—

za nizozemskou vládu J. Langerem a C. Wissels, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi J. Hottiaux a K. Simonssonem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu pojmu „neobchodní přeprava zboží“ ve smyslu čl. 3 písm. h) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (Úř. věst. L 102, s. 1).

2

Tato žádost byla podána v rámci trestního stíhání zahájeného proti D. Lundbergovi pro porušení povinnosti zabudovat do nákladního vozidla a užívat v něm schválený tachograf.

3

Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě (Úř. věst. L 370, s. 8; Zvl. vyd. 07/01, s. 227) ve znění nařízení č. 561/2006 (dále jen „nařízení č. 3821/85“) v čl. 3 odst. 1 stanoví:

„Záznamové zařízení musí být zabudováno a užíváno ve vozidlech, která jsou registrována v členském státě a používána pro silniční přepravu cestujících nebo zboží, s výjimkou vozidel uvedených v článku 3 nařízení [...] č. 561/2006. [...]“

4

Nařízení č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (Úř. věst. L 370, s. 1), které s účinnosti od 11. dubna 2007 zrušilo a nahradilo nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 ze dne 20. prosince 1985, v bodě 17 odůvodnění uvádí, že toto nařízení usiluje o zlepšení sociálních podmínek zaměstnanců, na něž se vztahuje, a o zlepšení celkové bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.

5

Článek 1 nařízení (ES) č. 561/2006 stanoví:

„Toto nařízení stanoví pravidla pro doby řízení, přestávky v řízení a doby odpočinku řidičů zajišťujících silniční přepravu zboží a cestujících za účelem harmonizace podmínek hospodářské soutěže mezi druhy pozemní dopravy, zejména v silniční dopravě, a zlepšení pracovních podmínek a bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Účelem tohoto nařízení je rovněž lepší monitorování a prosazování jednotlivými členskými státy a zlepšení pracovní praxe v silniční dopravě.“

6

Článek 3 uvedeného nařízení stanoví:

„Toto nařízení se nevztahuje na silniční dopravu

[…]

[…]“

7

Článek 5 bod 2, který je součástí kapitoly 9 nařízení (2004:865) o době řízení, době odpočinku a záznamových zařízeních [förordning (2004:865) om kör-och vilotider samt färdskrivare m.m.], stanoví, že každému, kdo úmyslně nebo z nedbalosti poruší ustanovení čl. 3 odst. 1 nařízení č. 3821/85, bude uložena pokuta.

8

Daniel Lundberg, který jakožto osoba samostatně výdělečně činná vykonává činnost konzultanta v oblasti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, se ve volném čase věnuje automobilovému sportu jako amatérský jezdec soutěží rallye. Tato činnost provozovaná ve volném čase je zčásti financována příspěvky od podniků (sponzorství), které každoročně činí několik stovek tisíc švédských korun (SEK). Kromě toho D. Lundberg investuje do tohoto sportu přinejmenším stejnou částku z vlastních prostředků a finančně mu pomáhají rovněž jeho rodina a přátelé.

9

Dne 6. dubna 2011 řídil D. Lundberg své nákladní vozidlo zaregistrované ve Švédsku, k němuž byl připojen přívěs přepravující jeho závodní automobil, s cílem dojet do Vimmerby (Švédsko) a tam v rámci místních slavností tento automobil vystavit. Celková hmotnost vozidla s jeho kombinacemi byla více než 3,5 tun, avšak nepřesahovala 7,5 tun.

10

Účast na této akci byla rovněž částečně financována sponzory. Daniel Lundberg se obecně účastní takových akcí třikrát ročně.

11

Vzhledem k tomu, že v uvedeném nákladním vozidle nebyl zabudován tachograf, byl D. Lundberg stíhán pro porušení článku 3 nařízení č. 3821/85 z důvodu, že jako řidič nákladního vozidlo toto nevybavil schváleným tachografem.

12

Rozsudkem ze dne 13. října 2011 Nyköpings tingsrätt (okresní soud v Nyköping) zprostil D. Lundberga obžaloby, přičemž přijal argumentaci, kterou uplatňoval obžalovaný, podle níž může být dotčená přeprava považována za neobchodní přepravu zboží ve smyslu ustanovení článku 3 nařízení č. 561/2006.

13

Poté, co státní zástupce podal odvolání proti uvedenému rozsudku k Svea hovrätt (odvolací soud ve Svea), tento soud konstatoval, že ve sporu, který mu byl předložen, je rozhodující otázka, zda se povinnost užívat schválený tachograf vztahuje na dotčenou přepravu z důvodu, že tato přeprava je „neobchodní přepravou zboží“ ve smyslu čl. 3 písm. h) nařízení č. 561/2006.

14

Vzhledem k tomu, že neexistuje definice uvedeného pojmu v unijní právní úpravě ani relevantní judikatura Soudního dvora, a k nutnosti jednotného výkladu a použití tohoto pojmu v praxi, se Svea hovrätt rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

15

Podstatou obou otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda pojem „neobchodní přeprava zboží“ uvedený v čl. 3 písm. h) nařízení č. 526/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje přepravu zboží uskutečňovanou jednotlivcem na jeho účet a výlučně v rámci činnosti prováděné ve volném čase, pokud je tato činnost zčásti financována příspěvky třetích osob a za takovou přepravu není vyplácena žádná odměna.

16

Úvodem je třeba konstatovat, že nařízení č. 561/2006 neobsahuje žádnou definici uvedeného pojmu ani podobných pojmů uvedených v tomto nařízení, jako jsou „neobchodní přeprav[a] humanitární pomoci“ [čl. 3 písm. d) tohoto nařízení], „obchodní vozidl[a], která […], [se] používají k neobchodní přepravě cestujících nebo zboží“ [čl. 3 písm. i) uvedeného nařízení] nebo „vozidl[a] s 10 až 17 sedadly používanými výlučně k neobchodní přepravě cestujících“ [čl. 13 odst. 1 písm. i) téhož nařízení].

17

Je také pravda, že i když Soudní dvůr měl několikrát příležitost vyložit jiné výjimky z povinnosti zabudovat a užívat tachograf, nevyslovil se k výkladu pojmu, který stojí na počátku sporu v původním řízení.

18

Podle ustálené judikatury platí, že v případě, že žádná definice pojmu „neobchodní přeprava zboží“ neexistuje, musí být význam a dosah těchto slov určen s ohledem na obecný kontext, v němž jsou použity, a v souladu s jejich obvyklým smyslem v běžném jazyce (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. května 2006, Massachusetts Institute of Technology, C-431/04, Sb. rozh. s. I-4089, bod 17 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 13. prosince 2012, BLV Wohn‑und Gewerbebau, C‑395/11, bod 25).

19

Kromě toho je třeba při výkladu ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 29. ledna 2009, Petrosian, C-19/08, Sb. rozh. s. I-495, bod 34 a citovaná judikatura).

20

Pokud jde o ustanovení upravující výjimky z užívání tachografu, Soudní dvůr rozhodl, že taková výjimka nemůže být vykládána tak, aby její účinky byly rozšířeny nad rámec toho, co je nezbytné k zajištění ochrany zájmů, kterou má zaručit. Navíc rozsah výjimek musí být určen s ohledem na cíle dotčené právní úpravy (viz rozsudky ze dne 25. června 1992, British Gas, C-116/91, Recueil, s. I-4071, bod 12; ze dne 21. března 1996, Goupil, C-39/95, Recueil, s. I-1601, bod 8, jakož i Mrozek a Jäger, C-335/94, Recueil, s. I-1573, bod 9; ze dne 17. března 2005, Raemdonck a Raemdonck-Janssens, C-128/04, Sb. rozh. s. I-2445, bod 19, jakož i ze dne 28. července 2011, Seeger, C-554/09, Sb. rozh. s. I-7131, bod 33).

21

Ve světle těchto zásad je třeba odpovědět na otázky položené předkládajícím soudem, které byly přeformulovány v bodě 15 tohoto rozsudku.

22

Evropská komise má za to, že výjimka upravená v čl. 3 písm. h) nařízení č. 561/2006 musí být vykládána v tom smyslu, že zahrnuje přepravu zboží uskutečňovanou jednotlivcem v rámci činnosti provozované ve volném čase, která je zčásti financována příspěvky třetích osob, takže tachograf nemusí být ve vozidle použitém k takové přepravě zabudován.

23

Je třeba konstatovat, že takový výklad je potvrzen jak obvyklým smyslem pojmu, o který se jedná v původním řízení, tak obecným kontextem, do něhož zapadá a cíli sledovanými nařízením č. 561/2006, jehož je součástí.

24

Pokud jde zaprvé o obvyklý smysl pojmu „neobchodní přeprava zboží“, je třeba konstatovat, že se jedná o takovou přepravu, jestliže neexistuje souvislost s profesní nebo obchodní činností, a sice tato přeprava není uskutečňována za účelem dosažení zisku. Obvyklý smysl pojmu „neobchodní přeprava zboží“ je tedy ten, že označuje zejména přepravu zboží uskutečňovanou soukromou osobou v rámci činnosti provozované ve volném čase, a nikoliv v rámci profesní činnosti.

25

Pokud jde zadruhé o obecný kontext ustanovení čl. 3 písm. h) nařízení č. 561/2006, je třeba nejdříve konstatovat, že bod 17 odůvodnění tohoto nařízení uvádí mimo jiné, že toto nařízení usiluje o „zlepšení sociálních podmínek zaměstnanců, na něž se vztahuje“.

26

Uvedené nařízení v článku 1 dále stanoví pravidla pro doby řízení, přestávky v řízení a doby odpočinku řidičů zajišťujících silniční přepravu zboží a cestujících za účelem harmonizace podmínek hospodářské soutěže mezi druhy pozemní dopravy, zejména v silniční dopravě, a zlepšení pracovních podmínek a bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, přičemž účelem tohoto nařízení je rovněž lepší monitorování a prosazování jednotlivými členskými státy a zlepšení pracovní praxe v silniční dopravě.

27

Konečně, čl. 4 písm. c) nařízení č. 561/2006 obsahuje definici pojmu „řidič“, který se vztahuje na „osob[u], která řídí vozidlo, třeba jen krátkou dobu, nebo je přítomna ve vozidle, aby je popřípadě v rámci svých povinností mohla řídit“.

28

Z bodů 24 až 27 tohoto rozsudku vyplývá – jak správně tvrdí Komise ve svém vyjádření předloženém Soudnímu dvoru – že ustanovení nařízení č. 561/2006 se vztahují především na řidiče z povolání, a nikoliv na soukromé řidiče.

29

Ze slovních spojení „harmonizace podmínek hospodářské soutěže“, „zlepšení pracovních podmínek“ a „sociálních podmínek zaměstnanců“ a „pracovní praxe v silniční dopravě“ uvedených v bodě 17 odůvodnění a článku 1 nařízení č. 561/2006, jakož i z výrazu „v rámci svých povinností“ obsaženého v čl. 4 písm. c) tohoto nařízení lze vyvodit, že se toto nařízení nevztahuje na osobu, která tak jako D. Lundberg nevykonává povolání řidiče nákladního vozidla a neposkytuje přepravní služby, avšak v projednávaném případě na svůj účet a výlučně v rámci činnosti provozované ve volném čase přepravovala vlastní sportovní automobil, který řídí jako amatérský jezdec soutěží rallye, čímž uskutečnila takovou přepravu, jako je přeprava popsaná v bodě 15 tohoto rozsudku.

30

Zatřetí, za účelem výkladu výjimky upravené v čl. 3 písm. h) nařízení č. 561/2006 je třeba připomenout nejen cíl této výjimky, nýbrž rovněž cíle sledované tímto nařízením.

31

Pokud jde o cíle nařízení č. 561/2006, stačí připomenout – jak bylo uvedeno v bodech 25 až 28 tohoto rozsudku – že cílem uvedeného nařízení je harmonizace podmínek hospodářské soutěže v silniční dopravě a zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců tohoto odvětví, jakož i bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích (viz zejména výše uvedené rozsudky Goupil, bod 10; Mrozek a Jäger, bod 11; Raemdonck a Raemdonck-Janssens, bod 22, jakož i Seeger, bod 34), přičemž tyto cíle se projevují zejména v povinnosti vybavit vozidla pro silniční přepravu tachografem umožňujícím kontrolu dodržování doby řízení a odpočinku řidičů.

32

Pokud jde dále o cíl výjimky upravené v čl. 3 písm. h) nařízení č. 561/2006, unijní zákonodárce chtěl z působnosti tohoto nařízení vyloučit některá vozidla a druhy přeprav uskutečňovaných těmito vozidly tak, že uvedené nařízení se nevztahuje na „neobchodní přepravu zboží“ uskutečňovanou vozidly nebo jejich kombinacemi, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřesahuje 7,5 tuny. Cílem této výjimky je tedy vyloučit z působnosti uvedeného nařízení přepravu zboží uskutečňovanou soukromými osobami mimo jakoukoliv profesní nebo obchodní činnost.

33

Vzhledem k takto připomenutým cílům je třeba konstatovat, že by výklad čl. 3 písm. h) nařízení č. 561/2006, podle něhož toto ustanovení nezahrnuje takovou přepravu, jako je přeprava popsaná v bodě 29 tohoto rozsudku, nebyl v souladu s těmito cíli.

34

Takový výklad, tím, že by rozšířil působnost uvedeného nařízení na kategorii řidičů uskutečňujících přepravu pro soukromou potřebu nebo v rámci činnosti provozované ve volném čase, by totiž mohl zpochybnit užitečný účinek výjimky upravené v čl. 3 písm. h) tohoto nařízení.

35

Kromě toho je třeba uvést, že taková přeprava, jako je přeprava popsaná v bodě 29 tohoto rozsudku, neovlivňuje hospodářskou soutěž v odvětví silniční dopravy, jelikož takový řidič, jako je řidič, o něhož se jedná v původním řízení, je soukromým řidičem, a nikoliv řidičem z povolání.

36

Z tohoto důvodu v žádném případě nemůže uvedený výklad bránit dosažení cíle sledovaného nařízením č. 561/2006, který spočívá ve zlepšení pracovních podmínek v silniční dopravě.

37

Konečně je třeba konstatovat, že vzhledem k tomu, že taková přeprava, o jakou se jedná v původním řízení, je podle všeho uskutečňována relativně zřídka, neměl by mít výklad dotčené výjimky, podle něhož tato výjimka zahrnuje přepravu zboží uskutečňovanou jednotlivcem v rámci činnosti provozované ve volném čase, významné negativní důsledky pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

38

Je třeba dodat, že s ohledem na tento výklad nemá na posouzení pojmu „neobchodní přeprava zboží“ vliv skutečnost, že za samotnou přepravu není vyplácena žádná odměna, ani výše obdržených příspěvků, zejména pak v poměru k celkovým výdajům na uvedenou činnost provozovanou ve volném čase.

39

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položené otázky odpovědět tak, že pojem „neobchodní přeprava zboží“ uvedený v čl. 3 písm. h) nařízení č. 561/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje přepravu zboží uskutečňovanou jednotlivcem na vlastní účet a výlučně v rámci činnosti provozované ve volném čase, pokud je tato činnost zčásti financována příspěvky třetích osob a za takovou přepravu není vyplácena žádná odměna.

40

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

Pojem „neobchodní přeprava zboží“ uvedený v čl. 3 písm. h) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85, musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje přepravu zboží uskutečňovanou jednotlivcem na vlastní účet a výlučně v rámci činnosti prováděné ve volném čase, pokud je tato činnost zčásti financována příspěvky třetích osob a za takovou přepravu není vyplácena žádná odměna.