice porušení, rozdělené do kategorií podle závažnosti.

[…]“

17

Příloha III směrnice 2006/22, nadepsaná „Porušení“, obsahuje tabulku, která „poskytuje […] pokyny týkající se společné stupnice porušení nařízení […] č. 561/2006 a nařízení […] č. 3821/85, rozdělené do kategorií podle závažnosti“. Bod 2 této tabulky, nadepsaný „Skupiny porušení nařízení […] č. 3821/85“, obsahuje bod I, který vyjmenovává sedm druhů porušení čl. 15 odst. 7 nařízení č. 3821/85, která souvisejí s nepředložením dokumentů a jsou kvalifikována jako „velmi závažná porušení (VZP)“. Tato porušení jsou v bodech I1 až I7 uvedené tabulky následujícího znění:

18

Podle článku 19 legge n. 727 – Attuazione del regolamento […] n. 1463/70 […], e successive modificazioni e integrazioni, relativo alla istituzione di uno speciale apparecchio di misura destinato al controllo degli impieghi temporali nel settore dei trasporti su strada (zákon č. 727, kterým se provádí nařízení č. 1463/70, ve znění změn a doplňků), ze dne 13. listopadu 1978 (GURI č. 328, ze dne 23. listopadu 1978, dále jen „zákon č. 727/1978“), se každému, kdo poruší ustanovení nařízení č. 1463/70, ve znění změn a doplňků, jakož i ustanovení tohoto zákona a jeho prováděcích předpisů, ve vztahu k nimž není stanovena zvláštní sankce, uloží správní sankce.

19

Ze spisu vyplývá, že maximální výše této správní sankce, kterou lze uložit v původním řízení, odpovídá dvojnásobku minimální částky uvedené sankce a nepřesahuje 100 eur.

20

Při dvou silničních kontrolách provedených v Itálii dne 26. července a 8. srpna 2013 příslušné vnitrostátní orgány zjistily, že MI (věc C‑870/19) a TB (věc C‑871/19) jakožto řidiči vozidel silniční dopravy nebyli schopni předložit záznamové listy tachografu zabudovaného ve vozidle za běžný den a za několik z 28 předchozích dnů.

21

Tyto orgány tudíž MI a TB uložily několik správních sankcí za řadu porušení zákona č. 727/1978.

22

V každé z těchto věcí příslušný soud prvního stupně zamítl žaloby MI a TB proti těmto rozhodnutím.

23

V návaznosti na odvolání proti uvedeným rozhodnutím podaná MI a TB k Tribunale di Firenze (soud ve Florencii, Itálie) tento soud v rozsudcích ze dne 26. července 2016 shledal, že se MI a TB dopustili pouze jediného porušení zákona č. 727/1978, a sice že nebyli schopni předložit požadované dokumenty týkající se dotyčného období. Tento soud tudíž rozhodl, že se jim uloží jediná sankce.

24

Prefektura – úřad místní státní správy Florencie podala proti každému z těchto dvou rozsudků Tribunale di Firenze (soud ve Florencii) kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu, Corte suprema di cassazione (Nejvyšší kasační soud, Itálie). Na podporu svých dvou kasačních opravných prostředků uvádí, že pokud řidič není schopen předložit určitý počet záznamových listů tachografu zabudovaného ve vozidle, pokud jde o běžný den a předchozích 28 dnů, nelze tomuto řidiči uložit jedinou sankci za jediné porušení, nýbrž několik sankcí za každé kratší období spadající do tohoto celkového období zahrnujícího běžný den a předchozích 28 dnů, za které uvedený řidič není schopen tyto doklady předložit.

25

Předkládající soud upřesňuje, že v Itálii existuje tisíce sporů totožných s věcmi v původních řízeních a s ohledem na odlišnou vnitrostátní judikaturu v této oblasti je třeba o sporech v původních řízeních rozhodnout zásadním rozsudkem.

26

Tento soud uvádí, že MI a TB porušili čl. 15 odst. 7 nařízení č. 3821/85 a že řešení sporů v původních řízeních závisí na výkladu tohoto ustanovení.

27

Pokud by totiž uvedené ustanovení mělo být vykládáno v tom smyslu, že ukládá řidiči jedinou povinnost spočívající v tom, že bude v případě kontroly schopen předložit všechny záznamové listy vztahující se k celému relevantnímu období, porušení téhož ustanovení by představovalo jediné porušení a toto porušení by mohlo vést pouze k uložení jediné sankce.

28

Naopak, pokud by čl. 15 odst. 7 nařízení č. 3821/85 měl být vykládán v tom smyslu, že stanoví několik povinností, jejich porušení by mohlo vést k tolika porušením, kolik je dnů nebo skupin dnů během období, které tvoří den kontroly a předchozích 28 dnů, ve vztahu k nimž nebyly předloženy záznamové listy.

29

Za těchto podmínek se Corte suprema di Cassazione (Nejvyšší kasační soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku, jejíž znění je v obou spojených věcech totožné:

„Může být čl. 15 [odst. 7 nařízení č. 3821/85] vykládán, ve vztahu ke konkrétnímu případu řidiče motorového vozidla, jako ustanovení, které upravuje jediné celkové jednání, z kterého vyplývá jediné porušení a uložení jediné sankce, anebo může při použití hmotněprávní kumulace zakládat tolik porušení a sankcí, kolik je dní, za které nebyly předloženy záznamové listy tachografu ve stanoveném časovém období (‚běžný den a předchozích 28 dnů‘)?“

30

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 23. prosince 2019 byly věci C‑870/19 a C‑871/19 spojeny pro účely písemné části řízení a rozsudku.

31

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 15 odst. 7 nařízení č. 3821/85 a článek 19 nařízení č. 561/2006 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě, že řidič vozidla silniční dopravy, který je kontrolován, nepředloží záznamové listy záznamového zařízení za několik dní činnosti během období zahrnujícího den kontroly a předchozích 28 dnů, musí příslušné orgány členského státu místa kontroly uložit tomuto řidiči jedinou sankci za jediné porušení, nebo několik samostatných sankcí za několik samostatných porušení, jejichž počet odpovídá počtu chybějících záznamových listů.

32

Cílem nařízení č. 3821/85 a č. 561/2006 je jednak zlepšení pracovních podmínek řidičů, na něž se vztahují uvedená nařízení, jakož i zvýšení bezpečnosti silničního provozu obecně, a jednak stanovení jednotných pravidel týkajících se dob řízení a dob odpočinku řidičů, jakož i jejich kontroly (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. února 2012, Urbán, C‑210/10, EU:C:2012:64, bod 25).

33

Za tímto účelem uvedená nařízení stanoví soubor opatření, zejména pak jednotná pravidla týkající se dob řízení a dob odpočinku řidičů, jakož i jejich kontroly, jejichž dodržování musí být zajištěno členskými státy uplatňováním režimu sankcí za každé porušení uvedených nařízení.

34

Podle bodu 11 odůvodnění nařízení č. 3821/85 je pro dosažení cílů kontroly doby práce a odpočinku nezbytné, aby zaměstnavatelé a řidiči měli odpovědnost za dohled nad správnou činností záznamového zařízení a aby s patřičnou pečlivostí vykonávali předepsané činnosti.

35

Jak vyplývá z přílohy I a z přílohy IB tohoto nařízení, záznamové zařízení zabudované ve vozidlech silniční dopravy, které může fungovat analogově nebo digitálně, musí umožňovat zobrazování a zaznamenávání určitých údajů o pohybu těchto vozidel, jakož i o dobách řízení jejich řidičů.

36

V případě, že je vozidlo silniční dopravy vybaveno analogovým záznamovým zařízením, tyto údaje se zaznamenávají na záznamovém listu vloženém do zařízení. Je-li vozidlo vybaveno digitálním záznamovým zařízením, ukládají se uvedené údaje na kartě řidiče.

37

Článek 15 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví, že řidiči používají záznamové listy nebo karty řidiče každý den, kdy řídí, od okamžiku, kdy převezmou vozidlo, a že záznamový list nebo karta řidiče nesmí být vyjmuty před koncem denní pracovní doby, pokud není jejich vyjmutí jinak povoleno.

38

Právě v souvislosti s touto povinností čl. 15 odst. 7 písm. a) nařízení č. 3821/85 stanoví, že na žádost kontrolních orgánů je řidič vozidla vybaveného analogovým záznamovým zařízením mimo jiné povinen předložit po 1. lednu 2008 záznamové listy za běžný den, jakož i za předchozích 28 dnů.

39

V souladu se svým doslovným zněním zavádí čl. 15 odst. 7 písm. a) nařízení č. 3821/85, pokud jde o záznamové listy, povinnost, podle níž musí být řidič schopen předložit záznamové listy týkající se období zahrnujícího den kontroly a předchozích 28 dnů. Toto ustanovení stanoví jedinou povinnost vztahující se na celé toto období, a nikoli několik samostatných povinností pro každý z uvedených dnů nebo každý z odpovídajících záznamových listů.

40

Porušení povinnosti zavedené článkem 15 odst. 7 písm. a) nařízení č. 3821/85 je tedy jediným a jednorázovým porušením, které spočívá v tom, že dotyčný řidič není s to v okamžiku kontroly předložit všechny nebo některé z těchto 29 záznamových listů. Toto porušení může vést pouze k jediné sankci.

41

Podle čl. 19 odst. 1 nařízení č. 561/2006 může být totiž při porušení nařízení č. 3821/85 uložena pouze jedna sankce.

42

Tento výklad není zpochybněn ustanoveními přílohy III směrnice 2006/22. Cílem této přílohy III ve znění použitelném na spory v původním řízení totiž nebylo stanovit přesný a taxativní výčet porušení nařízení č. 3821/85 a č. 561/2006, ale pouze vypracování pokynů pro členské státy týkajících se společné stupnice porušení těchto nařízení. V důsledku toho se tyto pokyny nemohou odchýlit od výkladu čl. 15 odst. 7 písm. a) nařízení č. 3821/85 vyplývajícího z jeho doslovného znění, jak bylo uvedeno v bodech 39 a 40 tohoto rozsudku.

43

Ani cíle sledované nařízeními č. 3821/85 a č. 561/2006, připomenuté v bodech 32 a 33 tohoto rozsudku, nemohou vyvrátit výklad vyplývající ze znění čl. 15 odst. 7 nařízení č. 3821/85.

44

Z výše uvedených úvah vyplývá, že pokud řidič vozidla silniční dopravy není při kontrole schopen předložit záznamové listy tachografu vztahující se k běžnému dni a předchozím 28 dnům, představuje toto chování jediné porušení, které musí vést k jediné sankci.

45

S ohledem na okolnosti sporu v původním řízení uvedené v bodě 19 tohoto rozsudku je třeba ještě připomenout, že podle článku 19 nařízení č. 561/2006 musí být sankce za porušení nařízení č. 3821/85 a č. 561/2006 účinné, přiměřené, odrazující a nediskriminační. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že porušení čl. 15 odst. 7 nařízení č. 3821/85 nelze považovat za menší porušení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. února 2012, Urbán, C‑210/10, EU:C:2012:64, body 33 a 34). Proto musí být sankce stanovená za toto porušení dostatečně vysoká s ohledem na závažnost tohoto porušení, aby mohla mít skutečný odrazující účinek.

46

Mimoto je porušení čl. 15 odst. 7 nařízení č. 3821/85 o to závažnější, že počet záznamových listů, které nemůže řidič předložit, je vysoký. Takové porušení totiž brání účinné kontrole pracovních podmínek řidičů a dodržování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích po dobu několika dnů.

47

Aby tedy byl dodržen požadavek přiměřenosti sankcí stanovený v čl. 19 odst. 1 nařízení č. 561/2006, musí být sankce dostatečně přizpůsobitelná v závislosti na závažnosti porušení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. února 2012, Urbán, C‑210/10, EU:C:2012:64, body 33 a 41).

48

V případě, že by výše pokuty použitelná na takové porušení podle práva členského státu nepostačovala k tomu, aby měla odrazující účinek, byl by vnitrostátní soud na základě zásady konformního výkladu vnitrostátního práva povinen vykládat toto právo v co největším možném rozsahu v souladu s požadavky unijního práva. Použití této zásady vnitrostátním soudem mu umožní zajistit v rámci svých pravomocí plnou účinnost unijního práva při rozhodování o sporu, který mu byl předložen (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. října 2020, Association française des usagers de banques, C‑778/18, EU:C:2020:831, bod 59 a citovaná judikatura).

49

Tento soud však bude muset rovněž dbát na dodržování zásady legality trestných činů a trestů zakotvené v čl. 49 odst. 1 první větě Listiny základních práv Evropské unie. Podle judikatury Soudního dvora tato zásada vyžaduje, aby zákon jasně definoval porušení a tresty za tato porušení. Tato podmínka je splněna, pokud má jednotlivec možnost se ze znění příslušného ustanovení – a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly soudy – dozvědět, z jakých úkonů a opomenutí mu vzniká trestněprávní odpovědnost (rozsudek ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise, C‑194/14 P, EU:C:2015:717, bod 40).

50

Z toho vyplývá, že i kdyby se maximální výše pokuty, která může být uložena ve věcech v původním řízení, jevila vnitrostátnímu soudu jako nedostatečně vysoká na to, aby měla odrazující účinek, nemohl by tento soud uložit několik sankcí, z nichž každá by se týkala jednoho nebo více dnů spadajících do období zahrnujícího den kontroly a předchozích 28 dnů.

51

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 15 odst. 7 nařízení č. 3821/85 a článek 19 nařízení č. 561/2006 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě, že řidič vozidla silniční dopravy, který je kontrolován, nepředloží záznamové listy záznamového zařízení za několik dní činnosti během období zahrnujícího den kontroly a předchozích 28 dnů, jsou příslušné orgány členského státu místa kontroly povinny ve vztahu k tomuto řidiči konstatovat pouze jediné porušení a uložit mu jen jedinou sankci za toto porušení.

52

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 15 odst. 7 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006, a článek 19 nařízení č. 561/2006 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě, že řidič vozidla silniční dopravy, který je kontrolován, nepředloží záznamové listy záznamového zařízení za několik dní činnosti během období zahrnujícího den kontroly a předchozích 28 dnů, jsou příslušné orgány členského státu místa kontroly povinny ve vztahu k tomuto řidiči konstatovat pouze jediné porušení a uložit mu jen jedinou sankci za toto porušení.