—

za Lidl GmbH & Co. KG A. Pitzerem a M. Grubem, Rechtsanwälte,

—

za Freistaat Sachsen I. Gruhne, jako zmocněnkyní,

—

za Evropskou komisi B. Schimou a K. Skelly, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká platnosti čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení Komise (ES) č. 543/2008 ze dne 16. června 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o obchodní normy pro drůbeží maso (Úř. věst. 2008, L 157, s. 46).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Lidl GmbH & Co. KG, která je maloobchodním podnikem, a Freistaat Sachsen (spolková země Sasko, Německo) ve věci povinnosti stanovené tímto ustanovením uvádět při maloobchodním prodeji čerstvého hotově baleného drůbežího masa na hotovém balení nebo na štítku na něj připevněném celkovou cenu a cenu za hmotnostní jednotku (dále jen „označovací povinnost“).

3

Článek 39 SFEU popisuje cíle společné zemědělské politiky. Podle čl. 41 písm. b) SFEU mohou být k dosažení těchto cílů přijata společná opatření postupu na podporu spotřeby určitých produktů.

4

Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 2777/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s drůbežím masem (Úř. věst. 1975, L 282, s. 77; Zvl. vyd. 03/02, s. 138) stanovil, že mohou být přijata opatření Společenství zejména na podporu uvádění některých produktů na trh nebo na zlepšení jejich jakosti. Obchodní normy se mohly týkat zejména balení, obchodní úpravy a označování.

5

Nařízení Rady (EHS) č. 1906/90 ze dne 26. června 1990 o některých obchodních normách pro drůbeží maso (Úř. věst. 1990, L 173, s. 1; Zvl. vyd. 03/10, s. 92) zavedlo zvláštní pravidla v oblasti označování, mezi něž patří povinnost uvádět na hotovém balení nebo na štítku na něm připevněném celkovou cenu a cenu za hmotnostní jednotku, jež jsou použitelná na maloobchodní prodej čerstvého hotově baleného drůbežího masa.

6

Druhý bod odůvodnění tohoto nařízení zněl:

„vzhledem k tomu, že tyto normy mohou přispět ke zlepšení jakosti drůbežího masa a usnadnit tak jeho prodej; že je proto v zájmu producentů, obchodníků a spotřebitelů, aby se obchodní normy vztahovaly na drůbeží maso vhodné k lidské spotřebě.“

7

Podle čl. 5 odst. 3 písm. b) uvedeného nařízení platilo, že:

„U hotově baleného drůbežího masa musí být na tomto balení nebo na nalepeném štítku uvedeny rovněž tyto údaje:

[...]

8

Nařízení č. 2777/75 bylo zrušeno nařízením Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1). Posledně uvedené nařízení sjednocuje do jednotného právního rámce 21 společných organizací trhu pro každý produkt nebo skupinu produktů. Jak vyplývá z jeho bodu 7 odůvodnění, „[z]jednodušení“, které zavádí, „by nemělo vést ke zpochybnění politických rozhodnutí přijatých v průběhu let v rámci společné zemědělské politiky“. Bod 10 odůvodnění tohoto nařízení zdůrazňuje cíl, kterým je stabilizovat trhy a zajistit odpovídající životní úroveň zemědělců různými intervenčními nástroji při zohlednění různých potřeb v každém z těchto odvětví a jejich vzájemné závislosti.

9

Pokud jde o drůbeží maso, čl. 121 písm. e) bod iv) nařízení č. 1234/2007 opravňuje Evropskou komisi k přijetí „pravidel týkajících se dalších údajů, jež musí být uvedeny v přiložené obchodní dokumentaci, označování drůbežího masa určeného pro konečného spotřebitele, jeho obchodní úpravy a související reklamy a názvu, pod nímž je výrobek prodáván, ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 1 směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2000/13/ES [ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (Úř. věst. 2000, L 109, s. 29; Zvl. vyd. 15/05, s. 75)].“

10

Body 1 až 3 odůvodnění nařízení č. 543/2008 uvádějí, že jelikož „[n]ěkterá ustanovení a některé povinnosti stanovené v nařízení [...] č. 1906/90 nebyly do nařízení [...] č. 1234/2007 začleněny“, byla v rámci nařízení č. 543/2008 přijata vhodná ustanovení „s cílem umožnit kontinuitu a dobré fungování společné organizace trhu, a zejména obchodních norem“.

11

Bod 10 odůvodnění nařízení č. 543/2008 zní následovně:

„Spotřebitelé musí dostávat dostatečné, jednoznačné a objektivní informace o uvedených produktech nabízených k prodeji a musí být zajištěn volný pohyb těchto produktů v rámci Společenství. Proto je nezbytné, aby obchodní normy pro drůbeží maso v co nejvyšší možné míře vycházely ze směrnice Rady 76/211/EHS ze dne 20. ledna 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zhotovení některých výrobků v hotovém balení podle hmotnosti nebo objemu [Úř. věst. 1976, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 13/03, s. 91)].“

12

Znění čl. 5 odst. 4 písm. b) tohoto nařízení je totožné s čl. 5 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1906/90.

13

Přestože nařízení č. 1234/2007 bylo zrušeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 641), jeho ustanovení týkající se obchodních norem pro výrobky z odvětví vajec a drůbežího masa se v souladu s čl. 230 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1308/2013 nadále uplatňují do data použití odpovídajících pravidel pro uvádění na trh, která se stanoví prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci.

14

Ustanovení § 3 odst. 2 bodu 6 Verordnung über Vermarktungsnormen für Geflügelfleisch (nařízení o některých obchodních normách pro drůbeží maso) ze dne 22. března 2013 (BGBl. 2013 I, s. 624) stanoví:

„Je zakázáno […] drůbeží maso skladovat, vystavovat za účelem prodeje, dodávat, prodávat nebo jinak uvádět na trh, aniž jsou správně a úplně uvedeny údaje vyjmenované v čl. 5 odst. 4 [nařízení č. 543/2008].“

15

Ustanovení § 9 odst. 3 bodu 1 tohoto nařízení zní takto:

„Přestupku ve smyslu § 7 odst. 1 bodu 3 Handelsklassengesetz (zákon o obchodních třídách) se dopustí ten, kdo v rozporu s § 3 [tohoto] nařízení skladuje, nabízí, vystavuje za účelem prodeje, dodává, prodává nebo jinak uvádí na trh jatečně upravená těla drůbeže, drůbeží maso nebo díl drůbežího masa za účelem prodeje.“

16

Společnost Lidl je maloobchodním podnikem, který na území Německa provozuje diskontní prodejny s potravinami. V některých svých provozovnách v regionu Lampertswalde nabízí k prodeji zejména hotově balené čerstvé drůbeží maso. Podle předkládacího rozhodnutí není cena tohoto výrobku přímo uvedena na jeho balení ani na štítku na něm připevněném, nýbrž pouze prostřednictvím cenovek upevněných na regálech.

17

Sächsische Landesanstalt für Landwirtschaft (Saský zemský zemědělský úřad, Německo), nyní Sächsisches Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie (Saský zemský úřad pro životní prostředí, zemědělství a geologii, Německo), zjistil tuto praxi uvádění cen při několika kontrolách. Uvedený úřad rozhodl, že tato praxe je v rozporu s ustanoveními čl. 5 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1906/90 použitelného ke dni kontrol.

18

Společnost Lidl podala dne 30. dubna 2007 u Verwaltungsgericht Dresden (Správní soud v Drážďanech, Německo) návrh na určení legality, jehož účelem bylo stanovit, že její praxe v oblasti označování cen není v rozporu s ustanoveními čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení č. 543/2008, jejichž obsah je totožný s obsahem ustanovení čl. 5 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1906/90. Tato společnost v podstatě tvrdila, že tato ustanovení jsou „neúčinná“, neboť nepřiměřeně zasahují do svobody výkonu povolání ve smyslu čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), ve spojení s čl. 6 odst. 1 SEU.

19

Rozsudkem ze dne 10. listopadu 2010 Verwaltungsgericht Dresden (Správní soud v Drážďanech) tento návrh zamítl.

20

Společnost Lidl podala proti tomuto rozsudku odvolání k Sächsisches Oberverwaltungsgericht (Saský vrchní správní soud, Německo). Tento soud má za to, že čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení č. 543/2008 je na žalobkyni v původním řízení použitelný a že výsledek sporu ve věci, která mu byla předložena, závisí na platnosti tohoto ustanovení. V této souvislosti vyjadřuje pochybnosti ohledně platnosti tohoto ustanovení s ohledem na čl. 15 odst. 1 a článek 16 Listiny, jakož i čl. 40 odst. 2 druhý pododstavec SFEU.

21

Podle názoru předkládajícího soudu označovací povinnost nepřiměřeně a nepřijatelně nezasahuje do svobody výkonu hospodářské činnosti a svobody podnikání žalobkyně v původním řízení, jelikož podstata těchto práv a svobod není dotčena. Uvádění hotově baleného čerstvého drůbežího masa na trh není článkem 5 odst. 4 písm. b) nařízení č. 543/2008, který obsahuje ustanovení týkající se uvádění ceny těchto výrobků, zakázáno. Mimoto tato povinnost odpovídá cíli obecného zájmu ochrany spotřebitele.

22

Předkládající soud má nicméně pochybnosti o tom, zda označovací povinnost, která vyplývá z tohoto ustanovení, je přiměřená, jelikož není stanovena pro jiné hotově balené produkty, jako je hovězí maso, vepřové maso, skopové nebo kozí maso, a dále jelikož s sebou nese dodatečné finanční a organizační náklady, které omezují hospodářskou soutěž.

23

S ohledem na zásadu zákazu diskriminace se předkládající soud zabývá otázkou odůvodněnosti rozdílného zacházení mezi čerstvým drůbežím masem a jinými druhy čerstvého masa určenými k lidské spotřebě z důvodu neexistence srovnatelné povinnosti v oblasti označování pro posledně uvedené druhy masa.

24

Za těchto podmínek se Sächsisches Oberverwaltungsgericht (Saský vrchní správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

25

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení č. 543/2008, který stanoví označovací povinnost, je platný s ohledem na čl. 15 odst. 1 a článek 16 Listiny.

26

Úvodem je třeba poukázat na to, že ačkoli předkládající soud a účastníci v původním řízení mají za to, že platnost označovací povinnosti musí být zkoumána z hlediska čl. 15 odst. 1 a článku 16 Listiny, z nichž první se týká práva svobodné volby povolání a práva pracovat a druhý se týká svobody podnikání, je nutno konstatovat, že označovací povinnost neomezuje právo osob „vykonávat svobodně zvolené [...] povolání“ ve smyslu článku 15 Listiny. Naproti tomu označovací povinnost může omezovat svobodu podnikání uznanou v článku 16 Listiny.

27

Svoboda podnikání mimo jiné zahrnuje právo každého podniku využít v mezích odpovědnosti, kterou nese za vlastní jednání, možnosti volně nakládat hospodářskými, technickými a finančními zdroji, jež má k dispozici (rozsudek ze dne 27. března 2014, UPC Telekabel Wien, C‑314/12, EU:C:2014:192, bod 49).

28

Soudní dvůr rovněž rozhodl, že ochrana poskytnutá článkem 16 Listiny se vztahuje na svobodu vykonávat hospodářskou nebo obchodní činnost, smluvní svobodu a volnou soutěž, jak vyplývá z vysvětlení týkajících se téhož článku, které je v souladu s čl. 6 odst. 1 třetím pododstavcem SEU a čl. 52 odst. 7 Listiny třeba zohlednit pro účely jejího výkladu (rozsudky ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich, C‑283/11, EU:C:2013:28, bod 42, a ze dne 17. října 2013, Schaible, C‑101/12, EU:C:2013:661, bod 25).

29

Označovací povinnost stanovená v čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení č. 543/2008 může omezovat výkon této svobody podnikání, jelikož taková povinnost zatěžuje svého adresáta požadavkem, který omezuje jeho volnost využívání zdrojů, jež má k dispozici, neboť jej nutí přijmout opatření, která pro něj mohou znamenat náklady a mít dopad na organizaci jeho činností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. března 2014, UPC Telekabel Wien, C‑314/12, EU:C:2014:192, bod 50).

30

V souladu s judikaturou Soudního dvora však svoboda podnikání nemá povahu absolutní výsady, ale musí být posuzována ve vztahu ke své úloze ve společnosti (viz zejména rozsudky ze dne 6. září 2012, Deutsches Weintor, C‑544/10, EU:C:2012:526, bod 54, jakož i ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich, C‑283/11, EU:C:2013:28, bod 45 a citovaná judikatura).

31

Výkon této svobody tedy může být omezen za podmínky, že v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny jsou tato omezení stanovena zákonem a respektují podstatu uvedené svobody a dále že při dodržení zásady proporcionality jsou nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Evropská unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

32

Přestože předkládající soud uvádí, že označovací povinnost, jakožto omezení výkonu práva zaručeného článkem 16 Listiny, je stanovena zákonem a je toho názoru, že uvedená povinnost respektuje podstatu tohoto práva a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu, které uznává Unie, a sice ochraně spotřebitele, má pochybnosti o přiměřenosti takového opatření.

33

V této souvislosti zásada proporcionality podle ustálené judikatury vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené v poměru ke sledovaným cílům (viz rozsudky ze dne 12. července 2001, Jippes a další, C‑189/01, EU:C:2001:420, bod 81, jakož i ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich, C‑283/11, EU:C:2013:28, bod 50).

34

Mimoto Soudní dvůr již rozhodl, že svoboda podnikání může být předmětem široké škály zásahů ze strany veřejné moci, jimiž lze ve veřejném zájmu stanovit hranice pro výkon hospodářské činnosti (rozsudek ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich, C‑283/11, EU:C:2013:28, bod 46).

35

Pokud jde v projednávaném případě zaprvé o cíle dotčené unijní právní úpravy, jak vyplývá z druhého bodu odůvodnění nařízení č. 1906/90, obchodní normy v odvětví drůbežího masa přispívají ke zlepšení jakosti tohoto masa a usnadňují jeho prodej v zájmu producentů, obchodníků a spotřebitelů. Navíc čtvrtý bod odůvodnění tohoto nařízení zdůrazňuje zájem na tom, aby spotřebiteli byly poskytnuty přesnější informace zejména o označování, reklamě, obsahu údajů týkajících se použité metody chlazení a způsobu chovu, z něhož drůbež pochází.

36

Tyto cíle převzalo nařízení č. 543/2008, které v bodě 10 odůvodnění zdůrazňuje nutnost poskytnout spotřebiteli dostatečné, jednoznačné a objektivní informace o produktech nabízených k prodeji.

37

Z výše uvedeného vyplývá, že hlavní cíle dotčené unijní právní úpravy se týkají jak zlepšení příjmů producentů a obchodníků působících v odvětví drůbežího masa, včetně čerstvého drůbežího masa, tak ochrany spotřebitelů, a představují cíle obecného zájmu, které uznává unijní primární právo.

38

Pokud jde zadruhé o způsobilost označovací povinnosti zaručit dosažení sledovaných cílů, zákonodárce mohl mít za to, že tato povinnost umožňuje zaručit spolehlivé informování spotřebitele díky údaji uvedenému na balení a také může spotřebitele pobízet ke koupi drůbežího masa, což zvyšuje prodejnost tohoto výrobku, a v důsledku toho příjmy producentů.

39

Pokud jde o nezbytnost takové právní úpravy, unijní normotvůrce se mohl oprávněně domnívat, že právní úprava, která stanoví pouze vyvěšení ceny na regálech, by neumožňovala dosáhnout sledovaných cílů tak účinně, jako čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení č. 543/2008, jelikož jedině uvedení celkové ceny a ceny za hmotnostní jednotku umožňuje v případě výrobků, jejichž jednotlivá balení nemusejí mít stejnou hmotnost, zaručit dostatečné informování spotřebitele. Taková povinnost se kromě toho nejeví nepřiměřená ve vztahu ke sledovaným cílům, jelikož povinnost uvádět celkovou cenu a cenu za hmotnostní jednotku, stanovená v čl. 5 odst. 4 nařízení č. 543/2008, je pouze jedním z údajů, které musejí být na základě tohoto ustanovení na hotovém balení nebo na štítku na něm připevněném uvedeny.

40

V důsledku toho je zásah do svobody podnikání žalobkyně v původním řízení v projednávaném případě přiměřený sledovaným cílům.

41

Z výše uvedeného vyplývá, že zkoumání první otázky neodhalilo nic, čím by mohla být dotčena platnost čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení č. 543/2008 s ohledem na svobodu podnikání, jak je stanovena článkem 16 Listiny.

42

Druhou otázkou se předkládající soud táže, zda je čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení č. 543/2008 platný z hlediska zásady zákazu diskriminace zakotvené v čl. 40 odst. 2 druhém pododstavci SFEU.

43

Tato otázka se pokládá z důvodu okolnosti, kterou uvádí předkládající soud, že pro jiné kategorie čerstvého masa určené k lidské spotřebě, zejména hovězí maso, vepřové maso, skopové nebo kozí maso, neexistuje podobná povinnost v oblasti uvádění ceny.

44

V tomto ohledu je třeba připomenout, že zásada zákazu diskriminace patří k obecným zásadám unijního práva a v odvětví zemědělství je vyjádřena v čl. 40 odst. 2 druhém pododstavci SFEU (viz rozsudek ze dne 14. března 2013, Agrargenossenschaft Neuzelle, C‑545/11, EU:C:2013:169, bod 41 a citovaná judikatura). Ze znění uvedeného článku vyplývá, že toto ustanovení zakazuje jakoukoli diskriminaci mezi výrobci nebo spotřebiteli uvnitř Unie.

45

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že tato zásada se použije nejen na výrobce a spotřebitele, nýbrž i na jiné kategorie hospodářských subjektů, které podléhají společné organizaci trhu, jako jsou hospodářské subjekty, které uvádějí na trh drůbeží maso nebo jiné druhy čerstvého masa (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. října 1994, Německo v. Rada, C‑280/93, EU:C:1994:367, bod 68).

46

Zásada zákazu diskriminace vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. prosince 2005, ABNA a další, C‑453/03, C‑11/04, C‑12/04 a C‑194/04, EU:C:2005:741, bod 63, jakož i ze dne 14. března 2013, Agrargenossenschaft Neuzelle, C‑545/11, EU:C:2013:169, bod 42).

47

Co se týče rozsahu přezkumu dodržování této zásady, je třeba připomenout, že unijní normotvůrce má v oblasti zemědělství širokou posuzovací pravomoc. V důsledku toho se musí přezkum soudu omezit na ověření, zda dotčené opatření není stiženo zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci, nebo zda dotčený orgán zjevně nepřekročil hranice své posuzovací pravomoci (rozsudek ze dne 14. března 2013, Agrargenossenschaft Neuzelle, C‑545/11, EU:C:2013:169, bod 43).

48

V projednávaném případě patří výrobky, ve vztahu ke kterým předkládající soud vyjadřuje pochybnosti ohledně nediskriminačního charakteru dotčené právní úpravy, do různých zemědělských odvětví.

49

V této souvislosti čl. 40 odst. 2 první pododstavec SFEU stanoví použití různých mechanismů za účelem dosažení cílů vymezených v článku 39 SFEU. Kromě toho, jak vyplývá z nařízení č. 1234/2007, každá společná organizace trhu má své zvláštní vlastnosti. Z toho plyne, že srovnání technických mechanismů použitých pro právní úpravu různých odvětví trhu nemůže představovat platný základ pro prokázání výtky diskriminace mezi odlišnými výrobky, které podléhají odlišným pravidlům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. října 1982, Lion a další, 292/81 a 293/81, EU:C:1982:375, bod 24).

50

Z výše uvedeného vyplývá, že zkoumání druhé otázky neodhalilo nic, čím by mohla být dotčena platnost čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení č. 543/2008 s ohledem na zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v čl. 40 odst. 2 druhém pododstavci SFEU.

51

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: