1. 

V rámci tohoto řízení o předběžné otázce má Soudní dvůr příležitost vyjádřit se k pojmu „podnik v obtížích“ ( 2 ) který je použit v čl. 1 odst. 6 písm. c) nařízení (ES) č. 800/2008 ( 3 ), a pojmu „kolektivní úpadkové řízení“, který je použit v čl. 1 odst. 7 písm. c) téhož nařízení.

2. 

Pochybnosti předkládajícího soudu vyvstaly během řízení, jež zahájil podnik (Nerea S.p.A; dále jen „Nerea“) s cílem napadnout zrušení veřejné podpory, kterou mu poskytl italský orgán regionální správy z programu Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR).

3. 

V okamžiku poskytnutí podpory (březen 2012) splňovala společnost Nerea požadavky uvedené v oznámení o poskytnutí podpory, včetně požadavku, podle něhož nesmí být daný podnik v obtížích, avšak zadavatel měl za to, že přestala tyto požadavky splňovat poté, co požádala v prosinci 2013 o předběžné vyrovnání, které označil za kolektivní úpadkové řízení ve smyslu nařízení č. 800/2008, a na základě toho poté zrušil své původní rozhodnutí a od příjemce vymáhal vrácení příslušné částky.

4. 

Účastníci tohoto řízení nejsou zajedno v tom, jakou povahu má úpadkové řízení, které zahájila společnost Nerea, ani v tom, zda lze tento podnik označit za „podnik v obtížích“. Dalším předmětem sporu se stal okamžik, v němž má být konstatován případný vznik (již existujících nebo nově nastalých) obtíží.

5.

Bod 15 odůvodnění zní takto:

„Podpora poskytnutá podnikům v obtížích ve smyslu pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích […] by se měla posuzovat podle uvedených pokynů, aby se zamezilo jejich obcházení. Na podpory těmto podnikům by se proto toto nařízení nemělo vztahovat. Aby se snížilo správní zatížení členských států při poskytování podpor, na něž se vztahuje toto nařízení, malým a středním podnikům, měla by se ve srovnání s definicí použitou v těchto pokynech zjednodušit definice toho, co se považuje za podnik v obtížích. Navíc malé a střední podniky, které existují méně než tři roky, by se po tuto dobu neměly považovat za podniky v potížích pro účely tohoto nařízení, pokud nesplňují kritéria stanovená vnitrostátními právními předpisy z důvodu zahájení kolektivního úpadkového řízení. Toto zjednodušení by však nemělo mít vliv na způsobilost těchto malých a středních podniků podle uvedených pokynů, pokud jde o podpory nezahrnuté do tohoto nařízení, a na způsobilost být považován za velký podnik v obtížích podle tohoto nařízení, jehož definice by měla odpovídat té, jež je uvedena v uvedených pokynech.“

6.

Článek 1 stanoví toto:

„[…]

6.   Toto nařízení se nepoužije na:

[…]

7.   Pro účely odst. 6 písm. c) se malý nebo střední podnik považuje za podnik v obtížích, pokud splňuje tyto podmínky:

Malý nebo střední podnik, který existuje méně než tři roky, se po uvedenou dobu pro účely tohoto nařízení považuje za podnik v obtížích pouze tehdy, pokud splňuje podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. c).“

7.

Bod 9 stanoví toto:

„Společenství nemá žádnou definici, která by vysvětlovala pojem ‚podnik v obtížích‘. Pro účely těchto pokynů však Komise za podnik v obtížích považuje podnik, který není schopen z vlastních zdrojů nebo finančních prostředků, které získá od vlastníka/akcionářů či společníků nebo věřitelů, zamezit ztrátě, která by ji bez vnějšího zásahu ze strany orgánů veřejné moci v krátkodobém nebo střednědobém výhledu téměř jistě odsoudila k ukončení podnikatelské činnosti.“

8.

Bod 10 zní takto:

„Pro účely těchto pokynů je podnik v zásadě a bez ohledu na svou velikost považován za podnik v obtížích zejména za těchto okolností:

9.

Bod 11 má toto znění:

„I při nesplnění podmínek stanovených v bodě 10 může být podnik považován za podnik v obtížích, zejména tehdy, kdy jsou patrné typické příznaky podniku v obtížích, například narůstající ztráta, klesající obrat, rostoucí skladové zásoby, nadbytečná kapacita, slábnoucí peněžní tok, narůstající dluh, narůstající úroky a klesající nebo nulová hodnota čistých aktiv. V akutních případech se podnik již nachází v platební neschopnosti nebo je předmětem kolektivního úpadkového řízení podle vnitrostátního práva. V posledně uvedeném případě se tyto pokyny vztahují na jakoukoli podporu poskytnutou v souvislosti s takovým řízením, která podniku umožní pokračovat v činnosti. Podnik v obtížích je v každém případě způsobilý k podpoře pouze v případě, že prokazatelně není schopen se zotavit z vlastních zdrojů ani z prostředků, které získá od svých vlastníků/akcionářů či společníků nebo z tržních zdrojů.“

10.

