–

za D. Ustariz Arósteguie J. Araiz Rodríguezem, abogado, a J. Martínez Garcíou, procurador,

–

za Departamento de Educación del Gobierno de Navarra I. Iparraguirre Múgicou, letrado,

–

za španělskou vládu S. Jiménez Garcíou, jako zmocněncem,

–

za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, M. Figueiredem a T. Larsenem, jakož i N. Gabriel a J. Marquesem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi M. van Beekem a N. Ruiz Garcíou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999 (dále jen „rámcová dohoda“), která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. 1999, L 175, s. 43; Zvl. vyd. 05/03, s. 368).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Danielem Ustariz Arósteguiem a Departamento de Educación del Gobierno de Navarra (ministerstvo školství Navarry, Španělsko, dále jen „ministerstvo“) ve věci odmítnutí tohoto ministerstva přiznat prvně uvedenému příplatek za platovou třídu.

3

Účelem směrnice 1999/70 je podle jejího článku 1 „provedení rámcové dohody […] uzavřené […] mezi obecnými mezioborovými organizacemi [Evropskou konfederací odborových svazů (EKOS), Evropskou unií konfederací průmyslu a zaměstnavatelů (UNICE) a Evropským střediskem podniků s veřejnou účastí a podniků obecného ekonomického zájmu (CEEP)], která je obsažena v příloze“.

4

Podle ustanovení 1 rámcové dohody je jejím účelem jednak zlepšit kvalitu práce na dobu určitou zajištěním uplatňování zásady zákazu diskriminace a jednak vytvořit rámec, který zabrání zneužívání vyplývajícímu z použití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů uzavřených na dobu určitou.

5

Ustanovení 3 rámcové dohody, nadepsané „Definice“, stanoví:

„Pro účely této dohody se rozumí:

6

Ustanovení 4 rámcové dohody, nadepsané „Zásada zákazu diskriminace“, v bodě 1 stanoví:

„Pokud jde o pracovní podmínky, nesmí být se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou zacházeno méně příznivě, než se srovnatelnými zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou pouze z toho důvodu, že mají pracovní smlouvu nebo pracovní poměr na dobu určitou, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody.“

7

Podle čl. 3 odst. 1 Texto Refundido del Estatuto del Personal al Servicio de las Administraciones Públicas de Navarra (přepracovaný text služebního řádu zaměstnanců veřejné správy autonomní oblasti Navarra), schváleného Decreto Foral Legislativo 251/1993 (regionální legislativní nařízení 251/1993), ze dne 30. srpna 1993 (dále jen „DFL 251/93“):

„Zaměstnanci veřejné správy Navarry se dělí do těchto kategorií:

8

Článek 12 DFL 251/93 uvádí:

„Úředníci autonomní oblasti Navarra se dále dělí do těchto skupin, a to podle vzdělání požadovaného k jejich přijetí a funkcí, které zastávají […]“

9

Článek 13 DFL 251/93 uvádí:

„1.   Každá skupina uvedená v předchozím článku je tvořena sedmi platovými třídami.

2.   Nově nastupující úředníci jsou zařazeni do třídy 1 příslušné skupiny.

3.   Úředníci mohou být v souladu s článkem 16 tohoto služebního řádu postupně povyšováni ze třídy 1 až do třídy 7 příslušné skupiny.“

10

Článek 16 DFL 251/93 stanoví:

„1.   Úředníci mohou být postupně povyšováni z platové třídy 1 do platové třídy 7 ve své příslušné skupině, bez ohledu na obor jejich akademického titulu, vzdělání či profesi.

2.   K postupům v platové třídě dochází každoročně, a to na základě následujících pravidel:

11

Čtvrté přechodné ustanovení DFL 251/93 stanoví:

„1. S účinností od 1. ledna 1992 se do doby, než bude schválena právní úprava týkající se změny stávajícího systému platových tříd a odpracované doby, s níž počítá článek 13 [Ley Foral 5/1991 de Presupuestos Generales de Navarra para 1991(zákon 5/1991 o rozpočtu autonomní oblasti Navarra na rok 1991) ze dne 26. února 1991], se na přechodnou dobu ruší systém postupu do platových tříd, který je stanoven v článku 16 tohoto služebního řádu, a od tohoto data se povyšování každého úředníka bude provádět individuálně podle počtu let odpracovaných v příslušné platové třídě, a to následovně:

2. V důsledku ustanovení předchozího odstavci se od daného data a taktéž přechodně v případech povýšení do vyšší úrovně v rámci navarrské veřejné správy podle článku 17 tohoto služebního řádu zachová platová třída a počet odpracovaných let v této třídě v rámci úrovně, z níž k povýšení došlo.“

12

Článek 40 odst. 2 DFL 251/93 stanoví, že základní osobní plat úředníka se skládá z výchozího platu odpovídajícího úrovni, na níž se úředník nachází, z odměny odpovídající dosažené platové třídě a z příplatku za odpracovanou dobu. Uvedený článek mimoto stanoví, že základní osobní odměna představuje nárok spjatý s postavením úředníka.

13

Článek 11 Decreto Foral 68/2009 por el que se regulala la contratación de personal en régime administrativo en las Administraciones Públicas de Navarra (nařízení 68/2009, které upravuje přijímání zaměstnanců v režimu veřejnoprávních smluv do veřejné správy autonomní oblasti Navarra) ze dne 28. září 2009 ve znění Decreto Foral 21/2017 (nařízení 21/2017) ze dne 29. března 2017 (dále jen „nařízení 68/2009“) stanoví:

„Zaměstnancům pracujícím na základě veřejnoprávních smluv přísluší odměna odpovídající pracovnímu místu, které zastávají, nebo funkci, kterou vykonávají, příplatek za odpracovanou dobu a rodinné přídavky. [Příplatek za] platovou třídu je vyloučen, jelikož ten je součástí základní osobní odměny spjaté s postavením úředníka.“

14

Daniel Ustariz Aróstegui byl od září 2007 zaměstnán ministerstvem jako učitel na základě veřejnoprávní smlouvy na dobu určitou. Od té doby vystřídal práci v několika vzdělávacích střediscích.

15

Dne 1. července 2016 požádal ministerstvo, aby mu na základě nařízení 68/2009 zpětně za poslední čtyři roky přiznalo příplatek za platovou třídu, který pobírají učitelé-úředníci se stejným počtem odpracovaných let.

16

Podáním ze dne 18. října 2016 podal odvolání proti implicitnímu zamítnutí uvedené žádosti. Odvolání bylo zamítnuto dne 23. prosince 2016 rozhodnutím ministerstva.

17

Dne 28. února 2017 podal D. Ustariz Aróstegui k předkládajícímu soudu, Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no1 de Pamplona (provinciální správní soud v Pamploně, Španělsko), žalobu směřující proti uvedenému rozhodnutí.

18

Předkládající soud uvádí, že právní režim platný v současné době v Navaře stanoví jako jedinou objektivní podmínku pro výplatu příplatku za platovou třídu odpracování 6 let a 7 měsíců v bezprostředně nižší platové třídě, přičemž k postupům do vyšší platové třídy dochází automaticky uplynutím času. Upřesňuje rovněž, že vnitrostátní právní úprava vzhledem k tomu, že pojímá platovou třídu jako mechanismus kariérního postupu úředníků, považuje příplatek za platovou třídu za osobní odměnu spjatou s postavením úředníka, které je tak subjektivní podmínkou poskytnutí příplatku.

19

D. Ustariz Aróstegui splňuje objektivní podmínku odpracování šesti let a sedmi měsíců, avšak nesplňuje subjektivní podmínku týkající se postavení úředníka.

20

Předkládající soud upřesňuje, že neexistuje žádný rozdíl mezi úkoly, službou a pracovními povinnostmi učitele-úředníka a učitele-veřejnoprávního smluvního zaměstnance, a zabývá se tím, zda povaha a účel příplatku za platovou třídu mohou být objektivním důvodem pro méně příznivé zacházení s uvedenými smluvními zaměstnanci.

21

Za těchto podmínek se Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no1 de Pamplona (provinciální správní soud v Pamploně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být ustanovení 4 rámcové dohody […] vykládáno v tom smyslu, že brání takové regionální právní normě, jako je norma dotčená v původním řízení, jež výslovně vylučuje přiznání a vyplacení určitého příplatku zaměstnancům veřejné správy autonomní oblasti Navarra spadajícím do kategorie ‚veřejnoprávní smluvní zaměstnanec‘, tedy se smlouvou na dobu určitou, z toho důvodu, že uvedený příplatek představuje odměnu za povýšení a kariérní postup, které jsou vyhrazeny pouze pro pracovníky v kategorii ‚úředník‘, tedy pracovníky zaměstnané na dobu neurčitou?“

22

Podstatou otázky vnitrostátního soudu je, zda ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která vyhrazuje příplatek k odměně učitelům zaměstnaným v pracovním poměru na dobu neurčitou jako kariérní úředníci, a tedy ho neumožňuje přiznat mj. učitelům zaměstnaným jako veřejnoprávní smluvní zaměstnanci na dobu určitou.

23

Je třeba připomenout, že ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody zakazuje, aby, pokud jde o pracovní podmínky, bylo se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou zacházeno méně příznivě než se zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou, kteří se nacházejí ve srovnatelné situaci, pouze z toho důvodu, že mají pracovní smlouvu nebo pracovní poměr na dobu určitou, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody.

24

V projednávaném případě je třeba uvést, zaprvé, že jelikož byl D. Ustariz Aróstegui ministerstvem zaměstnán jako učitel na základě veřejnoprávní smlouvy na dobu určitou, není sporu o tom, že spadá pod pojem „zaměstnanec v pracovním poměru na dobu určitou“ ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody ve spojení s jejím ustanovením 3 bodem 1, a tudíž do působnosti uvedených ustanovení.

25

Pokud jde, zadruhé, o pojem „pracovní podmínky“ ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, z judikatury Soudního dvora plyne, že rozhodným kritériem pro určení toho, zda určité opatření spadá pod tento pojem, je právě kritérium zaměstnání, tj. pracovní poměr založený mezi zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem (rozsudek ze dne 5. června 2018, Grupo Norte Facility, C‑574/16, EU:C:2018:390, bod 41 a citovaná judikatura).

26

Soudní dvůr tak měl za to, že pod uvedený pojem spadají mj. příplatky za odpracované tříleté období (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 50, jakož i usnesení ze dne 18. března 2011, Montoya Medina, C‑273/10, nezveřejněné, EU:C:2011:167, bod 32), příplatky za celoživotní vzdělávání vyplácené každých šest let (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 9. února 2012, Lorenzo Martínez, C‑556/11, nezveřejněné, EU:C:2012:67, bod 38), zařazení do plánu odborného hodnocení a s ním souvisejícího motivační příspěvek v případě kladného hodnocení (usnesení ze dne 21. září 2016, Álvarez Santirso, C‑631/15, EU:C:2016:725, bod 36), jakož i účast na režimu horizontálního kariérního postupu, z nějž plyne nárok na příplatek (usnesení ze dne 22. března 2018, Centeno Meléndez, C‑315/17, nezveřejněné, EU:C:2018:207, bod 47).

27

Jelikož v projednávaném případě odpracování období šesti let a sedmi měsíců představuje, jak vyplývá z informací poskytnutých předkládajícím soudem, jedinou objektivní podmínku přiznání příplatku, ten je vyplácen právě na základě pracovního poměru, takže za těchto podmínek musí být jeho přiznání považováno za „pracovní podmínku“ ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody.

28

Zatřetí je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora zásada zákazu diskriminace, jejímž zvláštním vyjádřením je ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody, vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudek ze dne 5. června 2018, Grupo Norte Facility, C‑574/16, EU:C:2018:390, bod 46 a citovaná judikatura).

29

Ministerstvo v tomto ohledu ve svém písemném vyjádření tvrdí, že co se týče věci v původním řízení, rozdílné zacházení s kariérními úředníky a s veřejnoprávními smluvními zaměstnanci, na něž poukazuje D. Ustariz Aróstegui, nespadá do působnosti zákazu uvedeného v ustanovení 4 bodě 1 rámcové dohody, jelikož nárok na příplatek dotčený v původním řízení je ve vnitrostátním právu podmíněn nikoliv určitostí či neurčitostí doby, po kterou má pracovní poměr trvat, ale tím, zda je tento poměr založen služebním řádem, nebo smlouvou.

30

Španělská vláda a ministerstvo mimoto na jednání před Soudním dvorem uvedly, že učitelé zaměstnaní na dobu neurčitou na základě soukromoprávních smluv jsou z poskytnutí daného příplatku rovněž vyloučeni.

31

Je však třeba zdůraznit, že ze znění ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody vyplývá, že k tomu, aby se dotčení zaměstnanci se smlouvou na dobu určitou mohli dovolávat uvedeného ustanovení, stačí, že s nimi je zacházeno méně příznivě nežli se zaměstnanci s pracovním poměrem na dobu neurčitou, kteří se nacházejí ve srovnatelné situaci.

32

Proto, jak uvedla generální advokátka v bodě 31 svého stanoviska, není v tomto ohledu nezbytné, aby s dotčenými pracovníky zaměstnanými na dobu určitou bylo zacházeno méně příznivé nežli se všemi kategoriemi zaměstnanců na dobu neurčitou.

33

Je tudíž třeba zkoumat, zda se kariérní úředníci a veřejnoprávní smluvní zaměstnanci dotčení ve věci v původním řízení nacházejí ve srovnatelné situaci.

34

Pro posouzení, zda zaměstnanci vykonávají stejnou nebo podobnou práci ve smyslu rámcové dohody, je třeba v souladu s ustanovením 3 bodem 2 a ustanovením 4 bodem 1 rámcové dohody zkoumat, zda s přihlédnutím ke všem faktorům, jako jsou povaha práce, podmínky vzdělání a pracovní podmínky, mohou být tito pracovníci považováni za osoby ve srovnatelné situaci (rozsudek ze dne 5. června 2018, Grupo Norte Facility, C‑574/16, EU:C:2018:390, bod 48 a citovaná judikatura).

35

V projednávané věci je na předkládajícím soudu, který je jediný příslušný k posouzení skutkových okolností, aby určil, zda se kariérní úředníci a veřejnoprávní smluvní zaměstnanci nacházejí ve srovnatelné situaci (viz obdobně rozsudek ze dne 5. června 2018, Grupo Norte Facility, C‑574/16, EU:C:2018:390, bod 49 a citovaná judikatura).

36

Z předkládacího rozhodnutí přitom vyplývá, že neexistuje žádný rozdíl mezi úkoly, službou a pracovními povinnostmi učitele-úředníka a učitele-veřejnoprávního smluvního zaměstnance, jakým je i D. Ustariz Aróstegui.

37

S výhradou ověření předkládajícím soudem je tudíž vzhledem ke všem relevantním skutečnostem třeba mít za to, že situace zaměstnance v pracovním poměru na dobu určitou, jakým je i D. Ustariz Aróstegui, je srovnatelná se situací zaměstnance v pracovním poměru na dobu neurčitou pracujícího pro ministerstvo.

38

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že – jak uvedla generální advokátka v bodě 44 svého stanoviska – se zde jedná o rozdílné zacházení spočívající v tom, že je smluvním zaměstnancům ve veřejném sektoru odpíráno poskytnutí příplatku k odměně dotčeného v původním řízení, zatímco kariérním úředníkům je ve srovnatelné situaci nárok na tento příplatek přiznán.

39

Začtvrté je třeba ověřit, zda existuje objektivní důvod ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, který by mohl takový rozdíl v zacházení odůvodnit.

40

Podle ustálené judikatury Soudního dvora pojem „objektivní důvody“ vyžaduje, aby bylo zjištěné nerovné zacházení odůvodněno existencí přesných a konkrétních skutečností charakterizujících pracovní podmínky, o které se jedná, ve zvláštním kontextu, do kterého spadá, a na základě objektivních a transparentních kritérií, za účelem ověření, zda tato nerovnost odpovídá skutečné potřebě, je způsobilá dosáhnout sledovaného cíle a je k tomuto účelu nezbytná. Uvedené skutečnosti mohou vyplývat zejména ze zvláštní povahy úkolů, pro jejichž plnění byly smlouvy na dobu určitou uzavřeny, a z charakteristik jim vlastních, nebo případně ze sledování legitimního cíle sociální politiky členského státu (rozsudky ze dne 13. září 2007, Del Cerro Alonso, C‑307/05, EU:C:2007:509, bod 53; ze dne 22. prosince 2010, Gavieiro Gavieiro a Iglesias Torres, C‑444/09 a C‑456/09, EU:C:2010:819, bod 55, jakož i ze dne 5. června 2018, Grupo Norte Facility, C‑574/16, EU:C:2018:390, bod 54).

41

Naproti tomu odkaz na pouhou dočasnou povahu práce veřejnoprávních smluvních zaměstnanců, jakým je i D. Ustariz Aróstegui, není s těmito požadavky v souladu, a sám o sobě tak nemůže být objektivním důvodem ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody. Připuštění toho, že pouhá dočasnost pracovního poměru postačuje, aby odůvodnila rozdílné zacházení mezi zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou, by totiž zbavilo cíle směrnice 1999/70 a rámcové dohody jejich podstaty a v konečném důsledku by vedlo k zachování nepříznivé situace zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou (rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 74 a citovaná judikatura).

42

V tomto ohledu španělská vláda a ministerstvo ve svých písemných vyjádřeních tvrdily, že příplatek dotčený v původním řízení je složkou základní osobní odměny spjaté s postavením úředníka. Konkrétně, uvedený příplatek má zejména oceňovat postup dosažený úředníkem v oblasti jeho kariérního postupu, což odůvodňuje vyloučení jeho přiznání mj. veřejnoprávním smluvním zaměstnancům, jelikož ti nemohou postupovat v rámci platových tříd.

43

V tomto ohledu je třeba připomenout, že vzhledem k prostoru pro uvážení, který členské státy požívají ohledně organizace vlastní veřejné správy, tyto státy v zásadě mohou, aniž je to v rozporu se směrnicí 1999/70 nebo rámcovou dohodou, stanovit podmínky pro získání postavení kariérních úředníků, jakož i podmínky zaměstnávání takových úředníků (rozsudky ze dne 18. října 2012, Valenza a další, C‑302/11 až C‑305/11, EU:C:2012:646, bod 57, a ze dne 20. září 2018, Motter, C‑466/17, EU:C:2018:758, bod 43). Členské státy jsou tak oprávněny stanovit podmínku minimálního počtu odpracovaných let pro přístup k některým pracovním místům nebo omezit přístup k internímu povyšování pouze na úředníky, jestliže to plyne z nutnosti zohledňovat objektivní požadavky týkající se dotyčných pracovních míst, které nesouvisí s určitostí doby trvání pracovního poměru (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, body 76 a 79).

44

Abstraktní a obecná podmínka, podle které musí osoby k tomu, aby jim byla přiznána taková pracovní podmínka, jako je podmínka dotčená v původním řízení, být v postavení úředníka, aniž by byla zohledněna zejména zvláštní povaha úkolů, které mají být plněny, nebo jejich inherentní charakteristiky, nicméně neodpovídá požadavkům připomenutým v bodech 40 a 41 tohoto rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2011, Rosado Santana, C‑177/10, EU:C:2011:557, bod 80).

45

Stejně tak měl Soudní dvůr za to, že veřejný zájem, který se sám o sobě váže k podmínkám vstupu do veřejné služby, nemůže odůvodňovat rozdílné zacházení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. července 2018, Vernaza Ayovi, C‑96/17, EU:C:2018:603, bod 46).

46

Jak uvedla generální advokátka v bodě 51 svého stanoviska, vyloučení veřejnoprávních smluvních zaměstnanců z možnosti získat příplatek dotčený v původním řízení, jež vyplývá z článku 11 nařízení 68/2009, tudíž může být odůvodněné pouze tehdy, jestliže by charakteristiky spjaté s postavením úředníka byly skutečně určující pro jeho poskytování.

47

V projednávaném případě ze spisu předloženého Soudnímu dvoru plyne, že poskytnutí uvedeného příplatku je spojeno nikoliv s postupem dotčeného úředníka v rámci platových tříd, ale s odpracovanými roky. Skutečnost, že příplatek dotčený v původním řízení měl původně oceňovat zásluhy úředníků v rámci systému kariérního postupu, a odlišoval se tehdy od opatření určeného výhradně k ocenění odpracované doby, nemůže v tomto ohledu vést k závěru, že uvedený příplatek je spjat s postavením úředníka, neboť podle přechodných ustanovení použitelných v době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení bylo uplatňování systému povyšování ve vyšších platových tříd pozastaveno a nahrazeno pravidly, která se omezují na to, že po určité době výkonu služby přiznávají nárok na příplatek, čímž odstraňují jakýkoliv rozdíl oproti pouhému příplatku za odpracovanou dobu. S výhradou ověření předkládajícím soudem je tak příplatek dotčený v původním řízení úředníkům poskytován pouze na základě dosažení požadované doby služby a nemá vliv na jejich postavení v rámci systému kariérního postupu.

48

Mimoto, pokud jde o argument uplatňovaný španělskou vládou a ministerstvem, podle něhož existuje rozdíl v povaze úkolů kariérních úředníků, který může odůvodňovat preferenční zacházení, kterého tito požívají v porovnání s veřejnoprávními smluvními zaměstnanci ve srovnatelné situaci, je třeba konstatovat, že v tomto ohledu ze spisu předloženého Soudnímu dvoru nevyplývá žádný přesný a konkrétní poznatek. Takto rozdílné zacházení by každopádně mohlo být relevantní, pouze pokud by předmětem příplatku bylo odměnit plnění úkolů, které by mohly být vykonávány pouze úředníky, a nikoli smluvními zaměstnanci na dobu určitou. Okolnost potvrzená ministerstvem na jednání před Soudním dvorem, že doba odpracovaná na základě veřejnoprávních smluv na dobu určitou je při jmenování dosavadního smluvního zaměstnance úředníkem plně zohledněna, je přitom podle všeho v rozporu s tezí, podle níž je plnění daných úkolů určujícím prvkem pro poskytnutí příplatku, jelikož smluvní zaměstnanec nemohl tyto úkoly před svým jmenováním plnit (obdobně viz usnesení ze dne 22. března 2018, Centeno Meléndez, C‑315/17, nezveřejněné, EU:C:2018:207, bod 75).

49

Proto je třeba mít za to, že s výhradou ověření, jejichž provedení v tomto ohledu přísluší předkládajícímu soudu, v projednávaném případě neexistuje jakýkoliv „objektivní důvod“ ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody, který by mohl odůvodnit vyloučení veřejnoprávních smluvních zaměstnanců, kteří odpracovali požadovaný počet let služby, z možnosti získání příplatku dotčeného v původním řízení.

50

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět, že ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která vyhrazuje příplatek k odměně učitelům zaměstnaným v pracovním poměru na dobu neurčitou jako kariérní úředníci, a tedy ho neumožňuje přiznat mj. učitelům zaměstnaným jako veřejnoprávní smluvní zaměstnanci na dobu určitou, pokud odpracování určité doby představuje jedinou podmínku přiznání uvedeného příplatku.

51

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která vyhrazuje příplatek k odměně učitelům zaměstnaným v pracovním poměru na dobu neurčitou jako kariérní úředníci, a tedy ho neumožňuje přiznat mj. učitelům zaměstnaným jako veřejnoprávní smluvní zaměstnanci na dobu určitou, pokud odpracování určité doby představuje jedinou podmínku přiznání uvedeného příplatku.