—

za Copydan Båndkopi P. Schønningem, advokat,

—

za Nokia Danmark A/S F. Bøggildem, advokat,

—

za francouzskou vládu D. Colasem, F. X. Bréchotem a B. Beaupère-Manokha, jako zmocněnci,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Varonem, avvocato dello Stato,

—

za nizozemskou vládu M. Noort, M. Bulterman a C. Wissels, jako zmocněnkyněmi,

—

za rakouskou vládu G. Kunnertem a A. Poschem, jako zmocněnci,

—

za finskou vládu J. Leppem, jako zmocněncem,

—

za vládu Spojeného království S. Brighouse, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Malyniczem a J. Holmesem, barristers,

—

za Evropskou komisi J. Samnadda, H. Støvlbækem a J. Szczodrowskim, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 2 písm. b) a článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi organizací Copydan Båndkopi (dále jen „Copydan“) a společností Nokia Danmark A/S (dále jen „Nokia“) ohledně zaplacení poplatku určeného na financování spravedlivé odměny vyplácené z titulu výjimky z práva na rozmnožování uvedené v čl. 5 odst. 2 písm. b) této směrnice (dále jen „poplatek za soukromé rozmnožování“).

3

Body 9, 10, 31, 32, 35, 38 a 39 odůvodnění směrnice 2001/29 znějí:

[...]

[...]

[...]

4

Článek 2 uvedené směrnice stanoví:

„Členské státy stanoví výlučné právo udělit svolení nebo zakázat přímé nebo nepřímé, dočasné nebo trvalé rozmnožování jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě, vcelku nebo po částech:

[...]“

5

Článek 5 odst. 2 a 5 téže směrnice stanoví:

„2.   Členské státy mohou stanovit výjimky nebo omezení práva na rozmnožování podle článku 2 v těchto případech:

[...]

5.   Výjimky a omezení stanovené v odstavcích 1, 2, 3 a 4 mohou být použity pouze ve zvláštních případech, které nejsou v rozporu s běžným způsobem užití díla nebo jiného předmětu ochrany a nejsou jimi nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy nositele práv.“

6

Článek 6 odst. 1 a 3 směrnice 2001/29 stanoví:

„1.   Členské státy stanoví odpovídající právní ochranu před obcházením jakýchkoliv účinných technologických prostředků, které dotyčná osoba provádí s vědomím, že takový cíl sleduje, nebo existují-li o této skutečnosti opodstatněné důkazy.

[...]

3.   Pro účely této směrnice se ‚technologickými prostředky‘ rozumí jakákoliv technologie, zařízení nebo součástka, které jsou při své obvyklé funkci určeny k tomu, aby zabraňovaly úkolům [úkonům] nebo omezovaly úkony ve vztahu k dílům nebo jiným předmětům ochrany, ke kterým nebylo uděleno svolení nositele jakýchkoliv autorských práv nebo práv s ním souvisejících stanovených právními předpisy [...]. Technologické prostředky se považují za ‚účinné‘ pokud je použití chráněného díla nebo jiného předmětu ochrany kontrolováno nositeli práv uplatněním kontroly přístupu nebo ochranného procesu, jako je šifrování, kódování nebo jiná úprava díla nebo jiného předmětu ochrany nebo mechanismu kontroly rozmnožování, který dosahuje cíle ochrany.“

7

Článek 12 odst. 1 a 3 zákona o právu autorském (ophavsretsloven), v konsolidovaném znění přijatém vyhláškou č. 202 ze dne 27. února 2010 (dále jen „zákon o právu autorském“) stanoví:

„1.   Každý si pro soukromé účely může zhotovit nebo nechat zhotovit jednotlivé rozmnoženiny děl, která byla zveřejněna. Tyto rozmnoženiny nesmí být použity k žádnému jinému účelu.

[...]

3.   [B]ez souhlasu autora není dovoleno zhotovovat rozmnoženiny v digitální podobě na základě exempláře, který byl zapůjčen nebo pronajat.“

8

Článek 39 odst. 1 a 2 tohoto zákona stanoví:

„1.   Každý, kdo pro komerční účely vyrábí nebo dováží audiopásky nebo videopásky nebo jiné nosiče, na které může být zaznamenán zvuk nebo obraz, zaplatí autorům děl uvedených v odstavci 2 odměnu.

2.   Odměna se platí za pásky atd., které jsou vhodné ke zhotovování rozmnoženin pro soukromé užití [...]“

9

Článek 40 odst. 2 a 3 zákona o právu autorském stanoví:

„2.   V roce 2006 činí odměna za jednotku [...] pro digitální paměťové karty 4,28 DKK.

3.   Odměna uvedená v odstavcích 1 a 2 se od roku 2007 každoročně upravuje na základě indexace sazeb (srov. zákon o indexaci sazeb).“

10

Článek 75c odst. 1 téhož zákona stanoví:

„Bez souhlasu nositele práv není dovoleno obcházení účinných technologických prostředků.“

11

Copydan je organizace pro správu autorských práv, která zastupuje nositele autorských práv ke zvukovým a audiovizuálním dílům. Kulturministeriet (ministerstvo kultury) jí udělilo oprávnění vybírat a spravovat poplatky za užití uvedených děl a provádět jejich rozúčtování mezi tyto nositele práv.

12

Společnost Nokia uvádí v Dánsku na trh mobilní telefony. Tyto výrobky dodává podnikatelům, kteří je dále prodávají jak fyzickým osobám-nepodnikatelům, tak i jiným podnikatelům. Všechny mobilní telefony jsou vybaveny vnitřní pamětí. Některé modely navíc obsahují vedle karty SIM ještě dodatečnou paměťovou kartu. Má-li uživatel mobilní telefon s paměťovou kartou, může na ni ukládat údaje, jako například telefonní čísla, kontaktní údaje nebo fotografie pořízené tímto telefonem. Lze na ni ukládat také soubory obsahující hudební díla, filmy a jiná chráněná díla. Takové soubory mohou být stažené z Internetu nebo nahrané z DVD, CD-ROM, MP3 přehrávačů nebo počítačů patřících uživatelům.

13

Účastníci původního řízení se shodují v tom, že uživatel, který ukládá chráněná díla do mobilního telefonu vybaveného zároveň vnitřní pamětí i paměťovou kartou, je zpravidla ukládá na paměťovou kartu. Pokud však uživatel změní nastavení telefonu, může tato díla ukládat také do vnitřní paměti.

14

Podle organizace Copydan se na paměťové karty mobilních telefonů, s výjimkou paměťových karet s mimořádně nízkou datovou kapacitou, musí vztahovat systém spravedlivé odměny z titulu výjimky z práva na rozmnožování (dále jen „spravedlivá odměna“), upravený zákonem o právu autorském. Z tohoto důvodu podala proti společnosti Nokia žalobu, kterou se domáhala, aby bylo této společnosti uloženo zaplatit jí z paměťových karet dovezených v období let 2004 až 2009 poplatek za soukromé rozmnožování.

15

Společnost Nokia uvedla, že se takový poplatek neplatí, pokud rozmnoženina není legální ani pokud k použití rozmnoženiny, například po stažení chráněného díla z internetových stránek internetového obchodu, udělili nositelé autorského práva souhlas. Systém spravedlivé odměny se tedy podle ní musí vztahovat pouze na legální rozmnoženiny pro soukromé užití, k nimž nositelé práv neudělili svolení. Paměťové karty mobilních telefonů přitom podle společnosti Nokia obsahují takové rozmnoženiny jen zřídkakdy, takže za tyto rozmnoženiny nelze požadovat žádný poplatek.

16

Za těchto podmínek se Østre Landsret rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

17

Některé z otázek položených předkládajícím soudem neodkazují výslovně na čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, zatímco v jiných otázkách je toto ustanovení zmíněno. Z předkládacího rozhodnutí však jasně vyplývá, že všechny položené otázky je nutno chápat tak, že se tohoto ustanovení týkají, a Soudní dvůr proto bude tyto otázky zkoumat z hlediska uvedeného ustanovení.

18

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat na prvním místě, je, zda čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví spravedlivou odměnu v případě multifunkčních nosičů, jako jsou paměťové karty mobilních telefonů, bez ohledu na to, zda je hlavní funkcí těchto nosičů pořizování rozmnoženin pro soukromé užití, či nikoli.

19

V tomto ohledu je třeba připomenout, že jestliže se členské státy rozhodnou zavést ve svém vnitrostátním právu výjimku z práva na rozmnožování pro soukromé užití rozmnoženin (dále jen „výjimka pro soukromé rozmnožování“) podle čl. 5 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice, jsou zejména povinny stanovit na základě tohoto ustanovení úhradu spravedlivé odměny ve prospěch nositelů výlučného práva na rozmnožování (rozsudky Padawan, C‑467/08, EU:C:2010:620, bod 30, a Amazon.com International Sales a další, C‑521/11, EU:C:2013:515, bod 19).

20

Jelikož ustanovení této směrnice nijak blíže neupřesňují jednotlivé prvky systému spravedlivé odměny, mají členské státy při jejich vymezování široký prostor pro uvážení. Je na členských státech, aby zejména určily, kdo má tuto odměnu uhradit, a stanovit formu, podrobnosti a výši této odměny (v tomto smyslu viz rozsudky Stichting de Thuiskopie, C‑462/09, EU:C:2011:397, bod 23, a Amazon.com International Sales a další, EU:C:2013:515, bod 20).

21

Spravedlivá odměna, a tudíž i systém, na němž je založena, a její výše však musí souviset s újmou způsobenou nositelům práv soukromým rozmnožováním (v tomto smyslu viz rozsudek Padawan, EU:C:2010:620, body 40 a 42).

22

Jelikož osobou, která způsobila dotyčnému nositeli práv újmu, je osoba, která pro soukromé užití pořizuje rozmnoženinu díla, ačkoli uvedeného nositele práv předem nepožádala o svolení, je v zásadě tato osoba povinna nahradit tuto újmu tím, že bude financovat náklady na odměnu, která bude tomuto nositeli práv zaplacena (v tomto smyslu rozsudky Padawan, EU:C:2010:620, bod 45, a Amazon.com International Sales a další, EU:C:2013:515, bod 23).

23

Soudní dvůr však připustil, že poněvadž je v praxi obtížné identifikovat soukromé uživatele a ukládat jim povinnost, aby nositelům výlučného práva na rozmnožování poskytli náhradu za újmu, kterou jim způsobili, jsou členské státy oprávněny zavést k financování spravedlivé odměny poplatek za soukromé rozmnožování nikoli k tíži dotyčných soukromých osob, nýbrž k tíži osob, jež disponují vybavením, přístroji a nosiči pro digitální rozmnožování, a které z tohoto důvodu právně nebo fakticky dávají toto vybavení, přístroje a nosiče pro rozmnožování k dispozici soukromým osobám nebo jim poskytují rozmnožovací služby. V rámci takového systému se povinnost zaplatit poplatek za soukromé rozmnožování vztahuje na osoby disponující uvedeným vybavením, přístroji a nosiči (rozsudky Padawan, EU:C:2010:620, bod 46, a Amazon.com International Sales a další, EU:C:2013:515, bod 24).

24

V tomto ohledu není nutné prokazovat, že fyzické osoby pomocí takového vybavení, přístrojů a nosičů skutečně pořizují rozmnoženiny pro soukromé užití. U těchto osob se totiž vychází oprávněně z domněnky, že jim toto vybavení, přístroje a nosiče byly poskytnuty v plném rozsahu, a má se o nich tedy za to, že využívají všechny jejich funkce, včetně funkce rozmnožování (v tomto smyslu viz rozsudek Padawan, EU:C:2010:620, body 54 a 55).

25

Z toho plyne, že pokud jsou vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování poskytnuty fyzickým osobám jakožto soukromým uživatelům, pouhá schopnost tohoto vybavení či těchto přístrojů a nosičů zhotovovat rozmnoženiny postačí k tomu, aby bylo odůvodněno uplatnění poplatku za soukromé rozmnožování (v tomto smyslu viz rozsudek Padawan, EU:C:2010:620, bod 56).

26

Z této judikatury Soudního dvora tak vyplývá, že v zásadě není významné, zda je určitý nosič multifunkční, či nikoli ani zda je případně funkce rozmnožování podružná ve vztahu k ostatním funkcím, neboť se má za to, že koncoví uživatelé využívají všechny dostupné funkce tohoto nosiče.

27

Po tomto upřesnění je však třeba uvést, že multifunkčnost a podružnost funkce rozmnožování mohou mít vliv na výši spravedlivé odměny. Zvláště je třeba uvést, že s ohledem na úvahy uvedené v bodě 21 tohoto rozsudku musí příslušné orgány její výši stanovit v zásadě se zřetelem k relativní míře schopnosti nosiče zhotovovat rozmnoženiny děl pro soukromé užití.

28

Jakmile se tedy ukáže, že souhrn uživatelů určitého nosiče takovou funkci v praxi takřka nevyužívá, nemusí v souladu s bodem 35 odůvodnění směrnice 2001/29 vzniknout z titulu poskytnutí této funkce žádná povinnost platit spravedlivou odměnu, je-li újma způsobená nositelům práv považována za minimální.

29

S ohledem na předchozí úvahy je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví spravedlivou odměnu v případě multifunkčních nosičů, jako jsou paměťové karty mobilních telefonů, bez ohledu na to, zda je hlavní funkcí těchto nosičů pořizování rozmnoženin pro soukromé užití, či nikoli, a to za podmínky, že některá, byť podružná funkce uvedených nosičů umožňuje, aby je jejich majitelé k tomuto účelu používali. Skutečnost, že se jedná o hlavní nebo podružnou funkci, a relativní míra schopnosti nosiče zhotovovat rozmnoženiny však mohou mít vliv na výši placené spravedlivé odměny. Pokud by byla újma způsobená nositelům práv považována za minimální, nemusela by z titulu poskytnutí uvedené funkce vzniknout žádná povinnost tuto odměnu platit.

30

Podstatou páté otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat na druhém místě, je, zda čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví poplatek za soukromé rozmnožování v případě dodání nosičů, jež mohou být použity k rozmnožování pro soukromé užití, jako jsou paměťové karty mobilních telefonů, ale tento poplatek nestanoví v případě dodání součástí, které jsou určeny hlavně k ukládání rozmnoženin pro soukromé užití, jako jsou vnitřní paměti MP3 přehrávačů.

31

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že výjimky upravené v článku 5 směrnice 2001/29 musí být uplatňovány při dodržení zásady rovného zacházení, která je obecnou zásadou unijního práva zakotvenou v článku 20 Listiny základních práv Evropské unie (v posledně uvedeném ohledu viz rozsudek Glatzel, C‑356/12, EU:C:2014:350, bod 43).

32

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (viz zejména rozsudky Soukupová, C‑401/11, EU:C:2013:223, bod 29, a Sky Italia, C‑234/12, EU:C:2013:496, bod 15).

33

Z toho vyplývá, že členské státy nemohou stanovit podrobnou úpravu spravedlivé odměny, která by zaváděla neodůvodněné nerovné zacházení s jednotlivými kategoriemi hospodářských subjektů uvádějících na trh srovnatelné zboží, na něž se vztahuje výjimka pro soukromé rozmnožování, nebo s jednotlivými kategoriemi uživatelů předmětů ochrany.

34

Ve věci v původním řízení je nesporné, že vnitrostátní právní úprava vede k rozlišování mezi nosiči, které jsou oddělitelné od přístrojů vybavených funkcí digitálního rozmnožování, a neoddělitelnými součástmi takovýchto přístrojů. Zatímco je totiž pro dodání uvedených nosičů stanoven poplatek za soukromé rozmnožování, v případě dodání uvedených součástí tomu tak není.

35

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že multifunkční nosiče, jako jsou paměťové karty mobilních telefonů, i integrované součásti, jako jsou vnitřní paměti MP3 přehrávačů, mohou být používány k rozmnožování chráněných děl pro soukromé účely, a způsobovat tak nositelům autorského práva újmu.

36

Tato analýza platí také pro paměťové karty mobilních telefonů a jejich vnitřních paměti. Přestože jsou přitom vnitřní paměti v rámci téhož telefonního přístroje vybaveny stejnou funkcí rozmnožování jako paměťové karty, jak to vyplývá z bodu 13 tohoto rozsudku, ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nevyplývá, že by byl pro jejich dodání stanoven poplatek za soukromé rozmnožování.

37

Předkládajícímu soudu však přísluší zkoumat, zda jsou případně dány jiné okolnosti, jež by dovolovaly konstatovat, že i když jsou posuzované integrované součásti vybaveny stejnou funkcí rozmnožování jako paměťové karty mobilních telefonů, nejsou tyto součásti z hlediska požadavků týkajících se spravedlivé odměny srovnatelné.

38

V tomto ohledu by mohl předkládající soud mimo jiné posoudit, jaký má případně dopad skutečnost, že jsou uvedené součásti neoddělitelné od přístrojů, do nichž jsou zabudovány, zatímco takové nosiče používané k týmž účelům, tj. k rozmnožování, jako jsou paměťové karty, jsou od přístrojů oddělitelné, což by mohlo usnadňovat další rozmnožování týchž děl na jiných nosičích.

39

Pokud předkládající soud dospěje k závěru, že uvedené součásti a nosiče jsou z hlediska požadavků týkajících se spravedlivé odměny srovnatelné, bude muset následně ověřit, zda je rozdílné zacházení vyplývající z vnitrostátního systému spravedlivé odměny odůvodněné.

40

Toto rozdílné zacházení by mohlo být odůvodněné mimo jiné v případě, kdy na rozdíl od toho, co platí pro oddělitelné nosiče ve věci v původním řízení, pobírají nositelé práv z titulu integrovaných součástí, jež mohou být použity k rozmnožování, spravedlivou odměnu v jiné formě.

41

S ohledem na předchozí úvahy je třeba na pátou otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví poplatek za soukromé rozmnožování v případě dodání nosičů, jež mohou být použity k rozmnožování pro soukromé užití, jako jsou paměťové karty mobilních telefonů, ale tento poplatek nestanoví v případě dodání součástí, které jsou určeny hlavně k ukládání rozmnoženin pro soukromé užití, jako jsou vnitřní paměti MP3 přehrávačů, za podmínky, že tyto jednotlivé kategorie nosičů a součástí nejsou srovnatelné nebo že je rozdílné zacházení s nimi odůvodněné, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

42

Podstatou šesté otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat na třetím místě, je, zda musí být čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví poplatek za soukromé rozmnožování k tíži výrobců a dovozců, kteří prodávají paměťové karty mobilních telefonů podnikatelům, přičemž vědí, že jsou tyto karty určeny k dalšímu prodeji, ale nevědí, zda jsou koncovými nabyvateli těchto karet podnikatelé, nebo fyzické osoby-nepodnikatelé. Předkládající soud se mimoto táže, zda má na odpověď na tuto otázku vliv skutečnost, že tito výrobci a dovozci

43

Jak bylo připomenuto v bodě 23 tohoto rozsudku, jsou členské státy oprávněny zavést k financování spravedlivé odměny poplatek za soukromé rozmnožování nikoli k tíži dotyčných soukromých osob, nýbrž k tíži osob, jež disponují vybavením, přístroji a nosiči pro digitální rozmnožování, a které z tohoto důvodu právně nebo fakticky dávají toto vybavení, přístroje a nosiče pro rozmnožování k dispozici soukromým osobám nebo jim poskytují rozmnožovací služby.

44

Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že členské státy mohou za jistých podmínek uplatňovat poplatek za soukromé rozmnožování bez rozdílu v případě záznamových nosičů, které mohou sloužit k rozmnožování, a to i tehdy, když jejich konečné užití nespadá pod případ uvedený v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 (v tomto smyslu viz rozsudek Amazon.com International Sales a další, EU:C:2013:515, bod 31).

45

Systém uplatňování takového poplatku je s uvedeným ustanovením v souladu, pouze pokud je jeho zavedení odůvodněno praktickými obtížemi a pokud mají osoby povinné zaplatit tento poplatek nárok na jeho vrácení v případě, že poplatek placen být neměl (v tomto smyslu viz rozsudek Amazon.com International Sales a další, EU:C:2013:515, bod 31).

46

V tomto ohledu může být systém uplatňování poplatku za soukromé rozmnožování odůvodněn zejména potřebou vypořádat se s nemožností identifikovat koncové uživatele nebo s praktickými obtížemi s jejich identifikací či jinými obdobnými obtížemi (v tomto smyslu viz rozsudek Amazon.com International Sales a další, EU:C:2013:515, body 31 a 34).

47

Z judikatury Soudního dvora však vyplývá, že se uvedený poplatek každopádně nesmí uplatnit na dodání vybavení, přístrojů a nosičů pro rozmnožování jiným než fyzickým osobám pro účely zjevně nesouvisející s pořizováním rozmnoženin pro soukromé užití (v tomto smyslu viz rozsudky Padawan, EU:C:2010:620, bod 52, a Amazon.com International Sales a další, EU:C:2013:515, bod 28).

48

Pokud jde dále o nárok na vrácení tohoto poplatku, musí být tento nárok účinný a nesmí nadměrně ztěžovat navrácení poplatku uhrazeného mimo případ uvedený v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 (v tomto smyslu viz rozsudek Amazon.com International Sales a další, EU:C:2013:515, body 31 a 34).

49

Ve věci v původním řízení je na předkládajícím soudu, aby zaprvé ověřil, zda se zavedení systému, v jehož rámci je upraveno placení poplatku za soukromé rozmnožování při uvádění paměťových karet mobilních telefonů na trh, jeví být odůvodněno praktickými obtížemi, tak jak jsou zmíněny v bodě 46 tohoto rozsudku.

50

Z úvah připomenutých v bodě 47 tohoto rozsudku v tomto ohledu vyplývá, že uvádění těchto karet na trh musí být zproštěno povinnosti platit uvedený poplatek zejména tehdy, když dotyčný výrobce nebo dovozce prokáže, že tyto karty dodal jiným než fyzickým osobám pro účely zjevně nesouvisející s rozmnožováním pro soukromé užití.

51

Mimoto je třeba konstatovat, že praktickými problémy spjatými s identifikací koncových uživatelů a s výběrem tohoto poplatku nelze odůvodňovat uplatňování takového zproštění pouze na dodání paměťových karet mobilních telefonů podnikatelům zaregistrovaným u organizace pověřené správou poplatků za soukromé rozmnožování. Takovýmto omezením by se totiž zavádělo rozdílné zacházení s jednotlivými skupinami hospodářských subjektů, neboť v souvislosti s poplatkem za soukromé rozmnožování se všechny tyto hospodářské subjekty nacházejí ve srovnatelné situaci bez ohledu na to, zda jsou u této organizace zaregistrovány, či nikoli.

52

Zadruhé musí předkládající soud ověřit, že dosah, účinnost, disponibilita, veřejná známost a jednoduchost využití nároku na vrácení umožňují odstranit případnou nerovnováhu vytvořenou systémem uplatňování poplatku za soukromé rozmnožování za účelem překonání konstatovaných praktických obtíží (viz rozsudek Amazon.com International Sales a další, EU:C:2013:515, bod 36).

53

V tomto ohledu je třeba poukázat na skutečnost, že jelikož systém uplatňování poplatku za soukromé rozmnožování, o který jde ve věci v původním řízení, umožňuje povinným osobám promítnout výši tohoto poplatku do ceny předmětných mobilních telefonů, a tento poplatek jde tedy k tíži koncového uživatele, je v zásadě v souladu s přiměřenou rovnováhou mezi zájmy nositelů autorského práva a zájmy uživatelů předmětů ochrany, uvedenou v bodě 31 odůvodnění směrnice 2001/29, může-li být tento poplatek vrácen pouze koncovému nabyvateli takového telefonu a je-li jeho vrácení podmíněno podáním příslušné žádosti organizaci pověřené správou těchto poplatků.

54

Je-li tato možnost zajištěna, je lhostejné, zda výrobci nebo dovozci předmětných telefonů, kteří jsou povinni uhradit poplatek za soukromé rozmnožování, mají či nemají k dispozici informace o tom, že koncovými nabyvateli těchto telefonů jsou podnikatelé, nebo fyzické osoby-nepodnikatelé.

55

S ohledem na výše uvedené je třeba na šestou otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví poplatek za soukromé rozmnožování k tíži výrobců a dovozců, kteří prodávají paměťové karty mobilních telefonů podnikatelům, přičemž vědí, že jsou tyto karty určeny k dalšímu prodeji, ale nevědí, zda jsou koncovými nabyvateli těchto karet podnikatelé, nebo fyzické osoby-nepodnikatelé, a to za podmínky, že

56

V rámci třetí otázky, kterou je třeba zkoumat na čtvrtém místě, se předkládající soud v podstatě táže, jak má být vykládán čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 ve světle upřesnění, které je obsaženo v bodě 35 jejího odůvodnění a podle kterého v určitých situacích, kdy je újma způsobená nositeli práva „minimální, nemusí vzniknout žádná povinnost platby“.

57

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že směrnice 2001/29 má za cíl harmonizovat pouze určité aspekty autorského práva a práv s ním souvisejících (rozsudek Padawan, EU:C:2010:620, bod 35). Zadruhé je celkový systém této směrnice vymezen několika ustanoveními, jež ukazují záměr unijního zákonodárce přiznat členským státům při jejím provádění určitý prostor pro uvážení, jako je například její článek 5, který upravuje řadu výjimek a omezení, jež mohou tyto státy provést do svých vnitrostátních právních řádů.

58

V bodě 35 odůvodnění této směrnice se dále uvádí, že v určitých případech výjimek nebo omezení by nositelé práv měli získat spravedlivou odměnu. V určitých situacích, kdy je újma způsobená těmto nositelům práv minimální, však nemusí být úhrada takové odměny uložena.

59

Stejně jako jsou členské státy oprávněny upravit či neupravit některou z výjimek uvedených v čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/29, mají též tyto státy možnost, jak to potvrzuje bod 35 odůvodnění této směrnice, stanovit v určitých situacích spadajících pod výjimky, které tyto státy v souladu se svým oprávněním zavedly, zproštění povinnosti platit spravedlivou odměnu, je-li újma způsobená nositelům práv minimální.

60

Této závěr se musí v plné míře použít na výjimku pro soukromé rozmnožování upravenou v čl. 5 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice.

61

Z důvodů zmíněných v předchozích bodech musí být i hranice, pod kterou lze újmu kvalifikovat jako „minimální“ ve smyslu bodu 35 odůvodnění této směrnice, stanovena v rámci prostoru pro uvážení členských států, zejména za podmínky, že je tato hranice uplatňována v souladu se zásadou rovného zacházení zmíněnou v bodě 31 tohoto rozsudku.

62

S ohledem na výše uvedené je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 posuzovaný ve světle bodu 35 jejího odůvodnění musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje členským státům stanovit v určitých situacích, které spadají pod výjimku pro soukromé rozmnožování, zproštění povinnosti platit spravedlivou odměnu, je-li újma způsobená nositelům práv v těchto situacích minimální. Stanovení hranice takové újmy je v pravomoci těchto států s tím, že tato hranice musí být uplatňována zejména v souladu se zásadou rovného zacházení.

63

V rámci první otázky písm. a) a b) se předkládající soud v podstatě táže na účinky svolení uděleného nositelem práv k používání souborů obsahujících chráněná díla zejména za účelem soukromého rozmnožování, a to z hlediska požadavků vyplývajících z čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, zvláště pokud jde o spravedlivou odměnu.

64

Z bodů 24 a 25 tohoto rozsudku vyplývá, že není nutné prokazovat, že uživatelé těchto souborů skutečně pořizují soukromě rozmnoženiny, neboť se u těchto uživatelů vychází oprávněně z domněnky, že jim tyto soubory byly poskytnuty v plném rozsahu. Z toho plyne, že udělí-li nositel práv fyzické osobě svolení k používání takových souborů, přičemž jí tyto soubory dá k dispozici, pak již pouhá možnost využívat tyto soubory za účelem rozmnožování chráněných děl odůvodňuje uplatnění poplatku za soukromé rozmnožování.

65

Pokud však jde o vliv svolení uděleného nositelem práv k používání souborů obsahujících chráněná díla na spravedlivou odměnu, Soudní dvůr již určil, že pokud se členský stát na základě čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/29 rozhodl vyloučit v rámci věcné působnosti tohoto ustanovení veškeré právo nositelů práv udělit svolení k soukromému rozmnožování svých děl, jejich případné svolení nemá v právním řádu uvedeného státu žádné právní účinky. Takový úkon tedy nemá žádný vliv na újmu způsobenou nositelům práv, a to v důsledku zavedení daného opatření, kterým byli svého práva zbaveni, a nemůže mít proto ani žádný vliv na spravedlivou odměnu bez ohledu na to, zda byla na základě příslušného ustanovení této směrnice stanovena jako obligatorní nebo fakultativní (viz rozsudek VG Wort a další, C‑457/11 až C‑460/11, EU:C:2013:426, bod 37).

66

Vzhledem k tomu, že za takových podmínek, jaké jsou uvedeny v předchozím bodě tohoto rozsudku, nemá uvedené svolení žádné právní účinky, nemůže ani samo o sobě zakládat povinnost uživatele dotyčných souborů platit za soukromé rozmnožování jakoukoli platbu nositeli práv, který k jejich použití udělil svolení.

67

S ohledem na předchozí úvahy je třeba na první otázku písm. a) a b) odpovědět tak, že směrnice 2001/29 musí být vykládána v tom smyslu, že pokud se členský stát na základě čl. 5 odst. 2 této směrnice rozhodl vyloučit v rámci věcné působnosti tohoto ustanovení veškeré právo nositelů práv udělit svolení k soukromému rozmnožování svých děl, nemůže mít svolení udělené nositelem práv k používání souborů obsahujících jeho díla vliv na povinnost platit spravedlivou odměnu v případě rozmnoženin pořízených s pomocí takových souborů v souladu s čl. 5 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice a nemůže samo o sobě zakládat povinnost uživatele dotyčných souborů platit tomuto nositeli práv jakoukoli platbu.

68

V rámci první otázky písm. c) a d) a druhé otázky, které je třeba zkoumat na šestém místě, se předkládající soud v podstatě táže, zda může mít použití technologických prostředků uvedených v článku 6 směrnice 2001/29 u zařízení používaných k rozmnožování chráněných děl, jako jsou DVD, CD-ROM, MP3 přehrávače nebo počítače, vliv na spravedlivou odměnu placenou z rozmnoženin soukromě pořízených z takových zařízení.

69

V tomto ohledu již Soudní dvůr určil, že účelem technologických prostředků uvedených v čl. 5 odst. 2 písm. b) této směrnice je omezit úkony, ke kterým nebylo uděleno svolení nositelů práv, tzn. zajistit řádné uplatňování tohoto ustanovení, a zabránit tak úkonům, které by nebyly v souladu se striktními podmínkami upravenými v tomto ustanovení (rozsudky VG Wort a další, EU:C:2013:426, bod 51, a ACI Adam a další, C‑435/12, EU:C:2014:254, bod 43).

70

Kromě toho je třeba uvést, že jelikož těmi, kdo zavádí výjimku pro soukromé rozmnožování a kdo pro účely takového rozmnožování dávají svolení k tomuto užití děl nebo jiných předmětů ochrany, jsou členské státy, a nikoli nositelé práv, přísluší členskému státu, který dal zavedením této výjimky svolení k soukromému rozmnožování, aby zajistil řádné uplatňování uvedené výjimky, a omezil tak úkony, ke kterým nebylo uděleno svolení nositelů práv (rozsudky VG Wort a další, EU:C:2013:426, body 52 a 53, a ACI Adam a další, EU:C:2014:254, bod 44).

71

Vzhledem k tomu, že použití technologických prostředků uvedených v článku 6 směrnice 2001/29 je dobrovolné, Soudní dvůr určil, že i když možnost jejich použití existuje, nemůže jejich nepoužití vést k tomu, že se spravedlivá odměna neuplatní (rozsudek VG Wort a další, EU:C:2013:426, bod 57).

72

Dotyčný členský stát nicméně může konkrétní výši odměny ve prospěch nositelů práv podmínit použitím či nepoužitím takových technologických prostředků, aby byli nositelé práv skutečně motivováni k jejich používání, a aby tak dobrovolně přispívali k řádnému uplatňování výjimky pro soukromé rozmnožování (rozsudek VG Wort a další, EU:C:2013:426, bod 58).

73

Proto je třeba na první otázku písm. c) a d) a na druhou otázku odpovědět tak, že použití technologických prostředků uvedených v článku 6 směrnice 2001/29 u zařízení používaných k rozmnožování chráněných děl, jako jsou DVD, CD-ROM, MP3 přehrávače nebo počítače, nemůže mít vliv na spravedlivou odměnu placenou z rozmnoženin soukromě pořízených z takových zařízení. Jejich použití však může mít vliv na konkrétní výši této odměny.

74

V rámci první otázky písm. f), kterou je třeba zkoumat na sedmém místě, se předkládající soud v podstatě táže, zda směrnice 2001/29 brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví spravedlivou odměnu v případě rozmnoženin pořízených z neoprávněných zdrojů, a sice z chráněných děl poskytnutých veřejnosti bez svolení nositelů práv.

75

Soudní dvůr již rozhodl, že uvedená směrnice brání vnitrostátním právním předpisům, které situaci, kdy zdroj, z něhož je rozmnoženina pro soukromé užití pořízena, je oprávněný, neodlišují od situace, kdy je tento zdroj neoprávněný (v tomto smyslu viz rozsudek ACI Adam a další, EU:C:2014:254, bod 58).

76

Soudní dvůr v tomto ohledu konstatoval, že požadavek striktního výkladu čl. 5 odst. 2 písm. b) této směrnice brání tomu, aby toto ustanovení bylo chápáno v tom smyslu, že nad rámec omezení, jež výslovně stanoví, ukládá nositelům autorského práva povinnost strpět porušování svých práv, které může být spojeno s pořizováním soukromých rozmnoženin (v tomto smyslu viz rozsudek ACI Adam a další, EU:C:2014:254, bod 31).

77

Soudní dvůr mimoto poukázal na skutečnost, že systém uplatňování poplatku za soukromé rozmnožování, který má takové charakteristické znaky jako systém ve věci v původním řízení a který při výpočtu spravedlivé odměny náležející oprávněným osobám neodlišuje situaci, kdy zdroj, z něhož byla rozmnoženina pro soukromé užití pořízena, je oprávněný, od situace, kdy tento zdroj je neoprávněný, nerespektuje přiměřenou rovnováhu, kterou je třeba nalézt mezi zájmy nositelů autorského práva a zájmy uživatelů předmětů ochrany, protože v takovém systému jsou všichni uživatelé, kteří si pořídí vybavení, přístroje nebo nosiče podléhající uvedenému poplatku, nepřímo penalizováni (v tomto smyslu viz rozsudek ACI Adam a další, EU:C:2014:254, body 54 až 56).

78

Tím, že tito uživatelé nesou zátěž spojenou s tímto poplatkem stanoveným bez ohledu na to, zda zdroj, z něhož jsou takové rozmnoženiny pořízeny, je oprávněný či neoprávněný, totiž nutně přispívají na náhradu újmy vzniklé v důsledku rozmnoženin pro soukromé užití pořízených z neoprávněného zdroje, které směrnice 2001/29 nedovoluje, a jsou tak nuceni nést nezanedbatelnou dodatečnou zátěž, aby mohli pořizovat soukromé rozmnoženiny, na které se vztahuje výjimka podle čl. 5 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice (viz rozsudek ACI Adam a další, EU:C:2014:254, bod 56).

79

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku písm. f) odpovědět tak, že směrnice 2001/29 brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví spravedlivou odměnu v případě rozmnoženin pořízených z neoprávněných zdrojů, a sice z chráněných děl poskytnutých veřejnosti bez svolení nositelů práv.

80

V rámci první otázky písm. e), kterou je třeba zkoumat na osmém místě, se předkládající soud v podstatě táže, zda směrnice 2001/29 brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví spravedlivou odměnu v případě rozmnoženin chráněných děl pořízených fyzickou osobou ze zařízení nebo s pomocí zařízení patřícího třetí osobě.

81

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že čl. 5 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice obsahuje tři znaky, které společně určují jeho působnost. Jedná se o předmět rozmnoženiny, dále o osobu, která ji pořizuje, a konečně o samotnou rozmnoženinu.

82

Pokud jde nejprve o předmět rozmnoženiny, je třeba připomenout, že uvedené ustanovení upravuje výjimku z výlučného práva nositele práv udělit svolení k rozmnožení posuzovaného díla nebo jeho rozmnožení zakázat. To nutně předpokládá, že předmětem rozmnoženiny, na niž se toto ustanovení vztahuje, musí být chráněné dílo, a nikoli padělek nebo nedovolená napodobenina (v tomto smyslu viz rozsudek ACI Adam a další, EU:C:2014:254, bod 58).

83

Pokud jde dále o osobu oprávněnou pořídit rozmnoženinu, v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 se upřesňuje, že se jedná výlučně o fyzickou osobu, která pořizuje rozmnoženiny daného chráněného díla pro soukromé užití a pro účely, které nejsou přímo ani nepřímo komerční.

84

Pokud jde konečně o samotnou rozmnoženinu, v čl. 5 odst. 2 písm. b) této směrnice se pouze upřesňuje, na jakých nosičích smí být chráněné dílo rozmnoženo.

85

V tomto ohledu stačí porovnat formulaci výjimky pro soukromé rozmnožování s formulací výjimky z práva na rozmnožování podle čl. 5 písm. 2 písm. a) této směrnice. Zatímco se posledně uvedená výjimka vztahuje na „rozmnoženiny na papíře nebo jakémkoliv podobném nosiči“, výjimka pro soukromé rozmnožování se vztahuje na „rozmnoženiny na jakémkoliv nosiči“.

86

V článku 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 naproti tomu nejsou nijak upřesněny charakteristické znaky zařízení, ze kterých nebo s pomocí kterých jsou rozmnoženiny pro soukromé užití pořizovány. Zvláště v něm není uvedeno nic o právní povaze vztahu, jaký může – jako například vlastnické právo – existovat mezi fyzickou osobou, která pořizuje rozmnoženinu pro soukromé užití, a zařízením, které k tomu používá.

87

Přitom je třeba zaprvé uvést, že výjimka upravená v uvedeném ustanovení musí být vykládána striktně, takže nedovoluje výklad přesahující výslovně předvídané případy (viz obdobně rozsudky ACI Adam a další, EU:C:2014:254, bod 23, a Melzer, C‑228/11, EU:C:2013:305, bod 24)

88

Zadruhé je cílem uvedené směrnice harmonizovat jen určité aspekty autorského práva (rozsudek Padawan, EU:C:2010:620, bod 35). Jelikož unijní zákonodárce v této směrnici neuvedl charakteristické znaky a konkrétní aspekty, o nichž je řeč v bodě 86 tohoto rozsudku, považoval je přitom za irelevantní z hlediska cíle jím zavedené dílčí harmonizace.

89

Z toho vyplývá, že otázka, zda zařízení používané určitou soukromou osobou k pořizování rozmnoženin pro soukromé užití musí patřit této osobě, nebo zda může patřit třetí osobě, nespadá do působnosti čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29.

90

Na rozdíl od toho, co tvrdí Evropská komise, není za těchto podmínek namístě vykládat čl. 5 odst. 2 písm. b) této směrnice ve světle jejího čl. 5 odst. 5, neboť posledně uvedené ustanovení nemá za cíl ovlivnit věcný obsah ustanovení spadajících do působnosti čl. 5 odst. 2 této směrnice, a zejména ani rozšířit rozsah jednotlivých výjimek a omezení v tomto článku upravených (viz rozsudek ACI Adam a další, EU:C:2014:254, bod 26).

91

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku písm. e) odpovědět tak, že směrnice 2001/29 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví spravedlivou odměnu v případě rozmnoženin chráněných děl pořízených fyzickou osobou ze zařízení nebo s pomocí zařízení patřícího třetí osobě.

92

V rámci první otázky písm. g), kterou je třeba zkoumat na devátém místě, se předkládající soud táže, zda směrnice 2001/29 brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví spravedlivou odměnu v případě rozmnoženin pořízených z oprávněných zdrojů „jiným způsobem“, například z Internetu.

93

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že pokud vnitrostátní soud neposkytne Soudnímu dvoru skutkové nebo právní poznatky nezbytné pro užitečnou odpověď na otázku, která je mu položena, musí být tato otázka odmítnuta jako nepřípustná (v tomto smyslu viz rozsudek Belvedere Costruzioni, C‑500/10, EU:C:2012:186, bod 16, a usnesení Stefan, C‑329/13, EU:C:2014:815, bod 24).

94

V daném případě předkládající soud neposkytl dostatek poznatků ohledně povahy rozmnoženin, kterých se položená otázka týká.

95

Za těchto podmínek nemůže Soudní dvůr podat na první otázku písm. g) užitečnou odpověď. Tato otázka proto musí být odmítnuta jako nepřípustná.

96

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: