–

za Lubrizol France SAS A. Beetschen, avocate,

–

za Caisse nationale du Régime social des indépendants (RSI) participations extérieures A. Delvolvém, avocat,

–

za francouzskou vládu D. Colasem, jakož i E. de Moustier, A. Alidière a S. Ghiandoni, jako zmocněnkyněmi,

–

za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a J. Langerem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi W. Roelsem a R. Lyalem, jakož i F. Clotuche-Duvieusart, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 28 a 30 SFEU.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Lubrizol France SAS (dále jen „společnost Lubrizol“) a Caisse nationale du Régime social des indépendants (RSI) participations extérieures (dále jen „pojišťovna RSI“) ve věci výpočtu základu pro vyměření solidárního příspěvku společností na sociální zabezpečení (dále jen „C3S“) a doplňkového solidárního příspěvku společností na sociální zabezpečení (dále jen společně „sporné příspěvky“), které dluží společnost Lubrizol za rok 2008.

3

Článek 14 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1), ve znění směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008 (Úř. věst. 2008, L 44, s. 11) (dále jen „směrnice o DPH“), stanoví, že „ ‚dodáním zboží‘ se rozumí převod práva nakládat s hmotným majetkem jako vlastník“.

4

Článek 17 této směrnice stanoví:

„1.   Za dodání zboží za úplatu se považuje přemístění zboží, které je součástí obchodního majetku osoby povinné k dani, touto osobou do jiného členského státu.

‚Přemístěním do jiného členského státu‘ se rozumí každé odeslání nebo přeprava movitého hmotného majetku osobou povinnou k dani nebo na její účet mimo území členského státu, v němž se majetek nachází, avšak uvnitř Společenství, pro účely jejího podnikání.

[…]“

5

Článek L. 245-13 code de la sécurité sociale (zákoník sociálního zabezpečení), ve znění použitelném k datu splatnosti sporných příspěvků (dále jen „zákoník sociálního zabezpečení“), stanoví, že se zřizuje ve prospěch Caisse nationale de l’assurance maladie des travailleurs salariés (Národní zdravotní pojišťovna zaměstnanců) doplňkový příspěvek k C3S, stanovený v článcích L. 651-1 a následujících tohoto zákoníku, který je vyměřen, vybírán, vymáhán a přezkoumáván za stejných podmínek, jako jsou podmínky použitelné na C3S, přičemž jeho sazba činí 0,03 %.

6

Článek L. 651-1 zákoníku sociálního zabezpečení stanoví, že se ve prospěch régime social des indépendants (systém sociálního zabezpečení osob samostatně výdělečně činných), jakož i ve prospěch Fonds de solidarité vieillesse (Fond solidarity pro starobní důchody) a Fonds de réserve pour les retraites (Důchodový rezervní fond) zavádí solidární příspěvek na sociální zabezpečení, který hradí zejména akciové společnosti a zjednodušené akciové společnosti.

7

Článek L. 651-3 uvedeného zákoníku stanoví:

„Solidární příspěvek na sociální zabezpečení se platí ročně. Jeho sazba je stanovena vyhláškou s horní hranicí 0,13 % obratu definovaného v článku L. 651-5. Tento příspěvek se nevybírá, je-li obrat společnosti nižší než 760000 eur.

[…]“

8

Článek L. 651-5 zákoníku sociálního zabezpečení stanoví:

„Společnosti a podniky, které podléhají solidárnímu příspěvku na sociální zabezpečení, jsou povinny každoročně informovat subjekt pověřený výběrem tohoto příspěvku o výši jejich celkového obratu přiznaného daňové správě, vypočteného bez daně z obratu a podobných daní […]“

9

Článek 256 odst. III code général des impôts (všeobecný daňový zákoník), ve znění platném v rozhodné době z hlediska skutečností v původním řízení (dále jen „CGI“), stanoví:

„Za dodání zboží se považuje přemístění zboží, které je součástí obchodního majetku osoby povinné k dani, touto osobou do jiného členského státu Evropského společenství.

Přemístěním ve smyslu předcházejících ustanovení se rozumí odeslání nebo přeprava movitého hmotného majetku osobou povinnou k dani nebo na její účet, pro účely jejího podnikání, s výjimkou odeslání nebo přepravy majetku, který má v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy být:

[…]“

10

Článek 262b CGI stanoví:

1.   Dodání majetku odeslaného nebo přepraveného na území jiného členského státu Evropského společenství jiné osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani.

[…]

2.   Přemístění, která se považují za dodání uvedená v čl. 256 odst. III, na něž by se vztahovalo osvobození stanovené v odst. 1 výše, pokud by byla uskutečněna pro třetí osobu povinnou k dani.

[…]“

11

Lubrizol, společnost působící v odvětví chemického průmyslu, vyrábí a prodává aditiva do mazadel. Jakožto zjednodušená akciová společnost usazená ve Francii je osobou povinnou platit sporné příspěvky.

12

Pojišťovna RSI po ověření vyměřovacího základu týkajícího se sporných příspěvků, které společnost Lubrizol dlužila za rok 2008, zjistila rozdíl mezi obratem za rok 2007 přiznaným pojišťovně RSI a obratem oznámeným daňové správě odpovídající tomu, že společnost Lubrizol odečetla z vyměřovacího základu pro příspěvky hodnotu majetku přemístěného uvnitř Společenství.

13

V důsledku toho zaslala pojišťovna RSI společnosti Lubrizol dne 13. března 2012 opravný výměr a následně výzvu. Společnost Lubrizol zpochybnila, že dluží požadované částky, přičemž měla za to, že hodnota zboží, které přemístila do jiných členských států Evropské unie, nespadá do základu pro vyměření sporných příspěvků, které měla uhradit v roce 2008. Měla za to, že ke dni provedení těchto přemístění byla stále majitelkou tohoto zboží a ještě jej nepřevedla na své zákazníky, takže uvedená přemístění nezakládají prodej, a tedy obrat.

14

Poté, co byla žaloba společnosti Lubrizol v prvním stupni i její odvolání zamítnuty, podala tato společnost kasační stížnost ke Cour de cassation (Kasační soud, Francie), přičemž tvrdila, že na rozdíl od toho, co uvedl odvolací soud, sporné příspěvky musí být považovány za poplatky s rovnocenným účinkem, neboť do základu pro jejich vyměření jsou zahrnuta přemístění zboží do jiného členského státu, na rozdíl od přemístění zboží v tuzemsku nebo do třetí země.

15

Předkládající soud upřesňuje, že C3S byl zřízen ve prospěch režimu pojištění v nemoci a mateřství osob samostatně výdělečně činných nezemědělských profesí a režimů důchodového pojištění pro osoby samostatně výdělečné činné v odvětví řemesel, průmyslu, obchodu a ve svobodných povoláních. Tento soud dále zdůrazňuje, že v průběhu roku 2008 výnos z C3S připadl hlavně pojišťovně RSI, která zajišťuje jeho výběr.

16

Cour de cassation (Kasační soud) kromě toho konstatuje, že doplňkový příspěvek k C3S byl zaveden zákonem č. 2004-810 ze dne 13. srpna 2004 a že jeho výnos v průběhu roku 2008 připadl hlavně Caisse nationale de l’assurance maladie des travailleurs salariés (Národní zdravotní pojišťovna zaměstnanců), a následně Fonds de solidarité vieillesse (Fond solidarity pro starobní důchody).

17

Podle předkládajícího soudu základ pro vyměření obou těchto příspěvků, které mají ve smyslu vnitrostátního práva povahu zdanění všeho druhu, tvoří celkový obrat bez daně vykázaný u daňové správy. Dodání zboží ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice o DPH spadají do základu pro vyměření sporných příspěvků.

18

Tento soud dále uvádí, že s výhradou některých výjimek, které nejsou relevantní pro projednávanou věc, a v souladu s čl. 17 odst. 1 směrnice o DPH přitom čl. 256 odst. III CGI za dodání zboží považuje přemístění zboží, které je součástí obchodního majetku osoby povinné k dani, osobou povinnou k dani nebo na její účet, pro účely jejího podnikání, do jiného členského státu Unie. Takové přemístění musí být uvedeno v daňovém přiznání, jež musí poplatník podat daňové správě, přičemž je však osvobozeno od DPH podle článku 262b CGI.

19

V tomto kontextu již předkládající soud rozhodl, že hodnota zásob přemístěných určitým podnikem z Francie do jiného členského státu Unie je součástí základu pro vyměření sporných poplatků, i když takovéto přemístění samo o sobě nevytváří obrat. Naproti tomu přemístění zboží v tuzemsku a přemístění zboží do třetího státu se za dodání zboží nepovažují, takže jejich hodnota není součástí základu pro vyměření sporných poplatků.

20

Za těchto podmínek se Cour de cassation (Kasační soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání články 28 a 30 [SFEU] tomu, aby hodnota zboží přemístěného z Francie do jiného členského státu Evropské unie osobou povinnou k úhradě [sporných poplatků] nebo na účet této osoby, pro účely jejího podnikání, byla zohledněna při určení celkového obratu, který tvoří základ pro vyměření těchto příspěvků?“

21

Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda články 28 a 30 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která stanoví, že vyměřovací základ pro příspěvky vybírané na základě ročního obratu společností, za předpokladu, že tento roční obrat dosáhne či přesáhne určitou výši, se vypočítá s ohledem na hodnotu zboží přemístěného osobou povinnou k úhradě sporných poplatků nebo na její účet, pro účely jejího podnikání, z tohoto členského státu do jiného členského státu Unie, přičemž tato hodnota je zohledněna od tohoto přemístění, zatímco jestliže je totéž zboží přemístěno osobou povinnou k úhradě sporných příspěvků nebo na její účet, pro účely jejího podnikání, na území dotčeného členského státu, je jeho hodnota zohledněna v rámci uvedeného vyměřovacího základu až při jeho pozdějším prodeji.

22

Podle použitelného vnitrostátního práva se ve věci dotčené v původním řízení sporné příspěvky vybírají z ročního obratu společností, za podmínky, že za dané zdaňovací období představuje tento obrat částku ve výši alespoň 760000 eur. Z tohoto vnitrostátního práva rovněž vyplývá, že se přemístění zboží provedené osobou povinnou k placení těchto příspěvků nebo na její účet, pro účely jejího podnikání, z Francie do jiného členského státu Unie považuje pro účely vybírání uvedených příspěvků za dodání zboží a je zahrnuto do obratu dotčené společnosti.

23

Předkládající soud konkrétněji uvádí, že hodnota zboží, které je pouze přemístěno bez ztráty vlastnického práva do jiného členského státu Unie, je zahrnuta do základu pro vyměření sporných příspěvků, zatímco tomu tak není, pokud k takovému přemístění dojde v rámci francouzského území. V případě přemístění uskutečněných v rámci francouzského území bude hodnota tohoto zboží zohledněna v rámci obratu dotčené společnosti a bude zahrnuta do základu pro vyměření sporných příspěvků až ke dni prodeje dotčeného zboží. Předkládající soud si tedy klade otázku, zda vzhledem ke způsobu, jakým se základ pro vyměření těchto příspěvků vypočítává, tyto příspěvky představují poplatky s účinkem rovnocenným vývoznímu clu v rozporu s články 28 a 30 SFEU.

24

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že každá jednostranně uložená finanční zátěž, byť minimální, bez ohledu na svůj název nebo způsob výběru, vztahující se na zboží z důvodu skutečnosti, že překračuje hranici, pokud není clem ve vlastním smyslu, představuje poplatek s účinkem rovnocenným clu. Naproti tomu na finanční zátěž vyplývající z obecného režimu vnitrostátního zdanění postihujícího systematicky, podle stejných objektivních kritérií, kategorie produktů nezávisle na jejich původu nebo jejich určení, se vztahuje článek 110 SFEU, který zakazuje diskriminační vnitrostátní zdanění (rozsudek ze dne 1. března 2018, Petrotel-Lukoil a Georgescu, C‑76/17, EU:C:2018:139, bod 21, jakož i citovaná judikatura).

25

V tomto ohledu je třeba připomenout, že ustanovení Smlouvy o FEU, která se týkají poplatků s rovnocenným účinkem, a ustanovení, jež se týkají diskriminačního vnitrostátního zdanění, nejsou použitelná souběžně, takže opatření, na které se vztahuje článek 110 SFEU, nemůže být v systému Smlouvy kvalifikováno jako „poplatek s rovnocenným účinkem“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. října 2014, Orgacom, C‑254/13, EU:C:2014:2251, bod 20 a citovaná judikatura).

26

Finanční poplatek rovněž nespadá pod kvalifikaci „poplatek s rovnocenným účinkem“, je-li za určitých podmínek vybírán z důvodu kontrol uskutečněných za účelem splnění povinností uložených unijním právem nebo představuje-li odměnu za službu skutečně poskytnutou hospodářskému subjektu, který je povinen ji zaplatit ve výši přiměřené k uvedené službě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. června 1992, Sanders Adour a Guyomarc’h Orthez Nutrition animale, C‑149/91 a C‑150/91, bod 17, jakož i ze dne 9. září 2004, Carbonati Apuani, C‑72/03, EU:C:2004:506, bod 31).

27

Je tedy třeba určit, zda sporné příspěvky splňují definici poplatku s účinkem rovnocenným clu, jak vyplývá z údajů uvedených v bodech 24 až 26 tohoto rozsudku.

28

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že sporné příspěvky představují finanční zátěž jednostranně uloženou členským státem. Vzhledem k tomu, že účel, za jakým je taková zátěž uložena, je irelevantní, je bezvýznamné, že jde o poplatky určené k financování systému sociálního zabezpečení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. září 2000, Michaïlidis, C‑441/98 a C‑442/98, EU:C:2000:479, bod 17).

29

Zadruhé je třeba přezkoumat, zda se sporné příspěvky vztahují na zboží.

30

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v kontextu výkladu článku 110 SFEU Soudní dvůr rozhodl, že je třeba mít za to, že poplatek, který není uložen v souvislosti s produkty jako takovými, se však na zboží vztahuje, jestliže se odráží bezprostředně v ceně dotčeného produktu (rozsudky ze dne 16. února 1977, Schöttle, 20/76, EU:C:1977:26, bod 15, jakož i ze dne 8. listopadu 2007, Stadtgemeinde Frohnleiten a Gemeindebetriebe Frohnleiten, C‑221/06, EU:C:2007:657, bod 43). Tuto judikaturu je třeba uplatnit rovněž v kontextu výkladu článků 28 a 30 SFEU.

31

Ve věci v původním řízení jsou sporné příspěvky vypočítány z ročního obratu společností, které jsou povinny je platit, a nikoli přímo z hodnoty nebo prodejní ceny zboží uvedeného na trh těmito společnostmi.

32

Jakmile však roční obrat těchto společností dosáhne výše alespoň 760000 eur, tvoří celý tento obrat vyměřovací základ pro dotčené odvody, jejichž sazba je stanovena na 0,13 % a 0,03 % uvedeného obratu. Vzhledem k tomu, že tentýž obrat tvoří prodej produktů ve Francii a jejich přemístění do jiného členského státu, sporné příspěvky se vztahují na tyto produkty samotné, i když se vybírají nikoli ke dni jejich prodeje nebo jejich přemístění do jiného členského státu, ale globálně a ročně.

33

Jak generální advokát uvedl v bodě 89 svého stanoviska, tyto příspěvky přímo ovlivní náklady na uvádění dotčených produktů na trh, jelikož každý prodej nebo každé přemístění některého z těchto produktů do jiného členského státu nezbytně vede k navýšení základu pro vyměření uvedených příspěvků, jež se vybírají z takto vytvořeného obratu, pokud dosáhne částky alespoň 760000 eur ročně.

34

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že se sporné příspěvky vztahují na zboží.

35

Tento závěr není zpochybněn rozsudkem ze dne 27. listopadu 1985, Rousseau Wilmot (295/84, EU:C:1985:473), v jehož bodě 16 Soudní dvůr rozhodl, že takový příspěvek, jako je C3S, spadá pod pojem „dávka nebo poplatek, které nemají povahu daně z obratu“ uvedený v článku 33 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. 1977, L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23) v rozsahu, v němž je zejména vypočítán na základě ročního obratu, aniž se přímo dotýká ceny zboží a služeb. Tento rozsudek se totiž týkal konkrétně společného systému DPH, a konkrétněji uvedeného článku 33, jehož cílem je zabránit tomu, aby fungování tohoto systému bylo ohroženo daňovými opatřeními členského státu zatěžujícími pohyb zboží a služeb a postihujícími transakce způsobem, který je srovnatelný se způsobem, kterým se vyznačuje DPH.

36

Zatřetí je třeba ověřit, zda se sporné příspěvky vztahují na toto zboží z důvodu překročení hranice, nebo zda naopak vyplývají z obecného režimu vnitrostátního zdanění, který postihuje systematicky, podle stejných objektivních kritérií, kategorie produktů nezávisle na jejich původu nebo jejich určení.

37

V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že podstatný rys poplatku s rovnocenným účinkem, který jej odlišuje od vnitrostátní daně obecné povahy, spočívá v okolnosti, že poplatek se týká výlučně produktu, který jako takový překračuje hranici, kdežto vnitrostátní daň se vztahuje na dovážené, vyvážené i tuzemské produkty (rozsudek ze dne 2. října 2014, Orgacom, C‑254/13, EU:C:2014:2251, bod 28).

38

V projednávaném případě je nesporné, že se sporné příspěvky vztahují podle téže sazby jak na produkty přemístěné do jiného členského státu, tak na produkty prodané v tuzemsku.

39

Předmětná daňová zátěž však musí na prvním místě k tomu, aby spadala do obecného systému „vnitrostátního zdanění“ ve smyslu článku 110 SFEU, zatěžovat stejně tuzemský a totožný vyvážený produkt ve stejné fázi uvádění na trh, a skutečnost, která zakládá povinnost k dani, musí být rovněž u obou produktů shodná (rozsudek ze dne 2. října 2014, Orgacom, C‑254/13, EU:C:2014:2251, bod 29 a citovaná judikatura).

40

Cena zboží je přitom zahrnuta do základu pro vyměření sporných poplatků až v okamžiku prodeje tohoto zboží, zůstává-li toto zboží v tuzemsku, zatímco hodnota uvedeného zboží v případě, že je toto zboží přemístěno do jiného členského státu, je do téhož vyměřovacího základu zahrnuta již od uvedeného přemístění.

41

Tato okolnost však nemůže zpochybnit konstatování, že finanční zátěž vyplývající ze sporných příspěvků se uplatní ve stejné fázi uvádění na trh v rozsahu, v němž se týká, jak uvedla francouzská vláda ve svém vyjádření předloženém Soudnímu dvoru, hlavně produktu prodaného na vnitrostátním trhu a produktu přemístěného do jiného členského státu za účelem, aby tam byl prodán.

42

Lze totiž mít za to, že prodej uvedeného produktu v tuzemsku a přemístění produktu do jiného členského státu za účelem jeho prodeje náležejí v rámci hospodářské reality do stejné fáze uvádění na trh pro účely uplatnění článku 110 SFEU (viz obdobně rozsudky ze dne 11. června 1992, Sanders Adour a Guyomarc’h Orthez Nutrition animale, C‑149/91 a C‑150/91, EU:C:1992:261, bod 18; ze dne 2. dubna 1998, Outokumpu, C‑213/96, EU:C:1998:155, bod 25, jakož i ze dne 23. dubna 2002, Nygård, C‑234/99, EU:C:2002:244, bod 30).

43

Jinak by tomu však bylo v případě, pokud – jak uvádí společnost Lubrizol ve svém vyjádření předloženém Soudnímu dvoru – by bylo přemístění produktů dotčených ve věci v původním řízení do jiného členského státu zohledněno při výpočtu základu pro vyměření sporných příspěvků, třebaže takové přemístění nevyústí v následný prodej uvedených produktů v tomto jiném členském státě. Takové přemístění by totiž nespadalo do stejné fáze uvádění na trh, jako je prodej na vnitrostátním trhu.

44

Jak uvádí Evropská komise, bylo by třeba mít za to, že se finanční zátěž vyplývající ze sporných příspěvků vztahuje na tyto produkty v různých fázích uvádění na trh, pokud by hodnota produktů přemístěných do jiného členského státu nemohla být odečtena ze základu pro vyměření sporných příspěvků v případě, kdy tyto produkty nejsou určeny k tomu, aby byly prodány nebo byly opětovně dopraveny do Francie, aniž byly prodány v jiném členském státě. V takovém případě by podle Komise musely být sporné příspěvky v rozsahu, v němž jsou vypočítány při zohlednění hodnoty takových produktů, považovány za poplatky s rovnocenným účinkem.

45

Kromě toho pokud by hodnota zboží přemístěného do jiného členského státu byla podruhé zaúčtována do základu pro vyměření sporných poplatků při jejich prodeji v tomto členském státě, vyvezené produkty by byly předmětem dotčené daňové zátěže dvakrát, na rozdíl od produktů určených pro vnitrostátní trh. V takovém případě by tyto příspěvky v rozsahu, v němž jsou vypočítány při zohlednění prodejní ceny tohoto zboží, musely být považovány rovněž za poplatky s rovnocenným účinkem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 1997, Fricarnes, C‑28/96, EU:C:1997:412, bod 28).

46

Na druhém místě je třeba zdůraznit, že pokud výhody plynoucí z určení výnosu z poplatku, který je součástí obecného režimu vnitrostátního zdanění a postihuje systematicky vnitrostátní produkty uvedené na vnitrostátní trh a vyvezené produkty, plně kompenzují zátěž nesenou vnitrostátním produktem uvedeným na vnitrostátní trh při jeho uvedení na trh, je toto zdanění rovněž poplatkem s účinkem rovnocenným clu v rozporu s články 28 a 30 SFEU (rozsudek ze dne 1. března 2018, Petrotel-Lukoil a Georgescu, C‑76/17, EU:C:2018:139, bod 24).

47

V projednávané věci však nic nenasvědčuje tomu, že by sporné příspěvky měly takový účinek. Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 94 svého stanoviska, výnos z těchto příspěvků je totiž určen k financování rozpočtu subjektů sociálního zabezpečení, jejichž plnění nemají plně kompenzovat zátěž, která pro vnitrostátní produkty uváděné na trh v tuzemsku vyplývá z výběru uvedených příspěvků, a nejeví se, že by to bylo jejich důsledkem.

48

Začtvrté je třeba uvést, jak generální advokát v podstatě zdůraznil v bodě 71 svého stanoviska, že nic ve spisu předloženém Soudnímu dvoru nenasvědčuje tomu, že jsou sporné příspěvky vybírány z důvodu kontrol uskutečněných za účelem splnění povinností uložených unijním právem nebo že představují odměnu za službu skutečně poskytnutou hospodářskému subjektu ve výši přiměřené k uvedené službě.

49

Z toho vyplývá, že se jeví, že sporné příspěvky, s výhradou toho, co je uvedeno v bodech 43 až 47 tohoto rozsudku, jsou vnitrostátním zdaněním ve smyslu článku 110 SFEU, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

50

Vzhledem k tomu, že společnost Lubrizol na jednání u Soudního dvora uvedla, že neuplatňuje porušení článku 110 SFEU a že Soudnímu dvoru v tomto ohledu nebyla položena žádná otázka, není namístě přezkoumávat, zda takové příspěvky, jako jsou sporné příspěvky, jsou diskriminační ve smyslu tohoto článku 110.

51

Z předcházejícího vyplývá, že články 28 a 30 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která stanoví, že vyměřovací základ pro příspěvky vybírané na základě ročního obratu společností, za předpokladu, že tento roční obrat dosáhne či přesáhne určitou výši, se vypočítá s ohledem na hodnotu zboží přemístěného osobou povinnou k úhradě sporných poplatků nebo na její účet, pro účely jejího podnikání, z tohoto členského státu do jiného členského státu Unie, přičemž tato hodnota je zohledněna od tohoto přemístění, zatímco jestliže je totéž zboží přemístěno osobou povinnou k úhradě sporných příspěvků nebo na její účet, pro účely jejího podnikání, na území dotčeného členského státu, je jeho hodnota zohledněna v rámci uvedeného vyměřovacího základu až při jeho pozdějším prodeji, za podmínky:

52

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Články 28 a 30 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která stanoví, že vyměřovací základ pro příspěvky vybírané na základě ročního obratu společností, za předpokladu, že tento roční obrat dosáhne či přesáhne určitou výši, se vypočítá s ohledem na hodnotu zboží přemístěného osobou povinnou k úhradě sporných poplatků nebo na její účet, pro účely jejího podnikání, z tohoto členského státu do jiného členského státu Evropské unie, přičemž tato hodnota je zohledněna od tohoto přemístění, zatímco jestliže je totéž zboží přemístěno osobou povinnou k úhradě sporných příspěvků nebo na její účet, pro účely jejího podnikání, na území dotčeného členského státu, je jeho hodnota zohledněna v rámci uvedeného vyměřovacího základu až při jeho pozdějším prodeji, za podmínky: