1

Svým kasačním opravným prostředkem se Viasat Broadcasting UK Ltd (dále jen „Viasat“) domáhá částečného zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 24. září 2015, TV2/Danmark v. Komise (T‑674/11, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2015:684), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí Komise 2011/839/EU ze dne 20. dubna 2011 týkající se opatření učiněných Dánskem (C 2/03) ve prospěch TV2/Danmark (Úř. věst. 2011, L 340, s. 1, dále jen „sporné rozhodnutí“) v rozsahu, v němž Evropská komise konstatovala, že příjmy z reklamy z let 1995 a 1996 převedené na společnost TV2/Danmark prostřednictvím Fonds TV2 představují státní podpory, a ve zbývající části žalobu společnosti TV2/Danmark A/S znějící na částečné zrušení tohoto rozhodnutí zamítl.

2

TV2/Danmark je dánská televizní společnost, která byla založena v roce 1986. Tato společnost byla založena jako samostatný veřejnoprávní podnik a později byla s účetními a daňovými účinky k 1. lednu 2003 přeměněna na akciovou společnost. TV2/Danmark je druhou veřejnoprávní televizní stanicí v Dánsku po stanici Danmarks Radio.

3

Úkolem TV2/Danmark je poskytovat a šířit celostátní a regionální televizní programy. Toto šíření může být uskutečňováno zejména prostřednictvím rozhlasových zařízení, včetně satelitních či kabelových systémů. Závazky veřejné služby, které musí plnit společnost TV2/Danmark, určuje ministerstvo kultury.

4

Kromě veřejnoprávních vysílacích společností jsou na dánském trhu celoplošného televizního vysílání činné dvě komerční televizní společnosti. Jedná se o společnost Viasat Broadcasting UK Ltd (dále jen „Viasat“) a o uskupení tvořené společnostmi SBS TV A/S a SBS Danish Television Ltd (dále jen „SBS“).

5

TV2/Danmark byla založena s pomocí úročené státní půjčky a její činnost, stejně jako činnost Danmarks Radio, měla být financována výnosem z poplatků hrazených všemi dánskými televizními diváky. Zákonodárce však rozhodl, že na rozdíl od Danmarks Radio budou moci TV2/Danmark rovněž plynout zisky z reklamní činnosti.

6

Komise zkoumala systém financování TV2/Danmark na základě stížnosti podané dne 5. dubna 2000 společností SBS Broadcasting SA/Tv Danmark v rozhodnutí 2006/217/ES ze dne 19. května 2004 o opatřeních učiněných Dánskem ve prospěch TV2/Danmark (Úř. věst. 2006, L 85, s. 1, a oprava Úř. věst. 2006, L 368, s. 112, dále jen „rozhodnutí TV2 I“). Toto rozhodnutí se týkalo období od roku 1995 do roku 2002 a vztahovalo se na následující opatření: prostředky z koncesionářských poplatků, převody z fondů pověřených financováním TV2/Danmark (Fonds TV2 a Radiofonden), částky přiznané ad hoc, osvobození od placení daně z příjmu právnických osob, osvobození od úroků a srážek z úvěrů přiznaných TV2/Danmark od jejího založení, státní záruka za provozní úvěr, jakož i příznivé podmínky pro platby koncesionářských poplatků, k nimž byla TV2/Danmark povinna za užívání celostátní vysílací frekvence (dále jen souhrnně „dotčená opatření“). Konečně se šetření Komise zaměřilo též na povolení vysílat v síti na místních frekvencích udělené TV2/Danmark a na povinnost všech vlastníků obecních anténních zařízení vysílat programy veřejné služby TV2 z jejich zařízení.

7

Komise posoudila dotčená opatření a konstatovala, že jde o státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, neboť režim financování TV2/Danmark, jehož účelem byla kompenzace výdajů na poskytování veřejné služby, nesplňoval druhé a čtvrté ze čtyř kritérií stanovených Soudním dvorem v rozsudku ze dne 24. července 2003, Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg (C‑280/00, EU:C:2003:415, dále jen „kritéria Altmark“).

8

Komise mimoto rozhodla, že uvedené podpory, které TV2/Danmark od roku 1995 do roku 2002 přiznalo Dánské království, jsou slučitelné s vnitřním trhem v souladu s čl. 106 odst. 2 SFEU s výjimkou částky ve výši 628,2 milionu DKK (asi 85 milionů eur), kterou označila za „nadměrnou kompenzaci“. Dánskému království nařídila zajistit, aby od TV2/Danmark získalo tuto částku i s úroky nazpět.

9

Rozhodnutí TV2 I bylo napadeno čtyřmi žalobami na neplatnost podanými na jedné straně TV2/Danmark (věc T‑309/04) a Dánským královstvím (věc T‑317/04) a na straně druhé konkurenty TV2/Dankmark, společností Viasat (věc T‑329/04) a společností SBS (věc T‑336/04).

10

Tribunál uvedené rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 22. října 2008, TV2/Danmark a další v. Komise (T‑309/04, T‑317/04, T‑329/04 a T‑336/04, EU:T:2008:457). V tomto rozsudku Tribunál shledal, že Komise správně došla k závěru, že úkol veřejné služby svěřený TV2/Danmark odpovídá definici služeb obecného hospodářského zájmu v oblasti vysílání. Konstatoval však rovněž, že rozhodnutí TV2 I bylo v několika aspektech protiprávní.

11

Tribunál nejprve zkoumal, zda opatření dotčená rozhodnutím TV2 I zahrnují státní prostředky, načež konstatoval, že Komise v rámci analýzy, zda jde o státní prostředky, či nikoli, neodůvodnila své rozhodnutí, pokud jde o faktické zohlednění příjmů z reklamy v letech 1995 a 1996. Zadruhé Tribunál konstatoval, že Komise při posuzování otázky, zda bylo splněno druhé a čtvrté kritérium Altmark, nevycházela z důkladné analýzy konkrétních právních a ekonomických podmínek zohledněných při určování výše podílu TV2/Danmark na příjmu z koncesionářských poplatků. Rozhodnutí TV2 I proto v tomto bodě nebylo odůvodněno. Zatřetí Tribunál konstatoval, že ani závěry Komise, týkající se posouzení slučitelnosti podpory s ohledem na čl. 106 odst. 2 SFEU, a konkrétně nadměrné kompenzace, nebyly odůvodněny. Podle Tribunálu bylo možné příčinu tohoto nedostatečného odůvodnění spatřovat v tom, že nebyly řádně posouzeny právní a hospodářské podmínky, které vedly ke stanovení výše koncesionářských poplatků připadajících TV2/Danmark během období šetření.

12

Komise po zrušení rozhodnutí TV2 I znovu přezkoumala dotčená opatření. Při této příležitosti provedla konzultace s Dánským královstvím a TV2/Danmark a obdržela také připomínky od třetích stran.

13

Po tomto přezkumu přijala Komise sporné rozhodnutí.

14

Toto rozhodnutí se týká opatření přijatých vůči společnosti TV2/Danmark v letech 1995 až 2002. Komise nicméně v rámci své analýzy zohlednila rovněž rekapitalizační opatření přijatá v roce 2004 v návaznosti na vydání rozhodnutí TV2 I.

15

Ve sporném rozhodnutí Komise setrvala na svém stanovisku ohledně kvalifikace dotčených opatření jako „státních podpor“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Nejprve měla za to, že příjmy z reklamy za roky 1995 a 1996 představovaly státní prostředky, a poté po ověření existence selektivní výhody dospěla k závěru, že dotyčná opatření nesplňují druhé a čtvrté kritérium Altmark. Přestože Komise v rozhodnutí TV2 I došla k závěru, že částka ve výši 628,2 milionu DKK (asi 85 milionů eur) představovala nadměrnou kompenzaci v rozporu s čl. 106 odst. 2 SFEU, ve sporném rozhodnutí již tuto sumu považovala za přiměřenou kapitálovou rezervu ve prospěch TV2/Danmark. Ve výroku tohoto rozhodnutí uvedla tedy následující:

„Článek 1

Opatření učiněná Dánskem ve prospěch TV2/Danmark mezi rokem 1995 a rokem 2002 formou prostředků z koncesionářských poplatků a dalších opatření uvedených v tomto rozhodnutí jsou slučitelná s vnitřním trhem ve smyslu čl. 106 odst. 2 [SFEU].“

16

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 30. prosince 2011 podala TV2/Danmark žalobu znějící na částečné zrušení sporného rozhodnutí.

17

Společnost TV2/Danmark navrhla, aby Tribunál zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise konstatovala, že dotčená opatření představují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

18

TV2/Danmark dále navrhla, aby Tribunál podpůrně zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise konstatovala, že:

19

Tribunál napadeným rozsudkem zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise konstatovala, že příjmy z reklamy z let 1995 a 1996 převedené na společnost TV2/Danmark prostřednictvím Fonds TV2 představují státní podpory, a ve zbývající části žalobu zamítl.

20

V rámci svého kasačního opravného prostředku společnost Viasat navrhuje, aby Soudní dvůr:

21

TV2/Danmark navrhuje, aby Soudní dvůr:

22

Dánské království navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl.

23

Společnost Viasat vznáší na podporu svého kasačního opravného prostředku dva důvody.

24

V rámci prvního důvodu společnost Viasat tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že příjmy z reklamy za roky 1995 a 1996, které byly TV2/Danmark vyplaceny prostřednictvím TV2 Reklame a Fonds TV2, nejsou státními prostředky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a Komise je tedy neměla ve sporném rozhodnutí kvalifikovat jako státní podporu.

25

Společnost Viasat tvrdí, že tyto příjmy měl pod kontrolou a disponoval jimi dánský stát, neboť před jejich převedením na TV2/Danmark byly v držení dvou veřejnoprávních podniků ovládaných tímto státem, tj. TV2 Reklame a Fonds TV2. Zastává proto názor, že v souladu s judikaturou Soudního dvora byla splněna nezbytná podmínka k tomu, aby uvedené příjmy byly státními prostředky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a to bez ohledu na jejich původ.

26

Společnost Viasat přitom uvádí, že v tomto případě dánský stát 100% vlastní a ovládá TV2 Reklame a rozhodnutí tohoto podniku lze tomuto státu přičítat, neboť o výhodách pro TV2 Reklame rozhodl ministr kultury se souhlasem finančního výboru dánského parlamentu.

27

Podle společnosti Viasat nemá převod předmětných prostředků prostřednictvím Fonds TV2 žádný vliv na jejich charakter jako státních prostředků, jelikož Fonds TV2 je rovněž veřejnoprávní podnik ovládaný dánským státem.

28

Společnost Viasat má za to, že vzhledem k těmto okolnostem se projednávaná věc jednoznačně liší od věcí, v nichž byl vydán rozsudek ze dne 13. března 2001, PreussenElektra (C‑379/98, EU:C:2001:160) a ze dne 5. března 2009, UTECA (C‑222/07, EU:C:2009:124), které se týkaly situace, kdy předmětné prostředky nikdy neopustily soukromou sféru.

29

Na rozdíl od společnosti Viasat má Komise za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že příjmy převedené TV2 Reklame na TV2/Danmark prostřednictvím Fonds TV2 nejsou státními prostředky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a že Komise ve sporném rozhodnutí nesprávně analyzovala druhé kritérium Altmark.

30

TV2/Danmark a Dánské království s touto argumentací nesouhlasí.

31

V podstatě tvrdí, že dotčené příjmy z reklamy nejsou státními prostředky, a nejsou tedy ani státními podporami, neboť nepocházejí od dánského státu, ale z činnosti TV2/Danmark, a že je v tomto ohledu irelevantní, že jsou TV2 Reklame a Fonds TV2 veřejnoprávními podniky vlastněnými a ovládanými dánským státem.

32

Podle ustálené judikatury Soudního dvora se jedná o státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1, SFEU, jsou-li splněny všechny podmínky uvedené v tomto ustanovení (viz rozsudek ze dne 17. července 2008, Essent Netwerk Noord a další, C‑206/06, EU:C:2008:413, bod 63, jakož i citovaná judikatura).

33

Uvedené ustanovení uvádí čtyři kritéria. Zaprvé se musí jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Zadruhé musí být možné, aby tento zásah ovlivnil obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí zvýhodňovat svého příjemce. Začtvrté musí fakticky nebo potenciálně narušovat hospodářskou soutěž (viz rozsudky ze dne 24. července 2003, Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, C‑280/00, EU:C:2003:415, bod 75; ze dne 17. července 2008, Essent Netwerk Noord a další, C‑206/06, EU:C:2008:413, bod 64, jakož i ze dne 19. prosince 2013, Association Vent De Colère! a další, C‑262/12, EU:C:2013:851, bod 15).

34

V tomto případě je sporné pouze první z těchto kritérií.

35

Co se týče uvedeného kritéria, podle něhož musí být zvýhodnění poskytnuto přímo nebo nepřímo za použití státních prostředků, je třeba připomenout, že pojem státní podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU se může vztahovat na opatření, která neobnášejí převod státních prostředků (zejména viz rozsudky ze dne 16. května 2002, Francie v. Komise, C‑482/99, EU:C:2002:294, bod 36; ze dne 30. května 2013, Doux Élevage et Coopérative agricole UKL-ARREE, C‑677/11, EU:C:2013:348, bod 34, jakož i ze dne 19. prosince 2013, Association Vent De Colère! a další, C‑262/12, EU:C:2013:851, bod 19).

36

Pojem zásah „ze státních prostředků“ ve smyslu tohoto ustanovení tedy zahrnuje kromě zvýhodnění poskytovaných přímo státem i podpory poskytované prostřednictvím veřejnoprávních nebo soukromých organizací, které byly tímto státem určeny nebo zřízeny za účelem správy podpory (viz rozsudky ze dne 13. března 2001, PreussenElektra, C‑379/98, EU:C:2001:160, bod 58; ze dne 30. května 2013, Doux Élevage et Coopérative agricole UKL-ARREE, C‑677/11, EU:C:2013:348, bod 26, jakož i ze dne 19. prosince 2013, Association Vent De Colère! a další, C‑262/12, EU:C:2013:851, bod 20).

37

Unijní právo totiž nemůže připustit, aby kvůli pouhému zřízení samostatných organizací pověřených rozdělováním podpor bylo možné obejít pravidla týkající se státních podpor (viz rozsudek ze dne 16. května 2002, Francie v. Komise, C‑482/99, EU:C:2002:294, bod 23).

38

Dále je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora čl. 107 odst. 1 SFEU zahrnuje veškeré finanční prostředky, které mohou veřejné orgány skutečně použít k podpoře podniků, aniž je rozhodné, zda tyto prostředky trvale patří k majetku státu, či nikoli. V důsledku toho platí, že i když částky odpovídající dotčenému opatření nejsou trvale ve vlastnictví státní pokladny, skutečnost, že zůstávají neustále pod veřejnou kontrolou, a tudíž jsou k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům, postačuje k tomu, aby byly kvalifikovány jako „státní prostředky“ (viz rozsudky ze dne 16. května 2002, Francie v. Komise, C‑482/99, EU:C:2002:294, bod 37; ze dne 17. července 2008, Essent Netwerk Noord a další, C‑206/06, EU:C:2008:413, bod 70; ze dne 30. května 2013, Doux Élevage et Coopérative agricole UKL-ARREE, C‑677/11, EU:C:2013:348, bod 35, jakož i ze dne 19. prosince 2013, Association Vent De Colère! a další, C‑262/12, EU:C:2013:851, bod 21).

39

Z toho vyplývá, že prostředky veřejnoprávních podniků spadají pod pojem „státní prostředky“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, jestliže jsou kontrolovány státem a jsou mu k dispozici. Stát totiž může prostřednictvím výkonu svého dominantního vlivu na takové podniky rozhodnout o použití jejich prostředků k případnému financování zvláštních výhod ve prospěch jiných podniků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. května 2002, Francie v. Komise, C‑482/99, EU:C:2002:294, bod 38).

40

To, že jsou dotčené prostředky spravovány subjekty, které jsou od veřejné moci oddělené nebo jsou soukromoprávního původu, je v tomto ohledu irelevantní (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. července 1974, Itálie v. Komise, 173/73, EU:C:1974:71, bod 35, jakož i ze dne 8. května 2003, Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise, C‑328/99 a C‑399/00, EU:C:2003:252, bod 33).

41

Jak uvedl Tribunál v bodě 176 napadeného rozsudku, v letech 1995 a 1996 prodávala reklamní čas TV2/Danmark nikoli sama TV2/Danmark, nýbrž třetí společnost, TV2 Reklame, a zisk z tohoto prodeje převáděla na TV2/Danmark prostřednictvím Fonds TV2.

42

V tomto ohledu je nesporné, že stejně jako TV2/Danmark byly TV2 Reklame a Fonds TV2 veřejnoprávní podniky vlastněné dánským státem a byl jim svěřen úkol spravovat převody příjmů z prodeje uvedeného reklamního času na TV2/Danmark.

43

Celá cesta těchto příjmů se tak až do jejich převodu na TV2/Danmark řídila dánskou právní úpravou, podle níž měly uvedené příjmy spravovat veřejnoprávní podniky zvláště pověřené k této činnosti státem.

44

Předmětné příjmy byly proto pod veřejnou kontrolou a disponoval jimi stát, který rozhodoval o jejich přidělení.

45

V souladu s judikaturou Soudního dvora připomenutou v bodech 35 až 40 tohoto rozsudku proto předmětné příjmy jsou „státními prostředky“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

46

Z toho vyplývá, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 220 napadeného rozsudku konstatoval, že příjmy z let 1995 a 1996 z prodeje reklamního času TV2/Danmark, který prodávala TV2 Reklame a převáděla je na tuto společnost prostřednictvím Fonds TV2, nebyly státními prostředky, a Komise je tedy nesprávně kvalifikovala jako „státní podporu“.

47

Jak bylo připomenuto již v bodě 40 tohoto rozsudku a na rozdíl od toho, co vyplývá z bodu 211 napadeného rozsudku, skutečnost, že tyto příjmy od inzerentů pocházely ze soukromých zdrojů, je v tomto ohledu irelevantní, pokud jde otázku, zda byly dánskými orgány kontrolovány.

48

Dále Tribunál v bodech 208 a 212 napadeného rozsudku nesprávně konstatoval, že příjmy spravované veřejnoprávními podniky mohou být státními prostředky, pochází-li od třetích osob, pouze pokud je jejich vlastníci dali dobrovolně k dispozici státu nebo se jich jejich vlastníci vzdali a stát zajišťuje jejich správu.

49

Takový závěr totiž na rozdíl od toho, co tvrdí Tribunál, nenachází oporu v judikatuře Soudního dvora.

50

To platí i pro konstatování uvedená v bodech 214, 215 a 217 napadeného rozsudku, podle nichž mohla být státními prostředky pouze část těchto příjmů, která nebyla rozhodnutím ministra kultury převedena na TV2/Danmark, a konstatování, že absence povinnosti převést uvedené příjmy každoročně z Fonds TV2 na TV2/Danmark na tomto závěru nemohla nic změnit.

51

Jak totiž bylo konstatováno v bodech 41 až 44 tohoto rozsudku, veřejná kontrola dotčených příjmů z reklamy byla důsledkem toho, že je spravovaly veřejnoprávní podniky vlastněné dánským státem. Dále je nesporné, že podle dánských právních předpisů mohl ministr kultury rozhodnout, že budou tyto příjmy určeny k jinému účelu namísto jejich převodu na Fonds TV2.

52

Situace dotčená v projednávané věci konečně není srovnatelná se situací ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 13. března 2001, PreussenElektra (C‑379/98, EU:C:2001:160), v němž Soudní dvůr rozhodl, že povinnost soukromých podniků zásobujících elektřinou vykoupit elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie za minimální stanovené ceny nevyvolává žádný přímý ani nepřímý přesun státních prostředků ve prospěch podniků, které vyrábějí tento typ elektřiny (viz rozsudky ze dne13. března 2001, PreussenElektra, C‑379/98, EU:C:2001:160, bod 59; ze dne 17. července 2008, Essent Netwerk Noord a další, C‑206/06, EU:C:2008:413, bod 74, jakož i ze dne 19. prosince 2013, Association Vent De Colère! a další, C‑262/12, EU:C:2013:851, bod 34).

53

Uvedená věc se totiž týkala soukromoprávních podniků, které nebyly dotčeným členským státem oprávněny, aby spravovaly státní prostředky, ale měly povinnost výkupu prostřednictvím svých vlastních finančních prostředků (viz rozsudky ze dne 17. července 2008, Essent Netwerk Noord a další, C‑206/06, EU:C:2008:413, bod 74; ze dne 19. prosince 2013, Association Vent De Colère! a další, C‑262/12, EU:C:2013:851, bod 35, jakož i usnesení ze dne 22. října 2014, Elcogás, C‑275/13, nezveřejněné, EU:C:2014:2314, bod 32).

54

V uvedené věci dále dotčené prostředky nemohly být považovány za státní prostředky, neboť nebyly nikdy pod veřejnou kontrolou (viz rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Association Vent De Colère! a další, C‑262/12, EU:C:2013:851, bod 36, jakož i usnesení ze dne 22. října 2014, Elcogás, C‑275/13, nezveřejněné, EU:C:2014:2314, bod 32).

55

Jak již bylo uvedeno, projednávaná věc se týká veřejnoprávních podniků, TV2 Reklame a Fonds TV2, založených, vlastněných a pověřených dánským státem ke správě příjmů z prodeje reklamního času jiného veřejnoprávního podniku, a sice TV2/Danmark, takže tyto příjmy jsou pod kontrolou dánského státu a v jeho dispozici.

56

Tribunál se proto dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 213 napadeného rozsudku konstatoval, že situace dotčená v projednávané věci byla obdobná situaci ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 13. března 2001, PreussenElektra (C‑379/98, EU:C:2001:160).

57

Za těchto podmínek je třeba vyhovět prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Viasat a zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž jím bylo zrušeno sporné rozhodnutí Komise, která měla za to, že příjmy z reklamy za roky 1995 a 1996, které byly vyplaceny prostřednictvím Fonds TV2 TV2/Danmark, jsou státními podporami.

58

V rámci druhého důvodu kasačního opravného společnost Viasat Tribunálu vytýká, že v bodě 106 napadeného rozsudku rozhodl, že sporné rozhodnutí je stiženo právní vadou, co se týče posouzení druhého kritéria Altmark.

59

Podle společnosti Viasat Tribunál vycházel při posouzení nikoli z odůvodnění sporného rozhodnutí jako takového, nýbrž z toho, jak jej během řízení vykládala Komise. Tímto podle ní překročil meze své pravomoci.

60

Společnost Viasat v tomto ohledu tvrdí, že na rozdíl od toho, co Tribunál konstatoval v bodech 97, 99 a 104 až 106 napadeného rozsudku, z relevantních bodů uvedeného rozhodnutí nevyplývá, že by druhé kritérium Altmark „zahrnovalo koncept efektivnosti příjemce kompenzace“.

61

Společnost Viasat má za to, že cílem tohoto kritéria, které vyžaduje, aby parametry, na základě kterých je počítána kompenzace, byly předem stanoveny objektivním a transparentním způsobem, je zabránit jakémukoliv zneužití pojmu „veřejná služba“.

62

Komise s argumenty společnosti Viasat souhlasí. Připomíná, že ve věci C‑649/15 P, v níž byl k dnešnímu datu vydán rozsudek TV2/Danmark v. Komise týkající se kasačního opravného prostředku podaného TV2/Danmark proti napadenému rozsudku, se domáhala, aby Soudní dvůr nahradil odůvodnění v rozsahu, v němž Tribunál konstatoval, že druhé kritérium Altmark bylo splněno, pokud jde o státní podporu ve prospěch TV2/Danmark.

63

TV2/Danmark a Dánské království zpochybňují přípustnost druhého důvodu kasačního opravného prostředku, neboť společnost Viasat podle nich nemá aktivní legitimaci, na jejímž základě by mohl Soudní dvůr přezkoumat odůvodnění napadeného rozsudku týkající se tohoto druhého kritéria, jelikož výrok tohoto rozsudku vyznívá ve prospěch společnosti Viasat a uvedeného kritéria se vůbec netýká.

64

Pokud jde o věc samou, TV2/Danmark tvrdí, že Tribunál založil své posouzení týkající se druhého kritéria Altmark pouze na odůvodnění sporného rozhodnutí a jeho výkladu, který podala Komise v průběhu písemné části řízení.

65

TV2/Danmark má každopádně za to, že v tomto případě byly parametry výpočtu kompenzace předem stanoveny objektivním a transparentním způsobem.

66

Je třeba připomenout, že podle čl. 169 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora „[n]ávrhové žádání v kasačním opravném prostředku musí směřovat k úplnému nebo částečnému zrušení rozhodnutí Tribunálu obsaženého ve výroku tohoto rozhodnutí“.

67

V projednávaném případě však návrhová žádání týkající se druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Viasat nenapadají to, že bylo bodem 1 výroku napadeného rozsudku zrušeno rozhodnutí 2011/839 ani to, že byla uvedená žaloba bodem 2 výroku tohoto rozsudku ve zbývající části zamítnuta, nýbrž míří na odůvodnění napadeného rozsudku týkající se toho, jak Komise uplatnila druhé kritérium Altmark, tj. nikoli na výrokovou část napadeného rozsudku.

68

Je třeba uvést, že společnost Viasat sama uznává, že se druhý důvod jejího kasačního opravného prostředku týká části napadeného rozsudku, která je sama o sobě irelevantní pro účely jeho výroku.

69

Z toho vyplývá, že druhý důvod kasačního opravného prostředku společnosti Viasat je nepřípustný.

70

V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie zruší Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Soudní dvůr může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.

71

V projednávaném případě má Soudní dvůr za to, že je třeba vydat konečné rozhodnutí o žalobě znějící na zrušení sporného rozhodnutí podané TV2/Danmark.

72

V tomto ohledu postačí uvést, že z důvodů uvedených v bodech 35 až 56 tohoto rozsudku musí být čtvrtý žalobní důvod uplatněný TV2/Danmark na podporu třetího podpůrného návrhového žádání zamítnut.

73

Žaloba společnosti TV2/Danmark proto musí být zamítnuta.

74

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

75

Podle čl. 138 odst. 3 uvedeného řádu, použitelného na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 téhož řádu, pokud měl každý účastník ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý účastník řízení vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Soudní dvůr rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

76

Ačkoli bylo v tomto případě jednomu důvodu kasačního opravného prostředku společnosti Viasat vyhověno a napadený rozsudek byl zrušen, druhý důvod byl Soudním dvorem zamítnut.

77

Je proto důvodné uložit společnosti Viasat, že ponese polovinu vlastních nákladů řízení, a společnosti TV2/Danmark uložit, že kromě vlastních nákladů řízení nahradí polovinu nákladů vynaložených společností Viasat v rámci tohoto kasačního opravného prostředku, jakož i veškeré náklady vynaložené touto společností v prvním stupni.

78

Jelikož Komise formálně nepožadovala náhradu nákladů na vedlejší účastenství ze strany společnosti TV2/Danmark, je třeba rozhodnout, že ponese vlastní náklady.

79

Článek 140 odst. 1 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku rovněž použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, uvádí, že členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.

80

Jakožto vedlejší účastník v řízení v prvním stupni ponese Dánské království vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: