1

Kasačním opravným prostředkem se G. Haswani domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 16. ledna 2019, Haswani v. Rada (T-477/17, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2019:7), kterým byl zaprvé zamítnut jeho návrh na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2016/850 ze dne 27. května 2016, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2016, L 141, s. 125), prováděcího nařízení Rady (EU) 2016/840 ze dne 27. května 2016, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2016, L 141, s. 30), rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/917 ze dne 29. května 2017, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2017, L 139, s. 62), prováděcího nařízení Rady (EU) 2017/907 ze dne 29. května 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2017, L 139, s. 15), prováděcího rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/1245 ze dne 10. července 2017, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2017, L 178, s. 13), prováděcího nařízení Rady (EU) 2017/1241 ze dne 10. července 2017, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2017, L 178, s. 1), rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/778 ze dne 28. května 2018, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2018, L 131, s. 16), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2018/774 ze dne 28. května 2018, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2018, L 131, s. 1), v rozsahu, v němž se tyto akty týkají navrhovatele, a kterým byl zadruhé zamítnut jeho návrh na základě článku 268 SFEU znějící na přiznání náhrady škody, kterou údajně utrpěl v důsledku rozhodnutí 2017/917 a prováděcího nařízení 2017/907.

2

Článek 27 rozhodnutí Rady 2013/255/SZBP ze dne 31. května 2013 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2013, L 147, s. 14) stanovil.

„1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby osobám odpovědným za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii, osobám, které mají prospěch z tohoto režimu nebo které jej podporují, a osobám s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze I, zabránily ve vstupu na svá území nebo jejich průjezdu přes ně.

[…]“

3

Článek 28 rozhodnutí 2013/255 stanovil:

„1.   Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám odpovědným za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii, osobám a subjektům, které mají prospěch z tohoto režimu nebo které jej podporují, a osobám a subjektům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v přílohách I a II, nebo které jsou těmito osobami nebo subjekty vlastněny, drženy či kontrolovány.

[…]“

4

Rozhodnutí 2013/255 bylo změněno rozhodnutím Rady (SZBP) 2015/1836 ze dne 12. října 2015 (Úř. věst. 2015, L 266, s. 75, a oprava v Úř. věst. 2016, L 336, s. 42, dále jen „rozhodnutí 2013/255, ve znění změn“).

5

Body 2, 5 a 6 odůvodnění rozhodnutí 2015/1836 zní:

[…]

6

Článek 27 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, v odstavcích 1 až 4 stanoví:

„1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby osobám odpovědným za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii, osobám, které mají prospěch z tohoto režimu nebo které jej podporují, a osobám s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze I, zabránily ve vstupu na svá území nebo jejich průjezdu přes ně.

2.   V souladu se závěry a rozhodnutími učiněnými Radou v souvislosti se situací v Sýrii podle 5. až 11. bodu odůvodnění také členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby zabránily vstupu na svá území nebo průjezdu přes ně:

[…]

3.   Osoby, subjekty a orgány spadající do některé z kategorií uvedených v odstavci 2 se nezařadí na seznam osob a subjektů uvedený v příloze I nebo se na tomto seznamu neponechají, je-li k dispozici dostatek informací o tom, že nejsou či již dále nejsou s režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv ani nepředstavují skutečné riziko obcházení.

4.   Všechna rozhodnutí o zařazení na seznam se přijímají na individuálním a jmenovitém základě s ohledem na přiměřenost opatření.“

7

Článek 28 odst. 1 až 4 tohoto rozhodnutí stanoví:

„1.   Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám odpovědným za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii, osobám a subjektům, které mají prospěch z tohoto režimu nebo které jej podporují, a osobám a subjektům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v přílohách I a II, nebo které jsou těmito osobami nebo subjekty vlastněny, drženy či kontrolovány.

2.   V souladu se závěry a rozhodnutími učiněnými Radou v souvislosti se situací v Sýrii podle 5. až 11. bodu odůvodnění se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží:

[…]

3.   Osoby, subjekty a orgány spadající do některé z kategorií uvedených v odstavci 2 se nezařadí na seznam osob a subjektů uvedený v příloze I nebo se na tomto seznamu neponechají, je-li k dispozici dostatek informací o tom, že nejsou či již dále nejsou s režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv ani nepředstavují skutečné riziko obcházení.

4.   Všechna rozhodnutí o zařazení na seznam se přijímají na individuálním a jmenovitém základě s ohledem na přiměřenost opatření.“

8

Skutečnosti předcházející sporu jsou vylíčeny v bodech 1 až 30 napadeného rozsudku. Pro potřeby tohoto řízení je lze shrnout následovně.

9

Navrhovatel je podnikatelem syrské státní příslušnosti.

10

Rada Evropské unie, která důrazně odsoudila násilné potlačení pokojných protestních akcí, k němuž došlo na různých místech v Sýrii, a vyzvala syrské bezpečnostní síly, aby namísto použití síly zachovávaly zdrženlivost, přijala dne 9. května 2011 rozhodnutí 2011/273/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2011, L 121, s. 11).

11

Jména osob odpovědných za násilné represe proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii a jména fyzických osob a názvy právnických osob a subjektů s nimi spojených jsou uvedeny v příloze rozhodnutí 2011/273. Na základě čl. 5 odst. 1 tohoto rozhodnutí může Rada tuto přílohu změnit na návrh členského státu nebo vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

12

Vzhledem k tomu, že některá z omezujících opatření přijatých vůči Syrské arabské republice spadají do oblasti působnosti Smlouvy o FEU, přijala Rada nařízení (EU) č. 442/2011 ze dne 9. května 2011 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2011, L 121, s. 1). Toto nařízení je v zásadě totožné s rozhodnutím 2011/273, navíc však stanoví možnost uvolnění zmrazených finančních prostředků. Seznam osob, subjektů a orgánů, které jsou určeny jako osoby, subjekty a orgány odpovědné za tyto represe, nebo jako osoby, subjekty a orgány s nimi spojené, uvedený v příloze II tohoto nařízení, je totožný se seznamem obsaženým v příloze rozhodnutí 2011/273.

13

V rozhodnutí 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. 2011, L 319, s. 56) dospěla Rada k názoru, že vzhledem k závažnosti situace v Sýrii je nezbytné uložit další omezující opatření. Rozhodnutí 2011/782 stanoví v článku 18 omezení vstupu na území Evropské unie pro osoby, jejichž jméno je uvedeno v příloze I tohoto rozhodnutí, a v článku 19 zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů osob a subjektů, jejichž jméno či název jsou uvedeny v přílohách I a II tohoto rozhodnutí.

14

Nařízení č. 442/2011 bylo nahrazeno nařízením Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2012, L 16, s. 1).

15

Rozhodnutím Rady 2012/739/SZBP ze dne 29. listopadu 2012 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/782 (Úř. věst. 2012, L 330, s. 21) byla předmětná omezující opatření včleněna do jediného právního nástroje.

16

Rozhodnutí 2012/739 bylo nahrazeno rozhodnutím 2013/255. Platnost rozhodnutí 2013/255 byla rozhodnutím Rady 2014/309/SZBP ze dne 28. května 2014, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2014, L 160, s. 37), prodloužena do 1. června 2015.

17

Prováděcím rozhodnutím Rady (SZBP) 2015/383 ze dne 6. března 2015, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2015, L 64, s. 41), bylo do přílohy I rozhodnutí 2013/255 na řádek 203 oddílu A obsahujícího seznam osob, na které se toto rozhodnutí vztahuje, doplněno navrhovatelovo jméno spolu s datem zařazení jeho jména na tento seznam, v daném případě 7. března 2015, a s následujícím odůvodněním:

„Prominentní syrský podnikatel, spolumajitel společnosti HESCO Engineering and Construction Company, která je jednou z největších inženýrských a stavebních společností v Sýrii. Má úzké vazby na syrský režim.

George Haswani poskytuje režimu podporu a má z něj prospěch, neboť působí jako zprostředkovatel při sjednávání nákupu ropy od Islámského státu (ISIL) pro syrský režim.

Z režimu má prospěch díky příznivému zacházení, včetně zakázky (figuruje v ní jako subdodavatel) se Strojtransgazem, jednou z velkých ruských ropných společností.“

18

Dne 6. března 2015 přijala Rada prováděcí nařízení (EU) 2015/375, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2015, L 64, s. 10). Navrhovatelovo jméno bylo zařazeno na seznam obsažený v příloze II oddíle A nařízení č. 36/2012 se stejnými údaji a stejným odůvodněním jako v prováděcím rozhodnutí 2015/383.

19

Dne 28. května 2015 prodloužila Rada rozhodnutím (SZBP) 2015/837, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2015, L 132, s. 82), platnost rozhodnutí 2013/255 do 1. června 2016. Téhož dne přijala prováděcí nařízení (EU) 2015/828, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2015, L 132, s. 3).

20

Dne 12. října 2015 přijala Rada rozhodnutí 2015/1836, kterým se mění rozhodnutí 2013/255. Téhož dne přijala nařízení (EU) 2015/1828, kterým se mění nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2015, L 266, s. 1).

21

Dne 27. května 2016 přijala Rada rozhodnutí 2016/850. V příloze I rozhodnutí 2013/255 bylo na řádku 203 oddílu A obsahujícího seznam osob, na které se toto rozhodnutí vztahuje, ponecháno jméno navrhovatele spolu s datem zařazení jeho jména na tento seznam, v daném případě 7. března 2015, a s následujícím odůvodněním:

„Přední syrský podnikatel vlastnící podíly nebo působící v odvětví inženýrství, stavebnictví, ropy a zemního plynu. Vlastní podíly nebo má podstatný vliv v řadě společností a subjektů v Sýrii, zejména v přední inženýrské a stavební společnosti HESCO Engineering and Construction Company.

George Haswani má úzké vazby na syrský režim. Poskytuje režimu podporu a má z něj prospěch, neboť působí jako zprostředkovatel při sjednávání nákupu ropy od Islámského státu (ISIL) pro syrský režim. Z režimu má rovněž prospěch díky příznivému zacházení, včetně zakázky (figuruje v ní jako subdodavatel) se Strojtransgazem, jednou z velkých ruských ropných společností.“

22

Dne 27. května 2016 přijala Rada prováděcí nařízení 2016/840. Navrhovatelovo jméno bylo ponecháno na seznamu uvedeném v příloze II oddíle A nařízení č. 36/2012 se stejnými údaji a stejným odůvodněním jako v rozhodnutí 2016/850.

23

Dopisem ze dne 30. května 2016 adresovaným zástupci navrhovatele mu Rada zaslala kopii rozhodnutí 2016/850 a prováděcího nařízení 2016/840.

24

Na základě žaloby navrhovatele Tribunál rozsudkem ze dne 22. března 2017, Haswani v. Rada (T-231/15, nezveřejněný, EU:T:2017:200), zrušil prováděcí rozhodnutí 2015/383, prováděcí nařízení 2015/375, rozhodnutí 2015/837 a prováděcí nařízení 2015/828 v rozsahu, v němž se tyto akty týkají navrhovatele. V části žaloby směřující proti rozhodnutí 2016/850 a prováděcímu nařízení 2016/840 ji Tribunál odmítl jako nepřípustnou z důvodu, že návrh na úpravu žaloby nesplňoval podmínky stanovené v čl. 86 odst. 4 jednacího řádu Tribunálu. Soudní dvůr, jemuž byl podán kasační opravný prostředek, se neztotožnil s úvahami Tribunálu ohledně podmínek, které musí splňovat návrh na úpravu žalobních důvodů a argumentů předložených na podporu návrhu na zahájení řízení, a rozsudkem ze dne 24. ledna 2019, Haswani v. Rada (C-313/17 P, EU:C:2019:57), uvedený rozsudek Tribunálu v tomto bodě zrušil. Tribunál poté, co mu byla věc vrácena, usnesením ze dne 11. září 2019, Haswani v. Rada (T‑231/15 RENV, nezveřejněné, EU:T:2019:589), část žaloby směřující proti rozhodnutí 2016/850 a prováděcímu nařízení 2016/840 zčásti odmítl jako zjevně nepřípustnou a zčásti zamítl jako zjevně neopodstatněnou.

25

Dne 29. května 2017 prodloužila Rada rozhodnutím 2017/917 platnost rozhodnutí 2013/255 do 1. června 2018. Dne 29. května 2017 přijala prováděcí nařízení 2017/907.

26

Dopisem ze dne 19. června 2017 adresovaným zástupci navrhovatele jej Rada informovala o tom, že po přezkoumání zařazení jeho jména na seznamy uvedené v příloze I oddíle A rozhodnutí 2013/255 a v příloze II oddíle A nařízení č. 36/2012 má v úmyslu změnit odůvodnění pro jeho zařazení. Rada stanovila navrhovateli lhůtu pro případná vyjádření.

27

Dopisem ze dne 29. června 2017 uplatnil navrhovatelův zástupce výhrady k opětovnému zařazení jeho jména na uvedené seznamy.

28

Dne 10. července 2017 přijala Rada prováděcí rozhodnutí 2017/1245. V příloze I rozhodnutí 2013/255 bylo na řádku 203 oddílu A obsahujícího seznam osob, na které se toto rozhodnutí vztahuje, ponecháno jméno navrhovatele spolu s datem zařazení jeho jména na tento seznam, v daném případě 7. března 2015, a s následujícím odůvodněním:

„Přední podnikatel působící v Sýrii s podíly nebo činný v odvětví inženýrství, stavebnictví a ropy a zemního plynu. Vlastní podíly nebo má podstatný vliv v řadě společností a subjektů v Sýrii, zejména v HESCO Engineering and Construction Company, která je jednou z největších inženýrských a stavebních společností.“

29

Dne 10. července 2017 přijala Rada prováděcí nařízení 2017/1241. Navrhovatelovo jméno bylo ponecháno na seznamu uvedeném v příloze II oddíle A nařízení č. 36/2012 se stejnými údaji a stejným odůvodněním jako v prováděcím rozhodnutí 2017/1245.

30

Dopisem ze dne 11. července 2017 adresovaným zástupci navrhovatele odpověděla Rada na jeho dopis ze dne 29. června 2017 a zaslala navrhovateli kopii prováděcího rozhodnutí 2017/1245 a prováděcího nařízení 2017/1241.

31

Dne 28. května 2018 prodloužila Rada rozhodnutím 2018/778 platnost rozhodnutí 2013/255 do 1. června 2019. Kromě toho byly změněny různé údaje uvedené v příloze I rozhodnutí 2013/255 týkající se jiných osob než navrhovatele. Rozhodnutí 2018/778 podle svého článku 3 vstoupilo v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

32

Dne 28. května 2018 přijala Rada prováděcí nařízení 2018/774. Podle článku 1 tohoto prováděcího nařízení byla příloha II nařízení č. 36/2012 změněna, aby se zohlednily změny v příloze I rozhodnutí 2013/255 zavedené rozhodnutím 2018/778. Toto prováděcí nařízení podle svého článku 2 vstoupilo v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

33

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 31. července 2017 podal navrhovatel žalobu znějící jednak na zrušení rozhodnutí 2016/850, prováděcího nařízení 2016/840, rozhodnutí 2017/917, prováděcího nařízení 2017/907, prováděcího rozhodnutí 2017/1245 a prováděcího nařízení 2017/1241 a jednak na náhradu škody údajně vzniklé v důsledku rozhodnutí 2017/917 a prováděcího nařízení 2017/907.

34

Dne 15. listopadu 2017 doručila Rada soudní kanceláři Tribunálu žalobní odpověď.

35

Rozhodnutím ze dne 11. ledna 2018 bylo Evropské komisi povoleno vedlejší účastenství v řízení na podporu návrhových žádání Rady; dne 23. února 2018 předložila Komise svůj spis vedlejšího účastníka.

36

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 6. července 2018 požádal navrhovatel o úpravu svých návrhových žádání v tom směru, že se domáhá také zrušení rozhodnutí 2018/778 a prováděcího nařízení 2018/774.

37

Na podporu své žaloby předložil navrhovatel tři žalobní důvody, z nichž první vycházel z porušení povinnosti uvést odůvodnění, druhý z porušení zásady proporcionality a třetí v podstatě z nesprávného posouzení.

38

V bodě 47 napadeného rozsudku Tribunál odmítl žalobu jako nepřípustnou v části týkající se návrhu na zrušení rozhodnutí 2016/850 a prováděcího nařízení 2016/840.

39

Ve věci samé Tribunál nejprve provedl v bodech 51 a 53 napadeného rozsudku analýzu změny kritérií pro uplatnění omezujících opatření, k níž došlo rozhodnutím 2015/1836, načež v bodě 64 napadeného rozsudku rozhodl o žalobním důvodu vycházejícím z porušení povinnosti uvést odůvodnění tak, že kritéria zavedená v čl. 27 odst. 2 a čl. 28 odst. 2 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, představují objektivní, samostatná a dostatečná kritéria umožňující uplatnit omezující opatření vůči dotyčným osobám, aniž je nezbytné prokazovat jejich podporu stávajícímu režimu nebo prospěch z něj.

40

Pokud šlo o žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality, Tribunál připomněl použitelnou judikaturu, a v bodě 76 napadeného rozsudku pak konkrétně v otázce nezbytnosti omezujících opatření přijatých vůči navrhovateli rozhodl, že alternativní a méně omezující opatření neumožňují dosáhnout sledovaného cíle stejně účinně.

41

Tribunál zamítl rovněž třetí žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení, a tudíž i návrh na zrušení v plném rozsahu, z čehož následně vyvodil, že návrh na náhradu škody musí být zamítnut, jelikož žádný z argumentů uplatněných k prokázání protiprávnosti aktů, jejichž zrušení bylo navrhováno, nebyl přijat.

42

Navrhovatel se kasačním opravným prostředkem domáhá, aby Soudní dvůr:

43

Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

44

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

45

Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatel tři důvody, z nichž první vychází z obrácení důkazního břemene a porušení zásady presumpce neviny, druhý z porušení povinnosti uvést odůvodnění a třetí z porušení zásady proporcionality.

46

Komise úvodem namítá nepřípustnost důvodů kasačního opravného prostředku, jelikož vycházejí ze stejných argumentů, jaké byly uplatněny v žalobě před Tribunálem, a jasně neuvádějí, v čem má být napadený rozsudek nesprávný.

47

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s článkem 256 SFEU a čl. 58 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie je kasační opravný prostředek omezen na právní otázky a musí se zakládat na důvodech vycházejících z nepříslušnosti nebo nedostatku pravomoci Tribunálu, z nedostatků řízení před Tribunálem, které poškozují zájmy účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek, či z porušení právních předpisů Unie Tribunálem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. června 2012, Polsko v. Komise, C‑335/09 P, EU:C:2012:385, bod 23, a ze dne 29. října 2015, Komise v. ANKO, C‑78/14 P, EU:C:2015:732, bod 21).

48

Z článku 256 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i z čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora mimoto vyplývá, že kasační opravní prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 26. června 2012, Polsko v. Komise, C-335/09 P, EU:C:2012:385, bod 25, a ze dne 19. června 2014, Commune de Millau a SEMEA v. Komise, C-531/12 P, EU:C:2014:2008, bod 47).

49

Kasační opravný prostředek, který se omezuje na opakování nebo doslovné převzetí žalobních důvodů a argumentů, které již byly uplatněny před Tribunálem, včetně těch, které se zakládaly na skutečnostech tímto soudem výslovně odmítnutých, tedy nesplňuje požadavky na odůvodnění vyplývající z těchto ustanovení. Takový kasační opravný prostředek je totiž ve skutečnosti návrhem domáhajícím se pouhého nového přezkumu žaloby předložené Tribunálu, což nespadá do pravomoci Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. června 2012, Polsko v. Komise, C-335/09 P, EU:C:2012:385, bod 26, a ze dne 19. června 2014, Commune de Millau a SEMEA v. Komise, C-531/12 P, EU:C:2014:2008, bod 48).

50

Jestliže však navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití unijního práva Tribunálem, mohou být právní otázky přezkoumané v prvním stupni znovu projednány v rámci kasačního opravného prostředku. Jestliže by totiž navrhovatel nemohl tímto způsobem založit svůj kasační opravný prostředek na důvodech a argumentech již použitých před Tribunálem, bylo by řízení o kasačním opravném prostředku zčásti zbaveno svého smyslu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. června 2012, Polsko v. Komise, C-335/09 P, EU:C:2012:385, bod 27).

51

V projednávané věci je přitom kasačním opravným prostředkem v podstatě zpochybňován postoj Tribunálu k několika právním otázkám, které mu byly předloženy v prvním stupni, pokud jde zejména o povinnost orgánů uvést odůvodnění podle článku 296 SFEU nebo použití zásady proporcionality. Dále vzhledem k tomu, že kasační opravný prostředek obsahuje přesné údaje týkající se kritizovaných bodů napadeného rozsudku, jakož i důvody a argumenty, na nichž je založen, nelze jej prohlásit za nepřípustný v plném rozsahu.

52

Proto je třeba v rámci analýzy každého důvodu kasačního opravného prostředku posoudit z hlediska kritérií uvedených v bodech 47 až 50 tohoto rozsudku přípustnost konkrétních argumentů předložených na podporu jednotlivých důvodů kasačního opravného prostředku.

53

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení Tribunálu při výkladu článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, z obrácení důkazního břemene a z porušení zásady presumpce neviny.

54

Navrhovatel tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 64 napadeného rozsudku rozhodl, že podmínka výslovně stanovená v článcích 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, týkající se prokázání existence vazeb mezi osobou, na kterou se vztahují omezující opatření, a dotyčným režimem, se v důsledku změny vyplývající z rozhodnutí 2015/1836 stala domněnkou existence takových vazeb.

55

Navrhovatel má za to, že je třeba odstavec 2 článku 27 i článku 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, vykládat v úzké souvislosti s jejich odstavcem 3. V souladu s tímto odstavcem 3 Rada nemůže zařadit na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, osobu, která není nebo již dále není s režimem spjata nebo na něj nemá žádný vliv. Články 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, tedy i nadále ukládají ověřování obou podmínek, tj. podmínky postavení předního podnikatele a podmínky dostatečných vazeb na režim.

56

Podle navrhovatele Tribunál tím, že nerespektoval ustanovení rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, porušil zásadu presumpce neviny a obrátil důkazní břemeno.

57

Rada tvrdí, že navrhovatelův výklad čl. 27 odst. 2 písm. a) a odst. 3, jakož i čl. 28 odst. 2 písm. a) a odst. 3 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, je zjevně nesprávný.

58

Rada z toho vyvozuje, že Tribunál správně použil kritéria pro zařazení na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, a neobrátil důkazní břemeno.

59

Komise předesílá, že zařazení na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, se řídí novými kritérii zavedenými rozhodnutím 2015/1836, které bylo přijato v reakci na snahy syrského režimu obcházet stávající omezující opatření Unie.

60

V tomto ohledu podle ní argumentace navrhovatele neobstojí již z hlediska samotného znění článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, neboť tyto články ve svém odstavci 2 napříště zavádějí samostatné kritérium pro zařazení na uvedený seznam pro sedm kategorií osob, mezi něž patří kategorie předních podnikatelů působících v Sýrii, a v odstavci 3 stanoví tři případy, kdy se osoba, přestože spadá do některé z těchto sedmi kategorií, nezařadí na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, nebo se na něm neponechá. Vzájemná vazba mezi odstavci 2 a 3 těchto článků podle Komise dokládá, že existuje jakási vyvratitelná domněnka, která nijak neporušuje presumpci neviny a která ani nepředstavuje nepřijatelné obrácení důkazního břemene.

61

Pokud jde o argument, že se Tribunál údajně dopustil porušení článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, je třeba připomenout, že původní kritéria pro zařazení na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, byla založena na individuálním chování zařazených osob, jelikož články 27 a 28 tohoto rozhodnutí uváděly v odstavci 1 výlučně „osoby, které mají prospěch z tohoto režimu nebo které jej podporují, a osoby s nimi spojené“. Tento odstavec nebyl rozhodnutím 2015/1836 změněn.

62

Vzhledem k tomu, že kritérium použité v odstavci 1 článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, je obecné povahy a že tato ustanovení neobsahují žádnou definici pojmu „prospěch“ ze syrského režimu, ani pojmu „podpora“ tomuto režimu, ani upřesnění ke způsobu dokazování těchto skutečností, posouzení opodstatněnosti zařazení osoby na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, vyžaduje i nadále, aby bylo prokázáno, že daná osoba syrský režim ekonomicky podporovala nebo z něj měla prospěch (obdobně viz rozsudek ze dne 7. dubna 2016, Akhras v. Rada, C-193/15 P, EU:C:2016:219, body 51, 52 a 60 a citovaná judikatura).

63

Ve formulaci tohoto kritéria totiž není obsažena žádná domněnka o podpoře syrskému režimu v případě ředitelů hlavních podniků v Sýrii (obdobně viz rozsudek ze dne 7. dubna 2016, Akhras v. Rada, C-193/15 P, EU:C:2016:219, bod 53), ani v případě předních podnikatelů.

64

Znění článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255 bylo přitom změněno rozhodnutím 2015/1836, které do odstavce 2 těchto dvou článků vložilo na základě hodnocení a zjištění učiněných Radou v souvislosti se situací v Sýrii sedm kategorií osob, které patří k určitým skupinám osob, mezi něž patří zejména v písmeni a) tohoto odstavce „přední podnikatelé působící v Sýrii“.

65

Odstavec 1 článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, sice nadále umožňuje zařadit osobu na seznam na základě obecného kritéria spočívajícího v tom, že má prospěch ze syrského režimu nebo že jej podporuje, nicméně ze znění odstavce 2 těchto článků vyplývá, že jsou nová kritéria doplněna k původnímu kritériu. V tomto ohledu čl. 27 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, jasně uvádí, že „členské státy přijmou [nezbytná] opatření“ ve vztahu k sedmi novým kategoriím uvedených osob.

66

Vzhledem k tomu, že kritéria pro uplatnění omezujících opatření vůči těmto sedmi kategoriím osob jsou samostatná ve vztahu k původnímu kritériu stanovenému v odstavci 1 článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, již pouhá skutečnost, že daná osoba patří do některé z těchto sedmi kategorií osob, tedy stačí k tomu, aby bylo možné přijmout nezbytná opatření, aniž by bylo nutné prokazovat vztah mezi postavením předního podnikatele a syrským režimem nebo mezi postavením předního podnikatele a podporou tomuto režimu či prospěchu z něj.

67

Tento výklad je ostatně potvrzen cílem, který je sledován změnou článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255.

68

Omezující opatření původně přijatá rozhodnutím 2011/273 totiž neumožnila ukončit represe ze strany syrského režimu, neboť tento režim systematicky tato opatření obcházel, aby nadále financoval a podporoval svou politiku násilných represí proti civilnímu obyvatelstvu. Jak vyplývá z bodu 5 odůvodnění rozhodnutí 2015/1836, měla Rada za to, že vzhledem k přetrvávající závažnosti situace je nezbytné zachovat stávající omezující opatření a dále je rozvinout, přičemž se zachová cílený a diferencovaný přístup s cílem lépe vymezit určité kategorie osob a subjektů, které mají zvláštní význam.

69

Podle bodu 6 odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo třeba změnit kritéria pro zařazení osob na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření. Vzhledem k tomu, že syrský režim těsně kontroloval syrské hospodářství a že od procesu liberalizace hospodářství zahájeného prezidentem Bašárem Asádem vytvořily obchodní kruhy s tímto režimem vztah vzájemné závislosti, bylo třeba mít za to, že stávající režim není schopen přežívat bez podpory řídících pracovníků podniků a že úzký okruh předních podnikatelů působících v Sýrii je schopen udržet si svůj status pouze v situaci, kdy jsou úzce napojeni na syrský režim.

70

V této souvislosti se ukázalo nezbytným zvolit si kritéria pro zařazení na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, založená na postavení některých osob, zejména postavení „předních podnikatelů působících v Sýrii“, aby se jim zabránilo v dalším poskytování materiální nebo finanční podpory stávajícímu režimu a aby byl prostřednictvím jejich vlivu zvýšen tlak na samotný režim.

71

Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 64 napadeného rozsudku analyzoval odstavec 2 článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, s tím závěrem, že nově zavedená kritéria, a konkrétně kritérium týkající se postavení předních podnikatelů působících v Sýrii, jsou samostatná a sama o sobě představují dostačující odůvodnění pro použití omezujících opatření, aniž je nutné navíc prokazovat jejich podporu stávajícímu režimu nebo prospěch z něj.

72

Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem navrhovatele, že Tribunál provedl izolovanou analýzu odstavce 2 článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, ačkoli jej měl vykládat v těsné souvislosti s odstavcem 3 těchto článků.

73

V tomto ohledu je zajisté třeba konstatovat, že odstavce 2 a 3 článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, musí být vykládány společně, zejména vzhledem k tomu, že podle tohoto odstavce 3 se osoby spadající do některé z kategorií uvedených v tomto odstavci 2 nezařadí na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, nebo se na něm neponechají, pokud je k dispozici dostatek informací o tom, že nejsou nebo již dále nejsou se syrským režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv ani nepředstavují skutečné riziko obcházení.

74

Z takového společného výkladu odstavců 2 a 3 článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, však nijak nevyplývá povinnost Rady předložit důkaz o ověření oněch dvou podmínek, tj. podmínky postavení předního podnikatele a podmínky dostatečných vazeb na syrský režim.

75

V každém případě je třeba uvést, že Tribunál nepoužil čl. 27 odst. 2 a čl. 28 odst. 2 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, izolovaně, nýbrž také zohlednil odstavec 3 těchto článků.

76

Tribunál totiž v bodě 84 napadeného rozsudku, na který však projednávaný kasační opravný prostředek nemíří, připomněl, že kritéria pro zařazení na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, uvedená v odst. 2 písm. a) a v odstavci 3 článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, stanoví, že na kategorii předních podnikatelů v Sýrii se vztahují omezující opatření, ledaže je k dispozici dostatek informací o tom, že nejsou nebo již dále nejsou s tímto režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv ani nepředstavují skutečné riziko obcházení.

77

V bodě 98 napadeného rozsudku, k němuž taktéž nejsou činěny žádné výhrady v rámci kasačního opravného prostředku, Tribunál dále upřesnil, že zaprvé nic v dokumentech poskytnutých Radou nenaznačuje, že by se navrhovatel nacházel v některé z výše uvedených situací, jež by odůvodňovaly vynětí jeho jména ze seznamů osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, a zadruhé že navrhovatel sám žádnou takovou skutečnost neuvedl.

78

Argument navrhovatele, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že odstavec 2 článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, analyzoval izolovaně, tedy musí být zamítnut jako neopodstatněný.

79

Co se týče argumentů, podle nichž se Tribunál dopustil porušení zásady presumpce neviny a obrácení důkazního břemene, je třeba připomenout, že Tribunál v bodě 64 napadeného rozsudku neodkazoval na žádnou domněnku, nýbrž pouze vycházel z objektivního, samostatného a dostatečného kritéria umožňujícího odůvodnit zařazení osob na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2019, HX v. Rada, C-540/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:707, bod 38).

80

V projednávané věci Tribunál v bodech 92 až 96 napadeného rozsudku konkrétně zkoumal, zda je odůvodnění, podle něhož byl navrhovatel předním podnikatelem působícím v Sýrii a na němž bylo založeno jeho opětovné zařazení na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, dostatečně podepřeno dokumenty předloženými Radou, které pocházely z let 2011 až 2015. Tím, že v bodě 97 napadeného rozsudku uvedl, že navrhovatel nepředložil nic, čím by bylo možné zpochybnit tvrzení Rady a dokumenty, které tato tvrzení podporují, nijak neopomněl posoudit písemnosti předložené dotyčným ani neobrátil důkazní břemeno, nýbrž vycházel z toho, že tyto písemnosti neumožňují vyvrátit závěr vyvozený z těchto dokumentů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2019, HX v. Rada, C-540/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:707, bod 50).

81

Po připomenutí, že omezující opatření vůči osobě zařazené na seznam nemohou být ponechána v platnosti, pokud je k dispozici dostatek informací o tom, že tato osoba není nebo již dále není se syrským režimem spjata, ostatně Tribunál v bodě 98 napadeného rozsudku upřesnil, že dokumenty poskytnuté Radou neobsahují nic, co by naznačovalo, že se navrhovatel v takové situaci nacházel, a navrhovatel sám také nic v tomto směru neuvedl.

82

Tribunál přitom těmito slovy neměl na mysli – jak podle všeho naznačuje navrhovatel – že na navrhovateli leží důkazní břemeno vyžadující, aby prokázal nesprávnost zjištění Rady obsažených v rozhodnutích, jejichž zrušení bylo navrhováno, nebo existenci dostatku informací ve smyslu čl. 27 odst. 3 a čl. 28 odst. 3 rozhodnutí 2013/255 o tom, že není nebo již dále není se syrským režimem spjat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2018, Makhlouf v. Rada, C‑458/17 P, nezveřejněný, EU:C:2018:441, bod 86).

83

Argumenty týkající se porušení zásady presumpce neviny a obrácení důkazního břemene musí být tudíž rovněž odmítnuty jako neopodstatněné.

84

S ohledem na předcházející úvahy je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

85

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel tvrdí, že jelikož Tribunál neověřil, zda měl navrhovatel skutečně vazbu na syrský režim, ponechal napadený rozsudek bez jakéhokoli odůvodnění a potvrdil rozhodnutí, která jsou sama o sobě protiprávní pro nedostatek odůvodnění, neboť rozhodnutí, která vůči němu byla přijata a jejichž zrušení bylo navrhováno, nebyla odůvodněna existencí stávajících vazeb mezi ním a daným režimem.

86

Rada má za to, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatel, Tribunál předložené důkazy o postavení předního podnikatele působícího v Sýrii posoudil a prohlásil za dostatečné.

87

Komise má za to, že jelikož se druhý důvod kasačního opravného prostředku opírá o předpoklad, který se v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku ukázal jako nesprávný, musí být zamítnut jako neopodstatněný. V každém případě podle ní z analýzy prvního důvodu kasačního opravného prostředku vyplývá, že Tribunál provedl podrobnou analýzu situace a že napadený rozsudek dostatečně odůvodnil.

88

Je třeba předeslat, že druhý důvod kasačního opravného prostředku spočívá na předpokladu, že rozhodnutí Rady, jejichž zrušení bylo navrhováno, nebyla odůvodněna a že Tribunál opomněl ověřit existenci vazeb navrhovatele na syrský režim.

89

Jak již přitom bylo připomenuto v rámci zkoumání prvního důvodu kasačního opravného prostředku, Tribunál provedl podrobnou analýzu dané situace a dostatečně odůvodnil své rozhodnutí, podle něhož se Rada při uplatnění omezujících opatření podle čl. 27 odst. 2 a čl. 28 odst. 2 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, mohla opírat o postavení navrhovatele jako předního podnikatele působícího v Sýrii, aniž musela prokazovat existenci vazeb dotyčného na syrský režim.

90

Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tedy založen na nesprávném předpokladu, a musí být proto zamítnut jako neopodstatněný.

91

V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícího z porušení zásady proporcionality a z nedostatku odůvodnění navrhovatel připomíná, že podle čl. 27 odst. 4 a čl. 28 odst. 4 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, se všechna rozhodnutí o zařazení na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, přijímají na jmenovitém základě s přihlédnutím k přiměřenosti opatření, kterou je třeba posuzovat individuálně s ohledem na dobu trvání a nezbytnost opatření.

92

Navrhovatel v tomto ohledu tvrdí, že nedostatečnost kritéria, které je založeno pouze na jeho syrské státní příslušnosti, a doba trvání omezujících opatření, která byla vůči němu přijata v roce 2015, samy o sobě dokládají jejich nepřiměřenost.

93

Pokud jde o nezbytnost těchto opatření, napadený rozsudek je podle navrhovatele rovněž stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení, neboť Tribunál v bodě 76 napadeného rozsudku rozhodl obecně, a nikoli, jak je to vyžadováno, na individuálním základě.

94

Kromě toho se navrhovatel domáhá toho, aby Soudní dvůr v rámci své pravomoci sám ve věci rozhodnout konstatoval protiprávnost rozhodnutí 2015/1836 a nařízení 2015/1828 v rozsahu, v němž zavádějí finanční sankce trestněprávní povahy v rozporu s čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950.

95

Navrhovatel se na základě písemností předložených Tribunálu rovněž domáhá toho, aby Soudní dvůr vyhověl jeho návrhům na náhradu škody.

96

Rada tvrdí, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný, neboť přiměřenost předmětných individuálních omezujících opatření byla Tribunálem posouzena, když v bodech 73 a 74 napadeného rozsudku připomněl judikaturu v dané oblasti a v bodech 75 až 77 napadeného rozsudku ji použil na projednávaný případ.

97

Rovněž Komise má za to, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout jako neopodstatněný.

98

Je třeba připomenout, že podle čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie musí být každé omezení výkonu práv a svobod uznaných Listinou stanoveno zákonem a respektovat jejich podstatu; při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení těchto práv a svobod zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

99

V souladu s judikaturou Soudního dvora zásada proporcionality vyžaduje, aby prostředky zavedené ustanovením unijního práva umožňovaly uskutečnění legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné (rozsudek ze dne 31. ledna 2019, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada, C-225/17 P, EU:C:2019:82, bod 102 a citovaná judikatura).

100

Co se týče soudního přezkumu v otázce dodržování zásady proporcionality, Soudní dvůr přiznal unijnímu normotvůrci širokou posuzovací pravomoc v oblastech, které z jeho strany předpokládají rozhodnutí politické, ekonomické a sociální povahy a v jejichž rámci má provést komplexní posouzení. Z toho Soudní dvůr vyvodil, že legalita opatření přijatého v těchto oblastech může být dotčena pouze zjevně nepřiměřeným charakterem takového opatření ve vztahu k cíli, který hodlá příslušný orgán sledovat (viz zejména rozsudek ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 120 a citovaná judikatura).

101

V projednávané věci je třeba uvést, že navrhovatel nezpochybňuje – jak vyplývá z bodu 72 napadeného rozsudku – legitimitu omezujících opatření obecně ani legitimitu opatření přijatých k boji proti násilnostem páchaným vůči civilnímu obyvatelstvu.

102

Tribunál přitom v bodě 75 napadeného rozsudku zdůraznil, že v projednávané věci je přijetí omezujících opatření adekvátní, neboť je součástí tak zásadního cíle obecného zájmu pro mezinárodní společenství, jakým je ochrana civilního obyvatelstva.

103

V bodě 76 napadeného rozsudku Tribunál k nezbytnosti předmětných omezujících opatření dodal, že alternativní a méně omezující opatření, jako je systém předchozího povolení nebo povinnost dodatečného odůvodnění pro použití vyplacených finančních prostředků, by neumožňovala dosáhnout sledovaného cíle stejně účinně, zejména s ohledem na možnost uložená omezení obejít.

104

Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatel, tudíž Tribunál nerozhodl obecně, nýbrž svůj postoj zaujal se zřetelem k individuální situaci, o niž jde v projednávané věci.

105

Pokud jde o argument týkající se kritéria státní příslušnosti, je třeba připomenout, že zařazení na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, není vázáno na podmínku syrské státní příslušnosti, nýbrž na podmínku postavení předního podnikatele působícího v Sýrii.

106

Pokud jde o výtku týkající se doby trvání předmětných omezujících opatření, je třeba konstatovat, že v rámci takových omezujících opatření má Rada provádět pravidelný přezkum, který vždy zahrnuje možnost dotyčné osoby uplatnit své argumenty a předložit skutkové okolnosti potvrzující její tvrzení.

107

Z tohoto titulu vzal Tribunál v úvahu existenci pravidelného přezkoumání, jehož cílem je zajistit, aby osoby a subjekty, které již neodpovídají kritériím pro zařazení na seznamy osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, byly ze seznamů vyškrtnuty, a v bodě 77 napadeného rozsudku rozhodl, že opětovné zařazení navrhovatelova jména na tyto seznamy nelze kvalifikovat jako nepřiměřené pro jeho potenciální časovou neomezenost.

108

V důsledku toho nelze Tribunálu vytýkat, že nesprávně použil zásadu proporcionality.

109

Pokud jde o navrhovatelův návrh, aby Soudní dvůr v rámci své pravomoci sám ve věci rozhodnout konstatoval protiprávnost zavedených opatření z důvodu, že zahrnují finanční sankce trestněprávní povahy v rozporu s čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je třeba připomenout, že Tribunál v bodě 65 napadeného rozsudku konstatoval, že navrhovatel nezpochybnil legalitu kritéria pro zařazení na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření.

110

S ohledem na čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, podle něhož kasační opravný prostředek nesmí měnit předmět sporu před Tribunálem, přitom musí být argumentace navrhovatele směřující k určení, že ustanovení čl. 27 odst. 2 a čl. 28 odst. 2 rozhodnutí 2013/255, ve znění změn, jsou v rozporu s unijním právem, odmítnuta jako nepřípustná.

111

Pokud jde o navrhovatelův návrh, aby Soudní dvůr nařídil odstranění jeho jména ze seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, tak jak tento návrh vyplývá z petitu kasačního opravného prostředku, aniž byl dále rozvinut, je třeba připomenout, že v rámci řízení o kasačním opravném prostředku nemá Soudní dvůr pravomoc vydávat příkazy (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 12. července 2012, Mugraby v. Rada a Komise, C-581/11 P, nezveřejněné, EU:C:2012:466, bod 75, a rozsudek ze dne 25. července 2018, Orange Polska v. Komise, C-123/16 P, EU:C:2018:590, bod 118).

112

Pokud jde o navrhovatelův návrh, aby Soudní dvůr vyhověl jeho návrhům na náhradu škody, je třeba konstatovat, že v odůvodnění tohoto návrhu je pouze odkázáno na souhrn návrhů vznesených před Tribunálem, zejména návrhů na náhradu škody.

113

Takový návrh přitom zjevně nesplňuje požadavky na odůvodnění stanovené judikaturou Soudního dvora připomenutou v bodě 49 tohoto rozsudku, a to tím spíše, že v něm není zaujato žádné stanovisko k úvahám, na jejichž základě Tribunál návrh na náhradu škody v prvním stupni zamítl, a to v bodech 101 až 108 napadeného rozsudku, kde Tribunál připomněl ustálenou judikaturu týkající se vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU za protiprávní jednání jejích institucí a následně dospěl k závěru, že požadované podmínky nejsou v projednávané věci splněny.

114

Navrhovatelův návrh na náhradu škody tudíž musí být odmítnut jako nepřípustný.

115

V důsledku toho musí být třetí důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnut jako nepřípustný a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.

116

S ohledem na výše uvedené musí být kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnut.

117

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada a Komise požadovaly náhradu nákladů řízení a navrhovatel neměl ve věci úspěch, je důvodné uložit navrhovateli náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto: