—

za Bayer CropScience SA-NV E. Broeren a A. Freriks, advocaten,

—

za Stichting De Bijenstichting L. Smale, advocaat,

—

za College voor de toelating van gewasbeschermingsmiddelen en biociden J. Geerdink a D. Roelands-Fransen, advocaten,

—

za nizozemskou vládu B. Koopman a M. Bulterman, jako zmocněnkyněmi,

—

za německou vládu T. Henzem a A. Lippstreuem, jako zmocněnci,

—

za řeckou vládu I. Chalkiasem, O. Tsirkinidou a A. Vasilopoulou, jako zmocněnci,

—

za švédskou vládu L. Swedenborgem, E. Karlssonem, A. Falk, C. Meyer-Seitz, U. Persson a N. Otte Widgren, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi L. Pignataro-Nolin, F. Ronkesem Agerbeekem, P. Ondruskem a H. Kranenborgem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 14 směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. 1991, L 230, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 332), článku 19 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. 1998, L 123, s. 1; Zvl. vyd. 03/23, s. 3), článků 59 a 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (Úř. věst. 2009, L 309, s. 1), jakož i čl. 4 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. 2003, L 41, s. 26; Zvl. vyd. 15/07, s. 375).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Bayer CropScience BV (dále jen „Bayer“) a Stichting De Bijenstichting (dále jen „Bijenstichting“) na straně jedné a College voor de toelating van gewasbeschermingsmiddelen en biociden (výbor pro povolování přípravků na ochranu rostlin a biocidních přípravků, dále jen „CTB“) na straně druhé ve věci rozhodnutí ze dne 18. března 2013, jímž posledně uvedený výbor v podstatě částečně vyhověl žádosti Bijenstichting o zpřístupnění dokumentů předložených společností Bayer v souvislosti s povolovacími řízeními týkajícími se uvádění některých přípravků na ochranu rostlin a biocidních přípravků na bázi účinné látky imidacloprid na nizozemský trh.

3

V článku 39 odst. 3 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen „dohoda TRIPS“), která je přílohou 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80), se uvádí:

„Členové, kteří budou požadovat jako podmínku pro souhlas s obchodováním s farmaceutickými nebo zemědělskými chemickými výrobky, které využívají nové chemické látky, předložení nezveřejněných výsledků zkoušek nebo jiných údajů, jejichž vznik vyžaduje značné úsilí, budou chránit tyto údaje proti nepoctivému komerčnímu užití. Vedle toho budou Členové chránit tyto údaje proti zveřejnění, ledaže by to bylo nezbytné pro ochranu veřejnosti, nebo pokud jsou podniknuty kroky, které zajišťují, že údaje jsou chráněny proti nepoctivému komerčnímu užití.“

4

V článku 4 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, která byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 (Úř. věst. 2005, L 124, s. 1, dále jen „Aarhuská úmluva“), nadepsaném „Přístup k informacím o životním prostředí“, se stanoví:

„1.   Každá strana zajistí, aby orgány veřejné správy na žádost o informace o životním prostředí zpřístupnily tyto informace veřejnosti podle následujících odstavců tohoto článku, v rámci vnitrostátní právní úpravy, […] pokud o ně bylo požádáno […]

[…]

4.   Žádost o informace o životním prostředí lze zamítnout, jestliže by poskytnutí těchto informací nepříznivě ovlivnilo:

[…]

[…]

Důvody pro odmítnutí žádosti uvedené výše budou interpretovány restriktivně, přičemž se bude brát v úvahu zájem veřejnosti, jemuž by zveřejnění sloužilo, a zda se požadované informace vztahují k emisím vypouštěným do životního prostředí.

[…]“

5

V článku 2 bodu 2 směrnice 91/414 se pojem „rezidua přípravků na ochranu rostlin“ definuje následujícím způsobem:

„jedna nebo více látek přítomných v rostlinách, produktech rostlinného původu nebo v jedlých produktech živočišného původu nebo na jejich povrchu anebo přítomných kdekoli jinde v životním prostředí v důsledku používání přípravku na ochranu rostlin, jakož i jejich metabolity a produkty vznikající při jejich rozkladu nebo reakci“.

6

Článek 14 této směrnice stanoví:

„Aniž jsou dotčena ustanovení směrnice [2003/4], členské státy a Komise zajistí, aby s informacemi předloženými jednotlivými žadateli, které jsou předmětem průmyslového nebo obchodního tajemství, bylo nakládáno jako s důvěrnými, jestliže to požaduje žadatel, který si přeje zařadit účinnou látku do přílohy I, nebo žadatel o povolení přípravku na ochranu rostlin a jestliže členský stát nebo Komise přijme žadatelův požadavek jako oprávněný.

[…]“

7

Podle čl. 2 odst. 1 písm. g) směrnice 98/8 se pojmem „rezidua“ rozumí:

„Jedna nebo více látek přítomných v biocidním přípravku, včetně metabolitů těchto látek a jejich rozkladných nebo reakčních produktů, které po jeho použití přetrvávají.“

8

Článek 19 této směrnice, nadepsaný „Důvěrnost“, stanoví:

„1.   Aniž je dotčena směrnice [2003/4], může žadatel příslušnému orgánu označit informace, které považuje za obchodně citlivé a jejichž zveřejnění by jej mohlo průmyslově nebo obchodně poškodit a které si proto přeje uchovat jako důvěrné před všemi osobami s výjimkou příslušných orgánů a Komise. Ve všech případech se požaduje podrobné zdůvodnění. […]

2.   Příslušné orgány, které obdržely žádost, rozhodnou na základě písemných důkazů předložených žadatelem, které informace jsou důvěrné ve smyslu odstavce 1.

[…]“

9

Podle čl. 3 bodu 1 nařízení č. 1107/2009 se „rezidui“ rozumí:

„[J]edna nebo více látek přítomných v rostlinách či rostlinných produktech nebo na jejich povrchu, v jedlých produktech živočišného původu nebo v pitné vodě anebo přítomných jinde v životním prostředí v důsledku používání přípravků na ochranu rostlin, včetně metabolitů těchto přípravků a produktů vznikajících při jejich rozkladu nebo reakci;

[…]“

10

V článku 33 tohoto nařízení, nadepsaném „Žádost o povolení nebo změnu povolení“, se stanoví:

„1.   Žadatel, který si přeje uvést přípravek na ochranu rostlin na trh, požádá osobně nebo prostřednictvím zástupce o povolení nebo o změnu povolení v každém členském státě, v němž má být přípravek na ochranu rostlin uveden na trh.

[…]

4.   Při podání žádosti může žadatel v souladu s článkem 63 požádat o zachování důvěrnosti určitých informací, včetně určitých částí dokumentace, a tyto informace fyzicky oddělí od ostatních.

[…]

V případě žádosti o přístup k informacím rozhodne členský stát posuzující žádost, u kterých informací má být zachována důvěrnost.

[…]“

11

V článku 63 uvedeného nařízení, nadepsaném „Důvěrnost“, se stanoví:

„1.   Osoba, která požaduje, aby se s informacemi předloženými podle tohoto nařízení zacházelo jako s důvěrnými, poskytne ověřitelné odůvodnění, kterým prokáže, že by odhalení daných informací mohlo poškodit její obchodní zájmy nebo ochranu soukromí a integritu fyzické osoby.

2.   Za porušení ochrany obchodních zájmů nebo soukromí a integrity fyzické osoby příslušných osob se obvykle považuje odhalení těchto informací:

3.   Tímto článkem není dotčena směrnice [2003/4].“

12

Body 1, 5, 9 a 16 odůvodnění směrnice 2003/4 uvádějí:

[…]

[…]

[…]

13

Článek 1 této směrnice stanoví:

„Cíle této směrnice jsou:

14

Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice:

15

V článku 3 odst. 1 téže směrnice, nadepsaném „Přístup k informacím o životním prostředí na požádání“, se uvádí:

„Členské státy zajistí, aby orgány veřejné správy měly povinnost, v souladu s ustanoveními této směrnice, poskytovat informace o životním prostředí v jejich držení nebo pro ně držené každému žadateli na jeho žádost, aniž by žadatel musel prokazovat svůj oprávněný zájem.“

16

Článek 4 odst. 2 směrnice 2003/4, nadepsaný „Výjimky“, stanoví:

„Členské státy mohou rozhodnout o odmítnutí žádosti o informace o životním prostředí, pokud by zveřejnění informací mělo nepříznivý vliv na:

[…]

Důvody odmítnutí uvedené v odstavcích 1 a 2 je nezbytné vykládat restriktivním způsobem, přičemž se u konkrétního případu bere v úvahu prospěšnost zveřejnění z hlediska veřejného zájmu. V každém konkrétním případě se zvažuje veřejný zájem, kterému zveřejnění slouží, proti zájmu, kterému slouží odmítnutí. Na základě ustanovení odst. 2 písm. a), d), f), g) a h) nemohou členské státy rozhodnout o odmítnutí žádosti, pokud se žádost týká informací o emisích do životního prostředí.

[…]“

17

V článku 2 bodech 3 a 5 směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (Úř. věst. 1996, L 257, s. 26; Zvl. vyd. 15/03, s. 80) se stanoví:

„Pro účely této směrnice se:

[…]

[…]

[…]“

18

V článku 3 bodech 3 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. 2010, L 334, s. 17) se stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

19

Rozhodnutími ze dne 28. dubna a 8. července 2011 rozhodl CBT, nizozemský orgán příslušný pro povolování přípravků na ochranu rostlin a biocidních přípravků, o změně povolení několika přípravků na ochranu rostlin a jednoho biocidního přípravku na bázi účinné látky imidacloprid, která má mimo jiné insekticidní účinky.

20

V dopisech ze dne 11. května, 24. srpna a 25. října 2011 požádala Bijenstichting, nizozemská nadace na ochranu včel, na základě směrnice 2003/4 CTB o poskytnutí 84 dokumentů týkajících se uvedených povolení.

21

Společnost Bayer, která působí mimo jiné v oblastech ochrany plodin a boje proti škůdcům a je držitelkou řady těchto povolení, vznesla námitku proti tomuto zpřístupnění, což zdůvodnila tím, že by tímto zpřístupněním byla porušena autorská práva a důvěrná povaha obchodních a průmyslových informací, a tím by kromě toho bylo zbaveno právo na ochranu údajů své podstaty.

22

V rozhodnutí ze dne 9. července 2012 zamítla CTB poprvé v plném rozsahu veškeré žádosti o poskytnutí informací předložené Bijenstichting. Na podporu svého zamítavého rozhodnutí CTB zejména konstatovala, že tyto žádosti se netýkají „informací o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4. CTB dále uvedla, že uvedeným žádostem lze vyhovět pouze tehdy, pokud je zveřejnění těchto informací odůvodněno vyvažováním mezi obecným zájmem na zveřejnění na straně jedné a zvláštním zájmem majitelů povolení o uvedení na trh na zachování důvěrnosti na straně druhé, o což se ovšem podle CTB v projednávaném případě nejednalo.

23

Vzhledem k tomu, že Bijenstichting podala proti uvedenému zamítavému rozhodnutí stížnost, CTB tuto věc podruhé částečně projednávala a rozhodnutím ze dne 18. března 2013 prohlásila tuto stížnost za částečně opodstatněnou.

24

V posledně uvedeném rozhodnutí měla totiž CTB za to, že za „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 je třeba považovat věcné informace o skutečném uvolňování přípravků na ochranu rostlin nebo biocidních přípravků do životního prostředí.

25

V projednávaném případě přitom podle CTB byly takové informace obsaženy v 35 dokumentech, o jejichž zveřejnění bylo požádáno. Uvedený subjekt měl za to, že důvody, které lze uplatnit pro odmítnutí takového zveřejnění, jsou velmi omezené. Mezi uvedené důvody náleží ochrana práv duševního vlastnictví držitele povolení k uvádění dotčeného přípravku na trh. Ovšem na základě zvážení obecného zájmu na zveřejnění a ochrany uvedených práv měla CBT za to, že by měl převážit prvně uvedený zájem. Z toho důvodu nařídila uvedených dokumentů.

26

Mezi těmito 35 dokumenty byly mimo jiné laboratorní zkoušky, které se týkají účinků imidaclopridu na včely, jakož i studie, jež byly částečně prováděny v terénu a týkají se měření reziduí přípravků na ochranu rostlin a biocidních přípravků a přítomnosti jejich účinných látek po použití těchto přípravků ve vzduchu či v půdě na ošetřeném osivu nebo v něm, listech, pylu nebo nektaru rostliny, jakož i v medu a na včelách. Součástí těchto dokumentů bylo rovněž shrnutí studie o migraci imidaclopridu v rostlinách a o gutaci, tj. uvolňování gutační vody rostlinou, jakož i dvě prezentace.

27

Stran zbývajících 49 dokumentů měla CTB naproti tomu za to, že se tyto dokumenty netýkají „informací o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4. Přístup k těmto 49 dokumentům lze proto podle CTB odmítnout nejen z důvodu ochrany práv k duševnímu vlastnictví, ale rovněž z důvodu důvěrnosti obchodních a průmyslových informací. CTB nejprve na základě tohoto ustanovení zvážila protichůdné zájmy a následně odmítla zveřejnění uvedených dokumentů.

28

Jak nadace Bijenstichting, tak i společnost Bayer napadly rozhodnutí CTB ze dne 18. března 2013 u předkládajícího soudu, College van Beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko).

29

Podle předkládajícího soudu je pro rozhodnutí ve sporu, jenž mu byl předložen, nutno zejména vymezit vztah mezi režimy důvěrnosti, které jsou stanoveny zvláštními právními předpisy v oblasti uvádění přípravků na ochranu rostlin a biocidních přípravků na trh, a sice v době rozhodné z hlediska skutečností původního řízení směrnicemi 91/414 a 98/8 a nařízením č. 1107/2009 na straně jedné a obecným režimem přístupu k informacím v oblasti životního prostředí, který je upraven směrnicí 2003/4, na straně druhé.

30

Předkládající soud si zejména klade otázku, zda – jak tvrdí nadace Bijenstichting – CTB měla na základě žádosti společnosti Bayer přiznat důvěrnou povahu informacím, o jejichž zveřejnění žádá nadace Bijenstichting, nejpozději při změně povolení k uvádění dotčeného přípravku na trh, nebo zda – jak tvrdí CTB – lze důvěrnou povahu těmto informacím přiznat i následně v rámci námitek, které společnost Bayer podala proti žádostem o přístup k uvedeným informacím, které byly následně předloženy nadací Bijenstichting na základě směrnice 2003/4, přestože se tyto žádosti týkaly informací, u nichž společnost Bayer nepožádala o důvěrné zacházení v rámci postupu změny povolení uvádění na trh.

31

V prvním případě by totiž CTB musela vyhovět žádostem o zveřejnění předloženým nadací Bijenstichting v plném rozsahu, aniž by mohla případně tyto žádosti odmítnout na základě čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/4. Naproti tomu ve druhém případě by CTB mohla zohlednit vyjádření společnosti Bayer, která se týkají důvěrnosti informací a která společnost Bayer uvedla poprvé až v souvislosti s uvedenými žádostmi.

32

Předkládající soud má dále rovněž pochybnosti o výkladu pojmu „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce 2003/4 a zabývá se tím, zda se tento pojem vztahuje na informace, o jejichž zpřístupnění žádá nadace Bijenstichting.

33

Je-li tomu tak, žádosti o zveřejnění informací předložené posledně uvedenou nadací by nemohly být odmítnuty z důvodu, že by toto zveřejnění mělo nepříznivý vliv na důvěrnost obchodních nebo průmyslových informací předložených společností Bayer. V opačném případě by za účelem určení toho, zda uvedené informace mají být zveřejněny, bylo třeba zvažovat zájem související s důvěrností těchto informací a veřejný zájem, kterému uvedené zveřejnění slouží.

34

Za těchto podmínek se College van beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

35

Po přednesení stanoviska generální advokátky dne 7. dubna 2016 požádala společnost Bayer podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 9. května 2016, aby bylo nařízeno znovuotevření ústní části řízení.

36

Společnost Bayer na podporu své žádosti v podstatě tvrdí, že předně přísluší pouze vnitrostátnímu soudu, aby rozhodoval o tom, zda lze informace dotčené v původním řízení, jichž se týká čtvrtá až osmá předběžná otázka, považovat za „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4. Pokud by se ovšem Soudní dvůr rozhodl, že se stejně jako generální advokátka k těmto otázkám vyjádří, požaduje společnost Bayer znovuotevření ústní části řízení, aby se Soudní dvůr mohl seznámit s dokumenty, o jejichž zpřístupnění žádá nadace Bijenstichting, a na tomto základě rozhodl o tom, zda jsou informace uvedené v těchto dokumentech „informacemi o emisích do životního prostředí“. Společnost Bayer má dále za to, že odpovědi na předběžné otázky, jak je navrhuje generální advokátka, neberou v potaz komplexní a vyčerpávající charakter režimu zveřejňování dokumentů, který je zaveden směrnicemi 91/414 a 98/8 a nařízením č. 1107/2009. Konečně za předpokladu, že by Soudní dvůr měl za to, že se informace dotčené ve věci v původním řízení týkají emisí do životního prostředí, společnost Bayer rovněž žádá Soudní dvůr, aby posoudil otázku přesných podmínek zpřístupnění těchto informací, a zejména, zda je přípustné jejich zpřístupnění v čítárně.

37

V této souvislosti je třeba bez dalšího konstatovat, že statut Soudního dvora Evropské unie a jeho jednací řád účastníkům řízení nedávají možnost podat vyjádření v reakci na stanovisko přednesené generálním advokátem (viz zejména usnesení ze dne 4. února 2000, Emesa Sugar,C‑17/98, EU:C:2000:69, bod 2, a rozsudek ze dne 6. září 2012, Döhler Neuenkirchen,C‑262/10, EU:C:2012:559, bod 29).

38

Dále je třeba připomenout, že Soudní dvůr může podle článku 83 svého jednacího řádu kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán (viz zejména rozsudek ze dne 28. dubna 2016, Borealis Polyolefine a další, C‑191/14, C‑192/14, C‑295/14, C‑389/14 a C‑391/14 až C‑393/14, EU:C:2016:311, bod 40).

39

V projednávaném případě je přitom třeba konstatovat, že účelem žádosti o znovuotevření ústní části řízení je v zásadě reagovat na stanovisko generální advokátky. Soudní dvůr má kromě toho za to, že projednávaná věc je dostatečně objasněná, aby mohl rozhodnout, a že není třeba tuto věc rozhodnout na základě argumentů, které mezi zúčastněnými nebyly projednány.

40

Tato žádost musí být tedy zamítnuta.

41

Podstatou prvních dvou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/4 ve spojení s článkem 14 směrnice 91/414, článkem 19 směrnice 98/8, jakož i s čl. 33 odst. 4 a článkem 63 nařízení č. 1107/2009 vykládány v tom smyslu, že pokud žadatel o povolení k uvedení přípravku na ochranu rostlin či biocidního přípravku na trh během postupu stanoveného pro získání tohoto povolení nepožádal o důvěrné zacházení s informacemi předkládanými v rámci tohoto postupu, je příslušný orgán, kterému je po ukončení uvedeného postupu třetí osobou předložena žádost o přístup k těmto informacím na základě směrnice 2003/4, povinen takové žádosti vyhovět, aniž by mohl zkoumat námitky uvedeného žadatele o povolení vůči této žádosti o přístup k informacím, či případně takovou žádost zamítnout z toho důvodu, že by toto zveřejnění mělo nepříznivý vliv na důvěrnost obchodních nebo průmyslových informací.

42

Pro účely odpovědi na tyto otázky je třeba připomenout, že v článku 14 směrnice 91/414, článku 19 směrnice 98/8, jakož i v čl. 33 odst. 4 a článku 63 nařízení č. 1107/2009 se stanoví, že žadatel o povolení uvedení přípravku na ochranu rostlin nebo biocidního přípravku na trh může v rámci postupu stanoveného pro získání tohoto povolení požádat o důvěrné zacházení s informacemi, které představují průmyslové nebo obchodní tajemství, nebo s informacemi, které považuje za obchodně citlivé a jejichž zveřejnění by jej mohlo průmyslově nebo obchodně poškodit.

43

Nicméně v čl. 14 prvním pododstavci směrnice 91/414, čl. 19 odst. 1 směrnice 98/8, jakož i v článku 63 nařízení č. 1107/2009 se rovněž stanoví, že tato ustanovení se použijí, aniž je dotčena směrnice 2003/4.

44

Z toho lze tudíž dovodit, že unijní zákonodárce měl v úmyslu, aby se na žádosti třetích osob o zpřístupnění informací obsažených v dokumentaci žádosti o povolení uvádění přípravků na ochranu rostlin či biocidních přípravků na trh, v jejichž případě může být požádáno na základě výše uvedených ustanovení o důvěrné zacházení, vztahovala obecná ustanovení směrnice 2003/4 (viz a contrario rozsudek ze dne 22. prosince 2010, Ville de Lyon,C‑524/09, EU:C:2010:822, bod 40).

45

Článek 4 odst. 2 této směrnice ovšem umožňuje členským státům, aby stanovily, že žádost o přístup k informacím o životním prostředí lze odmítnout, pokud by zveřejnění těchto informací mělo nepříznivý vliv na některý ze zájmů uvedených v tomto článku, mimo jiné na důvěrnost obchodních či průmyslových informací.

46

Toto ustanovení nepodmiňuje tuto možnost předložením žádosti o důvěrné zacházení před podáním žádosti o poskytnutí informací.

47

Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí nadace Bijenstichting, není příslušný orgán, jemuž byla podána na základě směrnice 2003/4 žádost o přístup k informacím, které předložil žadatel o povolení uvádění přípravku na ochranu rostlin nebo biocidního přípravku na trh v rámci postupu stanoveného pro získání tohoto povolení, povinen prvně uvedené žádosti vyhovět a zveřejnit požadované informace pouze z toho důvodu, že tento žadatel o uvedené povolení nepožádal o důvěrné zacházení s těmito informacemi předem v rámci uvedeného postupu.

48

Tento orgán tak musí mít možnost přezkoumat, případně na základě námitky uvedeného žadatele o povolení, zda toto zveřejnění nemůže mít nepříznivý vliv na důvěrnost obchodních či průmyslových informací a zda tato žádost nemusí být zamítnuta podle čl. 4 odst. 2 prvního pododstavce písm. d) této směrnice.

49

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na první dvě otázky odpovědět tak, že čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/4 musí být vykládán v tom smyslu, že okolnost, že žadatel o povolení k uvedení přípravku na ochranu rostlin či biocidního přípravku na trh během postupu stanoveného pro získání tohoto povolení nepožádal o důvěrné zacházení s informacemi předkládanými v rámci tohoto postupu na základě článku 14 směrnice 91/414, článku 19 směrnice 98/8 nebo čl. 33 odst. 4 a článku 63 nařízení č. 1107/2009, nebrání příslušnému orgánu, kterému je třetí osobou po ukončení uvedeného postupu předložena žádost o poskytnutí informací na základě směrnice 2003/4, aby přezkoumal námitku uvedeného žadatele o povolení vůči této žádosti o poskytnutí informací a případně tuto žádost odmítl na základě čl. 4 odst. 2 prvního pododstavce písm. d) této směrnice z důvodu, že by zveřejnění uvedených informací mělo nepříznivý vliv na důvěrnost obchodních nebo průmyslových informací.

50

Podstatou třetí až sedmé a deváté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda se pojem „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 vztahuje na úniky přípravků na ochranu rostlin nebo biocidních přípravků nebo látek, jež tyto přípravky obsahují, do životního prostředí, a pokud ano, zda mají být za „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu tohoto ustanovení považovány údaje, které se týkají posouzení těchto úniků do životního prostředí a vlivů uvedených úniků, včetně údajů ze studií, které byly uskutečněny zcela nebo částečně v terénu, jakož i z laboratorních a translokačních studií, informací o výskytu reziduí v životním prostředí po použití dotčeného přípravku a studií týkajících se míry rozptylu látky při takovém použití.

51

I když předkládajícímu soudu přísluší, aby určil, zda různé dokumenty, jejichž zveřejnění je v projednávaném případě požadováno nadací Bijenstichting, spadají pod pojem „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4, Soudnímu dvoru nicméně přísluší, aby mu poskytl objektivní prvky, kterými se takové posouzení musí řídit.

52

V této souvislosti je na úvod třeba zdůraznit, že vzhledem k tomu, že tato směrnice nedefinuje pojem „emise do životního prostředí“ ani pojem „informace o emisích do životního prostředí“, je zapotřebí výklad těchto pojmů hledat s přihlédnutím ke kontextu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce uvedené směrnice a k cíli, který uvedená směrnice sleduje.

53

Jak přitom potvrzuje bod 5 odůvodnění směrnice 2003/4, unijní normotvůrce tím, že přijal tuto směrnici, hodlal zajistit slučitelnost unijního práva s Aarhuskou úmluvou za účelem jejího uzavření Společenstvím tím, že stanovil obecný režim, jenž má zajistit, aby všechny fyzické nebo právnické osoby členského státu měly právo přístupu k informacím o životním prostředí, které jsou drženy orgány veřejné správy nebo na jejich účet, aniž by tyto osoby musely prokazovat svůj oprávněný zájem (viz zejména rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Fish Legal a Shirley, C‑279/12, EU:C:2013:853, bod 36).

54

Z toho plyne, že pro účely výkladu směrnice 2003/4 je třeba zohlednit znění a předmět Aarhuské úmluvy, kterou má tato směrnice provádět do unijního práva (viz zejména rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Fish Legal a Shirley, C‑279/12, EU:C:2013:853, bod 37), a zejména čl. 4 odst. 4 první pododstavec písm. d) této úmluvy, v němž se stanoví, že obchodní a průmyslové tajemství nemůže bránit sdělení údajů o emisích, které jsou relevantní pro ochranu životního prostředí.

55

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora je dále cílem směrnice 2003/4 zajistit principiální přístup k informacím o životním prostředí v držení orgánů veřejné správy nebo na jejich účet s cílem zajistit, jak vyplývá z bodu 9 odůvodnění a z článku 1 této směrnice, co nejširší systematickou veřejnou dostupnost a šíření těchto informací (viz zejména rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Fish Legal a Shirley, C‑279/12, EU:C:2013:853, bod 66).

56

Z toho vyplývá, že jak je výslovně stanoveno v čl. 4 odst. 4 druhém pododstavci Aarhuské úmluvy, jakož i v bodě 16 odůvodnění a čl. 4 odst. 2 druhém pododstavci směrnice 2003/4, poskytování informací musí být obecným pravidlem a důvody odmítnutí stanovené těmito ustanoveními musí být vykládány restriktivně (viz zejména rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Stichting Natuur en Milieu a další, C‑266/09, EU:C:2010:779, bod 52, a rozsudek ze dne 28. července 2011, Office of Communications,C‑71/10, EU:C:2011:525, bod 22).

57

Přitom tím, že čl. 4 dost. 2 druhý pododstavec stanoví, že důvěrnost obchodních nebo průmyslových informací nemůže bránit zveřejnění „informací o emisích do životního prostředí“, toto ustanovení umožňuje konkrétní uplatňování tohoto pravidla a zásady co možná nejširšího přístupu k informacím o životním prostředí v držení orgánů veřejné správy nebo na jejich účet.

58

Z toho vyplývá na rozdíl od toho, co tvrdí zejména společnost Bayer, německá vláda a Evropská komise, že pojmy „emise do životního prostředí“ a „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 nelze vykládat striktně.

59

Na položené otázky je tedy třeba odpovědět ve světle těchto úvah.

60

Za účelem výkladu pojmu „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 je třeba určit, jak tvrdí zejména společnost Bayer, německá vláda a Komise, zda je třeba tento pojem odlišovat od pojmů „vypouštění“ a „úniky“ a zda musí být tento pojem omezen na emise, na které se vztahuje směrnice 2010/75, tj. na emise pocházející z určitých průmyslových zařízení, která jsou definována v uvedené směrnici, či zda se tento pojem vztahuje i na úniky takových přípravků či látek do životního prostředí, jako jsou přípravky na ochranu rostlin či biocidní přípravky a látky, jež tyto přípravky obsahují.

61

Zaprvé stran otázky, zda je třeba pojem „emise“ odlišovat od pojmů „vypouštění“ a „úniky“, je třeba zdůraznit, že se na první pohled sice zdá, že čl. 2 bod 1 písm. b) směrnice 2003/4, který uvádí faktory spadající pod pojem „informace o životním prostředí“, takové rozlišování stanovuje.

62

Takové rozlišování je však cizí Aarhuské úmluvě, v jejímž čl. 4 odst. 4 prvním pododstavci písm. d) se pouze uvádí, že obchodní nebo průmyslové tajemství nemohou bránit sdělení „údajů o emisích, které jsou relevantní pro ochranu životního prostředí“.

63

Dále, jak uvedla generální advokátka v bodě 59 svého stanoviska, rozlišování mezi emisemi, vypouštěním a jinými úniky není s ohledem na cíl zveřejňování informací o životním prostředí, který sleduje směrnice 2003/4, relevantní a bylo by čistě umělým.

64

Jednotlivé složky životního prostředí totiž mohou být ovlivněny jak emisemi plynů nebo látek do ovzduší, tak i jinými úniky a vypouštěním, jako jsou úniky látek, přípravků, organismů, mikroorganismů, vibrací, tepla nebo hluku do životního prostředí, především do ovzduší, vody nebo půdy.

65

Kromě toho jsou pojmy „emise“, „vypouštění“ a „úniky“ do značné míry identické, jak o tom svědčí použití výrazu „jiné úniky“ v čl. 2 bodě 1 písm. b) této směrnice, z něhož vyplývá, že emise a vypouštění představují rovněž úniky do životního prostředí.

66

Řada unijních aktů, jako je směrnice 2010/75, ale i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (Úř. věst. 2004, L 143, 56; Zvl. vyd. 15/08, s. 357) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (Úř. věst. 2006, L 33, s. 1), přitom ve velké míře ztotožňuje pojem „emise“ s pojmy „úniky“ a „vypouštění“.

67

Z toho vyplývá, že za účelem výkladu pojmu „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 není namístě odlišovat tento pojem od pojmů „vypouštění“ a „úniky“ do životního prostředí.

68

Zadruhé je ještě třeba určit, jak tvrdí společnost Bayer, německá vláda a Komise, zda se pojem „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 musí omezovat pouze na emise, na které se vztahuje směrnice 2010/75 – tj. podle jejího čl. 3 bodu 4 na přímé nebo nepřímé uvolňování látek, vibrací, tepla nebo hluku z bodových nebo difúzních zdrojů v zařízení do ovzduší, vody či půdy – s vyloučením emisí pocházejících z jiných zdrojů, jako jsou emise v důsledku postřiku přípravku v ovzduší nebo jeho použití na rostliny, ve vodě či v půdě.

69

Je jistě pravda, že v příručce k provádění Aarhuské úmluvy z roku 2000 se stran pojmu „emise“ navrhuje použití definice tohoto pojmu uvedené v čl. 2 bodu 5 směrnice 96/61, která je v totožném znění převzata v čl. 3 bodě 4 směrnice 2010/75, a že znění uvedené příručky z roku 2014 nyní odkazuje na definici obsaženou v posledně uvedeném ustanovení.

70

Podle ustálené judikatury Soudního dvora ovšem platí, že i když může být tato příručka považována za vysvětlující dokument, který lze případně vzít v úvahu, spolu s dalšími relevantními skutečnostmi, při výkladu Aarhuské úmluvy, závěry, které obsahuje, nejsou právně závazné a nemají normativní obsah, který je přiznán ustanovením této úmluvy (viz zejména rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Fish Legal a Shirley, C‑279/12, EU:C:2013:853, bod 38 a citovaná judikatura).

71

Z žádného z ustanovení Aarhuské úmluvy ani směrnice 2003/4 se přitom nelze domnívat, že by se měl pojem „emise do životního prostředí“ omezovat na emise pocházející z určitých průmyslových zařízení.

72

Takové omezení by dále bylo v rozporu s vlastním zněním čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. d) této úmluvy. Podle tohoto ustanovení totiž mají být sděleny údaje o emisích, které jsou relevantní pro ochranu životního prostředí. Pro ochranu životního prostředí jsou ovšem stejně jako informace, které se týkají emisí průmyslového původu, relevantní i informace o emisích pocházejících z jiných zdrojů než z průmyslových zařízení, jako jsou emise v důsledku použití přípravků na ochranu rostlin či biocidních přípravků.

73

Kromě toho by omezení pojmu „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 dost. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 na emise pocházející z určitých průmyslových zařízení bylo v rozporu s cílem sledovaným touto směrnicí, kterým je co nejširší zpřístupňování informací o životním prostředí.

74

Takový výklad tohoto pojmu tudíž nelze přijmout.

75

Z výše uvedeného vyplývá, že není namístě odlišovat pojem „emise do životního prostředí“ od pojmů „vypouštění“ a „úniky“ ani omezovat tento pojem na emise, na které se vztahuje směrnice 2010/75, což by vedlo k vyloučení úniků přípravků nebo látek do životního prostředí, které pocházejí z jiných než průmyslových zařízení.

76

Z pojmu „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 tudíž nelze vyloučit úniky takových přípravků a látek do životního prostředí, jako jsou přípravky na ochranu rostlin a biocidní přípravky a látky, jež jsou v těchto přípravcích obsaženy.

77

Uvedený pojem se však musí omezit na emise, které nejsou hypotetické, tj. na skutečné či předvídatelné emise dotčeného produktu nebo látky za obvyklých či skutečných podmínek použití.

78

V této souvislosti je třeba uvést, že i když pouhé uvedení produktu na trh obvykle nestačí k tomu, aby bylo možné mít za to, že nezbytně dochází k úniku produktu do životního prostředí a že informace, jež se takového produktu týkají, souvisejí s „emisemi do životního prostředí“, o jiný případ se jedná u takového produktu, jakým je přípravek na ochranu rostlin nebo biocidní přípravek, který je v rámci obvyklého používání určen ze své podstaty k tomu, aby byl uvolňován do životního prostředí. V posledně uvedeném případě proto nejsou předvídatelné emise tohoto přípravku do životního prostředí emisemi hypotetickými.

79

Za těchto podmínek se pojem „emise do životního prostředí“ vztahuje na emise, které jsou skutečně uvolňovány do životního prostředí při použití dotčeného přípravku či látky, a na předvídatelné emise tohoto přípravku nebo látky do životního prostředí za obvyklých nebo reálných podmínek použití uvedeného přípravku nebo látky, které odpovídají podmínkám použití, pro které bylo uděleno povolení k uvádění dotčeného přípravku na trh a které panují v zóně, kde má být tento přípravek používán.

80

Tento pojem se naproti tomu nevztahuje, jak uvedla generální advokátka v bodech 82 a 83 svého stanoviska, na čistě hypotetické emise. Z článku 1 směrnice 2003/4 ve spojení s čl. 2 bodem 1 této směrnice totiž vyplývá, že jejím cílem je zaručit právo přístupu k informacím o faktorech, jakými jsou mimo jiné emise, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit složky životního prostředí, zejména ovzduší, vodu a půdu. To ovšem není případ čistě hypotetických emisí.

81

Vzhledem k výše uvedenému je třeba vykládat pojem „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 tak, že se vztahuje zejména na úniky takových přípravků a látek do životního prostředí, jako jsou přípravky na ochranu rostlin nebo biocidní přípravky a látky, jež tyto přípravky obsahují, pokud jsou tyto úniky skutečné či předvídatelné za obvyklých či reálných podmínek použití.

82

Stran otázky, zda různé kategorie informací, které jsou uvedeny v bodě 50 tohoto rozsudku, spadají pod pojem „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4, je třeba nejdříve ověřit, zda – jak tvrdí nizozemská vláda – se tento pojem vztahuje pouze na informace o emisích dotčených přípravků na ochranu rostlin či biocidních přípravků – nebo látek, jež tyto přípravky obsahují – jako takové, tj. na údaje, které se týkají povahy, složení, množství, data a místa těchto emisí, či zda pod tento pojem rovněž spadají údaje, které se týkají vlivů uvedených emisí na životní prostředí.

83

Stran znění tohoto ustanovení je třeba v této souvislosti zdůraznit, že jednotlivé jazykové verze se liší. Totiž zatímco francouzská verze znění uvedeného ustanovení odkazuje na „informations relatives à des émissions dans l’environnement (informace, které se týkají emisí do životního prostředí)“, některé další jazykové verze používají výraz „informace o emisích do životního prostředí“. Německá jazyková verze odkazuje konkrétně na „Informationen über Emissionen in die Umwelt“, italská jazyková verze na „informazioni sulle emissioni nell’ambiente“ a anglická jazyková verze na „information on emissions into the environment“.

84

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že nezbytnost jednotného výkladu ustanovení unijního práva v případě rozdílů mezi jednotlivými jazykovými verzemi tohoto ustanovení vyžaduje, aby bylo dotčené ustanovení vykládáno v závislosti na kontextu a účelu právní úpravy, jejíž je součástí (viz zejména rozsudek ze dne 15. října 2015, Grupo Itevelesa a další, C‑168/14, EU:C:2015:685, bod 42 a citovaná judikatura).

85

Jak bylo uvedeno v bodě 55 tohoto rozsudku, je cílem směrnice 2003/4 zajistit principiální přístup k informacím o životním prostředí v držení orgánů veřejné správy nebo na jejich účet s cílem zajistit co nejširší systematickou veřejnou dostupnost a šíření těchto informací. Jak se uvádí v bodě 1 odůvodnění této směrnice, cílem takového přístupu a šíření je zejména přispět k větší osvětě v otázkách životního prostředí a k účinnější účasti veřejnosti při rozhodování o otázkách životního prostředí (viz zejména rozsudek ze dne 28. července 2011, Office of Communications,C‑71/10, EU:C:2011:525, bod 26).

86

Za tímto účelem musí mít veřejnost ovšem přístup nejen k informacím o emisích jako takových, ale i k informacím, jež se týkají následků, které mohou tyto emise vyvolávat v kratším či delším časovém horizontu pro stav životního prostředí, jako jsou účinky uvedených emisí na necílové organismy. Veřejný zájem na přístupu k informacím o emisích do životního prostředí totiž nespočívá pouze v informovanosti o únicích či předvídatelných únicích do životního prostředí, ale i v tom, aby bylo možné pochopit, jak může být životní prostředí dotčenými emisemi ovlivněno, jak uvedla generální advokátka v bodě 86 svého stanoviska.

87

Z toho vyplývá, že pojem „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje nejen na informace o emisích jako takových, tj. na údaje týkající se povahy, složení, množství, data a místa těchto emisí, ale i na údaje, které se týkají vlivů těchto emisí na životní prostředí v kratším či delším časovém horizontu.

88

Vzhledem k uvedenému je třeba zadruhé určit, zda okolnost, že dotčené údaje pocházejí ze studií, které byly zcela či částečně prováděny v terénu, z laboratorních, či dokonce translokačních studií – tj. ze studií, které se týkají analýzy migrace dotčeného přípravku nebo látky v rostlině – mohou mít vliv na kvalifikaci jako „informací o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4, a konkrétně zda se tento pojem může vztahovat na údaje získané z laboratorních studií.

89

V rámci odpovědi na tuto otázku je třeba mít za to, že tato okolnost není sama o sobě rozhodující. Rozhodující totiž není to, že dotčené údaje pocházejí ze studií, které jsou zcela či částečně prováděny v terénu či v laboratoři, nebo z translokačních studií, ale skutečnost, že účelem uvedených studií je posoudit „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 – tj. jak je uvedeno v bodech 77 a 78 tohoto rozsudku, skutečné nebo předvídatelné emise dotčeného přípravku nebo látky do životního prostředí za podmínek, které představují obvyklé nebo reálné podmínky použití tohoto přípravku nebo této látky – nebo analyzovat vlivy těchto emisí.

90

„Informacemi o emisích do životního prostředí“ tak zejména nejsou údaje ze zkoušek, jejichž účelem je zkoumání účinků použití dávky dotčeného přípravku nebo látky, která podstatně převyšuje maximální dávku, na kterou se vztahuje udělené povolení uvedení na trh a jež bude používána v praxi, nebo jejich podstatně vyšší koncentrace, neboť takové údaje se týkají emisí, které nejsou předvídatelné za obvyklých či reálných podmínek použití.

91

Naproti tomu se na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, pojem „informace o emisích do životního prostředí“ vztahuje na studie, jejichž účelem je stanovení toxicity, účinků a dalších aspektů přípravku nebo látky ve skutečných nejméně příznivých podmínkách, které mohou důvodně nastat, jakož i na studie prováděné za podmínek, které se co nejvíce blíží obvyklým zemědělským postupům a podmínkám panujícím v zóně použití tohoto přípravku nebo látky.

92

Zatřetí stran otázky, zda se pojem „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 vztahuje na informace o výskytu reziduí v životním prostředí po použití dotčeného přípravku a na studie, které se týkají míry rozptylu látky při takovém použití, je třeba připomenout, že v souladu s ustanoveními čl. 2 bodu 2 směrnice 91/414, čl. 2 odst. 1 písm. g) směrnice 98/8 a čl. 3 bodu 1 nařízení č. 1107/2009 se rezidui rozumí látky přítomné zejména v rostlinách či na jejich povrchu anebo jinde v životním prostředí v důsledku používání přípravků na ochranu rostlin nebo biocidních přípravků, včetně metabolitů těchto látek a produktů vznikajících při jejich rozkladu nebo reakci.

93

Výskyt reziduí v životním prostředí je zapříčiněn emisemi dotčeného přípravku nebo látek, jež obsahuje, do životního prostředí. Je tak důsledkem těchto emisí. Takovým případem je nejen zbytek látky rozprášené do ovzduší nebo nanesené dotčeným přípravkem na rostliny, do půdy, či dokonce do necílových organismů, ale i metabolity těchto látek a produkty vznikající při jejich rozkladu nebo reakci. Metabolity, třebaže pocházejí z transformace látek obsažených v dotčeném přípravku, jsou totiž důsledkem emisí uvedeného přípravku a uvedených látek do životního prostředí.

94

Dále je třeba uvést, že rozptylem se rozumí přenos kapek nebo par přípravků na ochranu rostlin nebo biocidních přípravků v ovzduší mimo cílovou zónu ošetření. Jedná se tak rovněž o důsledek emisí uvedených přípravků nebo látek do životního prostředí.

95

Z toho vyplývá, že se pojem „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 vztahuje na informace o výskytu reziduí v životním prostředí po použití dotčeného přípravku a na studie, které se týkají míry rozptylu látky při takovém použití.

96

Vzhledem k výše uvedenému je třeba mít za to, že se pojem „informace o emisích do životního prostředí“ vztahuje na údaje, které se týkají povahy, složení, množství, data a místa „emisí do životního prostředí“ přípravků na ochranu rostlin a biocidních přípravků a látek, z nichž jsou tyto přípravky složeny, jakož i na údaje o vlivech těchto emisí v kratším či delším časovém horizontu na životní prostředí, a konkrétně na informace o výskytu reziduí v životním prostředí po použití dotčeného přípravku a na studie, které se týkají míry rozptylu látky při takovém použití, ať již byly tyto údaje získány ze studií, které byly uskutečněny zcela nebo částečně v terénu, z laboratorních studií či z translokačních studií.

97

Mimoto je třeba zdůraznit, že na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí společnost Bayer a německá vláda, takový výklad čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 není v rozporu s články 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), které se týkají svobody podnikání a práva na vlastnictví, ani s čl. 39 odst. 3 dohody TRIPS, který zaručuje důvěrnost nezveřejňovaných údajů, které předkládá žadatel o povolení k uvádění léčiv nebo chemických výrobků na trh. Tento výklad ani nezbavuje užitečného účinku článek 63 nařízení č. 1107/2009, v jehož odstavci 2 jsou uvedeny údaje, o nichž se má v zásadě za to, že jejich odhalení může poškodit mimo jiné obchodní zájmy, a v jejichž případě může jakákoli osoba požádat podle odstavce 1 téhož článku o to, aby se s nimi zacházelo jako s důvěrnými.

98

Stran článků 16 a 17 Listiny a čl. 39 odst. 3 dohody TRIPS je totiž třeba připomenout, že podle čl. 52 odst. 1 Listiny platí, že práva uznaná uvedenou Listinou mohou být omezena, pokud je takové omezení stanoveno zákonem, respektuje podstatu uvedených práv a je nezbytné a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu, které uznává Unie. Kromě toho čl. 39 odst. 3 dohody TRIPS umožňuje zveřejnit údaje, které předkládá žadatel o povolení uvádění léčiv nebo chemických výrobků na trh, je-li to nezbytné k ochraně veřejnosti.

99

Přitom v rámci zvažování mezi právy zakotvenými v článcích 16 a 17 Listiny, jakož i v čl. 39 odst. 3 dohody TRIPS na straně jedné a cíli spočívajícími v ochraně životního prostředí a co možná nejširšího přístupu k informacím o životním prostředí na straně druhé měl unijní normotvůrce v souladu s prostorem pro posouzení za to, že pro zajištění dosažení těchto cílů bylo nezbytné stanovit, že žádost o přístup, která se týká „informací o emisích do životního prostředí“, nemůže být s ohledem na relevantnost a význam těchto informací pro ochranu životního prostředí zamítnuta z toho důvodu, že zveřejnění těchto informací by mělo nepříznivý vliv na důvěrnost obchodních nebo průmyslových informací.

100

V tomto ohledu výklad pojmu „informace o emisích do životního prostředí“, který vyplývá z bodu 96 tohoto rozsudku, nevede nikterak k tomu, že by se tento pojem měl vztahovat na veškeré údaje, které jsou obsaženy v dokumentaci povolení k uvedení přípravků na ochranu rostlin či biocidních přípravků na trh, zejména na veškeré údaje ze studií provedených za účelem získání tohoto povolení, a že by takové údaje musely být vždy zveřejňovány. Tento pojem se totiž vztahuje pouze na údaje, které se týkají „emisí do životního prostředí“, což vylučuje nejen informace, které se netýkají emisí dotčeného přípravku do životního prostředí, ale rovněž údaje, které se týkají hypotetických emisí, tj. emisí, které nemohou ve skutečnosti nastat nebo nejsou předvídatelné za okolností, jež představují obvyklé či reálné podmínky použití, jak vyplývá z bodů 77 až 80 tohoto rozsudku. Tento výklad proto nevede k nepřiměřenému zásahu do ochrany práv zakotvených v článcích 16 a 17 Listiny a v čl. 39 odst. 3 dohody TRIPS.

101

Pokud jde dále o článek 63 nařízení č. 1107/2009, je třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 43 tohoto rozsudku, tento článek se použije, aniž je dotčena směrnice 2003/4. Z uvedeného článku tudíž nikterak nevyplývá, že údaje, na které odkazuje, nelze kvalifikovat jako „informace o emisích do životního prostředí“ a že by tyto údaje nemohly být nikdy v důsledku uplatnění této směrnice zveřejněny.

102

Kromě toho je třeba zdůraznit, že výklad tohoto pojmu, jak vyplývá z bodu 96 tohoto rozsudku, nezbavuje uvedený článek 63 jeho užitečného účinku. Domněnka zakotvená v odstavci 2 uvedeného článku totiž umožňuje příslušnému orgánu, aby měl za to, že informace předložené žadatelem o povolení k uvedení na trh, na které se toto ustanovení vztahuje, jsou v zásadě důvěrné a nelze je zveřejnit, není-li podána žádná žádost o poskytnutí těchto informací podle směrnice 2003/4. Tato domněnka rovněž uvedenému žadateli v případě podání takové žádosti zaručuje, že příslušný orgán může zveřejnit tyto informace pouze tehdy, pokud ve vztahu k jednotlivým informacím určil, že se jedná o informace o emisích do životního prostředí nebo že je toto zveřejnění odůvodněné na základě jiného převažujícího veřejného zájmu.

103

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na třetí až sedmou a devátou otázku odpovědět tak, že čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2003/4 musí být vykládán v tom smyslu, že:

104

Podstatou osmé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2003/4 vykládán v tom smyslu, že v případě žádosti o přístup k informacím o emisích do životního prostředí má být zveřejněn zdroj těchto informací v celém rozsahu, či zda je zveřejnění omezeno na relevantní údaje, které lze z tohoto zdroje získat.

105

Z tohoto ustanovení vyplývá, že důvody uvedené v čl. 4 odst. 2 prvním pododstavci písm. a), d) a f) až h) směrnice 2003/4 nelze uplatnit vůči žádosti o přístup k informacím o životním prostředí, pokud se tato žádost týká informací o emisích do životního prostředí. Za těchto podmínek platí, že pokud by zveřejnění požadovaných informací mělo nepříznivý vliv na některý ze zájmů uvedených v tomto ustanovení, musí být zveřejněny pouze relevantní údaje, které lze ze zdroje informací vyjmout a jež se týkají emisí do životního prostředí, lze-li tyto údaje oddělit od ostatních informací obsažených v uvedeném zdroji, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

106

Vzhledem k výše uvedenému je třeba odpovědět na osmou otázku tak, že čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2003/4 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě žádosti o přístup k informacím o emisích do životního prostředí, jejichž zveřejnění by mělo nepříznivý vliv na některý ze zájmů uvedených v čl. 4 odst. 2 prvním pododstavci písm. a), d), f) až h) této směrnice, musí být zveřejněny pouze relevantní údaje, které lze ze zdroje informací vyjmout a jež se týkají emisí do životního prostředí, lze-li oddělit tyto údaje od ostatních informací obsažených v uvedeném zdroji, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

107

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: