—

za německou vládu T. Henzem a J. Möllerem, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi V. Kreuschitzem, jako zmocněncem,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 77 a 78 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 3), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 592/2008 ze dne 17. června 2008 (Úř. věst. L 177, s. 1, dále jen „nařízení č. 1408/71“), a článku 67 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 ze dne 16. září 2009 (Úř. věst. L 284, s. 43, dále jen „nařízení č. 883/2004“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi P. Würker a Familienkasse Nürnberg (pokladna pro vyplácení rodinných přídavků v Norimberku, dále jen „Familienkasse“) ve věci odmítnutí Familienkasse vyplatit P. Würker přídavky na vyživované děti.

3

Článek 1 písm. u) nařízení č. 1408/71 stanoví, že pro účely tohoto nařízení:

4

Podle čl. 4 odst. 1 písm. h) uvedeného nařízení se toto nařízení vztahuje na „všechny právní předpisy týkající se těchto odvětví sociálního zabezpečení: [...] rodinné dávky“.

5

V hlavě III téhož nařízení, nadepsané „Zvláštní ustanovení týkající se různých kategorií dávek“, je kapitola 3, která zahrnuje články 44 až 51a, nadepsána „Stáří a úmrtí (důchody)“, zatímco kapitola 8, která obsahuje články 77 až 79a, je nadepsána „Dávky pro vyživované děti důchodců a pro sirotky“.

6

Článek 77 nařízení č. 1408/71, nadepsaný „Vyživované děti důchodců“, stanoví:

„1.   Pro účely tohoto článku se „dávkami“ rozumějí rodinné přídavky pro osoby pobírající důchody v případě stáří, invalidity nebo pracovních úrazů nebo nemocí z povolání, a zvýšení nebo doplatky k takovýmto důchodům stanovené s ohledem na děti těchto důchodců, s výjimkou doplatků přiznaných podle systémů pojištění pracovních úrazů a nemocí z povolání.

2.   Dávky se poskytují podle následujících pravidel, bez ohledu na to, na území kterého členského státu mají důchodce nebo děti bydliště:

[...]“

7

Článek 78 tohoto nařízení, nadepsaný „Sirotci“, zní takto:

„1.   Pro účely tohoto článku se ‚dávkami‘ rozumějí rodinné přídavky a případně doplňující nebo zvláštní přídavky pro sirotky.

2.   Sirotčí dávky se přiznávají podle následujících pravidel, bez ohledu na členský stát, na jehož území má sirotek nebo fyzická nebo právnická osoba, která se o něj skutečně stará, bydliště nebo sídlo:

[...]“

8

Článek 79 uvedeného nařízení, nadepsaný „Společná ustanovení pro [dávky pro] vyživované děti důchodců a pro sirotky“, v odst. 1 prvním pododstavci uvádí:

„Dávky ve smyslu článků 77, 78 a 78a se poskytují v souladu s právními předpisy určenými na základě uvedených článků institucí příslušnou pro uplatňování uvedených právních předpisů a na její účet, jako by důchodce nebo zemřelý podléhali jen právním předpisům příslušného státu.“

9

Nařízení č. 1408/71 bylo nahrazeno nařízením č. 883/2004, které v souladu se svým článkem 91 a článkem 97 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004 (Úř. věst. L 284, s. 1), vstoupilo v platnost dne 1. května 2010, kdy bylo zrušeno nařízení č. 1408/71.

10

Bod 34 odůvodnění nařízení č. 883/2004 uvádí:

„Jelikož rodinné dávky jsou velmi rozmanité a poskytují ochranu v situacích, které lze označit za klasické, ale i v jiných situacích, které mají zvláštní povahu [...], je nezbytné všechny tyto dávky upravit.“

11

Článek 1 tohoto nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se:

[...]

[...]

12

Článek 67 uvedeného nařízení zní takto:

„Osoba má nárok na rodinné dávky v souladu s právními předpisy příslušného členského státu, včetně dávek pro rodinné příslušníky, kteří bydlí v jiném členském státě, jako by bydleli v příslušném členském státě. Důchodce však má nárok na rodinné dávky v souladu s právními předpisy členského státu příslušného pro poskytování jeho důchodu.“

13

Nárok na vyplacení přídavků na vyživované děti vychází ze zákona o přídavcích na vyživované děti (Bundeskindergeldgesetz).

14

Zákon o dani z příjmu (Einkommensteuergesetz) podmiňuje vyplácení přídavků na vyživované děti tím, že příjemce musí mít v Německu neomezenou daňovou povinnost, a tudíž podle předkládajícího soudu tím, že příjemce musí mít v tomto členském státě bydliště.

15

Ustanovení § 47 odst. 1 knihy VI zákoníku sociálního zabezpečení (Sozialgesetzbuch, Sechstes Buch, dále jen „SGB VI“) stanoví, že dokud pojištěnci nedosáhnou obvyklého věku pro odchod do důchodu, mají nárok na důchod na výchovu, pokud:

16

V předkládacím rozhodnutí je uvedeno, že podle německých právních předpisů má důchod na výchovu povahu pozůstalostního důchodu (důchod v případě úmrtí).

17

Petra Würker, která je německou státní příslušnicí a narodila se dne 24. února 1963, pobírá důchod na výchovu podle § 47 odst. 1 SGB VI, neboť její bývalý manžel, se kterým měla jedno dítě Dianu, dne 4. prosince 1991 zemřel.

18

Petra Würker žije od 1. září 2008 ve Švédsku se svými dalšími dvěma dětmi Laurou a Chrisem a s jejich otcem, se kterým však neuzavřela manželství.

19

Předkládající soud je toho názoru, že i když Diana dosáhla 18 let věku, P. Würker má podle § 47 odst. 1 SGB VI nárok na důchod na výchovu v případě svých dvou dětí Laury, která se narodila 24. března 1995, a Chrise, který se narodil 15. listopadu 1997.

20

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že švédské orgány zamítly žádost P. Würker o přiznání rodinných přídavků stanovených švédskou právní úpravou zejména z toho důvodu, že pobírá důchod na výchovu podle SGB VI.

21

Podle předkládacího rozhodnutí je mimoto mezi účastníky původního řízení nesporné, že P. Würker již nemůže od 1. září 2008 uplatňovat nárok na přídavky na vyživované děti podle zákona o dani z příjmu. Pokladna pro vyplácení rodinných přídavků v Plauen (Německo) totiž rozhodnutím ze dne 11. ledna 2010 zamítla žádost P. Würker o přiznání takových přídavků z důvodu, že P. Würker nemá v Německu bydliště a nepodléhá v tomto státě dani z příjmu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci.

22

Rozhodnutí ze dne 22. února 2010, kterým byla zamítnuta žádost P. Würker, aby jí byly od okamžiku, kdy se přestěhovala do Švédska, přiznány přídavky na vyživované děti pro její děti Lauru a Chrise, bylo potvrzeno rozhodnutím Familienkasse ze dne 7. září 2010. Posledně uvedené rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že P. Würker nepobírá žádný z důchodů uvedených v článku 77 nařízení č. 1408/71 a že článek 78 tohoto nařízení navíc nepřiznává dotyčným dětem nárok na tyto přídavky, jelikož nejsou dětmi zesnulého bývalého manžela P. Würker.

23

Žaloba v původním řízení směřuje proti posledně uvedenému rozhodnutí. Podle předkládajícího soudu je předmětem sporu, který mu byl předložen, nárok na vyplacení přídavků na vyživované děti podle zákona o přídavcích na vyživované děti ve spojení s pravidly koordinace systémů sociálního zabezpečení na unijní úrovni.

24

V návaznosti na žádost, kterou tento soud zaslal Familienkasse, měla posledně uvedená za to, že se P. Würker nemůže domáhat nároku na přídavky na vyživované děti ani podle nařízení č. 883/2004, jenž od 1. května 2010 nahradilo nařízení č. 1408/71.

25

Pokud jde o období od září 2008 do dubna 2010, předkládající soud uvádí, že se přiklání k argumentaci Familienkasse. Pokud jde naproti tomu o období od 1. května 2010, má tento soud za to, že nárok na rodinné dávky podle německé právní úpravy je odůvodněn na základě článku 67 nařízení č. 883/2004.

26

Za těchto podmínek se Sozialgericht Nürnberg rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

27

Je třeba připomenout, že čl. 77 odst. 2 písm. a) a čl. 78 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71 stanoví, že pokud osoba pobírající důchod v případě stáří, invalidity nebo pracovních úrazů nebo nemocí z povolání nebo zemřelý pracovník podléhali právním předpisům jen jednoho členského státu, rodinné přídavky jsou poskytovány v souladu s právními předpisy uvedeného členského státu. Podle čl. 79 odst. 1 prvního pododstavce tohoto nařízení se tyto dávky poskytují v souladu s těmito právními předpisy institucí příslušnou pro uplatňování uvedených právních předpisů a na její účet.

28

„Rodinnými přídavky“, jejichž vyplácení články 77 a 78 nařízení č. 1408/71 stanoví, jsou podle judikatury pouze dávky, které splňují definici uvedenou v čl. 1 písm. u) bodě ii) tohoto nařízení, s vyloučením jakékoli jiné rodinné dávky pro vyživované děti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2011, Perez Garcia a další, C-225/10, Sb. rozh. s. I-10111, bod 31 a citovaná judikatura).

29

V projednávaném případě je nesporné, že přídavky na vyživované děti stanovené německou právní úpravou splňují tuto definici, a že tudíž mohou spadat do působnosti článků 77 a 78 nařízení č. 1408/71 (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Pérez Garcia a další, bod 33).

30

V tomto ohledu je třeba nicméně připomenout, že čl. 78 odst. 2 písm. a) a b) první pododstavec nařízení č. 1408/71 podle svého znění upravuje pouze nárok na dávky pro „sirotk[a] po zemřelé zaměstnané osobě nebo zemřelé osobě samostatně výdělečně činné“ (viz rozsudky ze dne 14. března 1989, Baldi, 1/88, Recueil, s. 667, bod 15, a ze dne 21. února 2013, Dumont de Chassart, C‑619/11, bod 35).

31

Ze skutečností předložených Soudnímu dvoru ovšem vyplývá, že i když má P. Würker i nadále nárok na důchod na výchovu podle SGB VI pro své děti Lauru a Chrise, tyto děti nejsou dětmi zesnulého.

32

Z toho plyne, že takový důchod nespadá do působnosti článku 78 nařízení č. 1408/71.

33

Co se týče čl. 77 odst. 1 nařízení č. 1408/71, z jeho znění vyplývá, že toto ustanovení se týká pouze osob pobírajících důchody v případě „stáří, invalidity nebo pracovních úrazů nebo nemocí z povolání“.

34

V takové věci, jako je věc v původním řízení, by tedy náleželo německým orgánům jakožto orgánům příslušným k vyplácení tohoto důchodu přiznat P. Würker rodinné přídavky pro její děti Lauru a Chrise pouze tehdy, kdyby taková dávka, jako je důchod na výchovu podle SGB VI, mohla být bez ohledu na svůj název podřazena pod jednu z kategorií důchodů uvedených v daném čl. 77 odst. 1.

35

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že v rámci první otázky se předkládající soud táže, zda čl. 77 odst. 1 nařízení č. 1408/71 musí být vykládán v tom smyslu, že taková dávka, jako je důchod na výchovu podle § 47 odst. 1 SGB VI, která je v případě úmrtí přiznána bývalému manželovi nebo manželce zesnulé osoby za účelem výchovy dětí tohoto bývalého manžela nebo manželky, může být postavena na roveň „důchod[u] v případě stáří, invalidity nebo pracovních úrazů nebo nemocí z povolání“ ve smyslu tohoto ustanovení uvedeného nařízení.

36

Podle judikatury Soudního dvora spočívá kvalifikace určité dávky v obecné systematice nařízení č. 1408/71 především na znacích, které zakládají tuto dávku, zejména na jejím účelu a podmínkách jejího poskytování, a neodvíjí se od toho, jak ji kvalifikují vnitrostátní právní předpisy (obdobně s rozdíly mezi dávkami, které nespadají do působnosti nařízení č. 1408/71, a dávkami, které do ní spadají, viz mimo jiné rozsudky ze dne 6. července 1978, Directeur régional de la Sécurité sociale de Nancy, 9/78, Recueil, s. 1661, bod 12; ze dne 5. března 1998, Molenaar, C-160/96, Recueil, s. I-843, bod 19, a ze dne 24. října 2013, Lachheb, C‑177/12, bod 28).

37

Nejprve je třeba konstatovat, že jak vyplývá z bodu 15 tohoto rozsudku, důchod na výchovu podle § 47 odst. 1 SGB VI nepředpokládá pracovní úraz nebo nemoc z povolání a ani fyzické, duševní nebo psychické omezení bránící výkonu výdělečné činnosti oprávněnou osobou.

38

Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, zejména z vyjádření německé vlády, vyplývá, že důchod na výchovu zavedený dne 1. července 1977 má původ v reformě německého práva týkajícího se manželství a rodiny, v rámci které byl v oblasti rozvodu „princip viny“ nahrazen „principem rozvratu manželství“ a nárok na výživné po rozvodu byl v zásadě oddělen od odpovědnosti za rozvrat manželství. V rámci této reformy má důchod na výchovu vyplnit případné mezery v zajištění, které mohou na úkor pozůstalého bývalého manžela nebo manželky vzniknout mezi „kompenzačním rozdělením nároků na důchod“, jehož zavedením pominuly důvody pro pozůstalostní důchod, který byl až do té doby přiznáván pozůstalému rozvedenému manželovi nebo manželce, a výživným pro rozvedeného manžela nebo manželku.

39

Jak vyplývá z bodu 15 tohoto rozsudku, tento důchod na výchovu předpokládá úmrtí bývalého manžela nebo manželky. Podle vysvětlení německé vlády má uvedený důchod vyrovnat nárok na výživné z důvodu péče o dítě, který zanikl tímto úmrtím, a zabránit tomu, aby pozůstalý rodič musel vykonávat výdělečnou činnost, která není v zájmu dítěte.

40

Ze skutečností předložených Soudnímu dvoru rovněž vyplývá, že až do roku 1991 vznikal nárok na důchod na výchovu pouze, pokud pozůstalý manžel nebo manželka pokračovali ve výchově dítěte, které mohlo uplatňovat nárok na sirotčí důchod. Od roku 1992 byl nicméně okruh osob, které mohou uplatňovat nárok na tento důchod, rozšířen, takže nárok na uvedený důchod z důvodu úmrtí bývalého manžela nebo manželky může vzniknout i tehdy, když dítě pochází, stejně jako ve sporu v původním řízení, z nového vztahu oprávněné osoby.

41

Z vysvětlení německé vlády kromě toho vyplývá, že vznik nároku na důchod na výchovu není nijak podmíněn minimálním věkem oprávněné osoby a že v důsledku dosažení obvyklého věku pro odchod do důchodu stanoveného německou právní úpravou zaniká nárok na tento důchod, neboť tento důchod je poté nahrazen starobním důchodem.

42

S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že taková dávka, jako je důchod na výchovu podle SGB VI, má spíše vlastnosti takového důchodu vypláceného v případě úmrtí, jako je pozůstalostní důchod, než vlastnosti jedné z kategorií důchodů konkrétně uvedených v čl. 77 odst. 1 nařízení č. 1408/71, tedy důchodů „v případě stáří, invalidity nebo pracovních úrazů nebo nemocí z povolání“.

43

Z toho plyne, že takovou dávku, jako je důchod na výchovu podle § 47 odst. 1 SGB VI, nelze podřadit pod jednu z kategorií důchodů uvedených v daném čl. 77 odst. 1.

44

Okolnost připomenutá předkládajícím soudem, že uvedený důchod na výchovu obsahuje podstatné prvky důchodu, který je získán na základě vlastní doby pojištění, jakožto zaměstnaná osoba, v německém systému sociálního zabezpečení, nemůže tento závěr zpochybnit (obdobně viz rozsudek ze dne 31. května 2001, Leclere a Deaconescu, C-43/99, Recueil, s. I-4265, bod 50).

45

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět, že čl. 77 odst. 1 nařízení č. 1408/71 musí být vykládán v tom smyslu, že taková dávka, jako je důchod na výchovu podle § 47 odst. 1 SGB VI, která je v případě úmrtí přiznána bývalému manželovi nebo manželce zesnulé osoby za účelem výchovy dětí tohoto bývalého manžela nebo manželky, nemůže být postavena na roveň „důchod[u] v případě stáří, invalidity nebo pracovních úrazů nebo nemocí z povolání“ ve smyslu tohoto ustanovení uvedeného nařízení.

46

Vzhledem k odpovědi na první otázku je třeba druhou otázku chápat tak, že směřuje k určení, zda článek 67 nařízení č. 883/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že taková dávka, jako je důchod na výchovu podle § 47 odst. 1 SGB VI, spadá pod pojem „důchod“ ve smyslu tohoto článku 67.

47

V tomto ohledu je třeba uvést, že posledně uvedené ustanovení se nachází v hlavě III, kapitole 8 nařízení č. 883/2004, která je nadepsána „Rodinné dávky“. Tato kapitola je věnována dávkám, které byly dříve uvedeny v hlavě III, kapitolách 7 a 8 nařízení č. 1408/71.

48

Z důvodu nové definice výrazu „rodinné dávky“, která je uvedena v čl. 1 písm. z) nařízení č. 883/2004, se rozlišování mezi „rodinnými přídavky“ a „rodinnými dávkami“, které bylo prováděno v rámci uplatňování nařízení č. 1408/71 a je připomenuto v bodě 29 tohoto rozsudku, nevztahuje na situace spadající do působnosti nařízení č. 883/2004, neboť cílem nařízení č. 883/2004 je podle bodu 34 jeho odůvodnění upravit veškeré rodinné dávky, jelikož jsou velmi rozmanité.

49

Jak vyplývá ze samotného znění článku 67 nařízení č. 883/2004, tento článek se týká vyplácení rodinných dávek zejména v případě, kdy „[r]odinn[í] příslušníci bydlí[…] v jiném členském státě“. Poslední věta tohoto článku stanoví v tomto ohledu speciální pravidlo, že v takovém případě má „důchodce […] nárok na rodinné dávky v souladu s právními předpisy členského státu příslušného pro poskytování jeho důchodu“.

50

Je třeba uvést, že použití tohoto ustanovení není na rozdíl od použití ustanovení čl. 77 odst. 1 nařízení č. 1408/71 omezeno na osoby pobírající určitý druh důchodu.

51

Definice pojmu „důchod“ uvedená v čl. 1 písm. w) nařízení č. 883/2004 přitom může kromě takových důchodů souvisejících s dřívějším výkonem zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, jako jsou důchody, které byly uvedeny v čl. 77 odst. 1 nařízení č. 1408/71, zahrnovat takové důchody vyplácené v případě úmrtí, jako je důchod na výchovu podle SGB VI.

52

Z toho plyne, že taková situace, jako je situace P. Würker, která pobírá takový důchod na výchovu, spadá do působnosti článku 67 nařízení č. 883/2004.

53

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět, že článek 67 nařízení č. 883/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že taková dávka, jako je důchod na výchovu podle § 47 odst. 1 SGB VI, spadá pod pojem „důchod“ ve smyslu tohoto článku 67.

54

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: