ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

26. února 2015 ( *1 )

„Řízení o předběžné otázce — Nařízení (ES) č. 785/2004 — Letečtí dopravci a provozovatelé letadel — Pojištění — Požadavky — Pojmy ‚cestující‘ a ‚člen posádky‘ — Vrtulník — Přeprava znalce v oblasti odstřelů lavin s pomocí výbušnin — Škoda vzniklá v průběhu pracovního letu — Náhrada škody“

Ve věci C‑6/14,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Rakousko) ze dne 19. prosince 2013, došlým Soudnímu dvoru dne 9. ledna 2014, v řízení

Wucher Helicopter GmbH,

Euro-Aviation Versicherungs AG

proti

Fridolinu Santerovi,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení A. Tizzano, předseda senátu, S. Rodin (zpravodaj), A. Borg Barthet, E. Levits a F. Biltgen, soudci,

generální advokát: Y. Bot,

vedoucí soudní kanceláře: K. Malacek, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. listopadu 2014,

s ohledem na vyjádření předložená:

—	za Wucher Helicopter GmbH a Euro-Aviation Versicherungs AG J. J. Janezicem, Rechtsanwalt,

—	za F. Santera Ch. Schlechlem a M. Peterem, Rechtsanwälte,

—	za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s C. Colelli, avvocato dello Stato,

—	za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

—	za Evropskou komisi W. Möllsem, G. Braunem a F. Wilmanem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 písm. g) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004 o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel (Úř. věst. L 138, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 160), jakož i čl. 17 odst. 1 Úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu, jež byla uzavřena v Montrealu dne 28. května 1999, podepsána Evropským společenstvím dne 9. prosince 1999 na základě čl. 300 odst. 2 ES a schválena jeho jménem rozhodnutím Rady 2001/539/ES ze dne 5. dubna 2001 (Úř. věst. L 194, s. 38; Zvl. vyd. 07/05, s. 491, dále jen „Montrealská úmluva“).

Tato žádost byla předložena v rámci řízení o opravném prostředku „Revision“ mezi společností Wucher Helicopter GmbH (dále jen „Wucher“), rakouským leteckým dopravcem, a společností Euro-Aviation Versicherungs AG (dále jen „Euro-Aviation“), německou pojišťovací společností, na straně jedné a F. Santerem na straně druhé ve věci náhrady škody, kterou F. Santer utrpěl v důsledku zranění způsobeného při letecké nehodě.

Právní rámec

Mezinárodní právo

Článek 3 odst. 1, 2 a 5 Montrealské úmluvy zní:

„1. Při dopravě cestujících se vydává jednotlivý nebo hromadný doklad, který obsahuje:

a)	označení místa odletu a místa určení;

b)	označení alespoň jednoho místa zastávky, je-li místo odletu a místo určení na území jednoho smluvního státu této úmluvy a jedno nebo více dohodnutých míst zastávky je na území jiného státu.

2. Jakýkoliv jiný způsob záznamu, na kterém jsou uloženy údaje uvedené v odstavci 1, lze použít náhradou za vydání dokladu podle uvedeného odstavce. Použije-li se takový jiný způsob záznamu, vydá dopravce cestujícímu písemné prohlášení o takto zaznamenaných informacích.

[...]

5. Nedodržení předcházejících odstavců neovlivňuje existenci ani platnost přepravní smlouvy, která se však řídí pravidly této úmluvy včetně pravidel o omezeném ručení.“

4	Článek 17 odst. 1 uvedené úmluvy stanoví:

Unijní právo

Nařízení Rady (ES) č. 2027/97 ze dne 9. října 1997 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel (Úř. věst. L 285, s. 1; Zvl. vyd. 07/03, s. 489) bylo změněno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002 ze dne 13. května 2002 (Úř. věst. L 140, s. 2; Zvl. vyd. 07/06, s. 246) (dále jen „nařízení č. 2027/97“).

6	Bod 8 odůvodnění nařízení č. 889/2002 stanoví:

7	Článek 1 nařízení č. 2027/97 uvádí:

8	Článek 2 odst. 2 tohoto nařízení stanoví:

9	Článek 3 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:

10	Článek 3 písm. g) nařízení č. 785/2004 zní:

Bod 1.c přílohy IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES (Úř. věst. L 79, s. 1), zní:

Spor v původním řízení a předběžné otázky

12	Dne 9. února 2009 byl F. Santer, který se nacházel na palubě vrtulníku, jenž je majetkem společnosti Wucher, která uzavřela povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti u společnosti Euro-Aviation, těžce zraněn při vnitrostátním letu přes ledovcovou oblast Sölden (Rakousko).

F. Santer, který je zaměstnancem společnosti Ötztaler Gletscherbahn-GmbH & Co. KG (dále jen „Ötztaler“), je jako člen lavinové komise odpovědný za bezpečnost v této ledovcové oblasti a za bezpečnost sjezdovek provozovaných jeho zaměstnavatelem. Jeho úkolem je zejména posuzovat místa, kde je třeba provést odstřel lavin. Tyto odstřely lavin se provádějí z vrtulníku.

Společnost Wucher obdržela od společnosti Ötztaler v den, kdy došlo k úrazu, zakázku na provedení „letu za účelem odstřelu lavin“. Při tomto letu byl pilot, který je zaměstnancem společnosti Wucher, doprovázen F. Santerem a dalšími dvěma osobami zaměstnanými rovněž ve společnosti Ötztaler. F. Santer navigoval pilota do míst, kde měly být shozeny nálože. V rámci tohoto úkolu měl F. Santer na pokyn pilota otevřít dveře vrtulníku a podržet je natolik otevřené, aby mohla osoba pověřená provedením odstřelu shodit nálož. Při provádění tohoto postupu zasáhl náraz větru pootevřené dveře tak, že se prudce otevřely. Jelikož se F. Santer nestihl včas pustit úchytu na dveřích, utrpěl těžké zranění loketního kloubu.

F. Santer podal k rakouskému prvostupňovému soudu žalobu na náhradu škody směřující proti společnostem Wucher a Euro-Aviation. Uvedený soud rozhodl, že tento návrh na náhradu škody je v zásadě opodstatněný a že je třeba mít za to, že F. Santer cestoval jako cestující. Domníval se, že se omezená odpovědnost zaměstnavatele neuplatní, a konstatoval, že odpovědnost společností Wucher a Euro-Aviation vznikla na základě vnitrostátních předpisů rakouského práva.

Odvolací soud potvrdil tento rozsudek vydaný v řízení v prvním stupni, ale domníval se, že F. Santer necestoval jako „cestující“ ve smyslu této úmluvy, neboť účelem cesty nebyla jeho přeprava z jednoho místa na druhé, ale hlavním cílem dotčeného letu bylo podílet se na odstřelu lavin s pomocí náloží. Podle uvedeného soudu nařízení č. 2027/97 nebrání použití rakouských právních předpisů v oblasti letecké dopravy, jelikož Montrealská úmluva, na kterou uvedené nařízení odkazuje, se vztahuje na cestující a jejich zavazadla.

Odvolací soud dospěl k závěru, že společnost Wucher je odpovědná za újmu způsobenou F. Santerovi na základě zavinění pilota, které je přičitatelné uvedené společnosti, jakož i na základě svého vlastního organizačního pochybení, a že F. Santerovi přísluší na základě smluvního vztahu jeho zaměstnavatele se společností Wucher vlastní smluvní nárok na náhradu škody. Podle uvedeného soudu rakouské právní předpisy stanoví zvýšenou občanskoprávní odpovědnost společnosti Wucher, takže omezení odpovědnosti je vyloučeno.

Žalobkyně v původním řízení podaly proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek „Revision“ k Oberster Gerichtshof a uvedly, že odvolací soud nesprávně vyložil nařízení č. 2027/97 ani neuznal omezení odpovědnosti zaměstnavatele, jelikož F. Santer nebyl podle jejich názoru cestujícím, nýbrž členem posádky, v důsledku čehož je vyloučeno použití rakouských právních předpisů v oblasti obecného sociálního pojištění.

Oberster Gerichtshof se domnívá, že pro uplatnění režimu odpovědnosti podle Montrealské úmluvy je rozhodující, zda je třeba F. Santera pokládat za „cestujícího“. Tento soud uvádí, že uvedený pojem nebyl definován ani v Montrealské úmluvě, ani v judikatuře Soudního dvora. Let uskutečněný se zvláštním účelem je podle jeho názoru navíc mnohými soudy pokládán za „leteckou práci“, a nikoli za komerční přepravu. Předkládající soud má ovšem pochybnosti, do jaké míry lze F. Santera klasifikovat jako „cestujícího“, nebo jako „člena posádky“ nebo jako „třetí osobu“. Podle jeho názoru je třeba zajistit minimální úroveň pojištění za účelem ochrany práv spotřebitelů a pojem „cestující“ je třeba v unijním právu a v Montrealské úmluvě vykládat jednotně.

Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Je třeba čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004 vykládat v tom smyslu, že osoba přepravovaná vrtulníkem v majetku leteckého dopravce Společenství,

—	která je sice přepravována na smluvním základě (konkrétně na základě smlouvy mezi leteckým dopravcem a zaměstnavatelem přepravované osoby),

—	avšak jejíž přeprava slouží zejména k plnění určitého pracovního úkolu (konkrétně odstřelu lavin), a

—

která se na tomto zásahu podílí tím způsobem, že funguje jako ‚místně znalý průvodce‘, který má na pokyn pilota otevřít během letu dveře vrtulníku a ponechat je určitým způsobem a po určitou dobu otevřené,

a)	je ‚cestujícím‘? nebo

b)	‚členem letové posádky a členem posádky palubních průvodčí, který je ve službě‘?

2)	V případě, že je na první otázku písm. a) třeba odpovědět kladně: Je nutné čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy vykládat v tom smyslu, že v něm obsažený pojem ‚cestující‘ zahrnuje v každém případě také pojem ‚cestující‘ ve smyslu čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004?

3)	V případě, že je na druhou otázku třeba odpovědět záporně: Je nutné čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy vykládat v tom smyslu, že osoba přepravovaná vrtulníkem v majetku leteckého dopravce Společenství je za podmínek uvedených v první otázce ‚cestujícím‘ ve smyslu tohoto ustanovení?“

K předběžným otázkám

K první otázce

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004 vykládán v tom smyslu, že osoba přepravovaná vrtulníkem v majetku leteckého dopravce Společenství, která je přepravována na základě smlouvy uzavřené mezi jejím zaměstnavatelem a tímto leteckým dopravcem za účelem splnění určitého úkolu, jako je úkol dotčený v původním řízení, je „cestujícím“, anebo „členem letové posádky a členem posádky palubních průvodčí, který je ve službě“, ve smyslu tohoto ustanovení.

Za účelem zodpovězení této otázky je třeba připomenout, že se pojem „cestující“ ve smyslu čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004 vztahuje na všechny osoby, které se účastní letu se souhlasem leteckého dopravce, přičemž sem nepatří členové letové posádky a členové posádky palubních průvodčí, kteří jsou ve službě.

23	Zařazení osoby do kategorie členů letové posádky či posádky palubních průvodčích, kteří jsou ve službě, tudíž představuje výjimku z pravidla, podle něhož tato osoba patří do kategorie cestujících.

24	Je třeba předeslat, že podle ustálené judikatury je nutno výjimky vykládat restriktivně, aby obecná pravidla nebyla zbavena svého smyslu (viz rozsudek Komise v. Spojené království, C‑346/08, EU:C:2010:213, bod 39 a citovaná judikatura).

25	Je tudíž třeba přezkoumat, zda žalovaný v původním řízení spadá do kategorie „členů letové posádky“ nebo do kategorie „členů posádky palubních průvodčí“.

Jak vyplývá ze skutkového stavu popsaného předkládajícím soudem, F. Santer ve věci v původním řízení uskutečnil jakožto zaměstnanec společnosti provozující sjezdovky let ve svém postavení „místně znalého průvodce“ a jeho úkolem bylo na pokyn pilota otevřít během letu dveře vrtulníku a ponechat je určitým způsobem a po určitou dobu otevřené.

27	F. Santer tedy nevykonal žádné úkoly týkající se řízení letadla, a tudíž nespadá do kategorie „členů letové posádky“.

Okolnost, že úkolem F. Santera bylo otevřít dveře na pokyn pilota, kromě toho oproti tvrzení společnosti Wucher nestačí pro zařazení F. Santera do kategorie „členů posádky palubních průvodčí“. Pilot je totiž jako kapitán vždy oprávněn dávat pokyny všem osobám nacházejícím se na palubě letadla, včetně cestujících.

29	F. Santer tudíž nespadá ani do kategorie „členů posádky palubních průvodčí“.

30	Proto je třeba konstatovat, že taková osoba, jako je F. Santer, musí být pokládána za „cestujícího“ ve smyslu nařízení č. 785/2004.

S ohledem na předcházející úvahy musí být čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004 vykládán v tom smyslu, že osoba přepravovaná vrtulníkem v majetku leteckého dopravce Společenství, která je přepravována na základě smlouvy uzavřené mezi jejím zaměstnavatelem a tímto leteckým dopravcem za účelem splnění určitého úkolu, jako je úkol dotčený v původním řízení, je „cestujícím“ ve smyslu tohoto ustanovení.

Ke druhé a třetí otázce

Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být článek 17 Montrealské úmluvy vykládán v tom smyslu, že osoba, která spadá pod pojem „cestující“ ve smyslu čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004, spadá rovněž pod pojem „cestující“ ve smyslu uvedeného článku 17.

V tomto ohledu je nesporné, že Montrealská úmluva je nedílnou součástí právního řádu Unie a že Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se jejího výkladu (viz rozsudky IATA a ELFAA, C‑344/04, EU:C:2006:10, bod 36 a citovaná judikatura, bod 40, a Walz (C‑63/09, EU:C:2010:251, bod 20 a citovaná judikatura).

Uvedená úmluva se stala na základě nařízení č. 2027/97, jehož cílem je zajistit stejný rozsah a stejnou povahu odpovědnosti leteckých dopravců a leteckých dopravců Společenství jak pro mezinárodní, tak pro vnitrostátní dopravu v rámci Evropské unie, použitelná na lety uskutečněné v rámci jediného členského státu.

Jak však vyplývá z předkládacího usnesení, společnost Wucher spadá pod pojem „letecký dopravce Společenství“, na který se vztahuje nařízení č. 2027/95, jelikož je podnikem letecké dopravy, který je držitelem platné provozní licence vydané Rakouskou republikou v souladu s ustanoveními nařízení Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům (Úř. věst. L 240, s. 1; Zvl. vyd. 06/02, s. 3).

Je tak třeba ověřit, zda jsou ve věci v původním řízení splněny další podmínky použití Montrealské úmluvy. V tomto ohledu je nutné určit, zda F. Santer spadá pod pojem „cestující“ ve smyslu této úmluvy, což vyžaduje přezkum otázky, zda byla účelem letu dotčeného v původním řízení „přeprava cestujících“ ve smyslu uvedené úmluvy.

Za tímto účelem je třeba konstatovat, že podle čl. 3 odst. 1 a 2 Montrealské úmluvy je sice postavení „cestujícího“ ve smyslu této úmluvy vázáno na vydání jednotlivého nebo hromadného dokladu, jehož obsah je vymezen v odstavci 1 tohoto ustanovení, anebo na vydání jiného druhu dokumentu se stejným obsahem.

38	Z článku 3 odst. 5 uvedené úmluvy však rovněž vyplývá, že nedodržení ustanovení předcházejících tomuto odstavci 5 neovlivňuje existenci ani platnost přepravní smlouvy, která se však řídí pravidly této úmluvy včetně pravidel o omezeném ručení.

39	Pokud tedy existuje přepravní smlouva a jsou splněny všechny ostatní podmínky použití uvedené úmluvy, použije se tato úmluva bez ohledu na konkrétní formu přepravní smlouvy.

Z předkládacího usnesení vyplývá, že F. Santer, který je zaměstnancem společnosti Ötztaler, provedl, jakožto jako člen lavinové komise odpovědný za bezpečnost této ledovcové oblasti a sjezdovek, úkol spočívající v odstřelu lavin, který patří mezi jeho každodenní pracovní úkoly. F. Santer a ostatní zaměstnanci společnosti Ötztaler byli navíc společností Wucher přepraveni z místa odletu vrtulníku do míst, kde měl být proveden odstřel lavin, a nazpět na smluvním základě.

41	Let dotčený v původním řízení byl tudíž uskutečněn za účelem přepravy zaměstnanců společnosti Ötztaler na místa, kde měli vykonat své každodenní pracovní úkoly.

Z předcházejících úvah vyplývá, že článek 17 Montrealské úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že osoba, která spadá pod pojem „cestující“ ve smyslu čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004, spadá rovněž pod pojem „cestující“ ve smyslu článku 17 této úmluvy, pokud byla přepravena na základě „přepravní smlouvy“ ve smyslu článku 3 uvedené úmluvy.

K nákladům řízení

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 3 písm. g) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004 o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel musí být vykládán v tom smyslu, že osoba přepravovaná vrtulníkem v majetku leteckého dopravce Společenství, která je přepravována na základě smlouvy uzavřené mezi jejím zaměstnavatelem a tímto leteckým dopravcem za účelem splnění určitého úkolu, jako je úkol dotčený v původním řízení, je „cestujícím“ ve smyslu tohoto ustanovení.

Článek 17 Úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu, jež byla uzavřena v Montrealu dne 28. května 1999, podepsána Evropským společenstvím dne 9. prosince 1999 na základě čl. 300 odst. 2 ES a schválena jeho jménem rozhodnutím Rady 2001/539/ES ze dne 5. dubna 2001, musí být vykládán v tom smyslu, že osoba, která spadá pod pojem „cestující“ ve smyslu čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004, spadá rovněž pod pojem „cestující“ ve smyslu článku 17 této úmluvy, pokud byla přepravena na základě „přepravní smlouvy“ ve smyslu článku 3 uvedené úmluvy.

Podpisy.

( *1 ) Jednací jazyk: němčina.

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

26. února 2015 ( *1 )

Ve věci C‑6/14,

Wucher Helicopter GmbH,

Euro-Aviation Versicherungs AG

proti

Fridolinu Santerovi,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení A. Tizzano, předseda senátu, S. Rodin (zpravodaj), A. Borg Barthet, E. Levits a F. Biltgen, soudci,

generální advokát: Y. Bot,

vedoucí soudní kanceláře: K. Malacek, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. listopadu 2014,

s ohledem na vyjádření předložená:

—	za Wucher Helicopter GmbH a Euro-Aviation Versicherungs AG J. J. Janezicem, Rechtsanwalt,

—	za F. Santera Ch. Schlechlem a M. Peterem, Rechtsanwälte,

—	za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s C. Colelli, avvocato dello Stato,

—	za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

—	za Evropskou komisi W. Möllsem, G. Braunem a F. Wilmanem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

Právní rámec

Mezinárodní právo

Článek 3 odst. 1, 2 a 5 Montrealské úmluvy zní:

„1. Při dopravě cestujících se vydává jednotlivý nebo hromadný doklad, který obsahuje:

a)	označení místa odletu a místa určení;

b)	označení alespoň jednoho místa zastávky, je-li místo odletu a místo určení na území jednoho smluvního státu této úmluvy a jedno nebo více dohodnutých míst zastávky je na území jiného státu.

[...]

5. Nedodržení předcházejících odstavců neovlivňuje existenci ani platnost přepravní smlouvy, která se však řídí pravidly této úmluvy včetně pravidel o omezeném ručení.“

4	Článek 17 odst. 1 uvedené úmluvy stanoví: „Dopravce odpovídá za škody následkem smrti nebo zranění cestujícího, pokud k nehodě, která způsobila smrt nebo zranění, došlo na palubě letadla nebo během činností při nástupu do letadla nebo výstupu z něj.“

Unijní právo

6	Bod 8 odůvodnění nařízení č. 889/2002 stanoví: „Na vnitřním leteckém trhu bylo odstraněno rozlišení mezi vnitrostátní a mezinárodní dopravou, a je proto žádoucí, aby uvnitř Společenství existovaly jak pro vnitrostátní, tak pro mezinárodní dopravu stejný rozsah i povaha odpovědnosti.“

Článek 1 nařízení č. 2027/97 uvádí:

„Toto nařízení provádí příslušná ustanovení Montrealské úmluvy, pokud jde o leteckou dopravu cestujících a jejich zavazadel, a stanoví určitá doplňující ustanovení. Dále rozšiřuje používání těchto ustanovení na leteckou dopravu uvnitř jednotlivého členského státu.“

8	Článek 2 odst. 2 tohoto nařízení stanoví: „Pojmy obsažené v tomto nařízení, které nejsou definovány v odstavci 1, se shodují s pojmy použitými v Montrealské úmluvě.“

9	Článek 3 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví: „Odpovědnost leteckého dopravce Společenství, pokud jde o cestující a jejich zavazadla, se řídí ustanoveními Montrealské úmluvy pro danou odpovědnost.“

Článek 3 písm. g) nařízení č. 785/2004 zní:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[...]

g)	‚cestujícím‘ osoba, která se účastní letu se souhlasem leteckého dopravce; nepatří sem členové posádky letadla [členové letové posádky a členové posádky palubních průvodčí], kteří jsou ve službě;

[...]“

„Před každým letem musí být stanoveny úlohy a povinnosti každého člena posádky. Velitel letadla musí být odpovědný za provoz a bezpečnost letadla a za bezpečnost všech členů posádky, cestujících a nákladu na palubě.“

Spor v původním řízení a předběžné otázky

12	Dne 9. února 2009 byl F. Santer, který se nacházel na palubě vrtulníku, jenž je majetkem společnosti Wucher, která uzavřela povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti u společnosti Euro-Aviation, těžce zraněn při vnitrostátním letu přes ledovcovou oblast Sölden (Rakousko).

Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Je třeba čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004 vykládat v tom smyslu, že osoba přepravovaná vrtulníkem v majetku leteckého dopravce Společenství,

—	která je sice přepravována na smluvním základě (konkrétně na základě smlouvy mezi leteckým dopravcem a zaměstnavatelem přepravované osoby),

—	avšak jejíž přeprava slouží zejména k plnění určitého pracovního úkolu (konkrétně odstřelu lavin), a

—

a)	je ‚cestujícím‘? nebo

b)	‚členem letové posádky a členem posádky palubních průvodčí, který je ve službě‘?

2)	V případě, že je na první otázku písm. a) třeba odpovědět kladně: Je nutné čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy vykládat v tom smyslu, že v něm obsažený pojem ‚cestující‘ zahrnuje v každém případě také pojem ‚cestující‘ ve smyslu čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004?

3)	V případě, že je na druhou otázku třeba odpovědět záporně: Je nutné čl. 17 odst. 1 Montrealské úmluvy vykládat v tom smyslu, že osoba přepravovaná vrtulníkem v majetku leteckého dopravce Společenství je za podmínek uvedených v první otázce ‚cestujícím‘ ve smyslu tohoto ustanovení?“

K předběžným otázkám

K první otázce

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004 vykládán v tom smyslu, že osoba přepravovaná vrtulníkem v majetku leteckého dopravce Společenství, která je přepravována na základě smlouvy uzavřené mezi jeho zaměstnavatelem a tímto leteckým dopravcem za účelem splnění určitého úkolu, jako je úkol dotčený v původním řízení, je „cestujícím“, anebo „členem letové posádky a členem posádky palubních průvodčí, který je ve službě“, ve smyslu tohoto ustanovení.

23	Zařazení osoby do kategorie členů letové posádky či posádky palubních průvodčích, kteří jsou ve službě, tudíž představuje výjimku z pravidla, podle něhož tato osoba patří do kategorie cestujících.

24	Je třeba předeslat, že podle ustálené judikatury je nutno výjimky vykládat restriktivně, aby obecná pravidla nebyla zbavena svého smyslu (viz rozsudek Komise v. Spojené království, C‑346/08, EU:C:2010:213, bod 39 a citovaná judikatura).

25	Je tudíž třeba přezkoumat, zda žalovaný v původním řízení spadá do kategorie „členů letové posádky“ nebo do kategorie „členů posádky palubních průvodčí“.

27	F. Santer tedy nevykonal žádné úkoly týkající se řízení letadla, a tudíž nespadá do kategorie „členů letové posádky“.

29	F. Santer tudíž nespadá ani do kategorie „členů posádky palubních průvodčí“.

30	Proto je třeba konstatovat, že taková osoba, jako je F. Santer, musí být pokládána za „cestujícího“ ve smyslu nařízení č. 785/2004.

S ohledem na předcházející úvahy musí být čl. 3 písm. g) nařízení č. 785/2004 vykládán v tom smyslu, že osoba přepravovaná vrtulníkem v majetku leteckého dopravce Společenství, která je přepravována na základě smlouvy uzavřené mezi jeho zaměstnavatelem a tímto leteckým dopravcem za účelem splnění určitého úkolu, jako je úkol dotčený v původním řízení, je „cestujícím“ ve smyslu tohoto ustanovení.

Ke druhé a třetí otázce

38	Z článku 3 odst. 5 uvedené úmluvy však rovněž vyplývá, že nedodržení ustanovení předcházejících tomuto odstavci 5 neovlivňuje existenci ani platnost přepravní smlouvy, která se však řídí pravidly této úmluvy včetně pravidel o omezeném ručení.

39	Pokud tedy existuje přepravní smlouva a jsou splněny všechny ostatní podmínky použití uvedené úmluvy, použije se tato úmluva bez ohledu na konkrétní formu přepravní smlouvy.

41	Let dotčený v původním řízení byl tudíž uskutečněn za účelem přepravy zaměstnanců společnosti Ötztaler na místa, kde měli vykonat své každodenní pracovní úkoly.

K nákladům řízení

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 3 písm. g) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004 o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel musí být vykládán v tom smyslu, že osoba přepravovaná vrtulníkem v majetku leteckého dopravce Společenství, která je přepravována na základě smlouvy uzavřené mezi jeho zaměstnavatelem a tímto leteckým dopravcem za účelem splnění určitého úkolu, jako je úkol dotčený v původním řízení, je „cestujícím“ ve smyslu tohoto ustanovení.

Podpisy.

( *1 ) Jednací jazyk: němčina.