—

za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,

—

za Evropskou komisi B.-R. Killmannem a D. Martinem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 21 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i čl. 2 odst. 1, čl. 2 odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi G. Felberem a Bundesministerin für Unterricht, Kunst und Kultur (spolková ministryně školství, umění a kultury, dále jen „Bundesministerin“) ve věci odmítnutí zmíněné Bundesministerin zohlednit doby školní docházky, které předcházely přijetí G. Felbera do služebního poměru, pro účely výpočtu jeho nároků na důchod.

3

Podle článku 1 směrnice 2000/78 je „[ú]čelem této směrnice […] stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.“

4

„Článek 2 této směrnice stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.

2.   Pro účely odstavce 1 se:

[...]“

5

Článek 3 odst. 1 a 3 zmíněné směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavcích 1 a 3 uvádí:

„1.   V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o:

[...]

[...]

3.   Tato směrnice se nevztahuje na platby jakéhokoli druhu poskytované státními systémy nebo podobnými systémy, včetně systémů státního sociálního zabezpečení a sociální ochrany.“

6

Článek 6 téže směrnice zní následovně:

„1.   Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména

[...]

2.   Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že v systémech sociálního zabezpečení v zaměstnání nepředstavuje stanovení věkových hranic pro přijetí nebo pro nárok na dávky v důchodu nebo invaliditě, včetně stanovení různých věkových hranic pro zaměstnance nebo skupiny či kategorie zaměstnanců v těchto systémech, a používání věkových kritérií při pojistně matematických výpočtech v souvislosti s těmito systémy diskriminaci na základě věku, pokud nepovede k diskriminaci na základě pohlaví.“

7

Článek 7 směrnice 2000/78, nadepsaný „Pozitivní činnost“ v odstavci 1 stanoví:

„Při sledování cíle zajištění plné rovnosti v profesním životě nebrání zásada rovného zacházení žádnému členskému státu zachovávat nebo přijímat zvláštní opatření pro předcházení nevýhodám souvisejícím s kterýmkoli z důvodů uvedených v článku 1 a pro jejich vyrovnání.“

8

Ustanovení § 53, § 54 a § 56 spolkového zákona o důchodových nárocích spolkových úředníků, jejich pozůstalých a členů jejich rodiny (zákon o důchodech z roku 1965) [Bundesgesetz über die Pensionsansprüche der Bundesbeamten, ihrer Hinterbliebenen und Angehörigen (Pensionsgesetz 1965)] ze dne 18. listopadu 1965 (BGBl., 340/1965, dále jen „PG 1965“), ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkových okolností sporu projednávaného v původním řízení znějí takto:

„Doby předcházející nástupu do služby, jež je třeba zohlednit při výpočtu důchodových bodů

Článek 53.

(1)   Náhradní doby jsou ty, jejichž výčet je uveden v odstavcích 2 až 4, pokud předcházejí datu, od něhož začíná běžet doba spolkové služby, které mohou být zohledněny pro účely důchodu. Tyto doby se zohledňují jejich započtením.

(2)   . Započítávají se následující doby:

[...]

[...]

Vyloučení započtení a vzdání se nároků

Článek 54

[...]

(2)   Nezohledňují se následující náhradní doby:

[...]

Mimořádný příspěvek

Článek 56.

(1)   Úředník musí odvést mimořádný příspěvek, pokud Spolek neobdrží za zohledněné náhradní doby částku označovanou za částku převodu v souladu s pravidly práva sociálního zabezpečení [...]“

9

Georg Felber, narozený v roce 1956, vykonává povolání profesora a od roku 1991 je úředníkem ve služebním poměru ke Spolku (Rakouskému federálnímu státu).

10

Pro účely výpočtu jeho nároku na důchod byly rozhodnutím přijatým v průběhu roku 1992 určeny náhradní doby pojištění předcházející jeho přijetí do služebního poměru ke Spolku. Pro účely výpočtu nároku G. Felbera na důchod byly zohledněny pouze doby odborné přípravy a zaměstnání, které ukončil po dovršení věku 18 let. Doby odborné přípravy, které ukončil před dovršením věku 18 let, konkrétně tři roky studia, nebyly proto započteny. Na základě rozsudku Hütter (C‑88/08, EU:C:2009:381) Georg Felber požádal o započtení této doby nebo možnost doplacení mimořádného příspěvku.

11

Landesschulrat für Salzburg (zemská školní rada pro Salcbursko) tuto žádost rozhodnutím ze dne 25. listopadu 2010 zamítla z toho důvodu, že § 54 odst. 2 písm. a) PG 1965 neumožňuje započtení dob odborné přípravy dosažených před dovršením věku 18 let úředníkům, na které se stejně jako na G. Felbera vztahuje § 88 odst. 1 PG 1965, jelikož byli přijati do služby před 1. květnem 1995. Georg Felber se proti tomuto rozhodnutí Landesschulrat für Salzburg odvolal k Bundesministerin, která však jeho odvolání rozhodnutím ze dne 1. prosince 2011 zamítla.

12

Georg Felber podal následně stížnost proti tomuto rozhodnutí k Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud), který se rozhodnutím ze dne 5. března 2012 prohlásil za nepříslušný ve prospěch předkládajícího soudu. Verfassungsgerichtshof nicméně rozhodl, že není v rozporu s ústavní zásadou rovného zacházení, když se pravidla uznávání dob odborné přípravy před vstupem do služebního poměru používaná pro výpočet výše starobního důchodu odchylují od pravidel, jimiž se řídí uznávání těchto dob pro účely určení výše úřednických platů.

13

Podle předkládajícího soudu vyžaduje rozsudek Hütter (EU:C:2009:381) nový nediskriminační výpočet dob zaměstnání a dob odborné přípravy dosažených dotčeným zaměstnancem před dovršením věku 18 let. Předkládající soud si proto klade otázku, zda je provedení tohoto nového nediskriminačního výpočtu potřebné nejen pro účely nároků na odměnu za práci, ale i pro účely nároků na důchod.

14

Za těchto podmínek se Verwaltungsgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

15

Svými otázkami předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby vyložil zásadu zákazu diskriminace na základě věku, která je zakotvena v článku 21 Listiny a promítnuta do směrnice 2000/78.

16

Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, musí členské státy při přijímání opatření v oblasti působnosti směrnice 2000/78, která konkretizuje v oblasti zaměstnání a povolání zásadu zákazu diskriminace na základě věku, jednat v souladu s touto směrnicí (v tomto smyslu viz rozsudky Tyrolean Airways Tiroler Luftfahrt, C‑132/11, EU:C:2012:329, bod 22, a Prigge a další, C‑447/09, EU:C:2011:573, bod 48, jakož i Tyrolean Airways Tiroler Luftfahrt, C‑132/11, EU:C:2012:329, bod 22).

17

Za těchto podmínek je třeba otázky položené v rámci sporu, o který se jedná ve věci v původním řízení, vedeném mezi jednotlivcem a vnitrostátním správním orgánem zkoumat jen s ohledem na směrnici 2000/78.

18

Podstatou první a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je to, zda musí být čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 1 a 2, směrnice 2000/78 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vylučuje zohlednění dob školní docházky dosažených úředníkem před dovršením věku 18 let pro účely přiznání nároku na důchod a pro výpočet výše starobního důchodu, kdežto tyto doby jsou zohledňovány v případě, že jich bylo dosaženo až po dovršení tohoto věku.

19

V první řadě je třeba ověřit, zda vnitrostátní právní úprava, o kterou se jedná v původním řízení, spadá do působnosti směrnice 2000/78. V tomto ohledu z čl. 3 odst. 1 písm. a) a c) uvedené směrnice vyplývá, že tato směrnice se v rámci pravomocí svěřených Evropské unii vztahuje „na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů,“ pokud jde jednak o „podmínky přístupu k zaměstnání […] včetně kritérií výběru a podmínek náboru bez ohledu na obor činnosti a na všech úrovních profesní hierarchie včetně získávání praktických zkušeností“, a jednak o „podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování“.

20

Rozsah působnosti směrnice 2000/78 musí být tedy chápán s ohledem na její čl. 3 odst. 1 písm. c) a odst. 3 vykládaný ve spojení s bodem 13 odůvodnění této směrnice tak, že do něj nespadají systémy sociálního zabezpečení a sociální ochrany, jejichž dávky nejsou považovány za odměnu ve smyslu přikládaném tomuto výrazu pro účely použití čl. 157 odst. 2 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky Dansk Jurist- og Økonomforbund, C‑546/11, EU:C:2013:603, bod 25 a HK Danmark, C‑476/11, EU:C:2013:590, bod 25, a Dansk Jurist- og Økonomforbund, C‑546/11, EU:C:2013:603, bod 25).

21

Pojem odměna ve smyslu čl. 157 odst. 2 SFEU zahrnuje všechny současné i budoucí odměny poskytnuté v hotovosti či ve formě věcných plnění za předpokladu, že jsou zaměstnanci poskytovány zaměstnavatelem alespoň nepřímo na základě pracovního poměru (rozsudky Dansk Jurist- og Økonomforbund, EU:C:2013:603, bod 26 a HK Danmark, EU:C:2013:590, bod 26), a Dansk Jurist- og Økonomforbund, EU:C:2013:603, bod 26).

22

Ve věci v původním řízení se jedná o nezahrnutí dob školní docházky, kterých G. Felber dosáhl před dovršením věku 18 let a před svým nástupem do služby Spolku, za účelem výpočtu důchodových bodů.

23

Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, výše starobního důchodu závisí na době výkonu služby a náhradních dobách, jakož i na výši platu pobíraného úředníkem. Starobní důchod představuje budoucí hotovostní platbu vyplácenou zaměstnavatelem svým zaměstnancům v přímé návaznosti na pracovní poměr těchto zaměstnanců. Tento důchod je ve vnitrostátním právním řádu považován za odměnu vyplácenou v rámci služebního poměru, jenž pokračuje i poté, co je úředníkovi přiznán nárok na důchodové dávky. Zmíněný důchod z tohoto titulu představuje odměnu ve smyslu článku 157 odst. 2 SFEU.

24

Z výše uvedeného vyplývá, že článek 54 odst. 2 písm. a) PG 1965 tím, že vylučuje možnost, aby byly některým úředníkům započítávány doby školní docházky dosažené před dovršením věku 18 let pro účely výpočtu takovéhoto starobního důchodu, ovlivňuje podmínky odměňování úředníků ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78. Tato směrnice se proto použije na situaci, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení.

25

Co se zadruhé týče otázky, zda právní úprava dotčená v původním řízení obsahuje rozdílné zacházení v závislosti na věku, co se týče zaměstnání a povolání, je třeba konstatovat, že podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 je „zásadou rovného zacházení“ třeba rozumět neexistenci jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1 této směrnice, přičemž takovým základem je i věk. Článek 2 odst. 2 písm. a) této směrnice upřesňuje, že pro účely použití odstavce 1 se přímou diskriminací rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě než s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1 této směrnice.

26

Podle čl. 53 odst. 2 písm. h) PG 1965 je třeba vzít v úvahu dobu trvání ukončené části studia absolvovaného úředníkem na střední průmyslové nebo odborné škole, vyšší průmyslové nebo odborné škole, akademii nebo obdobnou vzdělávací instituci, pokud nedošlo k překročení minimální délky školní docházky. Článek 54 odst. 2 písm. a) PG 1965 však toto započtení omezuje na doby, kterých úředníci dosáhli po dovršení věku 18 let.

27

Jak vyplývá z judikatury předkládajícího soudu, taková vnitrostátní právní úprava, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, zvýhodňuje osoby, které ukončí nebo zahájí takový cyklus studií po dovršení osmnáctého roku věku, protože se jim započítají doby školní docházky, které absolvovaly na střední nebo vyšší průmyslové nebo odborné škole před nástupem do spolkové veřejné služby. Právní úprava této povahy zavádí rozdílné zacházení s osobami v závislosti na věku, v jakém ukončili školní vzdělání. Toto kritérium může vést až k rozdílnému zacházení se dvěma osobami, které získaly stejné školní vzdělání, a to výhradně v závislosti na věku těchto osob. Takové ustanovení tudíž zavádí rozdílné zacházení založené na kritériu věku ve smyslu článku 2 odst. 1 a 2 písm. a) směrnice 2000/78 (obdobně viz rozsudek Hütter, EU:C:2009:381, bod 38).

28

Zatřetí je třeba zkoumat, zda lze tento rozdíl v zacházení odůvodnit s ohledem na čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

29

První pododstavec tohoto ustanovení upřesňuje, že členské státy mohou stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

30

Co se zaprvé týče otázky, zda je cíl sledovaný dotčenou vnitrostátní právní úpravou, o kterou se jedná v původním řízení, legitimní, Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že členské státy mají na vnitrostátní úrovni značný prostor pro uvážení nejen ohledně toho, jaký určitý cíl v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti chtějí sledovat, ale i ve vymezení opatření umožňujících dosažení tohoto cíle (rozsudek Specht a další, C‑501/12 až C‑506/12, C‑540/12 a C‑541/12, EU:C:2014:2005, bod 46 a citovaná judikatura).

31

Ze spisu, jenž má k dispozici Soudní dvůr, v tomto ohledu vyplývá, že zohlednění dob předcházejících nástupu úředníka do služby, kterých tento úředník dosáhl mimo služební poměr, představuje výjimku, která byla zavedena proto, aby nedocházelo v souvislosti se získáním nároku na důchod k znevýhodňování úředníků, kteří ukončili vyšší odbornou přípravu před nástupem do spolkové veřejné služby, vůči úředníkům, jejichž přijetí do zaměstnání nepodléhá žádné podmínce zvláštní odborné přípravy, a kteří v důsledku toho mohli do spolkové veřejné služby nastoupit již od osmnáctého roku věku. To znamená, že pravidla týkající se důchodového systému úředníků jsou formulována tak, aby celková délka odpracované doby, jež se zohledňuje při výpočtu výše starobního důchodu, mohla být počítána od dovršení minimálního věku požadovaného pro nástup do státní služby. Cílem vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v projednávané věci, je sjednotit datum zahájení odvodu příspěvků do důchodového systému a v návaznosti na to zachovat věkovou hranici pro odchod do důchodu. V této souvislosti by vyloučení započítávání dob zaměstnání dosažených před dovršením věku osmnácti let bylo možno zdůvodnit skutečností, že dotčená osoba během těchto dob v zásadě nevykonává žádnou výdělečnou činnost, jež by byla spojena s odvodem příspěvků do důchodového systému.

32

Pokud naplňování takového cíle umožňuje zajistit dodržování zásady rovného zacházení pro všechny osoby daného sektoru a ve vztahu k základnímu prvku jejich pracovního poměru, jakým je okamžik odchodu do důchodu, může tento cíl představovat legitimní cíl politiky zaměstnanosti (obdobně viz rozsudek Komise v. Maďarsko, C‑286/12, EU:C:2012:687, bod 61).

33

Zadruhé je podle samotného znění čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 třeba ověřit, zda jsou v prostředky použité k uskutečnění tohoto cíle v rámci široké posuzovací pravomoci přiznané členským státům, jež je připomenuta v bodě 30 tohoto rozsudku, přiměřené a nezbytné.

34

Pokud se jedná o přiměřenost čl. 54 odst. 2 písm. a) PG 1965, ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že minimální věk stanovený pro přijetí do zaměstnání ve veřejné službě činí 18 let, a tudíž se může úředník do důchodového systému zapojit a odvádět do něj příspěvky teprve od dovršení uvedeného věku.

35

Z toho důvodu lze vyloučením započtení dob odborné přípravy ve smyslu tohoto ustanovení dosažených před dovršením věku 18 let dosáhnout legitimního cíle spočívajícího v přijetí politiky zaměstnávání takové povahy, že všem osobám zapojeným do důchodového systému úředníků umožňuje, aby začaly odvádět příspěvky v témže věku a získaly nárok na pobírání plného důchodu, čímž se zajistí rovnost zacházení s úředníky.

36

Co se dále týče otázky, zda vnitrostátní právní úprava, o kterou se jedná v původním řízení, nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle, je třeba připomenout, že žádost, která je předmětem sporu v původním řízení, nesměřuje k zohlednění dob zaměstnání, jak tomu bylo ve věci, v níž byl vydán rozsudek Hütter ((EU:C:2009:381), nýbrž výlučně dob odborné přípravy na střední nebo vyšší průmyslové nebo odborné škole.

37

V tomto ohledu se vnitrostátní právní úprava ve věci v původním řízení jeví s ohledem na odůvodnění poskytnuté předkládajícím soudem, a sice že doby, kdy nejsou odváděny příspěvky do důchodového systému, mají být vyloučeny z výpočtu starobního důchodu, jako konzistentní.

38

Doby školní docházky, jako jsou ty, o které se jedná ve věci v původním řízení, nevedou k odvádění takovýchto příspěvků. Dále, pokud jde o doby školního vzdělávání dosažené úředníky po dovršení věku 18 let, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že se nepovažují za doby rovnající se odslouženým rokům, a při výpočtu důchodových bodů je tudíž lze zohlednit jen pod podmínkou uvedenou v článku 56 PG 1965, že bude do důchodového systému odváděn zvláštní příspěvek odpovídající chybějícím příspěvkům. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že tento zvláštní příspěvek představuje vyrovnání částky příspěvků, které dotyčná osoba během školní docházky neodváděla do důchodového systému prostřednictvím povinných odvodů. Zmíněný zvláštní příspěvek plní tedy funkci kompenzační.

39

Za těchto podmínek – vzhledem k široké posuzovací pravomoci přiznané členským státům nejen při sledování určitého cíle v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti, ale i při vymezování opatření, kterými lze tohoto cíle dosáhnout – je takové opatření, jako je to, jež je upraveno v článku 54 odst. 2 písm. a) PG 1965, vhodné k dosažení cílů uvedených v bodech 31 a 32 tohoto rozsudku a nepřekračuje rámec toho, co je k jeho dosažení nezbytné.

40

Na první a třetí otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a článek 6 odst. 1 směrnice 2000/78 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je ta, o kterou se jedná v původním řízení, jež vylučuje zohlednění dob školní docházky dosažených úředníkem před dovršením věku 18 let pro účely přiznání nároku na důchod a výpočtu výše jeho starobního důchodu v rozsahu, v němž je zaprvé takovýto postup objektivně a rozumně odůvodněný legitimním cílem v oblasti politiky zaměstnanosti a trhu práce a zadruhé představuje přiměřený a nezbytný prostředek k dosažení tohoto cíle.

41

S ohledem na odpověď na první a třetí otázku není namístě odpovídat na druhou otázku.

42

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je ta, o kterou se jedná v původním řízení, jež vylučuje zohlednění dob školní docházky dosažených úředníkem před dovršením věku 18 let pro účely přiznání nároku na důchod a výpočtu výše jeho starobního důchodu v rozsahu, v němž je zaprvé takovýto postup objektivně a rozumně odůvodněný legitimním cílem v oblasti politiky zaměstnanosti a trhu práce a zadruhé představuje přiměřený a nezbytný prostředek k dosažení tohoto cíle.