Článek 186a královské vyhlášky č. 267 (Regio Decreto n.o 267) ( 5 ) ve znění, které je z časového hlediska použitelné na skutkové okolnosti projednávaného sporu, upravuje tzv. concordato preventivo (dále jen „předběžné vyrovnání“ nebo „vyrovnání umožňující pokračovat v podnikatelské činnosti“), a sice následovně:

„Pokud návrh na vyrovnání podle čl. 161 odst. 2 písm. e) stanoví pokračování podnikatelské činnosti dlužníka, pro převod podniku v provozu nebo vklad podniku v provozu do jedné nebo více společností, i nově založených, se použijí ustanovení tohoto článku. Návrh může rovněž stanovit likvidaci majetku, který neslouží k výkonu provozu podniku.

V případech stanovených tímto článkem:

Aniž jsou dotčena ustanovení článku 169a, smlouvy, jejichž plnění probíhá ke dni podání návrhu, i smlouvy uzavřené s orgány veřejné správy se neruší v důsledku zahájení řízení. Případná ujednání v opačném smyslu jsou neúčinná. Povolení předběžného vyrovnání nebrání pokračování veřejných smluv, pokud znalec jmenovaný dlužníkem uvedený v článku 67 potvrdil soulad dalšího trvání smluv s plánem na vyrovnání a rozumné možnosti splnění. Z takového pokračování může mít prospěch, pokud jsou splněny zákonné požadavky, i společnost, která podnik nabyla nebo do které byl podnik nebo jeho části vloženy, na niž jsou smlouvy převedeny. Pověřený soud nařídí v okamžiku převodu nebo vkladu zrušení zápisů a přepisů.

Po podání návrhu musí být účast na postupech při zadávání veřejných zakázek povolena soudem, po konzultaci se soudním komisařem, pokud byl jmenovaný; jestliže ke jmenování nedošlo, ve věci rozhodne soud.

Povolení předběžného vyrovnání nebrání účasti na postupu při zadávání veřejných zakázek, pokud podnik v zadávacím řízení předloží:

Aniž je dotčeno ustanovení předchozího odstavce, podnik, kterému bylo povoleno vyrovnání, se může účastnit i v dočasném sdružení podniků za předpokladu, že není zmocněncem sdružení a další podniky, které jsou členy sdružení, nepodléhají kolektivnímu úpadkovému řízení. V takovém případě prohlášení podle čtvrtého odstavce písm. b) může pocházet i od hospodářského subjektu, který je součástí tohoto sdružení.

Pokud je v průběhu postupu zahájeného na základě tohoto článku výkon podnikatelské činnosti podniku ukončen nebo věřitele zjevně poškozuje, soud postupuje v souladu s článkem 173. Není dotčena možnost dlužníka změnit návrh na vyrovnání.“

11.

Rada regionu Marche ( 6 ) zveřejnila dne 9. listopadu 2010 oznámení o poskytnutí podpor zaměřených na určité činnosti malých a středních podniků z regionálního operačního programu EFRR na období let 2007–2013 ( 7 ).

12.

Příloha I výše uvedeného oznámení obsahovala mimo jiné ustanovení použitelná na „příjemce“ (bod 1), na „důvody vyloučení“ z účasti v řízení (bod 10 odst. 3 a bod 19), na „povinnosti související se stabilitou operací“ (bod 17 odst. 3) a na „důvody zrušení“ již poskytnutých podpor (bod 20).

13.

V souvislosti s příjemci uvádělo ustanovení 1 požadavky kladené na podniky ucházející se o poskytnutí podpor, z nichž je pro účely projednávaného sporu relevantní zvláště požadavek, aby se „[dotyčné podniky] v okamžiku podání žádosti nenacházely v obtížích ve smyslu čl. 1 odst. 7 nařízení č. 800/2008“ ( 8 ).

14.

Z ustanovení 17 odst. 3 vyplývá, že „příjemce příspěvku je povinen po dobu pěti let následujících ode dne ukončení spolufinancované operace dodržovat závazek stability operace, neboli musí zajistit, že v souvislosti s ní nedojde k podstatným změnám, které ovlivní její povahu nebo způsob provádění nebo povedou ke vzniku neoprávněného prospěchu podniku nebo veřejného orgánu a změní přitom povahu vlastnického vztahu k infrastruktuře nebo způsobí ukončení činnosti.“

15.

Podnik Nerea podal dne 13. dubna 2011 žádost o podporu, která byla přijata, a následně mu byla dne 20. března 2012 poskytnuta částka 144052,58 eura.

16.

Poté, co společnost Nerea přijala zálohu ve výši 50 % podpory (72026,29 eura), uskutečnila investice, k nimž se zavázala ( 9 ), načež dne 18. listopadu 2013 předložila přehled výdajů a současně požádala o zaplacení zbytku přiděleného příspěvku.

17.

Přibližně o měsíc později, dne 24. prosince 2013, podala společnost Nerea návrh na předběžné vyrovnání k Tribunale di Macerata (soud v Maceratě), který dne 15. října 2014 zahájil příslušné řízení.

18.

Dne 11. února 2015 oznámil zadavatel ( 10 ) podniku Nerea, že bylo zahájeno řízení o zrušení předmětné podpory, vzhledem k tomu, že „s ohledem na článek 1 ve spojení s článkem 20 oznámení již nejsou dodrženy podmínky způsobilosti […], neboť danému podniku byla povolena účast v kolektivním úpadkovém řízení“.

19.

Nerea podala žádost o zrušení výše uvedeného řízení, kterou zadavatel dne 20. března 2015 zamítl s odůvodněním, že povolení předběžného vyrovnání brání podle čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 a podle ustanovení 1 oznámení tomu, aby mohl zmíněný podnik získat podporu.

20.

Rozhodnutím ze dne 11. května 2015 zrušil příslušný orgán regionu Marche poskytnutou podporu a domáhal se vrácení již vyplacené částky navýšené o úroky ve výši 4997,30 eura.

21.

Následně byla podána žaloba k Tribunale Amministrativo Regionale per le Marche (Regionální správní soud regionu Marche, Itálie), který položil Soudnímu dvoru projednávanou předběžnou otázku.

22.

Předběžné otázky položené Soudnímu dvoru dne 28. dubna 2016 zní následovně:

23.

Předkládající soud je toho názoru, že postavení, v němž se nacházela společnost Nerea, bylo v zásadě neslučitelné s přiznáním sporné podpory, neboť zaprvé bylo v oznámení uvedeno, že povinnost stability podporované operace musí být dodržována po dobu pěti let; a zadruhé „je […] velmi obtížné popřít existenci obtížné situace ve smyslu čl. 1 odst. 6 a odst. 7 písm. c) nařízení č.800/2008, v případě, kdy návrh na povolení předběžného vyrovnání následoval několik dní po předložení konečného vyúčtování prací[, neboť j]e zřejmé, že stav ‚obtíží‘ podniku dostát svým závazkům nevznikl v několika dnech“ ( 11 ).

24.

Současně má však předkládající soud za to, že je namístě upozornit na „možný vnitřní rozpor systému, který na jedné straně ve jménu komplexní ochrany hospodářství na území EU umožňuje podnikům v obtížích, které si však zachovaly objektivní zbytky produktivity, restrukturalizaci s využitím nepochybných soutěžních výhod (které jsou ovšem vyváženy externím soudním dohledem), a na druhé straně umožňuje, aby tyto podniky byly zbaveny – i ex post – finančních prostředků veřejného původu, které dokud není prokázán opak, musí být považovány za použité právě pro účely obnovy a revitalizace“ ( 12 ).

25.

Písemná vyjádření předložily region Marche a italská a polská vláda, jakož i Komise.

26.

Region Marche je toho názoru, že je namístě zrušit podporu a částku vyplacenou podniku Nerea vymáhat zpět, neboť z článku 1 a z čl. 17 odst. 3 oznámení vyplývá, že příjemce je povinen po dobu pěti let následujících po dni uskutečnění spolufinancované operace dodržet povinnost týkající se zajištění stability této operace. Zahájení řízení o předběžném vyrovnání svědčilo podle něj o tom, že se podnik Nerea v okamžiku, kdy požádal o zaplacení zbytku přiděleného příspěvku, nacházel v obtížích, a nesplňoval tedy podmínku finanční stability, která je požadována v oznámení.

27.

Region Marche kromě toho uvádí, že okolnost, že byla v projednávaném případě přijata žádost o předběžné vyrovnání, je irelevantní, neboť program EFRR byl schválen dříve, než vstoupily v platnost vnitrostátní právní předpisy upravující tento nový druh kolektivního úpadkového řízení. Proto při neexistenci konkrétních výjimek, jak v rámci práva Společenství, tak vnitrostátního práva, nebylo možné brát v úvahu zvláštnosti tohoto institutu.

28.

V souvislosti s první otázkou tvrdí italská vláda, že předkládající soud vychází z mylného předpokladu, že podnik nepodléhá kolektivnímu úpadkovému řízení, pokud bylo toto řízení zahájeno z jeho podnětu. Podle jejího názoru je třeba určit zaprvé, zda předběžné vyrovnání odpovídá definici kolektivního úpadkového řízení, a poté, bude-li tato otázka zodpovězena záporně, ověřit, zda jsou splněny podmínky pro zahájení kolektivního úpadkového řízení, a to bez ohledu na to, zda bylo požádáno o předběžné vyrovnání.

29.

Italská vláda má za to, že předběžné vyrovnání je následkem obtížné situace, která nemusí nutně vést k úpadku dotčeného podniku, takže tento druh řízení nemůže být považován za kolektivní úpadkové řízení. Nelze však zcela vyloučit, že by podnik podléhající takovémuto předběžnému vyrovnání nemohl současně splňovat i podmínky k tomu, aby se mohl stát předmětem kolektivního úpadkového řízení.

30.

Co se týče druhé otázky, italská vláda na základě úvah, které vznesla v souvislosti s předchozí otázkou, uvádí, že pouhá okolnost, že nastaly podmínky pro provedení předběžného vyrovnání, nemůže bránit přístupu ke strukturálním fondům ani být považována za důvod ke zrušení již poskytnutých příspěvků. Takovýto postup by byl jen stěží slučitelný s cílem tohoto vyrovnání, jímž není nic jiného než umožnit další činnost podniku. Zamítnutí nebo případně zrušení příspěvku je tedy namístě pouze, pokud je v konkrétním případě zjištěna existence obtíží ve smyslu čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008.

31.

Polská vláda v souvislosti s první otázkou tvrdí, že podle pokynů z roku 2004 musí být pojem „kolektivní úpadkové řízení“ ve smyslu čl. 1 odst. 7 nařízení č. 800/2008 vykládán v tom smyslu, že označuje soudní a správní řízení, bez nichž by podnik nebyl schopen z vlastních zdrojů nebo finančních prostředků, které získá od svých akcionářů či věřitelů, zamezit ztrátě, která by jej v krátkodobém nebo střednědobém výhledu odsoudila k ukončení podnikatelské činnosti. Není podstatné, zda jsou tato řízení zahájena z moci úřední nebo na návrh dotčeného podniku, neboť nařízení č. 800/2008 nezavádí v tomto ohledu žádné omezení.

32.

Ke druhé otázce polská vláda podotýká, že podmínky pro získání podpory na základě nařízení č. 800/2008 musí být splněny v okamžiku přiznání podpory a následné změny okolností nemohou mít za následek povinnost danou podporu vrátit.

33.

Komise má za to, že pokud jde o první otázku, čl. 1 odst. 6 písm. c) a čl. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 zahrnuje všechny druhy kolektivních úpadkových řízení, mezi něž v souladu s italským právem patří i předběžné vyrovnání. Je věcí vnitrostátních orgánů, aby určily, zda byly splněny podmínky pro zahájení těchto řízení, jež jsou stanoveny vnitrostátními právními předpisy (na něž odkazuje unijní právo), a to bez ohledu na to, zda jsou tato řízení zahájena z moci úřední nebo na návrh dotčeného podniku. Okolnost, že společnost Nerea požádala o předběžné vyrovnání, svědčí o tom, že představovala podnik v obtížích ve smyslu nařízení č. 800/2008.

34.

V souvislosti s druhou otázkou se Komise domnívá, že nařízení č. 800/2008 vylučuje podniky, které se nacházejí v obtížích v okamžiku přiznání podpory, avšak nestanoví, že by podniky, které se v okamžiku přiznání podpory v takovéto situaci nenacházejí, byly povinny již poskytnutou podporu vrátit. Společnost Nerea se v okamžiku získání příspěvku nenacházela v obtížích, což znamená, že unijní právo neukládá vnitrostátním orgánům povinnost tento příspěvek zrušit. To však neznamená, že by členské státy nebyly oprávněny k tomu, aby v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy povolily nebo zamítly poskytnutí podpory slučitelné se společným trhem a případně vymáhaly její vrácení.

35.

Podání užitečné odpovědi předkládajícímu soudu bude podle mého názoru usnadněno, rozdělíme-li si projednávaný spor do dvou rovin. První z nich se týká výkladu unijního práva (konkrétně nařízení č. 800/2008) v souvislosti se sporem v původním řízení. Druhá je naopak omezena pouze na výklad vnitrostátních právních ustanovení (zvláště pak určitých ustanovení obsažených v oznámení), které nemusí nutně vycházet z použití výše uvedeného nařízení.

36.

Co se týče první z výše uvedených rovin, analýza čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 by mohla být namístě, pokud by společnost Nerea podléhala kolektivnímu úpadkovému řízení (a mohla být tudíž označena za podnik v obtížích) v okamžiku, kdy požádala o příspěvek spolufinancovaný z fondů EFRR a kdy tento příspěvek získala. Jak ovšem uznávají všichni účastníci řízení a jak zdůrazňuje předkládající soud, ve výše uvedených okamžicích (rok 2011 pro podání žádosti a rok 2012 pro poskytnutí podpory) se společnost Nerea nenacházela v obtížích, ani proti ní nebylo zahájeno žádné kolektivní úpadkové řízení, vzhledem k tomu, že k zahájení takovéhoto řízení došlo až na konci roku 2013.

37.

Ustanovení 1 oznámení, které výslovně odkazuje na článek 1 nařízení č. 800/2008 s cílem upozornit na pojem „podnik v obtížích“ vyloučený z režimu podpor, stanoví, že podpory nemohou být přiznány podnikům, které se v okamžiku podání své žádosti nachází v obtížích, které jsou zmíněny ve výše uvedeném článku nařízení. Znovu zdůrazňuji, že společnost Nerea tuto (zápornou) podmínku splňovala, takže se z tohoto hlediska mohla stát příjemcem podpory. Článek 1 nařízení č. 800/2008 tedy nebránil přiznání dané podpory a souběžně ani neukládal povinnost tuto podporu zrušit.

38.

Jinak je tomu v případě dalšího ustanovení oznámení (ustanovení 17 odst. 3), v němž je stanoven požadavek týkající se „stability operací“, který se již sám o sobě netýká původního stavu obtíží, nýbrž okolností nastalých během pěti let následujících po ukončení spolufinancovaných činností. Toto ustanovení se stejně jako požadavek stability, který je v něm uveden, přímo netýká unijního práva (přesněji řečeno nařízení č. 800/2008). K otázce, zda zmíněné nařízení obsahuje pokyny, z nichž lze vycházet při výkladu uplatnění výše uvedeného požadavku, jak se zřejmě domnívá předkládající soud, se vyjádřím níže.

39.

Pokud bychom vycházeli z doslovného znění první otázky (kterou předkládající soud sám označuje za „úvodní“), museli bychom se omezit pouze na zjištění, zda kolektivní úpadková řízení zmíněná v čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 zahrnují jak řízení zahájená na návrh podnikatele, tak řízení, jež zahajují z moci úřední správní orgány a soudy.

40.

Tuto otázku lze zodpovědět, aniž bychom museli řešit závažnější problémy v oblasti výkladu: je zjevné, že toto ustanovení nařízení nerozlišuje kolektivní úpadková řízení podle jejich počátku, tj. podle toho, zda byla zahájena z moci úřední nebo na návrh účastníka řízení, a použije se tedy na oba tyto druhy řízení. V tomto ohledu se shoduji s vládami, které se účastní tohoto řízení o předběžné otázce, i s Komisí.

41.

Mám-li být konkrétnější, „vyrovnání umožňující pokračovat v podnikatelské činnosti“, jež zavedly italské právní předpisy v roce 2012 (a mohou o něj požádat podniky s nedostatečnou hotovostí, chtějí-li zabránit vlastnímu zániku), je druhem kolektivního řízení o vypořádání pohledávek věřitelům, který podle mého mínění spadá do působnosti pojmu „kolektivní úpadkové řízení“ ve smyslu nařízení č. 800/2008.

42.

Pokud bude tato otázka zodpovězena kladně, bude nutné se zabývat i druhou otázkou, jejíž podstatou je, zda splnění podmínek pro zahájení kolektivního úpadkového řízení (ať již z moci úřední nebo na návrh účastníka řízení) umožňuje mít za to, že je prokázána existence obtíží, které brání přiznání podpory (nebo jsou důvodem ke zrušení již poskytnuté podpory), nebo zda musí být naopak existence těchto obtíží posouzena v každém konkrétním případě zvlášť.

43.

K vyřešení těchto pochybností je nezbytné nejprve objasnit pojem „podnik v obtížích“ ve smyslu čl. 1 odst. 6 písm. c) nařízení č. 800/2008, a to vzhledem k tomu, že podniky, které se v takovéto situaci nacházejí, nemohou získat podpory upravené tímto nařízením. Článek 1 odst. 7 písm. c) téhož nařízení uvádí, že se malý nebo střední podnik „považuje za podnik v obtížích“, pokud „splňuje podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení“, a proto je nutné, abychom při výkladu posledně jmenovaného pojmu přihlédli k vnitrostátním právním předpisům ( 13 ).

44.

Považuji proto za vhodnější, aby byly obě otázky přeformulovány a bylo ověřeno jak to, co se rozumí pojmem „kolektivní úpadkové řízení“ ve smyslu čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008, tak pojem „podnik v obtížích“ uvedený v odst. 6 písm. c) téhož ustanovení. Vyřešení obou těchto problémů nám pomůže rozptýlit s větší jistotou pochybnosti předkládajícího soudu ohledně otázky, která je pro něj klíčová pro rozhodnutí v projednávaném sporu: zda musí být dotčený podnik považován za podnik v obtížích vzhledem k tomu, že se nachází v situaci vedoucí k zahájení kolektivního úpadkového řízení, a zda tedy nemůže získat požadovanou podporu, nebo byla-li mu tato podpora již poskytnuta, zda musí být tomuto podniku odňata.

45.

V okamžiku, kdy došlo k přijetí pokynů z roku 2004, Komise připustila, že Společenství „nemá žádnou definici, která by vysvětlovala pojem ‚podnik v obtížích‘ “. Bylo tedy nezbytné, aby byly normativně upraveny základní rysy vymezující tento pojem, na němž záviselo používání dalších ustanovení unijního práva (například ustanovení v oblasti státních podpor nebo ustanovení upravujících kontrolu spojování podniků), jež nemohou opomíjet právní, hospodářské a sociální postavení podniků nacházejících se v obtížné situaci.

46.

Bylo tedy nezbytné zavést konkrétní pojmosloví, jehož prostřednictvím by se podařilo vyjádřit specifický význam této velmi složité situace v podmínkách používání právních ustanovení Společenství, jež se této situace týkají. Za tímto účelem byly zveřejněny pokyny z roku 2004, jimiž se měla řídit činnost Komise v oblasti státních podpor na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích. Z poznatků uvedených ve výše uvedených pokynech vycházelo posléze nařízení č. 800/2008, které jim přiznalo normativní hodnotu jakožto prvkům definujícím pojem, který nelze z pohledu unijního práva chápat jinak než jako pojem autonomní.

47.

V bodě 15 odůvodnění nařízení č. 800/2008 je uvedeno, že podpora poskytnutá podnikům v obtížích „by se měla posuzovat podle uvedených pokynů“, avšak v souvislosti s malými a středními podniky by se „měla […] ve srovnání s definicí použitou v těchto pokynech zjednodušit definice toho, co se považuje za podnik v obtížích“.

48.

Znamená to, že pokyny z roku 2004 představují právně závazné prvky, jimiž je definován normativní pojem „podnik v obtížích“. Znovu zdůrazňuji, že se jedná o autonomní, svébytný pojem unijního práva, který musí být ve všech členských státech používán s týmž významem.

49.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora „vyplývá jak z požadavků jednotného použití unijního práva, tak ze zásady rovnosti, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou“ ( 14 ).

50.

Způsob, jak je pojem „podnik v obtížích“ definován v nařízení č. 800/2008 (s cílem vyloučit tyto podniky z působnosti nařízení), není zcela totožný s definicí, kterou zvolila Komise v pokynech z roku 2004, nýbrž, jak jsem již předeslal, tuto definici pouze zjednodušuje. Znění čl. 1 odst. 7 nařízení č. 800/2008 nasvědčuje tomu, že v rámci tohoto zjednodušení byly převzaty pouze prvky definující pojem „podnik v obtížích“, které jsou součástí bodu 10 pokynů z roku 2004, kdežto prvky vyjmenované v bodě 11 byly vypuštěny.

51.

Bod 10 pokynů z roku 2004 byl tedy v téměř doslovném znění převeden do čl. 1 odst. 7 nařízení č. 800/2008 a jediným dodatkem byl odkaz na malé a střední podniky existující méně než tři roky, který je obsažen již v bodě 15 odůvodnění nařízení. Naproti tomu nejsou vůbec zmíněny prvky uvedené v bodě 11 pokynů z roku 2004, neboť by sice mohly vést k témuž výsledku, avšak prokázání jejich existence klade vyšší nároky na důkazní materiál. Nakonec byly vynechány, aby „se snížilo správní zatížení členských států“.

52.

Ze všech tří popisů okolností, které čl. 1 odst. 7 nařízení č. 800/2008 uvádí s cílem v rámci působnosti tohoto nařízení definovat, kdy se malé a střední podniky ocitají v obtížích, jsou v projednávaném případě irelevantní popisy obsažené v písmenech a) ( 15 ) a b) ( 16 ). V obou těchto případech lze veškerá kritéria potřebná pro definici vyvodit přímo z nařízení č. 800/2008, což znamená, že existence zmíněných situací může být v konkrétním případě konstatována, aniž je nutné použít právo členských států. Autonomní povaha pojmu Společenství je tedy u obou těchto situací nesporná.

53.

Třetí z těchto kritérií, tj. právě to, které je v projednávané věci relevantní („podniky splňující podmínky vnitrostátního práva pro zahájení kolektivního úpadkového řízení“), odkazuje na vnitrostátní předpisy jednotlivých států. Nikoli však v absolutním smyslu, neboť úloha vnitrostátního práva je omezena pouze na definování podmínek pro zahájení řízení, které musí ostatně také odpovídat autonomnímu pojmu unijního práva.

54.

Stejná snaha o zachování jednoty a soudržnosti celého systému, s níž byl definován pojem „podnik v obtížích“ jakožto samostatná kategorie unijního práva, se vztahuje i k pojmu „kolektivní úpadkové řízení“, a to navzdory odkazu na vnitrostátní právní předpisy, jež mají tento pojem upřesnit.

55.

Tato právní kategorie je používána v rámci působnosti nařízení č. 800/2008 (tj. s ohledem na jeho předmět a účel), díky němuž není pojem „kolektivní úpadkové řízení“ v unijním právu neznámým, nýbrž je na úrovni Společenství výslovně vyjádřen.

56.

V článku 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1346/2000 ( 17 ) byla kolektivní úpadková řízení definována jako „kolektivní řízení uvedená v čl. 1 odst. 1“ téhož nařízení, tj. jako „kolektivní úpadková řízení, která zahrnují částečné nebo úplné zabavení majetku dlužníka a jmenování správce podstaty“. Na základě tohoto předpokladu odkázal posléze čl. 2 písm. a) nařízení č. 1346/2000 na výčet jednotlivých vnitrostátních kolektivních úpadkových řízení, který je součástí přílohy A téhož nařízení.

57.

Ve výše uvedené příloze je v souvislosti s Itálií uveden i tzv. „concordato preventivo“ ( 18 ). Při této příležitosti nebylo zmíněno vyrovnání umožňující pokračovat v podnikatelské činnosti, které se stalo součástí italského právního řádu až později (podle předkládajícího soudu se tak stalo v roce 2012). Vyvstává tedy důvodná otázka, zda toto vyrovnání vzhledem ke způsobu, jakým je upraveno vnitrostátními právními předpisy, představuje ve vztahu ke concordato preventivo zcela jiné řízení, nebo zda je pouze jeho variantou.

58.

Je logické, že tuto otázku musí zodpovědět vnitrostátní soud, i když z úlohy, kterou hraje článek 186a v systematice italského zákona o úpadku, jakož i z doslovného znění tohoto ustanovení lze zřejmě vyvodit závěr, že vyrovnání umožňující pokračovat v podnikatelské činnosti není z obecného hlediska ničím jiným než (další) formou řízení concordato preventivo, což znamená, že ve vztahu k této širší kategorii nepředstavuje žádné samostatné řízení ( 19 ). Sám předkládající soud připouští, že vyrovnání umožňující pokračovat v podnikatelské činnosti je jedním z „druhů řízení o vyrovnání“ ( 20 ).

59.

Mám tedy za to, že pokud předkládající soud potvrdí, že vyrovnání umožňující pokračovat v podnikatelské činnosti je druhem řízení concordato preventivo, které je uvedeno v příloze A nařízení č. 1346/2000, musí být toto vyrovnání považováno za kolektivní úpadkové řízení ve smyslu čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008.

60.

Ostatně, jak jsem již uvedl výše, čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení č. 800/2008 nerozlišuje úpadková řízení podle toho, zda byla zahájena z moci úřední nebo na návrh podnikatele nebo jeho věřitelů, a proto zastávám názor, že pro účely, jimiž se zde zabýváme, není tento rozdíl podstatný.

61.

Předkládající soud si přeje zjistit – a toto zjištění je jádrem pochybností, které jej vedly k tomu, aby se obrátil na Soudní dvůr, zda pouhá okolnost, že byly splněny podmínky pro zahájení kolektivního úpadkového řízení, znamená, že se dotčený podnik nachází v obtížích ve smyslu nařízení č. 800/2008, nebo zda je naopak nutné se oprostit od jakéhokoli automatického přístupu a posuzovat okolnosti každého případu zvlášť s cílem ověřit, zda se daný podnik skutečně nachází v obtížné situaci.

62.

Zatímco region Marche a Komise se přiklánějí k prvnímu z výše uvedených řešení, italská a polská vláda prosazují druhé z nich.

63.

Domnívám se, že z účelu nařízení č. 800/2008 i z výslovně vyjádřené vůle zákonodárce lze vyvodit, že k tomu, aby se podnik nacházel v obtížích ve smyslu čl. 1 odst. 7 písm. c) zmíněného nařízení, postačuje z čistě formálního hlediska pouhá skutečnost, že splňuje objektivní podmínky pro zahájení řízení o vyrovnání.

64.

Cílem nařízení č. 800/2008 bylo „zjednodušit“ definici pojmu „podnik v obtížích“ uvedenou v pokynech z roku 2004 a tohoto cíle bylo dosaženo vypuštěním prvků vyjmenovaných v bodě 11 výše uvedených pokynů, tj. prvků, jejichž posouzení by pro orgány členských států představovalo správní zatížení, jež mělo být podle téhož nařízení omezeno.

65.

Pokud by mělo dojít k tomu, že by se vnitrostátní orgány nemohly omezit na pouhé ověření, zda jsou splněny podmínky pro zahájení kolektivního úpadkového řízení, a musely by toto konstatování – které ostatně již samo o sobě není vždy snadné – doplnit o provedení takového věcného posouzení, jaké navrhuje předkládající soud, bylo by to obtížně slučitelné s výše uvedeným cílem týkajícím se zjednodušení a odporovalo by to i záměru zákonodárce vypustit obsah bodu 11 pokynů z roku 2004.

66.

Výše uvedené úvahy bych rád podpořil dvěma argumenty. První z nich se týká toho, že je věcí soudů příslušných v oblasti řízení o vyrovnání, k nimž musí být podán návrh na předběžné vyrovnání, aby s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednotlivých podniků rozhodly, kdy se daný podnik nachází v situaci vyžadující pozastavení plateb jeho věřitelům (jinými slovy, kdy se ocitne ve finančních nesnázích). V projednávané věci není pochyb o tom, že Tribunale di Macerata (Soud v Maceratě), který podle předkládajícího soudu „schválil“ ( 21 ) předběžné vyrovnání, měl ověřit, zda nastaly okolnosti, jež pro tyto účely stanoví právní předpisy.

67.

Z obdobné logiky vychází i další doplňující argument, podle něhož cílem nařízení není prohlásit za slučitelnou se společným trhem jakoukoli kategorii podpor, nýbrž pouze ty kategorie, jejichž předmětem je uspokojení potřeb, takže je nutné se zaměřit právě na podniky, které jsou schopny toto uspokojení zajistit, a vyloučit z podpor podniky nacházející se v obtížné situaci. Způsobilost k zahájení kolektivního úpadkového řízení je podle mého názoru již sama o sobě dostatečným důvodem k tomu, aby byla zpochybněna udržitelnost činnosti, pro kterou je požadována podpora, a může vést k podezření, že požadovaná podpora má v rozporu s pokyny z roku 2004 sloužit k vyřešení obtížné situace, čemuž má nařízení č. 800/2008 zabránit.

68.

A konečně nelze zapomínat ani na to, že „stejně jako zmírnění obecného pravidla, které představuje oznamovací povinnost [týkající se státních podpor], musí být nařízení č. 800/2008 a podmínky v něm uvedené vykládány striktně“ ( 22 ).

69.

Domnívám se proto, že otázka položená předkládajícím soudem by měla být zodpovězena v tom smyslu, že pokud podnik splňuje požadavky, které lze uložit pro účely zahájení kolektivního úpadkového řízení, nemůže se stát příjemcem veřejné podpory poskytované ze strukturálních fondů.

70.

Tento závěr je však zapotřebí ještě upřesnit, a to s ohledem na pochybnost předkládajícího soudu, který si dále přeje zjistit, zda v případě, že bylo kolektivní úpadkové řízení zahájeno až po poskytnutí podpory (což nastalo v případě podniku Nerea), jsou vnitrostátní orgány, které danou podporu spravují, povinny tuto podporu zrušit. Tato otázka souvisí s tím, co jsem ve výše uvedených úvahách označil jako druhou rovinu sporu, tj. rovinu týkající se výkladu a použití ustanovení obsažených v oznámení.

71.

Jak jsem již vysvětlil výše, způsobilost podniku žádajícího o podporu musí být posuzována v okamžiku, kdy je mu tato podpora přiznána, tj. v okamžiku, „k němuž bylo právo příjemci podpory přiznáno na základě platných vnitrostátních předpisů“ ( 24 ). Ve skutečnosti nebylo zpochybněno, že v okamžiku přiznání sporné podpory společnost Nerea splňovala podmínky pro její získání.

72.

Skutečnost, že se podnik Nerea ocitl v obtížích, vyšla najevo zahájením kolektivního úpadkového řízení dne 15. října 2014, tj. v době, kdy již zmíněný podnik obdržel 50 % podpory a kdy (podle předkládajícího soudu) uskutečnil podporovanou investici, což doložil dne 18. listopadu 2013 předložením přehledu výdajů.

73.

Za předpokladu, že poté, co byla podniku Nerea přiznána podpora (kdy tento podnik ostatně plnil své investiční závazky), nebyl zmíněný podnik považován za „podnik v obtížích“, z žádného ustanovení nařízení č. 800/2008 nevyplývá povinnost tuto podporu zrušit. V takovýchto případech unijní právo neukládá povinnost vrácení dané podpory.

74.

Jak uvádí Komise ( 25 ), okolnost, že byla státní podpora prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem, neznamená, že je členský stát povinen tuto podporu poskytnout nebo že by nemohl vymáhat její vrácení, pokud to umožňují vnitrostátní ustanovení, ať již obecně zaměřená nebo obsažená v daném oznámení.

75.

Ustanovení obsažené v čl. 17 odst. 3 oznámení by mohlo být podle mého mínění považováno za podmínku, která je z technického a právního hlediska klíčová: příjemce byl povinen „dodržovat závazek stability“ spolufinancované operace po dobu pěti let následujících po dni ukončení této operace. V rámci tohoto závazku musel zajistit, že „nedojde k podstatným změnám, které ovlivní […] povahu [operace] nebo způsob provádění nebo povedou ke vzniku neoprávněného prospěchu podniku nebo veřejného orgánu.“ Bez ohledu na to, zda má tato podmínka klíčovou povahu, není stanovena v nařízení č. 800/2008, které tudíž nemůže poskytnout pravidla pro její výklad nebo pro její použití.

76.

Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr není příslušný k tomu, aby se vyjádřil k obsahu a působnosti tohoto konkrétního ustanovení oznámení o podporách, přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda bylo toto ustanovení skutečně porušeno ( 26 ) a jaké by měly být důsledky tohoto porušení.

77.

Problém způsobený obtížemi, v nichž se (později) ocitl podnik, který již získal podporu a splnil investiční závazky příjemce, totiž ustanovení obsažená v nařízení č. 800/2008, jež jsem přezkoumal výše, nijak neřeší. Z výkladu již zmíněných pojmů zakotvených v tomto nařízení nelze vyvodit žádná vodítka pro vyřešení rozporu popsaného předkládajícím soudem, který poukazuje na to, že na straně jedné je sledován cíl podpořit restrukturalizaci malých a středních podniků, které čelí finančním potížím, avšak zachovávají si objektivní zbytky produktivity, a na straně druhé existuje vnitrostátní pravidlo umožňující, aby tyto podniky „byly zbaveny – i ex post – finančních prostředků veřejného původu, které […] musí být považovány za použité právě pro účely obnovy a revitalizace“.

78.

Je tedy s konečnou platností věcí předkládajícího soudu, aby rozhodl, do jaké míry je nutné, aby vedlo nesplnění zmíněné podmínky stability ke zrušení podpory a k vrácení částky, která byla vyplacena podniku Nerea. Pokud by z použitelných vnitrostátních ustanovení vyplývalo, že tato podpora musí být zrušena a že je kromě toho nutné vymáhat vrácení vyplacené zálohy včetně úroků, nedošlo by tím k porušení nařízení č. 800/2008 ani k ohrožení slučitelnosti dané podpory s vnitřním trhem v okamžiku jejího přiznání, přičemž výše uvedené otázky jsou jediné, k nimž je Soudní dvůr oprávněn se vyjádřit v souvislosti s výkladem výše uvedeného nařízení.

79.

Navrhuji tedy, aby byla položená otázka zodpovězena v tom smyslu, že v souladu s čl. 1 odst. 7 písm. c) nařízení (ES) č. 800/2008 má být splnění podmínek, za nichž může podle vnitrostátního práva podnik podléhat kolektivnímu úpadkovému řízení, považováno za relevantní pouze v okamžiku přiznání podpory, nikoli však v případě, že k takovéto události dojde až následně a za takových okolností, jaké nastaly ve sporu v původním řízení. Vnitrostátní orgány jsou nicméně oprávněny danou podporu zrušit a vymáhat vrácení již vyplacených částek, pokud z příslušných vnitrostátních právních předpisů vyplývá, že podnik, který je příjemcem podpory, nedodržel ustanovení oznámení, jímž bylo přiznání této podpory upraveno.

80.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na otázky položené Tribunale Amministrativo Regionale per le Marche (Regionální správní soud regionu Marche) odpověděl takto: