—

za Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank H. van der Mostem, jako zmocněncem,

—

za nizozemskou vládu M. de Ree a M. Bulterman, jako zmocněnkyněmi,

—

za německou vládu T. Henzem a A. Wiedmann, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi D. Martinem a M. van Beekem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 27 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněného a aktualizovaného nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 1/18, s. 392), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006 (Úř. věst L 392, s. 1, dále jen „nařízení č. 1408/71“), jakož i přílohy VI oddílu R bodu 1 písm. a) a b) uvedeného nařízení.

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank (správní rada sociální pojišťovny, dále jen „SVB“) a E. Fischer-Lintjens ve věci odnětí potvrzení College voor zorgverzekeringen (Rada pro zdravotní pojištění, dále jen „CVZ“), instituce, jejíž pravomoci jsou nyní vykonávány SVB, které mělo dokládat, že E. Fischer-Lintjens nebyla povinna uzavřít nizozemské zdravotní pojištění a že tudíž neměla povinost k úhradě žádných příspěvků (dále jen „potvrzení o neúčasti na pojištění“).

3

Článek 27 nařízení č. 1408/71 je obsažen v hlavě III, nadepsané „Zvláštní ustanovení týkající se různých kategorií dávek“, a v kapitole I tohoto nařízení, nadepsané „Nemoc a mateřství“. Tento článek 27, nadepsaný „Důchody vyplácené podle právních předpisů několika států, pokud je nárok na věcné dávky v zemi bydliště“, je následujícího znění:

„Důchodce, který má nárok na pobírání důchodu podle právních předpisů dvou nebo více členských států, z nichž jeden je členský stát, na jehož území má bydliště, a který má nárok na dávky podle právních předpisů posledně uvedeného členského státu, případně s přihlédnutím k článku 18 a příloze VI, obdrží spolu se svými rodinnými příslušníky tyto dávky od instituce místa bydliště a na účet uvedeného orgánu, jako by dotyčná osoba byla poživatelem důchodu náležejícího pouze podle právních předpisů posledně uvedeného členského státu.“

4

Článek 28 tohoto nařízení obsažený v téže kapitole I a nadepsaný „Důchody vyplácené podle právních předpisů jednoho nebo více členských států, pokud není žádný nárok na věcné dávky v zemi bydliště“ stanoví pravidla týkající se poskytování a výdajů na dávky použitelná na důchodce, který má nárok na důchod podle právních předpisů jednoho členského státu nebo na důchody podle právních předpisů dvou nebo více členských států a který nemá nárok na dávky podle právních předpisů státu, na jehož území má bydliště, avšak obdrží takové dávky pro sebe i pro své rodinné příslušníky, neboť by měl na ně nárok podle právních předpisů členského státu nebo alespoň jednoho z členských států příslušného, pokud jde o jeho důchody, kdyby měl bydliště na území dotyčného členského státu.

5

Článek 84a uvedeného nařízení, nadepsaný „Vztahy mezi institucemi a osobami, na které se vztahuje toto nařízení“, stanoví:

„1.   Instituce a osoby, na které se vztahuje toto nařízení, mají povinnost se vzájemně informovat a spolupracovat za účelem řádného provádění tohoto nařízení.

Instituce jsou v souladu se zásadou řádné správy povinny zodpovědět všechny dotazy v přiměřených lhůtách a v této souvislosti poskytnout dotyčným osobám veškeré požadované informace nezbytné pro výkon práv přiznaných jim tímto nařízením.

Dotyčné osoby co nejdříve uvědomí instituce příslušného státu a státu bydliště o všech změnách své osobní nebo rodinné situace, které ovlivňují dávky poskytované na základě tohoto nařízení.

2.   Nesplnění povinnosti poskytovat informace uvedené v odst. 1 třetím pododstavci může mít za následek použití přiměřených opatření podle vnitrostátního práva. Tato opatření jsou však rovnocenná opatřením použitelným v obdobných situacích podle vnitrostátního práva a nesmějí v praxi znemožňovat či nadměrně ztěžovat žadatelům výkon práv přiznaných tímto nařízením.

[...]“

6

Příloha VI téhož nařízení, nadepsaná „Zvláštní postupy při uplatňování právních předpisů některých členských států“, obsahuje oddíl R, ve kterém v bodě 1, nadepsaném „Zdravotní pojištění“, pod písm. a) a b) stanoví:

7

Článek 14 odst. 1 zákona o obecném systému starobních důchodů (Algemene ouderdomswet, dále jen „AOW“) stanoví:

„Starobní důchod a zvýšení starobního důchodu přiznává na základě žádosti Sociale verzekeringsbank.“

8

Podle článku 16 AOW:

„1.   Starobní důchod počíná běžet od prvního dne měsíce, ve kterém dotyčná osoba splní podmínky stanovené pro vznik nároku na starobní důchod.

2.   Odchylně od odstavce 1 nemůže starobní důchod běžet déle než jeden rok před prvním dnem měsíce, ve kterém byla žádost podána, nebo byl důchod přiznán z moci úřední. Sociale verzekeringsbank se může ve zvláštních případech odchýlit od předcházejících ustanovení.“

9

Článek 5 odst. 1 a 4 obecného zákona o mimořádných léčebných výdajích (Algemene wet bijzondere ziektekosten, dále jen „AWBZ“) stanoví:

„1.   Za osobu pojištěnou podle ustanovení tohoto zákona se považuje osoba, která:

[...]

4.   Odchylně od odstavce 1 lze okruh pojištěných osob nařízením orgánu veřejné správy či na jeho základě rozšířit nebo zúžit.“

10

Článek 5c AWBZ je následujícího znění:

„Sociale verzekeringsbank určí z moci úřední, případně na žádost, zda fyzická osoba splňuje podmínky stanovené v článcích 5 nebo 5b nebo na základě těchto článků, aby mohla být pojištěna podle tohoto zákona.“

11

Článek 21 odst. 1 a 6 vyhlášky z roku 1999 o rozšíření a zúžení okruhu osob pojištěných v systému sociálních pojištění (Besluit uitbreiding en beperking kring verzekerden volksverzekeringen 1999, dále jen „KB 746“) stanoví:

„1.   Ve smyslu [AWBZ] není pojištěná osoba s bydlištěm v Nizozemsku, která však může na základě nařízení Rady Evropských společenství nebo smlouvy v oblasti sociálního zabezpečení uzavřené mezi Nizozemskem a jedním nebo více jinými státy, v Nizozemsku uplatňovat nárok na dávky, které jsou jí v zásadě poskytovány na účet jiného členského státu Evropské unie nebo jiného státu, který je stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo státu, se kterým Nizozemsko uzavřelo smlouvu v oblasti sociálního zabezpečení.

[...]

6.   Sociale verzekeringsbank vydává na žádost osoby uvedené v odstavcích 1 až 4 potvrzení o neúčasti na pojištění.“

12

Podle čl. 2 odst. 1 Zvw:

„Každý, kdo je ze zákona pojištěn podle AWBZ a podle právních předpisů přijatých na základě tohoto zákona, má povinnost uzavřít zdravotní pojištění nebo se nechat pojistit proti riziku uvedeném v článku 10.“

13

Článek 3 odst. 1 Zvw stanoví:

„Zdravotní pojišťovna je na základě žádosti povinna uzavřít smlouvu o zdravotním pojištění s každou osobou nebo ve prospěch každé osoby podléhající povinnému pojištění, která má bydliště v oblasti výkonu své činnosti, jakož i s každou osobou nebo ve prospěch každé osoby podléhající povinnému pojištění, která má bydliště v zahraničí.“

14

Článek 5 odst. 1 a 5 Zvw stanoví:

„1.   Zdravotní pojištění počíná běžet dnem, kdy byla zdravotní pojišťovně doručena žádost uvedená v čl. 3 odst. 1 [...]

[...]

5.   Zdravotní pojištění má, popřípadě odchylně od čl. 925 odst. 1 Knihy z občanského zákoníku, zpětné účinky,

[...]“

15

Paní E. Fischer-Lintjens měla bydliště od 1. prosince 1934, data narození, do 1. září 1970 v Nizozemsku. Poté měla bydliště v Německu až do 1. května 2006, data svého návratu do Nizozemska, kde od té doby bydlí.

16

Od října 2004 pobírala E. Fischer-Lintjens od příslušné německé instituce vdovský důchod. Poté, co opustila v roce 2006 Německo, aby se usadila v Nizozemsku, zaregistrovala se pomocí formuláře E 121 u nizozemské zdravotní pojišťovny CZ (dále jen „CZ“) a od 1. června 2006 mohla pobírat v Nizozemsku dávky na základě článku 28 nařízení č. 1408/71, které měla nést příslušná německá instituce. Paní E. Fischer-Lintjens platila v Německu příspěvky na své zdravotní pojištění.

17

Dne 20. října 2006 obdržela E. Fischer-Lintjens od CVZ potvrzení o neúčasti na pojištění podle AWBZ, které mělo nizozemskému orgánu pověřenému výběrem příspěvků na pojištění doložit, že v Nizozemsku nebyla povinována platbou žádného příspěvku. Paní E. Fischer-Lintjens ve formuláři, který musela vyplnit, aby získala toto potvrzení, uvedla, že nepobírá žádný důchod ani dávky podle nizozemských právních předpisů, nýbrž důchod podle německých právních předpisů.

18

Toto potvrzení bylo vydáno s platností pro období od 1. června 2006 do 31. prosince 2010, nedojde-li ke změně okolností.

19

Přestože E. Fischer-Lintjens dosáhla věku 65 let, čímž jí podle AOW vznikl nárok na důchod v Nizozemsku od 1. prosince 1999, požádala o tento důchod až v květnu 2007. Podle předkládajícího soudu měla E. Fischer-Lintjens před podáním své žádosti nesprávně za to, že na důchod nemá nárok.

20

Rozhodnutím ze dne 8. listopadu 2007, pozměněným dne 24. dubna 2008, SVB přiznala a vyplatila E. Fischer-Lintjens podle čl. 16 odst. 2 AOW důchod se zpětnou účinností jednoho roku od data prvního dne měsíce, ve kterém podala žádost, tedy od 1. května 2006.

21

Paní E. Fischer-Lintjens však tuto změnu situace neoznámila až do října 2010 ani CZ, ani CVZ, ani německé zdravotní pojišťovně.

22

Dne 21. října 2010 E. Fischer-Lintjens vyplnila v rámci své žádosti o prodloužení potvrzení o neúčasti na pojištění formulář adresovaný CVZ a v tomto formuláři prohlásila, že od 1. května 2006 pobírá starobní důchod podle AOW.

23

Rozhodnutím ze dne 2. listopadu 2010 CVZ informovala E. Fischer-Lintjens, že je povinna se nechat pojistit podle AWBZ a Zvw a že tudíž musí platit příspěvky v Nizozemsku, neboť se již nenachází v situaci uvedené v čl. 21 odst. 1 KB 746, v důsledku čehož je od června 2006 povinna platit pojistné. CVZ tedy odňala potvrzení o neúčasti na pojištění E. Fischer-Lintjens (dále jen „rozhodnutí o odnětí“) a CZ rozvázala smlouvu o zdravotním pojištění, kterou s E. Fischer-Lintjens uzavřela. Toto odnětí a toto rozvázání mělo zpětnou účinnost k 1. červnu 2006.

24

Německá zdravotní pojišťovna poté vrátila částku pojistného ve výši převyšující 5000 eur, jež představuje částku, kterou E. Fischer-Lintjens zaplatila v Německu v době od 1. června 2006.

25

Následně CZ požadovala od E. Fischer-Lintjens zaplacení léčebných výloh proplacených uvedené německé instituci ve výši převyšující 11000 eur. Podle CVZ může mít zdravotní pojištění podle čl. 5 odst. 5 Zvw zpětné účinky pouze v případě, že je uzavřeno během čtyř měsíců následujících po vzniku povinnosti pojištění. Paní E. Fischer-Lintjens měla tudíž sama uhradit léčebné výlohy proplacené této německé instituci za období, během něhož nebyla krytá zdravotním pojištěním, tj. od června 2006 do 1. července 2010, přičemž posledně uvedené datum je datum, k němuž měla E. Fischer-Lintjens nizozemské zdravotní pojištění.

26

Dne 7. prosince 2010 zaslala E. Fischer-Lintjens CVZ odvolání proti rozhodnutí o odnětí.

27

Od 15. března 2011 se SVB stala orgánem příslušným pro přiznání osvobození od povinnosti pojištění podle AWBZ a vydání potvrzení o neúčasti na pojištění. Potvrzení vydaná CVZ před tímto datem jsou považována za potvrzení vydaná SVB.

28

Rozhodnutím ze dne 21. dubna 2011 SVB prohlásila odvolání podané E. Fischer-Lintjens proti rozhodnutí o odnětí za neopodstatněné. Rechtbank Roermond (soud v Roermond) rozsudkem ze dne 17. ledna 2012 vyhověl žalobě, kterou E. Fischer-Lintjens podala proti tomuto rozhodnutí. Podle tohoto soudu bylo účelem potvrzení o neúčasti na pojištění, které E. Fischer-Lintjens obdržela, založení právních účinků, jež nemohly být zrušeny odnětím tohoto potvrzení.

29

SVB podala u Centrale Raad van Beroep (Ústřední soud pro správní spory) proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek, ve kterém tvrdila, že potvrzení o neúčasti na pojištění má obdobně jako formulář E 121 čistě deklaratorní povahu. Podle SVB nelze z vnitrostátních právních předpisů vyvozovat žádný právní účinek, jež by se lišil od účinků vyplývajících z použití nařízení č. 1408/71.

30

Předkládající soud má za to, že SVB byla sice oprávněna retroaktivně odejmout potvrzení o neúčasti na pojištění, avšak při tomto odnětí nezohlednila dostatečně zájmy E. Fischer-Lintjens. Tento soud se domnívá, že zejména ze zásady právní jistoty vyplývá, že skutečná pravomoc v oblasti poskytování důchodů a hrazení nákladů věcných dávek vzniká až od data rozhodnutí, kterým byl požadovaný důchod přiznán a ve kterém bylo konstatováno, že dotyčná osoba má na něj skutečně nárok. Zamýšlí se proto nad otázkou týkající se určení data, ke kterému vznikl ve věci v původním řízení skutečný „nárok“ E. Fischer-Lintjens na důchod dotčený v původním řízení ve smyslu článku 27 uvedeného nařízení, neboť podle tohoto soudu, pokud bude tento článek uplatňován retroaktivně, povede to v zásadě ke vzniku různých retroaktivních právních důsledků včetně právního důsledku vzniklého v projednávané věci, jímž je povinnost mít nizozemské zdravotní pojištění.

31

Za těchto podmínek se Centrale Raad van Beroep rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32

Na úvod je třeba konstatovat, že otázky byly položeny za zvláštních okolností věci v původním řízení, kdy na jedné straně byl nizozemský důchod E. Fischer-Lintjens přiznán v listopadu 2007 se zpětnou účinností od 1. května 2006 a kdy na straně druhé mohla E. Fischer-Lintjens potvrzením o neúčasti na pojištění ze dne 20. října 2006 doložit nizozemskému orgánu pověřenému výběrem pojistného, že nemá povinnost vyplývající z čl. 2 odst. 1 Zvw ve spojení s přílohou VI oddílem R bodem 1 písm. a) nařízení č. 1408/71 uzavřít nizozemské povinné zdravotní pojištění, neboť spadá do působnosti článku 28 tohoto nařízení, a že tudíž má nárok na dávky v nemoci v Nizozemsku na účet příslušné německé instituce. Toto potvrzení o neúčasti na pojištění jí však bylo dne 2. listopadu 2010 odňato se zpětnou účinností k 1. červnu 2006.

33

Za těchto okolností je třeba připomenout, že důchodci, kteří mají nárok na důchod podle právních předpisů dvou nebo více členských států, z nichž jeden je Nizozemsko, na jehož území mají bydliště, se musí podle přílohy VI oddílu R bodu 1 písm. a) a b) uvedeného nařízení k tomu, aby měli na základě článku 27 téhož nařízení nárok na dávky v nemoci podle právních předpisů tohoto posledně uvedeného členského státu na účet příslušné nizozemské instituce, nechat pojistit u zdravotní pojišťovny v souladu s článkem 2 Zvw. Je nesporné, že podle čl. 5 odst. 1 a 5 Zvw může mít toto pojištění zpětnou účinnost pouze v případě, že je uzavřeno během čtyř měsíců od vzniku povinnosti pojištění.

34

Podle předkládajícího soudu je tak třeba určit datum, k němuž E. Fischer-Lintjens měla nárok na uvedené dávky v Nizozemsku na účet příslušné nizozemské instituce, které odpovídá datu, ke kterému se na E. Fischer-Lintjens již nevztahoval článek 28 nařízení č. 1408/71, ale vztahoval se na ni článek 27 tohoto nařízení. Nicméně tento soud upřesňuje, že ať již je toto datum jakékoliv, použití článku 2 a čl. 5 odst. 5 Zvw by pro E. Fischer-Lintjens mělo za následek odnětí zdravotního pojištění na určitou dobu, neboť za takových okolností, jako jsou okolnosti, které charakterizují situaci E. Fischer-Lintjens, brání tato ustanovení uzavření takového pojištění se zpětnou účinností. Nicméně uvedený soud uvádí, že lze mít za to, že přerušení zdravotního pojištění E. Fischer-Lintjens během období od 8. listopadu 2007, data první výplaty nizozemského důchodu E. Fischer-Lintjens, do 1. července 2010, tj. data uzavření nizozemského zdravotního pojištění E. Fischer-Lintjens, lze přičítat výlučně opožděnému sjednání pojištění E. Fischer-Lintjens s nizozemskou pojišťovnou. Paní E. Fischer-Lintjens tedy musí nést sama z toho vyplývající újmu.

35

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, tedy je, zda článek 27 nařízení č. 1408/71 ve spojení s přílohou VI oddílem R bodem 1 písm. a) a b) tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, brání právní úpravě členského státu, která neumožňuje osobě oprávněné pobírat důchod přiznaný tímto členským státem se zpětnou účinností v délce jednoho roku, uzavřít povinné zdravotní pojištění se stejnou zpětnou účinností.

36

Je třeba tak určit, od jakého data byla za okolností věci v původním řízení založena příslušnost Nizozemska na základě uvedeného článku 27 nařízení č. 1408/71 ve vztahu k takovému poživateli důchodu, jako je E. Fischer-Lintjens.

37

Ustanovení uvedeného nařízení určující použitelné právní předpisy tvoří v tomto ohledu systém kolizních norem, jehož celková povaha má za následek, že je vnitrostátním zákonodárcům odňata pravomoc určovat v této oblasti rozsah působnosti a podmínky použití jejich vnitrostátních právních předpisů v této oblasti, pokud jde o osoby, na něž se vztahují, a pokud jde o území, na němž vnitrostátní právní předpisy zakládají právní účinky (viz zejména rozsudek van Delft a další, C‑345/09, EU:C:2010:610, bod 51, jakož i citovaná judikatura).

38

Vzhledem k tomu, že jsou tedy kolizní normy upravené nařízením č. 1408/71 pro členské státy kogentní, nelze tím spíše, jak již konstatoval Soudní dvůr, připustit, aby pojištěnci, na které se tyto normy vztahují, mohli mařit jejich účinky tím, že by měli možnost se jim vyhnout. Použití systému kolizních norem zavedeného tímto nařízením totiž závisí pouze na objektivní situaci, v jaké se dotyčný pracovník nachází (v tomto smyslu viz rozsudek van Delft a další, C‑345/09, EU:C:2010:610, bod 52 a citovaná judikatura).

39

Je třeba rovněž připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je cílem ustanovení uvedeného nařízení, jež určují použitelné právní přepisy, nejen zabránit současnému použití několika vnitrostátních právních předpisů a komplikacím, které z něj mohou vyplynout, ale rovněž zabránit, aby osoby, které spadají do působnosti téhož nařízení, byly zbaveny ochrany v oblasti sociálního zabezpečení pro nedostatek právních předpisů, které by se na ně použily (v tomto smyslu viz rozsudek Mulders, C‑548/11, EU:C:2013:249, bod 39 a citovaná judikatura).

40

Jak uvedl generální advokát v bodě 41 svého stanoviska, vyplývá z toho, že jedním z cílů kolizních norem stanovených nařízením č. 1408/71, je totiž zajistit, aby byli všichni pojištěnci, kteří spadají do působnosti tohoto nařízení, nepřetržitě kryti pojištěním, aniž by tato nepřetržitost mohla být dotčena diskrečními výběry jednotlivců nebo příslušných institucí členských států.

41

Článek 27 uvedeného nařízení se v tomto ohledu týká důchodce, který má nárok na pobírání důchodu podle právních předpisů dvou nebo více členských států, z nichž jeden je členský stát, na jehož území má bydliště, a který má v tomto posledně uvedeném státě nárok na dávky v nemoci a mateřství. Cílem tohoto článku společně s článkem 28 téhož nařízení je určit instituci, která má povinnost poskytovat důchodcům tyto dávky v nemoci a mateřství, a dále instituci, na jejíž náklady jsou tyto dávky poskytovány (v tomto smyslu viz rozsudek Rundgren, C‑389/99, EU:C:2001:264, body 43 a 44).

42

Systém zavedený těmito články stanoví vazbu mezi příslušností pro poskytování důchodů a povinností hradit náklady věcných dávek, přičemž tato povinnost je tedy ve vztahu ke skutečné pravomoci v oblasti důchodů akcesorická. Povinnost nést náklady věcných dávek nemůže tedy spočívat na instituci členského státu, která má pouze subsidiární pravomoc v oblasti důchodů. Z toho vyplývá, že pokud je v článku 27 nařízení č. 1408/71 odkazováno na nárok na důchod, tento odkaz se týká důchodu, který byl skutečně vyplacen dotyčné osobě, obdobně jako je tomu v případě článku 28 tohoto nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek Rundgren, C‑389/99, EU:C:2001:264, bod 47).

43

Nizozemský důchod dotyčné osoby, která se nachází v situaci totožné se situací E. Fischer-Lintjens, tak musí být považován za nárok na důchod ve smyslu článku 27 nařízení č. 1408/71 od začátku období, po které byl tento důchod této dotyčné osobě skutečně vyplácen, bez ohledu na okamžik, kdy byl nárok na tento důchod oficiálně konstatován. Na takový důchod tedy existuje nárok po celé toto období, a to případně i tehdy, když počátek tohoto období předchází datu rozhodnutí o přiznání tohoto důchodu.

44

V projednávané věci je nesporné, že důchod dotčený v původním řízení byl skutečně vyplácen E. Fischer-Lintjens podle nizozemských právních předpisů za období od 1. května 2006. Od tohoto data musí být tedy uvedený důchod pro přiznání dávek E. Fischer-Lintjens kvalifikován jako „nárok na důchod“ ve smyslu článku 27 nařízení č. 1408/71.

45

Mimoto, jak uvedla německá vláda ve svých písemných vyjádřeních, jakýkoliv jiný výklad výrazu „nárok na důchod“ ve smyslu tohoto článku 27 by činil období, po něž je členský stát příslušný v oblasti nároků na dávky podle tohoto nařízení, závislé na rychlosti vyřízování žádostí o důchod vnitrostátními správními orgány, což by bylo v rozporu s jedním z cílů sledovaných uvedeným nařízením, jímž je, jak již Soudní dvůr konstatoval v bodě 40 tohoto rozsudku, zaručit všem pojištěncům, kteří spadají do působnosti téhož nařízení, aby byli nepřetržitě kryti pojištěním.

46

Kromě toho z informací poskytnutých Soudnímu dvoru, které nebyly zpochybněny, vyplývá, že po retroaktivním odnětí potvrzení o neúčasti na pojištění již E. Fischer-Lintjens neměla zdravotní pojištění pro období od června 2006 do 1. července 2010, třebaže předtím uhradila za toto období příspěvky na zdravotní pojištění v Německu, které jí byly následně z důvodu rozhodnutí o odnětí vráceny.

47

Nizozemská vláda v této souvislosti ve svých písemných vyjádřeních vysvětluje, že jakákoliv zpětná účinnost nizozemského zdravotního pojištění je v zásadě nizozemskou právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení vyloučena s ohledem na cíl pojištění ochrany před budoucími škodami, ke kterým nedošlo k datu uzavření smlouvy, a na cíl motivovat dotyčné osoby povinné uzavřít pojistné smlouvy podléhající nizozemskému právu, aby tak učinily co nejdříve. Takový nedostatek zpětné účinnosti podle ní zaručuje solidaritu, která tvoří základ systému zdravotního pojištění a zabraňuje zneužitím. Nicméně bez ohledu na tuto obecnou zásadu vyloučení zpětné účinnosti nizozemský zákonodárce stanovil omezenou výjimku, podle níž, pokud zdravotní pojištění začne běžet ve lhůtě čtyř měsíců následujících po vzniku povinnosti pojištění, má toto pojištění zpětnou účinnost sahající až k datu vzniku této povinnosti. Tato zpětná účinnost, pokud se uplatní, což však podle nizozemské vlády není možné ve věci v původním řízení, protože povinnost E. Fischer-Lintjens platit pojistné vznikla dne 1. května 2006, je tudíž omezena na čtyři měsíce.

48

Členský stát může zajisté legitimně omezit možnost uzavření zdravotního pojištění se zpětnou účinností s cílem motivovat osoby povinné uzavřít takové pojištění, aby tak učinily v co nejkratších lhůtách. Soudní dvůr tak již rozhodl, že povinnost platit příspěvky z důvodu existence nároku na dávky, a to i bez reálného čerpání uvedených dávek, je těsně spjata se zásadou solidarity uplatňovanou vnitrostátními systémy sociálního zabezpečení, neboť neexistence takové povinnosti by mohla dotyčné osoby motivovat k tomu, aby s přispíváním na financování tohoto systému vyčkávaly až do doby, než se riziko materializuje (v tomto smyslu viz rozsudek Delft a další, C‑345/09, EU:C:2010:610, bod 75).

49

Nicméně podmínky účasti na systému sociálního zabezpečení členských států, jejichž úprava spadá do pravomoci těchto států, musejí být v souladu s unijním právem a nemohou vést k vyloučení osob, na které se na základě nařízení č. 1408/71 vztahují takové vnitrostátní právní předpisy, jako jsou předpisy dotčené v původním řízení, z působnosti těchto právních předpisů (v tomto smyslu viz rozsudky Kits van Heijningen, C‑2/89, EU:C:1990:183, bod 20, jakož i Salemink, C‑347/10, EU:C:2012:17, body 38 až 40).

50

Je třeba přitom konstatovat, jak uvedl generální advokát v bodech 53 a 54 svého stanoviska, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, vede k tomu, že osoba, které orgány členského státu bydliště přiznají podle článku 27 uvedeného nařízení výplatu důchodu se zpětnou účinností delší než čtyři měsíce od data rozhodnutí o přiznání důchodu, nemůže potom splnit své právní povinnosti a uzavřít v tomto členském státě zdravotní pojištění ve lhůtě, která by jí umožnila využít zpětné účinnosti delší než čtyři měsíce, a to i když jí byla dosud hrazena zdravotní péče příslušnou institucí jiného členského státu.

51

V projednávané věci je tak nesporné, že i když E. Fischer-Lintjens informovala příslušné nizozemské instituce o skutečnosti, že pobírala německý důchod ke dni 8. listopadu 2007, tj. datu přijetí rozhodnutí SVB, kterým byl konstatován její nárok na důchod v Nizozemsku se zpětnou účinností od 1. května 2006, nemohla z důvodu omezení obsaženého v čl. 5 odst. 5 Zvw uzavřít povinné zdravotní pojištění, které by jí zaručovalo krytí od 1. května 2006. Za okolností věci v původním řízení je patrné, že E. Fischer-Lintjens neměla žádnou možnost vyhnout se přerušení v krytí takovým pojištěním.

52

V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 39 tohoto rozsudku přitom takový pojištěnec jako E. Fischer-Lintjens, který spadá do působnosti nařízení č. 1408/71, nemůže být zbaven ochrany v oblasti sociálního zabezpečení v důsledku nedostatku právních předpisů, které by se na něj použily (viz obdobně rozsudek Kuusijärvi, C‑275/96, EU:C:1998:279, bod 28).

53

Z toho vyplývá, jak uvedl generální advokát v bodech 55 a 56 svého stanoviska, že omezení zavedené ustanoveními takové vnitrostátní úpravy, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, jehož výsledkem je, že osoba nacházející se v situaci totožné se situací E. Fischer-Lintjens není schopna splnit povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 27 nařízení č. 1408/71 a přílohy VI oddílu R bodu 1 písm. a) a b) tohoto nařízení, narušuje užitečný účinek systému kolizních pravidel zavedeného uvedeným nařízením a povinnosti, které ukládá pojištěncům. Zejména užitečný účinek tohoto systému, který je kogentní jak vůči členským státům, tak i vůči dotyčným osobám, nemůže být zaručen, pokud tyto členské státy prostřednictvím svých vnitrostátních právních úprav mohou takové osobě jako E. Fischer-Lintjens upírat možnost úplného splnění jejích povinností, které jí toto nařízení ukládá.

54

V této souvislosti nelze přijmout argument nizozemské vlády, podle něhož přerušení zdravotního pojištění E. Fischer-Lintjens, zejména pro období od listopadu 2007 do července 2010, vyplývá výlučně ze skutečnosti, že neinformovala příslušnou nizozemskou instituci o změně svých nároků na důchod.

55

Článek 84a odst. 1 nařízení č. 1408/71 sice stanoví pro příslušné instituce a osoby, na které se vztahuje toto nařízení povinnost se vzájemně informovat a spolupracovat. Byť jsou tyto osoby povinny co nejdříve uvědomit tyto instituce o všech změnách své osobní nebo rodinné situace, které ovlivňují dávky poskytované podle uvedeného nařízení, jsou instituce povinny poskytnout v odpovědi na dotazy uvedených osob týkající se téhož nařízení, všechny informace nezbytné pro výkon práv jim přiznaných nařízením č. 1408/71.

56

Toto informování by mohlo, popřípadě zahrnovat údaje dostatečné k tomu, aby osobě umožnily za takových okolností, jako jsou okolnosti věci dotčené v původním řízení, pochopit, že měla povinnost uzavřít zdravotní pojištění v Nizozemsku.

57

Nicméně je třeba uvést, že podle čl. 84a odst. 2 téhož nařízení nesplnění informační povinnosti podle odst. 1 třetího pododstavce uvedeného článku 84a může mít pouze za následek použití přiměřených opatření podle vnitrostátního práva, která musí být rovnocenná opatřením použitelným v obdobných situacích podle vnitrostátního práva a nesmějí v praxi znemožňovat či nadměrně ztěžovat žadatelům výkon práv přiznaných tímto nařízením.

58

Tak by tomu však nebylo, pokud by použití vnitrostátní právní úpravy mělo vést k tomu, že by žadatel v situaci totožné se situací E. Fischer-Lintjens byl zbaven po určitou dobu jakékoliv ochrany v oblasti sociálního zabezpečení, aniž by byly zohledněny všechny relevantní okolnosti, zejména okolnosti týkající se osobní situace, jako je jeho věk, zdravotní stav a dlouhodobá nepřítomnost v Nizozemsku. Mimoto má zvláštní význam skutečnost, že E. Fischer-Lintjens platila v Německu v období od listopadu 2007 do října 2010 příspěvky na zdravotní pojištění.

59

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět, že článek 27 nařízení č. 1408/71 ve spojení s přílohou VI oddílem R bodem 1 písm. a) a b) tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že nárok na důchod oprávněné osoby musí být za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, považován za existující od začátku období, za které byl tento důchod skutečně této osobě vyplacen, bez ohledu na to, k jakému datu byl nárok na uvedený důchod formálně konstatován, a to případně i tehdy, když počátek běhu tohoto období předchází datu rozhodnutí o přiznání tohoto důchodu. Články 27 a 84a nařízení č. 1408/71 ve spojení s přílohou VI oddílem R bodem 1 písm. a) a b) tohoto nařízení musejí být vykládány v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, brání právní úpravě členského státu, která neumožňuje osobě oprávněné pobírat důchod přiznaný tímto členským státem se zpětnou účinností jednoho roku, uzavřít povinné zdravotní pojištění se stejnou zpětnou účinností, a která vede tomu, že tato oprávněná osoba je zbavena jakékoliv ochrany v oblasti sociálního zabezpečení, aniž jsou zohledněny všechny relevantní okolnosti, zejména okolnosti týkající se její osobní situace.

60

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 27 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněného a aktualizovaného nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006, ve spojení s přílohou VI oddílem R bodem 1 písm. a) a b) uvedeného nařízení č. 1408/71, musí být vykládán v tom smyslu, že nárok na důchod oprávněné osoby musí být za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, považován za existující od začátku období, za které byl tento důchod skutečně této osobě vyplacen, bez ohledu na to, k jakému datu byl nárok na uvedený důchod formálně konstatován, a to případně i tehdy, když počátek běhu tohoto období předchází datu rozhodnutí o přiznání tohoto důchodu.

Články 27 a 84a nařízení č. 1408/71, pozměněného a aktualizovaného nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1992/2006, ve spojení s přílohou VI oddílem R bodem 1 písm. a) a b) tohoto nařízení, musejí být vykládány v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, brání právní úpravě členského státu, která neumožňuje osobě oprávněné pobírat důchod přiznaný tímto členským státem se zpětnou účinností jednoho roku, uzavřít povinné zdravotní pojištění se stejnou zpětnou účinností, a která vede tomu, že tato oprávněná osoba je zbavena jakékoliv ochrany v oblasti sociálního zabezpečení, aniž jsou zohledněny všechny relevantní okolnosti, zejména okolnosti týkající se její osobní situace.