–

za Hochtief AG A. Lászlem, ügyvéd, a I. Vargou, konzulens,

–

za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a G. Koósem, jako zmocněnci,

–

za řeckou vládu M. Tassopoulou, D. Tsagkaraki, E. Tsaousi, jakož i K. Georgiadisem, jako zmocněnci,

–

za rakouskou vládu M. Fruhmannem, jako zmocněncem,

–

za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

–

za Evropskou komisi P. Ondrůškem a A. Tokárem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. 1989, L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 246), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (Úř. věst. 2014, L 94, s. 1)(dále jen „směrnice 89/665“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Hochtief AG a Budapest Főváros Önkormányzata (magistrát hlavního města Budapešť, Maďarsko) (dále jen „veřejný zadavatel“) ve věci žaloby na náhradu škody, která měla být společnosti Hochtief způsobena porušením pravidel v oblasti veřejných zakázek.

3

Článek 1 odst. 1 čtvrtý pododstavec směrnice 89/665 stanoví:

„Pokud jde o zakázky nebo koncese, které spadají do oblasti působnosti směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2014/24/EU [ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65)] nebo směrnice [2014/23/EU], přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů v souladu s podmínkami stanovenými v článcích 2 až 2f této směrnice z důvodu, že těmito rozhodnutími bylo porušeno unijní právo v oblasti zadávání veřejných zakázek nebo vnitrostátní předpisy je provádějící.“

4

Článek 1 odst. 3 této směrnice stanoví:

„Členské státy zajistí, aby bylo přezkumné řízení podle prováděcích pravidel, která mohou členské státy stanovit, dostupné alespoň každé osobě, která má nebo měla zájem na získání určité zakázky a které v důsledku domnělého protiprávního jednání vznikla nebo hrozí škoda.“

5

Článek 2 odst. 1, 2 a 6 uvedené směrnice stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby opatření přijímaná v souvislosti s přezkumným řízením uvedeným v článku 1 stanovila pravomoci

[…]

2.   Pravomoci uvedené v odstavci 1 a v článcích 2d a 2e mohou být rozděleny mezi různé orgány, které jsou z různých hledisek příslušné k přezkumnému řízení.

[…]

6.   Členské státy mohou stanovit, že pokud je nárok na náhradu škody uplatňován na základě skutečnosti, že rozhodnutí bylo protiprávní, musí být napadené rozhodnutí nejprve zrušeno orgánem, který je k tomu oprávněn.“

6

V ustanovení § 108 odst. 3 közbeszerzésekről szóló 2003. évi CXXIX. törvény (zákon č. CXXIX z roku 2003 o zadávání veřejných zakázek, Magyar Közlöny 2003/157, dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) se stanoví:

„Uchazeč může změnit svou žádost o účast do okamžiku uplynutí lhůty stanovené pro její podání.“

7

V ustanoveních § 350 tohoto zákona se stanoví:

„Možnost uplatnit občanskoprávní nárok v případě porušení právních předpisů v oblasti veřejných zakázek nebo řízení o zadávání těchto zakázek je podmíněna tím, že rozhodčí komise pro veřejné zakázky nebo – v případě soudního přezkumu nálezu rozhodčí komise – soud, pravomocně konstatoval existenci takového porušení“.

8

V ustanovení § 351 uvedeného zákona se stanoví:

„Pokud uchazeč požaduje na veřejném zadavateli pouze náhradu nákladů, jež vynaložil na přípravu nabídky a na účast v řízení o zadání veřejné zakázky, pro účely uplatnění tohoto nároku na náhradu škody postačuje, prokáže-li, že:

9

Ustanovení § 339/A Polgári perrendtartásról szóló 1952. évi III. törvény (zákon č. III z roku 1952, kterým se zavádí občanské soudní řízení) (dále jen „občanský soudní řád“) stanoví:

„Není-li stanoveno jinak, soud přezkoumá správní rozhodnutí na základě platných právních předpisů a skutkového stavu existujícího v okamžiku jeho přijetí.“

10

Dne 5. února 2005 uveřejnil veřejný zadavatel podle vyjednávacího řízení s předchozím zveřejněním oznámení o zakázce výzvu k účasti v řízení o zadání veřejné zakázky na stavební práce, jejichž hodnota překračovala prahovou hodnotu stanovenou unijním právem. Ve stanovené lhůtě bylo předloženo pět žádostí o účast, přičemž jednu žádost o účast předložilo konsorcium „HOLI“ (dále jen „konsorcium“) vedené společností Hochtief.

11

Dne 19. července 2005 oznámil veřejný zadavatel konsorciu, že jeho přihlášku nelze přijmout kvůli střetu zájmů, a tudíž byla vyloučena. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že konsorcium jmenovalo vedoucím projektu odborníka, který se podílel na přípravě výzvy k podání nabídek na straně veřejného zadavatele.

12

Nálezem ze dne 12. září 2005 zamítla Közbeszerzési Döntőbizottság (rozhodčí komise Úřadu pro veřejné zakázky, Maďarsko) (dále jen „rozhodčí komise“) opravný prostředek, který konsorcium podalo proti výše uvedenému rozhodnutí BFÖ. Tato rozhodčí komise měla za to, že jmenování odborníka v žádosti o účast nemůže být považováno za administrativní pochybení, jak tvrdila společnost Hochtief. Měla za to, že pokud by bylo společnosti Hochtief umožněno toto pochybení napravit, znamenalo by to změnu žádosti o účast, která je podle § 108 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek vyloučena. Rozhodčí komise měla rovněž za to, že se veřejný zadavatel nedopustil protiprávního jednání, když v řízení dále pokračoval pouze se dvěma uchazeči, neboť § 130 odst. 7 uvedeného zákona stanovil, že zůstane-li dostatečný počet uchazečů, kteří předložili vyhovující žádost o účast, jež se pohybuje ve stanoveném cenovém rozpětí, musí být posledně uvedení vyzváni k podání nabídky.

13

Rozsudkem ze dne 28. dubna 2006 Fővárosi Bíróság (soud hlavního města Budapešť, Maďarsko) zamítl žalobu, kterou podalo konsorcium proti nálezu ze dne 12. září 2005.

14

Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešť, Maďarsko), k němuž podalo konsorcium odvolání proti rozsudku ze dne 28. dubna 2006, rozhodnutím ze dne 13. února 2008 přerušil řízení a předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru, která vedla k vydání rozsudku ze dne 15. října 2009, Hochtief a Linde-Kca-Dresden (C‑138/08, EU:C:2009:627).

15

V průběhu téhož roku 2008 konstatovala Evropská komise na základě auditu zadávacího řízení, které bylo dotčeno ve věci v původním řízení, že veřejný zadavatel porušil pravidla pro zadávání veřejných zakázek, a to jednak tím, že zveřejnil oznámení o vyjednávacím řízení, a jednak tím, že vyloučil jednoho ze zájemců ve fázi předběžného výběru, aniž mu v souladu s rozsudkem ze dne 3. března 2005, Fabricom (C‑21/03 a C‑34/03, EU:C:2005:127) umožnil prokázat, že spolupráce s odborníkem, který byl jmenován vedoucím projektu, nemohla narušit hospodářskou soutěž.

16

Rozsudkem ze dne 20. ledna 2010 potvrdil Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešť) v návaznosti na rozsudek ze dne 15. října 2009, Hochtief a Linde-Kca-Dresden (C‑138/08, EU:C:2009:627), rozsudek ze dne 28. dubna 2006. Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešť) mimo jiné uvedl, že nezkoumal otázku, zda se veřejný zadavatel tím, že konstatoval neslučitelnost žádosti konsorcia, dopustil protiprávního jednání, jelikož neumožnil, aby se konsorcium hájilo, neboť uvedený odvolací důvod nebyl uplatněn v rámci žalobního návrhu v řízení v prvním stupni. Podle posledně uvedeného soudu společnost Hochtief až v rámci odvolacího řízení poprvé tvrdila, že zákaz, který byl uplatněn v neprospěch konsorcia, byl nepřiměřeným omezením jejího práva předložit žádost o účast a nabídku, které je v rozporu s článkem 220 ES a článkem 6 směrnice Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce (Úř. věst. 1993, L 199, s. 54; Zvl. vyd. 06/02, s. 163) a judikaturou Soudního dvora.

17

Rozsudkem ze dne 7. února 2011 potvrdil Legfelsőbb Bíróság (předchozí název pro Nejvyšší soud, Maďarsko) rozsudek Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešť) ze dne 20. ledna 2010.

18

Dne 11. srpna 2011 podala společnost Hochtief, která se opírala o zjištění Komise, žalobu na obnovu řízení proti témuž rozsudku Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešť).

19

Dne 6. června 2013 přijal Fővárosi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (soud pro správní a pracovní spory hlavního města Budapešti, Maďarsko) usnesení, kterým zamítl žalobu na obnovu řízení, přičemž toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko), který rozhodoval v posledním stupni.

20

Společnost Hochtief, která se stále dovolávala zjištění Komise, podala tudíž novou žalobu, v níž se domáhala, aby byla veřejnému zadavateli uložena povinnost zaplatit jí náhradu škody ve výši 24043685 maďarských forintů (HUF) (přibližně 74000 eur) z titulu nákladů, jež vynaložila v souvislosti s účastí v zadávacím řízení.

21

Vzhledem k tomu že posledně uvedená žaloba byla v prvním stupni i v odvolacím řízení zamítnuta, podala společnost Hochtief kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu, v němž se dovolávala zejména porušení čl. 2 odst. 1 směrnice 89/665 a čl. 2 odst. 1 směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací (Úř. věst. 1992, L 76, s. 14; Zvl. vyd. 06/01, s. 315).

22

Předkládající soud v podstatě uvádí, že ze směrnice 89/665 vyplývá, že uplatnění nároků na náhradu škody může být podmíněno tím, že napadené rozhodnutí musí být nejprve zrušeno správním orgánem nebo soudem (rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, MedEval, C‑166/14, EU:C:2015:779, bod 35), takže se nezdá, že by článek 2 posledně uvedené směrnice v zásadě bránil takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je § 350 zákona o veřejných zakázkách. Nicméně společné použití tohoto posledně uvedeného ustanovení a dalších ustanovení zákona o veřejných zakázkách a občanského soudního řádu může bránit takovému zájemci, který byl vyloučen z vyjednávacího řízení v rámci zadávání veřejné zakázky, jako je společnost Hochtief, v podání žaloby na náhradu škody, nemůže-li se dovolávat pravomocného rozhodnutí, jímž je konstatováno porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek. Za těchto podmínek by podle předkládajícího soudu mohlo být odůvodněné, aby byla stanovena možnost prokázat takové porušení jinými prostředky nebo aby se toto vnitrostátní pravidlo z důvodu zásady efektivity nepoužilo či aby toto ustanovení bylo vykládáno ve světle unijního práva.

23

Za těchto okolností se Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

24

Dopisy došlými kanceláři Soudního dvora dne 12. a 27. července 2018 Hochtief požádal o nařízení znovuotevření ústní části řízení podle článku 83 jednacího řádu Soudního dvora.

25

Na podporu svého návrhu se společnost Hochtief předně dovolávala žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou předložil Székesfehérvári Törvényszék (soud v Székesfehérvár, Maďarsko), rozhodnutím ze dne 6. prosince 2017, došlou Soudnímu dvoru dne 5. června 2018, která je vedena pod spisovou značkou C-362/18. Společnost Hochtief v podstatě tvrdí, že odpověď na otázky položené v projednávané věci závisí od odpovědi, která bude dána na otázky položené ve věci C-362/18, a že za účelem zajištění jednotnosti judikatury je třeba zúčastněným umožnit, aby se vyjádřili k posledně uvedené věci.

26

Společnost Hochtief má následně za to, že aby Soudní dvůr mohl rozhodnout o projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, je třeba zohlednit informace, které nebyly předmětem diskuzí mezi zúčastněnými. Konkrétně si přeje předložit vyjádření k prohlášení, které na jednání učinil zástupce maďarské vlády, podle něhož rozsudek ze dne 15. října 2009, Hochtief et Linde-Kca-Dresden (C‑138/08, EU:C:2009:627), vyhlášený v průběhu řízení před maďarskými soudy, měl být předmětem rozsudku posledně uvedených soudů. Podle společnosti Hochtief má pro odpověď na první dvě otázky předložené v rámci projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zásadní význam určení toho, jak uvedené soudy posoudily uvedený rozsudek.

27

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle článku 83 jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán.

28

V projednávané věci má Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta za to, že má všechny poznatky nezbytné pro rozhodnutí o předběžné otázce a že na ní není třeba odpovídat na základě argumentu, který před ním nebyl projednán.

29

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Hochtief, odpověď, která má být dána na otázky položené v projednávané věci nezávisí na odpovědi, která bude dána na otázky položené ve věci C-362/18. Totiž, i když spory v původních řízení v projednávané věci a ve věci C-362/18 mají obdobný kontext, nic to nemění na tom, že otázky položené ve věci C-362/18, jak uvádí sama společnost Hochtief ve svém návrhu, se týkají zejména odpovědnosti členského státu za porušení unijního práva přičitatelné vnitrostátnímu soudu, který rozhoduje v posledním stupni, se liší od otázek položených v projednávané věci, které se týkají podmínek přípustnosti žaloby na náhradu škody směřující proti veřejnému zadavateli.

30

Dále se nezdá, že by projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce měla být zkoumána s ohledem na informaci, která nebyla předmětem diskuze zúčastněných. Zejména proto, že rozsudek ze dne 15. října 2009, Hochtief a Linde-Kca-Dresden (C-138/08, EU:C:2009:627), jehož se společnost Hochtief dovolává na podporu svého návrhu na znovuotevření ústní části řízení, byl zmíněn předkládajícím soudem v jeho předkládacím návrhu a účastníci původního řízení, jakož i zúčastnění podle článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie měli možnost předložit v této souvislosti svá písemná i ústní vyjádření.

31

S ohledem na výše uvedené má Soudní dvůr za to, že není třeba nařizovat znovuotevření ústní části řízení.

32

Podstatou prvních dvou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být čl. 2 odst. 6 směrnice 89/665 vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní procesněprávní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která podmiňuje možnost uplatnit občanskoprávní nárok v případě porušení právních předpisů v oblasti veřejných zakázek nebo řízení o zadávání těchto zakázek tím, že rozhodčí komise pro veřejné zakázky nebo – v případě soudního přezkumu nálezu této rozhodčí komise – soud, pravomocně konstatoval existenci takového porušení.

33

Zaprvé je třeba připomenout, že podle čl. 2 odst. 6 směrnice 89/665 členské státy mohou stanovit, že pokud je nárok na náhradu škody uplatňován na základě skutečnosti, že rozhodnutí bylo protiprávní, musí být napadené rozhodnutí nejprve zrušeno orgánem, který je k tomu oprávněn.

34

Ze samotného znění tohoto ustanovení tudíž vyplývá, že členské státy v zásadě mohou přijmout takové vnitrostátní procesněprávní ustanovení, jako je § 350 zákona o veřejných zakázkách, které podmiňuje možnost uplatnit občanskoprávní nárok v případě porušení právních předpisů v oblasti veřejných zakázek tím, že rozhodčí komise pro veřejné zakázky, jako je komise dotčená v původním řízení, nebo – v případě soudního přezkumu nálezu vydaného takovou rozhodčí komisí – soud, pravomocně konstatoval existenci takového porušení (v obdobném smyslu viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, MedEval, C‑166/14, EU:C:2015:779, bod 36).

35

Zadruhé je třeba připomenout, jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že směrnice 89/665 stanoví pouze minimální požadavky, kterým musí odpovídat přezkumná řízení zavedená do vnitrostátních právních řádů k zajištění dodržování předpisů práva Unie v oblasti veřejných zakázek (viz zejména rozsudek ze dne 15. září 2016, Star Storage a další, C‑439/14 a C‑488/14, EU:C:2016:688, bod 42 a citovaná judikatura).

36

Ustanovení čl. 2 odst. 6 směrnice 89/665 se tak omezuje na uvedení možnosti, podle které členské státy mohou podmínit podání žaloby na náhradu škody zrušením napadeného rozhodnutí příslušným orgánem, aniž se jakkoli zmiňuje o případných podmínkách či omezeních, s nimiž by případně bylo spojeno provedení tohoto ustanovení.

37

Z toho vyplývá, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 39 svého stanoviska, že členským státům je ponechána volnost ve stanovení podmínek pro uplatnění vnitrostátních pravidel, jimiž se provádí čl. 2 odst. 6 směrnice 89/665, ve svých právních řádech, jakož i omezení, výjimek či odchylek, s nimiž může být toto uplatnění spojeno.

38

Jak opakovaně rozhodl Soudní dvůr, zajisté platí, že je na členských státech, aby při vymezování procesních podmínek soudní žaloby určené k ochraně práv přiznaných unijním právním řádem zájemcům a uchazečům poškozeným rozhodnutími veřejných zadavatelů zajistily, aby nebyla ohrožena účinnost směrnice 89/665 ani nebylo zasaženo do práv, která přiznává jednotlivcům unijní právo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Star Storage a další, C‑439/14 a C‑488/14, EU:C:2016:688, body 43 a 44).

39

V tomto ohledu Soudní dvůr konstatoval, že možnost, kterou členským státům poskytuje čl. 2 odst. 6 směrnice 89/665, není neomezená a zůstává podmíněna možností účinného uplatnění žaloby na neplatnost předcházející jakýmkoli žalobám na náhradu škody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. listopadu 2015, MedEval, C‑166/14, EU:C:2015:779, body 36 až 44). Členským státům tedy konkrétně přísluší, aby zajistily plné dodržování práva na účinné prostředky nápravy před soudem a práva na přístup k nestrannému soudu v souladu s prvním a druhým pododstavcem článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Star Storage a další, C‑439/14 a C‑488/14, EU:C:2016:688, bod 46).

40

V projednávané věci je třeba konstatovat, že vnitrostátní procesněprávní úprava, která podmiňuje možnost uplatnit občanskoprávní nárok v případě porušení právních předpisů v oblasti veřejných zakázek nebo řízení o zadávání těchto zakázek předchozím pravomocným konstatováním existence porušení, nezbavuje dotčeného uchazeče práva na účinný prostředek nápravy před soudem.

41

Na první dvě otázky předkládajícího soudu je tudíž třeba odpovědět tak, že čl. 2 odst. 6 směrnice 89/665 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní procesněprávní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která podmiňuje možnost uplatnit občanskoprávní nárok v případě porušení právních předpisů v oblasti veřejných zakázek nebo řízení o zadávání těchto zakázek tím, že rozhodčí komise pro veřejné zakázky nebo – v případě soudního přezkumu nálezu této rozhodčí komise – soud pravomocně konstatoval existenci takového porušení.

42

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba unijní právo vykládat v tom smyslu, že v kontextu žaloby na náhradu škody brání vnitrostátnímu procesnímu pravidlu, které omezuje soudní přezkum nálezů rozhodčí komise, jež je orgánem prvního stupně příslušným k přezkumu rozhodnutí přijatých veřejným zadavatelem v rámci postupů při zadávání veřejných zakázek, pouze na důvody, které byly vzneseny před touto komisí.

43

Co se týče věci v původním řízení, je třeba v tomto ohledu nejprve uvést, že jak vyplývá ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, vnitrostátní soudy pověřené přezkumem nálezu rozhodčí komise, která v prvním stupni přezkoumává návrhy na neplatnost směřující proti rozhodnutím, jež jsou přijata veřejnými zadavateli v rámci postupů při zadávání veřejných zakázek, musí na základě § 339/A občanského soudního řádu odmítnout jako nepřípustný jakýkoli nový důvod návrhového žádání, který nebyl vznesen před uvedenou komisí.

44

Na základě tohoto ustanovení Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešť) odmítl odvolání, které podala navrhovatelka v původním řízení proti rozsudku Fővárosi Bíróság (soud hlavního města Budapešť), kterým byla zamítnuta žaloba podaná proti prvotnímu nálezu rozhodčí komise. Legfelsőbb Bíróság (starší název pro Nejvyšší soud) rovněž na základě tohoto ustanovení odmítl kasační opravný prostředek, který podala navrhovatelka v původním řízení proti rozsudku Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešť).

45

Podle předkládajícího soudu by nicméně společné použití § 339/A občanského soudního řádu a § 350 zákona o veřejných zakázkách mohlo mít účinek, který je v rozporu s unijním právem.

46

V tomto ohledu předkládající soud, který odkazuje na bod 39 rozsudku ze dne 26. listopadu 2015, MedEval (C‑166/14, EU:C:2015:779, bod 39), uvádí, že požadovaná úroveň právní jistoty, pokud jde o podmínky přípustnosti žalob, není v případě žaloby na náhradu škody a návrhu na určení neúčinnosti smlouvy stejná. S ohledem na požadavky právní jistoty, která se musí uplatnit na smluvní vztahy, je totiž podle předkládajícího soudu odůvodněné, aby byly upraveny restriktivně opravné prostředky, které směřují k tomu, aby byly smlouvy uzavřené mezi veřejnými zadavateli a vybranými uchazeči prohlášeny za neúčinné (primární právní ochrana). Naproti tomu vzhledem k tomu, že opravné prostředky, které směřují na náhradu škody (sekundární právní ochrana), v zásadě nemají žádný vliv na účinnost již uzavřených smluv, bylo by neodůvodněné, pokud by se na ně vztahovaly stejně striktní podmínky, jaké se použijí na opravné prostředky, které se týkají vlastní existence nebo plnění takových smluv.

47

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr zajisté v bodech 41 až 44 rozsudku ze dne 26. listopadu 2015, MedEval (C‑166/14, EU:C:2015:779), konstatoval, že zásada efektivity brání za určitých okolností vnitrostátnímu procesnímu režimu, který podmiňuje přípustnost žalob na náhradu škody podaných v rámci postupů pro zadávání veřejných zakázek předchozím konstatováním protiprávnosti řízení o zadání dotčené veřejné zakázky.

48

Je však třeba zdůraznit, že Soudní dvůr k tomuto závěru dospěl ve velmi specifickém kontextu, který se vyznačoval okolností, že návrh na předchozí určení protiprávnosti řízení o zadání veřejné zakázky z důvodu neexistence předchozího zveřejnění oznámení o zakázce podléhal prekluzivní lhůtě šesti měsíců, která začínala běžet ode dne následujícího po dni zadání dotčené zakázky, a to nezávisle na tom, zda se poškozená osoba mohla, či nemohla o existenci protiprávnosti tohoto rozhodnutí o zadání veřejné zakázky dozvědět. V takovém kontextu totiž v důsledku šestiměsíční lhůty hrozilo, že poškozené osobě nebude umožněno získat nezbytné informace pro účely podání žaloby zpochybňující legalitu dotčeného zadávacího řízení, čímž by vznikala překážka pro podání takovéto žaloby, a uplatnění práva podat žalobu na náhradu škody by proto mohlo být v praxi znemožněno či nadměrně ztíženo.

49

Situace dotčená ve věci v původním řízení se ovšem jasně odlišuje od situace, která byla dotčena ve věci, která vedla k vydání rozsudku ze dne 26. listopadu 2015, MedEval (C‑166/14, EU:C:2015:779).

50

Je totiž třeba uvést, že na rozdíl od prekluzivního pravidla, které bylo dotčeno ve věci, která vedla k vydání rozsudku ze dne 26. listopadu 2015, MedEval (C‑166/14, EU:C:2015:779), není procesním pravidlem, jež je stanoveno v § 339/A občanského soudního řádu, jak uvedl generální advokát v bodech 47 až 49 svého stanoviska, dotčena podstata práva na účinnou právní ochranu a na přístup k nestrannému soudu, které je zaručeno prvním a druhým pododstavcem čl. 47 Listiny (v obdobném smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2013, Texdata Software, C‑418/11, EU:C:2013:588, bod 87).

51

I když je dále nesporné, že toto vnitrostátní procesní pravidlo ukládá požadavek striktní shody důvodů vznesených před rozhodčí komisí s důvody vznesenými před soudy, které vykonávají přezkum nálezů této komise, čímž zcela vylučuje možnost procesního subjektu vznést v rámci řízení nový důvod, nic to nemění na tom, že přispívá k zachování užitečného účinku směrnice 89/665, kterým je, jak již rozhodl Soudní dvůr, zajistit možnost účinného a co nejrychlejšího přezkumu protiprávních rozhodnutí veřejných zadavatelů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Star Storage a další, C‑439/14 a C‑488/14, EU:C:2016:688, bod 43 a citovaná judikatura), jak uvedl generální advokát v bodě 49 svého stanoviska.

52

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr konstatoval, že zásada, podle které iniciativa v řízení přísluší účastníkům řízení, která znamená, že soud je vázán předmětem sporu, je povinen založit své rozhodnutí na skutkových okolnostech, které mu byly předloženy, a jednat bez návrhu může jen ve výjimečných případech, kdy veřejný zájem vyžaduje jeho zásah, chrání práva obhajoby a zajišťuje řádný průběh řízení, a to zejména zabráněním průtahů v důsledku posuzování nových důvodů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 1995, van Schijndel a van Veen, C‑430/93 a C‑431/93, EU:C:1995:441, body 20 a 21, a rozsudek ze dne 7. června 2007, van der Weerd a další, C‑222/05 až C‑225/05, EU:C:2007:318, body 34 a 35).

53

V projednávané věci, jak vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, se společnost Hochtief nenacházela v situaci, ve které by nemohla podat návrh na neplatnost směřující proti rozhodnutí veřejného zadavatele o jejím vyloučení ze zadávacího řízení, a to ani v řízení před rozhodčí komisí, ani následně v řízení před vnitrostátními soudy pověřenými soudním přezkumem nálezů vydaných touto komisí.

54

Rovněž nelze mít za to, že společnost Hochtief neměla možnost včas vznést důvod, který v podstatě vychází z toho, že neměla možnost předložit důkaz o tom, že v projednávané věci nemohlo dojít v důsledku spolupráce s odborníkem, který byl jmenován vědoucím projektu a jenž působil na straně veřejného zadavatele, k narušení hospodářské soutěže, podle vodítek, která vyplývají z bodů 33 až 36 rozsudku ze dne 3. března 2005, Fabricom (C‑21/03 a C‑34/03, EU:C:2005:127).

55

Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž platí, že výklad pravidla unijního práva, který Soudní dvůr podává při výkonu své pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU, v případě potřeby objasňuje a upřesňuje význam a dosah tohoto pravidla tak, jak musí být nebo jak mělo být chápáno a používáno od okamžiku, kdy vstoupilo v platnost (viz zejména rozsudek ze dne 27. března 1980, Denkavit italiana, 61/79, EU:C:1980:100, bod 16, a rozsudek ze dne 13. ledna 2004, Kühne & Heitz, C‑453/00, EU:C:2004:17, bod 21).

56

Z toho vyplývá, že v takové situaci, o jakou se jednalo v původním řízení, takový uchazeč, jako je společnost Hochtief, mohl vznést žalobní důvod vycházející z toho, že neměl možnost prokázat, že skutečnost, že jmenoval vedoucím projektu odborníka, který se podílel na přípravě výzvy k předkládání nabídek na straně veřejného zadavatele, nemohla narušit hospodářskou soutěž, a to i tehdy, neexistovala-li jakékoli relevantní judikatury Soudního dvora v tomto ohledu.

57

Mimoto, i když je pravda, že maďarské jazykové znění rozsudku ze dne 3. března 2005, Fabricom (C‑21/03 a C‑34/03, EU:C:2005:127), bylo zpřístupněno až poté, co společnost Hochtief podala opravný prostředek k rozhodčí komisi, a dokonce až poté, co proti nálezu rozhodčí komise podala žalobu k vnitrostátnímu soudu prvního stupně, pouze na základě této okolnosti nelze mít za to, že navrhovatelka v původním řízení absolutně nemohla takový důvod vznést.

58

Z výše uvedeného vyplývá, že unijní právo, a konkrétně ustanovení čl. 1 odst. 1 a 3 směrnice 89/665, ve spojení s článkem 47 Listiny, musí být vykládáno v tom smyslu, že v kontextu žaloby na náhradu škody nebrání takovému vnitrostátnímu procesnímu pravidlu, jako je pravidlo dotčené v původním řízení, které omezuje soudní přezkum nálezů rozhodčí komise, jež je orgánem prvního stupně příslušným k přezkumu rozhodnutí přijatých veřejným zadavatelem v rámci postupů při zadávání veřejných zakázek, pouze na důvody, které byly vzneseny před touto komisí.

59

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: